Italská fotbalová reprezentace: Porovnání verzí

Přehled medailí
Olympijské hry
Mistrovství světa
Mistrovství Evropy
Konfederační pohár FIFA
Mezinárodní pohár

Itálie
Přezdívka	Gli Azzurri „Modří“
Asociace	Italská fotbalová federace
Konfederace	UEFA (Evropa)
Hlavní trenér	Roberto Mancini
Kapitán	Giorgio Chiellini
Nejvíce startů	Gianluigi Buffon (176)
Nejlepší střelec	Luigi Riva (35)
Kód FIFA	ITA
Žebříček FIFA	4 (listopad 2021)
Domácí dres	Venkovní dres
První zápas
	Itálie 6:2 Francie ; (Milán, Itálie; 15. května 1910)
Nejvyšší výhra
	Itálie 9:0 USA ; (Brentford, Anglie; 2. srpna 1948)
Nejvyšší prohra
	Maďarsko 7:1 Itálie ; (Budapešť, Maďarsko; 6. dubna 1924)
Mistrovství světa
Účasti	18x (první v roce 1934)
Nejv. úspěch	Vítěz (1934, 1938, 1982, 2006)
Mistrovství Evropy
Účasti	8x (první v roce 1968)
Nejv. úspěch	Vítěz (1968)
	Stránka týmu na FIFA.com
	Údaje v infoboxu aktuální k 26. 9. 2020; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 23. 10. 2020, 11:42

Italská fotbalová reprezentace (italsky: Nazionale di calcio dell'Italia) je mužský fotbalový reprezentační výběr z italské fotbalové federace která reprezentuje Itálii na mezinárodních fotbalových akcích, jako je mistrovství světa nebo Evropy.

Je to jeden z nejúspěšnějších národních fotbalových týmů na světě: Azzurri již vyhráli čtyři MS (1934, 1938, 1982 a 2006, dělí se o druhé místo v počtu vítězství) a také jednou ME (1968) Také vyhrál turnaj na olympijských hrách (1936).

V žebříčku FIFA, platný od srpna 1993 již několikrát obsadil 1. místo a to v listopadu 1993 a v průběhu roku 2007. Nejhorší umístění bylo 21. místo v srpnu 2018. V současné době zaujímá 12. místo.

Historie

Zrod a začátek

Italská fotbalová federace se založila v roce 1898, kdy fotbal v Itálii byl stále na průkopnické úrovni. První pokus o vytvoření reprezentace byl již v roce 1899, kdy federace vybrala jedenáct hráčů (jen tři italové), kteří hráli v lize. Utkání se odehrálo 30. dubna na stadionu Velodromo v Turíně proti Švýcarsku. Utkání skončilo 2:0. Při této příležitosti měla reprezentace modrobílé dresy. Za Azzuri nastoupili tito hráči: Beaton,Bosio, Dobbie, Kilpin, Savage a Weber (všichni z Inter Turín), dále Agar, De Galleani, Leaver, Pasteur a Spensley (všichni z Janova).

Dne 13. ledna 1910 byl založen národní tým a to díky prezidentovi federace Boisisia. Komise jmenovala trenérem Umberta Meazzu.

První zápas se odehrál 15. května na stadionu Arena Civica ve městě Milán .Soupeřem byla reprezentace z Francie. Utkání skončilo 6:2, když prvním střelcem se stal Pietro Lana (vstřelil 3 branky) a kapitánem Francesco Cali.

Několik dní po debutu národní tým vyzval Maďarsko, v té době spolu s Rakouskem mezi nejsilnější výběry v Evropě. Prohrávají a při této příležitosti to bylo podruhé a naposledy, co národní tým použil bílé dresy s erbem Savojska. Bylo rozhodnuto, že od příštího zápasu (opět proti Maďarsku, 6. ledna 1911 v Miláně) bude použita barva, přesně na počest Savojska. A to modrý dres, uprostřed červený Savojský štít s bílým křížem uvnitř. Odtud pochází přezdívka Gli Azzurri, později rozšířené na všechny ostatní sporty.

První oficiální turnaj, který se národní tým se účastní jsou OH 1912 pořádané ve Švédsku. Tady s trenérem Pozzem prohrává v předkole s Finskem 2:3 v prodloužení. Na OH 1920 a OH 1924 končí ve čtvrtfinále.

První úspěchy

Prvním velkým úspěchem byla bronzová medaile na OH 1928 v Nizozemsku.

Itálie kvůli organizačním a logistickým obtížím nenastoupila do prvního MS konané v roce 1930 v Uruguayi. I tak se Itálie s trenérem Pozzem a kapitánem Meazzou vybojovali prestiž v Evropě. Vyhráli druhý ročník Mezinárodního poháru. V roce 1934 se MS konalo v Itálii. Domácí tým se dostal do finále a díky rozhodčím ^[4] (kvůli tlaku vyvíjenému fašistickým režimem) porazil 2:1 Československo.

Úspěch se potvrdil na Mezinárodního poháru a zlatem na OH 1936 v Německu^[5]. Rozhodující branku vstřelil ve finále proti Rakousku Annibale Frossi^[6].

Jako obhájci trofeje nastupovali na MS 1938 pořádané ve Francii. Dokázali zvítězit ve finále Maďarsko 4:2 ^[7] když po dvou brankách vstřelili Piola a Colaussi.

Dne 12. listopadu 1939, ukončila při přátelském utkaní Švýcarsko sérii 30 neprohraných zápasů. Během války se hráli jen přátelské zápasy. Po válce se začali hrát zápasy a v ní se objevovali zejména hráči s klubu Turína (Grande Torino). Jenže po tragédii Superga^[8] 4. května 1949 při kterém zahynul celý turínský tým a také část reprezentace se značně oslabil národní tým. Azzurri tak ve znamení smutku nosili po celý rok černou pásku.

Období temna

Na MS 1950 v Brazílii se kvalifikovali jako obhájci titulu. Ve strachu z havárií letadel se tým vydal do Brazílie po moři, ale během plavby se nemohli řádně připravit. Porážka se Švédskem a výhra nad Paraguayí nestačila na postup ze skupiny.

Další neúspěchy bylo vyřazení na OH 1952 ve Finsku a předposlední místo na Mezinárodním poháru. Na MS 1954 konané ve Švýcarsku skončili na 3. místě v základní skupině.

Kvalifikaci na MS 1958 už reprezentaci pomáhali fotbalisté kteří se narodili v Jižní Americe, ale díky svým předkům mohli být Italové. Byli to hráči například: Schiaffino, Ghiggia, Montuori, Da Costa a Angelillo ^[9]. Na MS se nekvalifikovali, protože rozhodující utkání prohrála 1:2 nad Severním Irskem ^[10]. Po nezdaru se vzdal funkce předsedy federace Bruno Zauli a místo něj byl vyhlášen Giulio Onesti.

Na první ME se nepřihlásili a připravovali se na MS 1962 v Chile. Novými hráči byli i další Jihoameričané: Sivori, Altafini, Sormani a Maschio. V turnaji skončili již v základní skupině.

