Eduard Albert: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Fotogalerie: +foto z odhalení busty na Albertově 17.11.2020
značka: editor wikitextu 2017
značka: editor wikitextu 2017
Řádek 56: Řádek 56:
| datum přístupu = 2020-11-22
| datum přístupu = 2020-11-22
| jazyk = česky
| jazyk = česky
}}</ref>
}}</ref>

Na snímku ve fotogalerii jsou: z leva autor busty sochař Jakub Vlček, děkan 1LF UK Martin Vokurka a rektor UK Tomáš Zima.


== Odkazy ==
== Odkazy ==

Verze z 23. 11. 2020, 11:05

Prof. MUDr. Eduard Albert
Narození20. ledna 1841
Žamberk
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí26. září 1900 (ve věku 59 let)
Žamberk
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníVídeňský ústřední hřbitov
Povoláníspisovatel, překladatel, lékař, pedagog, vysokoškolský učitel, básník, chirurg a politik
Alma materVídeňská univerzita
Tématalékařství, chirurgie, literární tvorba, poezie, překladatelská činnost a politika
Oceněníhonorary Fellow of the Royal College of Surgeons (1900)
Císařský rakouský řád Leopoldův
Příbuzní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska na rodném domě Eduarda Alberta v Žamberku

Eduard Albert (20. ledna 1841 Žamberk[1] – 26. září 1900 Žamberk[2]) byl český chirurg, univerzitní profesor, popularizátor české poezie, překladatel a básník.

Život

Profesor a přednosta 1. chirurgické kliniky ve Vídni se narodil v Žamberku v rodině hodináře Františka Alberta a Kateřiny Albertové, rozené Zdobnické.

Z jeho sourozenců se stali známými ještě František Albert (1856–1923), lékař a spisovatel, Tereza Svatová (1858–1940), spisovatelka, a Kateřina Thomová (1861–1952), význačná představitelka žambereckého ochotnického divadla a zakladatelka žambereckého muzea. Společně s nimi vyrůstal v rodině též jejich nevlastní bratr Václav F. Kumpošt (1846–1874), pozdější student medicíny a zakladatel časopisu Vesmír. První ředitel Baťovy nemocnice ve Zlíně Bohuslav Albert byl Eduardovým synovcem.

Nejdůvěrnějším přítelem Eduarda byl od dětství Woldemar Richard Mazura (1838–1900), pozdější okresní starosta v Žamberku, obchodník, majitel vinárny a amatérský fotograf.

Do národní školy chodil v Žamberku, gymnázium absolvoval v Rychnově nad Kněžnou a v Hradci Králové. Medicínu studoval na Vídeňské medicínsko-chirurgické akademii, kde jej nejvíce ovlivnili profesoři Karel Rokytanský a Josef Škoda.

Po promoci 22. ledna 1867 se stal sekundářem na oddělení primáře Lorinsena v nemocnici Na Vídeňce a následně elévem na klinice prof. Dumreichera. Na této klinice se stal roku 1869 asistentem.

Rok před tím, roku 1868, se Albert tajně oženil s Marií Pietschovou, dcerou lékaře z Králík. S manželkou Marií měl Eduard Albert dvě děti; dceru Olgu, která zemřela ve věku dva a půl roku na zánět mozkových plen, a syna Jiřího, který se dožil dospělosti. Roku 1872 získal Albert právo přednášet na vysoké škole. Rok poté byl jmenován řádným profesorem chirurgie a přednostou chirurgické kliniky a operačního ústavu v Innsbrucku.

V roce 1873 byl jmenován řádným profesorem chirurgie a přednostou chirurgické kliniky v Innsbrucku. Během svého působení prosazoval dodržování zásad antisepse a vydal několik odborných lékařských knih. V roce 1879 vykonával úřad děkana lékařské fakulty v Innsbrucku.

V roce 1881 se v Praze ucházel o místo přednosty chirurgické kliniky při české univerzitě. Albert však neuspěl, přednost byla dána jinému kandidátovi. Ucházel se proto o místo přednosty chirurgické kliniky ve Vídni, kde dosáhl o to většího úspěchu. V únoru 1881 se stal, na základě jmenovacího dekretu podepsaného císařem Františkem Josefem I., přednostou 1. chirurgické kliniky. Kromě vedení chirurgické kliniky provozoval ve Vídni velmi výnosnou soukromou chirurgickou praxi s rozsáhlou klientelou. Stal se velmi oblíbeným lékařem díky svým vědomostem, zkušenostem a milému vystupování. Měl pacienty ve všech společenských vrstvách a v různých zemích. Patřili mezi ně členové rodiny hraběte Taaffa, knížete Windischgrätze, léčil také arcivévody Albrechta a Františka Ferdinanda, F. L. Riegra, Karla Kramáře, Gustava Eima, Ondřeje Fišera a řadu dalších významných osobností, jeho pacientem byl i císař František Josef I. Jako poslanec říšského sněmu podporoval ve Vídni české snahy o osamostatnění.

Je mu připisováno mnoho lékařských prvenství: první provedená tyreoidektomie, jejunostomie a nefrektomie. Na svou dobu byly výjimečné i jeho kloubní operace. Zabýval se historií lékařství, je autorem básní a pamětí. Dnes po něm nese název areál budov přírodovědecké a lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze - Albertov.[3] V Kroměříži se po něm jmenuje "Albertova ulice" vedoucí od nemocnice (postavená v roce 1910) k městskému hřbitovu.[4] Řádným členem České akademie věd a umění byl zvolen dne 3. července 1890.[5]

Do rodného Žamberka se vracel stále častěji a podporoval zde různé spolky a zájmové skupiny, na místním hřbitově nechal postavit kapli, věnovanou Sv. Vojtěchovi.

