Edikt milánský: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 21. 10. 2020, 20:01

Zbytky císařského paláce *Mediolanum* (Milán). Císařský palác (z větší části vybudovaný Maximianem, spolupracovníkem Diokletiánovým) byl rozsáhlý komplex několika budov, zahrad a nádvoří. Sloužil jak pro soukromé tak veřejné aktivity císaře, císařského dvora, rodiny, i císařských úředníků.

Edikt milánský, resp. Milánské ujednání ("Milánský reskript") je konvenční označení dokumentu z roku 313, který vydal císař Konstantin I. a jeho spoluvladař Licinius.

Správnější název, Milánské ujednání, resp. "Milánský reskript", je moderní označení pro dohodu mezi římskými císaři Konstantinem I., císařem Západu, a Liciniem, císařem Východu, z roku 313, která zajišťovala, že „jak křesťané, tak i všichni ostatní obyvatelé mají právo svobodné volby, aby byli stoupenci jakéhokoli vyznání, které si sami zvolí“. Toto ujednání je běžně známé hlavně jako Toleranční edikt milánský (resp. edikt milánský apod.), což ovšem není správné označení.

Závěry výzkumu

Výzkum (počínaje již od Otto Seecka) poukazuje na to, že značně rozšířené označení edikt je objektivně vzato nesprávné.^[1] Neexistoval žádný edikt, který by byl platný v celé říši, nýbrž pouze určitá ujednání týkající se politiky obou císařů,^[2] z toho důvodu se dnes místo toho užívá spíše výrazu „ústava“, „protokol“ nebo „Milánské ujednání“ resp. „dohoda“, či „úmluva“.

Milánské ujednání představovalo svobodu vyznání pro všechna náboženství, nikoli pouze zrovnoprávnění křesťanství s dosavadním římským náboženstvím, jak se často mylně tvrdí. Za oficiální státní náboženství Římské říše bylo křesťanství prohlášeno teprve v roce 380 za císaře Theodosia I. Křesťanství ovšem bylo v Milánském ujednání zvláště zvýrazněno a jednalo se o právní uznání křesťanských obcí, jímž bylo křesťanství uznáno a tolerováno v západní i východní části Římské říše na základě tolerančního ediktu vydaného již roku 311 Galeriem, mladším spoluvladařem císaře Diocletiana.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mailänder Vereinbarung na německé Wikipedii.

↑ Srov. Seeck, Das sogenannte Edikt von Mailand (česky: Takzvaný "Edikt milánský"), znamenal především, že ve východní části říše se povoluje razit vlastní mince, jelikož zde výnosy Galeria (viz níže) to nepumožňovaly (tamtéž, str. 386). Srov. též Herrmann-Otto, Konstantin der Große (Konstantin Veliký), str. 79f.
↑ Viz Herrmann-Otto, Konstantin der Große, str. 77.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Edikt milánský na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Srov. Seeck, Das sogenannte Edikt von Mailand (česky: Takzvaný "Edikt milánský"), znamenal především, že ve východní části říše se povoluje razit vlastní mince, jelikož zde výnosy Galeria (viz níže) to nepumožňovaly (tamtéž, str. 386). Srov. též Herrmann-Otto, Konstantin der Große (Konstantin Veliký), str. 79f.

[2] Viz Herrmann-Otto, Konstantin der Große, str. 77.

[1]

[2]

@@ Řádek 2: / Řádek 2: @@
 '''Edikt milánský''', resp. '''Milánské ujednání''' ("Milánský reskript") je konvenční označení dokumentu z roku [[313]], který vydal císař [[Konstantin I. Veliký|Konstantin I.]] a jeho spoluvladař [[Licinius]].
-Správnější název, ''Milánské ujednání'', resp. "Milánský reskript", je moderní označení pro dohodu mezi římskými císaři [[Konstantin I. Veliký|Konstantinem I.]], [[Západořímská říše|císařem Západu]], a [[Licinius|Liciniem]], [[Byzantská říše|císařem Východu]], z roku 313, která zajišťovala, že „jak křesťané, tak i všichni ostatní obyvatelé mají právo svobodné volby, aby byli stoupenci jakéhokoli vyznání, které si sami zvolí“. Toto ujednání je běžně známé hlavně jako ''[[Toleranční edikt]] milánský'' (resp. ''edikt milánský'' apod.), což ovšem není správné označení.
+Správnější název, ''Milánské ujednání'', resp. "Milánský reskript", je moderní označení pro dohodu mezi římskými císaři [[Konstantin I. Veliký|Konstantinem I.]], [[Západořímská říše|císařem Západu]], a [[Licinius|Liciniem]], [[Byzantská říše|císařem Východu]], z roku 313, která zajišťovala, že „jak křesťané, tak i všichni ostatní obyvatelé mají právo svobodné volby, aby byli stoupenci jakéhokoli vyznání, které si sami zvolí“. Toto ujednání je běžně známé hlavně jako ''Toleranční edikt milánský'' (resp. ''edikt milánský'' apod.), což ovšem není správné označení.
 == Závěry výzkumu ==
 Výzkum (počínaje již od [[Otto Seeck|Otto Seecka]]) poukazuje na to, že značně rozšířené označení [[edikt]] je objektivně vzato nesprávné.<ref>Srov. Seeck, ''Das sogenannte Edikt von Mailand'' (česky: Takzvaný "Edikt milánský"), znamenal především, že ve východní části říše se povoluje razit vlastní mince, jelikož zde výnosy Galeria (viz níže) to nepumožňovaly (tamtéž, str. 386). Srov. též Herrmann-Otto, ''Konstantin der Große'' (Konstantin Veliký), str. 79f.</ref> Neexistoval žádný edikt, který by byl platný v celé říši, nýbrž pouze určitá ujednání týkající se politiky obou císařů,<ref>Viz Herrmann-Otto, ''Konstantin der Große'', str. 77.</ref> z toho důvodu se dnes místo toho užívá spíše výrazu „ústava“, „protokol“ nebo „Milánské ujednání“ resp. „dohoda“, či „úmluva“.
-''Milánské ujednání'' představovalo svobodu vyznání pro všechna náboženství, nikoli pouze zrovnoprávnění křesťanství s dosavadním římským náboženstvím, jak se často mylně tvrdí. Za oficiální státní náboženství [[Římská říše|Římské říše]] bylo křesťanství prohlášeno teprve v roce 380 za císaře [[Theodosius I.|Theodosia I.]] Křesťanství ovšem bylo v Milánském ujednání zvláště zvýrazněno a jednalo se o právní uznání [[křesťan]]ských [[Obec|obcí]], jímž bylo křesťanství uznáno a tolerováno v západní i východní části [[Starověký Řím|Římské říše]] na základě [[toleranční edikt|tolerančního ediktu]] vydaného již roku [[311]] [[Galerius|Galeriem]], mladším spoluvladařem císaře [[Diocletianus|Diocletiana]].
+''Milánské ujednání'' představovalo svobodu vyznání pro všechna náboženství, nikoli pouze zrovnoprávnění křesťanství s dosavadním římským náboženstvím, jak se často mylně tvrdí. Za oficiální státní náboženství [[Římská říše|Římské říše]] bylo křesťanství prohlášeno teprve v roce 380 za císaře [[Theodosius I.|Theodosia I.]] Křesťanství ovšem bylo v Milánském ujednání zvláště zvýrazněno a jednalo se o právní uznání [[křesťan]]ských [[Obec|obcí]], jímž bylo křesťanství uznáno a tolerováno v západní i východní části [[Starověký Řím|Římské říše]] na základě tolerančního ediktu vydaného již roku [[311]] [[Galerius|Galeriem]], mladším spoluvladařem císaře [[Diocletianus|Diocletiana]].
 == Reference ==