Aproximantní souhláska: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
doplněna informace o polštině značka: editace z Vizuálního editoru |
→top: obecně polské ''ł'' (jevištní zde má tvrdé L jako v ruštině) |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Aproximanta''' je zvuk ([[souhláska]]), který při [[řeč]]i vzniká přiblížením dvou [[orgán]]ů [[artikulační ústrojí|artikulačního ústrojí]] (artikulátorů), které je menší než u [[frikativní souhláska|frikativ]], ale těsnější než u [[samohláska|samohlásek]]. Aproximanty jsou velmi podobné samohláskám, jen jazyk se v cílové pozici artikulace drží velmi krátkou dobu (při prodloužení výslovnosti by vznikla samohláska). Většina zvuku aproximantů je tónového charakteru, podobně jako u samohlásek. |
'''Aproximanta''' je zvuk ([[souhláska]]), který při [[řeč]]i vzniká přiblížením dvou [[orgán]]ů [[artikulační ústrojí|artikulačního ústrojí]] (artikulátorů), které je menší než u [[frikativní souhláska|frikativ]], ale těsnější než u [[samohláska|samohlásek]]. Aproximanty jsou velmi podobné samohláskám, jen jazyk se v cílové pozici artikulace drží velmi krátkou dobu (při prodloužení výslovnosti by vznikla samohláska). Většina zvuku aproximantů je tónového charakteru, podobně jako u samohlásek. |
||
V [[čeština|češtině]] máme aproximantu ''j'', v angličtině např. ''w'' (ve slovech where, how), tutéž výslovnost |
V [[čeština|češtině]] máme aproximantu ''j'', v angličtině např. ''w'' (ve slovech where, how), tutéž výslovnost má obecně polské ''ł'' (jevištní zde má tvrdé L jako v ruštině). |
||
V některých jazycích se za aproximanty mohou považovat i různé typy ''L'' - ([[laterální souhláska|laterální aproximanty]]). |
|||
{{Souhlásky}} |
{{Souhlásky}} |
Verze z 11. 3. 2021, 17:36
Aproximanta je zvuk (souhláska), který při řeči vzniká přiblížením dvou orgánů artikulačního ústrojí (artikulátorů), které je menší než u frikativ, ale těsnější než u samohlásek. Aproximanty jsou velmi podobné samohláskám, jen jazyk se v cílové pozici artikulace drží velmi krátkou dobu (při prodloužení výslovnosti by vznikla samohláska). Většina zvuku aproximantů je tónového charakteru, podobně jako u samohlásek.
V češtině máme aproximantu j, v angličtině např. w (ve slovech where, how), tutéž výslovnost má obecně polské ł (jevištní zde má tvrdé L jako v ruštině).
V některých jazycích se za aproximanty mohou považovat i různé typy L - (laterální aproximanty).