V roce 1889 koupil v Žamberku rozsáhlý pozemek, s překrásným výhledem na okolní hory. Nechal zde postavit vilu, do níž si zval hosty, kteří patřili k významným osobnostem tehdejšího kulturního i politického života. K jeho přátelům patřili Tomáš Garrigue Masaryk, Jaroslav Vrchlický, Karel Klostermann, František Ladislav Rieger, Alois Jirásek, Adolf Heyduk a další. Věnoval se různým činnostem, psal básně, společně s T. G. Masarykem a Jaroslavem Vrchlickým pátral po stopách Českých bratří v Žamberku a blízkém Kunvaldu, s páterem Karlem Chotovským vydal v roce 1889 „Paměti Žamberské“. Byl nejprve zastáncem, později odpůrcem pravosti Zelenohorského rukopisu.

Dne 26. září 1900 byl ve své vile nalezen mrtev. Příčinou úmrtí byla mozková mrtvice, jeho zdravotní stav ale také negativně ovlivnilo dlouhodobé vystavení sublimátu, který se tehdy používal jako dezinfekční prostředek při operacích.[6]

O čtyři dny později byl pohřben na žambereckém hřbitově, ale jeho syn Jiří nechal ostatky po roce převézt do Vídně a pohřbít na Ústředním hřbitově (dle zápisu v matrice se tak stalo „proti vůli celého města a přátel“[2]). Vilu společně s pozemky dědici prodali a v průběhu několika let zde bylo vystavěno sanatorium pro léčbu tuberkulózy, nazvané na památku pana profesora „Albertinum“.

Fotogalerie

  • Kaple sv. Vojtěcha postavená na hřbitově v Žamberku, na náklady E. Alberta
    Kaple sv. Vojtěcha postavená na hřbitově v Žamberku, na náklady E. Alberta
  • Hrob Eduarda Alberta na Ústředním hřbitově ve Vídni
    Hrob Eduarda Alberta
    na Ústředním hřbitově ve Vídni
  • Portrét Eduarda Alberta od Jana Vilímka.
    Portrét Eduarda Alberta od Jana Vilímka.
  • Basreliéf na nádvoří University ve Vídni.
    Basreliéf na nádvoří University ve Vídni.
  • Stereoskopický snímek pitvy provedené Dr. Albertem ve Wiener Kranken Anstalten
    Stereoskopický snímek pitvy provedené
    Dr. Albertem ve Wiener Kranken Anstalten
  • Odhalení busty profesora Eduarda Alberta na Albertově 17.11.2020
    Odhalení busty profesora Eduarda Alberta na Albertově 17.11.2020

Zajímavost: socha

17. listopadu 2020 byla ve foyer budovy Fyziologického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy na Albertově odhalena busta Eduarda Alberta.[7]

Na snímku ve fotogalerii jsou: z leva autor busty sochař Jakub Vlček, děkan 1LF UK Martin Vokurka a rektor UK Tomáš Zima.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ a b Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. ↑ Národní lékařská knihovna. www.medvik.cz [online]. [cit. 2009-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-15. 
  4. ↑ MARKÉTA MERCOVÁ. Kroměřížské ulice – Vývoj pojmenování. Kroměříž: SOkA Kroměříž, Muzeum Kroměřížska, 1999. 88 s. ISBN 80-85945-19-3. 
  5. ↑ ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 27. 
  6. ↑ ANDRLE, Petr. OSOBNOST: Češi se za těch 113 let moc nezměnili. Neviditelný pes [online]. 2013-5-30. Dostupné online. 
  7. ↑ Jak vznikl název Albertov? Věhlasnému chirurgovi odhalili bustu, 19. 11. 2020 (ČTK) [online]. Pražský.deník.cz [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 

Literatura

  • E. Albert: Diagnostika chirurgických nemocí (1876)
  • E. Albert: Učebnice chirurgie a nauky operační (1877)
  • E. Albert, P. K. Chotovský: Paměti Žamberské (1889)
  • E. Albert: Památky po Bratřích českých v Žamberce; Časopis muzea Království českého roč. 64 (1890)
  • E. Albert: Památky po Bratřích českých v Kunwaldě; Časopis muzea Království českého roč. 65 (1891)
  • E. Albert: Nápisy na zvonech v Žamberce a okolí. Časopis společnosti přátel starožitností roč. IV, 1896, s. 18-20.
  • E. Albert: Lehrbuch der speciellen Chirurgie (1897) - první chirurgická učebnice s principy Listerovy antiseptické léčby
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 45–47. 
  • Kokešová, H.: Eduard Albert; Příspěvky k životopisu a edice korespondence. Edice: Práce z dějin vědy, Scriptorium, Masarykův ústav AV ČR, 336 pp. (2004)
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha: Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 50–51. 
  • KOKEŠOVÁ, Helena. Eduard Albert (1841–1900). Historický obzor, 2006, 17 (5/6), s. 128-136. ISSN 1210-6097.
  • PÍRKOVI, František a Vlasta. Eduard Albert. Žamberk: Městské muzeum, 2000. 127 s. ISBN 80-85834-45-6. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Eduard_Albert&oldid=19190652“