Despocie: Porovnání verzí
m Drobná úprava značka: editace z Vizuálního editoru |
Doplnění informací značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{různé významy|tento=formě vlády|stránka=despotismus}} |
{{různé významy|tento=formě vlády|stránka=despotismus}} |
||
'''Despocie''' (z [[řečtina|řec.]] ''despotés'', hospodář, pán, panovník) je krajní forma nebo způsob autokratické vlády, která poddaným nepřiznává žádná práva a zachází s nimi jako se svým majetkem |
'''Despocie''' (z [[řečtina|řec.]] ''despotés'', hospodář, pán, panovník) je krajní forma nebo způsob autokratické vlády, která poddaným nepřiznává žádná práva a zachází s nimi jako se svým majetkem,<ref name="A">Ritter-Gründer, ''Historisches Wörterbuch der Philosophie''. Bd. 2., Col. 132nn.</ref> subjekt má zpravidla neomezenou moc, kterou utlačuje lid a omezuje jeho práva. |
||
== Antická filosofie == |
== Antická filosofie == |
||
''Despotés'' je původně pán domu, hospodář. [[Aristotelés]] v "Politice" vysvětluje, že obec (''polis'') se skládá z jednotlivých hospodářství (''oikos''). V úplném hospodářství (''oikonomia'') je trojí různý vztah: "manželský" vztah otce a matky, "otcovský" vztah rodičů k dětem a "despotický" vztah čili vláda hospodáře nad otroky. To je legitimní, protože otrok je jeho majetek a jakýsi "oživený nástroj", který je třeba ovládat, aby sloužil ke svému účelu.<ref>Aristotelés, ''Politika'' 1253b.</ref> Pokud se ale někteří domnívají, že v obci je to podobně, takže i vladař v obci má panovat "despoticky", je to podle něho chyba. "Jedno je totiž vláda nad otroky, druhé nad přirozeně svobodnými a sobě rovnými."<ref>Aristotelés, ''Politika'' 1252a.</ref> Na jiném místě říká, že [[Tyrannis|tyranie]] jako zvrhlá forma |
''Despotés'' je původně pán domu, hospodář. [[Aristotelés]] v "Politice" vysvětluje, že obec (''polis'') se skládá z jednotlivých hospodářství (''oikos''). V úplném hospodářství (''oikonomia'') je trojí různý vztah: "manželský" vztah otce a matky, "otcovský" vztah rodičů k dětem a "despotický" vztah čili vláda hospodáře nad otroky. To je legitimní, protože otrok je jeho majetek a jakýsi "oživený nástroj", který je třeba ovládat, aby sloužil ke svému účelu.<ref>Aristotelés, ''Politika'' 1253b.</ref> Pokud se ale někteří domnívají, že v obci je to podobně, takže i vladař v obci má panovat "despoticky", je to podle něho chyba. "Jedno je totiž vláda nad otroky, druhé nad přirozeně svobodnými a sobě rovnými."<ref>Aristotelés, ''Politika'' 1252a.</ref> Na jiném místě říká, že [[Tyrannis|tyranie]] jako zvrhlá forma [[monarchie]] je despotická vláda nad obcí (''polis'').<ref>Aristotelés, ''Politika'' 1279b.</ref> Tak je tomu u Peršanů, kde jsou i vztahy v domě všechny "despotické" a i synové slouží jako otroci, kdežto u Řeků se rozlišuje vláda nad svobodnými od vlády nad otroky.<ref>Aristotelés, ''Etika Nikomachova'' 1160b.</ref> Také [[Platón]] na jednom místě ztotožňuje tyranii a despocii.<ref>Platón, ''Zákony'' 859a.</ref> |
||
Označení ''despotés'' a ''despoina'' (hospodyně, paní domu) se později užívalo jako panovnický titul, v [[Byzantská říše|Byzanci]] jako titul císaře až do 12. století. Později byl ''despotés'' nebo '''despota''' titul místních vládců provincií, které se na Balkáně a v Turecku nazývaly "despotáty" až do 19. století. Naopak v řeckých demokratických obcích dostalo hanlivý politický význam "despota", podle C. L. von Hallerse patrně kvůli tyranům, "kteří si svěřenou moc přivlastnili a chtěli obec proměnit v jakousi domácnost".<ref name="A"/> |
Označení ''despotés'' a ''despoina'' (hospodyně, paní domu) se později užívalo jako panovnický titul, v [[Byzantská říše|Byzanci]] jako titul císaře až do 12. století. Později byl ''despotés'' nebo '''despota''' titul místních vládců provincií, které se na Balkáně a v Turecku nazývaly "despotáty" až do 19. století. Naopak v řeckých demokratických obcích dostalo hanlivý politický význam "despota", podle C. L. von Hallerse patrně kvůli tyranům, "kteří si svěřenou moc přivlastnili a chtěli obec proměnit v jakousi domácnost".<ref name="A"/> |
Verze z 17. 6. 2021, 23:15
Despocie (z řec. despotés, hospodář, pán, panovník) je krajní forma nebo způsob autokratické vlády, která poddaným nepřiznává žádná práva a zachází s nimi jako se svým majetkem,[1] subjekt má zpravidla neomezenou moc, kterou utlačuje lid a omezuje jeho práva.
