Kyanid sodný: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Infobox, rozpustnost, soulad ze zdrojem -> g/100 g
+commonscat
Řádek 63: Řádek 63:


== Literatura ==
== Literatura ==

* {{Citace monografie | příjmení = VOHLÍDAL | jméno = Jiří | příjmení2 = ŠTULÍK | jméno2 = Karel | příjmení3 = JULÁK | jméno3 = Alois | rok = 1999 | titul = Chemické a analytické tabulky | vydavatel = Grada Publishing | místo = Praha | isbn = 80-7169-855-5 | vydání = 1}}
* {{Citace monografie | příjmení = VOHLÍDAL | jméno = Jiří | příjmení2 = ŠTULÍK | jméno2 = Karel | příjmení3 = JULÁK | jméno3 = Alois | rok = 1999 | titul = Chemické a analytické tabulky | vydavatel = Grada Publishing | místo = Praha | isbn = 80-7169-855-5 | vydání = 1}}

== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}


{{Kyanidy I.}}
{{Kyanidy I.}}

Verze z 20. 11. 2020, 11:47

Kyanid sodný
Obecné
Systematický názevKyanid sodný
Anglický názevSodium cyanide
Německý názevNatriumcyanid
Sumární vzorecNaCN
Vzhledbílé krystalky nebo prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS143-33-9
PubChem8929
UN kód1689
Číslo RTECSVZ7525000
Vlastnosti
Molární hmotnost49,008 g/mol
85,039 g/mol (dihydrát)
Teplota tání563,7 °C
Teplota varu1 496 °C
Hustota1,595 g/cm3 (20 °C)
1,591 g/cm3 (26 °C)
1,361 g/cm3 (dihydrát, 20 °C)
Index lomunD= 1,452 (20 °C)
Rozpustnost ve vodě43,4 g/100 g (0 °C)
48,15 g/100 g (10 °C)
58,2 g/100 g (20 °C)
63,7 g/100 g (25 °C)
71,5 g/100 g (30 °C)
81,82 g/100 g (35 °C)
82,00 g/100 g (40 °C)
82,48 g/100 g (50 °C)
dihydrát
128,55 g/100 g (10 °C)
172,55 g/100 g (20 °C)
268,34 g/100 g (30 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
ethanol (málo)
kapalný amoniak
Struktura
Krystalová strukturakrychlová (α)
kosočtverečná (β)
jednoklonná (dihydrát)
Hrana krystalové mřížkyα - modifikace
a= 583 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°-87,53 kJ/mol
-680,10 kJ/mol (dihydrát)
Entalpie tání ΔHt347 J/g
Entalpie varu ΔHv3 163 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp24,75 J/g
Standardní molární entropie S°128,6 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°-76,48 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp1,437 JK-1g-1
Bezpečnost
Vysoce toxický
Vysoce toxický (T+)
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
Žíravý
Žíravý (C)
R-větyR26/27/28, R32, R50/53
S-větyS1/2, S7, S28, S29, S45, S60, S61
NFPA 704
0
4
0
 
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kyanid sodný je vysoce toxická chemická sloučenina, jedná se o sůl kyseliny kyanovodíkové. Chemický vzorec je NaCN.

Příprava

Kyanid sodný se připravuje z amidu sodného, který se zahřívá s uhlíkem za vzniku kyanamidu sodného, který se dále zahřívá s uhlíkem:

NaNH2 + C → NaCN + H2

Může se také připravit neutralizací kyseliny kyanovodíkové hydroxidem sodným:

HCN + NaOH → NaCN + H2O

Vlastnosti

Kyanid sodný je za normálních podmínek bílá pevná látka, podobně jako cyankáli prudce jedovatý. Jeho toxicita spočívá v uvolnění kyanovodíku po reakci s kys. chlorovodíkovou, ten se poté vstřebává v plicích. Jakmile se dostane do krevního oběhu, blokuje buněčné dýchání, buňkám následně „dojde” energie. Zapáchá po hořkých mandlích, ne každý však může tento zápach cítit. Je rozpustný ve vodě a alkoholech. Velmi nebezpečný je zvláště pro vodní ekosystémy, bývá totiž zneužíván k hromadnému lovu ryb. V kapalné podobě se likviduje oxidací pomocí chlornanu sodného při pH 12

Použití

Kyanid sodný je velmi důležitou průmyslovou sloučeninou. Používá se totiž k získávání čistých kovů z jejich rud, např. zlata nebo stříbra. Při výrobě stříbra se nejprve na rudu nechává působit roztok kyanidu sodného, používá se též kyanid draselný, tím se stříbro z rudy převede na komplexní kyanostříbrnan, ze kterého se poté vytěsní zinkem:používá se také na kalení a cementaci oceli.

Ag2S + 4 NaCN → 2 Na[Ag(CN)2] + Na2S
2 Na[Ag(CN)2] + Zn → Na2[Zn(CN)4] + 2 Ag

Kyanid sodný spolu s ostatními kyanidy (kyanid draselný atd.) je také důležitou součástí lázní pro galvanotechniku (galvanické pokovování) – zinkování, stříbření atd.

Související články

Literatura

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy