Mystacina novozélandská: Porovnání verzí

Mystacina novozélandská
	Ilustrace mystaciny novozélandské
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; zranitelný
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	savci (Mammalia);
Řád	letouni (Chiroptera);
Podřád	netopýři (Microchiroptera);
Čeleď	mystacinovití (Mystacinidae);
Rod	mystacina (Mystacina);
Binomické jméno
	Mystacina tuberculata; Gray, 1843
	Areál rozšíření: M. t. aupourica M. t. rhyacobia M. t. tuberculata Areál rozšíření: M. t. aupourica M. t. rhyacobia M. t. tuberculata
Synonyma
	Mystacina velutina Hutton, 1871; Mystacina tuberculata Dobson, 1875; Mystacops tuberculatus Lydekker, 1891; Mystacops velutinus Thomas, 1905; Mystacops tuberculatus Miller, 1907; Mystacina tuberculata Simpson, 1945;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 19. 11. 2020, 11:33

Mystacina novozélandská (Mystacina tuberculata, maorsky pekapeka-tou-poto či jen pekapeka) je netopýr z rodu mystacina, který je endemitem Nového Zélandu. Jedná se o jediného spolehlivě žijícího zástupce hrabavých netopýrů a čeledi mystacinovití (mystacina větší je patrně vyhynulá). Biotop mystaciny představují husté novozélandské pralesy od oceánského pobřeží až po hranici lesa ve výškách okolo 1000 m n. m.

Potravu si shání v letu nebo na zemi, kde se pohybují po čtyřech končetinách, což je v rámci netopýrů výjimečné (jediným dalším známým netopýrem, který využívá k pohybu po zemi všechny čtyři končetiny, je upír obecný). Při pohybu po zemi jsou mystaciny velmi čilé a dokáží vyvinout rychlost až 0,95 m/s. Druh má nejširší záběr jídelníčku ze všech netopýrů – pojídá nejrůznější členovce, ovoce, semínka a pyl. Mystaciny žijí v koloniích na stanovištích v dutinách prastarých pabuků. Kolonie může mít stovky až tisíce jedinců a svá dutinová stanoviště pravidelně střídá, v létě častěji než v zimě. Mystaciny se rozmnožují v létě, i když období námluv začíná již počátkem jara. Samice rodí jen jedno mládě, které nejdříve saje mateřské mléko, avšak po 6 týdnech se osamostatňuje a opouští mateřské stanoviště.

Před lidským osídlením Nového Zélandu (13. století) byly mystaciny široce rozšířené po celém území novozélandské pevniny i přilehlých ostrovů. Odlesňování Maory a později evropskými kolonisty však mělo na jejich populaci drastický vliv a z desítek milionů jedinců klesla populace mystacin na cca 30 tisíc netopýrů. Vedle přirozených predátorů, jako je ostříž novozélandský a sovka ostrovní, ohrožuje mystacinu především odlesňování a zavlečení predátoři (především krysy). S mystacinami žije v symbióze unikátní moucha Mystacinobia zelandica,

Taxonomie

První exemplář mystaciny novozélandské pro vědecké účely byl polapen během druhé plavby Jamese Cooka (1772–1774). Netopýra odchytil Cookův přírodovědec Johann Reinhold Forster ve fjordu Queen Charlotte Sound / Tōtaranui. Formálně byl druh popsán až v roce 1843 britským zoologem Johnem Edwardem Grayem. Gray nově popsaný druh pojmenoval jako Vespertilio tuberculatus a zařadil jej do čeledi Vespertilionidae. Později byl druh přeřazen do samostatné čeledi mystacinovití (Mystacinidae) a rodu mystacina (Mystacina).^[3]

Rod mystacina zahrnuje pouze dva druhy, a to mystacinu novozélandskou a mystacinu větší, která je s největší pravděpodobností vyhynulá. Jelikož rod mystacina je jediný rod čeledi mystacinovití, představuje mystacina novozélandská jediného žijícího zástupce celé čeledi.^[4]

Mystacinovití náleží do nadčeledi Noctilionoidea, prastaré skupiny netopýrů z období Gondwany, ze které se mystacinovití vydělili někdy před 51–41 milionem let.^[5] Lze se však setkat s udávaným rozpětím vydělení od 35 do 68 milionů let. Každopádně to je až poté, co se novozélandský kontinent vydělil z Gondwany (circa pře 80 miliony lety).^[6]

Poddruhy

Rozlišují se tři poddruhy:^[7]^[8]

M. t. tuberculata – vyskytuje se na ostrově Whenua Hou (západně od Stewartova ostrova), severozápadně od Nelsonu a ve Fiordlandu;
M. t. auporica – Northland a ostrov Hauturu;
M. t. rhyacobia – Northland, střední část Severního ostrova a Taranaki.

Toto rozdělení druhu na tři poddruhy je však problematické.^[6] Studie DNA od Briana D. Lloyda z Ministerstva památkové péče z roku 2003 totiž upozorňuje na to, že rozdělení na tři poddruhy bylo založeno na geografickém rozšíření a jemných morfologických odlišnostech, zejména délce předloktí. Ta se však u jednotlivých poddruhů značně překrývá a analýza mitochondriální DNA identifikovala v rámci druhu hned šest linií. Lloyd proto navrhl taxon rozdělit buďto na šest poddruhů nebo alespoň na šest evolučně významných jednotek.^[9]

Popis

Jedná se o malý až středně velký druh netopýra s podsaditým tělem. Hedvábná srst je velmi hustá, krátké chlupy měří kolem 7 mm. Hřbetní srst je šedavá až tmavě hnědá, zatímco srst na břiše je světlejší. Neosrstěné oblasti jako jsou uši, křídla, nos, nohy a ocas odhalují šedo-hnědou kůži.^[2]

Tělo dosahuje délky 60–70 mm, s roztaženou blánou mezi zadními končetinami (uropatagium) je ještě o 20 mm delší. Protáhlá lebka je zhruba dvakrát delší než širší. Špičaté uši bývají 17,5–19,1 mm dlouhé a ve spodní část jsou široké 9 mm. Tragus (část vnějšího ucha) je zašpičatělý a s délkou 10 mm poměrně dlouhý. Čelo je strmé. Na čenichu kuželovitého tvaru jsou nápadné nosní dírky oválného tvaru, které směřují směrem dopředu. Kolem čenichu a úst vyrůstají nápadná hmatová pera (vibrisy). Robustní řezáky jsou výrazné a špičaté. Zubní vzorec je I 1/1, C 1/1, Pm 2/2, M 3/3, tedy 28 zubů.^[2]^[4] Pohlavní dimorfismus je nevýrazný; samice bývají v průměru o cca 4,3 % těžší než samci a také mívají v průměru o zhruba 0,9 % delší předloktí než samci.^[6]

Ocas je dlouhý až 12 mm a vyčuhuje kolem 6–8 mm za uropatagium. Rozpětí křídel je 280–300 mm. Délka předloktí je 37–46,9 mm, holenní kost měří 14,5–17 mm. Statné nohy dosahují délky až 6 mm, kůže na chodidlech je volná a vrásčitá. Dospělí jedinci váží 10–22 g, avšak po lovu může jejich váha narůst o 20–30 %. Na podzim před hibernací narůstá výchozí váha (tzn. váha před lovem) rovněž o 20–30 %. Březí samice mohou před porodem vážit až o 35 % více než obyčejně.^[4]

Jazyk je dlouhý kolem 12 mm,^[2] přičemž mystaciny ho dokáží vypláznout až 5 mm za špičku čenichu.^[10] Na konci jazyka se nachází malé výběžky připomínající ochlupení, které netopýrovi pomáhají v pojídání nektaru. Mezi jedinečné vnější znaky patří dobře definovaná, tlustá, vroubkovaná proximální (bližší k tělu) oblast křídelních membrán a malé bazální spáry (typ prstového zakončení běžný u dravců), které se nachází u kořene spodní strany zaoblených drápů na předních i zadních končetinách. Tyto malé spáry jsou patrně uzpůsobeny pro lezení a plazení. V rámci netopýrů jsou přítomné pouze u rodu mystacina.^[2]

Vycpaný exemplář, na kterém je patrná délka uropatagia (blána mezi zadními končetinami)
Portrét – nápadné jsou velké ušní boltce a nosní dírky směřující dopředu
Mystacina za letu s patrným vroubkováním na membráně, které je pro druh typické

Chování

Život v koloniích

Mystaciny žijí samotářsky i v koloniích. Kolonie se nachází v dutinách stromů. Obsahují desítky až tisíce jedinců (největší zaznamenaná kolonie mystacin měla přes 6 tisíc netopýrů^[11]). Tyto kolonie je takřka nemožné najít ve volné přírodě bez potřebné radiové techniky, protože na 100 km² těžko přístupného pralesa připadají jen dvě, maximálně tři kolonie. Strom, v jehož dutině se nachází netopýří kolonie, navíc často postrádá vnější znaky přítomnosti netopýrů. V některých případech lze kolem kmene stromu nalézt netopýří guano. To se vyznačuje pižmovým zápachem a může dosahovat výše přes 1 m. Často se však guano nachází přímo v dutině stromu a není možné ho spatřit. Občas může přítomnost kolonie prozradit nápadné cvrlikání, které netopýři používají pro sociální komunikaci. Ani to však není pravidlem, protože netopýří kolonie může zrovna hřadovat (nocovat / odpočívat) nebo vchod do kolonie, odkud se cvrlikání šíří, může být vysoko nad zemí.^[12]

Kolonie bývají takřka výhradně v dutinách živých stromů, a pouze pokud strom uhyne, kolonie občas nadále obývá i mrtvý strom. V jeskyních nebyly mystaciny zaznamenány, i když fosilní nálezy z jeskyň napovídají, že je využívat k hřadování mohou.^[13] Mystaciny mají na svém území velké množství dutinových stanovišť, které často střídají, avšak dříve či později se vrátí na stanoviště, které už obývaly. Kolonie užívá stejnou dutinu desítky a potencionálně i stovky let. V létě dochází ke střídání stanovišť každých několik dnů až týdnů, v zimě se jedná spíše o týdny až měsíce. Zatímco počátkem léta populace mystacin v určité lokalitě obývá pouze dvě či tři stanoviště najednou, jindy jsou jejich kolonie mnohem menší (tzn. populace je rozdělena do menších kolonií obývajících více stanovišť) nebo mystaciny hřadují samostatně (především v zimě). K přestěhování kolonie dochází velmi rychle a vždy se přesune drtivá většina jedinců z ní. Není úplně jasné, z jakého podnětu k přesunu dochází, avšak vypadá to, že roční období má na stěhování netopýrů vliv. Pokud dojde k vyrušení kolonie predátory nebo člověkem, může se stát, že mystaciny stromové stanoviště nadobro opustí.^[14]

Mystaciny zůstávají přes den v koloniích, kde většinu dne spí. Vylétávají za potravou až po setmění a navrací se před rozbřeskem.^[12] Vchod do kolonie tvoří díra v průměru nejméně 25 mm (minimální šíře na to, aby jí mystaciny prolezly), avšak může se jednat i o obrovské otvory dlouhé 3 m a široké až kolem 1 metru. Dutinu uvnitř stromu si někdy upravují do požadovaného tvaru s pomocí ostrých zubů. V případě samostatného hřadování mystaciny obývají nejen dutiny stromů, ale i malé prostory pod kůrou stromů a stromových kapradin, otvory v zemi nebo si své stanoviště najdou pod kořeny stromů. Klíčovým důvodem, proč se mystacina rozhodne hřadovat samostatně nebo v kolonii, je patrně otázka energetické efektivity. V zimě, kdy mystaciny často hibernují, je běžné samostatné hřadování z důvodu možného narušení hibernace ostatními jedinci v kolonii, čímž dochází ke zvýšenému energetickému výdeji. Naproti tomu v létě se netopýři spíše shlukují do kolonií, kde jsou jedinci natěsnáni blízko vedle sebe, čímž narůstá teplota kolonie a netopýři nemusí vydat tolik energie na regulaci své teploty (ke které dochází zejména pomocí torporu).^[14]

Rozmnožování

Od září do prosince probíhají u mystacin námluvy. Samci vábí samice svým vysoce položeným zpěvem doplněným o ultrazvukovou hladinu. V tomto období si samci vybírají k hřadování menší pukliny v kmenech menších stromů, jejichž vchod potřou pižmově zapáchajícím sekretem z krčních žláz, což pomáhá k nalákání samic. K páření dochází od ledna do května. Po kopulaci se samicím vytvoří vaginální zátka (sphragis). K zabřeznutí však dochází až o několik měsíců později blíže neurčeným typem odložené nidace. Samice rodí pouze jedno mládě, a to od poloviny března do poloviny ledna, nicméně v rámci jedné kolonie se většina mláďat narodí během jednoho týdne.^[15]^[16]

Mláďata se rodí buď přímo v mateřské kolonii, nebo mimo ni, v malé dutině stromů. Pokud se mládě narodí mimo mateřskou kolonii, samice ho tam brzy po narození přenese. První cca 2 týdny samice zůstávají s mláďaty během dne a v noci se vydávají lovit, avšak několikrát za noc se vrátí do kolonie, aby své mládě nakojily mateřským mlékem. Po zhruba dvou týdnech samice začnou přes den hřadovat mimo kolonii mláďat a vrací se krmit své potomky v noci v méně častých intervalech. Někdy s kolonií mláďat hřadují i samci či nepářící se samice.^[17]^[16]

Po narození mláďata váží kolem 5 g, délka předloktí dosahuje kolem 19 mm. Jejich oči jsou zavřené, srst chybí. Mláďata se rodí s mléčnými zuby, které jsou kolem 3. týdne nahrazeny stálým chrupem. Ve 3. týdnu se mláďata začnou učit létat a o týden později již začínají létat kolem mateřského stanoviště. Někdy v této době se plně osrstí. V 6 týdnech juvenilní jedinci opouští mateřské stanoviště a v 8. týdnu je jejich kostra plně vyvinutá. Váhy dospělce dosahují po několika měsících.^[18]

Regulace tělesné teploty

Mystaciny jsou heterotermní, čili regulují svou tělesnou teplotu buďto samy, nebo s pomocí teploty okolního prostředí. Torpor (krátkodobý stav útlumu životních funkcí) využívají na denní bázi během samostatného hřadování; při pobytu v koloniích k torporu nedochází.^[19] Během torporu tělesná teplota netopýrů klesne na teplotu takřka stejnou jakou má jejich okolní prostředí. Mystacinám trvá probuzení z torporu 10–20 minut.^[20]

Do hibernace (dlouhodobý stav útlumu životních funkcí) mystaciny upadají v zimním období, případně v době nedostatku potravy. Období hibernace závisí na lokaci, např. v lese Rangataua při okraji národního parku Tongariro období hibernace nastává od konce dubna do poloviny října. Nicméně v době dostatku potravy se počátek období hibernace může posunout. Během hibernačního období netopýři tlumí své životní funkce na 2–10 dní. Poté se na několik hodin až nocí probudí, aby si nalovili potravu. Nejčastěji k probuzení dochází během vlhkých období, kdy bezobratlí živočichové vychází k povrchu a pro mystaciny je snadné je polapit.^[21]

Potrava

Mystaciny jsou převážně hmyzožravé, hojně však pojídají i nektar, pyl a ovoce. Mystacina novozélandská je jediný známý zástupce podřádu netopýrů v mírném podnebném pásu, který pojídá a opyluje rostliny. Výjimečná je i v rámci letounů pro svou velkou rozmanitost jídelníčku. V rámci netopýrů mají vůbec nejpestřejší jídelníček.^[22]^[23]

Klíčovou složku potravu tvoří létaví i nelétaví členovci, jako jsou pavouci, roztoči, sekáči, stonožkovci, švábi, polokřídlí, třásnokřídlí, síťokřídlí, brouci, dvoukřídlí, motýli, blanokřídlí a další. Mystaciny novozélandské chované v zajetí sežerou v podstatě jakékoliv členovce, kterými jsou krmeny. Preferují členovce s měkkým tělem, které pořádají typicky tak, že nejdříve jim zuby ucvaknou končetiny a křídla a poté zkonzumují šťavnatá těla.^[24] K nalezení hmyzu používají netopýři pasivní naslouchání i echolokaci. K lokaci dochází za letu nebo během sbírání potravy na zemi. Pokud mystacina lokalizuje kořist za letu, dosedne těsně vedle ní a teprve poté se na ni vrhne. Pokud hledají potravu v lesním podrostu, mystaciny se často celé ponoří do nánosu listí a pouze občasně se na chvíli „vynoří“ zpět na povrch. Když loví létající hmyz, mystaciny dokáží pozměnit echolokační frekvenci takovým způsobem, aby dostávali co nejvíce informací o pohybující se kořisti. Zvuky, které přitom vydávají, jsou slyšitelné lidskému uchu a připomínají vysoko položené bzučení. Jelikož toto bzučení je u netopýrů chovaných v zajetí i v blízkosti kolonií ve volné přírodě poměrně vzácné, předpokládá se, že mystaciny hmyz za letu příliš neloví a specializují se na hmyz na zemi.^[10] Během lovu stráví okolo 30 % času sběrem hmyzu na zemi.^[25]

Rostliny, na kterých mystaciny hodují, jsou typické třemi charakteristikami, a sice 1) zřetelně viditelným pylem, 2) hojností květů, které jsou v plném květenství; 3) v případě přítomnosti nektaru je tato cukernatá šťáva snadno dostupná jazykem. Hojně konzumován je pyl původních rostlin Knightia excelsa, Collospermum hastatum a Collospermum microspermum.^[10] V zajetí netopýři sežerou velké množství druhů pylu nejen z místních, ale i z exotických rostlin.^[24]

Netopýři se patrně živí i některými druhy hub či výtrusy.^[25] V zajetí pravidelně konzumují během jediné noci 5–7 g hmyzu (tzn. 36–50 % tělesné váhy před krmením), ve volné přírodě se toto množství odhaduje na 5,6 g.^[26]

Pohyb

Mystacinám k pohybu po zemi dobře slouží jejich silné zadní končetiny. Membrána mezi prsty a u ocasu se dokáže srolovat, takže jim nepřekáží v pohybu. Vedle silných noh jsou pro pohyb po zemi adaptovány i přední končetiny, jejichž zápěstí mystaciny používají místo předních noh. Při pohybu po zemi jsou mystaciny velmi rychlé a na rozdíl od lovu ve vzduchu nepoužívají k lokaci hmyzu echolokaci, nicméně využívají jí k orientaci v prostoru.^[25] Mystacina novozélandská spolu s upírem obecným jsou jedinými známými netopýry, kteří při pohybu po zemi využívají principy chůze, resp. pohybu po čtyřech končetinách (kvadrupedie).^[27] Maximální zaznamenaná rychlost pohybu mystacin po zemi byla 0,95 m/s.^[16]

Při letu se mystaciny pohybují typicky pod korunami vzrostlých stromů, ale nad podrosty spodního patra. Dokáží vyvinou rychlost až 60 km/h, avšak v hustě zarostlých původních pralesích se většinou pohybují pomaleji. Dokáží se obratně vyhýbat překážkám a jsou schopny vzlétnout takřka vertikálně bez potřeby horizontálního pohybu, což přijde vhod v pohybu v hustém houští.^[25]

Výskyt

Historické rozšíření

Mystaciny se původně vyskytovaly na většině území Nového Zélandu. Vedle historických zmínek o tom svědčí hlavně fosilní nálezy z jeskyň, závrtů a skalních převisů z oblastí Severního (Waikato, Hawke's Bay, Wairapa) i Jižního ostrova (Canterbury, severozápadní Nelson, národní park Fiordland).^[28] K roku 2008 mystaciny obývaly pouhých 30 % svého původního rozšíření, i v současnosti je pak jejich populace značně fragmentovaná.^[11] Na základě genetických dat se odhaduje, že jen ve střední části Severního ostrova bylo před lidským osídlením Nového Zélandu přítomno nejméně 12,5 milionů mystacin.^[17]

Současné rozšíření

Na Severním ostrově je netopýr rozšířen zejména v lesích Omahuta a Pukeki (Northland), v páse původních lesů od Taranaki směrem na východ po East Cape a dále na jih po jižní oblasti pohoří Tararua. Konkrétně se jedná např. o lesy a parky Waitaanga, Pureora, Waitotara, Rangataua, Kaimanawa, Whirinaki a Urewera. Na Jižním ostrově se mystaciny nachází pouze na několika lokacích, a to v nížině Oparara (severozápadní Nelson) a v národním parku Fiordland.^[29] Druh je hojně přítomen i na menších novozélandských pobřežních ostrovech jako je Whenua Hou a Hauturu^[30]^[11] a Ministerstvo památkové péče v roce 2005 translokovalo 20 netopýrů na ostrov Kapiti, kde se pokouší o založení nové populace.^[28]

Celková populace mystacin se odhaduje na více než 30 tisíc, jen několik kolonií přitom přesahuje jeden tisíc jedinců.^[11]

Biotop

Mystaciny jsou přítomny v různorodých biotopech od pobřežních oblastí (Northland, ostrovy Whenua Hou a Hauturu) až po vyšší nadmořské výšky po hranici lesa (kolem 1000 m na Severním ostrově a cca 550 m na Jižním ostrově). Pro kolonie je klíčová přítomnost původních pralesů se starými vzrostlými stromy (obvod alespoň 1 m a výška alespoň 25 m) s dostatečně velkými dutinami.^[23] Takové lesy se vyznačují dominancí pabuků, damaroňů, nohoplodů a stromů rodu Dacrydium.^[27]

Typické kolonie bývají na závětrném, teplém a úrodném stanovišti, dostatečně chráněném proti dešti. Netopýří kolonie se nevyskytují v oblastech s jasnou přítomností člověka (např. v blízkosti oblastí vypalování strání, těžby dřeva či vysokého počtu introdukovaných savců). Výjimku tvoří pouze jedinci, kteří při hledání potravy občas zavítají do druhotných lesů, borovicových plantáží a do oblasti farem.^[23]