Další utrápené turnaje se konali na ME 1964 kde vypadli se SSSR v osmi finále a na MS 1966 v Anglii. V ní prohrála první utkání proti KLDR 0:1 a proti SSSR 0:1. Výhra nad Chile 2:0 již nepomohla a Azzuri opět nepostoupili ze skupiny^[11]. Při návratu domů na hráče fanoušci házeli rajčata^[12]. A přestali se do reprezentace registrovat další Jihoameričané ^[13].

Vzestup

Po vyřazení z MS se národní tým snadno kvalifikoval na ME 1968 konané na domácí půdě. Nový trenér Ferruccio Valcareggi dotáhl tým až do finále proti Jugoslávii. Utkání skončilo nerozhodně 1:1 a tak se zápas za dva dny opakoval a v něm Azzuri vyhráli 2:0 ^[14]. Branky vstřelili Riva a Anastasi. A v brance začínal Zoff.

Noví evropští šampioni se na MS 1970^[15] v Argentině předvedla dobře. Ve skupině obsadili 1. místo a ve čtvrtfinále porazili Mexiko 4:1. V semifinále nastoupili proti NSR. Díky brance Riveri vstřelené v prodloužení postoupil tým po 32 letech do finále. V ní se utkala s Brazílií. Utkání skončilo prohrou 1:4 ^[16].

Turnaj ME 1972 nehráli a na MS 1974 v Německu opět skončili ve skupině, když zvítězili jen nad Haiti. Po turnaji se trenérem stává Fulvio Bernardini a Enzo Bearzot.

Nový trenéři zařazují nové hráče do týmu: Antognoni, Pulici, Graziani, Bettega, Gentile, Tardelli a Scirea. ME 1976 Azzuri nehrají, ale na MS 1978 se přestaví s devíti hráči z Juventusu v dobrém rozpoložení. Vyhrají svou skupinu a nakonec hrají zápas o bronz. Tam podlehnou Brazílií 1:2 ^[17].

80. léta

ME 1980 se konalo v Itálii a tak Azzuri nemuseli hrát kvalifikaci. Po vypuknutí případu Totonero přišli sankce na některé hráče národního týmu. Azzuri se dostali až do utkání o 3. místo. Tady se střetli s Československem. Utkání skončilo 1:1 a po vzájemné poradě nehráli prodloužení a zrovna se kopali penalty. Až v deváté serii nedal Collovati a Československo se radovalo z bronzu ^[18].

Na konci roku 1980 se národní tým zúčastní turnaje Mundialito konané v Uruguayi. Kvalifikaci na MS 1982 konané ve Španělsku zvládá na výbornou. Na šampionátu se ve skupině trápí a všechny tři zápasy remizuje. Jen díky většímu počtu vstřelených branek postupuje dále. Ve druhé skupinové fáze se Azzuri utkávají z Argentinou (2:1) a z Brazílií (3:2). Střelec Rossi vstřelil tři branky kanárkům. V semifinále proti Polsku (2:0) dává obě branky opět Rossi. Ve finále proti NSR Rossi vstřelí ještě jednu branku a stává se nejlepším střelcem turnaje ^[19]. Azzuri finále vyhraje 3:1 a vyhrává tak třetí titul na MS ^[20].

Turnaj ME 1984 nehráli. Kvalifikaci na MS 1986 konané v Mexiku jako obhájci hrát nemuseli. Ve skupině skončila na 2. místě a v osmi finále na ní čekal tým z Francie. Zápas prohrává 0:2 a trenér Bearzot končí. Na jeho místo usedá trenér z U 21 Vicini. Federace mu svěřila úkol nahradit předchozí generaci Azzurri, s výjimkou Altobelliho ^[21], útočník, který překročil hranici 30 let, byl zásadní hráčem před přípravou na ME 1988.

Na ME 1988 se dostává národní tým do semifinále kde prohrává ze SSSR 0:2. Týmu chybí vyspělost ^[22]. Altobelli se tímto zápasem po osmi letech rozloučil s reprezentací.

90. léta

Turnaj MS 1990^[23] se konal po 56 letech opět v Itálii a tak se národní tým nemusel starat o kvalifikaci. Azzuri hráli přátelské utkání a celkově kladnou bilancí byl trenér Vicini spokojen, hlavně na fotbalistu Toto Schillaciho. Již při prvním utkání MS vstřelil jedinou branku utkání proti Rakousku a další proti Československu (2:0). Azzuri postoupili ze skupiny bez inkasováné branky do osmi finále. I tady vstřelí Toto branku a tým poráží Uruguay 2:0. Ve čtvrtfinále poráží opět brankou vstřelenou Schillacim 1:0 Irsko. Postupu do finále zablokovala cestu Argentina. Azzuri se dostala do vedení když se trefil Toto, ale 67 minutě se skore vyrovnalo (jediná obdržená branka na turnaji) a po prodloužení se šlo na penalty kde ve 4 a 5 serii chybovali Donadoni a Serena. Zápas o 3. místo proti Anglii vyhráli 2:1. Mezi střelce se zapsal již 6 brankou Schillaci a stal se tak nejlepším střelcem turnaje.

Kvalifikace na ME 1992 se nepovedla a v říjnu 1991 je vyměněn trenér. Na lavičku přichází úspěšný trenér AC Milán Sacchi^[24]. Tento trenér revolucionář chce zavést své dovednosti z klubu do národního týmu.

Kvalifikace na MS 1994 konané poprvé v USA se povede skvěle. Na turnaji to zezačátku nebylo skvělé. Ze skupiny postoupili ze 3. místa díky vyššímu počtu vstřelených branek ^[25]. V osmi finále Azzuri narazili na Nigerii. Díky brankám Baggia je poráží 2:1 v prodloužení. Fotbalista Baggio se stává zachráncem Azzuri ve čtvrtfinále proti Španělsku (2:1 - jednu branku vstřelil), tak i v semifinále proti Bulharsku (2:1 - obě branky vstřelil). Finále bylo po 24 letech stejné, Itálie - Brazílie. Utkání se hraje kvůli televizní potřebě ve 12:30 v parném horku (36 stupňů, 70% vlhkost). Do zápasu nastoupí i Baresi (zotavil se jen 25 dní po poranění menisku). Utkání i po prodloužení končí 0:0 a tak se poprvé v historii MS rozhodne o vítězi penalty. V nich jsou lepší soupeři. Chybují hráči jsou Baresi, Massaro a Baggio.

Kvalifikaci na ME 1996 konané v Anglii prošli snadno. Skončili na 2. místě, jen o skore za Chorvatskem. Jenže ME^[26] se nepovedlo. Obsadili 3. místo ve skupině a kvůli horšímu skore nepostoupila dále.

V prosinci 1996 nahradila federace odcházejícího trenéra Sacchiho Maldinim který vyhrál z U 21 tři šampionáty v řadě.

