Gija Kančeli: Porovnání verzí
m přidána Kategorie:Nositelé Řádu cti (Gruzie) za použití HotCat |
m {{Commonscat}}; kosmetické úpravy |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
== Dílo == |
== Dílo == |
||
Končeli napsal přes tři sta skladeb<ref>Soupis díla zde: http://home.wanadoo.nl/ovar/kancheli.htm</ref>. Jádro tvorby leží v jeho zatím sedmi dokončených symfoniích. Na rozdíl od tradičně chápaného makrocelku symfonické řady, kdy mezi sebou jednotlivé symfonie komunikují svou rozdílností, odlišným zaměřením, případně kontrastním obsazením, Kančeliho symfonie jsou neseny v duchu stylové jednoty a redukce kontrastu mezi nimi – při prvním poslechu jsou jedna od druhé takřka k nerozeznání. Kontrast se naopak maximálně projevuje v mikroformě jako hlavní výrazový prvek jeho kompoziční techniky: obrovské masy zvuku jsou bez přechodů střídány maximálně ztišenými, často jednohlasými pasážemi. |
Končeli napsal přes tři sta skladeb<ref>Soupis díla zde: http://home.wanadoo.nl/ovar/kancheli.htm</ref>. Jádro tvorby leží v jeho zatím sedmi dokončených symfoniích. Na rozdíl od tradičně chápaného makrocelku symfonické řady, kdy mezi sebou jednotlivé symfonie komunikují svou rozdílností, odlišným zaměřením, případně kontrastním obsazením, Kančeliho symfonie jsou neseny v duchu stylové jednoty a redukce kontrastu mezi nimi – při prvním poslechu jsou jedna od druhé takřka k nerozeznání. Kontrast se naopak maximálně projevuje v mikroformě jako hlavní výrazový prvek jeho kompoziční techniky: obrovské masy zvuku jsou bez přechodů střídány maximálně ztišenými, často jednohlasými pasážemi. |
||
=== Symfonie === |
=== Symfonie === |
||
Kančeliho hudba je v symfonických dílech většinou modální, z atonálních kompozičních technik si autor bere pouze prostředky pro ozvláštnění výrazu a témbru. Kančeliho symfonie jsou ukázkou duchovně orientované postmoderní tvorby postsovětských autorů, jakými jsou například [[Alfred Schnittke]], [[Sofia Gubajdulina]] anebo [[Valentin Silvestrov]]. |
Kančeliho hudba je v symfonických dílech většinou modální, z atonálních kompozičních technik si autor bere pouze prostředky pro ozvláštnění výrazu a témbru. Kančeliho symfonie jsou ukázkou duchovně orientované postmoderní tvorby postsovětských autorů, jakými jsou například [[Alfred Schnittke]], [[Sofia Gubajdulina]] anebo [[Valentin Silvestrov]]. |
||
* Symfonie č. 1 byla dokončena roku 1967. |
* Symfonie č. 1 byla dokončena roku 1967. |
||
* Symfonie č. 2 je z roku 1970. V obou kritika nacházela zejména vliv ruského skladatele [[Igor Fjodorovič Stravinskij|Igora Stravinského]] a tradiční gruzínské duchovní hudby. Především je v nich však možno sledovat vliv [[Dmitrij Šostakovič|Dmitrije Šostakoviče]], případně [[Aram Chačaturjan|Arama Chačaturjana]]. |
* Symfonie č. 2 je z roku 1970. V obou kritika nacházela zejména vliv ruského skladatele [[Igor Fjodorovič Stravinskij|Igora Stravinského]] a tradiční gruzínské duchovní hudby. Především je v nich však možno sledovat vliv [[Dmitrij Šostakovič|Dmitrije Šostakoviče]], případně [[Aram Chačaturjan|Arama Chačaturjana]]. |
||
* Symfonii č. 3 dokončil Kancheli v roce 1973, je psána pro dětský hlas a velký orchestr, přičemž zpěvák je po celou dobu symfonie odkázán pouze na jednoduchý pětitónový motivek. |
* Symfonii č. 3 dokončil Kancheli v roce 1973, je psána pro dětský hlas a velký orchestr, přičemž zpěvák je po celou dobu symfonie odkázán pouze na jednoduchý pětitónový motivek. |
||
* Za symfonii č. 4, ''In memoria di Michelangelo'', připomínající 400 let od narození Michelangela, získal Kančeli roku 1976 Státní cenu SSSR. |
* Za symfonii č. 4, ''In memoria di Michelangelo'', připomínající 400 let od narození Michelangela, získal Kančeli roku 1976 Státní cenu SSSR. |
||