Ohrožení

Největší hrozbu pro populace mystacin představuje ztráta původních pralesů. S jejich vypalováním započali nejdříve Maorové (zejména Jižní ostrov) a poté s ním pokračovali evropští kolonisté. Dnes již k vypalování lesů nedochází v takové míře jako v minulosti, nicméně původní lesy stále ubývají, ať už přímou aktivitou člověka (zejména získání farmářské půdy) nebo následkem šíření zavlečených nemocí (např. Phytophthora agathidicida, která napadá prastaré damaroně jižní).^[31]

Další klíčovou hrozbou mystacin jsou introdukovaní savci (predátoři), a to především krysy, hranostaji a zdivočelé kočky domácí. Mystaciny jsou zvláště náchylné k predaci v době sbírání potravy na zemi a během torporu, kdy jim trvá poměrně dlouhou dobu se probrat a v případě ohrožení i uletět. Mystaciny větší na malých pobřežních novozélandských ostrovech Taukihepa a Rerewhakaupoko vymřeli pravděpodobně následkem invaze krys obecných.^[31] Ohrožení představují i kusu liščí – byl zaznamenán případ, kdy se kusu snažil dostat k mláďatům v kolonii mystacin.^[32]

Vliv velkých introdukovaných savců (dobytka, ovcí, koz, prasat, jelenů) na populaci mystacin není zcela zřejmý. Nicméně tito zavlečení savci mají negativní vliv na novozélandské pralesy, a tím patrně mohli způsobit snížení populace v některých částech Nového Zélandu, nezdá se však pravděpodobné, že by mohli způsobit vymření celé populace.^[33]

Přirozené predátory netopýrů představují ostříž novozélandský a sovka ostrovní. V minulosti mystaciny lovila i dnes vyhynulá sovka bělolící.^[34]

Parazité a symbiont

Na rozdíl od řady jiných netopýrů, mystaciny nehostí žádné parazitické blechy. Parazituje na nich nepopsané klíště z rodu klíšťák (Argas). Vedle toho mystaciny hostí i několik druhů nepopsaných roztočů.^[35]

Mystaciny žijí v symbiotickém vztahu s mouchou Mystacinobia zelandica, která představuje jediného zástupce čeledi Mystacinobiidae. Tato moucha měří 4–9 mm. Její drápy jsou adaptovány pro pohyb po netopýří srsti. Na rozdíl od jiných podobných netopýřích much, Mystacinobia zelandica se neživí netopýří krví, ale jeho guanem, čímž urychluje jeho rozklad. Mouchy se navíc starají o čistotu peří mystacin. Většinou jedna moucha připadá na jednu mystacinu, avšak byl zaznamenán případ 60 much na jedné mystacině.^[35]^[36]

Ochrana

Vedle snahy ochranářů o zpomalení úbytku původních pralesů patří k hlavním způsobům ochrany výzkum a kontrola predátorů. Ta se děje především pomocí pesticidu 1080. Vzhledem k obrovské ploše území, na kterém je třeba predátory regulovat, není reálné klást a denně kontrolovat dostatečné množství fyzických pastí přímo v terénu.^[32] Pesticid 1080 se shazuje z vrtulníků v podobě granulí. Byl nicméně zaznamenán případ, kdy mystacina zemřela následkem požití pesticidu 1080.^[31]

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí mystacinu novozélandskou jako zranitelný taxon s tím, že populace mystacin je na ústupu.^[11] Ministerstvo památkové péče vyhodnocuje každý ze tří poddruhů zvlášť a jejich status je následující:^[37]

M. t. tuberculata – zotavuje se (Recovering)
M. t. auporica – národně zranitelný (Nationally Vulnerable)
M. t. rhyacobia – na ústupu (Declining)

Vztah k lidem

Maorové

Maorové (první obyvatelé Nového Zélandu) nazývali všechny novozélandské netopýry jako peka peka. Považovali je za ptáky noci, jejichž úkolem bylo provázet duše zemřelých do podsvětí (Rarohenga). Maorové netopýry s oblibou jedli. Vykuřovali je z jeskyní a kmenů stromů, aby je pak po tisících chytali a hodovali na nich. První netopýr, který byl chycen během loveckých výprav, byl rituálně usmrcen a nabídnut jako oběť bohovi lesa a ptáků Tānemu.^[38]

Odkazy

Reference

↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
↑ ^a ^b ^c ^d ^e Lloyd 2005, s. 110.
↑ Winnington 2000, s. 2.
↑ ^a ^b ^c CARTER, Gerald G.; RISKIN, Daniel K. Mystacina tuberculata. S. 1. Mammalian Species [online]. 2006-05 [cit. 2020-11-11]. Roč. 790, s. 1. DOI 10.1644/790.1. (anglicky)
↑ MILLER-BUTTERWORTH, Cassandra M.; MURPHY, William J.; O'BRIEN, Stephen J.; JACOBS, David S.; SPRINGER, Mark S.; TEELING, Emma C. A Family Matter: Conclusive Resolution of the Taxonomic Position of the Long-Fingered Bats, Miniopterus. S. 1558. Molecular Biology and Evolution [online]. 2007-07. Roč. 24, čís. 7, s. 1558. DOI 10.1093/molbev/msm076. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c Lloyd 2005, s. 113.
↑ LLOYD, Brian D. Intraspecific Phylogeny of the New Zealand Short-Tailed Bat Mystacina tuberculata Inferred from Multiple Mitochondrial Gene Sequences. S. 460–476. Systematic Biology [online]. 2003-08-01. Roč. 52, čís. 4, s. 460–476. DOI 10.1080/10635150390218187. (anglicky)
↑ Short-tailed bat [online]. Department of Conservation [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. (anglicky)
↑ LLOYD, Brian D. Intraspecific Phylogeny of the New Zealand Short-Tailed Bat Mystacina tuberculata Inferred from Multiple Mitochondrial Gene Sequences. S. 460–476. Systematic Biology [online]. 2003-08-01 [cit. 2020-11-14]. Roč. 52, čís. 4, s. 460–476. DOI 10.1080/10635150390218187. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c Lloyd 2001, s. 67.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e O'DONNELL, C. Mystacina tuberculata: e.T14261A4427784 [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2008, 2008-06-30 [cit. 2020-11-14]. DOI 10.2305/IUCN.UK.2008.RLTS.T14261A4427784.en. (anglicky)
↑ ^a ^b Lloyd 2001, s. 62.
↑ WORTHY, T. H.; HOLDAWAY, R.N. Quaternary fossil faunas from caves in Takaka Valley and on Takaka Hill, northwest Nelson, South Island, New Zealand. S. 297–391. Journal of the Royal Society of New Zealand [online]. 1994-09 [cit. 2020-11-17]. Roč. 24, čís. 3, s. 297–391. DOI 10.1080/03014223.1994.9517474. (anglicky)
↑ ^a ^b Lloyd 2001, s. 69–70.
↑ Lloyd 2005, s. 121–122.
↑ ^a ^b ^c Carter & Riskin 2006, s. 3.
↑ ^a ^b Lloyd 2005, s. 122.
↑ Lloyd 2005, s. 1122.
↑ SEDGELEY, Jane A. Roost site selection and roosting behaviour in lesser short‐tailed bats (Mystacina tuberculata) in comparison with long‐tailed bats (Chalinolobus tuberculatus) in Nothofagus forest, Fiordland. S. 227–241. New Zealand Journal of Zoology [online]. 2003-01 [cit. 2020-11-15]. Roč. 30, čís. 3, s. 227–241. DOI 10.1080/03014223.2003.9518341. (anglicky)
↑ Lloyd 2005, s. 120–121.
↑ Lloyd 2005, s. 121.
↑ HAND, Suzanne J.; LEE, Daphne E.; WORTHY, Trevor H.; ARCHER, Michael; WORTHY, Jennifer P.; TENNYSON, Alan J. D.; SALISBURY, Steven W. Miocene Fossils Reveal Ancient Roots for New Zealand’s Endemic Mystacina (Chiroptera) and Its Rainforest Habitat. S. e0128871. PLOS ONE [online]. 2015-06-17 [cit. 2020-11-15]. Roč. 10, čís. 6, s. e0128871. DOI 10.1371/journal.pone.0128871. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c Lloyd 2005, s. 116.
↑ ^a ^b Lloyd 2005, s. 116–117.
↑ ^a ^b ^c ^d Lloyd 2005, s. 118.
↑ LLOYD, B. D.; MCQUEEN, S. M. An assessment of the probability of secondary poisoning of forest insectivores following an aerial 1080 possum control operation. S. 53. New Zealand Journal of Ecology [online]. 2000 [cit. 2020-11-15]. Roč. 24, čís. 1, s. 53. Dostupné online. ISSN 0110-6465. (anglicky)
↑ ^a ^b HAND, Suzanne J; WEISBECKER, Vera; BECK, Robin MD; ARCHER, Michael; GODTHELP, Henk; TENNYSON, Alan JD; WORTHY, Trevor H. Bats that walk: a new evolutionary hypothesis for the terrestrial behaviour of New Zealand's endemic mystacinids. S. 2. BMC Evolutionary Biology [online]. 2009. Roč. 9, čís. 1, s. 2. DOI 10.1186/1471-2148-9-169. (anglicky)
↑ ^a ^b Carter & Riskin 2006, s. 2.
↑ JACKSON, Bex. Murchison Mountains Lesser Short Tailed Bat Monitoring [online]. Department of Conservation, 2019 [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Lloyd 2005, s. 114.
↑ ^a ^b ^c MOLLOY, Janice. Bat (Peka peka) recovery plan (Mystacina, Chalinolobus) [online]. Wellington, N.Z.: Threatened Species Unit, Dept. of Conservation [cit. 2020-11-17]. S. 7. ISBN 0-478-01570-4. (anglicky)
↑ ^a ^b Helping our native New Zealand bats [online]. Department of Conservation, 2015 [cit. 2020-11-17]. Dostupné online. (anglicky)
↑ LLOYD, B. D. Advances in New Zealand mammalogy 1990–2000: Short‐tailed bats. S. 64. Journal of the Royal Society of New Zealand [online]. 2001-03 [cit. 2020-11-17]. Roč. 31, čís. 1, s. 64. DOI 10.1080/03014223.2001.9517639. (anglicky)
↑ Lloyd 2005, s. 124.
↑ ^a ^b Lloyd 2005, s. 125.
↑ HOLLOWAY, Beverley A. A new bat‐fly family from New Zealand (Diptera: Mystacinobiidae). S. 279–301. New Zealand Journal of Zoology [online]. 1976-12 [cit. 2020-11-18]. Roč. 3, čís. 4, s. 279–301. DOI 10.1080/03014223.1976.9517919. (anglicky)
↑ O'DONNELL, Colin F. J.; BORKIN, K.M.; CHRISTIE, J.E.; LLOYD, B.; PARSONS, S.; HITCHMOUGH, R.A. Conservation status of New Zealand bats, 2017 [online]. Wellington, New Zealand: 2017 [cit. 2020-11-17]. Dostupné online. ISBN 9781988514529. (anglicky)
↑ WINNINGTON, Andrew Paul. Ecology, genetics and taxonomy of Peka peka (Chiroptera: Mystacina tuberculata and Chalinolobus tuberculatus). , 2000. Doctor of Philosophy thesis. University of Otago. Vedoucí práce Hamish Spencer & David Lambert. s. 1. Dostupné online.