Nový trenér se v reprezentaci střetl se svým synem Paolem. V kvalifikačním zápase na MS 1998 se tým utkal 29. března proti Moldávii, v němž hráč Vieri vstřelil ve ssvém prvním zápase branku, která znamenala již 1000 branku Národního týmu ^[27].

V červnu 1997 se tým zúčastnil turnaje Tournoi de France 1997 konané ve Francii. Skončil na posledním 4. místě. V kvalifikaci skončil v tabulce na 2. místě a musel hrát baráž s Ruskem. Venkovní zápas remizoval 1:1 a domácí zápas díky brance vstřelenou Casiraghim vyhrál 1:0.

MS 1998 se konalo ve Francii. Svou skupinu ovládl. V osmi finále porazilo Norsko 1:0, branku vstřelil Vieri (jeho čtvrtá branka na turnaji). Ve čtvrtfinále tým nastupuje proti domácímu týmu z Francie. Utkání skončí 0:0 a to i po prodloužení. Na penalty Azzurri prohrává když penalty nedali Albertini a Di Biagio. Po turnaji se stává novým trenérem Dino Zoff.

Azzurri postupují na ME 2000 které se konalo ve dvou státech: v Niozemsku a Belgii z 1. místa. Na turnaji postupují ze skupiny z 1. místa bez ztráty bodu. Ve čtvrtfinále poráží Rumunsko 2:0. V semifinále naráží na Nizozemsko. Navzdory početní převaze v důsledku vyloučení Zambrotty ve 34. minutě se tým prokousal přes prodloužení až k penaltám. Nakonec Azzurri je poráží 3:1 a podruhé v historii je ve finále ME. Finále se koná 2. července a utká se s Francií. První branku utkání vstřelí Delvecchio, ale v poslední minutě utkání Francie vyrovnává. Hraje se prodloužení a v ní je lepší soupeř když ve 103. minutě vstřelí branku ^[28]. Tým získává stříbrné medaile. Trenér Zoff rezignuje.

Počátek 21. století

Novým trenérem se stává Trap Giovanni Trapattoni, nejslavnější trenér co se týče na klubové úrovni ^[29]. Tým se na MS 2002 konané ve dvou zemí: v Japonsku a Korei kvalifikoval z prvního místa. Na turnaji se Azzurri trápila. Postup ze skupiny hráči zachraňovali až při posledním zápase proti Mexiku. Utkání skončilo díky brance vstřelené 85. minutě hráčem Del Pierem 1:1. Korea je soupeřem v osmi finále. Soupeř již na začátku utkání nedává penaltu. Poté v 18. minutě vstřelí branku Vieri ale v 88. minutě se utkání vyrovnává. V prodloužení dostává červenou kartu Totti, poté vstřelí branku Tomassi, jenže kvůli ofsajdu je neuznán. Nakonec zlatý gól vstřelí soupeř v 116. minutě ^[30]. Utkání rozhodoval Byron Morena z Ekvádoru, ten řídil utkání velmi kontroverzně, velmi upřednostňoval Jihokorejce. Navzdory tomu při vyšetřování FIFA neodhalí žádný pokus o korupci ^[31] ^[32]. Po utkání se Paolo Maldini (126 utkání za Azzurri) rozhodl ukončit reprezentační kariéru.

ME 2004 se konal v Portugalsku. Tým se na turnaji nerozehrává dobře. První utkaní s Dánskem remizují 0:0 a navíc po utkání Totti dostane tří zápasový distanc za plivnutí protihráče ^[33]. V dalším utkaní opět remizují a to se Švédskem 1:1. Zůstává poslední zápas s Bulharskem. Utkání končí 2:1, jenže i to nestačí na postup, a to navzdory 5 bodům, protože souběžný zápas mezi Dánskem a Švédskem končí 2:2 ^[34]. Po neuspokojivém výkonu na ME je vyměněn trenér. Nastupuje bývalí trenér Juventusu Marcello Lippi.

Prvním turnajem nového trenéra je MS 2006 konané v Německu. V předvečer turnaje byl italský fotbal zasažen skandálem známým jako Calciopoli ^[35]. Skupinu ovládne a v osmi finále narazí na Austrálii. Azzurri jej poráží 1:0 (Totti) brankou z penalty v 95 minutě utkání. Čtvrtfinále přejde přes Ukrajinu 3:0 a v semifinále poráží domácí tým z Německa 2:0 v prodloužení (branka v 119. minutě a 121. minutě). Finále se odehrává proti Francii. Utkání končí 1:1, v prodloužení se nechává po provokaci vyloučit Zidane ^[36]. Zápas se rozhodoval na penalty. Rozhodují penaltu vstřelil Cannavaro a Azzurri tak získali již čtvrtý titul na MS ^[37]. Trenér Marcello Lippi po návratu domů rezignoval ^[38] ^[39]. Následně končí svou reprezentační karieru i hráč Totti ^[40].

Místo Lippiho se stává trenérem Roberto Donadoni ^[41]. ME 2008 se konal v Rakousku a Švýcarsku. Ze skupiny postupuje ze 2. místa ve čtvrtfinále naráží na Španělsko. Utkání končí po 120. minutách 0:0. Penalty lépe kopal soupeř a vyhrál 2:4. Po turnaji je vyhozen trenér Roberto Donadoni a je nahrazen Lippim^[42] .

V červnu 2009 se Azzurri zúčastní Konfederačnního poháru. Končí ve skupině B na 3. nepostupovém místě. Kvalifikaci na MS 2010 konané v Jižní Africe ovládá bez porážky se 24 body. Jako obhájci trofeje čelí velkému tlaku. Trenér sází na hráče z minulého MS. Je považován za favorita ve skupině, nicméně Azzurri dělají chyby jak proti Paraguayi (1:1), tak i proti Novém Zélandu (1:1). Důležitý zápas proti Slovensku prohrávají 2:3 ^[43].

10. léta 21. století

Už před turnajem MS 2010 se oznámilo jméno nového trenéra: Cesare Prandelli^[44], který vedl Fiorentinu. Nový trenér musel čelit obtížnému úkolu: přestavět morálně i výsledkově národní tým. Na ME 2012 se kvalifikoval předstihem a na turnaji hrál výborně. Ve skupině obsadil 2. místo a ve čtvrtfinále poráží na penalty 4:2 Anglii. V semifinále naráží na Německo. Poráží jej 2:1 když obě branky vstřelil Balotelli. Azzurri hrají finále se soupeřem ze skupiny, Španělskem. Utkání končí porážkou 0:4^[45]. Což byla nejhorší porážka od roku 1955 ^[46].

Národní tým se přestaví na Konfederačnního poháru, ve kterém obsadí 3. místo. MS 2014 se koná v Brazílii. Ve skupině se začalo výhrou nad Anglií 2:1. Ale ve druhém zápase tým podlehl Kostarice 0:1. Pro postup ze skupiny stačila remíza s Uruguayí. Jenže po vyloučení Marchisia inkasuje branku a nepostupuje. Po druhém po sobě jdoucím vyloučení v prvním kole na MS sdělil trenér Cesare Prandelli svou rezignaci^[47] z funkce v přímém přenosu v televizi: napodobil tak předsedu federace Abeteho^[48] .

