Válka v Afghánistánu (2001–2021): Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
verze 20393441 uživatele PeterWiki56 (diskuse) zrušena
značky: vrácení zpět revertováno
Řádek 5: Řádek 5:
| konflikt = [[konflikt v Afghánistánu]] a [[válka proti terorismu]]
| konflikt = [[konflikt v Afghánistánu]] a [[válka proti terorismu]]
| obrázek = War in afganistan (2001- ) mural.jpg
| obrázek = War in afganistan (2001- ) mural.jpg
| trvání = [[7. říjen|7. října]] [[2001]]
| trvání = [[7. říjen|7. října]] [[2001]] – [[15. srpen|15. srpna]] [[2021]]
| místo = [[Afghánistán]]
| místo = [[Afghánistán]]
| zeměpisná šířka =
| zeměpisná šířka =
| zeměpisná délka =
| zeměpisná délka =
| příčina = [[Teroristické útoky 11. září 2001]]
| příčina = [[Teroristické útoky 11. září 2001]]
| výsledek =
| výsledek = Vítězství Tálibánu
* svržení Tálibánu v roce 2001
* svržení Tálibánu v roce 2001
* povstání Tálibánu v roce 2006
* povstání Tálibánu v roce 2006

Verze z 17. 8. 2021, 16:49

americká válka v Afghánistánu

Trvání7. října 200115. srpna 2021
MístoAfghánistán
VýsledekVítězství Tálibánu
  • svržení Tálibánu v roce 2001
  • povstání Tálibánu v roce 2006
  • mírová dohoda z Dauhá (2020)
  • stahování koaličních vojáků (1. 5. - 31. 8. 2021[1])
  • pád Kábulu 15. srpna 2021
Strany
invaze (2001):

fáze ISAF/RS (od 2001):
Afghánská islámská republika Afghánská islámská republika
ISAF (2001–2015)
Operace RS (od 2015)

invaze (2001):

fáze ISAF/RS (od 2001):
Tálibán

Al-Káida


odštěpené skupiny Tálibánu


Islámský stát
IS – provincie Chorásán (od 2015)[2]

spojenci:

Síla
Afghánistán Afghánské národní bezpečnostní síly:
352 000[3]
ISAF: 18 000+(od 2014)
Tálibán: 60 000

HIG 1 500–2 000
Al-Káida cca 3 000 v roce 2001, nyní 50–100


Vysoká rada Muhammada Rasula: 3 000–3 500
Fidai Mahaz: 8 000

Ztráty
ISAF:
3 314 zabito,

23 500 zraněno
soukromé vojenské společnosti:
1 143 zabito
Afghánistán Afghánské národní bezpečnostní síly:
~ 10 100 zabito
Severní aliance:
200

72 000+ zabito

13 000 - 15 000 zabitých civilistů (2001-2011), podle OSN od roku 2009 zemřelo 14 069 civilistů převážně po útocích povstalců[4]
IPPNW odhaduje 220 000 obětí[5]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Válka v Afghánistánu je probíhající konflikt,[6] který začal 7. října 2001 jako součást Operace Trvalá svoboda, která byla odpovědí Spojených států, Spojeného království a dalších 45 států na teroristické útoky 11. září 2001. Jako cíl invaze bylo stanoveno zajetí Usámy bin Ládina a dalších členů Al-Káidy, zničení islamistického režimu Tálibánu, který Al-Kaidu podporoval a poskytoval jí bezpečné zázemí, nastolení míru, ochrana obyvatelstva, rekonstrukce zničených oblastí, výcvik afghánské policie a armády a pomoc s ustanovením státní samosprávy.[7] Do roku 2003 šlo pouze o válku vedenou jednotlivými státy. Až když v roce 2003 přebírali dva členové NATO /SRN a Nizozemsko/ velení za jednu z misí, otevřely se dveře pro převzetí celé mise Aliancí.[8]

Spojencům se sice podařilo svrhnout vládu Talibanu, kterému se v pozdějších letech podařilo opět nabrat síly.[9] Kampaň byla oproti původním očekávaní méně úspěšná. Nedosáhla totiž cíle omezit působení Al-Kaidy.[10]

Od roku 2006 ohrožuje stabilitu Afganistanu zvýšená aktivita povstalců z hnutí Taliban, rekordně vysoká úroveň produkce opia[11][12] a slabá vláda s minimální kontrolou oblastí mimo hlavní město Kábul.[13] Roste rovněž napětí mezi Pákistánem a Spojenými státy, kvůli podpoře Talibanu na Paštúny obývaných Federálně spravovaných kmenových územích a americkým útokům na pákistánské území za pomocí bezpilotních letadel.

