Olympiakos Pireus (fotbal): Porovnání verzí
rozpracování článku – napřím. odkazů, odstranění smazaného obrázku |
doplnění klubové historie, sezóny 2010–2013 |
||
Řádek 88: | Řádek 88: | ||
Mezi lety 2004–09 získal Olympiakos pět titulů v řadě, k tomu přidal čtyři vítězství v domácím poháru. V sezoně 2009/10 sice získává titul Panathinaikos, ale nástup a hlavně dopady [[Dluhová krize v Řecku|finanční krize]] zasazuje největším soupeřům Olympiakosu tvrdou ránu. Panathinaikos skončil v sezoně 2012/13 až na 6. místě, se ztrátou 37 bodů na mistrovský klub z Pirea. Další velikán, [[AEK Athény (fotbal)|AEK Athény]], získal pouhých 27 bodů a poprvé v historii sestoupil z nejvyšší soutěže. Olympiakos v poklidu získal jubilejní 40. mistrovský titul, nad logo připojil čtvrtou hvězdu a upevnil si post nejdominantnějšího klubu na domácí scéně ve fotbalově vyspělých evropských zemích. Za posledních 17 sezon získal 15 mistrovských titulů a dvakrát skončil jako vicemistr. |
Mezi lety 2004–09 získal Olympiakos pět titulů v řadě, k tomu přidal čtyři vítězství v domácím poháru. V sezoně 2009/10 sice získává titul Panathinaikos, ale nástup a hlavně dopady [[Dluhová krize v Řecku|finanční krize]] zasazuje největším soupeřům Olympiakosu tvrdou ránu. Panathinaikos skončil v sezoně 2012/13 až na 6. místě, se ztrátou 37 bodů na mistrovský klub z Pirea. Další velikán, [[AEK Athény (fotbal)|AEK Athény]], získal pouhých 27 bodů a poprvé v historii sestoupil z nejvyšší soutěže. Olympiakos v poklidu získal jubilejní 40. mistrovský titul, nad logo připojil čtvrtou hvězdu a upevnil si post nejdominantnějšího klubu na domácí scéně ve fotbalově vyspělých evropských zemích. Za posledních 17 sezon získal 15 mistrovských titulů a dvakrát skončil jako vicemistr. |
||
=== Současnost === |
|||
Dne 18. června 2010 se stal prezidentem [[Evangelos Marinakis]] namísto [[Sokratis Kokkalis|Sokratise Kokkalise]] a kromě hráčských posil ([[Albert Riera]], [[Marko Pantelić]] a další) si zajistil návrat španělského trenéra [[Ernesto Valverde|Ernesta Valverdeho]], který tu mezi roky 2008–2009 již působil.<ref name="Olympiakos history web 2002-2013">{{Citace elektronické monografie |
|||
| titul = 2002-2013 – The new Karaiskakis Stadium and the end of a cycle |
|||
| url = https://www.olympiacos.org/en/olympiacos-history/ |
|||
| datum přístupu = 2021-07-12 |
|||
| vydavatel = Olympiakos FC |
|||
| jazyk = en |
|||
}}</ref> Ligová sezóna byla úspěšná, doprovázená atraktivním fotbalem a skončila 38. mistrovským titulem.<ref name="Olympiakos history web 2002-2013" /><ref name="Ernesto Valverde TFT">{{Citace elektronického periodika |
|||
| příjmení = Kostopoulos | jméno = Panos |
|||
| titul = How Ernesto Valverde remodelled Greek football during his defining stints at Olympiacos |
|||
| periodikum = These Football Times |
|||
| datum vydání = 2019-02-21 | datum přístupu = 2021-07-12 |
|||
| url = https://thesefootballtimes.co/2019/02/21/how-ernesto-valverde-remodelled-greek-football-during-his-defining-stints-at-olympiakos/ | jazyk = en |
|||
}}</ref> |
|||
V další sezóně se tým obohacený o fotbalisty [[Iván Marcano|Ivána Marcana]], [[Jean II Makoun|Jeana Makouna]] či [[Pablo Orbaiz|Pabla Orbaize]] musel popasovat se skupinou [[Liga mistrů UEFA 2011/12|Ligy mistrů UEFA]] ve složení [[Arsenal FC|Arsenal]], [[Borussia Dortmund]], [[Olympique de Marseille|Olympique Marseille]] a Olympiakos.<ref name="Olympiakos history web 2002-2013" /> Valverdeho svěřenci porazili Borussii i Arsenal, ziskem devíti bodů ale skončili třetí a přesunuli se do vyřazovací fáze [[Evropská liga UEFA 2011/12|Evropské ligy]].<ref name="Ernesto Valverde TFT" /> Jejich evropská pouť skončila dvojzápasem osmifinále. V řecké lize a poháru si Olympiakos dokráčel pro trofeje a vybojoval 15. [[Double (fotbal)|double]] v klubové historii.<ref name="Olympiakos history web 2002-2013" /> |
