Ural (řeka): Porovnání verzí
typografie značka: školní IP |
m pravopis (v Ruském pohoří Ural -> v ruském pohoří Ural) |
||
| Řádek 21: | Řádek 21: | ||
| hčp = |
| hčp = |
||
}} |
}} |
||
'''Ural''' ({{Vjazyce2|ru|''Урал''}}, {{Vjazyce2|kk|''Жайық''}}, [Žajyk]), známý do roku [[1775]] právě pod tímto kazašským názvem ({{Vjazyce2|ru|Яик}}), je [[řeka]], pramenící v [[Rusko| |
'''Ural''' ({{Vjazyce2|ru|''Урал''}}, {{Vjazyce2|kk|''Жайық''}}, [Žajyk]), známý do roku [[1775]] právě pod tímto kazašským názvem ({{Vjazyce2|ru|Яик}}), je [[řeka]], pramenící v [[Rusko|ruském]] [[pohoří]] [[Ural]] ([[Baškortostán]]) a tekoucí na jih přes [[ruské oblasti]] ([[Čeljabinská oblast|Čeljabinská]] a [[Orenburská oblast|Orenburská]]) do [[Kazachstán]]u ([[kazašské oblasti|oblasti]] [[Západokazachstánská oblast|Západokazachstánská]] a [[Atyrauská oblast|Atyrauská]]). Ústí do [[Kaspické moře|Kaspického moře]]. Tvoří část hranice mezi [[Evropa|Evropou]] a [[Asie|Asií]]. Její délka činí 2 428 [[kilometr|km]]. [[Povodí]] má rozlohu 231 000 [[Kilometr čtvereční|km²]]. |
||
== Průběh toku == |
== Průběh toku == |
||
Verze z 5. 5. 2021, 17:56
| Ural | |
|---|---|
 Řeka v Atyrau | |
| Základní informace | |
| Délka toku | 2 428 km |
| Plocha povodí | 231 000 km² |
| Průměrný průtok | 400 m³/s |
| Světadíl | Asie, Evropa |
| Pramen | |
| jižní Ural 54°42′2,88″ s. š., 59°25′2,28″ v. d. | |
| Ústí | |
| do Kaspického moře 46°49′51,22″ s. š., 51°31′55,76″ v. d. −28 m n. m. | |
| Protéká | |
 Rusko (Baškortostán, Čeljabinská, Orenburská oblast),  Kazachstán (Západokazachstánská, Atyrauská oblast) | |
| Úmoří, povodí | |
| bezodtoká oblast, Kaspické moře, Povodí Uralu (Kazachstán 56,43%, Rusko 43,57%)[1] | |
 Řeka a její povodí | |
| Geodata | |
| OpenStreetMap | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ural (rusky Урал, kazašsky Жайық, [Žajyk]), známý do roku 1775 právě pod tímto kazašským názvem (rusky Яик), je řeka, pramenící v ruském pohoří Ural (Baškortostán) a tekoucí na jih přes ruské oblasti (Čeljabinská a Orenburská) do Kazachstánu (oblasti Západokazachstánská a Atyrauská). Ústí do Kaspického moře. Tvoří část hranice mezi Evropou a Asií. Její délka činí 2 428 km. Povodí má rozlohu 231 000 km².
Průběh toku
Řeka pramení straně jižního Uralu, zhruba 150 km severně od Magnitogorsku (hřbet Uraltau) a do Kaspického moře ústí u města Atyrau. Na horním toku představuje horskou bystřinu, která ústí do Jajické bažiny. Pod bažinou se dolina řeky místy rozšiřuje až na 5 km a místy zase zužuje. Pod městem Věrchněuralsk už teče jako rovinná řeka. Pod Magnitogorskem teče na jih mezi skalnatými břehy. Pod Orskem se stáčí na západ a protéká Novotroickem, několik desítek kilometrů tvoří rusko-kazašskou hranici, vrací se zpět do Ruska a protíná Guberlinské hory soutěskou dlouhou 45 km. Dolina se níže postupně rozšiřuje, řeka protéká Orenburgem a mezi obcemi Ilek a Ranee opět tvoří rusko-kazašskou hranici. Zhruba v půli své pouti řeka definitivně opouští Rusko a vtéká na území Kazachstánu a u Uralsku už je údolí široké několik desítek kilometrů. Pod Uralskem se otáčí směr toku opět k jihu a teče širokou rovinou s velkým množstvím starých ramen, průtoků a jezer. Při ústí se rozděluje na dvě ramena Jajické a Zlaté (splavné).
Přítoky
- zprava – Velký Kizil, Tanalyk, Guberlja, Sakmara (s přítokem Salmyš), Kindělja, Irtěk, Čagan
- zleva – Utva, Suunduk, Kumak, Or, Kijaly Burťa, Urťa Burťa, Burťa, Ilek (s přítokem Chobda).
- patří k povodí Uralu, ale neústí do něj, protože se ztrácejí v Přikaspické nížině - Olenti, Kaldygajty a Uil.
Vodní režim
Zdroj vody je převážně sněhový. Jarní velká voda nastává na horním toku od konce března do začátku dubna a na dolním toku od druhé poloviny dubna do června. Menší zvýšení vodních stavů na horním toku nastává také v létě a na podzim. Ve zbývající části roku voda opadá. Při velké vodě se řeka na středním toku rozlévá do šířky více než 10 km a v deltě až několika desítek kilometrů. Nejvyšší úrovně dosahuje na horním toku na konci dubna a na dolním toku na začátku května. Rozsah kolísání výšky hladiny je na horním toku 2 až 3 m, na dolním toku 9 až 10 m a v deltě 3 m. Průměrný průtok je u Orenburgu 104 m³/s (maximální 12 100 m³/s a minimální 1,62 m³/s) a u obce Kušum 400 m³/s (maximální 14 000 m³/s a minimální 13,3 m³/s). 80 % vody proteče na jaře. Střední kalnost vody je u Orenburgu 280 g/m³ a u Kušumu 280 g/m³. Řeka zamrzá na horním toku na začátku listopadu a na středním a dolním toku na konci prosince. Rozmrzá na dolním toku na konci března a na horním toku na začátku dubna. Tání ledu je rychlé a vytvářejí se ledové zátarasy.
Využití
Na horním toku se voda využívá k zásobování průmyslových závodů (Magnitogorský a Orsko-Chalilovský metarulgický kombinát) a měst. Na dolním toku se využívá na zavlažování. Nad Magnitogorskem byla vybudována Hornouralská přehrada a pod ním ještě jedna přehradní nádrž. U obce Iriklinskij nad Orskem vznikla za hrází Iriklinské hydroelektrárny Iriklinská přehrada. Pod Uralskem byl vybudovaný Kušumský kanál a přehrady (Kirovská a Döngelecká). Řeka je splavná v úseku Uralsk - Atyrau. Průmyslově lovené ryby jsou jeseteři ruský i hvězdnatý, cejni, candáti, sumci, kapři, sledi. Na řece leží města Věrchněuralsk, Magnitogorsk, Orsk, Novotroick, Orenburg, Uralsk, Atyrau.
Odkazy
Reference
Literatura
V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Урал“.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ural na Wikimedia Commons