Literatura

LLOYD, B., 2005. The handbook of New Zealand mammals. Příprava vydání Carolyn M. King. South Melbourne, Victoria, Australia: Oxford University Press. ISBN 0195584775. Kapitola New Zealand lesser short-tailed bat, s. 110–126. (anglicky)

Externí odkazy

[a6b86d806858e506ddc646f8789e19a7dc67839c-1] Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]

[FOOTNOTELloyd2005110-2] Lloyd 2005, s. 110.

[FOOTNOTEWinnington20002-3] Winnington 2000, s. 2.

[carter2006p1-4] CARTER, Gerald G.; RISKIN, Daniel K. Mystacina tuberculata. S. 1. Mammalian Species [online]. 2006-05 [cit. 2020-11-11]. Roč. 790, s. 1. DOI 10.1644/790.1. (anglicky)

[5] MILLER-BUTTERWORTH, Cassandra M.; MURPHY, William J.; O'BRIEN, Stephen J.; JACOBS, David S.; SPRINGER, Mark S.; TEELING, Emma C. A Family Matter: Conclusive Resolution of the Taxonomic Position of the Long-Fingered Bats, Miniopterus. S. 1558. Molecular Biology and Evolution [online]. 2007-07. Roč. 24, čís. 7, s. 1558. DOI 10.1093/molbev/msm076. (anglicky)

[FOOTNOTELloyd2005113-6] Lloyd 2005, s. 113.

[7] LLOYD, Brian D. Intraspecific Phylogeny of the New Zealand Short-Tailed Bat Mystacina tuberculata Inferred from Multiple Mitochondrial Gene Sequences. S. 460–476. Systematic Biology [online]. 2003-08-01. Roč. 52, čís. 4, s. 460–476. DOI 10.1080/10635150390218187. (anglicky)

[8] Short-tailed bat [online]. Department of Conservation [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. (anglicky)

[9] LLOYD, Brian D. Intraspecific Phylogeny of the New Zealand Short-Tailed Bat Mystacina tuberculata Inferred from Multiple Mitochondrial Gene Sequences. S. 460–476. Systematic Biology [online]. 2003-08-01 [cit. 2020-11-14]. Roč. 52, čís. 4, s. 460–476. DOI 10.1080/10635150390218187. (anglicky)

[FOOTNOTELloyd200167-10] Lloyd 2001, s. 67.

[iucn-11] O'DONNELL, C. Mystacina tuberculata: e.T14261A4427784 [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2008, 2008-06-30 [cit. 2020-11-14]. DOI 10.2305/IUCN.UK.2008.RLTS.T14261A4427784.en. (anglicky)

[FOOTNOTELloyd200162-12] Lloyd 2001, s. 62.

[13] WORTHY, T. H.; HOLDAWAY, R.N. Quaternary fossil faunas from caves in Takaka Valley and on Takaka Hill, northwest Nelson, South Island, New Zealand. S. 297–391. Journal of the Royal Society of New Zealand [online]. 1994-09 [cit. 2020-11-17]. Roč. 24, čís. 3, s. 297–391. DOI 10.1080/03014223.1994.9517474. (anglicky)

[FOOTNOTELloyd200169–70-14] Lloyd 2001, s. 69–70.

[FOOTNOTELloyd2005121–122-15] Lloyd 2005, s. 121–122.

[FOOTNOTECarter_&_Riskin20063-16] Carter & Riskin 2006, s. 3.

[FOOTNOTELloyd2005122-17] Lloyd 2005, s. 122.

[FOOTNOTELloyd20051122-18] Lloyd 2005, s. 1122.

[19] SEDGELEY, Jane A. Roost site selection and roosting behaviour in lesser short‐tailed bats (Mystacina tuberculata) in comparison with long‐tailed bats (Chalinolobus tuberculatus) in Nothofagus forest, Fiordland. S. 227–241. New Zealand Journal of Zoology [online]. 2003-01 [cit. 2020-11-15]. Roč. 30, čís. 3, s. 227–241. DOI 10.1080/03014223.2003.9518341. (anglicky)

[FOOTNOTELloyd2005120–121-20] Lloyd 2005, s. 120–121.

[FOOTNOTELloyd2005121-21] Lloyd 2005, s. 121.

[22] HAND, Suzanne J.; LEE, Daphne E.; WORTHY, Trevor H.; ARCHER, Michael; WORTHY, Jennifer P.; TENNYSON, Alan J. D.; SALISBURY, Steven W. Miocene Fossils Reveal Ancient Roots for New Zealand’s Endemic Mystacina (Chiroptera) and Its Rainforest Habitat. S. e0128871. PLOS ONE [online]. 2015-06-17 [cit. 2020-11-15]. Roč. 10, čís. 6, s. e0128871. DOI 10.1371/journal.pone.0128871. (anglicky)

[FOOTNOTELloyd2005116-23] Lloyd 2005, s. 116.

[FOOTNOTELloyd2005116–117-24] Lloyd 2005, s. 116–117.

[FOOTNOTELloyd2005118-25] Lloyd 2005, s. 118.

[26] LLOYD, B. D.; MCQUEEN, S. M. An assessment of the probability of secondary poisoning of forest insectivores following an aerial 1080 possum control operation. S. 53. New Zealand Journal of Ecology [online]. 2000 [cit. 2020-11-15]. Roč. 24, čís. 1, s. 53. Dostupné online. ISSN 0110-6465. (anglicky)

[hand2009p2-27] HAND, Suzanne J; WEISBECKER, Vera; BECK, Robin MD; ARCHER, Michael; GODTHELP, Henk; TENNYSON, Alan JD; WORTHY, Trevor H. Bats that walk: a new evolutionary hypothesis for the terrestrial behaviour of New Zealand's endemic mystacinids. S. 2. BMC Evolutionary Biology [online]. 2009. Roč. 9, čís. 1, s. 2. DOI 10.1186/1471-2148-9-169. (anglicky)

[FOOTNOTECarter_&_Riskin20062-28] Carter & Riskin 2006, s. 2.

[29] JACKSON, Bex. Murchison Mountains Lesser Short Tailed Bat Monitoring [online]. Department of Conservation, 2019 [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. (anglicky)

[FOOTNOTELloyd2005114-30] Lloyd 2005, s. 114.

[doc-recovery-plan-31] MOLLOY, Janice. Bat (Peka peka) recovery plan (Mystacina, Chalinolobus) [online]. Wellington, N.Z.: Threatened Species Unit, Dept. of Conservation [cit. 2020-11-17]. S. 7. ISBN 0-478-01570-4. (anglicky)

[doc-helping-native-bats-32] Helping our native New Zealand bats [online]. Department of Conservation, 2015 [cit. 2020-11-17]. Dostupné online. (anglicky)

[33] LLOYD, B. D. Advances in New Zealand mammalogy 1990–2000: Short‐tailed bats. S. 64. Journal of the Royal Society of New Zealand [online]. 2001-03 [cit. 2020-11-17]. Roč. 31, čís. 1, s. 64. DOI 10.1080/03014223.2001.9517639. (anglicky)

[FOOTNOTELloyd2005124-34] Lloyd 2005, s. 124.

[FOOTNOTELloyd2005125-35] Lloyd 2005, s. 125.

[36] HOLLOWAY, Beverley A. A new bat‐fly family from New Zealand (Diptera: Mystacinobiidae). S. 279–301. New Zealand Journal of Zoology [online]. 1976-12 [cit. 2020-11-18]. Roč. 3, čís. 4, s. 279–301. DOI 10.1080/03014223.1976.9517919. (anglicky)

[doc-cs-bats-37] O'DONNELL, Colin F. J.; BORKIN, K.M.; CHRISTIE, J.E.; LLOYD, B.; PARSONS, S.; HITCHMOUGH, R.A. Conservation status of New Zealand bats, 2017 [online]. Wellington, New Zealand: 2017 [cit. 2020-11-17]. Dostupné online. ISBN 9781988514529. (anglicky)

[38] WINNINGTON, Andrew Paul. Ecology, genetics and taxonomy of Peka peka (Chiroptera: Mystacina tuberculata and Chalinolobus tuberculatus). , 2000. Doctor of Philosophy thesis. University of Otago. Vedoucí práce Hamish Spencer & David Lambert. s. 1. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

[19]

[20]

[21]

[22]

[23]

[24]

[25]

[26]

[27]

[28]

[29]

[30]

[31]

[32]

[33]

[34]

[35]

[36]

[37]

[38]

