Karel Urbánek (politik): Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Robot: Opravuji 1 zdrojů a označuji 0 zdrojů jako nefunkční) #IABot (v2.0.8
m Typografické úpravy (text skoro vypadá jako nějaký nepovedený OCR scan)
Řádek 40: Řádek 40:


=== Období sametové revoluce ===
=== Období sametové revoluce ===
[[24. listopad|24. listopadu]] [[1989]] byl po odstoupení [[Miloš Jakeš|Miloše Jakeše]] zvolen jeho nástupcem ve funkci [[Generální tajemník ÚV KSČ|generálního tajemníka ÚV KSČ]]. Značnou podporu tehdy měl i bývalý předseda československé vlády [[Lubomír Štrougal]] (podporoval ho i sám Urbánek jako ''„zkušeného a rozumného politika“''<ref name="tv">[http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/20957223343-albertov-16-00/obsah/93495-fejeton-posledni-generalni-tajemnik-aktualni-portret-karla-urbanka/ Fejeton poslední generální tajemník] – stream video na webu ČT24, 17. 11. 2009</ref>''),'' k Urbánkovu zvolení vedla intervence prezidenta [[Gustáv Husák|Gustáva Husáka]].<ref>{{Citace elektronické monografie | url = http://www.totalita.cz/1989/1989_1124.php | titul = Sametová revoluce 1989 : pátek 24. listopadu 1989 | jazyk = cs | datum přístupu = 2009-11-24 | vydavatel = TOTALITA.cz}}</ref>
[[24. listopad|24. listopadu]] [[1989]] byl po odstoupení [[Miloš Jakeš|Miloše Jakeše]] zvolen jeho nástupcem ve funkci [[Generální tajemník ÚV KSČ|generálního tajemníka ÚV KSČ]]. Značnou podporu tehdy měl i bývalý předseda československé vlády [[Lubomír Štrougal]] (podporoval ho i sám Urbánek jako ''„zkušeného a rozumného politika“''<ref name="tv">[http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/20957223343-albertov-16-00/obsah/93495-fejeton-posledni-generalni-tajemnik-aktualni-portret-karla-urbanka/ Fejeton poslední generální tajemník] – stream video na webu ČT24, 17. 11. 2009</ref>''),'' k Urbánkovu zvolení vedla intervence prezidenta [[Gustáv Husák|Gustáva Husáka]].<ref>{{Citace elektronické monografie | url = http://www.totalita.cz/1989/1989_1124.php | titul = Sametová revoluce 1989: pátek 24. listopadu 1989 | jazyk = cs | datum přístupu = 2009-11-24 | vydavatel = TOTALITA.cz}}</ref>


