Arcibiskupské gymnázium Praha-Bubeneč: Porovnání verzí
Souřadnice: 50°6′4,49″ s. š., 14°24′22,1″ v. d.
Smazaný obsah Přidaný obsah
+ infobox, napřímení odkazů značka: editace z Vizuálního editoru |
drobné opravy a úprava formulací, zejm. historie chronologicky a bez duplicit značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
== Historie == |
== Historie == |
||
[[Soubor:Arcibiskupské gymnázium Bubeneč bw.jpg|náhled|Budova Arcibiskupského gymnázia v Bubenči po dostavbě a |
[[Soubor:Arcibiskupské gymnázium Bubeneč bw.jpg|náhled|Budova Arcibiskupského gymnázia v Bubenči po dostavbě a přestavbě, 1925]] |
||
Dne 31. ledna 1910 se rozhodl [[Lev Skrbenský z Hříště|kardinál Lev Skrbenský]] založit arcibiskupské gymnázium s internátem, určené především (ale nikoliv výhradně) pro zájemce o následné studium katolického semináře. V roce 1913 byla uzavřena dohoda s provinciálem rakouské provincie [[Tovaryšstvo Ježíšovo|Tovaryšstva Ježíšova]] Janem Wimmerem o tom, že správa školy bude svěřena tomuto řádu. Gymnázium bylo otevřeno dne 19. 9. 1913 v provizorním prostoru pronajatého domu čp. 309 v Bubenči, Slovanská třída 4 (dnes Bubenečská 6)<ref>{{Citace sborníku |
Dne 31. ledna 1910 se rozhodl [[Lev Skrbenský z Hříště|kardinál Lev Skrbenský]] založit arcibiskupské gymnázium s internátem, určené především (ale nikoliv výhradně) pro zájemce o následné studium katolického semináře. V roce 1913 byla uzavřena dohoda s provinciálem rakouské provincie [[Tovaryšstvo Ježíšovo|Tovaryšstva Ježíšova]] Janem Wimmerem o tom, že správa školy bude svěřena tomuto řádu. Gymnázium bylo otevřeno dne 19. 9. 1913 v provizorním prostoru pronajatého domu čp. 309 v Bubenči, Slovanská třída 4 (dnes Bubenečská 6).<ref>{{Citace sborníku |
||
| příjmení = Vlček |
| příjmení = Vlček |
||
| jméno = Pavel |
| jméno = Pavel |
||
| Řádek 26: | Řádek 26: | ||
| strany = 168 |
| strany = 168 |
||
| jazyk = |
| jazyk = |
||
}}</ref> |
}}</ref> Kapacita domu nedostačovala a tak [[Lev Skrbenský z Hříště|kardinál Skrbenský]] zakoupil v roce 1915 od [[Kongregace školských bratří|Kongregace Školských bratří]] novostavbu ve Winterově ulici čp. 299, jejímž autorem byl stavitel [[František Mikš (architekt)|František Mikš]]. Školští bratři přemístili svůj ústav do [[Svatý Jan pod Skalou|Svatého Jana pod Skalou]].<ref>{{Citace kvalifikační práce |
||
| příjmení = Valentová |
| příjmení = Valentová |
||
| jméno = Radka |
| jméno = Radka |
||
| Řádek 43: | Řádek 43: | ||
| poznámka = |
| poznámka = |
||
| jazyk = |
| jazyk = |
||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | V roce [[1916]] si gymnázium otevřelo „pobočku“ ve [[Velehradský klášter|Velehradském klášteře]] (ta se nakonec roku [[1937]] osamostatnila jako ''Řádové československé gymnázium Papežské koleje Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě''. Za dnešního pokračovatele této pobočky je možno považovat [[Stojanovo gymnázium]] tamtéž). |
||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | }}</ref> Přesto ve dnech 21. – 23. června 1921 proběhly první maturity. Když se ukázalo, že objekt není pro potřeby gymnázia dostačující, v roce 1923 arcibiskup [[František Kordač]] inicioval a finančně podpořil přestavbu a dostavbu objektu podle projektu arcibiskupského stavebního rady [[František Havlena|Františka Havleny]].<ref>{{Citace sborníku |
