Felix Edmundovič Dzeržinskij: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m ref typo
Řádek 18: Řádek 18:


== Život ==
== Život ==
Narodil se v rodinném sídle Dzeržinovo asi 60 km západně od [[Minsk]]u a 15 km od [[Ivjaněc|Ivjaňce]] v [[Ruské impérium|Ruském impériu]] (dnes v [[Bělorusko|Bělorusku]]). Pocházel ze zchudlé [[Szlachta|polské šlechtické]] a katolické rodiny, kde měl pět sourozenců. V dětství se chtěl stát knězem, krátce před maturitou však ztratil víru a jako revolucionář byl vyloučen ze studia. V roce [[1895]] se stal členem tehdejší Litevské a roku 1900 Polsko-litevské sociálně demokratické strany. V jejích řadách pak bojoval v letech [[1905]] až [[1907]] během [[povstání]] ve [[Varšava|Varšavě]]<ref name="Kochańczyk-179">{{Citace monografie
Narodil se v rodinném sídle Dzeržinovo asi 60 km západně od [[Minsk]]u a 15 km od [[Ivjaněc|Ivjaňce]] v [[Ruské impérium|Ruském impériu]] (dnes v [[Bělorusko|Bělorusku]]). Pocházel ze zchudlé [[Szlachta|polské šlechtické]] a katolické rodiny, kde měl pět sourozenců. V dětství se chtěl stát knězem, krátce před maturitou však ztratil víru a jako revolucionář byl vyloučen ze studia. V roce [[1895]] se stal členem tehdejší Litevské a roku 1900 Polsko-litevské sociálně demokratické strany. V jejích řadách pak bojoval v letech [[1905]] až [[1907]] během [[povstání]] ve [[Varšava|Varšavě]],<ref name="Kochańczyk-179">{{Citace monografie
| příjmení = Kochańczyk
| příjmení = Kochańczyk
| jméno = Jan
| jméno = Jan
Řádek 31: Řádek 31:
| strany = 179
| strany = 179
| jazyk = polština
| jazyk = polština
}}</ref>, po porážce povstání byl vypovězen na [[Sibiř]]. Během cesty na Sibiř zorganizoval vzpouru [[vězeň|vězňů]] a uprchl zpět do Varšavy. Byl vydavatelem dvou stranických [[časopis]]ů a ilegálně působil i na území někdejšího Rakouska-Uherska, kde propagoval myšlenky proletářské revoluce a pomáhal zakládat různé ilegální anarchistické a revoluční organizace. Během života strávil 11 let ve vězení za podvratnou a ilegální činnost, první zatčení proběhlo již v roce [[1897]], další pak v roce 1905 a 1907. V roce [[1914]] zatčen v [[Polsko|Polsku]], v roce 1916 byl odsouzen [[car]]ským [[soud]]em na tři roky do [[Věznice|vězení]] v Moskvě, odkud ho vysvobodila únorová revoluce.
}}</ref> po porážce povstání byl vypovězen na [[Sibiř]]. Během cesty na Sibiř zorganizoval vzpouru [[vězeň|vězňů]] a uprchl zpět do Varšavy. Byl vydavatelem dvou stranických [[časopis]]ů a ilegálně působil i na území někdejšího Rakouska-Uherska, kde propagoval myšlenky proletářské revoluce a pomáhal zakládat různé ilegální anarchistické a revoluční organizace. Během života strávil 11 let ve vězení za podvratnou a ilegální činnost, první zatčení proběhlo již v roce [[1897]], další pak v roce 1905 a 1907. V roce [[1914]] zatčen v [[Polsko|Polsku]], v roce 1916 byl odsouzen [[car]]ským [[soud]]em na tři roky do [[Věznice|vězení]] v Moskvě, odkud ho vysvobodila únorová revoluce.


Během bolševické [[říjnová revoluce|Říjnové revoluce]] přijal nové poruštělé [[příjmení]] Dzeržinskij, mezi [[bolševici|bolševiky]] byl [[přezdívka|přezdíván]] jako ''Železný Felix'' nebo ''Krvavý Felix''. V letech [[1919]]–[[1923]] působil ve funkci lidového komisaře vnitra a dopravy (tehdejší obdoba dnešního ministerstva vnitra a ministerstva dopravy), předsedal také státní Komisi pro zlepšení života dětí, od roku [[1924]] byl také předsedou Nejvyšší rady národního hospodářství a [[kandidát]]em [[politbyro|politbyra]] ruské bolševické strany [[ÚV VKS(b)]].
Během bolševické [[říjnová revoluce|Říjnové revoluce]] přijal nové poruštělé [[příjmení]] Dzeržinskij, mezi [[bolševici|bolševiky]] byl [[přezdívka|přezdíván]] jako ''Železný Felix'' nebo ''Krvavý Felix''. V letech [[1919]]–[[1923]] působil ve funkci lidového komisaře vnitra a dopravy (tehdejší obdoba dnešního ministerstva vnitra a ministerstva dopravy), předsedal také státní Komisi pro zlepšení života dětí, od roku [[1924]] byl také předsedou Nejvyšší rady národního hospodářství a [[kandidát]]em [[politbyro|politbyra]] ruské bolševické strany [[ÚV VKS(b)]].

Verze z 11. 10. 2020, 20:57

Felix Edmundovič Dzeržinskij
Narození11. září 1877
Dzeržinovo
Úmrtí20. července 1926 (ve věku 48 let)
Moskva
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníHřbitov u Kremelské zdi
BydlištěPetrohrad
Alma materPetrohradská státní univerzita
Povolánípolitik a revolucionář
OceněníŘád rudého praporu (1920)
Honorary officer of the State Security
Politické stranyKomunistická strana Sovětského svazu (do 1926)
Litevská sociálnědemokratická strana
Sociální demokracie Království Polska a Litvy
Ruská sociálnědemokratická dělnická strana (bolševická)
Nábož. vyznánímatrikový katolík
ChoťZofia Dzierżyńska (1910–1926)
DětiJan Felixovič Dzeržinskij
RodičeEdmund Dzierżyński a Helena Dzierżyńska
RodDzerzhinsky
PříbuzníWładysław Dzierżyński (sourozenec)
Feliks Dzerzhinsky (vnuk)
Funkcečlen Všeruského ústavodárného shromáždění (1918)
Chairman of the GPU (1922–1923)
chairman of the OGPU (1923–1926)
PodpisFelix Edmundovič Dzeržinskij – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Felix Edmundovič Dzeržinskij (rusky Феликс Эдмундович Дзержинский, transkripcí Feliks Edmundovič Dzeržinskij), rodným jménem Feliks Dzierżyński (11. září 1877 v Oziembłowě – 20. července 1926 v Moskvě) byl ruský revolucionář a sovětský politik polského původu.[1] V mládí se podílel na vzniku sociálně demokratické strany v Polsku a Litvě, byl mnohokrát vězněn, až se roku 1917 setkal s Leninem a stal se bolševikem. Od té doby se věnoval ruské a sovětské politice. Byl zakladatelem a velitelem obávané ruské Čeky, faktické předchůdkyně pozdějšího GPU a pozdější NKVD a posléze KGB. Je všeobecně považován za jednoho ze strůjců mnoha masových vražd a bolševických represálií během Ruské občanské války v letech 19171922, během nichž zahynulo několik set tisíc lidí.

Život

Narodil se v rodinném sídle Dzeržinovo asi 60 km západně od Minsku a 15 km od Ivjaňce v Ruském impériu (dnes v Bělorusku). Pocházel ze zchudlé polské šlechtické a katolické rodiny, kde měl pět sourozenců. V dětství se chtěl stát knězem, krátce před maturitou však ztratil víru a jako revolucionář byl vyloučen ze studia. V roce 1895 se stal členem tehdejší Litevské a roku 1900 Polsko-litevské sociálně demokratické strany. V jejích řadách pak bojoval v letech 19051907 během povstání ve Varšavě,[2] po porážce povstání byl vypovězen na Sibiř. Během cesty na Sibiř zorganizoval vzpouru vězňů a uprchl zpět do Varšavy. Byl vydavatelem dvou stranických časopisů a ilegálně působil i na území někdejšího Rakouska-Uherska, kde propagoval myšlenky proletářské revoluce a pomáhal zakládat různé ilegální anarchistické a revoluční organizace. Během života strávil 11 let ve vězení za podvratnou a ilegální činnost, první zatčení proběhlo již v roce 1897, další pak v roce 1905 a 1907. V roce 1914 zatčen v Polsku, v roce 1916 byl odsouzen carským soudem na tři roky do vězení v Moskvě, odkud ho vysvobodila únorová revoluce.

Během bolševické Říjnové revoluce přijal nové poruštělé příjmení Dzeržinskij, mezi bolševiky byl přezdíván jako Železný Felix nebo Krvavý Felix. V letech 19191923 působil ve funkci lidového komisaře vnitra a dopravy (tehdejší obdoba dnešního ministerstva vnitra a ministerstva dopravy), předsedal také státní Komisi pro zlepšení života dětí, od roku 1924 byl také předsedou Nejvyšší rady národního hospodářství a kandidátem politbyra ruské bolševické strany ÚV VKS(b).

Lenin vysoce oceňoval jeho bezohlednou tvrdost, i když s ním Dzeržinskij i v závažných otázkách nesouhlasil (Brest-litevský mír, role odborů, sovětská národnostní politika atd.) Když mu Lenin jednou vytkl "velkoruský šovinismus", obvinil ho z šovinismu neruských národů. V prosinci 1917 ho pověřil vybudováním instituce na obranu proti kontrarevoluci, zprvu nazvané Čeka (čerezvyčajnaja komissija), která se roku 1922 pod jeho vedením změnila v GPU (OGPU). Tento mocný aparát měl v roce 1917 25 zaměstnanců, v roce 1924 téměř 22 tisíc a obrovskou síť tajných agentů. Za první dva roky se počet obětí odhaduje nsa 50-100 tisíc, do roku 1926 asi půl milionu. Pod Dzeržinského organizací začaly vznikat pracovní tábory GULAG pro odpůrce režimu, postupně i jen třídní nepřátele. Do roku 1960, kdy byly zrušeny, jimi prošly odhadem desítky milionů lidí a hrály i nezanedbatelnou roli v sovětském hospodářství.

Zemřel 20. července 1926 v Moskvě na infarkt myokardu, a to bezprostředně po dvouhodinové řeči k Ústřednímu výboru VKS(b), v níž ostře útočil na „opozici“ Trockého, Zinověva a Kameněva. O jeho smrti panují dodnes neujasněné dohady, které však nebyly nikdy věrohodně historicky potvrzeny.

Legenda

Dzeržinskij imponoval svým až fanatickým odhodláním a když zemřel, nazval ho Stalin „rytířem revoluce“. Tím začalo soustavné propagandistické budování jeho pověsti jako údajně čestného muže s čistýma rukama. Byla po něm pojmenována řada měst, ulic a závodů, populární fotoaparát FED, lokomotivy FD a postavena řada pomníků. Velký železný pomník stál na Lubjance před budovou KGB a v roce 1991 byl stržen jako symbol komunismu. V roce 2012 však vedení města Moskvy rozhodlo, že bude obnoven jako kulturní památka.

Spisy (české překlady)

  • Výbor z díla. Překlad Jan Kovář. 2. vyd. Praha: Naše vojsko, 1977. 224 s. cnb000412415. [1. vydání: Naše vojsko, 1974, cnb000464249.]
  • Projevy a články 1908-1926. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1951. 312 s. cnb000503040.
Předseda sovětské tajné policie
Předchůdce:
funkce neexistovala
20. prosince 191720. července 1926
Felix Edmundovič Dzeržinskij
Nástupce:
Vjačeslav Menžinskij

Odkazy

Reference

  1. KOCHAŃCZYK, Jan. Polska-Rosja. Chorzów: Videograf, 2014. ISBN 978-83-7835-313-3. Kapitola Mknie Piłsudski..., s. 176. (polština) 
  2. KOCHAŃCZYK, Jan. Polska-Rosja. Chorzów: Videograf, 2014. ISBN 978-83-7835-313-3. Kapitola Żyj jak Dzierźynski, s. 179. (polština) 

Literatura

  • DZERŽINSKIJ, Feliks Èdmundovič a SOFINOV, Pavel Georgijevič. Listy ze života Felixe Dzeržinského. Překlad Zdeňka Fraňková. 1. vyd. Praha: SNPL, 1959. 291 s. cnb000513365. [Obsahuje deník a korespondenci F. E. Dzeržinského a studii P. E. Sofinova „Stránky ze života F. E. Dzeržinského".]
  • Sylwia Frolow, Dzeržinskij - láska a revoluce. Překlad: Benešová, Michala a Zakopalová, Lucie. Premedia 2015, 360 s.
  • A. Zubov (red.), Dějiny Ruska 20. století I. Praha: Argo 2014
  • ZUBOV, Nikolaj Ivanovič. F.E. Dzeržinskij. 1. vyd. Bratislava: Pravda, 1974. 410 s.

Externí odkazy