O den později vystoupil v [[Československá televize|Československé televizi]], kde připustil chyby komunistického vedení, vyzval k dialogu se všemi stranami, ale trval na udržení socialismu a varoval před vyhrocením situace.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = K. Urbánek vystoupil v Čs.televizi | datum vydání = 2005-12-04 | url = http://www.sds.cz/view.php?cisloclanku=2005120401 | vydavatel = Strana demokratického socialismu}}</ref> [[28. listopad]]u ale na vystoupení na pražském aktivu funkcionářů KSČ znovu varoval před skupinami, které se zmocnily revoluce a chtějí obrátit zemi od socialismu.<ref>{{Citace elektronické monografie | url = http://www.89.usd.cas.cz/udalosti/137.html | titul = Demokratická revoluce 1989 | vydavatel = Ústav pro soudobé dějiny [[Akademie věd České republiky|AV ČR]]}}</ref> Aktiv se postavil na Urbánkovu stranu a vyzval k tomu, aby protestující občané neúčastí v chystané [[generální stávka|generální stávce]] rovněž podpořili Urbánka a jeho směřování ve vedení KSČ.<ref>{{Citace elektronické monografie | url =http://www.totalita.cz/1989/1989_1126.php | vydavatel = TOTALITA.cz | titul = Sametová revoluce 1989 : pondělí 26. listopadu 1989 | jazyk = cs | datum přístupu = 2009-11-24}}</ref> O dva dny později ale Urbánka jako člena bývalého Jakešova vedení odmítli např. studenti ve ''Výzvě všem poctivým komunistům''.<ref>{{Citace elektronické monografie | url =http://www.totalita.cz/1989/1989_11_udal.php | vydavatel = TOTALITA.cz | titul = Sametová revoluce 1989 : listopad 1989 – některé události | jazyk = cs | datum přístupu = 2009-11-24}}</ref> Při různých příležitostech se Urbánek vyjadřoval, že KSČ pod jeho vedením hodlá navazovat na myšlenky [[Pražské jaro 1968|pražského jara 1968]]. To potvrdil AKČNÍ
O den později vystoupil v [[Československá televize|Československé televizi]], kde připustil chyby komunistického vedení, vyzval k dialogu se všemi stranami, ale trval na udržení socialismu a varoval před vyhrocením situace.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = K. Urbánek vystoupil v Čs.televizi | datum vydání = 2005-12-04 | url = http://www.sds.cz/view.php?cisloclanku=2005120401 | vydavatel = Strana demokratického socialismu}}</ref> [[28. listopad]]u ale na vystoupení na pražském aktivu funkcionářů KSČ znovu varoval před skupinami, které se zmocnily revoluce a chtějí obrátit zemi od socialismu.<ref>{{Citace elektronické monografie | url = http://www.89.usd.cas.cz/udalosti/137.html | titul = Demokratická revoluce 1989 | vydavatel = Ústav pro soudobé dějiny [[Akademie věd České republiky|AV ČR]]}}</ref> Aktiv se postavil na Urbánkovu stranu a vyzval k tomu, aby protestující občané neúčastí v chystané [[generální stávka|generální stávce]] rovněž podpořili Urbánka a jeho směřování ve vedení KSČ.<ref>{{Citace elektronické monografie | url =http://www.totalita.cz/1989/1989_1126.php | vydavatel = TOTALITA.cz | titul = Sametová revoluce 1989 : pondělí 26. listopadu 1989 | jazyk = cs | datum přístupu = 2009-11-24}}</ref> O dva dny později ale Urbánka jako člena bývalého Jakešova vedení odmítli např. studenti ve ''Výzvě všem poctivým komunistům''.<ref>{{Citace elektronické monografie | url =http://www.totalita.cz/1989/1989_11_udal.php | vydavatel = TOTALITA.cz | titul = Sametová revoluce 1989: listopad 1989 – některé události | jazyk = cs | datum přístupu = 2009-11-24}}</ref> Při různých příležitostech se Urbánek vyjadřoval, že KSČ pod jeho vedením hodlá navazovat na myšlenky [[Pražské jaro 1968|pražského jara 1968]]. To potvrdil Akční program KSČ „Za demokratickou socialistickou společnost v ČSSR“ i televizní projev 5. 12. 1989, zveřejněný v Rudém právu 6. 12. 1989.


Od 3. do 5. prosince byl Urbánek s dalšími komunisty v [[Moskva|Moskvě]] na setkání zástupců členských zemí [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]], kde jednal i s [[Michail Sergejevič Gorbačov|Michailem Gorbačovem]]. O jednání bylo zveřejněno komuniké v Rudém právu 5. 12. 1989. Mimo jiné se jednalo o snížení počtu vojáků Sovětské armády na území Československa. Za vedení Urbánka předsednictvo ÚV KSČ mimo jiné rozhodlo o rehabilitaci vyloučených členů KSČ v roce 1968, o změně ve vedení České národní rady, Federálního shromáždění a rekonstrukci těchto orgánů. Zrušení Lidových milicí, zrušení vedoucí úlohy KSČ v Ústavě ČSSR. Schválilo Čalfu do funkce předsedy federální vlády a uvolnění Adamce z této funkce. Urbánek projednal s prezidentem Husákem jmenování vlády národního porozumění a jeho rezignaci na funkci prezidenta. Často jednal s představiteli Pražského jara roku 1968, zejména Dubčekem, Mlynářem, Císařem a Jičínským. Ten ve své knize Československý parlament po roce 1989 napsal: „Urbánek měl významaný podíl na tom, že předání moci proběhlo pokojnou cestou a spořádaně.“.<ref>{{Citace elektronické monografie | url = http://www.89.usd.cas.cz/udalosti/144.html | titul = Demokratická revoluce 1989 : 5. prosinec | vydavatel = Ústav pro soudobé dějiny [[Akademie věd České republiky|AV ČR]]}}</ref>
program KSČ "Za demokratickou socialistickou společnost v ČSSR" i televizní projev 5.12.1989,zveřejněný v Rudém právu 6.12.1989.