Novým trenérem se stává bývalí fotbalista Antonio Conte ^[49]. Do federace je zvolen nový předseda Carlo Tavecchio. Trenér Conte přichází v době kdy získal s klubem Juventus FC tří po sobě jdoucích tituly. Azzurri se kvalifikují na ME 2016 konané ve Francii. Ještě před turnajem bylo oznámeno že trenéra Conteho nahradí po turnaji Gian Piero Ventura ^[50]. Na turnaji Azzurri vyhrávají skupinu, i když prohrají s Irskem 0:1. V osmi finále tým naráží na obhájce titulu ze Španělska. Vítězí 2:0 když se trefují Chiellini a Graziano Pellè. Ve čtvrtfinále je jim za soupeře Německo. Utkání končí po 120 minutách 1:1 a na řadu přijdou penalty. Až v deváté sérii se rozhodne. Nedává ji Darmian.

Prvním a zpětně jediným testem pro nového trenéra bylo kvalifikační kolo pro MS 2018 konané v Rusku. Ve skupině končí na 2. místě a musí hrát baráž se Švédskem. Ve dvojzápase prohrává 0:1. A tak poprvé za 60 let - nebude hrát na MS^[51]. Po neúspěchu končí trenér Ventura^[52] a také brankář Buffon ^[53].

Přátelské zápasy vede dočasný trenér Di Biagio. Turnaj Ligy národů již vede již nový trenér Roberto Mancini (opustil klub Zenit Petrohrad)^[54]. Omlazuje tým a na turnaji nakonec končí na 2. místě ve skupině. Hraje se i kvalifikace na ME 2020. Ve skupině je neporažená a obdrží jen 4 branky z 10 utkání. A překonává rekord počtu vítězství v řadě ze sezony 1938/39^[55].

Barvy a symboly

Dresy

Při prvním utkání konané 15. května 1910, nastoupili hráči v bílých dresech. Tato volba byla jednoduše způsobena skutečností, že dosud nebylo dosaženo dohody o oficiálním dresu, a proto bylo rozhodnuto ji nezbarvit a nechat ji bílou.

Po dvou utkání 6. ledna 1911 se Azzurri převlékli do modrých dresů. To bylo na počest Savojska. Modrý dres, uprostřed červený Savojský štít s bílým křížem uvnitř. Dres zahrnoval kombinaci bílých kraťasů a černých ponožek (ta se postupem času také stane modrou). Velice rozšířené byly na počátku dresy velmi světlého odstínu modré barvy, blíže nebeským. To bylo i v roce 2000 a 2009.

Během roku 1930 hrají také s úplně černým dresem (kvůli fašismu). Prvně s nimi nastoupili 17.února 1935 a ačkoli nikdy natrvalo nenahradil modrou, hráli s ními i několik utkání na OH 1936 a na MS 1938. Černý dres skončil po pádu Mussoliniho.

Další nemodré dresy byli zelené. S těma národní tým odehrál jedno utkání v roce 1954 proti Argentině. A konečně v roce 2004 použil národní tým na přátelský zápas s Islandem zcela novou tmavě modrou soupravu

V roce 2019 Itálie poprvé v historii oficiálně přijala třetí sadu dresů. Dres byl v barvě zelené.

Prvním dodavatelem a výrobcem dresů byla firma Adidas a to v roce 1974. Zůstali do roku 1979 když byli nahrazeny firmou Le Coq Sportif. V roce 1985 začalo dlouhé partnerství s firmou Diadora které skončilo v roce 1994. Nahradila ji firma Nike. V roce 1999 už dresy vyráběla firma Kappa a od roku 2003 je technickým dodavatelem Puma.

Znaky

Fotbalisté národního týmu

Rekordy fotbalistů

Pořadí	Jméno	Období	Zápasy	Branky	Pořadí	Jméno	Období	Branky	Zápasy	Průměr	Pořadí	Jméno	Počet
Celkový počet zápasů					Celkový počet branek						Počet zápasů jako kapitán
1.	Gianluigi Buffon	1997-2018	176	0	1.	Luigi Riva	1965-1974	35	42	0,83	1.	Gianluigi Buffon	80
2.	Fabio Cannavaro	1997-2010	136	2	2.	Giuseppe Meazza	1930-1939	33	53	0,62	2.	Fabio Cannavaro	79
3.	Paolo Maldini	1988-2002	126	7	3.	Silvio Piola	1935-1952	30	34	0,88	3.	Paolo Maldini	74
4.	Daniele De Rossi	2004-2017	117	21	4.	Roberto Baggio	1988-2004	27	56	0,48	4.	Giacinto Facchetti	70
5.	Andrea Pirlo	2002-2015	116	13	5.	Alessandro Del Piero	1995-2008	27	91	0,30	5.	Dino Zoff	59
6.	Dino Zoff	1968-1983	112	0	6.	Adolfo Baloncieri	1920-1930	25	47	0,53	6.	Giuseppe Bergomi	33
7.	Giorgio Chiellini	2004-	104	8	7.	Filippo Inzaghi	1997-2007	25	57	0,44	7.	Franco Baresi	31
8.	Gianluca Zambrotta	1999-2010	98	2	8.	Alessandro Altobelli	1980-1988	25	61	0,41	8.	Adolfo Baloncieri	28
9.	Leonardo Bonucci	2010-	97	7	9.	Christian Vieri	1997-2005	23	49	0,47	9.	Renzo De Vecchi	26
10.	Giacinto Facchetti	1963-1977	94	3	9.	Francesco Graziani	1975-1983	23	64	0,36	10.	Giampiero Boniperti	24

Kapitáni

Tento seznam zahrnuje hráče, kteří měli a má po určitou dobu permanentně oblečenou kapitánskou pásku .

1910 Francesco Cali
1911-1914 Giuseppe Milano
1914-1915 Virgilio Fossati
1920-1925 Renzo De Vecchi
1925-1927 Luigi Cevenini
1927-1930 Adolfo Baloncieri
1931-1934 Umberto Caligaris
1934 Gianpiero Combi
1935-1936 Luigi Allemandi
1937-1939 Giuseppe Meazza
1940-1947 Silvio Piola
1947-1949 Valentino Mazzola
1949-1950 Riccardo Carapellese
1951-1952 Carlo Annovazzi
1952-1960 Giampiero Boniperti
1961-1962 Lorenzo Buffon
1962-1963 Cesare Maldini
1963-1966 Sandro Salvatore
1966-1977 Giacinto Facchetti
1977-1983 Dino Zoff
1983-1985 Marco Tardelli
1985-1986 Gaetano Scirea
1986-1987 Antonio Cabrini
1988-1991 Giuseppe Bergomi
1991-1994 Franco Baresi
1994-2002 Paolo Maldini
2002-2010 Fabio Cannavaro
2010-2018 Gianluigi Buffon
2018- Giorgio Chiellini

Trenéři národního týmu

Národní tým vedlo celkem 27 technických komisí (původně tvořených obvykle rozhodčími, poté také trenéry) a 16 technických komisařů. První technickou komisi byla vytvořena s U. Meazzou, A. Recalcatim, A. Crivellim, G. Camperiorim a A. Gamou. Prvním samostatným technickým komisařem byl Vittorio Pozzo, který národní tým vedl poprvé (další dva posty následovaly v roce 1924 a v letech 1929 až 1948).

