Exil: Porovnání verzí
→Exulant: obecné upřesnění |
m typo |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Exil''' (z [[Latina|latinského]] ''exilium'' - vyhnanství a ''exul'' - vypovězený) znamenal původně trest vypovězení, dnes znamená stav člověka nebo skupiny '''exulantů''', lidí, kteří museli opustit svou [[vlast]] v důsledku vypovězení, vyhnání, [[odsun]]u, [[deportace]], [[ztráta státního občanství|ztráty občanství]], a to zejména z důvodů politického, národnostního, rasového či náboženského pronásledování. |
'''Exil''' (z [[Latina|latinského]] ''exilium'' - vyhnanství a ''exul'' - vypovězený) znamenal původně trest vypovězení, dnes znamená stav člověka nebo skupiny '''exulantů''', lidí, kteří museli opustit svou [[vlast]] v důsledku vypovězení, vyhnání, [[odsun]]u, [[deportace]], [[ztráta státního občanství|ztráty občanství]], a to zejména z důvodů politického, národnostního, rasového či náboženského pronásledování. |
||
V přeneseném smyslu pak výraz ''exil'' může znamenat celou skupinu exulantů z téže země, z téže příčiny a podobně. Setkáváme se tak například s |
V přeneseném smyslu pak výraz ''exil'' může znamenat celou skupinu exulantů z téže země, z téže příčiny a podobně. Setkáváme se tak například s československým předválečným exilem, [[Ruská emigrace v Československu|ruským exilem]] po bolševické revoluci v Rusku atd. |
||
== Exil a emigrace == |
== Exil a emigrace == |
||
Verze z 26. 3. 2021, 20:15
Exil (z latinského exilium - vyhnanství a exul - vypovězený) znamenal původně trest vypovězení, dnes znamená stav člověka nebo skupiny exulantů, lidí, kteří museli opustit svou vlast v důsledku vypovězení, vyhnání, odsunu, deportace, ztráty občanství, a to zejména z důvodů politického, národnostního, rasového či náboženského pronásledování.
V přeneseném smyslu pak výraz exil může znamenat celou skupinu exulantů z téže země, z téže příčiny a podobně. Setkáváme se tak například s československým předválečným exilem, ruským exilem po bolševické revoluci v Rusku atd.
Exil a emigrace
Podobný význam jako exil, vyhnanství má i slovo emigrace, které se však liší tím, že
- emigrace může být i dobrovolná, například ekonomická, kdežto exil je vynucený,
- exulant (člověk v exilu) často předpokládá, že by se při změně poměrů chtěl do vlasti vrátit, emigrace je spíše natrvalo.[1]
V demokratických zemích mají političtí a náboženští exulanti nárok na poskytnutí azylu, někdy se však tyto podmínky obtížně prokazují.
Exil politiků
Do exilu lidé někdy odcházejí, aniž by se vzdávali svých společenských funkcí ve vlasti, ať už ekonomických nebo politických. Příkladem může být exilová vláda vedená prezidentem Edvardem Benešem v době 2. světové války jako paralelní politická struktura k okupační protektorátní vládě, vedené prezidentem Emilem Háchou.
Exulant
V původním významu slova byl exulant někdo, kdo nuceně odešel do zahraničí ze své původní vlasti kvůli zákazu, hrozbě postihu, ztráty, často z politických důvodů. Často s předpokladem návratu po skonční hrozby, např. změně režimu, kvůli němuž musel odejít, zajímá se o svou původní vlast, často s naději a ambicemi se do ní vrátit. Klasickým příkladem exulanta je Jan Ámos Komenský. V moderní češtině je výraz exulant často zaměňován s výrazem emigrant. Emigrant je osoba odcházející z různých důvodů, např. jako exulant, ale i ze studijních, výdělkových, partnerských nebo zdravotních důvodů.
Minimálně po 2. světové válce se obecně zavedlo užívat pro Čechy v exilu název emigrant bez rozlišení důvodu a neužívá se exulant jako zastaralé. Tyto pojmy se týkají jak přechodného, tak dlouhodobého pobytu v zahraničí, zpravidla ale alespoň několikaletého.
Odkazy
Reference
- ↑ K. Žaloudek, Encyklopedie politiky. Praha: Libri 2004, str. 123 n.
Literatura
- BOBKOVÁ, Lenka. Exulanti z Prahy a severozápadních Čech v Pirně v letech 1621-1639. Praha: Scriptorium, 1999. 228 s. ISBN 80-86197-05-0.
- D. Brandes, Exil v Londýně 1939-1943: Velká Británie a její spojenci Československo, Polsko a Jugoslávie mezi Mnichovem a Teheránem. Praha: Karolinum, 2003 - 566 s. ; 25 cm. ISBN 80-246-0488-4
- V. Burian a kol., Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu: informatorium pro učitele, studenty i laiky. Olomouc: Hanácké noviny, 1991 - 165 s.
- FILÍPEK, Jan. Odlesky dějin československého exilu. Praha: [vl. nákl.], 1999. 172 s. ISBN 80-902023-8-1.
- Z. Jirásek, Československá poúnorová emigrace a počátky exilu. Brno: Prius, 1999 - 88 s
- F. Knopp, Česká literatura v exilu 1948-1989: bibliografie. Praha: Makropulos, 1996 - 631 s. ISBN 80-86003-00-0
- sbírka plných textů českých exilových periodik i monografií scriptum.cz
- Ottův slovník naučný, heslo Exilium. Sv. 8, str. 953
- K. Pacner a kol., Čeští vědci v exilu. Praha: Karolinum, 2007 - 357 s. ; 20 cm ISBN 978-80-246-1412-0
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu exil na Wikimedia Commons - Encyklopedie československého exilu po druhé světové válce na stránkách Československého dokumentačního střediska (ČSDS)
- Exil ruských šlechtičen na stránkách historieweb.cz
