Babylónský talmud

Babylónský Talmud, Talmud Bavli, je literární dílo sestávající se z Mišny a Gemary. Tato Gemara je výsledkem téměř 300 let diskuzí a bádání nad Mišnou v babylonských akademiích. Tradice připisuje závěrečnou redakci Babylonského Talmudu dvěma babylonským mudrcům, jimiž byli Rav Aši a Ravina.

Babylónský Talmud je svým způsobem encyklopedií znalostí a vědomostí celého tehdejšího babylónského židovstva, která svou strukturu odvodila podle Mišny.

Otázka kdy byla Gemara konečně přivedena do své dnešní podoby není mezi současnými učenci vyřešena. Část textu nabyla své konečné podoby až asi před rokem 700. O definitivním textu Talmudu můžeme hovořit až v 8. století. Rabíni, kteří Talmud editovali po skončení období Amoraim, jsou tradičně nazýváni סבוראים, Savoraim nebo Rabanan savoraim, sg. סבורא počeštěně "savoraité". Jejich jméno je odvozeno od slovesa סבר, tj. domnívat se, usuzovat, být přesvědčen. Současní učenci také používají pro autory nezařaditelných výroků v Gemaře termín Stamim (z hebrejského stam, jež znamená uzavřený, vágní nebo nezařaditelný, v kontextu např. stam mišna znamená anonymní mišna). Viz také historická období židovského zákona.

Obsah Babylónského Talmudu

Babylónský Talmud se skládá ze 38 traktátů:

• Seder Zera'im
  • Berachot

• Seder Mo'ed
  • Šabat
  • Eruvin
  • Pesachim
  • Joma
  • Suka
  • Bejca
  • Roš Ha-Šana
  • Ta'anit
  • Megila
  • Mo'ed katan
  • Chagiga

• Seder Našim
  • Jevamot
  • Ketubot
  • Nedarim
  • Nazir
  • Sota
  • Gitin
  • Kidušin

• Seder Nezikin
  • Bava Kama
  • Bava Meci'a
  • Bava Batra
  • Sanhedrin
  • Makot
  • Ševu'ot
  • Avoda Zara
  • Horajot

• Seder Kodašim
  • Zevachim
  • Menachot
  • Chulin
  • Bechorot
  • Arachin
  • Temura
  • Keritot
  • Me'ila
  • Tamid
  • Kinim

• Seder Tohorot
  • Nida

Edice a vydání Talmudu

Tyto traktáty byly původně zaznamenávány na svitcích, poté v rukopisných knižních vydáních, ovšem s přibývajícími komentáří a dodatky se dílo stávalo stále rozsáhlejším. Kromě několika rukopisů (Mnichovský, Leningradský, Oxfordský nebo Florentský) existuje i množství zlomků z káhirské genízy, různého stáří. Poměrně brzy po vynálezu knihtisku vycházejí první tištěná vydání Talmudu, přičemž ihned první úplné vydání Danielem Bombergem v Benátkách v letech 1520 - 23 se stalo vzorem pro všechna následující vydání Talmudu, které přejali sazbu i způsob stránkování a přesné rozdělení na stránky (folia). Dle Bombergova vydání začíná každý trakát listem č. 2 (list č. 1 je titulní), každé folio je pak rozděleno na dvě strany, a a b. U hřbetu se nacchází komentář Rašiho, na vnějším okraji stránky pak Tosafot. V letech 1880 - 1886 vydala rodina Rommů ve Vilniusu doplněné a vylepšené vydání Talmudu, které obsahuje množství dalších komentářů od rišonim a acahronim, a poznámkový aparát. Toto vydání dosáhlo takové obliby, že tradiční vydání Talmudu, vycházející z Rommovské edice, jsou dnes označována standardně termínem "Vilna". Rabín Adin Steinsaltz připravil vlastní edici Talmudu, která se nedrží striktně rommovského či bombergovského rozřazení stránek, a kromě standardních středověkých komentářů obsahuje i Steinsaltzův komentář kombinovaný s překladem do moderní hebrejštiny, kritický aparát, který upozorňuje na odlišné verze textu s ohledem na rukopisy a výklad nehebrejských a nearamejských slov objevujících se v Gemaře, i s jejich původní etymologií. Talmud byl přeložen několikrát do angličtiny, dále do němčiny, francouzštiny a dalších jazyků.

Komentáře k Babylónskému Talmudu

Rašiho komentář

Dosud nepřekonaný komentář, který se stal vzorem ostatním. Rašiho komentář zahrnuje jak gramatický či etymologický výklad slov, tak výklad celých vět v kontextu celé sugji. Z Rašiho komentáře vycházejí jak Tosafisté, tak i soudobý komentář Adina Steinsaltze.

Tosafot

Dílo Tosafistů, mezi prvními byli Rašiho vnuci - Rabi Šmu'el ben Me'ir (Rašbam), Rabi Jicchak ben Me'ir (Ribam) a Rabi Ja'akov ben Me'ir (Rabejnu Tam). Jak bývá v rodinných vztazích dobrým zvykem, Rašiho vnuci si neberou servítky a neváhají se svým dědečkem nesouhlasit. Jjeich komentář je mnohem složitější - pokud bychom Rašiho komentář označili za "lokální", pak Tosafot jsou komentářem "globálním". Jejich studium vyžaduje perfektní znalost Talmudu jako celku, jsou v nich často porovnávány celé pasáže z různých traktátů a všímají si sporů uvnitř gemary i rozporů mezi gemarou a komentátory. Tyto rozpory se snaží samozřejmě řešit, což se ne vždy daří.

Další komentáře

Protože ani tosafistůmse nezdařilo odstranit všechny rozpory uvnitř Talmudu a vyřešit nedořešené či odložené spory, tuto práci přebírali další komentátoři, za nejvýznamnější např. Rif (Rabi Jicchak Al-Fásí), Roš (Rabi Ašer ben Jechiel) a mnozí další. Zároveň ještě před Rašim komentovali některé traktáty Rav Nisim Gaon (Babylónie) a Rabejnu Chananel (Kairuán). Jejich komentáře mají formu převyprávění a zjednodušení komplikovaného textu Gemary.

Odkazy

Bibliografie

• Abraham Cohen: Talmud pro každého (Sefer 2007)
• Jiří Langer - Talmud - ukázky a dějiny. ISBN 80-85809-06-0
• Elie Wiesel - Talmud - portréty a legendy (Sefer, 1993). ISBN 80-900895-5-0

Portál: Náboženství

Související články

• Halacha
• Gemara
• Mišna
• Talmud
• Ústní Tóra

Externí odkazy

• Talmud
• Talmud – encyklopedie
• Mishnah (Mišna)