Rétorika: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Literatura: typografie za použití AWB
Chomsky (diskuse | příspěvky)
nová sekce
Řádek 29: Řádek 29:
* řeči poradní
* řeči poradní
* řeči oslavné
* řeči oslavné

== Shrnutí Aristotelovy Réroriky - část III. 14 ==
Aristoteles chápe úvody k soudním řečím jako případy úvodů k epideiktickým řečím. "Podobají se spíše úvodům v řečech epideiktických," které potřebujeme, abychom vysvětlili úvodní diskrepanci mezi úvodem a předmětem v obhajobě Heleny. Helena je tedy smíšená řeč; Aristoteles prosí, ať se raději úvody soudních řečí v tomto od ní odlišují.


== Literatura ==
== Literatura ==

Verze z 10. 7. 2021, 08:19

Další významy jsou uvedeny na stránce Rétorika (rozcestník).

Rétorika neboli řečnictví je umění a nauka mluveného projevu, především veřejně přednášené řeči.

Jde o jednu z nejstarších jazykových disciplín, která se již ve starověku vyvinula ve dvě pojetí, umění přesvědčovat (persvaze) a umění výřečnosti, vybroušené mluvy (elokvence). Ve středověku byla rétorika zaměřena i na psaný projev a tvořila spolu s gramatikou a dialektikou tzv. trivium, součást svobodných umění vyučovaných na univerzitách. Ve dvacátém století založil tzv. Novou rétoriku Chajim Perelman.

Známí řečníci

Démosthenés překonal vrozenou vadu řeči a stal se nejslavnějším athénským řečníkem.[1]

Postup tvorby řečnických děl

  • 1. inventio = nalezení látky či tématu řeči
  • 2. dispositio = uspořádání a strukturalizace té látky
  • 3. elocutio = nalezení výrazu a formy, v nichž bude řeč pronesena
  • 4. memoria = zapamatování si připravené řeči, uložení si do paměti
  • 5. actio = samotný přednes, výstup.

Předmět rétoriky

  • řeči soudní
  • řeči poradní
  • řeči oslavné

Shrnutí Aristotelovy Réroriky - část III. 14

Aristoteles chápe úvody k soudním řečím jako případy úvodů k epideiktickým řečím. "Podobají se spíše úvodům v řečech epideiktických," které potřebujeme, abychom vysvětlili úvodní diskrepanci mezi úvodem a předmětem v obhajobě Heleny. Helena je tedy smíšená řeč; Aristoteles prosí, ať se raději úvody soudních řečí v tomto od ní odlišují.

Literatura

  • ŠIMURKA, David. Mluvte jako mluvčí - Cvičebnice aktivní slovní zásoby. Praha: [s.n.], 2008. 
  • ARISTOTELES. Rétorika. Athény: [s.n.], 4. st. př. n. l.. Dostupné online. 
  • GLORIA, Beck. Zakázaná rétorika. [s.l.]: [s.n.] 

Související články

Reference

  1. Encyklopedie antiky. Academia, Praha 1973. Heslo Démosthenés

Externí odkazy