||
| příjmení = Vlček |
| příjmení = Vlček |
||
| jméno = Pavel |
| jméno = Pavel |
||
| Řádek 59: | Řádek 80: | ||
| strany = 167 |
| strany = 167 |
||
| jazyk = |
| jazyk = |
||
}}</ref> |
}}</ref> Nová budova byla vysvěcena dne 16. listopadu 1924 a výuka zde byla započata v lednu 1925.<ref>{{Citace elektronické monografie |
||
| příjmení = |
| příjmení = |
||
| jméno = |
| jméno = |
||
| Řádek 69: | Řádek 90: | ||
| vydavatel = Centrální katolická knihovna |
| vydavatel = Centrální katolická knihovna |
||
| jazyk = |
| jazyk = |
||
}}</ref> Dne 8. dubna 1925 získalo gymnázium trvalé právo veřejnosti. Byly získány sousední vily čp. 50 a 51 pro byty profesorů.<ref name="ckk-historie" /> |
|||
| ⚫ | |||
| ⚫ | V roce [[1916]] si gymnázium otevřelo „pobočku“ ve [[Velehradský klášter|Velehradském klášteře]] |
||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
}}</ref> |
|||
Ve dnech 21. – 23. června 1921 proběhly první maturity. V roce 1923 kardinál Kordač inicioval a finančně podpořil přestavbu a dostavbu objektu podle projektu arcibiskupského stavebního rady Františka Havleny. Nová budova byla vysvěcena dne 16. listopadu 1924 a výuka zde byla započata v lednu 1925. Dne 8. dubna 1925 získalo gymnázium trvalé právo veřejnosti. Byly získány sousední vily čp. 50 a 51 pro byty profesorů.<ref name="ckk-historie" /> |
|||
V roce 1940 byla budova gymnázia zabavena pro účely nacistické pořádkové policie ({{cizojazyčně|de|Ordnungspolizei}}) a škola musela objekt vyklidit do 30. června 1940. Oficiální vyvlastňovací výměr byl vydán 16. srpna 1941. Gymnázium se přestěhovalo na Smíchov do budovy bývalého dívčho gymnázia v Bendově ulici 17.<ref name="ckk-historie" /> |
V roce 1940 byla budova gymnázia zabavena pro účely nacistické pořádkové policie ({{cizojazyčně|de|Ordnungspolizei}}) a škola musela objekt vyklidit do 30. června 1940. Oficiální vyvlastňovací výměr byl vydán 16. srpna 1941. Gymnázium se přestěhovalo na Smíchov do budovy bývalého dívčho gymnázia v Bendově ulici 17.<ref name="ckk-historie" /> |
||
| Řádek 98: | Řádek 96: | ||
Dne 2. ledna 1942 bylo gymnázium podle rozkazu [[Karl Hermann Frank|K. H. Franka]] zrušeno pro „nepřátelské chování žáků i učitelů vůči Říši“. Studenti dostali možnost dokončit studia na Jiráskově gymnáziu v Resslově ulici.<ref name="ckk-historie" /> |
Dne 2. ledna 1942 bylo gymnázium podle rozkazu [[Karl Hermann Frank|K. H. Franka]] zrušeno pro „nepřátelské chování žáků i učitelů vůči Říši“. Studenti dostali možnost dokončit studia na Jiráskově gymnáziu v Resslově ulici.<ref name="ckk-historie" /> |
||
Po [[osvobození Československa]] nemohla být škola obnovena v původním místě, protože budovu po německé Ordnungspolizei zabralo československé [[Ministerstvo vnitra Československa|Ministerstvo vnitra]].<ref name="jesuit">http://www.jesuit.cz/bulletin/?rok=2007&cislo=1&clanek=rozhovor Petr Havlíček: Dobrodružství „Jeho Sladkosti“ (rozhovor s [[Josef Cukr|Josefem Cukrem]] in ''Bulletin Jezuité''. Leden 2007.)</ref> V letech |
Po [[osvobození Československa]] nemohla být škola obnovena v původním místě, protože budovu po německé Ordnungspolizei zabralo československé [[Ministerstvo vnitra Československa|Ministerstvo vnitra]].<ref name="jesuit">http://www.jesuit.cz/bulletin/?rok=2007&cislo=1&clanek=rozhovor Petr Havlíček: Dobrodružství „Jeho Sladkosti“ (rozhovor s [[Josef Cukr|Josefem Cukrem]] in ''Bulletin Jezuité''. Leden 2007.)</ref> V letech 1951–1955 zde Ministerstvo provozovalo tajnou věznici [[Státní bezpečnost|StB]], především pro [[Agent chodec|agenty-chodce]], jakožto buržoazní [[Nacionalismus|nacionalista]] zde byl ale tajně vězněn i pozdější československý prezident [[Gustáv Husák]], odsouzený tehdy na [[doživotí]].<ref>[http://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/, Chůze přes čáru, reportáž pořadu Reportéři ČT], 28. 2. 2015. Čas 4:00.</ref> Po celou dobu provozu věznice byl jejím velitelem nadporučík Vojtěch Kozel;<ref>[http://www.policie.cz/clanek/publikace-securitas-imperii-01-14.aspx?q=Y2hudW09Nw%3d%3d Securitas Imperii 7, Praha, ÚDV 2001, str. 289.] (pdf)</ref> věznicí za tuto dobu prošlo na 600 vězňů.<ref>[http://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/, Chůze přes čáru, reportáž pořadu Reportéři ČT], 28. 2. 2015. Čas 3:42.</ref> Náhradní prostory gymnázium obdrželo v objektu Řádového dívčího reálného gymnázia ve Voršilské ulici a 4. června 1945 byla obnovena výuka. Dne 6. února 1946 odmítlo Ministerstvo vnitra vrátit objekt v Bubenči (využívá ho dodnes) a na školní rok 1947/48 se gymnázium přestěhovalo do objektu Arcibiskupského semináře v Praze – Dejvicích. V roce 1948 bylo gymnázium i s většinou inventáře přesunuto do [[Bohosudov]]a v severočeském pohraničí na místo bývalého německojazyčného biskupského gymnázia, které [[Vysídlení Němců z Československa|vyhnáním německého obyvatelstva]] přišlo o žáky. Působilo zde však jen krátce. V noci ze 13. na 14. dubna [[1950]] bylo gymnázium přepadeno [[Lidové milice|Lidovými milicemi]]. Studenti byli odvezeni do Děčína, kde si je museli vyzvednout rodiče. Někteří z pedagogů byli uvězněni a v bohosudovském objektu byl zřízen internační tábor pro jezuity a františkány. Činnost Arcibiskupského gymnázia tím byla definitivně ukončena.<ref name="ckk-historie" /> |
||
Ze současných škol lze teoreticky za jeho pokračovatele považovat [[Biskupské gymnázium Bohosudov]]. Současné [[Arcibiskupské gymnázium v Praze]] sídlí jinde a nemá s původním |
Ze současných škol lze teoreticky za jeho pokračovatele považovat [[Biskupské gymnázium Bohosudov]]. Současné [[Arcibiskupské gymnázium v Praze]] sídlí jinde, a nemá kromě jména s původním Arcibiskupským gymnáziem, nic moc společného. |
||
== Slavné osobnosti gymnázia == |
== Slavné osobnosti gymnázia == |
||
| Řádek 137: | Řádek 135: | ||
* [[Maurus Verzich|Alois Maurus Verzich]] – opat kláštera benediktinů v Praze na Slovanech (v Emauzích) |
* [[Maurus Verzich|Alois Maurus Verzich]] – opat kláštera benediktinů v Praze na Slovanech (v Emauzích) |
||
* [[Karel Vrána]] – kněz a vysokoškolský pedagog<ref name="ckk-prehled" /> |
* [[Karel Vrána]] – kněz a vysokoškolský pedagog<ref name="ckk-prehled" /> |
||
*[[Zdeněk Maria Zenger]] – památkář, fotograf a heraldik |
|||
* [[Josef Zvěřina]] – kněz a vysokoškolský pedagog<ref name="ckk-prehled" /> |
* [[Josef Zvěřina]] – kněz a vysokoškolský pedagog<ref name="ckk-prehled" /> |
||
Verze z 23. 3. 2021, 14:35
| Arcibiskupské gymnázium Praha-Bubeneč | |
|---|---|
 Původní budova čp. 299 v Bubenči od architekta Mikše, před rokem 1918. | |
| Poloha | |
| Město | Praha |
| Zeměpisné souřadnice | 50°6′4,49″ s. š., 14°24′22,1″ v. d. |
 | |
| Obory vzdělání | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Arcibiskupské gymnázium v Praze Bubenči (přezdívané arcík) bylo jezuitské gymnázium existující v letech 1913–1950 nejdříve v Praze-Bubenči (1913–1940), později přechodně v Bohosudově (1947–1950). Ve své době představovalo jedno z nejkvalitnějších gymnázií v Českých zemích[1] a vychovalo mnoho významných kněží, řeholníků (zejména jezuitů) a dalších osobností české katolické inteligence. Přijímalo pouze chlapce, jejichž záměrem bylo stát se kněžími.[2]
Historie
Dne 31. ledna 1910 se rozhodl kardinál Lev Skrbenský založit arcibiskupské gymnázium s internátem, určené především (ale nikoliv výhradně) pro zájemce o následné studium katolického semináře. V roce 1913 byla uzavřena dohoda s provinciálem rakouské provincie Tovaryšstva Ježíšova Janem Wimmerem o tom, že správa školy bude svěřena tomuto řádu. Gymnázium bylo otevřeno dne 19. 9. 1913 v provizorním prostoru pronajatého domu čp. 309 v Bubenči, Slovanská třída 4 (dnes Bubenečská 6).[3] Kapacita domu nedostačovala a tak kardinál Skrbenský zakoupil v roce 1915 od Kongregace Školských bratří novostavbu ve Winterově ulici čp. 299, jejímž autorem byl stavitel František Mikš. Školští bratři přemístili svůj ústav do Svatého Jana pod Skalou.[4]
V roce 1916 si gymnázium otevřelo „pobočku“ ve Velehradském klášteře (ta se nakonec roku 1937 osamostatnila jako Řádové československé gymnázium Papežské koleje Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě. Za dnešního pokračovatele této pobočky je možno považovat Stojanovo gymnázium tamtéž).
Po vzniku Československé republiky bylo gymnázium vystaveno protikatolickému nátlaku.[5] Přesto ve dnech 21. – 23. června 1921 proběhly první maturity. Když se ukázalo, že objekt není pro potřeby gymnázia dostačující, v roce 1923 arcibiskup František Kordač inicioval a finančně podpořil přestavbu a dostavbu objektu podle projektu arcibiskupského stavebního rady Františka Havleny.[6] Nová budova byla vysvěcena dne 16. listopadu 1924 a výuka zde byla započata v lednu 1925.[7] Dne 8. dubna 1925 získalo gymnázium trvalé právo veřejnosti. Byly získány sousední vily čp. 50 a 51 pro byty profesorů.[5]
V roce 1940 byla budova gymnázia zabavena pro účely nacistické pořádkové policie (Ordnungspolizei) a škola musela objekt vyklidit do 30. června 1940. Oficiální vyvlastňovací výměr byl vydán 16. srpna 1941. Gymnázium se přestěhovalo na Smíchov do budovy bývalého dívčho gymnázia v Bendově ulici 17.[5]
Dne 2. ledna 1942 bylo gymnázium podle rozkazu K. H. Franka zrušeno pro „nepřátelské chování žáků i učitelů vůči Říši“. Studenti dostali možnost dokončit studia na Jiráskově gymnáziu v Resslově ulici.[5]
Po osvobození Československa nemohla být škola obnovena v původním místě, protože budovu po německé Ordnungspolizei zabralo československé Ministerstvo vnitra.[8] V letech 1951–1955 zde Ministerstvo provozovalo tajnou věznici StB, především pro agenty-chodce, jakožto buržoazní nacionalista zde byl ale tajně vězněn i pozdější československý prezident Gustáv Husák, odsouzený tehdy na doživotí.[9] Po celou dobu provozu věznice byl jejím velitelem nadporučík Vojtěch Kozel;[10] věznicí za tuto dobu prošlo na 600 vězňů.[11] Náhradní prostory gymnázium obdrželo v objektu Řádového dívčího reálného gymnázia ve Voršilské ulici a 4. června 1945 byla obnovena výuka. Dne 6. února 1946 odmítlo Ministerstvo vnitra vrátit objekt v Bubenči (využívá ho dodnes) a na školní rok 1947/48 se gymnázium přestěhovalo do objektu Arcibiskupského semináře v Praze – Dejvicích. V roce 1948 bylo gymnázium i s většinou inventáře přesunuto do Bohosudova v severočeském pohraničí na místo bývalého německojazyčného biskupského gymnázia, které vyhnáním německého obyvatelstva přišlo o žáky. Působilo zde však jen krátce. V noci ze 13. na 14. dubna 1950 bylo gymnázium přepadeno Lidovými milicemi. Studenti byli odvezeni do Děčína, kde si je museli vyzvednout rodiče. Někteří z pedagogů byli uvězněni a v bohosudovském objektu byl zřízen internační tábor pro jezuity a františkány. Činnost Arcibiskupského gymnázia tím byla definitivně ukončena.[5]
Ze současných škol lze teoreticky za jeho pokračovatele považovat Biskupské gymnázium Bohosudov. Současné Arcibiskupské gymnázium v Praze sídlí jinde, a nemá kromě jména s původním Arcibiskupským gymnáziem, nic moc společného.
Slavné osobnosti gymnázia
Studenti
- Václav Červinka – katolický kněz, před tím Biskupské gymnázium Bohosudov, poté gymnázium na Smíchově (AG PB zavřeli nacisté)[12]
- František Ferda – kněz a léčitel[13]
- Josef Forbelský – český romanista[13]
- Jan Kefer – astrolog a hermetik[13]
- Adolf Kajpr – jezuita a novinář[14]
- František Kohlíček – kněz a vysokoškolský pedagog[13]
- Jan Lebeda – kněz, pomocný biskup pražský
- Radovan Lukavský – herec, dostudoval na gymnáziu v Českém Brodě[15]
- Oto Mádr – kněz a teolog[16]
- Karel Otčenášek – biskup královéhradecký a osobní arcibiskup[17]
- Bohumil Svoboda – spisovatel a politik
- František Šilhan – jezuita, český provinciál[18]
- František Verner – křižovník s červenou hvězdou, budovatel a ředitel Pokoncilní knihovny (později Centrální katolická knihovna)[19]
- Alois Maurus Verzich – opat kláštera benediktinů v Praze na Slovanech (v Emauzích)
- Karel Vrána – kněz a vysokoškolský pedagog[13]
- Zdeněk Maria Zenger – památkář, fotograf a heraldik
- Josef Zvěřina – kněz a vysokoškolský pedagog[13]
Učitelé a vedoucí
- Josef Cukr – jezuita[8]
- Blažej Ráček – jezuita, církevní historik
- Jaroslav Ovečka – jezuita, odborník na španělskou mystiku a její překladatel
- Jan Vraštil – jezuita, církevní historik
Odkazy
Reference
- ↑ Klára Lukavská: Rozhovory s dědečkem (2. přepracované vydání); Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005; slavné gymnázium (str. 28), nikde nikdo tolik péče klasickým jazykům nevěnoval... bylo to nejlepší klasické gymnázium v Praze – to bylo tehdy evidentní (str. 38), přicházíte z ústavu, kde jsou klasické jazyky domovem, doufám, že budete hvězdou na sextánském nebi (str. 39)
- ↑ Klára Lukavská: Rozhovory s dědečkem (2. přepracované vydání); Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005, str. 30.
- ↑ VLČEK, Pavel. čp. 309/XIX. In: Kolektiv autorů za vedení a redakce Pavla Vlčka. Umělecké památky Prahy. Praha: Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2107-6. Svazek Velká Praha A/L. S. 168.
- ↑ VALENTOVÁ, Radka. Pedagogický přínos učitelského ústavu kongregace Školských bratří ve Svatém Janu pod Skalou. Praha, 2009 [cit. 2017-05-26]. 56 s. bakalářská. Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Marek Matějek. Dostupné online.
- ↑ a b c d e ŠTOGROVÁ-DOLEŽALOVÁ, Jarmila. Historie Arcibiskupského gymnasia v datech. In: ŠTOGROVÁ-DOLEŽALOVÁ, Jarmila. Almanach Arcibiskupského gymnázia Praha - Bubeneč : Sborník u příležitosti výstavy k 90. výročí vzniku Arcibiskupského gymnázia v Praze. Praha: Centrální katolická knihovna, 2003. ISBN 80-239-1796-X. S. 9-11.
- ↑ VLČEK, Pavel. čp. 299/XIX. In: Kolektiv autorů za vedení a redakce Pavla Vlčka. Umělecké památky Prahy. Praha: Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2107-6. Svazek Velká Praha A/L. S. 167.
- ↑ Historie Arcibiskupského gymnázia v Praze - Bubenči v letech 1913 až 1950 [online]. Centrální katolická knihovna, 2003-11-06 [cit. 2017-05-18]. Dostupné online.
- ↑ a b http://www.jesuit.cz/bulletin/?rok=2007&cislo=1&clanek=rozhovor Petr Havlíček: Dobrodružství „Jeho Sladkosti“ (rozhovor s Josefem Cukrem in Bulletin Jezuité. Leden 2007.)
- ↑ Chůze přes čáru, reportáž pořadu Reportéři ČT, 28. 2. 2015. Čas 4:00.
- ↑ Securitas Imperii 7, Praha, ÚDV 2001, str. 289. (pdf)
- ↑ Chůze přes čáru, reportáž pořadu Reportéři ČT, 28. 2. 2015. Čas 3:42.
- ↑ http://www.biskupstvi-ltm.cz/zdislava/?sekce=1&clanek=899 Martin Davídek: Václav Červinka (rozhovor) in Zdislava, měsíčník litoměřické diecéze, květen 2007
- ↑ a b c d e f ŠTOGR, Jakub. Přehled profesorů a studentů. In: ŠTOGROVÁ-DOLEŽALOVÁ, Jarmila. Almanach Arcibiskupského gymnázia Praha - Bubeneč : Sborník u příležitosti výstavy k 90. výročí vzniku Arcibiskupského gymnázia v Praze. Praha: Centrální katolická knihovna, 2003. ISBN 80-239-1796-X. Kapitola Studenti, s. 61-88.
- ↑ http://www.jesuit.cz/osobnost.php?id=3 Životopis na stránkách České provincie Tovaryšstva Ježíšova
- ↑ Klára Lukavská: Rozhovory s dědečkem (2. přepracované vydání); Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005, str. 25-50
- ↑ http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=39 Jaroslav Cuhra: Jeden z posledních svědků – Oto Mádr (* 1917) in internetové stránky Radio Vaticana, zveřejněno 3. března 2003
- ↑ Archivovaná kopie. www.cirkev.cz [online]. [cit. 2008-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-03-09.
- ↑ http://www.jesuit.cz/bulletin/?rok=2005&cislo=1&clanek=vyroci Životopis na stránkách České provincie Tovaryšstva Ježíšova
- ↑ http://www.teologicketexty.cz/casopis/2005-4/Frantisek-Verner.html
Literatura
- In: ŠTOGROVÁ-DOLEŽALOVÁ, Jarmila. Almanach Arcibiskupského gymnázia Praha - Bubeneč : Sborník u příležitosti výstavy k 90. výročí vzniku Arcibiskupského gymnázia v Praze. Praha: Centrální katolická knihovna, 2003. ISBN 80-239-1796-X.