Operace Trvalá svoboda byla ukončena 28. prosince 2014. 1. ledna 2015 na ní navázala Operace Rozhodná podpora.

2. července 2021 došlo k rychlému opuštění základen v noci. V Afghánistánu zůstalo pouze 600 příslušníků armády a to převážně jako ochranka Ambasády v Kábulu.[14]

Průběh války

Situace před invazí

Usáma bin Ládin, hlavní sponzor sítě Al-Kaida, žil v Afghánistánu ovládaném hnutím Taliban, kde vedl výcvikové tábory teroristů.[15] Po teroristických útocích na americké velvyslanectví v Keni a Tanzanii v roce 1998 americké námořnictvo bombardovalo teroristické výcvikové tábory střelami s plochou dráhou letu odpalovanými z ponorek. Rada bezpečnosti OSN v reakci na útok na americké ambasády vydala v letech 1999 a 2000 rezoluce číslo 1267 a 1333 namířené proti Talibanu, které obsahovaly finanční sankce a zákaz dovozu vojenského zařízení.

Ve svém projevu 20. září 2001 prezident USA George Bush v reakci na teroristické útoky na New York a Washington přednesl směrem k vůdcům Talibánu čtyři požadavky: vydání Usámy bin Ládina a dalších vůdců al-Kaidy americkým autoritám, propuštění všech cizinců neoprávněně zadržovaných na Afghánském území a ochrana zahraničních novinářů, diplomatů a humanitárních pracovníků, okamžité a trvalé uzavření všech teroristických výcvikových táborů a předání všech teroristů a jejich podporovatelů příslušným orgánům. Talibán vyžadoval důkazy o bin Ládinově vině, což Bush odmítl s tím, že s teroristy se nevyjednává.

Již 26. září 2001 bylo v údolí Pandžšír severně od Kábulu vysazeno několik příslušníků divize speciálních aktivit CIA, kteří vytvořili styčný tým pod volacím znakem „Jawbreaker“. Kromě specializovaného vybavení přinesl tým 3 miliony dolarů ve stodolarových bankovkách za účelem koupení podpory. Tým kontaktoval generála Mohammeda Fahima, velitele sil Severní aliance v oblasti a připravil cestu pro vstup speciálních sil do regionu a také pomocí satelitní komunikace umožnil okamžité předávání zpravodajských informací.

Invaze

7. října 2001 v reakci na neochotu vydat bin Ládina z Afghánistánu, zahájil prezident USA George W. Bush vojenskou operaci, kdy se spokojil pouze s první rezolucí RB OSN, tedy s tím, že Talibán na území Afghánistánu byl označen za hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost. G. Bush neměl trpělivost, aby počkal na druhou větu, kterou by mu RB OSN dala "zmocnění použít všech dostupných prostředků".[16] Nicméně invaze byla ospravedlněna tím, že charta OSN ve svém článku 51 uznává přirozené právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu, dokud Rada bezpečnosti neučiní opatření pro zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. Tento článek také vyžaduje, aby učiněná opatření byla oznámena Radě bezpečnosti, což zástupci USA a Spojeného království učinili.[17]

První fází byly letecké údery proti výcvikovým táborům teroristů organizace Al-Káida a vojenským zařízením režimu Talibánu. Více než 40 zemí na Blízkém východě, Africe, Evropě a po celé Asii poskytly svůj letecký prostor k průletu či povolily přistání.[18] K těmto úderům byly použity mimo jiné helikoptéry Apache a řízené střely Tomahawk. Útoky se původně zaměřovaly na Kábul, Džalalabád a Kandahár. Během několika dní byla většina vojenských zařízení vážně poškozena a protivzdušná obrana byla prakticky zničena. Talibán byl od 14. října 2001 ochotný jednat o vydání Bin Ládina, což ale George W. Bush odmítl.[19] Síly Severní aliance podporované americkými jednotkami speciálních sil zahájily postup proti jednotkám Talibánu a 13. listopadu obklíčily Kábul. Druhého dne vstoupily do města, kde se nesetkali s prakticky žádným odporem. Talibanské síly ustoupily na jih do Kandaháru, který padl 7. prosince a po bitvě o jeskynní komplex Tora Bora, který by poslední velkou baštou odporu hlavní vůdci Talibánu a al-Káidy uprchli přes hranice do Pákistánu.[20]