|||
Valverdeho v létě roku 2012 nahradil Portugalec [[Leonardo Jardim]], ten se však přes postup do jarních bojů v [[Evropská liga UEFA 2012/13|Evropské lize]] a neporazitelnost v lize dočkal propuštění a byl tak sám nahrazen Španělem [[Míchel|Míchelem Gonzálezem]].<ref name="Ernesto Valverde TFT" /> Pod jeho vedením se fanoušci radovali z dalšího double. Toho bylo dosaženo v pohárovém finále a totiž výhrou 3:1 proti [[Asteras Tripolis FC|Asteras Tripolis]].<ref name="Olympiakos history web 2002-2013" /> |
|||
== Získané trofeje == |
== Získané trofeje == |
Verze z 12. 7. 2021, 15:31
Olympiakos Pireus | |
---|---|
Název | Olympiacos Syndesmos Filathlon Pireos |
Motto | Thrylos (Legenda) Erythrolefki (Červenobílí), Kokkini (Červení) |
Země | Řecko |
Město | Pireus, Attika |
Založen | 1925 |
Asociace | HFF |
Soutěž | 1. fotbalová liga Řecka |
2020/21 | 1. místo |
Stadion | Stadion Karaiskakis, Pireus |
Kapacita | 33 334 |
Vedení | |
Vlastník | Evangelos Marinakis |
Předseda | Evangelos Marinakis |
Trenér | Pedro Martins |
Oficiální webová stránka | |
Největší úspěchy | |
Ligové tituly | 45 |
Domácí trofeje | 27× Řecký pohár 4× Řecký Superpohár |
Údaje v infoboxu aktuální k 12. 9. 2020 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
PAE Olympiakos (řecky: ΠΑΕ Ολυμπιακός), obecně známý také jako Olympiakos Pireus nebo celým jménem Olympiakos Syndesmos Filathlon Peiraios (řecky: Oλυμπιακός Σύνδεσμος Φιλάθλων Πειραιώς, česky: Olympiakos klub fanoušků z Pirea) je profesionální řecký fotbalový klub sídlící ve městě Pireus, které je součásti aglomerace hlavního města Atény [1]. Klub tradičně působí v nejvyšší řecké soutěži zvané Řecká Superliga.
Olympiakos je vůbec nejúspěšnějším řeckým klubem historie. Na kontě má již 40 mistrovských titulů, 26x triumfoval v Řeckém fotbalovém poháru a 4x v Řeckém Superpoháru[2]. To je více než kterýkoliv jiný řecký klub. V celoevropských soutěžích pořádaných pod hlavičkou UEFA doposud žádnou trofej nezískala. Nejlepším umístěním jsou dvě čtvrtfinále – Liga mistrů UEFA 1998/99 a Pohár vítězů pohárů 1992/93.
Domácím stadionem klubu je Karaiskakis Stadium v Pireu s kapacitou více než 33 tisíc míst. Olympiakos je dle průzkumů z roku 2006 vůbec nejpopulárnějším řeckým klubem se 2,5 miliony fanoušků a v s počtem 86 000 registrovaných členů zaujímá deváté místo na světě. Největším rivalem je jiný klub z Atén, Panathinaikos. Jejich derby má název Derby věčných nepřátel (řecky: Ντέρμπι των αιωνίων αντιπάλων) a je mu přezdíváno Matka všech bitev.
Historie
Založení a rychlý úspěch
Nejslavnější řecký klub byl založen až v roce 1925, tedy v době, kdy například SK Slavia Praha už slavila 32. výročí své existence. Přesněji 10. března, kdy se "Piraikos Podosfairikos Omilos FC" a "Piraeus Fans Club FC", dva amatérské kluby z Pirea, dohodli na historickém sloučení. Paradoxně první problém byl už samotný název, na kterém se členové obou táborů nemohli shodnout. Řešení nabídl Notis Kamberos, který se upínal k myšlenkám Olympismu, jeho sportovní síle, étosu, ušlechtilé rivalitě a nakonec i samotné Olympijské myšlence, proto Olympiakos.[2] Ústředním symbolem nově vzniklého loga byl profil olympionika.