* Symfonie č. 5, dokončená roku 1977 pokračuje ve zvukovém světě Čtvrté symfonie jako její pandán. Kontrastnost jejich ploch a střihová technika připomíná chvílemi filmovou hudbu. Kancheli ostatně napsal hudbu k více než 30 sovětským filmům. |
* Symfonie č. 5, dokončená roku 1977 pokračuje ve zvukovém světě Čtvrté symfonie jako její pandán. Kontrastnost jejich ploch a střihová technika připomíná chvílemi filmovou hudbu. Kancheli ostatně napsal hudbu k více než 30 sovětským filmům. |
||
* Symfonie č. 6 z roku 1979 je považována za hudební protest proti útlaku lidského ducha a za hledání vyšší duchovní síly. Je vrcholnou Kančeliho symfonií. |
* Symfonie č. 6 z roku 1979 je považována za hudební protest proti útlaku lidského ducha a za hledání vyšší duchovní síly. Je vrcholnou Kančeliho symfonií. |
||
* Symfonii č. 7, nazvanou ''Epilog'', dokončil autor v roce 1986, formálně je pozoruhodná absencí reprízy v tématech – ta se střídají od začátku do konce bez jakéhokoliv náznaku návratu. |
* Symfonii č. 7, nazvanou ''Epilog'', dokončil autor v roce 1986, formálně je pozoruhodná absencí reprízy v tématech – ta se střídají od začátku do konce bez jakéhokoliv náznaku návratu. |
||
| Řádek 22: | Řádek 22: | ||
=== Filmová hudba === |
=== Filmová hudba === |
||
Kančeli psal hudbu k filmům, a také jeho orchestrální díla jsou využívána ve filmu. Kromě deseti gruzínských filmů se objevuje také ve filmu ''[[Amputace (film)|Amputace]]'' ukrajinských režisérů [[Igor Jakovlevič Pomerancev|Igora Pomeranceva]] a ''[[Charkov (film)|Charkov]]'' [[Lydie Starodubcevová|Lydie Starodubcevové]] ([[2017]]). |
Kančeli psal hudbu k filmům, a také jeho orchestrální díla jsou využívána ve filmu. Kromě deseti gruzínských filmů se objevuje také ve filmu ''[[Amputace (film)|Amputace]]'' ukrajinských režisérů [[Igor Jakovlevič Pomerancev|Igora Pomeranceva]] a ''[[Charkov (film)|Charkov]]'' [[Lydie Starodubcevová|Lydie Starodubcevové]] ([[2017]]). |
||
== Ocenění == |
== Ocenění == |
||
* 1980 Národní umělec Gruzie |
* 1980 Národní umělec Gruzie |
||
* 1986 Státní cena SSSR |
* 1986 Státní cena SSSR |
||
* 1988 Národní umělec SSSR |
* 1988 Národní umělec SSSR |
||
* 2008 [[Wolfova cena za umění]] |
* 2008 [[Wolfova cena za umění]] |
||
| Řádek 34: | Řádek 34: | ||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
=== Reference === |
=== Reference === |
||
<references /> |
<references /> |
||
=== Externí odkazy === |
=== Externí odkazy === |
||
* {{Commonscat}} |
|||
* [http://www.siue.edu/~aho/musov/kancheli/kancheli1.html Kančeliho webové stránky (en)] |
* [http://www.siue.edu/~aho/musov/kancheli/kancheli1.html Kančeliho webové stránky (en)] |
||
{{Autoritní data}} |
{{Autoritní data}} |
||
Verze z 28. 5. 2021, 09:30
| Giya Kancheli | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | გია ყანჩელი |
| Narození | 10. srpna 1935 Tbilisi |
| Úmrtí | 2. října 2019 (ve věku 84 let) Tbilisi |
| Místo pohřbení | Didubský pantheon |
| Bydliště | Berlín (1991–1995) Antverpy (od 1995) |
| Alma mater | Státní univerzita v Tbilisi (do 1959) Tbiliská státní konzervatoř (do 1963) |
| Povolání | hudební skladatel a skladatel filmové hudby |
| Ocenění | Wolfova cena za umění (2008) Řád cti Shota Rustaveli State Prize národní umělec Gruzínské SSR národní umělec SSSR … více na Wikidatech |
| Podpis | .svg){kind=small} |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gija Alexandrovič Kančeli (gruzínsky გია ყანჩელი, rusky Ги́я Алекса́ндрович Канче́ли, anglicky Giya Alexandrovich Kancheli, 10. srpna 1935, Tbilisi – 2. října 2019) byl gruzínský hudební skladatel žijící v Belgii. Je především představitelem moderní klasické hudby (minimalismus, duchovní minimalismus), ale také scénické a filmové hudby. Dříve komponoval i šansony a pop.
