Wikipedista:Lukáš Nekolný/Pískoviště: Porovnání verzí
značka: editace z Vizuálního editoru |
lemur běločelý značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
== Lemur běločelý == |
|||
{{Taxobox |
|||
| jméno = Lemur běločelý |
|||
| řád = [[primáti]] (Primates) |
|||
| binomické jméno = Eulemur albiffrons |
|||
| rod = lemur |
|||
| čeleď = [[lemurovití denní]] (Lemuridae) |
|||
| nadčeleď = [[lemurové]] (Lemuroidea) |
|||
| infrařád = [[lemuři]] (Lemuriformes) |
|||
| podřád = [[Strepsirhini]] |
|||
| nadřád = [[placentálové]] (Placentalia) |
|||
| obrázek = Eulemur albifrons 001.jpg |
|||
| třída = [[savci]] (Mammalia) |
|||
| nadtřída = [[čtyřnožci]] (Tetrapoda) |
|||
| podkmen = [[obratlovci]] (Vertebrata) |
|||
| kmen = [[strunatci]] (Chordata) |
|||
| říše = [[živočichové]] (Animalia) |
|||
| velikost obrázku = 258px |
|||
| popisek = |
|||
| druh popsal = ([[Étienne Geoffroy Saint-Hilaire|Étienne Geoffroy Saint-Hilaire]], [[1796]]) |
|||
}}'''Lemur běločelý''' (''Eulemur albifrons)'' je druh [[Madagaskar|madagaskarské]] poloopice. |
|||
Konkrétně žije na severu tohoto ostrova a na ostrově [[Mayotte]]<ref>{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Puschmann, Wolfgang -2008 |
|||
| titul = Savci chov zvirat v zoo : zvířata v lidské péči |
|||
| url = https://www.worldcat.org/oclc/951818196 |
|||
| vydání = 1. české vydání |
|||
| místo = Dvůr Králové nad Labem |
|||
| počet stran = 976 Seiten, 32 ungezählte Seiten |
|||
| isbn = 978-80-905184-3-8 |
|||
| isbn2 = 80-905184-3-5 |
|||
| oclc = 951818196 |
|||
}}</ref>. |
|||
Je řazen mezi [[Ohrožený taxon|ohrožené taxony]].<ref>{{Citace elektronického periodika |
|||
| příjmení = |
|||
| jméno = |
|||
| titul = BioLib: Biological library |
|||
| periodikum = www.biolib.cz |
|||
| vydavatel = |
|||
| url = https://www.biolib.cz/cz/taxon/id32007/ |
|||
| datum vydání = |
|||
| url archivu = |
|||
| datum přístupu = 2020-09-17 |
|||
}}</ref><ref name=":203">{{Citace elektronického periodika |
|||
| příjmení = Zoo Brno |
|||
| jméno = |
|||
| titul = Lemur běločelý |
|||
| periodikum = Zoo Brno |
|||
| vydavatel = |
|||
| url = https://www.zoobrno.cz/zvirata-v-zoo/chovana-zvirata/savci/eulemur-albifrons |
|||
| datum vydání = |
|||
| jazyk = cs |
|||
| url archivu = |
|||
| datum přístupu = 2020-09-17 |
|||
}}</ref> |
|||
Žije v tropických deštných lesích, kde se živí bezobratlými živočichy, listy, květy i plody. Pobývá zejména na stromech, z nichž schází jen výjimečně. Vytváří skupiny o 4 až 17 jedincích<ref name=":204">{{Citace elektronického periodika |
|||
| titul = Lemur běločelý (= bělohlavý) - lexikon zvířat |
|||
| periodikum = www.zoopraha.cz |
|||
| url = https://www.zoopraha.cz/zvirata-a-expozice/lexikon-zvirat?d=200-lemur-belocely-belohlavy&start=200 |
|||
| datum přístupu = 2020-09-17 |
|||
}}</ref>, dle jiného zdroje mají skupiny 3 až 12 členů.<ref name=":203" /> |
|||
Kromě odlesňování je velkým rizikem pro tento druh také jeho přímý lov. Proto jsou zřizovány speciální rezervace.<ref name=":203" /> |
|||
Délka těla se pohybuje v rozmezí 24 až 50 cm<ref name=":204" /> (39 až 42 cm<ref name=":203" />), na ocas připadá dalších 22 až 64 cm (50 až 54 cm<ref name=":203" />). Tento lemur váží 0,5 až 3,5 kg,<ref name=":204" /> dle jiného zdroje 2 až 2,6 kg.<ref name=":203" /> |
|||
Samice je březí 117 až 140 dní. Následně se rodí jedno až dvě mláďata.<ref name=":204" /> |
|||
Dožívá se 30 let.<ref name=":203" /> |
|||
Stejně jako u jiných lemurů se uplatňuje pohlavní dimorfismus. Samci mají bílou hlavu, zatímco samice šedohnědou.<ref name=":204" /> |
|||
== Chov v zoo == |
|||
Lemur běločelý byl v září 2020 chován přibližně v pěti desítkách evropských zoo. Mezi nimi i v pěti českých zoo<ref>{{Citace elektronického periodika |
|||
| titul = www.Zootierliste.de |
|||
| periodikum = zootierliste.de |
|||
| url = https://zootierliste.de/?klasse=1&ordnung=108&familie=10802&art=1070106 |
|||
| datum přístupu = 2020-09-17 |
|||
}}</ref>: |
|||
* [[Zoo Brno]] |
|||
* [[Zoologická zahrada Olomouc|Zoo Olomouc]] |
|||
* [[Zoologická a botanická zahrada města Plzně|Zoo Plzeň]] |
|||
* [[Zoo Praha]] |
|||
* [[Zoopark Zájezd]] |
|||
=== Chov v Zoo Praha === |
|||
V roce 2019 byl chován pár těchto lemurů.<ref>Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2019</ref> |
|||
== Želva ostnitá == |
== Želva ostnitá == |
||
{{Taxobox |
{{Taxobox |
||
Verze z 17. 9. 2020, 15:24
Lemur běločelý
 Lemur běločelý | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Nadtřída | čtyřnožci (Tetrapoda) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Nadřád | placentálové (Placentalia) |
| Řád | primáti (Primates) |
| Podřád | Strepsirhini |
| Infrařád | lemuři (Lemuriformes) |
| Nadčeleď | lemurové (Lemuroidea) |
| Čeleď | lemurovití denní (Lemuridae) |
| Rod | lemur |
| Binomické jméno | |
| Eulemur albiffrons (Étienne Geoffroy Saint-Hilaire, 1796) | |
Lemur běločelý (Eulemur albifrons) je druh madagaskarské poloopice.
Konkrétně žije na severu tohoto ostrova a na ostrově Mayotte[1].
Je řazen mezi ohrožené taxony.[2][3]
Žije v tropických deštných lesích, kde se živí bezobratlými živočichy, listy, květy i plody. Pobývá zejména na stromech, z nichž schází jen výjimečně. Vytváří skupiny o 4 až 17 jedincích[4], dle jiného zdroje mají skupiny 3 až 12 členů.[3]
Kromě odlesňování je velkým rizikem pro tento druh také jeho přímý lov. Proto jsou zřizovány speciální rezervace.[3]
Délka těla se pohybuje v rozmezí 24 až 50 cm[4] (39 až 42 cm[3]), na ocas připadá dalších 22 až 64 cm (50 až 54 cm[3]). Tento lemur váží 0,5 až 3,5 kg,[4] dle jiného zdroje 2 až 2,6 kg.[3]
Samice je březí 117 až 140 dní. Následně se rodí jedno až dvě mláďata.[4]
Dožívá se 30 let.[3]
Stejně jako u jiných lemurů se uplatňuje pohlavní dimorfismus. Samci mají bílou hlavu, zatímco samice šedohnědou.[4]
Chov v zoo
Lemur běločelý byl v září 2020 chován přibližně v pěti desítkách evropských zoo. Mezi nimi i v pěti českých zoo[5]:
Chov v Zoo Praha
V roce 2019 byl chován pár těchto lemurů.[6]
Želva ostnitá
| Želva ostnitá | |
|---|---|
_(6707223935).jpg) Želva ostnitá | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | plazi (Reptilia) |
| Řád | želvy (Testitudines) |
| Čeleď | batagurovití (Geoemydidae) |
| Rod | Heosemys |
| Binomické jméno | |
| Heosemys spinosa Gray, 1831 | |
Želva ostnitá (Heosemys spinosa), rovněž zvaná želva zuboštítá[7], je druh želvy žijící v jihovýchodní Asii.
Vyskytuje se tak např. v Myanmaru, Thajsku, Singapuru, Malajsii, Indonésii či na Filipínách.[8] Problémem je, že jde o nepočetné roztříštěné populace. Žije v tamních tropických lesích do nadmořské výšky 900 m[9], a to jak v potocích, tak na souši. Typické jsou krátké plovací blány.[10]
Je řazena mezi ohrožené taxony.[7] Největším rizikem je lov na maso.[10]
Živí se rostlinami i bezobratlými živočichy, např. měkkýši, a také houbami. Potravu hledají zejména v ranních hodinách.[9]
Zajímavostí je, že mláďata vypadají zcela jinak než rodiče. Zatímco dospělí jedinci mají oblý tvar, mláďata mají krunýř s ostny.[11]
Chov v zoo
Želva ostnitá byla v září 2020 chována v necelých dvaceti evropských zoo. V rámci Česka se v tu dobu jednalo o tato zařízení[8]:
Do roku 2011 chovala tento druh rovněž Zoo Brno.[8]
Vedením evropské plemenné knihy (ESB) byla v roce 2002 pověřena Zoo Lisabon v Portugalsku. Významnější chovy jsou zejména v britských zoo. V roce 2009 bylo chováno 64 těchto želv v 18 evropských zoo.[9]
Odchovy nejsou běžnou záležitostí. V roce 1991 se podařil v Zoo Atlanta v USA. Evropský prvoodchov si v prosinci 2004 zapsala Zoo Jersey (Spojené království).[9]
V roce 2002 bylo do 16 evropských zoo rozmístěno 281 těchto želv, kteří byly zabaveny pašerákům. První odchov z těchto jedinců se povedl až o deset let později v Zoo Praha.[12][11]
Chov v Zoo Praha
Roku 2002 došlo k zabavení velkého množství želv z černého trhu v Indonésii. Zvířata ve špatném stavu byla převezena do významných evropských zoologických zahrad, včetně Zoo Praha. Právě to byl prvopočátek chovu těchto želv ve zmíněné zoo (získán samec a dvě samice[12]). V roce 2012 přišla na svět tři mláďata. Do té doby se odchov podařil jen v jedné další evropské zoo.[10] Odchov dalšího mláděte se povedl až o sedm let později v roce 2019. Tento odchov byl považován za největší úspěch v chovu želv toho roku v Zoo Praha.[13] Ke konci roku 2019 bylo chováno sedm jedinců.[13][14]
Další mládě se narodilo v červenci 2020.[15]
Tento druh je k vidění v pavilonu šelem a plazů v dolní části zoo.[10]
Zoborožec luzonský
Čáp bělokrký
| Čáp bělokrký | |
|---|---|
_21-Mar-2007_7-37-51_AM_21-Mar-2007_7-37-52.JPG) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | brodiví (Ciconiiformes) |
| Čeleď | čápovití (Ciconiidae) |
| Rod | čáp (Ciconia) |
| Binomické jméno | |
| Ciconia episcopus (Boddaert, 1783) | |
Čáp bělokrký (Ciconia episcopus) je menší druh čápa žijící v Asii a Africe.v
Peří má černobíle zbarvené. Zobák je šedý.[16]
Je řazen mezi zranitelné druhy.[17]
Vyskytuje se v okolí řek a jezer, v mokřadech, rýžových polích a dalších vlhkých lokalitách. Domovem tohoto čápa je jižní a jihovýchodní Asie. Obývá Indii, Pákistán a dále pás na východ až k Sumatře, Jávě či Filipínách.[16] Jeden z poddruhů se vyskytuje rovněž v Africe.[17]
Dosahuje výšky 86 až 95 cm. Váží 1,6 až 2,8 kg. Snáší 2 až 3 vejce, která jsou inkubována po dobu 30 či 31 dní.[16]
Žije v párech či menších rodinných skupinách. Ve větším počtu je k vidění zřídka. Totéž platí o hnízdění. Hnízdo si vytváří z větviček ve výšce asi 20 m nad zemí.[16] Potravu shání zejména v noci.[18]
Chov v zoo
Čáp bělokrký byl v září 2020 chován v pouhých čtrnácti evropských zoo. Mezi nimi i ve třech českých zoo[19]:
Chov v Zoo Praha
Čáp bělokrký je v Zoo Praha chován od roku 2018, kdy byl dovezen první samec.[19] Na konci roku 2019 byli chováni dva samci a dvě samice.[20]
Tento druh je chován v průchozí voliéra Asijská laguna v dolní části zoo.
Morčák šupinatý
voliéra Delta
Polák černohlavý
voliéra Delta
Pižmovka bělokřídlá
voliéra Delta
Bažant vietnamský
voliéra Delta - dnes zvaná Asijská laguna
Tkalčík bělohlavý
ptačí mokřady
Guan modrohrdlý
ptačí mokřady
Chov v zoo
Chov v Zoo Praha
Dytík bledý
ptačí mokřady
Chov v zoo
Chov v Zoo Praha
Husička stromová
ptačí mokřady
Holub kouřový
| Holub kouřový | |
|---|---|
 Holub kouřový | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | měkkozobí (Columbiformes) |
| Čeleď | holubovití (Columbidae) |
| Rod | holub (Columba) |
| Binomické jméno | |
| Columba pulchricollis Blyth, 1846 | |
Holub kouřový (Columba pulchricollis) je druh měkkozobého ptáka žijící v Asii.
Je řazen mezi málo dotčené taxony.[21]
Vyskytuje se v Nepálu, Číně, Tchaj-wanu i Vietnamu, a to v tamních listnatých a smíšených lesích kopcovitých oblastí.[22]
Žije v párech či jednotlivě, spíše zřídka v menších hejnech. Potravu, za níž je ochotný letět i na další vzdálenosti, získává v korunách stromů. Nejčastěji se živí plody, dále také plži a semeny.[22]
Dosahuje délky 31 až 36 cm, a to při váze kolem 330 g. Snáší zpravidla jedno vejce, které následně inkubuje po dobu 21 až 23 dní.[22]
Hruď má bílou, zatímco hlava je modrošedá. Krk je po stranách a vzadu doplněn tmavým pásem s béžovým lemováním.[22]
Chov v zoo
V evropských zoo se jedná o velmi vzácně chovaný druh. V červenci 2020 byl chován jen ve čtyřech zoo, z toho jedné německé, jedné rakouské, jedné maďarské a jedné české zoo – Zoo Praha. V minulosti byl tento holub chován rovněž v Zoo Plzeň.[23]
Chov v Zoo Praha
Počátky chovu holub kouřového v Zoo Praha jsou spjaty s rokem 2017, kdy byl dovezen samec z ptačího parku v Turnersee v Rakousku. O rok později byla získána samice od soukromého chovatele.[22] Na konci roku 2018 byl chován jeden pár.[24] Stejný stav platil i o rok později.[25]
Tento druh je k vidění v pavilonu Sečuán představující ptáky z podhůří Himálaje. Expozice je umístěna v dolní části zoo.
Kachnička obojková
Chov v zoo
Chov v Zoo Praha
Tento druh je k vidění v pavilonu Sečuán představující ptáky z podhůří Himálaje. Expozice je umístěna v dolní části zoo.
Holub zelenokřídlý
Chov v zoo
Chov v Zoo Praha
Tento druh je k vidění v pavilonu Sečuán představující ptáky z podhůří Himálaje. Expozice je umístěna v dolní části zoo.
Timálie zlatá - je pod názvem čínská
Chov v zoo
Chov v zoo není úplně vzácný (více než 70 evropských zoo), na druhou stranu je geograficky velmi rozrůzněný. V Česku tak byly v červenci 2020 tyto timálie chovány pouze ve dvou zoo:[26]
Historicky se objevily také v Zoo Brno, Zoo Dvůr Králové, Zoo Jihlava, Zoo Liberec, Zoo Ostrava a Zoo Plzeň.[26]
Chov v Zoo Praha
Zoo Praha chová timálie zlaté od roku 2007. Od té doby se opakovaně daří odchovy.[27] Na konci roku 2018 byli chováni tři samci a dvě samice.[28]
Tento druh je k vidění v pavilonu Sečuán představující ptáky z podhůří Himálaje. Expozice je umístěna v dolní části zoo.[27]
Darwinův kráter (Zoo Praha)
Darwinův kráter je název expozičního komplexu v Zoo Praha, kde prezentuje faunu a floru Austrálie, zejména Tasmánie. Je umístěn v dolní části zoo v místech části tzv. staré bažantnice.
Počátek výstavby nové expozice byl oznámen 10. 7. 2018.[29] Expozice měla být otevřena při zahájení hlavní návštěvnické sezony 2020, konkrétně 28. 3. 2020[30]. Kvůli opatřením proti šíření epidemie koronaviru se ale termín odsunul na 30. 5. 2020.[31]
Expozice je mj. unikátní tím, že řada z vystavovaných druhů je chována v evropských zoo velmi výjimečně. Týká se to nejen ďáblů medvědovitých, které v době otevření chovalo jen pět dalších evropských zoo.[32] Navíc po Kodani se jedná teprve o druhý dovoz aktuálně chovaných zvířat přímo z Tasmánie.[33] Unikátní je rovněž největší evropské hejno kormoránů černobílých či vzácně chované divoké andulky vlnkované, klokani obrovští a poláci hnědaví.[34]
Expozice
Komplex šesti výběhů a dvou voliér je umístěn mezi Rákosovým pavilonem a Rezervací Bororo, tedy někdejším pavilonem velkých savců.
U výběhu tapírů jihoamerických jsou situovány dvě voliéry, které tvoří vstupní místo do tohoto jednosměrně přístupného tematického expozičního celku. Voliéra ptáků z buše je domovem pro tabona lesního, papouška žlutoramenného, lelkouna sovího a divoké andulky vlnkované. Větší voliéra mokřadních a vodních ptáků (např. s kormorány černobílými) je dokonce pro návštěvníky průchozí.[34]
Střední část expozičního komplexu připomíná kráter, který existuje na Tasmánii a který vznikl dopadem meteoritu a inspiroval tvůrce k pojmenování expozice.[35] Prochází jí vyhlídková cesta, kolem které jsou po stranách rozmístěné výběhy, zejména pro ďábly medvědovité. Návštěvníci mohou v pavilonové části nahlédnout do jejich vnitřní ubikace i do expozice ježur a dvou druhů australských hadů. Součástí vzniklých staveb je také rozsáhlé chovatelské zázemí.
Největší z výběhů je situován do cípu cest u velké voliéry dravců a je průchozí. Jeho obyvateli se staly dva druhy klokanů: klokan rudokrký a klokan obrovský.