Od 3. do 5. prosince byl Urbánek s dalšími komunisty v [[Moskva|Moskvě]] na setkání zástupců členských zemí [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]], kde jednal i s [[Michail Sergejevič Gorbačov|Michailem Gorbačovem]].O jednání bylo zveřejněno komuniké v Rudém právu 5.12.1989 .Mimo jiné se jednalo o snížení počtu vojáků Sovětské armády na území Československa .Za vedení Urbánka předsednictvo ÚV KSČ mimo jiné rozhodlo o rehabilitaci vyloučených členů

KSČ v roce 1968,o změně ve vedení České národní rady , Federálního shromáždění a rekonstrukci těchto orgánů. Zrušení Lidových milicí,zrušení vedoucí úlohy KSČ v Ústavě ČSSR . Schválilo Čalfu

do funkce předsedy federální vlády a uvolnění Adamce z této funkce.Urbánek projednal s prezidentem Husákem jmenování vlády národního porozumění a jeho rezignaci na funkci prezidenta.Často jednal

s představiteli Pražského jara roku 1968 ,zejména Dubčekem,Mlynářem,Císařem a Jičínským .Ten ve své knize Československý parlament po roce 1989 napsal : "Urbánek měl významaný podíl na tom,že

předání moci proběhlo pokojnou cestou a spořádaně."

.<ref>{{Citace elektronické monografie | url = http://www.89.usd.cas.cz/udalosti/144.html | titul = Demokratická revoluce 1989 : 5. prosinec | vydavatel = Ústav pro soudobé dějiny [[Akademie věd České republiky|AV ČR]]}}</ref>