@@ Řádek 30: / Řádek 30: @@
 '''Mystacina novozélandská''' (''Mystacina tuberculata'', {{vjazyce2|mi|pekapeka-tou-poto}} či jen pekapeka) je [[Netopýři|netopýr]] z rodu [[Mystacinovití|mystacina]], který je [[Endemit|endemitem]] [[Nový Zéland|Nového Zélandu]]. Jedná se o jediného spolehlivě žijícího zástupce hrabavých netopýrů a čeledi [[mystacinovití]] ([[mystacina větší]] je patrně vyhynulá). [[Biotop]] mystaciny představují husté novozélandské [[Prales|pralesy]] od oceánského pobřeží až po hranici lesa ve výškách okolo 1000 m n. m.
-Potravu si shání v letu nebo na zemi, kde se [[Kvadrupedie|pohybují po čtyřech končetinách]], což je v rámci netopýrů výjimečné (dalším známým netopýrem, který využívá k pohybu po zemi všechny čtyři končetiny, je pouze [[upír obecný]]). Při pohybu po zemi jsou mystaciny velmi čilé a dokáží vyvinout rychlost až 0,95 m/s. Druh má nejširší záběr jídelníčku ze všech netopýrů – pojídá nejrůznější [[Členovci|členovce]], ovoce, semínka a [[pyl]]. Mystaciny žijí v [[Kolonie (biologie)|koloniích]] na stanovištích v dutinách prastarých [[Pabuk|pabuků]]. Kolonie může mít stovky až tisíce jedinců a svá dutinová stanoviště pravidelně střídá, v létě častěji než v zimě. Mystaciny se rozmnožují v létě, i když období námluv začíná již počátkem jara. Samice rodí jen jedno mládě, které nejdříve [[Laktace|saje]] [[mateřské mléko]], avšak po 6 týdnech se osamostatňuje a opouští mateřské stanoviště.
+Potravu si shání v letu nebo na zemi, kde se [[Kvadrupedie|pohybují po čtyřech končetinách]], což je v rámci netopýrů výjimečné (jediným dalším známým netopýrem, který využívá k pohybu po zemi všechny čtyři končetiny, je [[upír obecný]]). Při pohybu po zemi jsou mystaciny velmi čilé a dokáží vyvinout rychlost až 0,95 m/s. Druh má nejširší záběr jídelníčku ze všech netopýrů – pojídá nejrůznější [[Členovci|členovce]], ovoce, semínka a [[pyl]]. Mystaciny žijí v [[Kolonie (biologie)|koloniích]] na stanovištích v dutinách prastarých [[Pabuk|pabuků]]. Kolonie může mít stovky až tisíce jedinců a svá dutinová stanoviště pravidelně střídá, v létě častěji než v zimě. Mystaciny se rozmnožují v létě, i když období námluv začíná již počátkem jara. Samice rodí jen jedno mládě, které nejdříve [[Laktace|saje]] [[mateřské mléko]], avšak po 6 týdnech se osamostatňuje a opouští mateřské stanoviště.
-Před lidským osídlením Nového Zélandu (13. století) byly mystaciny široce rozšířené po celém území novozélandské pevniny i přilehlých ostrovů. Odlesňování [[Maorové|Maory]] a později evropskými kolonisty však mělo na jejich populaci drastický vliv a z desítek milionů jedinců klesla populace mystacin na něco kolem 30 tisíc netopýrů. Vedle přirozených predátorů jako je [[ostříž novozélandský]] a [[sovka ostrovní]] ohrožuje mystacinu především odlesňování a zavlečení predátoři (především [[Krysa|krysy]]). S mystacinami žije v [[Symbióza|symbióze]] unikátní moucha ''[[Mystacinobia zelandica]]'',
+Před lidským osídlením Nového Zélandu (13. století) byly mystaciny široce rozšířené po celém území novozélandské pevniny i přilehlých ostrovů. Odlesňování [[Maorové|Maory]] a později evropskými kolonisty však mělo na jejich populaci drastický vliv a z desítek milionů jedinců klesla populace mystacin na cca 30 tisíc netopýrů. Vedle přirozených predátorů, jako je [[ostříž novozélandský]] a [[sovka ostrovní]], ohrožuje mystacinu především odlesňování a zavlečení predátoři (především [[Krysa|krysy]]). S mystacinami žije v [[Symbióza|symbióze]] unikátní moucha ''[[Mystacinobia zelandica]]'',
 == Taxonomie ==
@@ Řádek 66: / Řádek 66: @@
 [[Soubor:Mystacina tuberculata rhyacobia (AM LM303-3).jpg|alt=Fotografie malé lebky s viditelnými velkými řezáky|náhled|vlevo|Lebka mystaciny novozélandské]]
-Rozlišují se 3 poddruhy:<ref>{{Citace elektronického periodika
+Rozlišují se tři poddruhy:<ref>{{Citace elektronického periodika
  | příjmení1 = Lloyd
  | jméno1 = Brian D.
@@ Řádek 88: / Řádek 88: @@
 *''M. t. rhyacobia'' – Northland, střední část [[Severní ostrov (Nový Zéland)|Severního ostrova]] a [[Taranaki (region)|Taranaki]].
-Toto rozdělení druhu na 3 poddruhy je však problematické.{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=113}} Studie [[DNA]] od Briana D. Lloyda z [[Ministerstvo památkové péče|Ministerstva památkové péče]] z roku 2003 totiž upozorňuje na to, že rozdělení na 3 poddruhy bylo založeno na geografickém rozšíření a jemných [[Morfologie (biologie)|morfologických]] odlišnostech, zejména délce [[předloktí]]. Ta se však u jednotlivých poddruhů značně překrývá a [[Mitochondriální DNA|mitochondriální analýza DNA]] identifikovala v rámci druhu hned 6 linií. Lloyd proto navrhl [[taxon]] rozdělit buďto na 6 poddruhů nebo alespoň na 6 [[evolučně významná jednotka|evolučně významných jednotek]].<ref>{{Citace elektronického periodika
+Toto rozdělení druhu na tři poddruhy je však problematické.{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=113}} Studie [[DNA]] od Briana D. Lloyda z [[Ministerstvo památkové péče|Ministerstva památkové péče]] z roku 2003 totiž upozorňuje na to, že rozdělení na tři poddruhy bylo založeno na geografickém rozšíření a jemných [[Morfologie (biologie)|morfologických]] odlišnostech, zejména délce [[předloktí]]. Ta se však u jednotlivých poddruhů značně překrývá a [[Mitochondriální DNA|analýza mitochondriální DNA]] identifikovala v rámci druhu hned šest linií. Lloyd proto navrhl [[taxon]] rozdělit buďto na šest poddruhů nebo alespoň na šest [[evolučně významná jednotka|evolučně významných jednotek]].<ref>{{Citace elektronického periodika
  | příjmení1 = Lloyd
  | jméno1 = Brian D.
@@ Řádek 134: / Řádek 134: @@
 === Život v koloniích ===
 [[Soubor:Southern short-tailed bats, Mystacina tuberculata.jpg|alt=Fotografie kolonie mystacin; na fotografii se nachází desítky tmavých netopýrů namačkaných těsně vedle sebe |vlevo|náhled|Kolonie mystacin]]
-Mystaciny žijí samotářsky i v koloniích. Kolonie se nachází v dutinách stromů. Obsahují desítky až tisíce jedinců (největší zaznamenaná kolonie mystacin měla přes 6 tisíc netopýrů<ref name="iucn"/>). Tyto kolonie je takřka nemožné najít ve volné přírodě bez potřebné radiové techniky, protože na 100 km² těžko přístupného pralesa připadají jen 2, maximálně 3 kolonie. Strom, v jehož dutině se nachází netopýří kolonie, navíc často postrádá vnější znaky přítomnosti netopýrů. V některých případech lze kolem kmene stromu nalézt netopýří [[Guáno|guano]]. To se vyznačuje pižmovým zápachem a může dosahovat výše přes 1 m. Často se však guano nachází přímo v dutině stromu a není možné ho spatřit. Občas může být vnějším znakem přítomnosti kolonie nápadné cvrlikání, které netopýři používají pro sociální komunikaci. I v tomto případě se však nejedná o pravidlo, protože netopýří kolonie může zrovna [[Hřadování|hřadovat]] (nocovat / odpočívat) nebo vchod do kolonie, odkud se cvrlikání šíří, může být vysoko nad zemí.{{sfn|ref=lloyd2000|Lloyd|2001|p=62}}
+Mystaciny žijí samotářsky i v koloniích. Kolonie se nachází v dutinách stromů. Obsahují desítky až tisíce jedinců (největší zaznamenaná kolonie mystacin měla přes 6 tisíc netopýrů<ref name="iucn"/>). Tyto kolonie je takřka nemožné najít ve volné přírodě bez potřebné radiové techniky, protože na 100 km² těžko přístupného pralesa připadají jen dvě, maximálně tři kolonie. Strom, v jehož dutině se nachází netopýří kolonie, navíc často postrádá vnější znaky přítomnosti netopýrů. V některých případech lze kolem kmene stromu nalézt netopýří [[Guáno|guano]]. To se vyznačuje pižmovým zápachem a může dosahovat výše přes 1 m. Často se však guano nachází přímo v dutině stromu a není možné ho spatřit. Občas může přítomnost kolonie prozradit nápadné cvrlikání, které netopýři používají pro sociální komunikaci. Ani to však není pravidlem, protože netopýří kolonie může zrovna [[Hřadování|hřadovat]] (nocovat / odpočívat) nebo vchod do kolonie, odkud se cvrlikání šíří, může být vysoko nad zemí.{{sfn|ref=lloyd2000|Lloyd|2001|p=62}}
-Kolonie bývají takřka výhradně v dutinách živých stromů a pouze pokud strom uhyne, tak kolonie občas nadále obývá i mrtvý strom. V jeskyních nebyly mystaciny zaznamenány, i když [[Fosilie|fosilní]] nálezy z jeskyň napovídají, že mystaciny mohou využívat k hřadování i jeskyně.<ref>{{Citace elektronického periodika
+Kolonie bývají takřka výhradně v dutinách živých stromů, a pouze pokud strom uhyne,  kolonie občas nadále obývá i mrtvý strom. V jeskyních nebyly mystaciny zaznamenány, i když [[Fosilie|fosilní]] nálezy z jeskyň napovídají, že je využívat k hřadování mohou.<ref>{{Citace elektronického periodika
  | příjmení1 = Worthy
  | jméno1 = T. H.
@@ Řádek 150: / Řádek 150: @@
  | jazyk = en
  | doi = 10.1080/03014223.1994.9517474
-}}</ref> Mystaciny mají na svém území velké množství takových dutinových stanovišť, které často střídají, avšak dříve či později se vrátí na stanoviště, které už obývaly. Kolonie užívá stejnou dutinu desítky a potencionálně i stovky let. V létě dochází ke střídání stanovišť každých několik dnů až týdnů, v zimě se jedná spíše o týdny až měsíce. Zatímco počátkem léta populace mystacin v určité lokalitě obývá pouze dvě či tři stanoviště najedou, jindy jsou jejich kolonie mnohem menší (tzn. populace je rozdělena do menších kolonií obývajících více stanovišť) nebo mystaciny hřadují samostatně (především v zimě). K přestěhování kolonie dochází velmi rychle a vždy se přesune drtivá většina jedinců z ní. Není úplně jasné, z jakého podnětu k přesunu dochází, avšak vypadá to, že roční období má na stěhování netopýrů vliv. Pokud dojde k vyrušení kolonie predátory nebo člověkem, může se stát, že mystaciny stromové stanoviště nadobro opustí.{{sfn|ref=lloyd2000|Lloyd|2001|p=69–70}}
+}}</ref> Mystaciny mají na svém území velké množství dutinových stanovišť, které často střídají, avšak dříve či později se vrátí na stanoviště, které už obývaly. Kolonie užívá stejnou dutinu desítky a potencionálně i stovky let. V létě dochází ke střídání stanovišť každých několik dnů až týdnů, v zimě se jedná spíše o týdny až měsíce. Zatímco počátkem léta populace mystacin v určité lokalitě obývá pouze dvě či tři stanoviště najednou, jindy jsou jejich kolonie mnohem menší (tzn. populace je rozdělena do menších kolonií obývajících více stanovišť) nebo mystaciny hřadují samostatně (především v zimě). K přestěhování kolonie dochází velmi rychle a vždy se přesune drtivá většina jedinců z ní. Není úplně jasné, z jakého podnětu k přesunu dochází, avšak vypadá to, že roční období má na stěhování netopýrů vliv. Pokud dojde k vyrušení kolonie predátory nebo člověkem, může se stát, že mystaciny stromové stanoviště nadobro opustí.{{sfn|ref=lloyd2000|Lloyd|2001|p=69–70}}
-Mystaciny zůstávají přes den v koloniích, kde většinu dne spí. Vylétávají za potravou až po setmění a navrací se před rozbřeskem.{{sfn|ref=lloyd2000|Lloyd|2001|p=62}} Vchod do kolonie tvoří díra v průměru nejméně 25 mm (minimální šíře na to, aby jí mystaciny prolezly), avšak může se jednat i o obrovské otvory dlouhé 3&nbsp;m a široké až kolem 1&nbsp;metru. Dutinu uvnitř stromu si někdy upravují do požadovaného tvaru s pomocí ostrých zubů. V případě samostatného hřadování mystaciny obývají nejen dutiny stromů, ale i malé prostory pod kůrou stromů a [[Kapradiny|kapradin]], otvory v zemi nebo si své stanoviště najdou kořeny stromů. Klíčovým důvodem, proč se mystacina rozhodne hřadovat samostatně nebo v kolonii, je patrně otázka energetické efektivity. V zimě, kdy mystaciny často [[Hibernace|hibernují]], je běžné samostatné hřadování z důvodu možného narušení hibernace ostatními jedinci v kolonii, čímž dochází ke zvýšenému energetickému výdeji. Naproti tomu v létě se netopýři spíše shlukují do kolonií, kde jsou jedinci natěsnáni blízko vedle sebe, čímž narůstá teplota kolonie a netopýři nemusí vydat tolik energie na regulaci své teploty (ke které dochází zejména pomocí [[Torpor|torporu]]).{{sfn|ref=lloyd2000|Lloyd|2001|p=69–70}}
+Mystaciny zůstávají přes den v koloniích, kde většinu dne spí. Vylétávají za potravou až po setmění a navrací se před rozbřeskem.{{sfn|ref=lloyd2000|Lloyd|2001|p=62}} Vchod do kolonie tvoří díra v průměru nejméně 25 mm (minimální šíře na to, aby jí mystaciny prolezly), avšak může se jednat i o obrovské otvory dlouhé 3&nbsp;m a široké až kolem 1&nbsp;metru. Dutinu uvnitř stromu si někdy upravují do požadovaného tvaru s pomocí ostrých zubů. V případě samostatného hřadování mystaciny obývají nejen dutiny stromů, ale i malé prostory pod kůrou stromů a stromových [[Kapradiny|kapradin]], otvory v zemi nebo si své stanoviště najdou pod kořeny stromů. Klíčovým důvodem, proč se mystacina rozhodne hřadovat samostatně nebo v kolonii, je patrně otázka energetické efektivity. V zimě, kdy mystaciny často [[Hibernace|hibernují]], je běžné samostatné hřadování z důvodu možného narušení hibernace ostatními jedinci v kolonii, čímž dochází ke zvýšenému energetickému výdeji. Naproti tomu v létě se netopýři spíše shlukují do kolonií, kde jsou jedinci natěsnáni blízko vedle sebe, čímž narůstá teplota kolonie a netopýři nemusí vydat tolik energie na regulaci své teploty (ke které dochází zejména pomocí [[Torpor|torporu]]).{{sfn|ref=lloyd2000|Lloyd|2001|p=69–70}}
 === Rozmnožování ===
-Od září do prosince probíhá u mystacin období námluv. Samci vábí samice svým vysoce položeným zpěvem doplněným o [[Ultrazvuk|ultrazvukovou]] hladinu. V tomto období si samci vybírají k hřadování menší pukliny v kmenech menších stromů, jejichž vchod potřou pižmově zapáchajícím sekretem z krčních žláz, což pomáhá k nalákání samic. K páření dochází od ledna do května. Po kopulaci se samicím vytvoří vaginální zátka ([[sphragis]]). K zabřeznutí však dochází až o několik měsíců později blíže neurčeným typem [[Odložená nidace|odložené nidace]]. Samice rodí pouze jedno mládě, a to od poloviny března do poloviny ledna, nicméně v rámci jedné kolonie se většina mláďat narodí během jednoho týdne.{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=121–122}}{{sfn|ref=carter2006|Carter & Riskin|2006|p=3}}
+Od září do prosince probíhají u mystacin námluvy. Samci vábí samice svým vysoce položeným zpěvem doplněným o [[Ultrazvuk|ultrazvukovou]] hladinu. V tomto období si samci vybírají k hřadování menší pukliny v kmenech menších stromů, jejichž vchod potřou pižmově zapáchajícím sekretem z krčních žláz, což pomáhá k nalákání samic. K páření dochází od ledna do května. Po kopulaci se samicím vytvoří vaginální zátka ([[sphragis]]). K zabřeznutí však dochází až o několik měsíců později blíže neurčeným typem [[Odložená nidace|odložené nidace]]. Samice rodí pouze jedno mládě, a to od poloviny března do poloviny ledna, nicméně v rámci jedné kolonie se většina mláďat narodí během jednoho týdne.{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=121–122}}{{sfn|ref=carter2006|Carter & Riskin|2006|p=3}}
 [[Soubor:EB1911 Chiroptera Fig. 23.jpg|alt=Černobílé kresba chodidla a drápu mystaciny|náhled|Dráp a chodidlo mystaciny]]
-Mláďata se rodí buď přímo v mateřské kolonii nebo mimo ni v malé dutině stromů. Pokud se mládě narodí mimo mateřskou kolonii, samice ho tam brzy po narození přenese. První cca 2 týdny samice zůstávají s mláďaty během dne a v noci se vydávají lovit, avšak několikrát za noc se vrátí do kolonie, aby své mládě nakojily mateřským mlékem. Po zhruba dvou týdnech samice začnou přes den hřadovat mimo kolonii mláďat a vrací se krmit své potomky v noci v méně častých intervalech. Občas se stává, že samec či nepářící samice hřaduje spolu s kolonií mláďat.{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=122}}{{sfn|ref=carter2006|Carter & Riskin|2006|p=3}}
+Mláďata se rodí buď přímo v mateřské kolonii, nebo mimo ni, v malé dutině stromů. Pokud se mládě narodí mimo mateřskou kolonii, samice ho tam brzy po narození přenese. První cca 2 týdny samice zůstávají s mláďaty během dne a v noci se vydávají lovit, avšak několikrát za noc se vrátí do kolonie, aby své mládě nakojily mateřským mlékem. Po zhruba dvou týdnech samice začnou přes den hřadovat mimo kolonii mláďat a vrací se krmit své potomky v noci v méně častých intervalech. Někdy s kolonií mláďat hřadují i samci či nepářící se samice.{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=122}}{{sfn|ref=carter2006|Carter & Riskin|2006|p=3}}
 Po narození mláďata váží kolem 5 g, délka předloktí dosahuje kolem 19 mm. Jejich oči jsou zavřené, srst chybí. Mláďata se rodí s [[Dočasný chrup|mléčnými zuby]], které jsou kolem 3. týdne nahrazeny stálým chrupem. Ve 3. týdnu se mláďata začnou učit létat a o týden později již začínají létat kolem mateřského stanoviště. Někdy v této době se plně osrstí. V 6 týdnech juvenilní jedinci opouští mateřské stanoviště a v 8. týdnu je jejich kostra plně vyvinutá. Váhy dospělce dosahují po několika měsících.{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=1122}}
@@ Řádek 163: / Řádek 163: @@
 === Regulace tělesné teploty ===
-Mystaciny jsou [[heterotermie|heterotermní]], čili regulují svou tělesnou teplotu buďto samy nebo s pomocí teploty okolního prostředí. [[Torpor]] (stav útlumu životních funkcí) využívají na denní bázi během samostatného hřadování; při pobytu v koloniích k torporu nedochází.<ref>{{Citace elektronického periodika
+Mystaciny jsou [[heterotermie|heterotermní]], čili regulují svou tělesnou teplotu buďto samy, nebo s pomocí teploty okolního prostředí. [[Torpor]] (krátkodobý stav útlumu životních funkcí) využívají na denní bázi během samostatného hřadování; při pobytu v koloniích k torporu nedochází.<ref>{{Citace elektronického periodika
  | příjmení1 = Sedgeley
  | jméno1 = Jane A.
@@ Řádek 175: / Řádek 175: @@
  | jazyk = en
  | doi = 10.1080/03014223.2003.9518341
-}}</ref> Během torporu dochází k radikálnímu útlumu životních funkcí a tělesná teplota netopýrů klesne na teplotu takřka stejnou jakou má jejich okolní prostředí. Mystacinám trvá probuzení z torporu 10–20 minut.{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=120–121}}
+}}</ref> Během torporu tělesná teplota netopýrů klesne na teplotu takřka stejnou jakou má jejich okolní prostředí. Mystacinám trvá probuzení z torporu 10–20 minut.{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=120–121}}
 [[Soubor:Mystacina tuberculata (AM LM82-2).jpg|alt=Fotografie světle hnědě zbarveného vycpaného netopýra spolu s dřevěným pravítkem pro měřítko|vlevo|náhled|Vycpaný exemplář ve sbírkách [[Aucklandské muzeum|Aucklandského muzea]]]]
-Mystaciny upadají do [[hibernace]] (dlouhodobý stav útlumu životních funkcí) v zimním období a případně i v době nedostatku potravy. Období hibernace závisí na lokaci, např. v lese Rangataua při okraji [[Národní park Tongariro|národního parku Tongariro]] období hibernace nastává od konce dubna do poloviny října. Nicméně v době dostatku potravy se počátek období hibernace může posunout. Během hibernačního období netopýři tlumí své životní funkce na 2–10 dní. Poté se na několik hodin až nocí probudí, aby si nalovili potravu. Nejčastěji dochází k probuzení během vlhkých období, kdy [[bezobratlí]] živočichové vychází k povrchu a pro mystaciny je snadné je polapit.{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=121}}
+Do [[hibernace]] (dlouhodobý stav útlumu životních funkcí) mystaciny upadají v zimním období, případně v době nedostatku potravy. Období hibernace závisí na lokaci, např. v lese Rangataua při okraji [[Národní park Tongariro|národního parku Tongariro]] období hibernace nastává od konce dubna do poloviny října. Nicméně v době dostatku potravy se počátek období hibernace může posunout. Během hibernačního období netopýři tlumí své životní funkce na 2–10 dní. Poté se na několik hodin až nocí probudí, aby si nalovili potravu. Nejčastěji k probuzení dochází během vlhkých období, kdy [[bezobratlí]] živočichové vychází k povrchu a pro mystaciny je snadné je polapit.{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=121}}
 === Potrava ===
-Mystaciny jsou převážně hmyzožravé, hojně však pojídá i [[nektar]], pyl a ovoce. Mystacina novozélandská je jediný známý zástupce podřádu netopýrů v [[Mírný podnebný pás|mírném podnebném pásu]], který pojídá a opylovává rostliny. Výjimečná je i v rámci letounů pro svou neobvykle velkou rozmanitost jídelníčku. V rámci netopýrů mají vůbec nejrozmanitější jídelníček ze všech.<ref>{{Citace elektronického periodika
+Mystaciny jsou převážně hmyzožravé, hojně však pojídají i [[nektar]], pyl a ovoce. Mystacina novozélandská je jediný známý zástupce podřádu netopýrů v [[Mírný podnebný pás|mírném podnebném pásu]], který pojídá a opyluje rostliny. Výjimečná je i v rámci letounů pro svou velkou rozmanitost jídelníčku. V rámci netopýrů mají vůbec nejpestřejší jídelníček.<ref>{{Citace elektronického periodika
  | příjmení1 = Hand
  | jméno1 = Suzanne J.
@@ Řádek 214: / Řádek 214: @@
 }}</ref>{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=116}}
-Klíčovou složku potravu tvoří létaví i nelétaví [[členovci]] jako jsou [[pavouci]], [[roztoči]], [[sekáči]], [[stonožkovci]], [[švábi]], [[polokřídlí]], [[třásnokřídlí]], [[síťokřídlí]], [[brouci]], [[dvoukřídlí]], [[motýli]], [[blanokřídlí]] a další. Mystaciny novozélandské chované v zajetí sežerou v jakékoliv členovce, kterými jsou krmeny. Preferují členovce s měkkým tělem, které pořádají typicky tak, že nejdříve jim zuby ucvaknout končetiny a křídla a poté zkonzumují šťavnatá těla.{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=116–117}} K nalezení hmyzu používají netopýři buďto sluch, [[Echolokace|echolokaci]] nebo oboje. K lokaci dochází za letu nebo během sbírání potravy na zemi. Pokud mystacina lokalizuje kořist za letu, dosedne těsně vedle ní a teprve poté se na ni vrhne. V případě hledání potravy na zemi v lese se mystaciny často celé ponoří do nánosu listí a pouze občasně se na chvíli „vynoří“ zpět na povrch. V případě lovené létajícího hmyzu mystaciny dokáží pozměnit echolokační frekvenci takovým způsobem, aby dostávali co nejvíce informací o pohybující se kořisti. Zvuky, které přitom vydávají, jsou slyšitelné lidskému uchu a připomínají vysoko položené bzučení. Jelikož toto bzučení je u netopýrů chovaných v zajetí i v blízkosti kolonií ve volné přírodě poměrně vzácné, předpokládá se, že mystaciny hmyz za letu příliš neloví a specializují se na hmyz na zemi.{{sfn|ref=lloyd2000|Lloyd|2001|p=67}} Během lovu stráví okolo 30 % času sbíráním hmyzu na zemi.{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=118}}
+Klíčovou složku potravu tvoří létaví i nelétaví [[členovci]], jako jsou [[pavouci]], [[roztoči]], [[sekáči]], [[stonožkovci]], [[švábi]], [[polokřídlí]], [[třásnokřídlí]], [[síťokřídlí]], [[brouci]], [[dvoukřídlí]], [[motýli]], [[blanokřídlí]] a další. Mystaciny novozélandské chované v zajetí sežerou v podstatě jakékoliv členovce, kterými jsou krmeny. Preferují členovce s měkkým tělem, které pořádají typicky tak, že nejdříve jim zuby ucvaknou končetiny a křídla a poté zkonzumují šťavnatá těla.{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=116–117}} K nalezení hmyzu používají netopýři pasivní naslouchání i [[Echolokace|echolokaci]]. K lokaci dochází za letu nebo během sbírání potravy na zemi. Pokud mystacina lokalizuje kořist za letu, dosedne těsně vedle ní a teprve poté se na ni vrhne. Pokud hledají potravu v lesním podrostu, mystaciny se často celé ponoří do nánosu listí a pouze občasně se na chvíli „vynoří“ zpět na povrch. Když loví létající hmyz, mystaciny dokáží pozměnit echolokační frekvenci takovým způsobem, aby dostávali co nejvíce informací o pohybující se kořisti. Zvuky, které přitom vydávají, jsou slyšitelné lidskému uchu a připomínají vysoko položené bzučení. Jelikož toto bzučení je u netopýrů chovaných v zajetí i v blízkosti kolonií ve volné přírodě poměrně vzácné, předpokládá se, že mystaciny hmyz za letu příliš neloví a specializují se na hmyz na zemi.{{sfn|ref=lloyd2000|Lloyd|2001|p=67}} Během lovu stráví okolo 30 % času sběrem hmyzu na zemi.{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=118}}
 [[File:Short-tailed bat by Colin O'Donnell 02.jpg|náhled|Mystacina při lezení po stromě|alt=Mystacina vyfocená bleskem za tmy, jak leze po stromě, který je porostlý mechem. Patrné jsou nápadné hmatové vousky (vibrisy)]]
-Rostliny, na kterých mystaciny hodují, jsou typické třemi charakteristikami, a sice 1) zřetelně viditelným pylem, 2) hojností květů, které jsou v plném květenství; 3) v případě přítomnosti nektaru je tato cukernatá šťáva snadno dostupná jazykem. K hojně konzumovanému pylu z místních novozélandských rostlin patří pyl z roslin ''[[Knightia excelsa]]'', ''[[Collospermum hastatum]]'' a ''[[Collospermum microspermum]]''.{{sfn|ref=lloyd2000|Lloyd|2001|p=67}} V zajetí netopýři sežerou velké množství druhů pylu nejen z místních, ale i z exotických rostlin.{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=116–117}}
+Rostliny, na kterých mystaciny hodují, jsou typické třemi charakteristikami, a sice 1) zřetelně viditelným pylem, 2) hojností květů, které jsou v plném květenství; 3) v případě přítomnosti nektaru je tato cukernatá šťáva snadno dostupná jazykem. Hojně konzumován je pyl původních rostlin ''[[Knightia excelsa]]'', ''[[Collospermum hastatum]]'' a ''[[Collospermum microspermum]]''.{{sfn|ref=lloyd2000|Lloyd|2001|p=67}} V zajetí netopýři sežerou velké množství druhů pylu nejen z místních, ale i z exotických rostlin.{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=116–117}}
-Netopýři se patrně živí i některými druhy [[Houby|hub]] a [[Spora|výtrusů]].{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=118}} Mystaciny v zajetí pravidelně konzumují 5–7 g hmyzu během jediné noci (tzn. 36–50 % tělesné váhy před krmením). Odhadovaná hmotnost hmyzu, kterou denně spořádají jedinci ve volné přírodě, je 5,6 g.<ref>{{Citace elektronického periodika
+Netopýři se patrně živí i některými druhy [[Houby|hub]] či [[Spora|výtrusy]].{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=118}} V zajetí pravidelně konzumují během jediné noci 5–7 g hmyzu (tzn. 36–50 % tělesné váhy před krmením), ve volné přírodě se toto množství odhaduje na 5,6 g.<ref>{{Citace elektronického periodika
  | příjmení1 = Lloyd
  | jméno1 = B. D.
@@ Řádek 238: / Řádek 238: @@
 === Pohyb ===
-Mystacinám k pohybu po zemi dobře slouží jejich silné nohy. Membrána mezi prsty a u ocasu se dokáže srolovat, takže jim nepřekáží v pohybu. Vedle silných noh jsou pro pohyb po zemi adaptovány i přední končetiny, jejichž zápěstí mystaciny používají místo předních noh. Při pohybu po zemi jsou mystaciny velmi rychlé a na rozdíl od lovu ve vzduchu nepoužívají k lokaci hmyzu echolokaci, nicméně využívají jí k orientaci v prostoru.{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=118}} Mystacina novozélandská spolu s [[Upír obecný|upírem obecným]] jsou jedinými známými netopýry, kteří při pohybu po zemi využívají principy chůze, resp. pohybu po čtyřech končetinách ([[kvadrupedie]]).<ref name="hand2009p2">{{Citace elektronického periodika
+Mystacinám k pohybu po zemi dobře slouží jejich silné zadní končetiny. Membrána mezi prsty a u ocasu se dokáže srolovat, takže jim nepřekáží v pohybu. Vedle silných noh jsou pro pohyb po zemi adaptovány i přední končetiny, jejichž zápěstí mystaciny používají místo předních noh. Při pohybu po zemi jsou mystaciny velmi rychlé a na rozdíl od lovu ve vzduchu nepoužívají k lokaci hmyzu echolokaci, nicméně využívají jí k orientaci v prostoru.{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=118}} Mystacina novozélandská spolu s [[Upír obecný|upírem obecným]] jsou jedinými známými netopýry, kteří při pohybu po zemi využívají principy chůze, resp. pohybu po čtyřech končetinách ([[kvadrupedie]]).<ref name="hand2009p2">{{Citace elektronického periodika
  | příjmení1 = Hand
  | jméno1 = Suzanne J
@@ Řádek 267: / Řádek 267: @@
 == Výskyt ==
 === Historické rozšíření ===
-Mystaciny se původně vyskytovaly na většina území Nového Zélandu. Vedle historických zmínek o tom svědčí hlavně fosilní nálezy z jeskyň, [[závrt|závrtů]] a skalních převisů z oblastí [[Severní ostrov (Nový Zéland)|Severního]] ([[Waikato (region)|Waikato]], [[Hawke's Bay]], [[Wairarapa|Wairapa]]) i [[Jižní ostrov (Nový Zéland)|Jižního ostrova]] ([[Canterbury (Nový Zéland)|Canterbury]], severozápadní [[Nelson (region)|Nelson]], [[národní park Fiordland]]).{{sfn|ref=carter2006|Carter & Riskin|2006|p=2}} K roku 2008 mystaciny obývaly pouhých 30 % svého původního rozšíření, přičemž jejich populace je značně fragmentovaná.<ref name="iucn">{{Citace elektronické monografie
+Mystaciny se původně vyskytovaly na většině území Nového Zélandu. Vedle historických zmínek o tom svědčí hlavně fosilní nálezy z jeskyň, [[závrt|závrtů]] a skalních převisů z oblastí [[Severní ostrov (Nový Zéland)|Severního]] ([[Waikato (region)|Waikato]], [[Hawke's Bay]], [[Wairarapa|Wairapa]]) i [[Jižní ostrov (Nový Zéland)|Jižního ostrova]] ([[Canterbury (Nový Zéland)|Canterbury]], severozápadní [[Nelson (region)|Nelson]], [[národní park Fiordland]]).{{sfn|ref=carter2006|Carter & Riskin|2006|p=2}} K roku 2008 mystaciny obývaly pouhých 30 % svého původního rozšíření, i v současnosti je pak jejich populace značně fragmentovaná.<ref name="iucn">{{Citace elektronické monografie
  | příjmení1 = O'Donnell
  | jméno1 = C.
@@ Řádek 291: / Řádek 291: @@
 }}</ref> Druh je hojně přítomen i na menších novozélandských pobřežních ostrovech jako je [[Whenua Hou]] a [[Hauturu]]{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=114}}<ref name="iucn"/> a [[Ministerstvo památkové péče]] v roce 2005 translokovalo 20 netopýrů na ostrov [[Kapiti]], kde se pokouší o založení nové populace.{{sfn|ref=carter2006|Carter & Riskin|2006|p=2}}
-Celková populace mystacin se odhaduje na více než 30 tisíc netopýrů s tím, že jen několik kolonií přesahuje jeden tisíc mystacin.<ref name="iucn"/>
+Celková populace mystacin se odhaduje na více než 30 tisíc, jen několik kolonií přitom přesahuje jeden tisíc jedinců.<ref name="iucn"/>
 === Biotop ===
-Mystaciny jsou přítomny v různorodých [[Biotop|biotopech]] od pobřežních oblastí těsně u oceánu (Northland, Whenua Hou, Hauturu) po poměrně vysoké nadmořské výšky po hranici lesa (kolem 1000 m na Severním ostrově a cca 550 m na Jižním ostrově). Pro kolonie je klíčová přítomnost původních pralesů se starými vzrostlými stromy (obvod alespoň 1 m a výška alespoň 25 m) s dostatečně velkými dutinami pro potřeby kolonie.{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=116}} Takové lesy se vyznačují dominancí [[pabuk|pabuků]], [[demaroň|demaroňů]], [[nohoplod|nohoplodů]] a stromů rodu ''[[Dacrydium]]''.<ref name="hand2009p2"/>