Vedení klubu se ujala prosperující rodina Andrianopoulos, která v přístavu provozovala obchodní činnost. Bratři Yannis, Dinos, Giorgos, Vassilis a Leonidas za klub nastupovali a dovedli klub na cestu znamenající slávu. Úspěch se dostavil velmi rychle, krátce po založení, kdy se klub stal mistrem oblasti Pirea. Toto dokázal v letech 1925, 1926 a 1927. Legendární bratrská pětice poutala velkou pozornost a fanouškovská základna, složená převážně z dělnické třídy, se brzy rozrostla.[2]
V roce 1926 byla založena řecká fotbalová federace a pro sezonu 1927/28 se konalo první celořecké fotbalové mistrovství. Účastnili se ho mistři místních lig EPSA (Athény), EPSP (Piraeus) a EPSM (Soluň). Olympiakos mezi nimi nebyl a titul získal Aris Soluň. V následující sezoně ne mistrovství kvůli sporům s klubů s fotbalovou federací nekonalo, ale v sezoně 1929/30 se ho uř účastnil i Olympiakos, který skončil na posledním, třetím místě. V sezoně 1930/31, při oficiálním čtvrtém (ve skutečnosti třetím) mistrovství už slavil Olympiakos titul a odstartoval tím velmi úspěšnou éru.[2]
Do roku 1959, kdy byla řecká soutěž reorganizována, vyhrál Olympiakos, v systému regionálních kvalifikací, celkem 15 z 23 dokončených ročníků "Panhellenického mistrovství" a měl tak na kontě suverénně nejvíce titulů. V roce 1947 vyhrál také poprvé národní pohár a do zmíněného roku 1959 úspěch ještě 8x zopakoval. Šňůra šesti titulů mezi lety 1954–59 mu v kombinaci se čtyřmi triumfy v poháru vynesla přezdívku Thrylos, znamenající legendy.[3] V této době zde hráli klíčoví hráči jako Andreas Mouratis, Ilias Rossidis, Thanassis Bebis, Elias Yfantis, Kostas Polychroniou, Giorgos Darivas či Savas Theodoridis.
Reorganizace soutěže a ztráta dominance
V roce 1959, stejně jako u turecké Süper Lig, proběhla v řeckém fotbalu reorganizace systému soutěží, a to kvůli účasti v Evropských pohárech. "Panhellenické mistrovství" bylo zrušeno a pro sezonu 1959/60 ho nahradila Alpha Ethniki, dnes známá jako Ellada Superleague. Olympiakos dlouhých šest let nemohl zamířit na nejvyšší metu a stále obsazoval jen druhé a třetí příčky. Prvního titulu v novém formátu se dočkal až v sezoně 1965/66. V následující sezoně ho obhájil, ale nově vzniklé lize už kraloval úhlavní rival Panathinaikos.
Nová kapitola přichází v roce 1972, poté co se prezidentem klubu stává Nikos Goulandris. Trenérem je jmenován Lakis Petropoulos o do týmu přichází například Giorgos Delikaris, Yves Triantafyllos, Julio Losada, Milton Viera či Dimitris Persidis. Klub po pěti letech půstu získává opět titul a v sezoně 1974/75 dokončuje zlatý hattrick, čímž zaokrouhluje počet titulů na 20 a nad logem se objevuje druhá hvězda. Vrcholem tohoto období byla sezona 1973/74, kdy tým ustanovil se ziskem 59 bodů nový rekord a vstřelil a rekordních 102 branek. V letech 1973 a 1975 navíc získává domácí pohár. Na mezinárodním poli se mu však stále nedaří přejít přes úvodní kola.
Zkraje 80. let se Alpha Ethniki stává profesionální soutěží a Olympiakos změna svědčí. Vyhrává čtyřikrát v řadě titul (1980, 1981, 1982, 1983) a zdá se, že se opět stává dominantním řeckým klubem. Ale poté přichází nejtemnější období historie klubu. V sezoně 1986/87 získává 25. titul a o rok později mění majitele. Tím se stává George Koskotas, bankovní spekulant a podnikatel ve finančním sektoru. Klub se propadá do průměru a majitel ho posléze opouští ve finanční tísni. Olympiakos je devět let (1988–96) bez zisku titulu, což je nejdelší období v historii. Tomuto období se v anglickém dialektu říká Olympiacos' stone years.[4]
Návrat na výsluní a moderní dominance
V roce 1996 už je klub finančně stabilizován a znovu touží po úspěchu. Prezidentem je už třetím rokem Sokratis Kokkalis a v sezoně 1996/97 se je týmu podaří získat kýžený titul. V sezoně 1997/98 se navíc poprvé probojoval do základní skupiny Ligy mistrů. Následně vyhrává dalších šest řeckých titulů a v řadě tedy sedm. Tyto úspěchy začínají do klubu přitahovat slavná jména jako Zlatko Zahović, Giovanni, Rivaldo či Christian Karembeu. V sezoně 1998/99 zaznamenává Olympiakos největší úspěch v rámci Evropských pohárů, když zvítězil v základní Skupině A Ligy mistrů a poprvé postoupil do čtvrtfinále. V něm narazil na Juventus FC a o jedinou branku dvojutkání prohrává.
I přes časté změny na trenérském postu se týmu daří vítězit. V sezoně 2003/04 poprvé po sedmi letech o dva body ztrácí titul a ze strachu z návratu hubených let přivádí posily. Jednou z nich je i Fotbalista roku 1999, brazilec Rivaldo. Velká persona na sklonku kariéry přináší "double" ze sezon 2004/05 a 2005/06, přičemž klub láme řadu rekordů. Díky titulům z domácí soutěže i díky dobrému postavení řecka na žebříčku UEFA, se pravidelně účastní základních skupin Ligy mistrů.
V sezoně 2006/07 získává už 35. ligový titul a do klubu přichází další posily jako Vasilis Torosidis, Darko Kovačević a Luciano Galletti. Zároveň uskutečňuje nejlukrativnější obchod v historii řecké ligy, kdy prodává záložníka Neryho Castilla do ukrajinského FK Šachtar Doněck za 20 milionů eur. V souladu se smlouvou dostává Olympiakos ale jen 15 mil €, zbylých pět obdržel hráč. Klub překvapivě neprodloužil smlouvu Rivaldovi a ten tak odchází do konkurenčního AEK Athény.
I ročník 2007/08 znamená zisk titulu. Navíc Olympiakos znovu vyhrává i řecký pohár a v Lize mistrů UEFA (2007/08) po deseti letech podruhé postupuje ze základní skupiny. V osmifinále naráží na Chelsea a s favoritem, po domácí remíze 0:0, ztrácí naděje až v odvetě, kterou prohrává 0:3.
Mezi lety 2004–09 získal Olympiakos pět titulů v řadě, k tomu přidal čtyři vítězství v domácím poháru. V sezoně 2009/10 sice získává titul Panathinaikos, ale nástup a hlavně dopady finanční krize zasazuje největším soupeřům Olympiakosu tvrdou ránu. Panathinaikos skončil v sezoně 2012/13 až na 6. místě, se ztrátou 37 bodů na mistrovský klub z Pirea. Další velikán, AEK Athény, získal pouhých 27 bodů a poprvé v historii sestoupil z nejvyšší soutěže. Olympiakos v poklidu získal jubilejní 40. mistrovský titul, nad logo připojil čtvrtou hvězdu a upevnil si post nejdominantnějšího klubu na domácí scéně ve fotbalově vyspělých evropských zemích. Za posledních 17 sezon získal 15 mistrovských titulů a dvakrát skončil jako vicemistr.
Současnost
Dne 18. června 2010 se stal prezidentem Evangelos Marinakis namísto Sokratise Kokkalise a kromě hráčských posil (Albert Riera, Marko Pantelić a další) si zajistil návrat španělského trenéra Ernesta Valverdeho, který tu mezi roky 2008–2009 již působil.[5] Ligová sezóna byla úspěšná, doprovázená atraktivním fotbalem a skončila 38. mistrovským titulem.[5][6]
V další sezóně se tým obohacený o fotbalisty Ivána Marcana, Jeana Makouna či Pabla Orbaize musel popasovat se skupinou Ligy mistrů UEFA ve složení Arsenal, Borussia Dortmund, Olympique Marseille a Olympiakos.[5] Valverdeho svěřenci porazili Borussii i Arsenal, ziskem devíti bodů ale skončili třetí a přesunuli se do vyřazovací fáze Evropské ligy.[6] Jejich evropská pouť skončila dvojzápasem osmifinále. V řecké lize a poháru si Olympiakos dokráčel pro trofeje a vybojoval 15. double v klubové historii.[5]
Valverdeho v létě roku 2012 nahradil Portugalec Leonardo Jardim, ten se však přes postup do jarních bojů v Evropské lize a neporazitelnost v lize dočkal propuštění a byl tak sám nahrazen Španělem Míchelem Gonzálezem.[6] Pod jeho vedením se fanoušci radovali z dalšího double. Toho bylo dosaženo v pohárovém finále a totiž výhrou 3:1 proti Asteras Tripolis.[5]
Získané trofeje
Vyhrané domácí soutěže
- Řecká Superliga ( 46× )