[[6. prosinec|6. prosince]] komunisté iniciovali první dvoustranné jednání se zástupci [[Občanské fórum|Občanského fóra]] a [[Verejnosť proti násiliu|Veřejnosti proti násilí]] zastoupené [[Václav Havel|Václavem Havlem]], [[Petr Miller|Petrem Millerem]], [[Petr Pithart|Petrem Pithartem]], [[Ján Budaj|Jánem Budajem]] a [[Milan Kňažko|Milanem Kňažkem]].<ref>{{Citace elektronické monografie | url = http://www.89.usd.cas.cz/cs/dokumenty/52.html | titul = Demokratická revoluce 1989 | vydavatel = Ústav pro soudobé dějiny [[Akademie věd České republiky|AV ČR]]}}</ref> Urbánek doprovázený [[Vasil Mohorita|Vasilem Mohoritou]] a mluvčím ÚV Josefem Horou se postavil vstřícně k jejich požadavkům a nabídl jim, aby navrhli kandidáty na místa ve vládě. Na protistranu tak ale zapůsobil slabě ([[Václav Havel]] ho označil za „nastrčeného blouznivce, kterého zřejmě míní Mohorita nahradit“<ref>{{Citace elektronické monografie | url = http://www.89.usd.cas.cz/component/docman/doc_download/21-58b.html | jazyk = cs | titul = Představitelé krizového štábu Koordinačního centra Občanského fóra a zástupci Verejnosti proti násiliu přesvědčují Valtra Komárka před zahájením závěrečné části jednání takzvaných rozhodujících politických sil, aby přijal ve federální vládě funkci prvního místopředsedy odpovědného za ekonomiku.| vydavatel = Ústav pro soudobé dějiny [[Akademie věd České republiky|AV ČR]] | formát = PDF}}</ref>) a ta záhy začala zvyšovat své požadavky.<ref>{{Citace elektronické monografie | url = http://www.vlada.cz/ | titul = Cesta k vládě národního porozumění | vydavatel = Vláda ČR | datum vydání = 2009-11-16}}</ref>
[[6. prosinec|6. prosince]] komunisté iniciovali první dvoustranné jednání se zástupci [[Občanské fórum|Občanského fóra]] a [[Verejnosť proti násiliu|Veřejnosti proti násilí]] zastoupené [[Václav Havel|Václavem Havlem]], [[Petr Miller|Petrem Millerem]], [[Petr Pithart|Petrem Pithartem]], [[Ján Budaj|Jánem Budajem]] a [[Milan Kňažko|Milanem Kňažkem]].<ref>{{Citace elektronické monografie | url = http://www.89.usd.cas.cz/cs/dokumenty/52.html | titul = Demokratická revoluce 1989 | vydavatel = Ústav pro soudobé dějiny [[Akademie věd České republiky|AV ČR]]}}</ref> Urbánek doprovázený [[Vasil Mohorita|Vasilem Mohoritou]] a mluvčím ÚV Josefem Horou se postavil vstřícně k jejich požadavkům a nabídl jim, aby navrhli kandidáty na místa ve vládě. Na protistranu tak ale zapůsobil slabě ([[Václav Havel]] ho označil za „nastrčeného blouznivce, kterého zřejmě míní Mohorita nahradit“<ref>{{Citace elektronické monografie | url = http://www.89.usd.cas.cz/component/docman/doc_download/21-58b.html | jazyk = cs | titul = Představitelé krizového štábu Koordinačního centra Občanského fóra a zástupci Verejnosti proti násiliu přesvědčují Valtra Komárka před zahájením závěrečné části jednání takzvaných rozhodujících politických sil, aby přijal ve federální vládě funkci prvního místopředsedy odpovědného za ekonomiku.| vydavatel = Ústav pro soudobé dějiny [[Akademie věd České republiky|AV ČR]] | formát = PDF}}</ref>) a ta záhy začala zvyšovat své požadavky.<ref>{{Citace elektronické monografie | url = http://www.vlada.cz/ | titul = Cesta k vládě národního porozumění | vydavatel = Vláda ČR | datum vydání = 2009-11-16}}</ref>

Verze z 5. 5. 2021, 18:11

RSDr. Karel Urbánek
10. generální tajemník ÚV KSČ
Ve funkci:
24. listopadu 1989 – 20. prosince 1989
PředchůdceMiloš Jakeš
Nástupcefunkce zanikla
(jako předseda strany
Ladislav Adamec)
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ (do 1990)
KSČM (od 1990)
Narození22. března 1941 (83 let)
Bojkovice
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Urbánek (* 22. března 1941 Bojkovice) je bývalý český komunistický politik, který byl v období sametové revoluce v listopadu 1989 zvolen posledním generálním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Československa.

Politická kariéra

Stranický růst

Po ukončení studia na Železniční průmyslové škole ve Valticích byl v letech 1962 až 1973 zaměstnán u železnice jako výpravčí a přednosta železničních stanic, poté pracoval ve stranických funkcích KSČ. Od roku 1974 působil v různých stranických funkcích na Jihomoravském krajském výboru KSČ na oddělení průmyslu i jako vedoucí oddělení, poté byl tajemníkem Městského výboru KSČ v Brně.[1] Při zaměstnání vystudoval tehdejší Vysokou školu politickou (titul RSDr.) a postgraduál na Vysoké škole ekonomické v Praze[1].

Od roku 1984 stál v čele Městského výboru KSČ v Brně[2], o dva roky později se dostal do Ústředního výboru KSČ.[3] Zastával funkci vedoucího politicko-organizačního oddělení a předsedy Výboru pro řízení stranické práce v českých zemích.[1]

20. dubna 1989 byl zvolen za volební obvod Brno-město-východ poslancem České národní rady jako náhradník za bývalého předsedu vlády České socialistické republiky Josefa Korčáka.[4]

Období sametové revoluce

24. listopadu 1989 byl po odstoupení Miloše Jakeše zvolen jeho nástupcem ve funkci generálního tajemníka ÚV KSČ. Značnou podporu tehdy měl i bývalý předseda československé vlády Lubomír Štrougal (podporoval ho i sám Urbánek jako „zkušeného a rozumného politika“[5]), k Urbánkovu zvolení vedla intervence prezidenta Gustáva Husáka.[6]

O den později vystoupil v Československé televizi, kde připustil chyby komunistického vedení, vyzval k dialogu se všemi stranami, ale trval na udržení socialismu a varoval před vyhrocením situace.[7] 28. listopadu ale na vystoupení na pražském aktivu funkcionářů KSČ znovu varoval před skupinami, které se zmocnily revoluce a chtějí obrátit zemi od socialismu.[8] Aktiv se postavil na Urbánkovu stranu a vyzval k tomu, aby protestující občané neúčastí v chystané generální stávce rovněž podpořili Urbánka a jeho směřování ve vedení KSČ.[9] O dva dny později ale Urbánka jako člena bývalého Jakešova vedení odmítli např. studenti ve Výzvě všem poctivým komunistům.[10] Při různých příležitostech se Urbánek vyjadřoval, že KSČ pod jeho vedením hodlá navazovat na myšlenky pražského jara 1968. To potvrdil Akční program KSČ „Za demokratickou socialistickou společnost v ČSSR“ i televizní projev 5. 12. 1989, zveřejněný v Rudém právu 6. 12. 1989.

Od 3. do 5. prosince byl Urbánek s dalšími komunisty v Moskvě na setkání zástupců členských zemí Varšavské smlouvy, kde jednal i s Michailem Gorbačovem. O jednání bylo zveřejněno komuniké v Rudém právu 5. 12. 1989. Mimo jiné se jednalo o snížení počtu vojáků Sovětské armády na území Československa. Za vedení Urbánka předsednictvo ÚV KSČ mimo jiné rozhodlo o rehabilitaci vyloučených členů KSČ v roce 1968, o změně ve vedení České národní rady, Federálního shromáždění a rekonstrukci těchto orgánů. Zrušení Lidových milicí, zrušení vedoucí úlohy KSČ v Ústavě ČSSR. Schválilo Čalfu do funkce předsedy federální vlády a uvolnění Adamce z této funkce. Urbánek projednal s prezidentem Husákem jmenování vlády národního porozumění a jeho rezignaci na funkci prezidenta. Často jednal s představiteli Pražského jara roku 1968, zejména Dubčekem, Mlynářem, Císařem a Jičínským. Ten ve své knize Československý parlament po roce 1989 napsal: „Urbánek měl významaný podíl na tom, že předání moci proběhlo pokojnou cestou a spořádaně.“.[11]

6. prosince komunisté iniciovali první dvoustranné jednání se zástupci Občanského fóra a Veřejnosti proti násilí zastoupené Václavem Havlem, Petrem Millerem, Petrem Pithartem, Jánem Budajem a Milanem Kňažkem.[12] Urbánek doprovázený Vasilem Mohoritou a mluvčím ÚV Josefem Horou se postavil vstřícně k jejich požadavkům a nabídl jim, aby navrhli kandidáty na místa ve vládě. Na protistranu tak ale zapůsobil slabě (Václav Havel ho označil za „nastrčeného blouznivce, kterého zřejmě míní Mohorita nahradit“[13]) a ta záhy začala zvyšovat své požadavky.[14]

Aktivněji ve vyjednávání s nekomunistickou opozicí vystupoval předseda vlády Ladislav Adamec, což se později projevilo i tím, že když došlo na mimořádném sjezdu KSČ k reorganizaci vedoucích funkcí a post generálního tajemníka ÚV KSČ byl nahrazen předsedou strany, zvolili do této role delegáti 20. prosince právě Adamce.[15]

Po sametové revoluci

Urbánek ještě do června 1990 vykonával funkci v čele Ústřední a revizní komise KSČ, poté politickou kariéru ukončil. Byl delší dobu nezaměstnaný,[5] než začal podnikat[16][17] a následně odešel do důchodu. Zůstal členem Komunistické strany Čech a Moravy.[18]