Pořadí	Jméno	Období	Zápasy	Pořadí	Jméno	Období	Výhry	Pořadí	Jméno	Období	Procenta	Zápasy
Celkový počet zápasů					Celkový počet výher				Procenta: zápasy s vítezstvím (od dob trenéra)
1.	Enzo Bearzot	1977-1986	88	1.	Vittorio Pozzo	1929-1948	60	1.	Vittorio Pozzo	1929-1948	68,97	87
2.	Vittorio Pozzo	1929-1948	87	2.	Enzo Bearzot	1977-1986	40	2.	Roberto Mancini	2018-	68,18	22
3.	Cesare Prandelli	2010-2014	56	3.	Arrigo Sacchi Soubor:Sacchi.jpg	1991-1996	34	3.	Giovanni Ferrari	1960-1961	66,67	6
4.	Ferruccio Valcareggi	1967-1974	54	4.	Azeglio Vicini	1986-1991	32	4.	Arrigo Sacchi	1991-1996	64,15	53
5.	Azeglio Vicini	1986-1991	54	5.	Ferruccio Valcareggi	1967-1974	28	5.	Edmondo Fabbri	1962-1966	62,07	29

Získané trofeje

Mistrovství světa ( 4x )

1934, 1938, 1982, 2006

Mistrovství Evropy ( 1x )

1968

Olympijské hry ( 1x )

1936

Mezinárodní pohár ( 2x )

1927-1930, 1933-1935

Odehrané turnaje

Seznam zápasů italské fotbalové reprezentace na MS

Turnaj	Místo konání	Umístění	Soupiska	Trenér
Italská fotbalová reprezentace na mistrovství světa
MS 1930	Uruguay Uruguay	nezučastnili se	-	-
MS 1934	Itálie Itálie		Soupiska	Vittorio Pozzo
MS 1938	Francie Francie		Soupiska	Vittorio Pozzo
MS 1950	Brazílie Brazílie	2. místo ve skupině 3 (nepostoupili)	Soupiska	Ferruccio Novo
MS 1954	Švýcarsko Švýcarsko	3. místo ve skupině D (nepostoupili)	Soupiska	Lajos Czeizler
MS 1958	Švédsko Švédsko	nepostoupili z kvalifikace		Alfredo Foni
MS 1962	Chile Chile	3. místo ve skupině B (nepostoupili)	Soupiska	Paolo Mazza a Giovanni Ferrari
MS 1966	Anglie Anglie	3. místo ve skupině D (nepostoupili)	Soupiska	Edmondo Fabbri
MS 1970	Mexiko Mexiko		Soupiska	Ferruccio Valcareggi
MS 1974	Západní Německo Západní Německo	3. místo ve skupině 4 (nepostoupili)	Soupiska	Ferruccio Valcareggi
MS 1978	Argentina Argentina	4. místo	Soupiska	Enzo Bearzot
MS 1982	Španělsko Španělsko		Soupiska	Enzo Bearzot
MS 1986	Mexiko Mexiko	Osmi finále	Soupiska	Enzo Bearzot
MS 1990	Itálie Itálie		Soupiska	Azeglio Vicini
MS 1994	USA USA		Soupiska	Arrigo Sacchi
MS 1998	Francie Francie	Čtvrtfinále	Soupiska	Cesare Maldini
MS 2002	Jižní Korea Jižní Korea a Japonsko Japonsko	Osmi finále	Soupiska	Giovanni Trapattoni
MS 2006	Německo Německo		Soupiska	Marcello Lippi
MS 2010	Jižní Afrika Jižní Afrika	4. místo ve skupině F (nepostoupili)	Soupiska	Marcello Lippi
MS 2014	Brazílie Brazílie	3. místo ve skupině D (nepostoupili)	Soupiska	Cesare Prandelli
MS 2018	Rusko Rusko	nepostoupili z kvalifikace		Gian Piero Ventura

Seznam zápasů italské fotbalové reprezentace na ME

Turnaj	Místo konání	Umístění	Soupiska	Trenér
Italská fotbalová reprezentace na mistrovství Evropy
ME 1960	Francie Francie	nezučastnili se	-	-
ME 1964	Španělsko Španělsko	Nepostoupili z kvalifikace	-	Edmondo Fabbri
ME 1968	Itálie Itálie		Soupiska	Ferruccio Valcareggi
ME 1972	Brazílie Brazílie	Nepostoupili z kvalifikace	-	Ferruccio Valcareggi
ME 1976	Jugoslávie Jugoslávie	Nepostoupili z kvalifikace	-	Fulvio Bernardini
ME 1980	Itálie Itálie	Nepostoupili z kvalifikace	Soupiska	Enzo Bearzot
ME 1984	Francie Francie	Nepostoupili z kvalifikace	-	Enzo Bearzot
ME 1988	Západní Německo Západní Německo		Soupiska	Azeglio Vicini
MS 1992	Švédsko Švédsko	Nepostoupili z kvalifikace	-	Azeglio Vicini a Arrigo Sacchi
ME 1996	Anglie Anglie	3. místo ve skupině C (nepostoupili)	Soupiska	Arrigo Sacchi
ME 2000	Belgie Belgie a Nizozemsko Nizozemsko		Soupiska	Dino Zoff
ME 2004	Portugalsko Portugalsko	3. místo ve skupině C (nepostoupili)	Soupiska	Giovanni Trapattoni
ME 2008	Švýcarsko Švýcarsko a Rakousko Rakousko	Čtvrtfinále	Soupiska	Roberto Donadoni
ME 2012	Ukrajina Ukrajina a Polsko Polsko		Soupiska	Cesare Prandelli
ME 2016	Francie Francie	Čtvrtfinále	Soupiska	Antonio Conte
ME 2020^[56]	Evropská unie Evropská unie	?	?	Roberto Mancini