Prozatímní vláda

Krátce po osvobození Kábulu byla v německém Bonnu uspořádána konference za účasti afghánských kmenových vůdců a představitelů protitalibánské opozice. Zde byla 5. prosince 2001 schválena dohoda o zřízení Prozatímní afghánské správy, která vstoupila v platnost při oficiálním převzetí moci 22. prosince. Prozatímní správa sestávala z prozatímní vlády, nejvyššího soudu a zvláštní nezávislé komise pro mimořádné události (Lója džirga). Prozatímní vláda se skládala z předsedy, pěti místopředsedů a 24 ministrů. Vůdce paštunské delegace Hamid Karzáí byl zvolen předsedou prozatímní správy. Tato prozatímní správa fungovala do 13. července 2002 kdy ji nahradil tzv. Přechodný islámský stát Afghánistán.[21] Současně s ustanovením prozatímní správy schválila OSN mandát pro Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly (ISAF), což byla mezinárodní vojenská mise pod vedením NATO, jejímž úkolem bylo zajistit Kábul s okolím proti Tálibánu, Al-Káidě i místním bojůvkám, aby mohla vláda Hámida Karzaje fungovat. V prvních dvou letech byla působnost ISAF omezena jen na Kábul a okolí, z hlediska vojenské organizace tak šlo o jednotku odpovídající divizi; teprve v říjnu 2003 Rada bezpečnosti autorizovalo rozšíření mise na celý Afghánistán. V květnu téhož roku americký ministr obrany Donald Rumsfeld při návštěvě Kábulu oznámil, že "větší boje skončily a je čas na rekonstrukci země". V Afghánistánu tehdy bylo osm tisíc amerických vojáků.[20]

Talibánská revolta

Revolta, označovaná jako „Neo-Talibanské povstání“ se začala projevovat během roku 2003 a prudce eskalovala během let 2005-2006, kdy poprvé od operace Anakonda v roce 2002 došlo k většímu střetu v provincii Kandahár (bitva u Pašmulu), při které přišlo o život více než 1000 Talibánců. Na intenzitě nabíraly akce Talibánců i v letech následujících. Jejich způsob boje bývá označován jako válčení čtvrté generace, kdy hlavním cílem povstalců je spíše psychika protivníka. V boji tak zřídka kdy docházelo k velkým bitvám, povstalci se spíše snažili o nastavování výbušnin u cest, přepady koaličních a vládních jednotek, rychlé útoky na vojenské základny či únosy a popravy nepřátelských osob. Násilí, které vyvolával, se dělo v cyklických periodách, kdy je zde jasně patrné, že během jara a léta vojenské aktivity stoupaly, aby v období zimy výrazně poklesly.[22]

Návrat Tálibánu

Na základě dohody podepsané mezi tehdejším prezidentem USA Donaldem Trumpem a Tálibánem začali začátkem května 2021 Američané a jejich spojenci stahovat vojska z Afghánistánu. Tálibán situace využil a začal Afghánistán postupně obsazovat. Většinu měst obsadili bez boje, jelikož afghánská vládní vojska se vzdala. Mezitím se vojska Američanů a jejich spojenců vrátili do Afghánistánu, ovšem pouze kvůli evakuaci svých ambasád. 15. srpna 2021 opět bez žádného odporu obsadil Tálibán hlavní město Kábul. 16. srpna 2021 vystoupil současný prezident USA Joe Biden s projevem, kde uvedl, že nelze bojovat na straně afghánské vlády, když její vojska nejsou schopné ani bojovat a že nechce válku předávat dalšímu prezidentovi USA.

Statistika

Náklady na válku pro Spojené státy na začátku roku 2017:[23]

  • cena války denně: 100 milionů amerických dolarů
  • celkem: 750 miliard dolarů
  • cena války za vojáka a za rok: 2 100 000 dolarů

IPPNW, celosvětová skupina 63 národních lékařských organizací, odhaduje, že za deset let trvání války v Afghánistánu zahynulo 220 000 lidí.[5]

Náklady na válku pro Spojené státy podle Pentagonu od října 2001 do září 2019 vyšly na 778 miliard dolarů. Z toho na rekonstrukci země různé rezorty investovaly 200 miliard dolarů.[24]

Válka v Afghánistánu si za 20 let vyžádala 242 000 životů, z toho přes 40 000 tvořili civilisté a amerických vojáků a jejich spojenců padlo přes 3,5 tisíce (z toho 14 českých vojáků), Talibanců přes 84 000. Zbytek připadá na afghánskou armádu a policii. Své domovy kvůli válce opustilo přes 5 milionů lidí. Jen Spojené státy stála válka v Afghánistánu odhadem víc jak 21 bilionů korun (978 miliard dolarů). (Zdroj: ČT24.cz; 12. 8. 2021)[25]

Kritika

Spojené státy v roce 2009 přiznaly, že používají ve válce v Afghánistánu munici s bílým fosforem. Při útocích proti nepřátelským objektům došlo také k zasažení afghánských civilistů. Podle Ženevských konvencí je použití bílého fosforu proti lidem zakázáno. Bílý fosfor je nebezpečnou chemickou zbraní, která způsobuje strašlivé popáleniny.[26][27]

V roce 2010 prozradil whistleblower mezi vojáky, že skupina amerických vojáků, kteří si říkali Kill Team, zavraždila nejméně tři afghánské civilisty a části jejich těl pak sbírala jako trofeje. Pět vojáků obviněných z vraždy stanulo před vojenským soudem.[28][29]

Při sérii opakovaných útoků americké armády 3. října 2015 v Kundúzu na nemocnici, kterou provozuje organizace Lékaři bez hranic, zahynulo 42 lidí včetně lékařů a nemocničního personálu.[30] Americká armáda útok označila za kombinaci neúmyslných lidských selhání, technických chyb a špatného postupu a zahájila kázeňské řízení s 16 vojáky.[31] Prezident Obama[32] a velitel spojeneckých sil v Afghánistánu John Campbell se za útok omluvili.[31]

Z uniklých dokumentů vyplývá, že při náletech bezpilotních letounů v Afghánistánu tvořili civilisté přibližně 90% obětí.[33] Podle Amnesty International se Spojené státy při útocích bezpilotních letounů dopouštějí válečných zločinů, protože při útocích umírá velké množství neozbrojených civilistů.[34] Útoky bezpilotních letounů označil za porušení mezinárodního práva také vyšetřovatel OSN Ben Emmerson.[35]

V prosinci 2019 deník The Washington Post zveřejnil přes 2000 stran odtajněných dokumentů nazvaných Afghanistan Papers, které jsou srovnávány s Pentagon Papers z dob amerického nasazení ve Vietnamské válce. Z Afghanistan Papers plyne, že američtí generálové, diplomati a politici veřejnosti soustavně lhali o situaci v Afghánistánu, aby zdůvodnili další boje, ač věděli, že válku nelze vyhrát.[36][37]

Reference

  1. Mise Spojených států v Afghánistánu skončí 31. srpna, oznámil Biden. ČT24 [online]. 2021-07-09 [cit. 2021-07-09]. Dostupné online. 
  2. Militants In Afghanistan, Pakistan Claiming Allegiance To IS. Svobodná Evropa [online]. 2014-09-26 [cit. 2015-06-02]. Dostupné online. 
  3. The Afghan National Security Forces Beyond 2014: Will They Be Ready? [online]. Centre for Security Governance, February 2014 [cit. 2014-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-26. (anglicky) 
  4. http://zpravy.idnes.cz/civilnich-obeti-v-afghanistanu-pribyva-d9m-/zpr_nato.aspx?c=A140212_073312_zpr_nato_inc
  5. a b "Zahynulo při tažení Západu proti teroru 1,3 milionu lidí?". Týden. 27. března 2015.
  6. OPERATION FREEDOM’S SENTINEL [online]. Ministerstvo obrany Spojených států amerických [cit. 2020-12-27]. Dostupné online. 
  7. https://www.aktualne.cz/wiki/zahranici/valka-afghanistan-isaf/r~i:wiki:1133/
  8. KŘÍŽ, Pavel. Severoatlantická aliance v řešení VELKÝCH ozbrojených konfliktů. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012. 134 s. S. 34. 
  9. The Taliban Resurgence in Afghanistan [online]. [cit. 2013-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-09-27. (anglicky) 
  10. Afghanistan: and the troubled future of unconventional warfare [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Opium Harvest at Record Level in Afghanistan [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Afghanistan opium at record high [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Afghanistan could return to being a ‘failed State’ [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Chaos v Afghánistánu roste. Američané téměř dokončili stahování vojsk, novou šanci cítí Tálibán i Rusové | Svět. Lidovky.cz [online]. 2021-07-09 [cit. 2021-08-16]. Dostupné online. 
  15. Osama bin Laden Wealthy Saudi exile is a terrorist mastermind [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. EICHLER, Jan. Legální a nelegální války v dnešní době. Vojenské rozhledy. Roč. 2012, čís. 3, s. 16–47. [ISSN Dostupné online]. 
  17. SMITH, Ben; THORP, Arabella. The legal basis for the invasion of Afghanistan [online]. [cit. 2020-12-27]. Dostupné online. 
  18. Bush: Ať Bůh dál žehná Americe [online]. iDnes.cz [cit. 2020-12-27]. Dostupné online. 
  19. Bush rejects Taliban offer to hand Bin Laden over, The Guardian
  20. a b Osmnáct let války v Afghánistánu [online]. Hospodářské noviny, 2020-03-23 [cit. 2020-12-28]. Dostupné online. 
  21. AGREEMENT ON PROVISIONAL ARRANGEMENTS IN AFGHANISTAN PENDING THE RE-ESTABLISHMENT OF PERMANENT GOVERNMENT INSTITUTIONS [online]. Rada bezpečnosti OSN [cit. 2020-12-28]. Dostupné online. 
  22. DANĚK, Pavel. Ozbrojené konflikty po konci studené války v Afghánistánu, Pákistánu, Indii, Nepálu, Bangladéši a na Srí Lance [online]. Brno: Masarykova univerzita - Fakulta sociálních studií [cit. 2020-12-28]. Dostupné online. 
  23. [1]
  24. [2]
  25. https://www.ceskatelevize.cz/porady/11412378947-90-ct24/221411058130812/
  26. EXCLUSIVE – Afghan girl's burns show horror of chemical strike. Reuters India. 8. května 2009. Dostupné online [cit. 2 December 2009]. (anglicky) 
  27. CHIVERS, C. J. Pinned Down, a Sprint to Escape Taliban Zone. New York Times. 19. dubna 2009. Dostupné online. (anglicky) 
  28. Murder in Afghanistan: SPIEGEL TV's 'Kill Team' Documentary. www.spiegel.de. Spiegel Online, January 4, 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  29. HERSH, Seymour M. The 'Kill Team' Photographs. The New Yorker. March 22, 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  30. 42 mrtvých. Pořád nevím, proč Američané na naší nemocnici zaútočili, říká Maďar. Lidovky. 3. října 2016.
  31. a b http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1770874-americka-armada-za-utok-na-nemocnici-lekaru-bez-hranic-potresta-16-vojaku
  32. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1597515-obama-se-omluvil-za-bombardovani-nemocnice-v-kunduzu
  33. "Obama-led drone strikes kill innocents 90% of the time: report". The Washington Times. 15. října 2015.
  34. "Obama válečným zločincem? Kvůli zabíjení civilistů drony". Týden. 22. října 2013.
  35. "Amnesty: Amerika páchá skrze drony válečné zločiny". Aktuálně.cz. 22. října 2013.
  36. Afghanistan Papers: USA lžou o válce v Afghánistánu, ukazuje přes 2000 stran odtajněných dokumentů. Český rozhlas [online]. 10. prosince 2019. Dostupné online. 
  37. Nejdelší americká válka stála bilion dolarů, provázejí ji lži. Novinky.cz [online]. 11. prosince 2020. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy