Vyhlazovací tábory nacistického Německa

Auschwitz

Spalovna těl v Buchenwaldu

Před a během Druhé světové války spravovalo Nacistické Německo koncentrační tábory (konzentrationslager, zkratka KZ nebo KL) v oblastech, které v daném okamžiku ovládalo. V těchto táborech miliony vězňů zemřely krutým zacházením, na nemoci, hladovění a přepracování, nebo byli zlikvidováni pro neschopnost práce, stáří nebo z jiného důvodu. První koncentrační tábory byly vybudovány v Německu pro umístění politických disidentů tamějšího režimu.

V koncentračních táborech byly internovány dvě hlavní skupiny vězňů - židů a válečných vězňů, většinou z Polska a Ruska - obě se počítaly na miliony. Taktéž velké množství Romů, komunistů, homosexuálů (ale třeba i Svědků Jehovových) také skončilo v koncentračních táborech. V menší míře stejný osud z různých důvodů potkal menší množství zajatých spojenců.

Od roku 1942 nacistické Německo ustanovilo vyhlazovací tábory pro systematické vyvraždění všech Židů v Evropě – tento plán se jmenoval Konečné řešení židovské otázky. Tyto tábory byly vybudovány v obsazeném Polsku a Bělorusku. Přes tři miliony Židů v nich zemřelo, především v plynových komorách nebo bylo zastřeleno.

Koncentrační a vyhlazovací tábory před, během a po válce

Některé tábory (více na dobytých územích) byly vybudovány až během války, některé (původně sklady či jiná zařízení) byly konsolidovány do plného chodu. Byla podniknuta opatření, aby veřejnost neviděla a nevěděla, co se v nich děje. Na začátku války již fungovalo šest koncentračních táborů: Dachau, Sachsenhausen, Buchenwald, Flossenbürg, Mauthausen a Ravensbrück. V roce 1938 SS začala používat tyto tábory jako zdroj nucené pracovní síly ke svému zisku. Tuto pracovní sílu využilo mnoho německých firem a společností, zvláště na připravovanou válku.

Po začátku války se koncentrační tábory staly místem, kde tzv. „nižší rasy“ a nepřátelé režimu (též obecně označovaní jako „nežádoucí“) byli zotročováni, mučeni, sužováni hladem bez jakékoli péče a kde nakonec nacházeli smrt. V naprosté většině vězni nosili v těchto táborech stejnokroje s číslem a znakem, identifikujícím jejich původ.

Po válce byla velká část koncentračních a vyhlazovacích táborů zničena, některé ale zůstaly a staly se trvalou připomínkou hrůz nacistické perzekuce.

Viz také

• Konference ve Wannsee
• en:List of concentration camps of Nazi Germany – seznam koncentračních táborů nacistického Německa na anglické wikipedii

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nazi concentration camps na anglické Wikipedii .