Seznam zápasů italské fotbalové reprezentace na OH

Turnaj	Místo konání	Umístění	Soupiska	Trenér
Italská fotbalová reprezentace na letních olympijských hrách
OH 1912	Švédsko Švédsko (Stockholm)	Prohra v předkole	Soupiska	Vittorio Pozzo
OH 1920	Belgie Belgie (Antverpy)	Čtvrtfinále	Soupiska	Giuseppe Milano
OH 1924	Francie Francie (Paříž)	Čtvrtfinále	Soupiska	Vittorio Pozzo
OH 1928	Nizozemsko Nizozemsko (Amsterdam)		Soupiska	Augusto Rangone
OH 1936	Německá říše Německá říše (Berlín)		Soupiska	Vittorio Pozzo
OH 1948	Spojené království Spojené království (Londýn)	Čtvrtfinále	Soupiska	Vittorio Pozzo
OH 1948	Spojené království Spojené království (Londýn)	Čtvrtfinále	Soupiska	Vittorio Pozzo
OH 1952	Finsko Finsko (Helsinki)	Osmi finále	Soupiska	Giueseppe Meazza
OH 1960	Itálie Itálie (Řím)	4. místo	Soupiska	Nereo Rocco
OH 1984	USA USA (Los Angeles)	4. místo	Soupiska	Enzo Bearzot
OH 1988	Jižní Korea Jižní Korea (Soul)	4. místo	Soupiska	Francesco Rocca
OH 1992	Španělsko Španělsko (Barcelona)	Čtvrtfinále	Soupiska	Cesare Maldini
OH 1996	USA USA (Atlanta)	4. místo ve skupině C (nepostoupili)	Soupiska	Cesare Maldini
OH 2000	Austrálie Austrálie (Sydney)	Čtvrtfinále	Soupiska	Mario Tardelli
OH 2004	Řecko Řecko (Atény)		Soupiska	Claudio Gentile
OH 2008	Čína Čína (Peking)	Čtvrtfinále	Soupiska	Pierluigi Casiraghi

Turnaj	Místo konání	Umístění	Soupiska	Trenér
Italská fotbalová reprezentace na konfederačním poháru FIFA
KP 2009	Jižní Afrika Jižní Afrika	3. místo ve skupině B (nepostoupili)	Soupiska	Marcello Lippi
KP 2013	Brazílie Brazílie		Soupiska	Cesare Prandelli

Turnaj	Místo konání	Umístění	Soupiska	Trenér
Italská fotbalová reprezentace v lize národů UEFA
LN 2018/19	Evropská unie Evropská unie	2. místo ve skupině 3 v Lize A (nepostoupili)	Soupiska	Roberto Mancini
LN 2020/21	Evropská unie Evropská unie	?. místo ve skupině 1 v Lize A	-	Roberto Mancini

Turnaj	Místo konání	Umístění	Soupiska	Trenér
Italská fotbalová reprezentace na mezinárodním poháru
MP 1927-1930	Evropská unie Evropská unie		-	Vittorio Pozzo, Augusto Rangone, Carlo Carcano
MP 1931-1932	Evropská unie Evropská unie		-	Vittorio Pozzo
MP 1933-1935	Evropská unie Evropská unie		-	Vittorio Pozzo
MP 1936-1938	Evropská unie Evropská unie		-	Vittorio Pozzo
MP 1948-1953	Evropská unie Evropská unie	4. místo	-	Piercarlo Beretta, Silvio Piola
MP 1955-1960	Evropská unie Evropská unie	5. místo	-	Giuseppe Viani, Giovanni Ferrari

Externí odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nazionale di calcio dell'Italia na italské Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Italská fotbalová reprezentace na Wikimedia Commons
Donadoniho reprezentační rok číslo 1 (článek z FotbalPortal.cz)

[1] Profil, UEFA.com

[2] Profil - Antonio Conte

[3] ttp://eu-football.cz/_team.php?id=111

[4] ttps://www.idnes.cz/fotbal/reprezentace/stalo-se-pred-lety-ms-fotbal-1934-finale-ceskoslovensko-italie-rozhodci-ovlivneni.A200609_214750_fot_reprez_elv

[5] ttps://www.gazzetta.it/fuorigioco/04-11-2018/vittorio-pozzo-trincea-nazionale-due-volte-campione-mondo-310152683704.shtml

[6] ttp://archiviostorico.gazzetta.it/1999/febbraio/28/lasciati_Frossi_ala_col_turbo_ga_0_9902289325.shtml

[7] ttps://www.eurofotbal.cz/clanky/historie-ms-francie-1938-30999/

[8] ttps://www.ruik.cz/grande-torino-skvely-turin-prisel-pri-letecke-tragedii-o-osmnact-hracu/

[9] ttp://archiviostorico.gazzetta.it/2003/gennaio/11/Quando_gli_angeli_oriundi_avevano_ga_0_0301112864.shtml

[10] ttps://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2371832

[11] ttps://www.eurofotbal.cz/clanky/historie-ms-anglie-1966-31063/

[12] ttp://archiviostorico.gazzetta.it/1998/giugno/03/1966_ora_della_Corea_Pomodori_ga_0_9806038905.shtml

[13] ttp://archiviostorico.gazzetta.it/2011/luglio/06/secolo_regole_blocchi_litigi_ga_10_110706044.shtml

[14] ttps://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987655

[15] ttps://www.eurofotbal.cz/clanky/historie-ms-mexiko-1970-31079/

[16] ttps://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987136

[17] ttps://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/981172

[18] ttps://www.eurofotbal.cz/euro-1980/vysledky-rozlosovani-tabulky/

[19] ttps://www.lidovky.cz/sport/fotbal/zpatky-do-historie-ms-1982-velky-comeback-velkeho-itala-paola-rossiho.A180710_171343_ln-sport-fotbal_atv

[20] ttps://www.idnes.cz/fotbal/ms-2002/hanebny-rakousko-nemecky-valcik-psalo-se.A020521_000723_ms2002_bym

[21] ttps://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1986/08/03/alla-ricerca-dell-italia-perduta.html

[22] ttps://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1988/06/11/bandiere-senza-guerra.html

[23] ttps://www.eurofotbal.cz/mistrovstvi-sveta-1990/vysledky-rozlosovani-tabulky/

[24] ttps://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1991/10/16/vicini-fatti-piu-in-la.html

[25] ttps://www.eurofotbal.cz/mistrovstvi-sveta-1994/vysledky-rozlosovani-tabulky/

[26] ttps://www.eurofotbal.cz/euro-1996/vysledky-rozlosovani-tabulky/

[27] ttps://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1997/03/30/figli-arte-grandi-gol-maldini-apre.html

[28] ttps://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-reprezentace/381108/trezeguet-20-let-po-zlatem-golu-na-euro-psal-historii-ale-take-mi-zavaril.html

[29] ttps://www.repubblica.it/online/camp_europeo/trap/trap/trap.html

[30] ttps://www.idnes.cz/fotbal/ms-2002/korea-vyradila-zlatym-golem-italii.A020618_155211_ms2002_ber

[31] ttps://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/2002/06/23/il-mondiale-nello-scandalo.html

[32] ttp://www.fotbalportal.cz/ostatni/vse/7629-nechvalne-znamy-moreno-italie-nebyla-podvedena-na-ms-2002/

[33] ttps://www.idnes.cz/fotbal/euro-2004/za-plivnuti-dostal-totti-trest-na-tri-zapasy.A040617_133612_fot_me2004_ber

[34] ttp://www.bbc.co.uk/czech/worldnews/story/2004/06/040623_football_pckg.shtml

[35] ttps://www.idnes.cz/fotbal/zahranici/italsky-fotbal-se-topi-a-narod-s-nim.A060525_192717_fot_zahranici_ot

[36] ttps://www.sport.cz/fotbal/ms-2006/clanek/90137-materazzi-pry-nazval-zidana-teroristou-ten-ztratil-nervy.html

[37] ttps://www.sport.cz/fotbal/ms-2006/clanek/90100-italove-jsou-mistry-sveta-zidane-se-loucil-vyloucenim.html

[38] ttps://www.idnes.cz/fotbal/ms-2006/trenera-lippiho-vyzyvaji-k-rezignaci.A060521_180504_ms-fotbal-2006_ot

[39] ttps://www.idnes.cz/fotbal/ms-2006/svetove-sampiony-opustil-trener-lippi.A060712_112805_ms-fotbal-2006_min

[40] ttps://www.denik.cz/fotbal/totti_reprezentace20070720.html

[41] ttps://sport.aktualne.cz/fotbal/novym-koucem-italskych-fotbalistu-je-donadoni/r~i:article:196676/

[42] ttps://www.idnes.cz/fotbal/euro-2008/lippi-je-novym-trenerem-italie-donadoni-u-tymu-skoncil.A080626_161026_euro-2008_pes

[43] ttps://www.idnes.cz/fotbal/ms-2010/slovaci-senzacne-postupuji-vyradili-obhajce-titulu-slovensko-italie-3-2.A100624_144555_ms-fotbal-2010_mn

[44] ttps://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-reprezentace/91769/italii-prevezme-od-lippiho-po-ms-prandelli.html

[45] ttps://www.sport.cz/fotbal/me-2012/clanek/429437-spanelsko-ustedrilo-ve-finale-squadre-debakl-titul-obhajilo-a-zavrsilo-zlaty-hattrick.html

[46] ttps://www.gazzetta.it/Europei/2012/01-07-2012/spagna-ancora-campione-italia-pezzi-battuta-4-0-911699160377.shtml

[47] ttps://www.sport.cz/fotbal/ms2014/clanek/586086-prandelli-konci-po-vyrazeni-italie-z-ms-nabidl-rezignaci.html

[48] ttps://www.denik.cz/fotbal/nefunguje-to-odstupuji-italsky-kouc-prandelli-nabidl-rezignaci-20140624.html

[49] ttps://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-zahranici-italie-serie-a/211820/italie-ma-noveho-trenera-prandelliho-nahradi-antonio-conte.html

[50] ttps://www.denik.cz/fotbal/euro-2016-zkusenosti-a-moralni-kvality-fotbalisty-italie-prevezme-trener-ventura.html

[51] ttps://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-reprezentace-ms-fotbal-2018-kvalifikace-ms-2018-ve-fotbale/318624/italie-svedsko-0-0-domaci-slzy-velmoc-nejede-na-ms-poprve-od-roku-1958.html

[52] ttps://sport.ihned.cz/fotbal/ms-ve-fotbale/kouc-italskych-fotbalistu-ventura-po-neuspesne-barazi-skonci/r~dae4d4f4ca3111e7afac0cc47ab5f122/

[53] ttps://smag.cz/italie-se-poprve-po-60-letech-nepodiva-na-ms-buffon-konci-v-slzach/

[54] ttps://www.sport.cz/fotbal/serie-a/clanek/989459-italskou-fotbalovou-reprezentaci-prevezme-trener-mancini.html

[55] ttps://sport.sky.it/calcio/europei/2019/11/15/bosnia-italia-risultato-gol

[56] ttps://sport.aktualne.cz/fotbal/fotbalova-reprezentace/euro-2020-prelozeno/r~e4e8631a684c11eab1110cc47ab5f122/

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

[19]

[20]

[21]

[22]

[23]

[24]

[25]

[26]

[27]

[28]

[29]

[30]

[31]

[32]

[33]

[34]

[35]

[36]

[37]

[38]

[39]

[40]

[41]

[42]

[43]

[44]

[45]

[46]

[47]

[48]

[49]

[50]

[51]

[52]

[53]

[54]

[55]

[56]

@@ Řádek 182: / Řádek 182: @@
 Přátelské zápasy vede dočasný trenér [[Luigi Di Biagio|Di Biagio]]. Turnaj [[Liga národů UEFA 2018/19|Ligy národů]] již vede již nový trenér [[Roberto Mancini]] (opustil klub [[FK Zenit Sankt-Petěrburg|Zenit Petrohrad]])<ref>https://www.sport.cz/fotbal/serie-a/clanek/989459-italskou-fotbalovou-reprezentaci-prevezme-trener-mancini.html</ref>. Omlazuje tým a na turnaji nakonec končí na 2. místě ve skupině. Hraje se i kvalifikace na [[Mistrovství Evropy ve fotbale 2020|ME 2020]]. Ve skupině je neporažená a obdrží jen 4 branky z 10 utkání. A překonává rekord počtu vítězství v řadě ze sezony 1938/39<ref>https://sport.sky.it/calcio/europei/2019/11/15/bosnia-italia-risultato-gol</ref>.
+== Barvy a symboly ==
+=== Dresy ===
+Při prvním utkání konané [[15. květen|15. května]] [[1910]], nastoupili hráči v bílých dresech. Tato volba byla jednoduše způsobena skutečností, že dosud nebylo dosaženo dohody o oficiálním dresu, a proto bylo rozhodnuto ji nezbarvit a nechat ji bílou.
+Po dvou utkání [[6. leden|6. ledna]] [[1911]] se ''Azzurri'' převlékli do modrých dresů. To bylo na počest [[Savojští|Savojska]]. Modrý dres, uprostřed červený Savojský štít s bílým křížem uvnitř. Dres zahrnoval kombinaci bílých kraťasů a černých ponožek (ta se postupem času také stane modrou). Velice rozšířené byly na počátku dresy velmi světlého odstínu modré barvy, blíže nebeským. To bylo i v roce [[2000]] a [[2009]].
+Během roku [[1930]] hrají také s úplně černým dresem (kvůli [[Fašismus|fašismu]]). Prvně s nimi nastoupili [[17. únor|17.února]] [[1935]] a ačkoli nikdy natrvalo nenahradil modrou, hráli s ními i několik utkání na [[Fotbal na Letních olympijských hrách 1936|OH 1936]] a na [[Mistrovství světa ve fotbale 1938|MS 1938]]. Černý dres skončil po pádu [[Benito Mussolini|Mussoliniho]].
+Další nemodré dresy byli zelené. S těma národní tým odehrál jedno utkání v roce [[1954]] proti [[Argentinská fotbalová reprezentace|Argentině]]. A konečně v roce [[2004]] použil národní tým na přátelský zápas s [[Islandská fotbalová reprezentace|Islandem]] zcela novou tmavě modrou soupravu
+V roce [[2019]] Itálie poprvé v historii oficiálně přijala třetí sadu dresů. Dres byl v barvě zelené.
+Prvním dodavatelem a výrobcem dresů byla firma [[Adidas]] a to v roce [[1974]]. Zůstali do roku [[1979]] když byli nahrazeny firmou [[Le Coq Sportif]]. V roce [[1985]] začalo dlouhé partnerství s firmou [[Diadora]] které skončilo v roce [[1994]]. Nahradila ji firma [[Nike]]. V roce [[1999]] už dresy vyráběla firma [[Kappa]] a od roku [[2003]] je technickým dodavatelem [[Puma]].
+=== Znaky ===
 == Fotbalisté národního týmu ==