+Mystaciny jsou přítomny v různorodých [[Biotop|biotopech]] od pobřežních oblastí (Northland, ostrovy Whenua Hou a Hauturu) až po vyšší nadmořské výšky po hranici lesa (kolem 1000 m na Severním ostrově a cca 550 m na Jižním ostrově). Pro kolonie je klíčová přítomnost původních pralesů se starými vzrostlými stromy (obvod alespoň 1 m a výška alespoň 25 m) s dostatečně velkými dutinami.{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=116}} Takové lesy se vyznačují dominancí [[pabuk|pabuků]], [[Damaroň|damaroňů]], [[nohoplod|nohoplodů]] a stromů rodu ''[[Dacrydium]]''.<ref name="hand2009p2"/>
-Typické kolonie bývají na závětrném, teplém a úrodném stanovišti dostatečně chráněném proti dešti. Netopýří kolonie se nevyskytují v oblastech s jasnou přítomností člověka (např. v blízkosti oblastí vypalování strání, těžby dřeva či vysokého počtu introdukovaných savců). Výjimku tvoří pouze jedinci, kteří při hledání potravy občas zavítají do [[Druhotný les|druhotných lesů]], borovicových plantáží a do oblasti farem.{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=116}}
+Typické kolonie bývají na závětrném, teplém a úrodném stanovišti, dostatečně chráněném proti dešti. Netopýří kolonie se nevyskytují v oblastech s jasnou přítomností člověka (např. v blízkosti oblastí vypalování strání, těžby dřeva či vysokého počtu introdukovaných savců). Výjimku tvoří pouze jedinci, kteří při hledání potravy občas zavítají do [[Druhotný les|druhotných lesů]], borovicových plantáží a do oblasti farem.{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=116}}
 == Ohrožení ==
-[[Soubor:NZ Falcon - Karearea 02.JPG|alt=Fotografie dravce sedícího na větvi stromu. Dravec má tmavá záda s nápadně dlouhým ocasem, hruď je světlá a strakatá|vlevo|náhled|[[Moták tichomořský]] představuje jednoho z mála přirozených predátorů mystacin]]
+[[Soubor:NZ Falcon - Karearea 02.JPG|alt=Fotografie dravce sedícího na větvi stromu. Dravec má tmavá záda s nápadně dlouhým ocasem, hruď je světlá a strakatá|vlevo|náhled|[[Moták tichomořský]] (''Circus approximans'') představuje jednoho z mála přirozených predátorů mystacin]]
-Největší hrozbu populace mystacin představuje ztráta původních pralesů, které mystaciny nutně potřebují k přežití. S vypalováním lesů započali nejdříve Maorové (zejména Jižní ostrov) a poté s ním pokračovali evropští kolonisté. K vypalování lesů již nedochází v takové míře jako v minulosti, nicméně původní lesy stále pomalu ubývají ať už přímou aktivitou člověka (zejména získání farmářské půdy) nebo následkem šíření novodobých nemocí (např. ''[[Phytophthora agathidicida]]'', která napadá prastaré [[Damaroň jižní|damaroně jižní]]).<ref name="doc-recovery-plan"/>
+Největší hrozbu pro populace mystacin představuje ztráta původních pralesů. S jejich vypalováním započali nejdříve Maorové (zejména Jižní ostrov) a poté s ním pokračovali evropští kolonisté. Dnes již k vypalování lesů nedochází v takové míře jako v minulosti, nicméně původní lesy stále ubývají, ať už přímou aktivitou člověka (zejména získání farmářské půdy) nebo následkem šíření zavlečených nemocí (např. ''[[Phytophthora agathidicida]]'', která napadá prastaré [[Damaroň jižní|damaroně jižní]]).<ref name="doc-recovery-plan"/>
-Další klíčovou hrozbou mystacin jsou introdukovaní savci (predátoři), a to především [[Krysa|krysy]], [[Lasice hranostaj|hranostaji]] a divoké kočky. Mystaciny jsou zvláště náchylné predátorům v době sbírání potravy na zemi a během torporu, kdy jim trvá poměrně dlouhou dobu se probrat a v případě ohrožení i uletět. Je pravděpodobné, že vyhynutí [[Mystacina větší|mystacin větších]] na malých pobřežních novozélandských ostrovech Taukihepa a Rerewhakaupoko nastalo následkem invaze [[Krysa obecná|krys obecných]].<ref name="doc-recovery-plan">{{Citace elektronické monografie
+Další klíčovou hrozbou mystacin jsou introdukovaní savci (predátoři), a to především [[Krysa|krysy]], [[Lasice hranostaj|hranostaji]] a zdivočelé kočky domácí. Mystaciny jsou zvláště náchylné k predaci v době sbírání potravy na zemi a během torporu, kdy jim trvá poměrně dlouhou dobu se probrat a v případě ohrožení i uletět. [[Mystacina větší|Mystaciny větší]] na malých pobřežních novozélandských ostrovech Taukihepa a Rerewhakaupoko vymřeli pravděpodobně následkem invaze [[Krysa obecná|krys obecných]].<ref name="doc-recovery-plan">{{Citace elektronické monografie
  | příjmení1 = Molloy
  | jméno1 = Janice
@@ Řádek 321: / Řádek 321: @@
 }}</ref>
-Vliv velkých introdukovaných savců ([[Dobytek|dobytka]], [[Ovce|ovcí]], [[Kozy a ovce|koz]], [[Prasatovití|prasat]], [[Jeleni|jelenů]] či kusů liščích) na populaci mystacin není zcela zřejmý. Nicméně zavlečení savci mají negativní vliv na novozélandské pralesy a tím patrně mohli způsobit snížení populace v některých částech Nového Zélandu. Vymizení populace pouze na základě zmíněných zavlečených velkých savců se zdá jako nepravděpodobné.<ref>{{Citace elektronického periodika
+Vliv velkých introdukovaných savců ([[Dobytek|dobytka]], [[Ovce|ovcí]], [[Kozy a ovce|koz]], [[Prasatovití|prasat]], [[Jeleni|jelenů]]) na populaci mystacin není zcela zřejmý. Nicméně tito zavlečení savci mají negativní vliv na novozélandské pralesy, a tím patrně mohli způsobit snížení populace v některých částech Nového Zélandu, nezdá se však pravděpodobné, že by mohli způsobit vymření celé populace.<ref>{{Citace elektronického periodika
  | příjmení1 = Lloyd
  | jméno1 = B. D.
@@ Řádek 336: / Řádek 336: @@
 }}</ref>
-Přirozené predátory netopýrů představují [[ostříž novozélandský]] a [[sovka ostrovní]]. V minulosti mystaciny lovila i [[sovka bělolící]], ta je však již vyhynulá.{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=124}}
+Přirozené predátory netopýrů představují [[ostříž novozélandský]] a [[sovka ostrovní]]. V minulosti mystaciny lovila i dnes vyhynulá [[sovka bělolící]].{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=124}}
 == Parazité a symbiont ==
 [[Soubor:Bat flies on short tailed bat in Fiordland photo by Bex Jackson-Department of Conservation.jpg|alt=Fotografie mystaciny, jak leze po stromě; na jejích zádech se nachází poměrně velké světle zbarvené mouchy s dlouhýma nohama|náhled|Mystacina s párem much ''[[Mystacinobia zelandica]]'' na zádech]]
-Na rozdíl od řady jiných netopýrů, na mystacinách nehostí žádné parazitické blechy. Parazituje na nich nepopsané klíště z rodu [[klíšťák]] (''Argas''). Vedle toho mystaciny hostí i několik druhů nepopsaných roztočů.{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=125}}
+Na rozdíl od řady jiných netopýrů, mystaciny nehostí žádné parazitické blechy. Parazituje na nich nepopsané klíště z rodu [[klíšťák]] (''Argas''). Vedle toho mystaciny hostí i několik druhů nepopsaných roztočů.{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=125}}
 Mystaciny žijí v symbiotickém vztahu s mouchou ''[[Mystacinobia zelandica]]'', která představuje jediného zástupce čeledi Mystacinobiidae. Tato moucha měří 4–9 mm. Její drápy jsou adaptovány pro pohyb po netopýří srsti. Na rozdíl od jiných podobných netopýřích much, ''Mystacinobia zelandica'' se neživí netopýří krví, ale jeho guanem, čímž urychluje jeho rozklad. Mouchy se navíc starají o čistotu peří mystacin. Většinou jedna moucha připadá na jednu mystacinu, avšak byl zaznamenán případ 60 much na jedné mystacině.{{sfn|ref=king2005|Lloyd|2005|p=125}}<ref>{{Citace elektronického periodika
@@ Řádek 357: / Řádek 357: @@
 == Ochrana ==
-Vedle snahy ochranářů o zpomalení úbytku původních pralesů patří k hlavním způsobům ochrany výzkum a kontrola predátorů. Ta se děje především pomocí [[Fluoroctan sodný|pesticidu 1080]], protože vzhledem k obrovské ploše, kterou mystaciny obývají, je nereálné klást a denně kontrolovat dostatečné množství fyzických pastí přímo v terénu.<ref name="doc-helping-native-bats"/> Pesticid 1080 se shazuje z vrtulníků v podobě granulí. Byl nicméně zaznamenán případ, mystacina zemřela následkem požití pesticidu 1080.<ref name="doc-recovery-plan"/>
+Vedle snahy ochranářů o zpomalení úbytku původních pralesů patří k hlavním způsobům ochrany výzkum a kontrola predátorů. Ta se děje především pomocí [[Fluoroctan sodný|pesticidu 1080]]. Vzhledem k obrovské ploše území, na kterém je třeba predátory regulovat, není reálné klást a denně kontrolovat dostatečné množství fyzických pastí přímo v terénu.<ref name="doc-helping-native-bats"/> Pesticid 1080 se shazuje z vrtulníků v podobě granulí. Byl nicméně zaznamenán případ, kdy mystacina zemřela následkem požití pesticidu 1080.<ref name="doc-recovery-plan"/>
 [[Mezinárodní svaz ochrany přírody]] hodnotí mystacinu novozélandskou jako [[zranitelný taxon]] s tím, že populace mystacin je na ústupu.<ref name="iucn"/> Ministerstvo památkové péče vyhodnocuje každý ze tří poddruhů zvlášť a jejich status je následující:<ref name="doc-cs-bats">{{Citace elektronické monografie
@@ Řádek 386: / Řádek 386: @@
 == Vztah k lidem ==
 === Maorové ===
-Maorové (domorodí obyvatelé Nového Zélandu) nazývali všechny novozélandské netopýry jako peka peka. Považovali je za ptáky noci, kteří pocházeli z Rarohenga (podsvětí) a jejich úkolem bylo provázet duše zemřelých do podsvětního světa. Maorové netopýry s oblibou jedli. Vykuřovali je z jeskyní a kmenů stromů, aby je pak po tisících chytali a hodovali na nich. První netopýr, který byl chycen během loveckých výprav, byl rituálně usmrcen a nabídnut jako oběť bohovi lesa a ptáků [[Tāne]]mu.<ref>{{Citace kvalifikační práce
+Maorové (první obyvatelé Nového Zélandu) nazývali všechny novozélandské netopýry jako peka peka. Považovali je za ptáky noci, jejichž úkolem bylo provázet duše zemřelých do podsvětí (Rarohenga). Maorové netopýry s oblibou jedli. Vykuřovali je z jeskyní a kmenů stromů, aby je pak po tisících chytali a hodovali na nich. První netopýr, který byl chycen během loveckých výprav, byl rituálně usmrcen a nabídnut jako oběť bohovi lesa a ptáků [[Tāne]]mu.<ref>{{Citace kvalifikační práce
 | příjmení = Winnington
 | jméno = Andrew Paul