Život
Pocházel z rodiny lékaře. Původně začal studovat geologii na univerzitě v Tbilisi, ale později přešel na tbiliskou konzervatoř, kterou vystudoval v letech 1959–1963 (prof. Iona Tuskia). Poté se živil jako skladatel filmové a scénické hudby, většinou na volné noze. V roce 1970 byl jmenován hudebním ředitelem Státního akademického divadla opery a baletu v Tbilisi. Po vypuknutí konfliktu mezi Gruzií a Ruskem na přelomu 80. a 90. let Kančeli emigroval. Nejprve přesídlil do Německa, později do belgických Antverp. Exil byl také zlomem v procesu jeho mezinárodního docenění.
Dílo
Končeli napsal přes tři sta skladeb[1]. Jádro tvorby leží v jeho zatím sedmi dokončených symfoniích. Na rozdíl od tradičně chápaného makrocelku symfonické řady, kdy mezi sebou jednotlivé symfonie komunikují svou rozdílností, odlišným zaměřením, případně kontrastním obsazením, Kančeliho symfonie jsou neseny v duchu stylové jednoty a redukce kontrastu mezi nimi – při prvním poslechu jsou jedna od druhé takřka k nerozeznání. Kontrast se naopak maximálně projevuje v mikroformě jako hlavní výrazový prvek jeho kompoziční techniky: obrovské masy zvuku jsou bez přechodů střídány maximálně ztišenými, často jednohlasými pasážemi.
Symfonie
Kančeliho hudba je v symfonických dílech většinou modální, z atonálních kompozičních technik si autor bere pouze prostředky pro ozvláštnění výrazu a témbru. Kančeliho symfonie jsou ukázkou duchovně orientované postmoderní tvorby postsovětských autorů, jakými jsou například Alfred Schnittke, Sofia Gubajdulina anebo Valentin Silvestrov.
- Symfonie č. 1 byla dokončena roku 1967.
- Symfonie č. 2 je z roku 1970. V obou kritika nacházela zejména vliv ruského skladatele Igora Stravinského a tradiční gruzínské duchovní hudby. Především je v nich však možno sledovat vliv Dmitrije Šostakoviče, případně Arama Chačaturjana.
- Symfonii č. 3 dokončil Kancheli v roce 1973, je psána pro dětský hlas a velký orchestr, přičemž zpěvák je po celou dobu symfonie odkázán pouze na jednoduchý pětitónový motivek.
- Za symfonii č. 4, In memoria di Michelangelo, připomínající 400 let od narození Michelangela, získal Kančeli roku 1976 Státní cenu SSSR.
- Symfonie č. 5, dokončená roku 1977 pokračuje ve zvukovém světě Čtvrté symfonie jako její pandán. Kontrastnost jejich ploch a střihová technika připomíná chvílemi filmovou hudbu. Kancheli ostatně napsal hudbu k více než 30 sovětským filmům.
- Symfonie č. 6 z roku 1979 je považována za hudební protest proti útlaku lidského ducha a za hledání vyšší duchovní síly. Je vrcholnou Kančeliho symfonií.
- Symfonii č. 7, nazvanou Epilog, dokončil autor v roce 1986, formálně je pozoruhodná absencí reprízy v tématech – ta se střídají od začátku do konce bez jakéhokoliv náznaku návratu.
Jiné skladby
Kančeli v pozdějších letech napsal rovněž řadu symfonických básní, vesměs vydávaných vydavatelstvím ECM v Mnichově, další komorní hudbu a jednu operu.
Filmová hudba
Kančeli psal hudbu k filmům, a také jeho orchestrální díla jsou využívána ve filmu. Kromě deseti gruzínských filmů se objevuje také ve filmu Amputace ukrajinských režisérů Igora Pomeranceva a Charkov Lydie Starodubcevové (2017).
Ocenění
- 1980 Národní umělec Gruzie
- 1986 Státní cena SSSR
- 1988 Národní umělec SSSR
- 2008 Wolfova cena za umění
Hodnocení
Encyklopedie Contemporary Musicians ho roku 2003 označila za „nejdůležitějšího gruzínského skladatele posledních padesáti let, a jednoho z nejvýznamnějších světových skladatelů minulého století,“ jehož „bohatě strukturovaná hudba je prostoupena vlivy gruzínské lidové hudby, amerického jazzu a ruských skladatelů dvacátého století.“[2]
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Giya Kancheli na Wikimedia Commons - Kančeliho webové stránky (en)