Součástí komplexu je i interaktivní skalní stěna, která odkazuje na aboriginskou kulturu a konkrétně stěnu Gulgurn Manja Shelter ve státu Victoria.[36]
Základní údaje
- celková plocha: 4 600 m2
- plocha průchozího výběhu klokanů: 900 m2
- plocha výběhů ďáblů medvědovitých: 600 m2
- plocha výběhů klokanů parma a hus kuřích: 225 m2
- plocha voliéry ptáků: 120 m2
- cena výstavby: 78,1 mil. Kč bez DPH[36]
Seznam chovaných druhů
Savci
Ptáci
- husice australská
- ledňák modrokřídlý
- holub wonga
- kormorán černobílý
- ibis slámokrký
- holub pokřovní
- lelkoun soví
- andulka vlnkovaná
- papoušek žlutoramenný
- tabon lesní
- husa kuří
- polák hnědavý
Plazi
Zajímavé rostliny
- stromové kapradiny
- blahovičník Gunnův
- orchidej Dendrobium kingianum
- rozvitec
- štětkovec
Holub wonga
| Holub wonga | |
|---|---|
 Holub wonga | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | měkkozobí (Columbiformes) |
| Čeleď | holubovití (Columbidae) |
| Rod | holub (Leucosarcia) |
| Binomické jméno | |
| Leucosarcia melanoleuca Latham, 1802 | |
Holub wonga (Leucosarcia melanoleuca) je druh robustního měkkozobého ptáka, který žije v Austrálii.[38]
Vyskytuje se zejména ve vlhkých blahovičníkových a hustých pobřežních lesích a křovinách ve východní Austrálii, konkrétně v oblasti od středního Queenslandu po východní partie státu Victoria.[39] Zalétá i na zahrady v blízkosti lesů.[40]
Žije jednotlivě či v páru.[40]
Dosahuje hmotnosti 330 až 500 g. Délka těla se pohybuje v rozmezí 38 až 45 cm.[39]
Živí se plody a semeny rostlin a v menší míře také bezobratlými. Potravu nejčastěji sbírá na zemi. Využívá své oblíbené "vyšlapané" cesty.[39][40]
Snáší jedno až dvě vejce, která jsou inkubována po dobu 18 dní[39], a to střídavě oběma rodiči, i když samice takto tráví více času.[41] Mláďata hnízdo opouští po dalších 26 či 27 dnech.[40]
Zajímavostí je, že má velmi pronikavý hlas, který se nese až na vzdálenost dvou kilometrů.[39]
Samec i samice vypadají stejně. Pro tento druh je typický šedomodrý hřbet a bílá až bílošedá tečkami a pruhy doplněná spodní část těla. Čelo má krémovou barvu. Nohy jsou masově červené.[39][41] Červené je rovněž oko, zatímco zobák je šedý.[41]
Je řazen mezi málo dotčené taxony.[42]
Chov v zoo
V květnu 2020 byl holub wonga chován v necelých dvaceti evropských zoo. Byly mezi nimi také čtyři české zoologické zahrady[43]:
Chov v Zoo Praha
Chov tohoto druhu v Zoo Praha započal v roce 2010[39][43], kdy byl přivezen pár ze Zoo Plzeň.[43] Ke konci roku 2018 bylo chováno pět jedinců (dva samci a tři samice).[44]
Jde o jeden z druhů průchozí voliéry expozičního celku Darwinův kráter, který představuje faunu a floru Austrálie, zejména Tasmánie. Expozice umístěná v dolní části zoo byla dokončena v roce 2020.
Lori sumbawský
| Lori sumbawský | |
|---|---|
 Lori sumbawský | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | papoušci (Psittaciformes) |
| Čeleď | Psittaculidae |
| Podčeleď | Loriové (Loriinae) |
| Tribus | Loriini |
| Rod | Trichoglossus |
| Binomické jméno | |
| Trichoglossus forsteni (Bonaparte, 1850) | |
Lori sumbawský (Trichoglossus forsteni) je druh papouška z rodu lori. Dříve byl považován za poddruh známějšího druhu lori mnohobarvý.[45]
Žije zpravidla v párech či menších skupinách.[45]
Je ohrožován lovem pro obchod, jelikož je oblíbeným domácím mazlíčkem. Jeho stavy se snižují.[45]
Hnízdí ve vysoko položených dutinách stromů. Snáší jedno až tři vejce, která jsou inkubována po dobu 24 až 27 dní.[45]
Dosahuje délky kolem 24 cm u poddruhu lori balijský (T. f. mitschellii), resp. 26 až 27 cm u nominátního poddruhu. Ocas přitom z tohoto údaje zabírá přibližně 10 cm. Váha se pohybuje od 95 do 130 g, s tím, že u lori balijského se opět pohybuje spíše u spodní hranice, naopak T. forsteni forsteni zpravidla váží více než 110 g.[46]
Žije v nížinách, ale vyskytuje se i v horských polohách do 1200 m n. m. Jeho domovem jsou tropické lesy i plantáže.[45]
Živí se nektarem, pylem, ovocnými šťávami.[45]
Poddruhy
Jsou rozlišovány čtyři poddruhy[46]:
- Trichoglossus forsteni forsteni – výskyt: ostrov Sumbawa
- Trichoglossus forsteni mitchellii (lori balijský) – výskyt: ostrov Lombok, na Bali již pravděpodobně vyhynul[47]
- Trichoglossus forsteni stresemanni – výskyt: ostrov Pulau Kalao
- Trichoglossus forsteni djampeanus – výskyt: ostrov Pulau Tana Jampea
Chov v zoo
Poddruh Trichoglossus forsteni forsteni byl v květnu 2020 chován jen v osmi evropských zoo včetně dvou českých: Zoo Plzeň a Zoo Praha.[48]
Poddruh lori balijský (Trichoglossus forsteni mitchellii) byl v květnu 2020 rovněž chován velmi vzácně: jen v 11 evropských zoo. Opět mezi nimi nechyběly Zoo Plzeň a Zoo Praha.[48]
Jiné poddruhy v Evropě chovány nejsou, chovají je však v areálu Loro Parque na Tenerife.[48]
Chov v Zoo Praha
Lori sumbawský (Trichoglossus forsteni forsteni)
Tento poddruh je v Zoo Praha chován od roku 2014.[48] V průběhu roku 2018 bylo odchováno pět mláďat. Na konci roku 2018 po přesunech mezi institucemi chovala čtyři jedince.[49] V roce 2019 se vylíhla také řada dalších mláďat: jedno v lednu, jedno v květnu, dvě v červenci a dvě v prosinci. Dvě mláďata přišla na svět také v březnu 2020.[50]
K vidění je v rámci expozičního celku Papouščí stezka v horní části zoo.[45]
Zoo Praha vede evropský monitoring chovu v rámci Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA).[51]
Lori balijský (Trichoglossus forsteni mitchellii)
Lori balijský je v Zoo Praha chován od roku 2013, kdy byla získána zvířata ze soukromého chovu.[48] V průběhu roku 2018 odchovala Zoo Praha čtyři mláďata. Na konci roku 2018 chovala šest jedinců.[49]
Holub pokřovní
| Holub pokřovní | |
|---|---|
 Holub pokřovní | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | měkkozobí (Columbiformes) |
| Čeleď | holubovití (Columbidae) |
| Rod | holub (Phaps) |
| Binomické jméno | |
| Phaps elegans Temminck, 1809 | |
Holub pokřovní (Phaps elegans) je druh měkkozobého ptáka žijící v Austrálii. Jedná se o tamního endemita.[52]
Patří mezi málo dotčené taxony.[53]
Dosahuje délky 25 až 33 cm. Samec je větší a váží 170–260 g. Váha samice se pohybuje v rozpětí 140–235 g. Pohlavní dimorfismus se projevuje výraznějším zbarvením samce, pro nějž je typické čelo kaštanově hnědé barvy. Tento druh rovněž vyniká kovově lesklým peřím na křídlech.[54]
Vyskytuje se v hustě zarostlých porostech v listnatých i smíšených lesích, na vřesovištích, v křovinaté krajině. Většinu času tráví na zemi, stromy a keře využívá v době spánku či při hnízdění. Hnízda si sice staví nejčastěji ve křoví, ale může i na stromě nebo na zemi. Samice zpravidla snáší dvě vejce, na nichž následně sedí po dobu 17 dní střídavě oba rodiče.[54]
Živí se částmi rostlin (např. semena) i bezobratlými.
Jde o velmi plachý druh.[54] Obvykle je pozorován sám nebo v párech. Hejna netvoří.[55]
Je ohrožen úbytkem hustě zarostlého prostředí potřebného pro jeho život, predací koček či lišek a také klimatickou změnou.[52]
Poddruhy
Jsou rozlišovány dva poddruhy, které mají oddělenou oblast výskytu:[53][54]
- Phaps elegans elegans (Temminck, 1809) – výskyt: jihozápad Austrálie
- Phaps elegans occidentalis (Schodde, 1989) – výskyt: jih a jihovýchod Austrálie, Tasmánie
Chov v zoo
Chov v Zoo Praha
Tento druh byl chován již historicky. Aktuální chov započal v roce 2017.[56] Na konci roku 2018 byli chováni dva jedinci.[57]
Od roku 2020 je chován a vystavován v expozičním celku Darwinův kráter v dolní části zoo.[54]
Husice australská
| Husice australská | |
|---|---|
 samec | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | vrubozobí (Anseriformes) |
| Čeleď | kachnovití (Anatidae) |
| Rod | husice (Tadorna) |
| Binomické jméno | |
| Tadorna tadornoides Jardine & Selby, 1828 | |
Husice australská neboli husice pestrá[58] (Tadorna tadornoides) je druh vrubozobého ptáka žijící v Austrálii.
Dosahuje délky 56 až 72 cm. Váží 1,5 kg.[58] Rozpětí křídel až 150 cm.[59]
Vyskytuje se v oblasti jihovýchodní a jihozápadní Austrálie a rovněž na Tasmánii.[58]
Žije v blízkosti jezer se sladkou i brakickou vodou. Hnízdí na útesech, na zemi i v dutinách stromů.[60]
Živí se se vodními rostlinami i hmyzem.[60]
Samici je možné rozpoznat jen díky bílého pásku u kořene zobáku.[60]
Chov v zoo
Tento druh ptáka byl v květnu 2020 chován v necelých třech desítkách evropských zoo. Mezi nimi nechyběly ani dvě české zoologické zahrady[61]:
V minulosti byl chován rovněž v Zoo Liberec.[61]
Chov v Zoo Praha
V minulosti byl tento druh chován v letech 1975 až 2000. První odchov v historii zoo se povedl v roce 1993. K obnovení chovu husic australských došlo v roce 2019, kdy byl v polovině července přivezen pár ze Zoo Plzeň.[61][62]
Jde o jeden z druhů obývajících expoziční celek Darwinův kráter určený australské a tasmánské fauně a floře. Expozice se nachází v dolní části zoo.
Mangusta trpasličí
| Mangusta trpasličí | |
|---|---|
 mangusta trpasličí neboli jižní | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | šelmy (Carnivora) |
| Čeleď | promykovití (Herpestidae) |
| Rod | mangusta (Helogale) Gray, 1861 |
| Binomické jméno | |
| Helogale parvula (Sundevall, 1847) | |
Mangusta trpasličí zvaná také mangusta jižní[63] (Helogale parvula) je nejmenší druh promykovité šelmy[64]; žije v Africe.
Žije na pouštích a polopouštích, na savanách či ve světlých lesích. Nadmořská výška výskytu kolísá od nížin do 1800 m n. m.[65] Obývá teritorium o ploše nejčastěji 30 až 60 ha.[66]
V rámci afrického kontinentu se vyskytuje od Etiopie po Angolu[65] a sever Jihoafrické republiky.[66] Je rozlišováno sedm poddruhů.[63]
Dosahuje délky těla v rozmezí 18 až 26 cm[65], resp. 28 cm[64]. Ocas měří dalších 12 až 20 cm[65] (14 až 19 cm[64]). Váha se pohybuje (v průměru) kolem 275 g.[65] Udávána jsou různá celková rozmezí: mezi 210 a 420 g[66], 210 a 350 g[63], 220 a 410 g[67], či 200 a 350 g[64].
Žije v rodinných skupinách o počtu nejčastěji do dvaceti členů. Sociální vazby posilují vzájemnou péčí o srst.[67] V rámci skupiny se rozmnožuje pouze jeden pár – dominantní samice s partnerem. Březost trvá 49 až 56 dní. Zpravidla dvě až čtyři mláďata (někdy až šest mláďat[64]) přicházejí na svět až třikrát ročně. Nejprve (do třech týdnů života) žijí v norách (např. termitištích) či jiných úkrytech, kde je samice kojí a kam jim členové skupiny nosí potravu.[65][66] Po desátém týdnu se stravují samostatně.[66]
Tento druh je aktivní hlavně přes den.[67] Živí se zejména živočišnou potravou, např. bezobratlými živočichy, vejci, štíry, drobnými hlodavci, ptáky či hady a ještěrkami, případně hlízami či plody.[64][65][66]
Dožívá se 10 až 14 let.[67]
Zajímavostí je soužití těchto mangust se dvěma menšími druhy zoborožců (toko Deckenův a toko žlutozobý) ve formě mutualismu, tedy vzájemně prospěšného soužití.[66] Mangusty vyplaší hmyz, který pak mohou lépe chytat právě zmínění ptáci. Ti naopak postřehnou nebezpečí dříve než mangusty, a tak se drobné šelmy mají podle čeho orientovat.[66][68]
Je řazena mezi málo dotčené taxony.[63]
Chov v zoo
V dubnu 2020 byla mangusta trpasličí chována přibližně v osmi desítkách evropských zoo.[69] Na konci roku 2018 byl tento druh chován ve čtyřech českých zoo[70]. V roce 2019 byl dovezen také do Zoo Ostrava[68], a tak se počet zoo zvýšil na pět. V českých zoologických zahradách je druh prezentován pod názvem mangusta trpasličí[65][67][70][68].
Aktuální přehled českých zoo (stav duben 2020):
Chov v Zoo Praha
První jedinec mangusty trpasličí byl do Zoo Praha dovezen v roce 1971. Tento samec žil v zoo až do roku 1979. Reálný chov skupiny se datuje až od roku 2004. Tehdy byl otevřen pavilon Afrika zblízka. Do Prahy bylo do nové expozice dovezeno šest jedinců z volné přírody.[65] V roce 2005 se povedl prvoodchov v rámci českých zoo.[71] V průběhu roku 2018 bylo odchováno jedno mládě. Na konci daného roku zoo čítala skupina šest jedinců.[70]
Ibis žlutokrký
| Ibis žlutokrký | |
|---|---|
 Ibis žlutokrký | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | veslonozí (Pelecaniformes) |
| Čeleď | ibisovití (Threskiornithidae) |
| Rod | ibis (Threskiornis) |
| Binomické jméno | |
| Threskiornis spinicollis [[|Jameson]], 1835 | |
Ibis žlutokrký (Threskiornis spinicollis) zvaný též ibis slámokrký[72][73] či ibis žlutohrdlý[73] je druhu veslonohého ptáka z čeledi ibisovitých, podčeledi ibisové.
Své označení získal podle peří na krku, které je delší než ostatní peří a má barvu i strukturu podobnou slámě.[72]
Žije v travnatých a zejména vlhkých oblastech a kulturní krajině.[72][74] Vyskytuje se v Austrálii a přilehlých ostrovech jihovýchodní Asie[74] (např. Nová Guinea, část Indonésie).[72] Jde o vůbec nejvíce rozšířený druh australského ibise.[72] Hnízdí ve velkých koloniích, které obsahují i tisíce ptáků.[72] Hnízdění přitom probíhá na jihu a západu Austrálie včetně Tasmánie.
Živí se například hmyzem.[74] Proto je k vidění právě v oblastech s jeho vysokým výskytem.[73]
Váží 1,1 až 1,5 kg. Celková délka těla dosahuje 59 až 76 cm[72][74] a rozpětí křídel se pohybuje v rozmezí 100 až 120 cm[74].
Snůška obsahuje dvě až pět vajec. Doba inkubace se pohybuje v rozmezí 24 až 26 dní.[72]
Je řazen mezi málo dotčené taxony.[73]
Chov v zoo
Tento druhu ibise byl v březnu 2020 chován ve více než třech desítkách evropských zoo.[74] Jde tak o poměrně málo chovaný druh. V rámci Česka jej chovají dvě zoo:
Historicky byl také chován v Zoo Zlín a Zoo Dvorec. Na Slovensku tento druh chován není.[74]
Chov v Zoo Praha
Ibis žlutokrký je v Zoo Praha chován od roku 2012[72], kdy byli přivezeni první jedinci ze Zoo Zlín.[75] První úspěšný odchov se podařil o dva roky později, tedy v roce 2014.[72] Ke konci roku 2018 bylo chováno 10 jedinců včetně tří odchovů z toho roku.[76]
Jde o jeden z deseti druhů ibisů chovaných v Zoo Praha, která tak chová největší kolekci těchto ptáků v Evropě.[75]
Druh je k vidění v expozičním celku Ptačí mokřady v dolní části zoo.[72]
Ibis madagaskarský
| Ibis madagaskarský | |
|---|---|
 Ibis madagaskarský | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | veslonozí (Pelecaniformes) |
| Čeleď | ibisovití (Threskiornithidae) |
| Rod | Lophotibis |
| Binomické jméno | |
| Lophotibis cristata Boddaert, 1783 | |
Ibis madagaskarský (Lophotibis cristata) je druh ptáka z čeledi ibisovití, podčeledi ibisové.
Patří mezi největší ptáky žijící v lesích Madagaskaru.[77] Žije jak v nížinných tropických deštných lesích, tak v lesích až do polohy 2000 m n. m.[78]
Na rozdíl od jiných druhů ibisů má výraznou chocholku již od kořene zobáku. Ta má navíc jiné zbarvení než zbytek těla. Vyznačuje se rovněž krátkými nohami.[77]
Živí se hmyzem, pavoukovci, hlemýždi, obojživelníky i malými plazy.[78]
Dosahuje délky přibližně 50 cm[79] (48 až 53 cm)[78].
Je řazen mezi téměř ohrožené taxony.[79]
Rozlišují se dva poddruhy[79]:
- Lophotibis cristata cristata (Boddaert, 1783) – výskyt: východní Madagaskar[78]
- Lophotibis cristata urschi (Lavauden, 1929) – výskyt: západní Madagaskar[78]
Chov v zoo
Ibis madagaskarský byl v březnu 2020 chován ve 14 evropských zoo. Jde tak o vzácně chovaný druh. V Česku byl v tu dobu chován ve dvou zoologických zahradách[78]:
Chov v Zoo Praha
Chov tohoto druhu v Zoo Praha započal v roce 2018, kdy byli dovezeni dva samci a dvě samice z Weltvogelparku v německém Walsrode.[80] Původem však tito ptáci pocházeli nejen z tohoto ptačího parku, ale rovněž z Jersey Zoo na britském ostrově Jersey a německé Zoo Leipzig. Jeden pár byl umístěn do expozice, druhý pár do zázemí. V obou případech byla snesena vejce, oplozena byla jen dvě v chovatelském zázemí. Jedno z vajec bylo umístěno do inkubátoru, druhé ponecháno u rodičů. Mládě, které se vylíhlo v umělé líhni 3. 8. 2019 se podařilo odchovat, a jednalo se tak o první odchov v rámci českých a slovenských zoologických zahrad. Velkým úspěchem bylo zejména to, že se mládě podařilo umístit k rodičům, a bylo tedy ve výsledku odchováno kombinovaně.[77]
Jde o jeden z deseti druhů ibisů chovaných v Zoo Praha, která díky tomu měla na jaře 2020 největší kolekci těchto ptáků v Evropě.[78]
Návštěvníkům byl druh prvně představen v rámci nově upravených voliér na zahájení sezony 2019. K vidění je tedy v dolní části zoo mezi pavilonem tučňáků a expozičním celkem Vodní svět a opičí ostrovy.
