Rorate

Rorate coeli (caeli) desuper (Rosu dejte, nebesa shůry) jsou úvodní slova biblické pasáže Iz 45,8 (ve znění Vulgáty). V době adventu se objevují v různých formách křesťanské bohoslužby.

Mešní introit

Chorální notace latinského introitu Rorate coeli

Nejprve jde o antifonu mešního introitu používaného zejména na čtvrtou neděli adventní a při votivních mších k poctě Panny Marie v době adventu. Text antifony zní Rorate coeli desuper et nubes pluant iustum: aperiatur terra, et germinet Salvatorem – Rosu dejte, nebesa shůry a oblaka pršte spravedlivého! Otevři se, země, a vydej Spasitele!

Celek introitu je tvořen touto antifonou, žalmovým veršem (žalm 19,2), doxologií Sláva Otci a opakováním antifony.

V lucemburských Čechách vznikl pro adventní mše specifický repertoár menzurálních písní a sylabizovaných chorálních zpěvů (několika různými českými texty byl "podložen" mj. právě chorální introit Rorate coeli); pro tento zpěv i pro mše, při kterých zazníval, se vžilo označení roráty.

Antifona oficia

V době adventní se zpěv s tímto textem objevuje i jako antifona na různých místech hodinkového oficia.

Strofický zpěv

Refrén a začátek první strofy zpěvu Rorate coeli desuper

S textem Rorate coeli je nakonec spojen strofický zpěv vytvořený pravděpodobně ve Francii začátkem 17. století. Text strof parafrázuje různé starozákonní pasáže, text refrénu se shoduje s první polovinou textu adventního introitu.

Text

Latinský text	Volný český překlad
Refrén: Rorate caeli desuper, et nubes pluant justum.	Refrén: Dej rosu, nebe nad námi, ať z oblak skane spása.
Ne irascaris Domine, ne ultra memineris iniquitatis: ecce civitas Sancti facta est deserta: Sion deserta facta est: Jerusalem desolata est: domus sanctificationis tuae et gloriae tuae, ubi laudaverunt te patres nostri.	Odlož hněv svůj, ó Pane náš a zapomeň už na naše nepravosti. Hle, tvé svaté město je pouští, opuštěný je Sión, Jeruzalém je liduprázdný. To místo tobě zasvěcené, dům tvé slávy, kde k chvále tvé zpívali otcové naši.
Peccavimus, et facti sumus tamquam immundus nos et cecidimus quasi folium universi: et iniquitates nostrae quasi ventus abstulerunt nos: abscondisti faciem tuam a nobis, et allisisti nos in manu iniquitatis nostrae.	Pro hříchy své stali jsme se lidem nečistým a odpadli jsme jako zvadlé listí. Jako vichr nás uchvátily naše viny, když jsi před námi ukryl svou tvář a vydal nás napospas nepravosti naší.
Vide Domine afflictionem populi tui, et mitte quem missurus es: emitte Agnum dominatorem terrae, de Petra deserti ad montem filiae Sion: ut auferat ipse jugum captivitatis nostrae.	Pohlédni, Pane, na ponížení lidu svého, ať přijde ten, jenž přijít má. Pošli Beránka, ať vládne zemi od skály na poušti až k hoře siónské dcery. Ať on sám sejme jho poroby naší.
Consolamini, consolamini, popule meus: cito veniet salus tua: quare maerore consumeris, quia innovavit te dolor? Salvabo te, noli timere, ego enim sum Dominus Deus tuus, Sanctus Israël, Redemptor tuus.	Přijmi útěchu, přijmi útěchu, můj lide drahý, neboť blízko je tvoje spása. Proč se stále trápíš v úzkostech, proč tě bolest svírá? Zachráním tě, neboj se, doufej! Vždyť já to jsem, já Hospodin, Pán a Bůh tvůj, Izraelův svatý a spása tvoje.

Odkazy

Související články

• Roráty

Portály: Hudba | Křesťanství