- 1930/31, 1932/33, 1933/34, 1935/36, 1936/37, 1937/38, 1946/47, 1947/48, 1950/51, 1953/54
1954/55, 1955/56, 1956/57, 1957/58, 1958/59, 1965/66, 1966/67, 1972/73, 1973/74, 1974/75
1979/80, 1980/81, 1981/82, 1982/83, 1986/87, 1996/97, 1997/98, 1998/99, 1999/00, 2000/01
2001/02, 2002/03, 2004/05, 2005/06, 2006/07, 2007/08, 2008/09, 2010/11, 2011/12, 2012/13
2013/14, 2014/15, 2015/16, 2016/17, 2019/20, 2020/21
- 1930/31, 1932/33, 1933/34, 1935/36, 1936/37, 1937/38, 1946/47, 1947/48, 1950/51, 1953/54
- Řecký fotbalový pohár ( 27× )
- 1947, 1951, 1952, 1953, 1954, 1957, 1958, 1959, 1960, 1961, 1963, 1965, 1968, 1971, 1973, 1975, 1981, 1990, 1992, 1999, 2005, 2006, 2008, 2009, 2012, 2013, 2015
- Řecký Superpohár (nepravidelný) ( 4× )
- 1980*, 1987, 1992, 2007
* neoficiální
- 1980*, 1987, 1992, 2007
- Football Cup of Greater Greece ( 3× )
(zápas mezi vítězi řecké a kyperské ligy - hrálo se mezi lety 1969-76)- 1969, 1972, 1976
- Balkanski cup (1×)
- 1963
Barvy a dresy
Když v roce 1925 vznikl sloučením dvou klubů z Pirea, Athlitikos Podosfairikos syllogos Pireos a Omilos Filathlon Pireos, nový fotbalový klub, byl později jednomyslně pokřtěn jako Olympiacos klub fanoušků z Pirea. Název byl inspirován Antickými olympijskými hrami, postavenými na úctě k morálce, soupeř a kráse lidského těla i duše, která reprezentuje Starověké Řecko. Proto klub přijal do znaku muže, který symbolizuje olympijského vítěze. Ten pak prodělal v průběhu času drobné změny. Jako barvy byly vybrány červená a bílá; červená symbolizuje vášeň a bílá ctnosti.
Typický dres týmu se skládá z trika s červenými a bílými svislými pruhy. Červené nebo bílé šortky jsou doplněny stejně barvenými stulpny. Dres se v průběhu času měnil, rozdílnosti můžeme vidět například v různé tloušťce pruhů, vždy byl ale domácí dres červeno-bílý. Alternativní kombinace, určená především pro venkovní utkání byla buď celobílá nebo celočervená s bílou či červenou dekórou. V minulosti se objevoval i třetí dres, obvykle s netradiční barvou, například černou nebo stříbrnou. Níže můžete vidět tradiční barevné kombinace (u každého dresu je uveden rok, kdy se používal):
1971
|
1978
|
1979
|
1985
|
2008–09
|
2009–10
|
2010–11
|
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Olympiacos F.C. na anglické Wikipedii.
- ↑ NATIONAL STATISTICAL SERVICE OF GREECE (ΠΟΛΕΟΔΟΜΙΚΌ ΣΥΓΚΡΌΤΗΜΑ ΑΘΗΝΏΝ). Στατιστική Επετηρίδα της Ελλάδος 2002. [s.l.]: National Statistical Service of Greece, 2002. Dostupné online. S. 54. (řecky)
- ↑ a b c d Olympiacos FC HISTORY [online]. Olympiakos.org [cit. 2011-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Olympiacos C.F.P. [online]. Soccer Anthems [cit. 2013-05-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ OLYMPIACOS, BEHOLD YOUR MAJESTY! [online]. olympiakos.org, 22. dubna 2013 [cit. 2013-05-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e 2002-2013 – The new Karaiskakis Stadium and the end of a cycle [online]. Olympiakos FC [cit. 2021-07-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c KOSTOPOULOS, Panos. How Ernesto Valverde remodelled Greek football during his defining stints at Olympiacos. These Football Times [online]. 2019-02-21 [cit. 2021-07-12]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Olympiakos Pireus na Wikimedia Commons
- Olympiacos.org – oficiální stránky