Antická filosofie
Despotés je původně pán domu, hospodář. Aristotelés v "Politice" vysvětluje, že obec (polis) se skládá z jednotlivých hospodářství (oikos). V úplném hospodářství (oikonomia) je trojí různý vztah: "manželský" vztah otce a matky, "otcovský" vztah rodičů k dětem a "despotický" vztah čili vláda hospodáře nad otroky. To je legitimní, protože otrok je jeho majetek a jakýsi "oživený nástroj", který je třeba ovládat, aby sloužil ke svému účelu.[2] Pokud se ale někteří domnívají, že v obci je to podobně, takže i vladař v obci má panovat "despoticky", je to podle něho chyba. "Jedno je totiž vláda nad otroky, druhé nad přirozeně svobodnými a sobě rovnými."[3] Na jiném místě říká, že tyranie jako zvrhlá forma monarchie je despotická vláda nad obcí (polis).[4] Tak je tomu u Peršanů, kde jsou i vztahy v domě všechny "despotické" a i synové slouží jako otroci, kdežto u Řeků se rozlišuje vláda nad svobodnými od vlády nad otroky.[5] Také Platón na jednom místě ztotožňuje tyranii a despocii.[6]
Označení despotés a despoina (hospodyně, paní domu) se později užívalo jako panovnický titul, v Byzanci jako titul císaře až do 12. století. Později byl despotés nebo despota titul místních vládců provincií, které se na Balkáně a v Turecku nazývaly "despotáty" až do 19. století. Naopak v řeckých demokratických obcích dostalo hanlivý politický význam "despota", podle C. L. von Hallerse patrně kvůli tyranům, "kteří si svěřenou moc přivlastnili a chtěli obec proměnit v jakousi domácnost".[1]
Novověké politické myšlení
V tomto smyslu se o despocii hojně diskutovalo už od 17. století. Podle Montesquieua je rozdíl mezi absolutní monarchií a despotismem v tom, že monarcha vládne s absolutní mocí založenou na zákonech, kdežto despota vládne jen podle své vůle a rozmaru.[7] Immanuel Kant definuje despocii jako "zřízení, v němž poddaní nemají žádná práva a žádnou svobodu".[8]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Ritter-Gründer, Historisches Wörterbuch der Philosophie. Bd. 2., Col. 132nn.
- ↑ Aristotelés, Politika 1253b.
- ↑ Aristotelés, Politika 1252a.
- ↑ Aristotelés, Politika 1279b.
- ↑ Aristotelés, Etika Nikomachova 1160b.
- ↑ Platón, Zákony 859a.
- ↑ Montesquieu, Duch zákonů II.1.[1]
- ↑ I. Kant, Über den Gemeinspruch..., Werkausgabe XI., str. 146.
Literatura
- Aristotelés, Politik. Tr. O. Gigon. München: DTV 1996
- Aristotelés, Nicomachean Ethics. Tr. H. Rackham. Cambridge: Harvard UP 1996
- I. Kant, Werkausgabe XI. Frankfurt a/M: Suhrkamp 1977
- Platón, Zákony. Praha: Oikumené
- Ritter-Gründer, Historisches Wörterbuch der Philosophie. Basel 1981ff.
- K. Žaloudek, Encyklopedie politiky. Praha: Libri