Přehled medailí
Olympijské hry
	OH 1928 v Nizozemsku	kopaná - muži
	OH 1936 v Německu	kopaná - muži
	OH 2004 v Řecku	Itálie
Mistrovství světa
	1934 v Itálii	kopaná - muži
	1938 ve Francii	kopaná - muži
	1970 v Mexiku	kopaná - muži
	1982 ve Španělsku	kopaná - muži
	1990 v Itálii	kopaná - muži
	1994 v USA	kopaná - muži
	2006 v Německu	kopaná - muži
Mistrovství Evropy
	1968 v Itálii	kopaná - muži
	1988 v NSR	kopaná - muži
	2000 v Belgii a Nizozemsku	kopaná - muži
	2012 v Polsku a Ukrajině	kopaná - muži
Konfederační pohár FIFA
	2013 Brazílie	kopaná - muži
Mezinárodní pohár
	1927-1930	kopaná - muži
	1931-1932	kopaná - muži
	1933-1935	kopaná - muži

Medailisté – Mistrovství světa ve fotbale 1934

Itálie	Brankáři: Giuseppe Cavanna • Gianpiero Combi – • Guido Masetti Obránci: Luigi Allemandi • Umberto Caligaris • Eraldo Monzeglio • Virginio Rosetta Záložníci: Luigi Bertolini • Armando Castellazzi • Giovanni Ferrari • Attilio Ferraris • Luis Monti • Mario Pizziolo • Mario Varglien Útočníci: Pietro Arcari • Felice Borel • Attilio Demaría • Enrique Guaita • Anfilogino Guarisi • Giuseppe Meazza • Raimundo Orsi • Angelo Schiavio Trenér: Vittorio Pozzo

Československo	Brankáři: Čestmír Patzel • František Plánička – Obránci: Jaroslav Burgr • Josef Čtyřoký • Ferdinand Daučík • Ladislav Ženíšek Záložníci: Jaroslav Bouček • Štefan Čambal • Vlastimil Kopecký • Josef Košťálek • Rudolf Krčil • Adolf Šimperský • Erich Srbek • František Šterc • Antonín Vodička Útočníci: František Junek • Géza Kalocsay • Oldřich Nejedlý • Antonín Puč • Josef Silný • Jiří Sobotka • František Svoboda Trenér: Karel Petrů

Německo	Brankáři: Fritz Buchloh • Hans Jakob • Willibald Kress Obránci: Willy Busch • Sigmund Haringer • Hans Schwartz Záložníci: Ernst Albrecht • Rudolf Gramlich • Paul Janes • Reinhold Münzenberg • Fritz Szepan – • Paul Zielinski Útočníci: Jakob Bender • Edmund Conen • Franz Dienert • Matthias Heidemann • Karl Hohmann • Stanislaus Kobierski • Ernst Lehner • Rudolf Noack • Otto Siffling • Josef Streb Trenér: Otto Nerz

Medailisté – Mistrovství světa ve fotbale 1938

Itálie	Brankáři: Carlo Ceresoli • Guido Masetti • Aldo Olivieri Obránci: Alfredo Foni • Eraldo Monzeglio • Pietro Rava Záložníci: Michele Andreolo • Bruno Chizzo • Aldo Donati • Mario Genta • Ugo Locatelli • Giuseppe Meazza • Renato Olmi • Mario Perazzolo • Pietro Serantoni Útočníci: Sergio Bertoni • Amedeo Biavati • Gino Colaussi • Giovanni Ferrari • Pietro Ferraris • Pietro Pasinati • Silvio Piola • Trenér: Vittorio Pozzo

Maďarsko	Brankáři: József Hada • József Pálinkás • Antal Szabó Obránci: Sándor Bíró • Lajos Korányi Záložníci: István Balogh • János Dudas • Gyula Lázár • Gyula Polgár • Béla Sárosi • Antal Szalay • György Szücs • József Turay Útočníci:Dániel Bíró • László Cseh • Vilmos Kohut • György Sárosi • Ferenc Sas • Pál Titkos • Géza Toldi • Jenő Vincze • Gyula Zsengellér Trenér: Károly Dietz, Alfréd Schaffer

Brazílie	Brankáři: Batatais • Walter Obránci: Domingos da Guia • Jaú • Machado • Nariz Záložníci: Afonsinho • Argemiro • Brandão • Britto • Martim • Zezé Procopio Útočníci: Herkules • Leônidas da Silva • Lopes • Luizinho • Niginho • Patesko • Perácio • Roberto • Romeu • Tim Trenér: Adhemar Pimenta

Medailisté – Mistrovství světa ve fotbale 1970

Brazílie	Félix • Ado • Émerson Leão • Brito • Carlos Alberto – • Marco Antônio • Baldocchi • Fontana • Everaldo • Joel • Zé Maria • Piazza • Clodoaldo • Jairzinho • Gérson • Roberto Rivelino • Paulo César • Tostão • Pelé • Roberto • Edu • Dario Trenér: Mário Zagallo

Itálie	Enrico Albertosi • Dino Zoff • Lido Vieri • Tarcisio Burgnich • Giacinto Facchetti – • Fabrizio Poletti • Pierluigi Cera • Mario Bertini • Antonio Juliano • Giuseppe Furino • Ugo Ferrante • Comunardo Niccolai • Roberto Rosato • Giorgio Puia • Gianni Rivera • Sandro Mazzola • Giancarlo De Sisti • Luigi Riva • Angelo Domenghini • Sergio Gori • Roberto Boninsegna • Pierino Prati Trenér: Ferruccio Valcareggi

NSR	Sepp Maier • Horst-Dieter Höttges • Karl-Heinz Schnellinger • Franz Beckenbauer • Willi Schulz • Wolfgang Weber • Berti Vogts • Helmut Haller • Uwe Seeler – • Sigfried Held • Klaus Fichtel • Wolfgang Overath • Gerd Müller • Reinhard Libuda • Bernd Patzke • Max Lorenz • Hannes Löhr • Klaus-Dieter Sieloff • Peter Dietrich • Jürgen Grabowski • Manfred Manglitz • Horst Wolter Trenér: Helmut Schön

Mistři Evropy v kopané – turnaj mužů

1960: Sovětský svaz 1964: Španělsko 1968: Itálie 1972: SRN 1976: Československo 1980: SRN 1984: Francie 1988: Nizozemsko 1992: Dánsko 1996: Německo 2000: Francie 2004: Řecko 2008: Španělsko 2012: Španělsko 2016: Portugalsko 2020: Itálie 2024: