Exil: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
|||
| Řádek 80: | Řádek 80: | ||
| url = https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/tibet-cina-dharamsala-exilova-tibetska-vlada-lobsang-sanggja-indie-zahranici_2101031736_gak |
| url = https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/tibet-cina-dharamsala-exilova-tibetska-vlada-lobsang-sanggja-indie-zahranici_2101031736_gak |
||
| datum_přístupu = 2021-03-27 |
| datum_přístupu = 2021-03-27 |
||
}}</ref> |
}}</ref> [[Političtí exulanti|Politickými exulanty]] v 21. století jsou např. běloruská [[Svjatlana Cichanouská]] či katalánský [[Carles Puigdemont]]. |
||
==== Politický exil osobností (příklady) ==== |
==== Politický exil osobností (příklady) ==== |
||
Verze z 2. 4. 2021, 15:25
Exil (z latinského exilium - vyhnanství a exul - vypovězený) znamenal původně trest vypovězení, dnes znamená stav člověka nebo skupiny exulantů, lidí, kteří museli opustit svou vlast v důsledku vypovězení, vyhnání, odsunu, deportace, ztráty občanství, hrozby osobního nebezpečí, a to zejména z důvodů politického, národnostního, rasového či náboženského pronásledování.
V přeneseném smyslu pak výraz exil může znamenat celou skupinu exulantů z téže země, z téže příčiny a podobně. Setkáváme se tak například s československým předválečným exilem, ruským exilem po bolševické revoluci v Rusku atd. Exulant (z latiny) je osoba, která nedobrovolně opustila svou vlast, pobývá v exilu a má v úmyslu se do své země vrátit, až důvody náboženského či politického pronásledování pominou.
Exil a emigrace
Podobný význam jako exil, vyhnanství má i slovo emigrace, které se však liší tím, že může být i dobrovolná, například ekonomická, kdežto exil je vynucený.
Rozdíl mezi exulantem a emigrantem vysvětlil už Jan Amos Komenský.[1]
| „ | Nicméně však přece ti, jimž nebeské věci nad zemské milejší byly... zanechavše dědičných svých sídel a všechněch nemovitin... šli z země do okolních krajin Foitlandu, Míšně, Lužic, Slezska, Polska i do Uher se rozptýlivše. Někteří až do Prus, do Rus, do Sedmihradské země, do Denemarku i do Nidrlandu, aby vyhnanství své snášeti mohli, se odebrali... Nepřátelé mezi tím těch, kteří z vlasti ustoupili, nechtěli je nazývati exulanty, ale emigranty (t. j. ne vyhnance, ale vystěhovalce), jako by ne od císaře vyhnáni, ale vzpourou sami z vlasti vyšli... | “ |
| — Jan Amos Komenský[1] | ||
Komunistická propaganda odmítala již od počátku 50. let 20. století užívat výraz exulant pro ty, kdo opustili tehdejší Československo.[2] Jako emigrant tak např. byl označen i politický exulant Pavel Tigrid a mnozí další.[3]
Exulant
Exulant je osoba, která je nucena svou vlast nedobrovolně, pod politickým tlakem opustit, aby se vyhnul nebezpečí, např. vězení nebo i ztrátě života. Často je mu zabráněno se do vlasti vrátit.[4] Obvykle se předpokládá, že by se exulant při změně poměrů chtěl do vlasti vrátit, emigrant se usazuje spíše natrvalo.[5]
V demokratických zemích mají političtí a náboženští exulanti nárok na poskytnutí azylu, někdy se však tyto podmínky obtížně prokazují.[6]
Příklady exilu
Náboženský exil
V pobělohorské době odešla ze zemí Koruny české řada osobností, které odmítly konvertovat ke katolické víře.
K exilu z náboženských důvodů docházelo již před rokem 1620, jako byl např. v XV. století odchod Židů z Pyrenejského poloostrova. Za exil je často považován i odchod křesťanů z Blízkého východu, i když zde se může jednat i o ekonomickou emigraci z rozvrácených států.[7]
Politický exil
Exil politiků
Do exilu lidé někdy odcházejí, aniž by se vzdávali svých společenských funkcí ve vlasti, ať už ekonomických nebo politických. Příkladem může být exilová vláda vedená prezidentem Edvardem Benešem v době 2. světové války[p 1] jako paralelní politická struktura k okupační protektorátní vládě, vedené prezidentem Emilem Háchou. Obdobně existovaly během druhé světové války exilové vlády dalších zemí.
Jako soudobý příklad může sloužit exilová vláda Tibetu, která sídlí v Indii.[8] Politickými exulanty v 21. století jsou např. běloruská Svjatlana Cichanouská či katalánský Carles Puigdemont.
Politický exil osobností (příklady)
- Syn Napoleona Bonaparte, Napoleon II., pobýval po vojenské porážce a abdikaci svého otce v Rakousku a českých Zákupech.
- Známým exulantem 19. století byl Victor Hugo, který za vlády Napoleona III. žil téměř 20 let v zahraničí.
- Bolševický revolucionář Lev Nikolajevič Trockij byl po Leninově smrti ze země vypovězen a v exilu byl zavražděn.
- Ruský disident Alexandr Solženicyn byl ze Sovětského svazu vypovězen v roce 1974 a vrátil se až v roce 1994, když již Sovětský svaz neexistoval.
- Československý novinář Pavel Tigrid setrval v prvním exilu po dobu německé okupace šest let (v letech 1939–1945) a ve druhém 21 let (1948–1989), do zániku komunistické vlády.
- Jako mnoho dalších osobností z oblasti kultury opustil Československo v roce 1978 po soustavné policejní šikaně hudebník Jaroslav Hutka; do vlasti se vrátil na konci roku 1989.
Odkazy
Poznámky
- ↑ Sám Edvard Beneš z funkce československého presidenta abdikoval.
Reference
- ↑ a b Historie o těžkých protivenstvích církve české. Praha 1888. (Poprvé vyšla kniha v latinském znění v roce 1647. Český překlad pořídil Adam Hartman, vydáno v Lešně v roce 1655.)
- ↑ GLAZAROVÁ, Jarmila. Nad rodným krajem. S. 3. Rudé právo [online]. 1951-10-04 [cit. 2021-03-27]. S. 3. Dostupné online.
- ↑ Rozum chladí hlavu. S. 5. Rudé právo [online]. 1970-01-29 [cit. 2021-03-27]. S. 5. Dostupné online.
- ↑ OKTÁBEC, Petr. Emigrace z Československa do Rakouska v osmdesátých letech 20. století. Praha, 2016. Diplomová práce. Univerzita Karlova. Vedoucí práce Přemysl Houda. s. 11-12. Dostupné online.
- ↑ K. Žaloudek, Encyklopedie politiky. Praha: Libri 2004, str. 123 n.
- ↑ OŠŤÁDALOVÁ, Šárka. Na cestě za mezinárodní ochranou: Stručný průvodce řízením o udělení azylu či doplňkové ochrany. Právní prostor [online]. 2015-10-02 [cit. 2021-03-27]. Dostupné online.
- ↑ NOVÁK, Martin. Křesťané masově odcházejí z Blízkého východu, u mladých je to tragédie, říká historik. Aktuálně.cz [online]. 2018-12-24 [cit. 2021-03-28]. Dostupné online.
- ↑ ‚Vysíláme zprávu, že Tibet je okupovaný.‘ Tibeťané v indickém exilu vybírají nového předsedu vlády. iRozhlas [online]. Český rozhlas, 2021-01-03 [cit. 2021-03-27]. Dostupné online.
Literatura
- BOBKOVÁ, Lenka. Exulanti z Prahy a severozápadních Čech v Pirně v letech 1621-1639. Praha: Scriptorium, 1999. 228 s. ISBN 80-86197-05-0.
- D. Brandes, Exil v Londýně 1939-1943: Velká Británie a její spojenci Československo, Polsko a Jugoslávie mezi Mnichovem a Teheránem. Praha: Karolinum, 2003 - 566 s. ; 25 cm. ISBN 80-246-0488-4
- V. Burian a kol., Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu: informatorium pro učitele, studenty i laiky. Olomouc: Hanácké noviny, 1991 - 165 s.
- FILÍPEK, Jan. Odlesky dějin československého exilu. Praha: [vl. nákl.], 1999. 172 s. ISBN 80-902023-8-1.
- Z. Jirásek, Československá poúnorová emigrace a počátky exilu. Brno: Prius, 1999 - 88 s
- F. Knopp, Česká literatura v exilu 1948-1989: bibliografie. Praha: Makropulos, 1996 - 631 s. ISBN 80-86003-00-0
- sbírka plných textů českých exilových periodik i monografií scriptum.cz
- Ottův slovník naučný, heslo Exilium. Sv. 8, str. 953
- K. Pacner a kol., Čeští vědci v exilu. Praha: Karolinum, 2007 - 357 s. ; 20 cm ISBN 978-80-246-1412-0
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu exil na Wikimedia Commons - Encyklopedie československého exilu po druhé světové válce na stránkách Československého dokumentačního střediska (ČSDS)
- Exil ruských šlechtičen na stránkách historieweb.cz