Urbánkovo působení v čele KSČ kritizoval po vyloučení z KSČ Miroslav Štěpán, který jeho zvolení označil za „československý model troubu do čela“.[5] Někdy se uvádí, že přispěl významně k tomu, že proti sametové revoluci nezasáhla armáda,[19] sám tvrdil, že to byla podmínka jeho nástupu do funkce.[18] Toto opakoval několikrát ve svých vystoupeních např. na sjezdu družstevních rolníků v Praze.[20]

K březnu 2016 je uváděn jako člen základní organizace KSČM 3023.[1]

Reference

  1. ↑ a b c d JANIŠ, Karel. Blahopřání. Echo. [březen 2016]. Dostupné online. 
  2. ↑ KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století: Urbánek, Karel [online]. libri.cz, [2009]. Dostupné online. 
  3. ↑ Karel Urbánek [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2009-11-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-01. 
  4. ↑ Digitální parlamentní knihovna: Stenoprotokol 15. společné schůze ČNR 1986–1990
  5. ↑ a b c Fejeton poslední generální tajemník – stream video na webu ČT24, 17. 11. 2009
  6. ↑ Sametová revoluce 1989: pátek 24. listopadu 1989 [online]. TOTALITA.cz [cit. 2009-11-24]. Dostupné online. 
  7. ↑ K. Urbánek vystoupil v Čs.televizi [online]. Strana demokratického socialismu, 2005-12-04. Dostupné online. 
  8. ↑ Demokratická revoluce 1989 [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR. Dostupné online. 
  9. ↑ Sametová revoluce 1989 : pondělí 26. listopadu 1989 [online]. TOTALITA.cz [cit. 2009-11-24]. Dostupné online. 
  10. ↑ Sametová revoluce 1989: listopad 1989 – některé události [online]. TOTALITA.cz [cit. 2009-11-24]. Dostupné online. 
  11. ↑ Demokratická revoluce 1989 : 5. prosinec [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR. Dostupné online. 
  12. ↑ Demokratická revoluce 1989 [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR. Dostupné online. 
  13. ↑ Představitelé krizového štábu Koordinačního centra Občanského fóra a zástupci Verejnosti proti násiliu přesvědčují Valtra Komárka před zahájením závěrečné části jednání takzvaných rozhodujících politických sil, aby přijal ve federální vládě funkci prvního místopředsedy odpovědného za ekonomiku. [PDF]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR. Dostupné online. 
  14. ↑ Cesta k vládě národního porozumění [online]. Vláda ČR, 2009-11-16. Dostupné online. 
  15. ↑ Demokratická revoluce 1989 [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR. Dostupné online. 
  16. ↑ Listopad 1989 – i mezi komunisty byly rozdíly. ČT24.cz [online]. 2009-11-14 [cit. 2009-11-24]. Dostupné online. 
  17. ↑ živnostenský rejsřík [online]. Praha: Ministerstvo obchodu a průmyslu, 22.4.1992 [cit. 2020-08-07]. [www.rzp.cz Dostupné online]. 
  18. ↑ a b ŠENKÝŘ, Miloš. Tanky čekaly na můj podpis. Lidové noviny. [duben 2004]. Dostupné online.  Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
  19. ↑ KRAUS, Tomáš. Jednou z příčin pádu režimu byla ztráta kontaktu s realitou. Eurozprávy [online]. 2009-11-17 [cit. 2009-11-25]. Dostupné online. 
  20. ↑ Komunisté byli připraveni v listopadu 1989 střílet do lidí. blog.iDNES.cz [online]. 2008-03-28. Dostupné online. 

Externí odkazy

Generální tajemníci ÚV KSČ
1921–1922: Václav Šturc • 1922–1924: Alois Muna • 1924–1926: Josef Haken • 1927–1929: Bohumil Jílek • 1929–1953: Klement Gottwald (1945–1953 předseda strany) • 1945–1951: Rudolf Slánský • 1953–1968: Antonín Novotný • 1968–1969: Alexander Dubček • 1969–1987: Gustáv Husák • 1987–1989: Miloš Jakeš • 1989: Karel Urbánek
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Urbánek_(politik)&oldid=19795866“