Ibis americký
| Ibis americký | |
|---|---|
 Ibis americký neboli bělolící | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | veslonozí (Pelecaniformes) |
| Čeleď | ibisovití (Threskiornithidae) |
| Rod | ibis (Plegadis) |
| Binomické jméno | |
| Plegadis chihi Vieillot, 1817 | |
Ibis americký (Plegadis chihi) zvaný také ibis bělolící je druh veslonohého ptáka z čeledi ibisovitých.
Vyskytuje se ve Spojených státech amerických a Střední Americe.[81] Jeho domovem jsou jak vnitrozemské, tak pobřežní vody, mokřady, rýžová pole i další hospodářsky využívaná krajina.[82]
Dosahuje délky 45 až 65 cm[81] (46 až 66 cm[82]). Dospělý jedinec váží 450 až 520 g[82][83], uvádí se i 610 g.[81] Rozpětí křídel se pohybuje v rozmezí 95 až 100 cm.[82]
Živí se hmyzem, pavoukovci, malými rybami, obojživelníky i malými plazy.[82]
Je řazen mezi málo dotčené taxony.[81]
Chov v zoo
Tento druh ibisa je extrémně vzácně chovaný. V celé Evropě byl v březnu 2020 chován v pouhých čtyřech zoo. Mezi nimi je i jedna česká zoologická zahrada – Zoo Praha.[82]
Chov v Zoo Praha
Zoo Praha chová dlouhodobě největší kolekci ibisů v Evropě. Mezi 10 chovanými druhy nechybí ani ibis americký.[82] V únoru 2020 se právě desátým druhem stal tento ibis, zde označovaný jako ibis bělolící. Pět samců a pět samic bylo dovezeno od soukromého chovatele.[84]
Ibis černohlavý
| Ibis černohlavý | |
|---|---|
 Ibis černohlavý | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | brodiví (Ciconiiiformes) |
| Čeleď | ibisovití (Threskiornithidae) |
| Rod | ibis (Threskiornis) |
| Binomické jméno | |
| Threskiornis melanocephalus Latham, 1790 | |
Ibis černohlavý (Threskiornis melanocephalus) je druh brodivého ptáka, blízký příbuzný známějšího ibise posvátného. Od něj se liší šedým zbarvením ocasu.[85]
V dospělosti má černou hlavu a lysý černý krk, ale mladí jedinci mají krk pokrytý peřím bílé barvy, která se na hlavě mění v šedou.[85]
Živí se menšími obratlovci, například žábami a pulci, ale i bezobratlými (hmyzem, plži, kroužkovci). Hmyz chytá například v blízkosti buvolů, když jej tito kopytníci vyplaší.[85]
Vyskytuje se v jižní a jihovýchodní Asii[86], konkrétně od Myanmaru po východ Číny.[85] Žije u sladkých vod, v mokrých travnatých územích včetně zaplavených luk a někdy také v zemědělské krajině.[85]
Dosahuje délky 65 až 76 cm, rozpětí křídel přibližně 1,3 m a hmotnosti 1,5 až 2,5 kg.[85]
Hnízdí na stromech či v keřích a utváří kolonie, a to i s dalšími druhy ptáků, např. čápy a volavkami. Snáší dvě až čtyři vejce, na kterých sedí 23 až 25 dní.[85]
Patří mezi téměř ohrožené taxony.[85][86] Největší nebezpečí pro tento druh představuje úbytek biotopů.[85]
Chov v zoo
Jedná se o vzácně chovaný druh. V Evropě byl v březnu 2020 chován jen v 15 evropských zoo, nejvíce v Německu. V rámci Česka se v tu chvíli jednalo o dvě zoo[87]:
Chov v Zoo Praha
Počátky chovu ibise černohlavého v Zoo Praha se datují do prvních dekád zoo[87], ale ten současný odstartoval až v roce 2017[85], kdy byly dovezeny dvě samice ze Zoo Plzeň.[88] Na počátku února 2020 byli dovezeni dva samci a dvě samice od soukromého chovatele.[89]
Šnekojed kýlnatý
| Šnekojed kýlnatý | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | plazi (Reptilia) |
| Řád | šupinatí (Squamata) |
| Podřád | hadi (Serpentes) |
| Čeleď | Pareatidae |
| Podčeleď | Natricinae |
| Rod | Pareas |
| Binomické jméno | |
| Pareas carinatus (Boie, 1828) | |
Šnekojed kýlnatý[90][91] (Pareas carinatus) je druh hada, jehož potravu tvoří skořápkatí plži.[90] Je na ně výhradně specializován.[92]
Je řazen mezi málo dotčené taxony.[93]
Dorůstá délky do 75 cm. Vyskytuje se do nadmořské výšky 1800 m n. m.[94]
Je aktivní zejména v noci.[95]
Rozlišují se dva poddruhy[96]:
- Pareas carinatus carinatus
- Pareas carinatus unicolor
Chov v zoo
Jedná se o mimořádně vzácně chovaný druh. V březnu 2020 byl chován v pouhých třech evropských zoo, z toho dvou českých[90][96]:
Chov v Zoo Praha
Do Zoo Praha byl šnekojed kýlnatý dovezen v říjnu 2019 od soukromého chovatele.[98] Získán byl pár, který ještě téhož roku přivedl na svět čtyři mláďata.[96] Jedná se pravděpodobně o první odchov v evropských zoo.[91]
Aratinga andský
| Aratinga andský | |
|---|---|
 Aratinga andský v Zoo Praha | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | papoušci (Psittaciformes) |
| Čeleď | papouškovití (Psittacidae) |
| Rod | Psittacara (Aratinga) |
| Binomické jméno | |
| Psittacara frontatus (Cabanis, 1846) | |
Aratinga andský[99] (Psittacara frontatus) je druh papouška, který se vyskytuje v Jižní Americe, konkrétně v oblasti ekvádorských a peruánských And. Bývá také označován jako aratinga skvrnitý ekvádorský.[100]
Většinu těla tohoto papouška pokrývá peří zelené barvy, má však několik červených prvků, včetně červeného čela.[101]
Živí se plody a semeny. Obývá zejména prostředí se stromy, tedy nížinné deštné lesy a městské parky, i horské křovinaté porosty a pro potravu létá také na kukuřičná pole.[101]
Dosahuje délky 38 až 40 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 160 a 220 g.[101]
Hnízdní na útesech se skulinami. Samice snáší 3 až 4 vejce. Doba inkubace trvá 23 dní.[101]
Je řazen mezi téměř ohrožené taxony.[100][101]
Vyskytuje se ve dvou poddruzích[100][102]:
- Psittacara frontatus frontatus (Cabanis, 1846) – rozšíření: západní svahy And JZ Ekvádoru a západního Peru
- Psittacara frontatus minor (Carriker, 1933) – aratinga skvrnitý peruánský – rozšíření: vnitroandská údolí západního a jihocentrálního Peru
Poddruh P. f. minor je znatelně menší a také zbarven více tmavě zeleným peřím.
Chov v zoo
Tento druh papouška je v zoo chován velmi zřídka. V rámci celé Evropy byl na počátku roku 2020 chován pravděpodobně jen ve čtyř zoo. Mezi nimi je také česká Zoo Praha.[103]
Chov v Zoo Praha
Aratinga andský je v Zoo Praha chován od roku 2018[101][104], kdy byli dovezeni dva samci a tři samice. Od září 2019 je k vidění v expozičním celku tzv. Rákosova pavilonu[101], konkrétně v průchozí voliéře Jihoandské podhůří.
Charmozin Stellin
| Charmozin Stellin | |
|---|---|
 Charmozin Stellin | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | papoušci (Psittaciformes) |
| Čeleď | Psittaculidae |
| Rod | Charmosyna |
| Binomické jméno | |
| Charmosyna stellae (Mayer, 1886) | |
| Synonyma | |
| |
Charmozin Stellin[105] (Charmosyna stellae) je druh papouška obývající ostrov Nová Guinea.
Je označován též jako charmozin papuánský horský, lori Stellův či charmozin horský[106]. Charmozin horský je však také označení pro jiný druh papouška (Charmosyna josefinae). Původně byl považován za poddruh chamozina papuánského, aktuálně je veden jako samostatný druh.[105]
Žije v tropickém horském lese do výšky 3500 m n. m.[107] a živí se šťávou a nektarem z plodů.[105]
Dosahuje délky těla 36 až 41 cm[105][107] a ocasu dalších 20 až 25 cm. Váha se pohybuje v rozmezí 74 až 113 g.[105][107] Vyskytuje se v červené a černé barevné formě.[105]
Patří mezi málo dotčené taxony.[108]
Rozlišují se tři poddruhy[109]:
- C. s. goliathina – výskyt: hory Nové Guinei od Weyland (Köbowrè Range) na západě k Východní vysočině.
- C. s. wahnesi – výskyt: SV Nová Guinea
- C. s. stellae – výskyt: hory JV Nové Guinei
Peří charmozina Stellina je využíváno domorodci na Nové Guinei jako ozdoba hlavy při tamních slavnostech.[105]
Chov v zoo
Charmozin Stellin je vzácně chovaným druhem. V celé Evropě jej na počátku roku 2020 pravděpodobně chovalo jen šest zoo. V rámci Česka šlo pouze o Zoo Praha. V minulosti byl chován rovněž v Zoo Plzeň.[107][110]
Chov v Zoo Praha
Tento druh je v Zoo Praha chován od roku 1991. V roce 1995 se podařil první úspěšný odchov.[105] V průběhu roku 2018 přišlo na svět a bylo odchováno jedno mládě, takže na konci roku 2018 byli chováni tři jedinci.[110]
Od září 2019 je k vidění v Rákosově pavilonu v dolní části zoo, konkrétně v expozici Nížinný les Nové Guineje.
| Želva černavá | |
|---|---|
 Želva černavá | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | plazi (Reptilia) |
| Řád | želvy (Testitudines) |
| Čeleď | batagurovití (Geoemydidae) |
| Rod | Heosemys |
| Binomické jméno | |
| Heosemys grandis Gray, 1860 | |
Želva černavá (Heosemys grandis) je druh sladkovodní želvy vyskytující se v jihovýchodní Asii[111], např. v Kambodži, Vietnamu či na Malajském poloostrově. Mezi její alternativní označení patří želva velká, želva indočínská či želva červenavá.[112]
Žije zejména v tropických lesích, ale nezřídka také v blízkosti lidských sídel v podrostu. Částečně tedy využívá sladké vody, částečně žije (a je schována) na souši.[111] Je řazena mezi zranitelné taxony.[111][112]
V přírodě se živí částmi rostlin, plody či bezobratlými živočichy. V lidské péči může být krmena směsí ovoce, zeleniny, sena či masovou želatinovou směsí.[113]
Dosahuje váhy tři až dvanáct kilogramů. Délka krunýře se pohybuje v rozmezí 35 až 45 cm. Samice klade tři až jedenáct vajec, přičemž jejich inkubace trvá 103 až 198 dní.[111]
Ohrožení
Želva černavá je ohrožena lovem, neboť její maso je vnímáno v Asii jako velmi chutné a další části těla jsou využívány i v tradiční medicíně. Proto je zatížena nadměrným obchodem a příslušníci druhu jsou pašováni. Problémem je však také ten fakt, že zpravidla není možné tyto želvy vracet do volné přírody. V některých zemích asijského světadílu již došlo ke zpřísnění legislativy.[111]
Chov v zoo
Želva černavá byla na počátku roku 2020 chována v necelých třech desítkách evropských zoo. Mezi nimi také české zoo[114]:
Chov v Zoo Praha
Tento druh je chován v Zoo Praha od roku 2002. Tehdy byly dovezeny zabavené želvy z nelegální zásilky. Od té doby se vylíhlo takřka 150 mláďat, naposledy v roce 2018. Mládě s pořadovým číslem 100 přišlo na svět 8. března 2009.[113] Zoo vede evropskou plemennou knihu[111] a podílí se na výzkumu ve spolupráci v Přírodovědeckou fakultou UK.[115]
Želva černavá je k vidění v pavilonu velkých želv v dolní části zoo.[111]
Špaček čínský
| Špaček čínský | |
|---|---|
_-_Weltvogelpark_Walsrode_2013-03.jpg) špaček čínský | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | špačkovití (Sturnidae) |
| Rod | Sturnia |
| Binomické jméno | |
| Sturnia sinensis (Gmelin, 1788) | |
Špaček čínský (Sturnia sinensis) je druh pěvce žijící v jižní a východní Asii (např. v JV Číně, Vietnamu).
Vyskytuje se převážně v otevřené krajině, včetně té zemědělské a lidských sídel. Potravu získává na zemi i mezi stády dobytka. Žije a hnízdí v hejnech, často i s dalšími druhy ptáků.[116]
U druhu existuje pohlavní dimorfismus. Samec má čtyřbarevné peří: bílé, černé, šedé i okrové. Samice je sice samci podobná, ale je celkově více šedá a barvy peří nejsou tolik kontrastní.[117]
Živí se hmyzem i částmi rostlin, včetně plodů.[116]
Dosahuje délky 17 až 20 cm[118] a váhy přibližně 60 g[118] (61 g)[116][117] Samice snáší čtyři vejce.[116]
V Číně jeho stavy poměrně rychle klesají.[116] Aktuálně je řazen mezi málo dotčené taxony.[119]
Chov v zoo
Tento druh byl na počátku roku 2020 chován ve 13 zoo v devíti evropských zemích. Jediným státem se třemi zoo se špačkem čínským bylo v tu dobu Česko. Jednalo se o tato zařízení[118]:
Na Slovensku tento druh na počátku roku 2020 ani nikdy v minulosti chován nebyl.[118]
Chov v Zoo Praha
V Zoo Praha je špaček čínský chován od roku 2012.[116] Na konci roku 2018 byly chovány dva páry.[120] V lednu 2020 byl dovezen pár ze Zoo Plzeň.[121]
K vidění je v pavilonu Sečuán, který představuje ptáky podhůří Himálaje.[116]
Amazoňan modrobradý
| Amazoňan modrobradý | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Řád | papoušci (Psittaciformes) |
| Čeleď | papouškovití (Psittacidae) |
| Rod | amazoňan (Amazona) |
| Binomické jméno | |
| Amazona festiva (Linnaeus, 1758) | |
Amazoňan modrobradý (Amazona festiva) je druh jihoamerického papouška.
Tento papoušek obývá tropické lesy povodí Amazonky a jejích přítoků.[122] Vyskytuje se tak na území JV Kolumbie, východního Ekvádoru, SV Peru a v Brazílii.[123] Žije právě nejvíce poblíž vody, zejména poblíž řek a v zaplavovaných lesích. Právě kácením takovýchto lesů je nejvíce ohrožen. Je však také přímo loven.[122] Řazen je do kategorie téměř ohrožených druhů.[122][124]
Živí se květy, semeny, plody, ořechy či výhonky. [122]
Dorůstá délky 34 cm[122] (až 35 cm)[123] a váží až 370 g.[122]
Žije zejména v párech, do větších skupin (hejn) se slítává jen u významných zdrojů potravy. Snáší tři vejce, přičemž doba inkubace trvá 28 dní.[122]
Chov v zoo
Chov v tohoto druhu v evropských zoo je velmi raritní. V rámci celého světadílu byl na počátku roku 2020 chován jen v devíti zoo. Mezi nimi nechybí ani jedna česká zoo – Zoo Praha. Historicky byl z českých zoo tento druh chován také v Zoo Brno, Zoo Zlín a Papouščí zoologické zahradě Bošovice.[123]
Chov v Zoo Praha
Amazoňan modrobradý je v Zoo Praha chovaný od roku 2005, kdy byla získána vejce zabavená pašerákům. Většinu z 18 vajec se podařilo inkubovat a mláďata následně odchovat. V roce 2014 byly zaznamenány první odchovy těchto v zoo narozených ptáků.[122] V roce 2018 byla odchována tři mláďata. Na konci roku 2018 byl chován v počtu dvou párů.[125]
Tento druh je od září 2019 k vidění v komplexu expozic tehdy otevřeného Rákosova pavilonu v dolní části zoo, konkrétně v jedné ze dvou historických voliér.[122]
Čejka australská
Chov v zoo
Na počátku roku 2020 byl tento druh chován přibližně v šesti desítkách evropských zoo.[126] V rámci Unie českých a slovenských zoologických zahrad byla čejka australská na konci roku 2018 chována v pěti zoo[127]:
V případě Zoo Ostrava, Zoo Plzeň a Zoo Praha se jedná o poddruh Vanellus miles miles.[127]
Chov v Zoo Praha
Tento druh je v Zoo Praha chován od roku 2010. Chován je konkrétně severní poddruh.[128] Ke konci roku 2018 byl chován jeden pár.[127]
Pro návštěvníky je k vidění v expozici Ptačí mokřady v dolní části zoo v australské voliéře.
Čejka jihoamerická
| Čejka jihoamerická | |
|---|---|
 Čejka jihoamerická | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | dlouhokřídlí (Charadriiformes) |
| Podřád | bahňáci (Charadrii) |
| Čeleď | kulíkovití (Charadriidae) |
| Rod | čejka (Vanellus) |
| Binomické jméno | |
| Vanellus chilensis (Molina, 1782) | |
Čejka jihoamerická (Vanellus chilensis) zvaná také čejka jižní[129] je jihoamerický pták z podřádu bahňáci.
Vyskytuje se téměř v celé Jižní Americe[130] od severu k jihu. Jejím domovem jsou zejména travnaté porosty, mokré louky či pastviny a městské zahrady[130]. Naopak nežije v tropických lesích Amazonie, suchých pláních a ve vysokohorských polohách.[131][132]
Živí se bezobratlými, případně malými rybami.[131]
Dosahuje délky 32 až 38 cm a hmotnosti v rozmezí 300 až 400 gramů[131][132] (uvádí se i 280 až 420 gramů[130] či 220 až 426 g[133]). Snáší až čtyři vejce, která jsou samicí inkubována po dobu 27 dní.[131][132] Vejce jsou kropenatá, a dobře tak splývají s okolním prostředím. Hnízdí na zemi. V období hnízdění žijí v párech či menších skupinách, jinak se však jedná o druh žijící ve velkých hejnech.[131] Intenzivně chrání svoje teritorium.[130]
Při zachycení rizika nebezpečí vydává intenzivní zvuky, které se liší podle typu rizika, tedy např. zda se jedná o dravého ptáka (karančo), či šelmu.[131]
Patří mezi málo dotčené taxony.[129]
Poddruhy
Rozlišují se celkem čtyři poddruhy[129][133]:
- Vanellus chilensis cayennensis (Gmelin, 1789) – výskyt: severně od Amazonky
- Vanellus chilensis chilensis (Molina, 1782) – výskyt: Chile a Argentina
- Vanellus chilensis chilensis (Molina, 1782)
- Vanellus chilensis fretensis (Brodkorb, 1934) – výskyt: jižní Chile až jižní Argentina
- Vanellus chilensis lampronotus (Wagler, 1827) – výskyt: jižně od Amazonky po severní Chile až severní Argentinu
Chov v zoo
Tento druh byl na počátku roku 2020 chován v přibližně čtyřech desítkách evropských zoo. V rámci Česka se jednalo o tři zařízení[133]:
Chov v Zoo Praha
První pár tohoto druhu byl do Zoo Praha přivezen v roce 2012 z nizozemského ptačího parku Vogelpark Ruinen, kde se také narodil.[131] První mládě se vylíhlo v roce 2016. V průběhu roku 2018 bylo odchováno jedno mládě. Na konci stejného roku byli chováni dva samci a dvě samice.[134] V roce 2019 se vylíhla mláďata v průběhu května a června.[135]
Čejka jihoamerická je od září 2019 vystavována v tu dobu nově zpřístupněném Rákosově pavilonu v dolní části zoo.[131] Je jedním z druhů obývajících průchozí expozici Jihoandské podhůří.[136]
Loríček zlatouchý
| Loríček zlatouchý | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | papoušci (Psittaciformes) |
| Čeleď | Psittaculidae (Psittaculidae) |
| Rod | loríček (Psittaculirostris ) |
| Binomické jméno | |
| Psittaculirostris salvadorii Oustalet, 1880 | |
Loríček zlatouchý (Psittaculirostris salvadorii) je druh papouška žijící na severozápadě Nové Guinei.[137]
Jedná se o malý druh papouška, který dorůstá délky do 19 cm a váhy jen 115 g[138] / 118 g[137]. Typické je převážně zeleno-žluté zbarvení peří, kromě kterého vyniká žlutá barva na "tvářích", podle níž získal své druhové označení. Barevnou pestrost doplňuje červený pruh na přední straně těla (prsou).[138] Existují však určité barevné rozdíly mezi samci a samicemi. Zobák je černý.[137]
Živí se nektarem, květy a hlavně plody, převážně fíkovými. Právě z toho důvodu se loríčkům říká fíkoví papoušci. Žijí v hejnech, a to i smíšených s dalšími druhy ptáků. Ve skupině žijí rovněž v době hnízdění.[138] Hnízdí v dutinách.[137] Vyskytuje se v nížinných tropických lesích a křovinatých mokřadech.[138]
Je řazen mezi málo dotčené taxony.[138][139]
Samice snáší dvě vejce, která jsou inkubována po dobu 25 dní.[138][137]
V lidské péči v Severní Americe a Evropě je až od 70. let 20. století.[140]
Chov v zoo
Jde o velmi raritní druh. V závěru roku 2019 byl v rámci Evropy chován pouze v Zoo Praha.[141][138] Rovněž v minulosti byl chován jen v několika málo evropských zoologických zahradách a ptačích parcích.[141]
Chov v Zoo Praha
Chov loríčka zlatouchého v Zoo Praha započal v roce 2018, kdy byl dovezen pár těchto papoušků.[142]
Od 28. 9. 2019 je k vidění v Rákosově pavilonu v dolní části zoo[138], konkrétně v expozici Nížinný les Nové Guineje.[143]
Holub šedokrký
| Holub šedokrký | |
|---|---|
.jpg) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | měkkozobí (Columbiformes) |
| Čeleď | holubovití (Columbidae) |
| Rod | holub (Ducula) |
| Binomické jméno | |
| Ducula carola Bonaparte, 1854 | |
Holub šedokrký zvaný také holub podkovní (Ducula carola) je druh měkkozobého ptáka žijící na Filipínách.
Patří mezi zranitelné taxony.[144][145] Ohrožen je zejména úbytkem přirozeného prostředí (lesů) a lovem.[144] Vyskytuje se totiž v tropických (případně subtropických deštných lesích až do nadmořské výšky 2000 m n. m.[144]
Tvoří hejna, která létají i na větší vzdálenosti, někdy až k mořskému pobřeží. Pravděpodobně skrze písek plný soli či mořskou vodu získávají potřebné minerální látky. Jinak ovšem potravu získává na stromech, neboť se živí plody a semeny. Aktivní je přes den.[144]
Dorůstá délky až 33 cm.[144]
Samice tohoto holuba snáší jedno vejce.[144]
Poddruhy
Rozlišují se tři poddruhy[145][146]:
- Ducula carola carola (Bonaparte, 1854) obývá severní Filipíny (Luzon, Mindoro, Sibuyan)
- Ducula carola mindanensis (Ogilvie-Grant, 1905) obývá jihovýchodní Filipíny (Mindanao)
- Ducula carola nigrorum (John Whitehead, 1897) obývá středovýchodní Filipíny (Negros, Siquijor)
Chov v zoo
Chov v evropských zoo je velkou vzácností. V závěru roku 2019 byl tento druh chován ve třech zoo: Zoo Köln v Německu a dvou českých zoo – Zoo Plzeň a Zoo Praha.[146]
Chov v Zoo Praha
V Zoo Praha je tento druh (zde označovaný jako holub podkovní) chován od roku 2009. V závěru toho roku byly dovezeny dva páry. V následujícím roce (2010) byl zaznamenán první odchov.[144]
Tento holub je k vidění v Rákosově pavilonu, a to od jeho otevření v září 2019.[144] Je jedním z druhů expozice Filipíny.
Špaček holohlavý
| Špaček holohlavý | |
|---|---|
 špaček holohlavý | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | špačkovití (Sturnidae) |
| Rod | Sarcops |
| Binomické jméno | |
| Sarcops calvus (Linnaeus, 1766) | |
Špaček holohlavý (Sarcops calvus) je druh pěvce žijící na Filipínách. Jedná se o tamního endemita.
Patří mezi málo dotčené taxony.[147]
Živí se fíky, případně dalšími plody. Občas pojídá i bezobratlé.
Hnízdo si vytváří v dutinách stromů, a to až do výšky 35 m. Snáší dvě až tři vejce, která jsou následně inkubována po dobu 13 až 14 dní.[147]
Dosahuje délky až 27 cm (z toho ocas až 17 cm) a váhy mezi 110 a 130 gramy.[147]
Vyskytuje se v tropických, případně subtropických lesích v nížinách i horách. V současnosti obývá i kokosové plantáže.[147]
Dokáže napodobovat zvuky, včetně lidského hlasu.[147]
Poddruhy
Rozlišují se tři poddruhy[147][148][149][150]:
- Sarcops calvus calvus (Linnaeus, 1766) – severní Filipíny
- Sarcops calvus lowii (Sharpe, 1877) – ostrovy Sulu
- Sarcops calvus melanonotus (Ogilvie-Grant, 1906) – střední a jihovýchodní Filipíny, nejvzácnější[147]
Chov v zoo
Tento druh patří k raritně chovaným. V evropských zoo byl v prosinci 2019 chován jen ve pěti zoo: jedné v Řecku, jedné z Rakousku, jedné v Polsku a ve dvou zoologických zahradách v Česku (Zoo Plzeň a Zoo Praha).[151] V českých zoo byl špaček holohlavý chován v letech 2016 až 2018 také v Zoo Ústí nad Labem.[151]
Chov v Zoo Praha
V Zoo Praha je k vidění od 28. září 2019, kdy byl veřejnosti zpřístupněn Rákosův pavilon s exotickými ptáky.[147] V době otevření pavilonu byl k vidění jeden jedinec.
Zoo tento druh ovšem chová již od roku 2011 a podařilo se odchovat několik mláďat. V roce 2012 se podařil prvoodchov v českých zoo. Ke konci roku 2018 byl špaček holohlavý chován v počtu tří samců a jedné samice.[152]
Pita kápová
| Pita kápová | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | pitovití (Pitidae) |
| Rod | Pitta |
| Binomické jméno | |
| Pitta sordida Müller, 1776 | |
Pita kápová nebo také pita kápovitá (Pitta sordida) je druh pěvce vyskytující se v JV Asii.
Samec i samice mají stejné zbarvení. Tělo je převážně zelené, hlava černá s rezavou čepičkou.[153]
Potravu hledá na zemi, kde také hnízdí. Hnízdo je budováno samcem i samicí a také rodičovské povinnosti vykonávají oba rodiče. Při nebezpečí agresivně odhánějí potenciální hrozbu. Hnízdo je postaveno z malých větví a silnějších stonků a je vyplněné jemným materiálem. Typická je hlasová komunikace mezi jedinci.[153]
Tento druh je v seznamu IUCN řazen jako málo dotčený.
Žije zejména lesích, a to smíšených i listnatých, i na plantážích, a to v podhůří Himálaje, v Indonésii, na Filipínách a na Nové Guinei. Živí se částmi rostlin a bezobratlými živočichy.[153]
Dosahuje délky 16 až 19 cm a váhy 42 až 70 gramů. [153][154]
Poddruhy
Je rozlišováno dvanáct poddruhů[155] (příp. deset poddruhů)[154]:
- Pitta sordida abbotti (Richmond, 1902) – Nikobarské ostrovy
- Pitta sordida bangkana (Schlegel, 1863) – Bangka, Billiton
- Pitta sordida cucullata (Hartlaub, 1843) – od Himálaje k Malajsii, Indočína
- Pitta sordida forsteni (Bonaparte, 1850) – Sulawesi
- Pitta sordida goodfellowi (C. M. N. White, 1937) – ostrovy Aru
- Pitta sordida mefoorana (Schlegel, 1874) – ostrov Numfor
- Pitta sordida mefoorana (Schlegel, 1874)
- Pitta sordida mulleri (Bonaparte, 1850) – Sumatra, Jáva, Borneo, jižní Thajsko, Malajsie
- Pitta sordida novaeguineae (Müller & Schlegel, 1845) – Nová Guinea, Karkar
- Pitta sordida palawanensis (Parkes, 1960) – ostrovy Balabak a Palawan
- Pitta sordida rosenbergii (Schlegel, 1871) – Biak
- Pitta sordida sanghirana (Schlegel, 1866) – ostrovy Sangihe
- Pitta sordida sordida (Müller, 1776) – Filipíny kromě Palawanu
Chov v zoo
Tento druh patří k raritně chovaným. V evropských zoo byl v prosinci 2019 chován jen ve čtyřech zoo: dvou ve Spojeném království, jedné v Německu a jedné v Česku (Zoo Praha).[156] V českých zoo byla historicky pita kápová chována rovněž v Zoo Dvůr Králové.[156]
Chov v Zoo Praha
V Zoo Praha je k vidění od 28. září 2019, kdy byl veřejnosti zpřístupněn Rákosův pavilon s exotickými ptáky.[153] V době otevření pavilonu byl k vidění jeden jedinec.
První jasně doložení jedinci byli do zoo dovezeni v roce 1999.
V prosinci 2019 šlo o jedinou českou zoo s tímto druhem a zároveň jedinou evropskou zoo s poddruhem Pitta sordida cucullata.[156]
Amazoňan rudoocasý
| Amazoňan rudoocasý | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | papoušci (Psittaciformes) |
| Čeleď | papouškovití (Psittacidae) |
| Rod | amazoňan (Amazona) |
| Binomické jméno | |
| Amazona brasiliensis Linnaeus, 1758 | |
Amazoňan rudoocasý (Amazona brasiliensis) je druh papouška žijící v Jižní Americe.
Má převážně zelené peří, ale zejména hlava je různě barevná. Zatímco tváře jsou modré, na čele (a v oblasti uzdičky[157]) má peří červené barvy. Červený je rovněž méně výrazný pruh, který má tento druh amazoňana na ocasu (je však viditelný hlavně při rozevření ocasu do vějíře).[158]
Obývá pobřežní nížinný tropický deštný les a navazující mokřadní a mangrovové porosty, a to na východním pobřeží Brazílie mezi Sao Paulem a Rio Grande do Sul[157] – jde o tzv. atlantický les. Za zmínku stojí, že hnízdí na ostrovech, ale za potravou létá na pevninu.[158]
Dosahuje délky 37 cm[158][159] a váhy 430 gramů.[158][157]
Samice snáší tři až čtyři vejce. Doba inkubace je 27 až 28 dní.[158]
Tento druh je řazen mezi téměř ohrožené taxony[160] a z hlediska mezinárodní úmluvy o ochraně volně žijících živočichů patří do kategorie CITES I. Počet jedinců ve volné přírodě se odhaduje na maximálně 5 500 zvířat.[157]
Chov v zoo
Tento druh papouška patří k řídce chovaným. V listopadu 2019 jej chovalo přibližně 15 evropských zoo, přitom žádná zoo v Německu. V Česku byl v tu dobu na seznamu chovaných zvířat pouze v Zoo Praha.[159] Historicky jej měli rovněž v Zoo Chleby.[158]
Chov v Zoo Praha
Amazoňan rudoocasý se do Zoo Praha prvně dostal na počátku 90. let 20. století. Jednalo se však o krátkodobou záležitost. Od roku 2010 se do Zoo Praha začali dostávat ptáci zabavení Českou inspekcí životního prostředí. Zároveň byli v roce 2012 dovezeni příslušníci druhu i ze Zoo Chleby. Roku 2014 byl zaznamenán první úspěšný odchov[158], který byl zároveň prvoodchovem v českých zoo.[161] V průběhu roku 2018 se podařilo odchovat dvě mláďata, a na konci zmíněného roku tak bylo chováno celkem 11 jedinců.[162] V květnu 2019 se vylíhla dvě mláďata a v červnu téhož roku následovalo další jedno mládě.[163]
Tento druh je od 28. září 2019 k vidění v dolní části části, konkrétně v Rákosově pavilonu, kde je jedním z druhů biotopové expozice Pantanal.[158] Při otevření pavilonu byli k vidění dva jedinci.[164]
Lori černý
| Lori černý | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | papoušci (Psittaciformes) |
| Čeleď | Psittaculidae (Psittaculidae) |
| Rod | lori (Chalcopsitta) |
| Binomické jméno | |
| Chalcopsitta atra Scopoli, 1786 | |
Lori černý (Chalcopsitta atra) je druh papouška žijící na Nové Guinei a okolních ostrovech.[165]
Tento druh je řazen mezi málo dotčené taxony.[165][166]
Lori černý je tmavě zbarvený, a pravděpodobně tak jde o nejméně pestře zbarvený druh loriů[167]. Má výrazné lesklé černé (antracitové[167]) zbarvení peří, kostřec má purpurově modrou barvu[165][167], zatímco spodní strana ocasu je žlutá.[165]
Živí se šťávou ze zralých plodů a nektarem z květů. Hnízdí vysoko nad zemí v dutinách stromů. Na vejcích sedí pouze samice, oba dva rodiče však mládě krmí do 16 dní po vylétnutí.[165]
Dorůstá délky až 30 cm[165], 32 cm[166], resp. 34 cm[167] a dosahuje váhy v rozmezí 230 a 260 gramů.[165][167] Patří tak mezi největší papoušky lori.
Vyskytuje se na západě ostrova Nová Guinea a také na okolních ostrovech[165][166][167], a to v tropických deštných lesích, dnes i na plantážích a v otevřenější krajině se stromy.[165]
Dá se poměrně dobře ochočit, což není u loriů běžné.[165][167]
Poddruhy
Rozlišují se celkem tři poddruhy[167][166]:
- lori černý guinejský (Chalcopsitta atra atra) Scopoli, 1786
- lori černý misolský (Chalcopsitta atra bersteini) H. K. B. Rosenberg, 1861
- lori černý irianský (Chalcopsitta atra insignis) Oustalet, 1878
Chov v zoo
Tento druh patří k vzácně chovaným. V celé Evropě byl v listopadu 2019 chováno jen v deseti zoo. V rámci Česka se jednalo pouze o Zoo Praha.[168]
Chov v Zoo Praha
V Zoo Praha byl tento druh chován od roku 1992. První úspěšný odchov byl zaznamenán v roce 1997. První etapa chovu skončila v roce 2011 a po krátké pauze byl chov obnoven v roce 2014.[169]
Lori černý je k vidění v Rákosově pavilonu, který byl otevřen v září 2019, a to v expozici, která představuje Horský deštný les Nové Guineje.[165]
Mada modrotemenný
| Mada modrotemenný | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | papoušci (Psittaciformes) |
| Čeleď | papouškovití (Psittacidae) |
| Rod | mada (Tanygnathus) |
| Binomické jméno | |
| Tanygnathus lucionensis Linnaeus, 1766 | |
Mada modrotemenný (Tanygnathus lucionensis), případně též papoušek modrošíjný[170] je druh papouška žijící na Filipínách a na okolních ostrovech.
Tento druh dosahuje délky až 31 cm a váhy 200 až 230 g. Nejčastěji žije v malých skupinách či párech.[171]
Hnízdění probíhá od dubna do června, a to ve hnízdních dutinách na stromech. Zpravidla snáší dvě až tři vejce. Doba inkubace se udává 31 dní.[171]
Žijí v listnatých i smíšených lesích a také na plantážích. Když hledá potravu, lítá mimo lesy do otevřenější krajiny. Živí se plody, zejména banány, papájou, mangem či mladými kokosy, dále nepohrdnou semeny.[171]
Chov v zoo
V evropských zoo je chován extrémně vzácně. V listopadu 2019 jej chovaly jen tři evropské zoo a v rámci Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) ještě Loro Parque na Kanárských ostrovech. Jednou z těchto zoo je česká Zoo Praha.[172]
Chov v Zoo Praha
Tento druh je od konce září 2019 vystavován v té době nově otevřeném Rákosově pavilonu v dolní části Zoo Praha. Do této zoo však byl dovezen již v roce 2014. O dva roky později se podařil první úspěšný odchov, který byl zároveň prvním odchovem v českých zoo.[171]
Papoušek patagonský
| Papoušek patagonský | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | papoušci (Psittaciformes) |
| Čeleď | papouškovití (Psittacidae) |
| Podčeleď | papoušci (Arinae) |
| Rod | papoušek (Cyanoliseus) |
| Binomické jméno | |
| Cyanoliseus patagonus Vieillot, 1818 | |
Papoušek patagonský (Cyanoliseus patagonus) je druh papouška z Jižní Ameriky.
Vyskytuje se v Patagonii, tedy jižní části Jižní Ameriky, konkrétně v Argentině a částečně také v Chile. Rozlišují se čtyři poddruhy[173]:
- papoušek patagonský chilský (Cyanoliseus patagonus bloxami)
- papoušek patagonský severní (Cyanoliseus patagonus andinus)
- papoušek patagonský jižní (Cyanoliseus patagonus patagonus)
- Cyanoliseus patagonus conlara
Žije na travnatých a křovinatých pláních, typicky poblíž řek. Vzhledem k oblasti výskytu se uzpůsobil tak, že nehnízdí v dutinách stromů, nýbrž v dutinách vápencových či pískovcových skal a v březích vytvořených norách o délce až 2,5 metrů.[174][175]
Papoušek patagonský žije v trvalých párech, hnízdění přitom probíhá ve velkých koloniích. Samice snáší dvě až osm vajec. Mláďata se líhnou po 18 až 31 dnech. O mláďata se starají oba rodiče, a to přibližně rovnoměrně.[174]
Živí se hlavně semeny rostlin.
Váží 250[176], resp. 270 až 300 gramů.[175] Dožívá se dvaceti až třiceti let.[176]
Chov v zoo
Papoušek patagonský byl v říjnu 2019 chován ve více než 120 evropských zoo, z toho nejvíce v Německu. V rámci Česka je v tu dobu chovaly tři zoologické zahrady[177] (a ještě zoopark v Tuchořicích)[178]:
Chov v Zoo Praha
Zoo Praha chovala tento druh prvně v 50. letech 20. století. Od roku 2015 chová poddruh papoušek patagonský chilský, který se vyskytuje na malém území a na rozdíl od celého druhu je kriticky ohrožený. Zmíněný poddruh není k vidění v žádné jiné české zoo. Ke konci roku 2018 byl chován samec a čtyři samice.[177] Od konce září 2019 jsou vystavováni dva jedinci v průchozí voliéře Podhůří jižních And u Rákosova pavilonu v dolní části zoo.[174]
Ostnák jihoamerický
| Ostnák jihoamerický | |
|---|---|
 Ostnák jihoamerický | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | dlouhokřídlí (Charadriiformes) |
| Podřád | bahňáci (Charadrii) |
| Čeleď | ostnákovití (Jacanidae) |
| Rod | ostnák (Jacana) |
| Binomické jméno | |
| Jacana jacana (Linnaeus, 1766) | |
Ostnák jihoamerický (Jacana jacana) je druh ptáka patřící do podřádu bahňáci. Je jedním z osmi druhů ostnáků.[179]
Má hnědá křídla a hřbet. Hlava a další části těla pak mají černou barvu. Zobák žluté barvy doplňuje červený čelní štítek. Typické jsou dlouhé nohy a prsty. Ostnák jihoamerický dosahuje délky 21 až 25 centimetrů a váhy 80 až 150 gramů. Samice jsou větší než samci. Ti se starají o stavbu hnízda, snůšku a mláďata. Samice se tak páří až se třemi[179], resp. čtyřmi samci[180] (tzv. mnohomužství[179]), z nichž všichni mohou mít svá vlastní mláďata, o která se starají. Samice v tu dobu hledají a lákají další samce a brání teritorium.[180]
Samice snáší čtyři vejce, která jsou následně inkubována po dobu 28 dní. [180]
Vyskytuje se v tropické Jižní Americe východně od And a v jižní Střední Americe, kde obývá tamní sladké vody (bažiny, mokřady, záplavové oblasti). Umí se pohybovat po listech rostlin, k čemuž slouží dlouhé prsty, díky nimž se váha ptáka rozkládá na větší plochu.[180][181]
Živí se vodními bezobratlými (zejména hmyzem), malými rybami či obojživelníky[180] i semeny a dalšími částmi rostlin.[181]
Chov v zoo
Tento druh byl v říjnu 2019 chován v pouhých dvanácti evropských zoo. Z toho nejvíce zastoupen (tři zoo) byl v Německu. Na seznamu byla v tu dobu také jedna česká zoo – Zoo Praha. Historicky byl ostnák jihoamerický chován rovněž v Zoo Dvůr Králové, Zoo Hluboká a Zoo Zlín. Ve slovenských zoo chován nebyl a není.[181]
Chov v Zoo Praha
Ostnáci jihoameričtí byli dovezeni v dubnu 2019 ze Zoo Zlín. Od září 2019 jsou vystaveni v nově zpřístupněném Rákosově pavilonu (expozice Pantanal), a to v počtu dvou jedinců.[180]
Aratinga skvrnitý
Aratinga skvrnitý (Psittacara wagleri)
Chov v zoo
Aratinga skvrnitý je v evropských zoo chován velmi výjimečně. V říjnu 2019 se jednalo jen o tři zoo: jednu portugalskou, jednu rumunskou a jednu českou Zoo Praha.[181]
Chov v Zoo Praha
V Zoo Praha je tento druh, konkrétně aratinga andský chován od roku 2018. Od září 2019 je vystavován v rámci nově zpřístupněného Rákosova pavilonu, kam bylo umístěno pět jedinců (dva samci a tři samice).[182]
Kogna dlouhozobý
| Kogna dlouhozobý | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | papoušci (Psittaciformes) |
| Čeleď | papouškovití (Psittacidae) |
| Podčeleď | papoušci (Arinae) |
| Rod | kogna (Enicognathus) |
| Binomické jméno | |
| Enicognathus leptorhynchus King, 1831 | |
Kogna dlouhozobý nebo také papoušek dlouhozobý (Enicognathus leptorhynchus) je druh papouška, který žije v Jižní Americe. Je endemitem Chile.
Má převážně zelenou barvu, ale letky jsou zelenomodré. Od čela k očím se táhne tmavě červený proužek. Ocas je rovněž červený. Jak již z názvu vyplývá, je pro tento druh typický dlouhý špičatý zobák.[183][184]
Vyskytuje se v západním podhůří chilských And, a to zejména v listnatých a smíšených lesích. Zároveň však žije i v otevřenější křovinaté krajině či v blízkosti lidských sídel.[183]
Jedna se o společenský druh papouška, který žije a hnízdí ve velkých hejnech. Vyznačuje se hlasitým křikem.[184] Snáší dvě až šest vajec, která jsou inkubována po dobu 26 dnů.[183]
Jeho potravou jsou rostliny, resp. jejich hlízy, kořínky či semena. Patří mezi potravní specialisty, neboť se zaměřuje na plody blahočetů neboli araukárií.[184]
Po vylíhnutí jsou mláďata vybavena tzv. prachovým šatem a jsou schopna hnízdo opustit již od sedmého týdne života.
Dosahuje délky až 40 cm a váhy 240 gramů.[183]
Chov v zoo
Jedná se o raritně chovaný druh. V rámci Evropy byl v září 2019 chován jen v pěti zoo. Mezi nimi byla také jedna česká zoo – Zoo Praha.
Chov v Zoo Praha
Zoo Praha chovala kogny dlouhozobé již v průběhu své historie, konkrétně 70. a 90. letech 20. století. V roce 1979 se podařilo jako první zoo na světě tento druh odchovat.[185] V novodobé historii byli tito papoušci dovezeni v roce 2019, kde se stali jedním z druhů expozičního celku Rákosova pavilonu, otevřeného v září 2019. K vidění jsou v jedné ze dvou zachovalých opravených historických voliér někdejších "Lineárky".
Rákosův pavilon (Zoo Praha)
| Wikipedista:Lukáš Nekolný/Pískoviště | |
|---|---|
 |
Rákosův pavilon je expoziční pavilon v Zoo Praha přístupný veřejnosti od 28. září 2019; v tu dobu jeden ze 14 pro návštěvníky přístupných pavilonů v této zoo.
Jedná se o stavbu představující významnou kolekci exotických ptáků, zejména papoušků. Pavilon byl pojmenován po významném chovateli papoušků Stanislavu Rákosovi (1931–2012), který finančně přispěl na stavbu ojedinělé expozice.
Stavba včetně navazujících úprav okolí stála 30,5 mil. Kč bez DPH. 10 mil. Kč bylo poskytnuto právě S. Rákose a 7 milionů Kč šlo z dotací Evropské unie.[186]
Základní parametry
Expoziční areál se skládá z vlastního pavilonu a na něj navazujících dvou nových voliér. Jelikož byl pavilon postaven v místě původní expozice papoušků (tzv. Lineárky), jedné z nejstarších expozic v zoo vůbec, bylo rozhodnuto a o zachování a opravě dvou z původních malých voliér.[187]
Rozměry
- Délka budovy: 66,7 m
- Šířka budovy: 7,9 m
- Maximální výška budovy: 8 m
- Celková plocha pavilonu: 527 m2
- Plocha expozic v pavilonu: 273 m2
- Plocha voliéry Nový Zéland: 122 m2
- Plocha voliéry Podhůří jižních And: 84 m2
Expozice a chované druhy
Prohlídka expozičního komplexu začíná za expozicí pand červených biotopovou voliérou s ptáky Nového Zélandu. Následuje vlastní pavilon, jenž zahrnuje šest geograficko-biotopových expozic, z toho dvě expozice (Nížinný les Nové Guiney a Pantanal) jsou průchozí.[188] Další průchozí biotopovou expozicí je voliéra Podhůří jižních And u východu z pavilonu. Na ni pak navazují dvě tradiční (ale opravené) voliéry s papoušky. Expoziční komplex končí před velkou voliérou dravých ptáků.
Základní údaje
- Počet expozic: 10 (8 biotopových pro více druhů a dvě klasické)
- Počet vnitřních expozic: 6
- Počet průchozích expozic: 2
- Celkový počet chovaných druhů ptáků: 38, z toho ve vlastním pavilonu 27 (stav při otevření pavilonu)
- Počet chovaných druhů papoušků: 17
Hned 19 taxonů není chováno v žádné jiné české zoo, navíc z toho čtyři taxony nejsou k vidění ani v jiné evropské zoo.
Přehled expozic a chovaných druhů
Nový Zéland
- nestor kea (papoušek)
- flétňák australský
- husice rajská
Filipíny
- mada modrotemenný (papoušek) – jediný chov v českých zoo
- holub podkovní – jediný chov v českých zoo
- špaček holohlavý – jediný chov v českých zoo
- pita kápovitá – jediný chov v českých zoo
Nová Guinea – horské lesy
- tricha orlí (papoušek) – jediný chov v českých zoo
- lori černý (papoušek) – jediný chov v českých zoo
Nová Guinea – nížinné lesy
- kakadu palmový (papoušek)
- charmosin Stellin (papoušek)
- loríček zlatouchý (papoušek) – jediný chov v evropských zoo
- korunáč šedomodrý – jediný chov v českých zoo
- holub horský
- holub zlatoprsý
- holub nádherný
- holub černobronzový – jediný chov v evropských zoo
- kystráček indonéský – jediný chov v evropských zoo
Jamajka
- amazoňan jamajský (papoušek)
- holub pestrý – jediný chov v českých zoo
- holub šedobřichý – jediný chov v evropských zoo
- ostralka bělolící
Pantanal
- ara hyacintový (papoušek) – největší druh papouška
- amazoňan rudoocasý (papoušek) – jediný chov v českých zoo
- ostnák jihoamerický
- vlhovec červenohlavý
- tinama tataupa – jediný chov v českých zoo
Caatinga
- ara Learův (papoušek) – jediný chov v českých zoo
- kardinál dominikánský – jediný chov v českých zoo
Podhůří jižních And
- papoušek patagonský (papoušek) – chován poddruh papoušek patagonský chilský – jediný chov v českých zoo
- papoušek mniší (papoušek)
- kogna jižní (papoušek)
- aratinga andský (papoušek)
- čírka žlutozobá
- čejka jihoamerická
Jandova voliéra I
- kogna dlouhozobý (papoušek) – jediný chov v českých zoo
Jandova voliéra II
- amazoňan modrobradý (papoušek) – jediný chov v českých zoo
Rostliny
Jelikož je pavilon pojat jako soustava biotopových expozic, zahrnuje také mnoho rostlinných druhů. Celkem se jedná o několik desítek druhů rostlin. Ty nejvýznamnější druhy jsou představeny pomocí informačních panelů také přímo v pavilonu. Jedná se o tyto druhy:
Nový Zéland
- nohoplod sněžný
- hebe botkovitá
- hasivka orličí
Filipíny
- motýlovec
- dilenie filipínská
- osladič
- tupoušek pyšný (medinilla magnifica)
Horský les Nové Guineje
- listoklatec
- rapis ztepilá
- ledviník
- sasa středojaponská
Nížinný les Nové Guineje
- banánovník
- alokázie
- parožnatka věncová
- hydnofytum
- chlebovník obecný
- můrovec vznešený (phalaenopsis amabilis)
- orchidej vanda
- vanilka pravá
Jamajka
- cyatea Cooperova
- toulitka
- hřebíčkovec
- epifylum
- solandra velkokvětá
Pantanal
Brazilská Caatinga
- kujeta hruboplodá
- cereus jamacaru
- vlnovec pětimužný
- kaliandra červenohlavá
Jihoandské podhůří
Vlk eurasijský
Chov v zoo
V rámci Evropy je tento poddruh vlka k vidění přibližně ve dvou stovkách zoo. V rámci Česka se na konci roku 2018 jednalo o tato zařízení[189][190]:
Chov v Zoo Praha
Prvním zvířetem chovaným na území zoo (ještě před jejím otevřením od června 1931) byl právě vlk, resp. vlčice pojmenovaná Lotta (Lota). V průběhu 30. let 20. století bylo do pražské zoo dovezeno ještě několik vlků. Po pauze, kdy byli chováni např. polární vlci, se vlk eurasijský chová od roku 2000.[191] V říjnu 2000 byly dovezeny dvě samice (Lupina a Boja) ze zoo v bavorském Lohbergu. V únoru 2001 k nim byl dovezen samec Lobo z Wildparku Eekholt v Německu. Tím vznikla tříčlenná chovná skupina.[192] První úspěšný odchov byl zaznamenán ještě téhož roku, tedy v roce 2002.[192] Celkem se postupně narodilo 56 mláďat a následně byla reprodukce pozastavena a alfa pár se nechal v klidu dožít. Nová smečka začala být vytvářena v roce 2014. Samice Geena a Gofi, dvě sestry ze Zoo Plzeň byly dovezeny právě ve zmíněném roce. Ještě ve stejném roce byl dovezen také samec Grim (z Tierparku Gotha v Durynsku, Německo). V roce 2017 se narodilo této smečce první mláďata.[193] Ke konci roku 2018 bylo chováno sedm jedinců (dva samci a pět samic).[190]
První vlčice i další vlci ve 30. letech 20. století obývali výběh u vstupu, kde jsou od 90. let 20. století pandy červené. Od roku 2001 obývají vlci eurasijští výběh o rozloze takřka 0,2 ha v horní části zoo. Výběh, který tvoří součást expozičního celku Severský les[194].
Ledňák modrokřídlý
| Ledňák modrokřídlý | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | srostloprstí (Coraciiformes) |
| Čeleď | ledňáčkovití (Alcedinidae) |
| Rod | Dacelo |
| Binomické jméno | |
| Dacelo leachii (Vigors & Horsfield, 1827) | |
| Synonyma | |
Ledňák kakabura | |
Ledňák modrokřídlý (Dacelo leachii) je velký pták z čeledi ledňáčkovitých.
Tento druh se vyskytuje v savanách a v otevřených vlhkých smíšených a listnatých lesích na jihu Nové Guiney a severu a západě Austrálie.[195][196][197] Živí se bezobratlými živočichy (hmyz) i malými obratlovci (např. hady).
Dosahuje hmotnosti kolem 300 gramů (250 až 370 gramů). Délka tohoto ledňáka činí až 40 cm[197], z toho ocas tvoří 12 až 14 cm a vlastní tělo 15 až 25 cm.[195] Snáší dvě až čtyři vejce[195] (popř. pět vajec[197]), která jsou inkubována po dobu 22 až 26 dní.
Pohlavní dospělosti dosahuje ve třech letech. Vytváří páry na celý život.[197]
Vyniká silným zobákem, který může být dlouhý až osm centimetrů. Právě pomocí zobáku dokáže usmrtit svou kořist, včetně hadů.
Vejce snáší do stromové dutiny (nejčastěji ve výšce do 25 metrů[197]), případně do hnízda či nory stromových termitů. Vylíhlá mláďata jsou umístěna v kruhu, zády k sobě. Po nakrmení rodiči se mládě, které je hlavou ke vstupnímu otvoru, vykálí tímto směrem. Poté jeho místo zaujme další mládě a situace se opakuje.[196]
Typická je jejich hlasitá intenzivní komunikace, která připomíná chechtání.[195]
Chov v zoo
Ledňák modrokřídlý byl v srpnu 2019 chován přibližně ve čtyřech desítkách evropských zoo. V rámci Česka se jednalo o čtyři zoo[189]:
Chov v Zoo Praha
Počátky chovu tohoto druhu v Zoo Praha se datují do 90. let 20. století. V prosinci roku 1997 byla přivezena samice ze Zoo Rotterdam a v dubnu dalšího roku následoval z téže zoo samec.[195] Žili v pavilonu vodních ptáků. V létě 2002 se přes určité komplikace způsobené nezkušeností rodičů podařilo odchovat první mládě. Od té doby patří chov tohoto druh k velmi úspěšným. Mláďata se naposledy vylíhla v letech 2010,[198] 2011 a 2014.[199] Na konci roku 2018 byl chován jeden samec a dvě samice.[200]
Ledňáci modrokřídlí jsou vidět v expozičním celku Ptačí mokřady, konkrétně v australské voliéře Paroo.[199]
Vývoj Zoo Praha
| Rok | Nově otevřené expozice | Nová infrastruktura | Významné odchovy | Poznámky |
|---|---|---|---|---|
| 2001 | pavilon goril, Africký dům a Africké panorama, výběh lemurů vari, výběh vlků eurasijských, upravená expozice paovcí a nově makaků magotů, expozice velkých papoušků (ara, kakadu), výběh severoamerického severského lesa (wapiti manitobští) | hlavní východ ze zoo | ||
| 2002 | expozice nosálů | rekonstruovaný hlavní vchod, nový severní vchod, pavilon plyšáků (suvenýry u východu) | Povodeň | |
| 2003 | ||||
| 2004 | ||||
| 2005 | ||||
| 2006 | ||||
| 2007 | ||||
| 2008 | ||||
| 2009 | expozice lachtanů jihoafrických | |||
| 2010 | Gočárovy domky (restaurace a výstavní prostor Galerie Gočár) | |||
| 2011 | ||||
| 2012 | ||||
| 2013 | ||||
| 2014 | Velemlokárium – pavilon velemloků čínských | |||
| 2015 | ||||
| 2016 | papírna na sloní trus | |||
| 2017 | ||||
| 2018 | ||||
| 2019 | Titicaca – expozice vodnic posvátných, expozice psounů prériových, výstava koprolitů | velkokapacitní toalety u expozice lachtanů |
Sup
Chov v zoo
Chov v Zoo Praha
Sup kapucín
Chov v zoo
Chov v Zoo Praha
První chov tohoto druhu v Zoo Praha je datován do období 1954 až 1965. Současná etapa chovu započala v roce 2012.[201] Na konci roku 2017 žil v pražské zoo jeden pár těchto supů. V průběhu roku 2018 byly přivezeni další dva samci a dvě samice (ze Zoo Plzeň, kde byl ukončen chov????). Na konci roku 2018 tak byly chovány tři páry.[202]
Stavby v Zoo Praha
Zoo Praha pokrývá plochu přibližně 60 ha a na jejím území se nacházelo a nachází mnoho staveb, ať už určených pro chov zvířat, návštěvnické potřeby i další budovy. Některé z nic jsou kulturními památkami, jiné jsou v evropském i světovém měřítku unikátní.
Již neexistující stavby
Pavilony
- Štěpničkův pavilon exotického ptactva (pavilon exotických ptáků prof. Štěpničky) – tento pavilon vznikl v roce 1932 a byl vůbec prvním návštěvnicky přístupným vytápěným pavilonem v Zoo Praha. Přestože se původně mělo jednat pouze o provizorní stavbu, sloužila 65 let (zbourán 1997) Za tuto dobu se však změnilo její využití. Původně sloužil pro lvici Šárku a primátům. Teprve později se stal domovem pro papoušky.[203]
- Pavilon kočkovitých šelem – výstavba 1932, dokončení 1936, stavba stále přes 2 mil. tehdejších Kčs. Budova byla přistavěna k zajištěné skalní stěně. Demolice v 90. letech 20. století byla vynucena výstavbou kmenové stoky pro Severní Město. Na stejném místě později vznikla průchozí expozice lemurů a následně průchozí voliéra Africké skály.[203]
Významné venkovní expozice
- Expozice velkých papoušků – na místě Štěpničkova pavilonu byla pna přelomu tisíciletí postavena expozice velkých papoušků (arů a kakadu). Kromě ubikace a voliéry obsahovala i volný venkovní prostor s papoušky rodu ara, kteří měli zastřižená křídla. Expozice musela ustoupit výstavbě nového pavilonu exotických ptáků, který byl pro veřejnost otevřen v září 2019.
- Lineárka – řada expozičních voliér pro ptáky realizace podle projektu firmy Hagenbeck. Využívaly se až do roku. Za dobu existence se zde podařila řada významných odchovů (např. lori mnohobarvý horský, ara žlutokrký /ara zlatokrký/, aratinga sluneční).[203]
- Jandova velká voliéra – vznik 1931. Ve své době jedna z největších voliér na světě o rozměrech 25 krát 16 krát 14 metrů. Na této stavbě se podílel K. Mužík, který stál za architektonickou podobou administrativní budovy. Voliéra se propadla pod tíhou sněhu 26. listopadu 1969. Následně byla nahrazena ještě větší voliérou, která slouží dodnes.[203]
- Volný výběh lemurů pod skalou – expozice vznikla v roce 2001 na místě někdejšího pavilonu šelem pod skalou. Původně ji obývali lemuři vari. V roce 2002 byli nahrazeni lemury kata, kteří byli evakuováni v srpnu 2002 z důvodu povodně.[204]
Infrastruktura
Existující stavby
Pavilony
V Zoo Praha se v létě 2019 nacházelo 13 veřejnosti přístupných pavilonů[31].
V dolní části zoo se jedná o:
- Pavilon tučňáků (otevřen 1986, otevření po velké rekonstrukci 2004)
- Čambal – pavilon gaviálů (otevřen 2008)
- Terárium (bývalý pavilon velkých savců s teráriem) – dnes součást areálu Rezervace Bororo (otevřeno 1973), v červenci 2019 otevřena nová expozice Titicaca s vzácnými žábami vodnicemi posvátnými
- Pavilon Sečuán – pavilon prezentující ptačí faunu podhůří Himálaje (otevřen 2004, rekonstrukce 2018)
- Pavilon velkých želv – želvy sloní, želvy obrovské, mladí varani komodští, doplňkově další druhy želv (otevřen 1998)
- Pavilon goril (otevřen 2001)
- Velemlokárium – pavilon velemloků čínských (otevřen 2014)
- Pavilon šelem a plazů (otevřen 1991, otevření po 1. velké rekonstrukci 2004, otevření po 2. velké rekonstrukci 2012)
V horní části zoo se jedná o:
- Indonéská džungle (otevřen 2004)
- Pavilon Afrika zblízka (otevřen 2004)
- Africký dům (otevřen 2001)
- Pavilon hrochů (otevřen 2013)
- Údolí slonů (otevřen 2013)
Venkovní expozice
Následující přehled expozic v zoo je členěn dle expozičních celků
- Současná expozice pand červených – první expozice pro zvířata za hlavním vchodem. Vybudována dle projektu firmy Hagenbeck. Má podobu "medvědího příkopu", návštěvníci se dívali nejen pro sobě, ale také dolů pod sebe. Původně určeno vlkům eurasijským, později medvědům ušatým, následně baribalům a od roku 1992 pandám červeným.[203]
- Současná expozice urzonů – původně sloužila jako bazén lachtanů
- Výběhy medvědů – dvě expozice, které vznikly již krátce po otevření v zoo. Postupně se zde vystřídalo několik druhů medvědů. V současné době (2019) obývané medvědy ledními. Do budoucna je plánováno zbourání a výstavba nových větších expozic pro lední medvědy na příhodnějším místě.
Napříč kontinenty
- Výběh nosálů – expozice vznikla v roce 2002, původně určena pro chov nosálů červených, ty později nahradili nosáli bělohubí
- Expozice hyen čabrakových – v horní části zoo, naproti výběhu slonů. Současná podoba výběhu vznikla v roce 2008, kdy byly dosavadní dva nepropojitelné výběhy zvětšeny o území, kde dříve žili gepardi. Navíc vysoké ploty byly nahrazeny suchými příkopy a vznikla i druhá vnitřní ubikace zapuštěná do svahu.[14] Celková rozloha dosahuje 3 340 m2.[15]
Pláně
- Výběhy kopytníků bizonů, zubrů, takinů indických, přímorožců, jelenů lyrorohých barmských, anoa nížinných, sambarů, pekari Wágnerových
- Expozice psounů prériových – expozice vznikla v roce 2019, otevřena 15. 8. 2019, nachází se u občerstvení Obra v horní části zoo. Plocha cca 150 m2, cena výstavby 1,5 mil. Kč.
Severský les
- Výběh vlků eurasijských – expozice vznikla v roce 2001 spojením výběhů vlků a dingů a vybudováním nové ubikace, plocha necelé 2000 m2.
- Expozice tygrů ussurijských
- Voliéra levhartů mandžuských
- Výběhy severských kopytníků – losů, sobů
Infrastruktura
Administrativní budova – funkcionalistická budova byla postavena krátce po otevření zoo, dokončena v roce 1932, arch. K. Mužík. Kromě kanceláří se již od počátku v dolní části budovy nachází restaurace a na budovu navazuje také pokladny. Před budovou původně nebyla točna autobusů, ale parkoviště pro návštěvníky zoo.[203]
Památkově chráněné stavby
Chov supa hnědého v Zoo Praha
Chov supa hnědého je jedním z nejvýznamnějších chovů dravců v Zoo Praha. Tento druh je totiž chován nepřetržitě již od roku 1933. První mládě přišlo na svět v roce 1992.[205]
V letech 1933 až 2000 bylo v Zoo Praha zaznamenáno 42 supů hnědých. Z toho 33 jedinců bylo dovezeno a devět jedinců se v Zoo Praha narodilo. Specifickou součástí jsou zvířata z 50. let 20. století. Tehdy totiž pražská zoo fungovala mj. také jako tranzitní stanice mezi Sovětským svazem a Západním světem. Pět zvířat ze zmíněného počtu tak byli supi hnědí, kteří v zoo byli jen maximálně jeden měsíc a následně byli převezeni do cílové destinace. Dalších šest jedinců mělo také putovat dál, ale nakonec zůstalo v majetku zoo jakožto provize za karanténní služby.
Z let 1933 až 2019 je v záznamech Zoo Praha minimálně 58 jedinců. Za toto období bylo prokazatelně odchováno sedm mláďat. První v roce 1992, zatím poslední v roce 2001.
Historie chovu
První dva supi hnědí byli získáni v říjnu 1933, a to od cirkusu bratří Kludských. Cirkus byl tehdy v konkurzu a zoo tyto dva ptáky získala za 50 korun. Jednalo se tehdy o druhý druh supa v Zoo Praha po supu bělohlavém. Samice uhynula v únoru 1942 a jako důvod úmrtí si Jiří Janda, první ředitel zoo, poznamenal "vadu křídla a stáří". Samec uhynul v březnu 1950, takže žil v zoo takřka 20 let.
V letech 1977 až 1979 bylo v zoo chováno celkem osm jedinců!
Právě v 70. letech 20. století bylo do zoo dovezeno několik jedinců, kteří v ní žijí dodnes (2018), a patří tak mezi nejstarší chovance. Jedná se o pár (nazývaný Konrádi) původem z volné přírody, který do Prahy dorazil v roce 1977, a také samici Buchtu, jejíž příchod se datuje do srpna 1972.[206][207] Buchta tehdy přišla ještě s další samicí a samcem, kteří spolu utvořili pár, a tak byla sama bez partnera do roku 1993. Tehdy byla spojena se samcem Bubákem ze zoo v rakouském Innsbrucku. Od té doby tvoří harmonický pár. Kvůli handicapu samce však nikdy nedošlo k úspěšnému páření, vždy bylo sneseno jen neoplozené vejce. Proto se Buchta v roce 2013 stala pěstounkou supů z jiných zoo. Tím prvním bylo mládě ze Zoo Liberec. Další mládě následovalo o dva roky později.[206]
Zmíněný pár Konrádi začal hnízdit v roce 1981.[206] Jejich první odchov se datuje do roku 1992.[207]
Na začátku 90. let 20. století byli chováni čtyři ptáci (dva páry). V 90. letech 20. století došlo k mnoha příchodům, odchodům i odchovům. První úspěšný odchov se podařil ve zmíněném roce 1992. V roce 2000 bylo chováno celkem 12 supů hnědých, sedm samců a pět samic.[208]
Ke konci roku 2017 bylo chováno 5 samců a 7 samic.[209] Ke konci roku 2018 byli chováni čtyři samci a šest samic, tedy 10 jedinců.[190]
V roce 2019 se jednalo o jeden ze čtyř druhů supů chovaných v Zoo Praha. Těmi dalšími byli sup kapucín, sup mrchožravý a orlosup bradatý. V případě posledních dvou jmenovaných se přitom jedná o druhy, u kterých se pražská zoo podílí také na jejich ochraně in-situ a patří také mezi klíčové chované druhy.
Expozice
Většina supů hnědých v historii Zoo Praha byla chována ve velké voliéře dravců. Původní voliéra z roku 1931 se zřítila v zimě 1969. Měla rozměry 25 krát 16 krát 14 metrů a ve své době byla největší v Evropě. V roce 1972 vznikla na stejném místě nová větší voliéra s rozměry 38 krát 28 krát 16 metrů (voliéra o objemu 2560 m3). Součástí této voliéry byla v letech 1972 až 1992 návštěvnická lávka. Ta byla kvůli klidu ptáků nakonec odstraněna.[208]
V současnosti je tento druh k vidění kromě velké voliéry dravců také v jedné z dravčích voliér v dolní části zoo, poblíž pavilonu tučňáků.
Sup hnědý je druhem, který je vhodný k chovu ve voliérách pro více druhů dravců. I tak je toto právě jedním z důvodů, proč se komplikuje hnízdění a potažmo odchov mláďat.[208]
Chov žiraf v Zoo Praha
Historie chovu
První žirafa byla do Zoo Praha dovezena v roce 1954. Jednalo se o žirafu masajskou, která dostala jméno Lenka. Od té doby nebyla přítomnost žiraf v pražské zoo přerušena. Lenka uhynula v roce 1956. Dalšími žirafami byly dvě žirafy kordofanské a dvě samice bez určení konkrétního poddruhu. V roce 1970 byla přivezena první žirafa Rothschildova, tento poddruh je chován do současnosti (2019).[210]
První mládě se narodilo v roce 1974, tato samička dostala jméno Praga. Jejími rodiči byl samec Žako a samice Denisa. Základy chovu jsou velmi cenné, protože právě tento samec se samicí, stejně jako samice Aida, Líza a Viola pocházeli z volné přírody, z níž je odchytil Josef Vágner, dlouholetý významný ředitel Zoo Dvůr Králové. Do konce roku 2000 se v Praze narodilo 43 mláďat. Ještě ve starém pavilonu se pak narodil sameček Vilém.[210]
Expozice
První expozice žiraf vznikla v horní části zoo v roce. V roce 1983 ji nahradila nová expoziční stáj s větším výběhem. Do původního pavilonu se nastěhovaly antilopy. V létě 2001 pak proběhlo stěhování do nového Afrického domu, který žirafy obývají až dosud (2019).[210] V září 2001 byl tedy otevřen třetí pavilon žiraf (Africký dům) v historii Zoo Praha. V tu dobu v něm žilo 10 žiraf ve dvou stádech. Jednalo se o tyto jedince[211]:
| Jméno | Pohlaví | Rok narození | Místo narození |
|---|---|---|---|
| Šimon | samec | 1986 | Zoo Praha |
| Valda | samec | 2000 | Zoo Praha |
| Tibor | samec | 2000 | Zoo Praha |
| Vilém | samec | 2001 | Zoo Praha |
| Berta | samice | 1988 | Zoo Kolín nad Rýnem |
| Kleopatra | samice | 1993 | Zoo Dvůr Králové |
| Gita | samice | 1995 | Zoo Praha |
| Eliška | samice | 1995 | Zoo Praha |
| Nikola | samice | 1997 | Zoo Praha |
| Nora | samice | 1999 | Zoo Praha |
12. prosince 2001 se pak narodilo první žirafí mládě v historii Afrického domu – samice Berta porodila samečka Simona.[210][212]
Expozice
Ibis šedokřídlý
| Ibis šedokřídlý | |
|---|---|
 Ibis šedokřídlý | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | brodiví (Ciconiiiformes) |
| Čeleď | ibisovití (Threskiornithidae) |
| Rod | ibis (Theristicus) |
| Binomické jméno | |
| Theristicus melanopis Gmelin, 1789 | |
Ibis šedokřídlý (Theristicus melanopis) je druh veslohoného ptáka z čeledi Ibisovití.
Vyskytuje se v Jižní Americe, a to ve dvou oddělených formách a regionech. Severní oblast zahrnuje Ekvádor, Peru a Bolívii, zejména vyšší podhorské oblasti And. Druhým regionem výskytu je jižní část Chile a Argentiny[213], tedy oblasti s nižší nadmořskou výškou.[214] Právě v Chile se vyskytuje dokonce ve městech.[214] Jinak jej lze nejčastěji spatřit v travnatých oblastech[215] (pampy, pastviny) a mokřadech.[214] Dle konkrétního místa se také liší podoba, resp. hnízda (skalní římsa, pahýly stromů).[215]
Dosahuje délky 70 až 75 cm a váhy až 1,5[214] či 1,7 kg.[213]
Nejčastěji žije v hejnech o počtu 12 jedinců. Při hnízdění jsou však hejna mnohem větší[214], navíc v koloniích s dalšími druhy ptáků.[213]
Živí se bezobratlými (hmyzem, červy), žábami a malými hlodavci.[214]
Chov v zoo
V Evropě byl v létě 2019 tento druh chován v něco málo přes 20 zoo, patří tak k vzácně chovaným druhům. Chován je rovněž ve dvou českých zoo[216]:
Chov v Zoo Praha
V Zoo Praha je ibis šedokřídlý chován od roku 2016. V průběhu roku 2018 bylo odchováno jedno mládě, které se stalo vůbec prvním od tohoto druhu v historii zoo. Ibis šedokřídlý se tak v roce 2018 stal jedním ze čtyř druhů ptáků, u nichž se podařil prvoodchov pražské zoo.[217] Na konci roku 2018 bylo chováno šest jedinců (dva samci, tři samice a zmíněné mládě).[218] V červenci 2019 se vylíhlo jedno mládě.[219]
Levhart mandžuský
Chov v zoo
Tento poddruh levharta byl v srpnu 2019 chován přibližně v pěti desítkách evropských zoo. V rámci toho ve třech českých zoo[220]:
- Zoo Olomouc – např. 15. února 2013 se narodilo mládě (samička)
Na konci roku 2000 byl čistokrevný levhart mandžuský chován pouze v šesti zoo světa v počtu 19 jedinců, z toho pět v Praze.[221] Na jaře 2015 bylo v Evropě chováno 105 levhartů mandžuských ve 37 zoo.[222]
Chov v Zoo Praha
V Zoo Praha je tento poddruh chován s přestávkami od počátku 60. let 20. století. V roce 1961 byl jako první přivezen samec Miška, jenž byl dovezen z Ruska, z volné přírody.[223] Následující chov a odchovy ovšem trpěly tím, že mláďata byla kříženci, nejednalo se tak o čistokrevné levharty mandžuské.[223] V roce 1968 se totiž podařilo získat ze Zoo Tallinn samici Kateřinu, ale ukázalo se, že nejde o levharta mandžuského, nýbrž zřejmě levharta čínského.[221] Miška uhynul v červnu 1976.[224] Téhož roku byli přivezeni Tristan a Isolde, narození v Zoo Frankfurt v Německu.
Soustavnější chov se datuje od roku 1992.[225] Tehdy byla v souvislosti s novým pavilonem kočkovitých šelem přivezena hned čtyři zvířata. Samice Silka a samec Argony, dvojčata narozené v maďarské Zoo Szeged, starý samec ze Zoo Frankfurt a ze Zoo Lipsko samec Argun, rovněž narozený v Zoo Frankfurt. V letech 1992 a 1993 pak ještě byly dovezeny dvě mladé samice Koryo a Kuli z Korei, což znamenalo významné genetické obohacení chovu tohoto vzácného levharta v Evropě. Roku 1993 se podařilo získat ze Zoo Moskva k samicím samce, který měl svůj původ taky v Korei. Počet levhartů mandžuských v Zoo Praha tehdy dosáhl čísla sedm. Na konci roku 1993 byl levhart z Frankfurtu vrácen zpět do své mateřské zoo. V roce 1994 byli odvezeni Argun a Silka do Zoo Kaunas v Litvě. Samec Argony původem z maďarského Szegedu jel za novou partnerkou do Oakhill Center poblíž Oklahoma City v USA. V roce 1995 se podařilo získat dva čistokrevné samce. Ze Zoo Helsinky byl dovezen samec Aga Khan narozený v Zoo Lipsko a rovněž samec Shelti ze Zoo Tallinn, narozený v Zoo Moskva. Na jaře 1996 došlo k prvnímu porodu. Mládě páru Kuli a Aga Khan se však nepodařilo odchovat.[224]
První čistokrevná mláďata byla odchována v roce 1997 párem skládajícím se ze samice Kuli a samce Sheltiho.[221] Jednalo se o Bogana a Borinu, tedy samce a samici. Roku 1999 přišel na svět jeden samec. Na konci roku 2000 zoo chovala šest levhartů mandžuských.[221] V roce 2001 následoval sameček Edward, který byl v roce 2019 převezen do Zoo Olomouc.
Přehled jedinců chovaných v červenci 2005, v době otevření současné expozice:
- Koryo (samice, příchod 1992 z KLDR)
- Kuli (samice, příchod 1993 z KLDR)
- Kon (samec, narozen 1994 v Zoo Rhenen v Nizozemsku, příchod 2004 ze Zoo Antwerpy v Belgii)
- Ája (samice, narozena 2003 v Zoo Olomouc, příchod 2005)
- „Hagen“ (samec, narozen 2004 v Serengeti Park Hodenhagen v Německu, příchod 2005)
25. listopadu 2013 se narodila trojčata.[226] Úspěšného odchovu tehdy bylo dosaženo po třinácti letech.[227] Rodiči dvou samců a jedné samice byli tehdy tříletá samice Khanka a čtyřletý samec Kirin (narozen roku 2009 v Zoo Ústí nad Labem[222]).[226] Zatím naposledy se mláďata narodila v roce 2015. Ke konci roku 2018 byl chován pár těchto zvířat.[228] Kurátor Dr. Pavel Brandl je členem komise evropského záchovného programu (EEP) pro tento poddruh.[229] Do současnosti se podařilo odchovat sedm mláďat.
Levhart mandžuský je k vidění v expozici v horní části zoo v rámci expozičního celku Severský les. K zahájení výstavby došlo 1. září 2004 a k dokončení v červnu 2005.[230] Expozice byla následně slavnostně otevřena v sobotu 23. července 2005, a to za účasti zpěvačky a herečky Zory Jandové.[231] Zpočátku expozici obývala pouze samice Koryo.[223] Na vybudované zázemí navazuje expoziční voliéra se čtyřmi vodními plochami, přibližně obdélníková expozice nabývá rozměrů 11,2 x 17,8 m. Výška oplocení činí 5,5 m.[230] Před výstavbou této expozice žili levharti mandžuští v pavilonu šelem v dolní části zoo.
Jeřáb bradavičnatý
| Jeřáb bradavičnatý | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | krátkokřídlí (Gruiformes) |
| Čeleď | jeřábovití (Gruidae) |
| Rod | jeřáb (Grus) |
| Binomické jméno | |
| Grus carunculata Gmelin, 1789 | |
Jeřáb bradavičnatý nebo také jeřáb laločnatý (Grus carunculata) je druh ptáka z řádu krátkokřídlí. Je vůbec nejvyšším z šesti afrických druhů jeřábů.[232][233]
Žije ve vlhkých oblastech subsaharské Afriky (např. Etiopie, Kongo, Zambie, Tanzanie, Botswana, Mosambik[234]), v mokřadech poblíž vodních toků a dalších vodních ploch. Jedná se o druh ze všech jeřábů nejcitlivější na změny prostředí. Jeho teritorium zaujímá přes jeden čtvrteční kilometr.[232]
Základní charakteristikou, díky níž je rozpoznatelný od ostatních druhů jeřábů, je lalok. Mají ho jak samci, tak také samice.[232] [233] Při ohrožení se laloky zmenšují, naopak při agresivním naladění se laloky protahují.[232] Rozpoznatelný je také podle tmavé horní části hlavy, na níž navazují bílá dolní část a stejně barevný krk. Spodní část těla je černá.[235]
Živí se vodními rostlinami (hlízy a oddenky[232]) a bezobratlými živočichy.[233]
Vydává typické hlasité troubení, které je slyšitelné na dlouhou vzdálenost. K tomu má uzpůsobenou průdušnice. Ta je dlouhá a stočená v dutém hřebeni prsní kosti.
Délka těla dosahuje 175 cm, rozpětí křídel se pohybuje mezi 230 a 260 cm. Váží 6,4 až 8,5 kg.[236]
Hnízdí v párech.[233] Hnízdo si buduje ve vegetaci v rámci vody.[234] Samice nejčastěji snáší jedno vejce, zřídka kdy pak vejce dvě.[236] Doba inkubace se pohybuje mezi 33 a 36 dny[233][236] (příp. až ke 40 dnům[232]), což je mezi africkými druhy jeřábů nejdelší doba. Létat se mláďata naučí mezi 90. a 150. dnem života.[234] Pohlavně dospívá ve třech až čtyřech letech. Dožívá se dvaceti až čtyřiceti let.[233]
Ohrožení je mnohostranné. Vychází zejména z ničení mokřadních ploch, které jsou pro tento druh nepostradatelné, což jde spojené s výstavbou elektráren, pastvou dobytka, velkoplošnými postřiky proti bodalkám tse-tse i ohrožen je i nezákonným sběrem vajec.[236] Stavy ve volné přírodě se odhadují na posledních osm tisíc párů.[232]
Chov v zoo
Tento druh jeřába patří k vzácně chovaným druhům. V rámci celé Evropy jej v létě 2019 chovalo jen 15 zoo, z toho tři v Česku[237][238]:
Chov v Zoo Praha
Chov jeřábů laločnatých je zaznamenán již v 70. letech 20. století. Jednalo se ovšem jen o krátkodobou záležitost. Soustavný chov započal až v roce 2010, a to v rámci expozice Ptačí mokřady (dolní část zoo), v níž mohou tento druh pozorovat i návštěvníci.[236] Ke konci roku 2018 byl chován jeden pár.[238]
Lori žlutoskvrnný
Lori žlutoskvrnný (Trichoglossus chlorolepidotus) je druh papouška, který žije ve východní Austrálii.[239]
Chov v zoo
Lori žlutoskvrnný patří v evropských zoo mezi raritně chované druhy. V celé Evropě jej chová jen sedm zoo. Jedinou evropskou zemí, kde je chován ve více zoo, je Česko. Jedná se o tato zařízení[240]:
Chov v Zoo Praha
V Zoo Praha je tento druh chován od roku 2010. O dva roky později, tedy v roce 2012 se podařil první odchov, který byl zároveň prvním úspěšným odchovem v českých zoo.[241] Na konci roku 2017 bylo chováno 12 jedinců. V průběhu roku 2018 bylo úspěšně odchováno jedno mládě. Na konci roku 2018 pak bylo v pražské zoo chováno jedenáct lori žlutoskvrnných.[242] V červnu 2019 se vylíhlo další mládě.[243] Do počátku července 2019 bylo odchováno 20 mláďat.
Holub bronzovokřídlý
| Holub bronzovokřídlý | |
|---|---|
 Samec holuba bronzovokřídlého | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | měkkozobí (Columbiformes) |
| Čeleď | holubovití (Columbidae) |
| Rod | holub (Phaps) |
| Binomické jméno | |
| Phaps chalcoptera John Latham, 1790 | |
Holub bronzovokřídlý (Phaps chalcoptera) je druh měkkozobého ptáka.
Vyskytuje se v jižní Austrálii a také na ostrově Tasmánie, a to konkrétně v tamních suchých lesích a pobřežních porostech. Živí se semeny travin i stromů, někdy také hmyzem. Snáší dvě vejce. Po vylíhnutí mláďata se o ně střídají oba rodiče. V případě snesení dalších vajec ještě v této době, pak péče o vylíhlá mláďata přechází na samce, neboť samice se stará o inkubaci vajec.[244]
Tento druh dosahuje délky 30 až 35 cm a váhy 300 až 500 gramů.[244]
Chov v zoo
V Evropě chová holuby bronzovokřídlé přibližně 30 zoo. Nejvíce jsou zastoupeni v německých zoo.[245] V Česku tento druh chovají tyto zoo[246]:
Na Slovensku tento druh chová Zoo Bojnice.[246][245]
Chov v Zoo Praha
V roce 2018 se podařilo odchovat dvě mláďata. Na konci roku 2018 bylo chováno pět jedinců.[246] V červnu 2019 se vylíhla dvě mláďata.[247]
Návrat divokých koní 2019
Návrat divokých koní 2019 je název devátého ročníku reintrodukčního projektu Zoo Praha s názvem Návrat divokých koní určeného na záchranu koní Převalského.
Akce probíhá ve spolupráci s Armádou ČR, Přírodní chráněnou oblastí Velká Gobi B i dalšími zoologickými zahradami v Evropě, které poskytly koně (Tierpark Berlin a Kölner Zoo, Německo). Finanční zajištění transportu využívá prostředků z projektu Tři koruny ze vstupu, které uvolňuje Magistrát Hl. města Prahy jako zřizovatel zoo, a také z projektu Pomáháme jim přežít.
Významným mezníkem pro rozvoj projektu bylo také to, že na počátku května 2019 schválil mongolský parlament rozšíření Přísně chráněné oblasti Velká Gobi B na takřka dvojnásobnou rozlohu (rozšíření z 9 271 km2 na 18 357 km2[248]; pro srovnání rozloha Prahy je 496 km2[249], Národního parku Šumava 683 km2[250] a rozloha Středočeského kraje činí 10 929 km2.[251])
Transport tří koní směřoval stejně jako v předchozích letech a ročnících projektu do mongolského Tachin Talu v Gobi B. Akce se uskutečnila v termínu 18. a 19. června 2019.
V rámci projektu Tři koruny ze vstupu se podařilo pořídit také šest motocyklů a jeden terénní vůz.[248]
Výběr koní
Ze sedmi předvybraných koní se vybírali čtyři jedinci, tři klisny byly náhradnicemi. Jedna klisna se narodila v Zoo Praha. Další dvě klisny mají původ přímo v Chovné a aklimatizační stanici Zoo Praha v Dolním Dobřejově, kde také transport začíná. Zbylé čtyři klisny pak pocházejí ze zoologických zařízení v Německu (tři případy) a ve Švýcarsku (jeden případ).[248] Věk všech těchto klisen je mezi dvěma a čtyřmi lety.
Jako hlavní kandidátky na převoz do Mongolska byly vybrány následující klisny koně Převalského[248]:
- Spina (narozena 25. 7. 2014, Wisentgehege Springe, Německo; v Zoo Praha od 12. 4. 2017, později převezena do Dolního Dobřejova, byla v užším výběru již pro transport v roce 2018, nakonec ale došlo ke změnám.)
- Tara (narozena 18. 5. 2015, Chovná a aklimatizační stanice Zoo Praha v Dolním Dobřejově, jedná se o 224. mládě chovu Zoo Praha).
- Yara (narozena 30. 4. 2015, Wildnispark Zürich Langenberg, Švýcarsko, 14. 2. 2018 převezena do Zoo Praha a následně do Dolního Dobřejova)
- Tárik (narozena 6. 11. 2015, Zoo Praha, jedná se o 227. mládě chovu Zoo Praha, otec Len a matka Hara jsou k vidění v areálu zoo).
Náhradnice:
- Tania (narozena 13. 6. 2015, Chovná a aklimatizační stanice Zoo Praha v Dolním Dobřejově, jedná se o 225. mládě chovu Zoo Praha, byla v užším výběru již pro transport v roce 2018, nakonec však došlo ke změnám.)
- Lana (narozena 21. 8. 2016, Kölner Zoo, Německo, 27. 11. 2018 převezena do Zoo Praha, návazně do Dolního Dobřejova)
- Pepper (narozena 8. 5. 2015, Campo Pond, Hanau, Německo, 7. 2. 2019 převezena do Zoo Praha, návazně do Dolního Dobřejova).
Transport nakonec začal se třemi klisnami z výběru hlavních kandidátek (Spina,Tara, Tárik) a Taniou, která nahradila Yaru.[252] Právě Tania si však již v připraveném letounu CASA v boxu sedla. Transport by mohl být riskantní, a tak došlo k leteckému převozu jen tří klisen do Mongolska. Tania byla přepravena do výběhu v Zoo Praha.
Průběh transportu
Původně plánovaný harmonogram transportu počítal s odletem z 24. základny dopravního letectva v Praze-Kbelích v úterý 18. 6. ve 13:30. Následovat měla tradiční dvě mezipřistání v Kazani (19:30 až 20:30 středoevropského letního času) a Novosibirsku (1:30 až 2:30 středoevropského letního času). Přistání v Bulgan sumu bylo plánováno na středu 19. 6. v 5: 45 středoevropského letního času, tedy 10:45 místního času.[248] Vzhledem ke komplikacím s klisnou Taniou však došlo ke zpoždění oproti původnímu plánu. Nakonec letoun vzlétl z pražského kbelského letiště v 15:31 a po uskutečnění zmíněných mezipřistání přistál definitivně ve středu okolo deváté hodiny ranní LSEČ v Bulganu. Následovala přibližně šestihodinová cesta po zemi na místo určení vypouštění.
Pohlednice z Mongolska
Zoo Praha tento ročník akce doplnila o větší zapojení veřejnosti ve formě tzv. Pohlednice z Mongolska. Lidé, kteří nějakou částkou přispěli na transport koní Převalského do Mongolska, mají dostat z Mongolska pohlednici s motivem akce a s podpisy jejích členů. O tento nápad byl podle ředitele zoo velký zájem.[253]
Výreček filipínský
| Výreček filipínský | |
|---|---|
 Výreček filipínský | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | sovy (Strigiformes) |
| Čeleď | puštíkovití (Strigidae) |
| Rod | výreček (Otus) |
| Binomické jméno | |
| Otus megalotis (Walden, 1875) | |
Výreček filipínský (Otus megalotis) je endemický druh sovy, který se vyskytuje pouze na Filipínách. Konkrétně pak na ostrovech Luzon, Catanduanes a Marinduque.[254][255]
Jedná se o malý druh sovy, který váží 200 až 300 gramů a dosahuje délky 23 až 28 cm.
Žije v hustších tropických deštných lesích, kde hnízdí v dutinách stromů. Tam snáší jedno až čtyři vejce. Žijí v párech, nebo samotářsky.[254][255] Loví v noci, přičemž se živí převážně hmyzem a jinými bezobratlými, někdy však i drobnými obratlovci.[255]
Vzhledem k úbytku lesů na Filipínách je snaha tento druh chránit pomocí speciálních programů.[254]
Jsou známy dvě barevné formy: šedohnědá a rezavá.[255]
Chov v zoo
Tento druh je chován velmi zřídka. První odchov v Evropě se podařil v Zoo Wroclaw v Polsku.[256] V polovině roku 2019 jej chovalo jen 12 evropských zoo včetně tří českých[257]:
- Zoo Liberec (od 2015)
- Zoo Plzeň (od 2011)
- Zoo Praha (od 2012)
Zoo Praha byla svého času jediná v Evropě[254], která tento druh vystavovala, později se přidala např. Zoo Liberec.[255] V Zoo Plzeň je tento druh chován v zázemí, kde se pravidelně rozmnožuje.[256]
Chov v Zoo Praha
Tento druh je v Zoo Praha chován od roku 2012. První dva jedinci (samice) byli dovezeni přímo z Filipín. Později je doplnil samec ze Zoo Wroclaw. První odchov se podařil v roce 2014.[257] Zoo se podílí i na ochraně tohoto druhu v přírodě Filipín.[254] V roce 2017 byl odchován jeden samec[258], v průběhu roku 2018 se podařilo odchovat hned dvě mláďata (samici a samce). Ke konci roku 2018 byli chováni tři samci a dvě samice.[259]
| Dvojzoborožec hnědavý | |
|---|---|
 Dvojzoborožec hnědavý | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | zoborožci (Bucerotiformes) |
| Čeleď | zoborožcovití (Bucerotidae) |
| Rod | dvojzoborožec (Buceros) |
| Binomické jméno | |
| Buceros hydrocorax Linné, 1776 | |
Kočka palawanská
Kočka palawanská (Prionailurus bengalensis heaneyi) je jedním z dvanácti poddruhů kočky bengálské a endemitem filipínského ostrova Palawan.[260]
Dorůstá délky 45 až 55 cm, dalších 19,5 až 24 cm připadá na ocas. Váží v rozmezí 1,7 a 2,8 kg.[260]
Po březosti o délce 60 až 70 dnů se zpravidla rodí dvě až tři mláďata.
Žije samotářsky a aktivní je zejména za soumraku. Je uzpůsobena pohybu a lovu ve vodě, má plovací blány. Loví také v korunách stromů, neboť nemá problémy ani se šplháním.
Žije v různých typech lesů, zejména vlhčích listnatých, objevuje se i v plantážích. Nepouští se do otevřené krajiny.[261][260]
Chov v zoo
V evropských zoo se jedná o velký unikát, neboť byla na jaře 2019 chována pouze v pěti zoo.[257][262] Nejdelší dobu je má německý Tierpark Berlin, kam byla první zvířata dovezena přímo z domovských Filipín v roce 2013 a kde se podařil v roce 2014 evropský prvoodchov a zároveň první odchov mimo Filipíny vůbec[263]. Dále byly v roce 2019 na seznamu institucí s tímto poddruhem zoo v maďarském Debrecínu a tři české zoo: Zoo Jihlava, Zoo Plzeň a Zoo Praha. Když na konci roku 2018 byla do Zoo Jihlava mladá samice z Tierparku Berlin, v celé Evropě bylo chováno pouze dvanáct jedinců (šest samců a šest samic).[261] Český prvoodchov byl zaznamenán v Zoo Plzeň v roce 2018[257], mláďata ovšem později (do konce roku) uhynula.[264] Stejného roku však bylo úspěšného odchovu dosaženo v Zoo Praha, kde se narodil samec.[257][264]
Chov v Zoo Praha
První jedinci (samec Ilian a samice Taytay) byli do Zoo Praha dovezeni v roce 2015, a to z Tierparku Berlin.[257][263] Jedná se o mláďata narozená ve zmíněné zoo dvěma různým párům, takže jde o nepříbuzný pár.[263] V roce 2018 se jim podařilo odchovat první mládě.[264] V dubnu 2019 se narodilo další mládě.[265]
Dvojzoborožec hnědavý
| Dvojzoborožec nosorožčí | |
|---|---|
 Dvojzoborožec nosorožčí | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | zoborožci (Bucerotiformes) |
| Čeleď | zoborožcovití (Bucerotidae) |
| Rod | dvojzoborožec (Buceros) |
| Binomické jméno | |
| Buceros rhinoceros Linné, 1758 | |
Dvojzoborožec hnědavý (Buceros hydrocorax) je nejmenším druhem dvojzoborožce.
Dosahuje délky 65 až 65 cm[266][267], a to včetně ocasu. Samci jsou větší a těžší, váží 1,3 až 1,8 kg, samice jen do 1,6 kg.[266]
Má pestré zbarvení. Zobák má červenou barvu, krk je zrzavý, obličejová maska černá. Většina těla je šedá (křídla), spodní část těla opět zrzavá. Ocas je bílý. Mláďata jsou zpočátku nenápadně zbarvená černobíle.[266]
Tento druh se vyskytuje na Filipínách, a to ve vždyzelených lesích do nadmořské výšky 2100 m n. m.[266] [267]
Rozlišují se tři poddruhy, jež je možné rozpoznat podle barvy zobáku. Ryze červený zobák má poddruh žijící na ostrovech Luzon a Marinduque (Buceros h. hydrocorax).[267]
- Buceros hydrocorax hydrocorax
- Buceros hydrocorax mindanensis
- Buceros hydrocorax semigaleatus
Stejně jako další zoborožci žije v korunách stromů, kde si zajišťuje také rostlinnou potravu (ovoce, semena). Živočišnou potravu v podobě stonožek, kobylek a dalších bezobratlých si obstarává ráno, kdy slétává na zem.[267] Hmyz je schopný chytat za letu.[266]
Tento druh patří k těm, o jejichž životě v přírodě neexistuje velké množství informací. Samice snáší až čtyři vejce, doba inkubace se udává 35 až 40 dní.[266] Podobně jako u příbuzných druhů však dochází k zazdění samice v dutině stromu s ponecháním malého otvoru pro krmení samice a mláďat.[267] Později samice pomáhá s krmením mláďat, stejně jako starší mláďata.[266]
Chov v zoo
Dvojzoborožec hnědavý je chovaný přibližně v 15 evropských zoo (stav jaro 2019).[268] V rámci Česka se jedná pouze o Zoo Praha. V minulosti tento druh chovaly také Zoo Dvůr Králové a Zoo Liberec.[268]
V Zoo Praha je tento druh chován od roku 2011.[266] Ke konci roku 2018 byla chována čtyři zvířata (dva samci a dvě samice).[264]
Dvojzoborožec nosorožčí
Dvojzoborožec nosorožčí[269][270] (Buceros rhinoceros), nebo také dvojzoborožec velký či zoborožec nosorohý[271] je druhým největším druhem stromového zoborožce.[270]
Vyniká převážně černým zbarvením. Zobák s přilbou mají výraznou oranžovo-červenou barvu.
Vyskytuje se v oblasti jihovýchodní Asie, konkrétně v Indonésii (na Jávě, Sumatře, Borneu), dále v Thajsku, Malajsii a Singapuru). Rozlišují se tři poddruhy, které se liší podobou přilby, zejména jejím tvarem. Žije v tropickém lese, a to až do nadmořské výšky 1400 m n. m.
Je aktivní ve dne. Stejně jako další příbuzné druhy vytváří dlouhodobě stabilní páry. Hnízdění probíhá v dutinách stromů.
Živí se rostlinami a jejich plody, např. fíky[270], ale rovněž menšími druhy živočichů (drobní obratlovci, členovci).
Váží mezi dvěma a třemi kilogramy. Rozpětí křídel až 130 cm. Délka těla 42 až 50 cm, délka ocasu až 40 cm.
Chov v zoo
Tento druh patří k vzácně chovaným. Na jaře 2019 byl v rámci Evropy chován v necelých dvou desítkách zoo.[272] Ve většině případů se jedná o jávský poddruh Buceros rhinoceros silvestris. Nejúspěšnějším chovatelem tohoto druhu v Evropě je Zoo Praha.[273] V Česku jej chová rovněž Zoo Zlín.[272]
Chov v Zoo Praha
V Zoo Praha je tento druh chován od roku 2003, kdy byla dovezena samice Markéta. Do Prahy byla dovezena ze soukromé zoo, ale pochází z volné přírody.[274] Od dva roky později přibyl samec Prokop. První odchov se podařil v roce 2007. V následujících letech se podařilo navázat dalšími úspěšnými hnízděními a přirozenými odchovy.[269] V roce 2011 se poprvé narodila mláďata dvě.[274] V roce 2015 uhynul samec Prokop. Úspěšně jej nahradil jiný samec (Prokop Druhý).[274] Ke konci roku 2017 byl chován pár a dvě toho roku narozená mláďata, tedy čtyři jedinci.[275] Ke konci roku 2018 byl chován samec a čtyři samice, z toho dvě narozené v roce 2018.[276] Do jara 2019 včetně se vylíhlo celkem 15 mláďat a z toho 13 mláďat se podařilo odchovat do věku více než tří měsíců, což se nepovedlo v žádné jiné evropské zoo. Mláďata narozená v březnu 2019 však byla krmena speciálně pomocí maňásků vzhledově připomínajících dospělého jedince, protože samice opustila vejce, která proto byla umístěna do líhně.[273]
Území zoo a jeho příroda
Zoo Praha patří mezi plošně největší metropolitní zoo v Evropě. Navíc díky jejímu umístění nabízí pestrou mozaiku biotopů a stanovišť, která je mezi evropskými zoo unikátní. Nabízí tak nejen podmínky pro chov zvířat horských kopytníků či vodních ptáků, ale také značné množství druhů místní flory a fauny.[277]
Biotopy v zoo
- Kulturní step: část zoo severně od silnice do Podhoří. Luční porost, kavyly, trávnička. Zajímavé druhy volně žijících živočichů: páskovka, běžník kopretinový, saranče měnlivá, pestrokrovečník včelový, přástevník starčkový, zlatěnka, ještěrka obecná, bažant obecný, poštolka obecná, pěnice hnědokřídlá, sysel obecný, lasice kolčava.
- Listnatý les: severozápadní část zoo s expozicemi Severský les. Větší lesní porosty se rozprostírají v nejsevernější části zoo, nad Africkým panoramatem, v území, které není pro návštěvníky přístupné. Dub, buk, habr, javor. Severoamerický trnovník akát vysazovaný od konce 19. století je postupně nahrazován původními druhy dřevin. Mezi živočichy, kteří zde žijí patří: křižák, nosálka dubová, listopas hedvábitý, zdobenec skvrnitý, krutihlav obecný, strakapoud velký, žluna zelená, brhlík lesní, červenka obecná, budníček menší, šoupálek krátkoprstý, norník rudý.
- Skály a skalní step: svahy kolem stezky Zakázanka. V letech 2011 až 2013 proběhla revitalizace. Od 2014 přírodní památka Skály v zoologické zahradě. Druhy zvířat žijících v tomto biotopu v Zoo Praha: vřetenovka, skákavka pruhovaná, mnohonožka dvoupásá, otakárek ovocný, lišaj pupalkový, nesytka pryšcová, přástevník kostivalový, drvodělka, ještěrka zelená, užovka hladká, rorýs obecný, myšice křovinná.
- Břehy a mokřady: tůně, rybníky, nádrže se nacházejí v dolní části zoo. Bylo zde identifikováno 24 druhů vážek (třetina druhů vyskytujících se v Česku). Někdejší mlýnský náhod pod skalou prošel revitalizací v letech 2008 až 2009. Zajímavé druhy živočichů: šídlo královské, potápník vroubený, skokan skřehotavý, ropucha zelená, užovka podplamatá, užovka obojková, polák chocholačka, kvakoš noční, slípka zelenonohá, racek chechtavý, ledňáček říční, slavík obecný.
- Vlhké louky: louky v dolní části zoo poblíž bývalého náhonu, dnes expoziční celek Ptačí mokřady. Zajímavé druhy živočichů: srpice obecná, tesařík pižmový, batolec červený, čmelák rolní, ropucha obecná, kachna divoká, volavka popelavá, krtek obecný.
- Údolní niva: zbytky údolní nivy v oblasti kolem Dětské zoo, poblíž řeky Vltavy. Typickou dřevinou je topol černý. Zajímavé druhy živočichů: lovčík hajní, cvrčík mravenčí, tesařík, střevlík kožitý, slunéčko sedmitečné, stužkonoska olšová, ostruháček jilmový, sršeň obecná, pěnice černohlavá, drozd zpěvný, kavka obecná, netopýr parkový.
- Jehličnatý les: nevelký jehličnatý les mezi vyhlídkou Obora a Gočárovými domy. Zajímavé druhy živočichů: výr velký, kalous ušatý, krahujec obecný, střízlík obecný, králíček obecný, sýkora parukářka, sojka obecná, veverka obecná.
- Zahrady a parky: většina území zoo, celkem 300 druhů dřevin. Zajímavé druhy živočichů: kněžice pásovaná, babočka paví oko, včela medonosná, mravenec čtyřskvrnný, holub hřivnáč, hrdlička zahradní, kos černý, rehek zahradní, pěnkava obecná, zvonek zelený, vrabec domácí, sýkora koňadra, straka obecná, bělozubka šedá, ježek západní, kuna skalní.[277]
- Vinice: obnovená vinice ve stráni mezi expozicí ledních medvědů a Rákosovým pavilonem. Vinice doložená již v minulosti, obnovena 2015.[278]
Dřeviny v zoo
Zajímavé druhy dřevin v areálu zoo jsou opatřeny naučnými tabulkami s názvem druhu a kresbou. V horní části zoo se jedná např. o . V dolní části zoo může návštěvník vidět například .
Umění v Zoo Praha
Sochy v Zoo Praha
Ketupa malajská
Ketupa malajská (Ketupa ketupu) je druh tropické sovy, který se vyskytuje v Asii.
Ketupa malajská dosahuje délky těla 22 až 26 cm, ocas má dalších 16 až 18 cm[279] (celkem 40 až 48 cm)[280]. Rozpětí křídel je až 120 cm. Váží něco málo přes jeden kilogram.[279] Samice jsou větší než samci.[280]
Hlavní potravou tohoto druhu sovy jsou ryby, a tak se pro něj používá označení rybí sovy. Živí se však i dalšími vodními živočichy, např. kraby. Součástí jídelníčku mohou být i myši, žáby či plazi.[280] Měkkýše sbírají zobákem při chůzi po břehu, ryby loví z letu nad hladinou.[279] Jejich pařáty jsou speciálně uzpůsobeny tak, aby nedošlo k vyklouznutí ryby.[281] S tím také souvisí prostředí, v němž ketupy žijí. Jedná se o lesní lokality s klidnou sladkou vodou (říční břehy, břehy jezer a rybníků, rýžová pole). Vyskytuje se až do nadmořské výšky 1600 m.[280]
Regionem výskytu tohoto druhu je jihovýchodní a částečně jižní Asie (např. Indonésie, Bangladéš, Thajsko, Vietnam či Myanmar).[282]
Snáší jedno, popř. dvě vejce. Ta jsou inkubována po dobu 28[279] až 35 dní.
Chov v zoo
Ketupa malajská patří k vzácně chovaným druhům, v rámci celé Evropy byla v květnu 2019 chována jen v necelé desítce zoo, zejména v Německu a ve Spojeném království. V Česku je chována pouze v Zoo Praha. V žádné jiné české zoo tento druh nebyl nikdy chován.[283]
Chov v Zoo Praha
Chov tohoto druhu sovy v Zoo Praha započal v roce 1972. Toho roku přišel pár. Samec z tohoto pár strávil v zoo 21 let života. Po jeho úhynu následovala pauza v chovu, další dvojice zvířat přibyla v roce 2002. Jednalo se o zvířata z volné přírody[279], konkrétně z Myanmaru.[281] První úspěšný odchov byl zaznamenán o sedm let později (2009). Jednalo se o první úspěšný přirozený odchov v historii evropských zoo.[284] Proto také mládě dostalo jméno Evropa odkazující na tento úspěch.[279] Tato samička spolu ze samcem ze Singapuru utvořila druhý chovný pár.[281] Další odchovy následovaly (2010, 2012, 2014, 2018). Pro úspěšné hnízdění je ketupám simulován přirozený cyklus období dešťů, během něhož právě dochází k hnízdění. Ke konci roku 2017 byli chováni tři samci a tři samice.[285]
Tento druh je k vidění ve voliérách tropických sov v dolní části zoo, u pavilonu tučňáků. Expozice vznikla v roce 2010 a byla slavnostně otevřena při zahájení hlavní návštěvnické sezony.[286]
Agamka písečná
Agamka písečná (Phrynocephalus mystaceus) je druh plaza z řádu šupinatí, který se vyskytuje ve Střední Asii. Jedná se o největší druh agamky.[287]
Tento druh, jak již z názvu vyplývá, obývá písečné prostředí, a tomu také odpovídá splývavé zbarvení.[288] Na hřbetu má tmavší vzor nepravidelného tvaru.[287][288]
Dosahuje délky 22–24 cm, z toho polovina připadá na tělo a druhá na ocas. Váží do 55 g.[289] Pro srovnání – čtyřdenní mládě v Zoo Praha měřilo 7,5 cm a vážilo 3 g.[290] Kladou dvě až čtyři vejce, přičemž doba jejich inkubace dosahuje průměrně 60 dnů.[288]
Je aktivní přes den, kdy si vyhrabává až metrové nory.[287] Živí se částmi rostlin, bezobratlými a příležitostně i jinými druhy ještěrů.[288]
Při nebezpečí se zahrabává do písku, a to příčným chvěním.[288] Pro zastrašování nepřítele používá svou červeně zbarvenou kožní řasu, kterou má umístěnou na okrajích tlamy. Široce otevře tlamu a k tomu rozvine právě barevně výrazné vějířky kožní řasy.[289] Navíc vyluzuje zvuky a útočí.[288]
Taxonomie
Rozlišují se dva poddruhy[287]:
- Phrynocephalus mystaceus mystaceus (Pallas, 1776) – nominátní poddruh
- Phrynocephalus mystaceus galli (Krassowsky, 1932)
Chov v zoo
V chovech zoo se jedná o velmi raritní druh. V rámci Evropy je chován jen ve dvou českých zoo – Zoo Hluboká a Zoo Praha.[291]
Chov v Zoo Praha
Agamka písečná se v Zoo Praha prvně objevila v roce 1957. Další záznam pochází z roku 1974 a také z roku 2011 je doložen jedinec bez určení poddruhu. Mezitím však v roce 2006 byl chován nominátní poddruh Phrynocephalus mystaceus mystaceus. V letech 2011–2017 byl chován jiný poddruh – P. m. galli.[288][291] V roce 2018 došlo k návratu chovu nominátního poddruhu.[291] Obecně se u tohoto druhu podařilo mnoho úspěchů světového významu. V roce 2012 se Zoo Praha stala první zoo na světě, kde se podařilo tento druh odchovat.[292] Toho roku se podařilo odchovat hned šest mláďat.[291] I v současnosti je Zoo Praha jedinou zoo na světě, kde se daří odchovávat. Zatím poslední mládě se vylíhlo 18. 3. 2019.[290] Povedlo se to díky obnovení chovu dovozem tří samců a dvou samic od soukromého chovatele na konci října roku 2018.[293] Za celou historii chovu tak bylo odchováno 15 mláďat.[288][290]
Druh je k vidění v pavilonu šelem a plazů v dolní části zoo.[288] Tamní terarijní expozice Kattakum představuje hned několik druhů plazů pouštních oblastí Střední Asie.
Holub nikobarský
Chov v zoo
Holub nikobarský je chován v přibližně 80 evropských zoo, z toho nejvíce v Německu (zhruba 20 zoo). V rámci Česka se jedná o pět zařízení:
V minulosti tento druh chovaly také Zoo Chleby či Zoo Dvůr Králové. Na Slovensku tento holub chován nebyl a není.[294]
Chov v Zoo Praha
Holub nikobarský se v pražské zoo prvně objevil roku 1969.[295] Současný chov je datován od roku 1991. První úspěšný odchov se podařil v roce 2000 a od té doby se daří úspěšné odchovy opakovat.[294] Ke konci roku 2017 bylo chováno sedm jedinců (čtyři samci a tři samice).[296]
Tento druh je k vidění v dolní části zoo, konkrétně ve voliérách mezi pavilonem tučňáků a výběhem tapírů jihoamerických naproti vstupu do expozičního celku Vodní svět a opičí ostrovy.
Majna žlutolící
| Majna žlutolící | |
|---|---|
 Majna žlutolící | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | špačkovití (Sturnidae) |
| Rod | Mino |
| Binomické jméno | |
| Mino dumonti (Lesson, 1827) | |
Majna žlutolící (Mino dumontii) je druh ptáka, pěvce patřícího do čeledi špačkovití.
Většina peří je zbarvena tmavě (hnědě až černě) s kovovým leskem. Název tomuto druhu však dala žlutá kůže kolem očí – na lících.[297]
Patří mezi monogamní druhy živočichů. Se svým partnerem vytváří pár na celý život.[298]
Vyskytuje se v oblasti Nové Guinei a okolních ostrovů. Žije v tamních tropických lesích.
Živí se bezobratlými (hmyzem, pavouky) a plody rostlin.[297]
Dosahuje délky 21[297] až 25[298] cm a váhy 217 gramů.[298]
Bylo zjištěno, že samice snáší jedno až dvě vejce[298], dle jiných údajů však dvě až pět vajec.[299][297] doba inkubace se udává 14 dní[298], resp. 17 dní.[299]
Chov v zoo
Majna žlutolící patří k raritně chovaným druhům ptáků. V dubnu 2019 byla chována jen v šesti evropských zoo. Mezi nimi jsou dvě zoo v Nizozemsku a po jedné zoo v Německu, Spojeném království, Rakousku a také v Česku. V Česku teto druh chová Zoo Praha. V historii byl tento druh chován také ve třech dalších českých zoo: Zoo Olomouc, Zoo Plzeň a Zoo Zlín. Chov ve zlínské a olomoucké zoo byl ukončen v roce 2008, kdy byli poslední jedinci přemístěni právě do Zoo Praha. V plzeňské zoo byl v letech 2015–2017 chován v zázemí samec tohoto druhu.[300]
Chov v Zoo Praha
V Zoo Praha je tento druh chován od roku 2008. První úspěšný odchov byl zaznamenán o dva roky později.[298] V roce 2015 byl chov doplněn o pár z nizozemské zoo Avifauna Alphen.[301]
Ke konci roku 2017 byl chován pár.[296]
Majna žlutolící je k vidění ve voliérách v dolní části zoo, konkrétně mezi pavilonem tučňáků a výběhem tapírů jihoamerických, naproti vstupu do expozičního celku Vodní svět a opičí ostrovy.
Indonéská džungle
Indonéská džungle je název největšího biotopového pavilonu v českých zoo. Nachází se v Zoo Praha a vznikl v letech 2001–2004 na místě původního pavilonu opic. Slavností otevření se konalo 29. 11. 2004 za účasti tehdejšího prezidenta České republiky Václava Klause. Prosinec po otevření pavilonu se stal vůbec nejnavštěvovanějším prosincem v historii zoo. Hned následujícího roku se podařilo zoo historicky vůbec poprvé překonat hranici jednoho milionu návštěvnických vstupů.
Pavilon byl ve své době nejdražším projektem v historii českých zoo. Jeho výstavba stála 185 mil. Kč.[302]
Téma pavilonu
Pavilon představuje region jihovýchodní Asie, konkrétně prostředí tropických deštných lesů zejména Indonésie. Představena je fauna i flóra ostrovů Sumatra, Jáva či Nová Guinea). Představeny jsou i navazující biotopy mangrovů či řek. Tropický les je vytvořen nejen s pomocí živých rostlin, ale také díky umělým stromům. Ten největší ve střední části stavby na výšku měří 16 metrů a váží 2 tuny.
Historie
Plány na tropický pavilon vznikly v souvislosti s potřebou nahradit starý pavilon opic, který v Zoo Praha fungoval pět desetiletí. Snahou bylo nahradit klecový způsob vystavování velkého počtu druhů primátů nahradit většími naturalistickými expozicemi pro menší počet druhů. Proto také největší expozice současného pavilonu byly a jsou určeny primátům – zejména orangutanům. Další druhy primátů postupně získaly prostory v dalších částech zoo (např. pavilon goril či expoziční celkem Vodní svět a opičí ostrovy), a nejsou tak soustředěny pouze v jednom pavilonu, jak tomu bylo do roku 1999. V průběhu roku 1999 proběhla architektonická soutěž na stavbu nového pavilonu. V ní zvítězil architektonický ateliér AND (architekti V. Danda, P. Ulman a J. Kosnar). V následujícím roce bylo zajištěno územní rozhodnutí, stavební povolení i projektová dokumentace. V závěru února 2001 začala vlastní výstavba nové budovy. Ta probíhala až do října roku 2004. Oproti původním plánům došlo ke prodloužení doby výstavby, a to kvůli povodni, která zoo zasáhla v roce 2002.
V roce 2005 byla k pavilonu přistavěna venkovní voliéra pro orangutany.[302]
Za dobu fungování pavilonu došlo k několika změnám ve složení zvířat i doplnění menšími expozicemi (viz Expozice).
O tom, že se pavilon stal oblíbeným nejen u návštěvníků, ale i u zvířat, svědčí fakt, že se v něm podařilo odchovat také mnoho vzácných druhů živočichů, např.:
- varan komodský (2007) – první odchov v Česku
- vydra hladkosrstá (2017) – první odchov v kontinentální Evropě[303]
- orangutan sumaterský (2013)
- makak vepří (2011)
- dikobraz palawanský (2016, 2017, 2018)[294]
- oviječ filipínský (2010, 2011)
Základní parametry
- Celková plocha: 2900 m2
- Plocha expozičního skleníku: 1900 m2
- Objem pavilonu – skleníku: 16 000 m3
- Plocha venkovní voliéry orangutanů: 350 m2
- Pavilon je zastřešen skleněnou kupolí ve tvaru nepravidelného rotačního elipsoidu. Jednotlivá skleněná pole mají tvar lichoběžníku, každé s jinými rozměry. Konstrukce je samonosná z příhradových nosníků.
Expozice
Pavilonem prochází jednosměrná návštěvnická cesta, kolem níž je ve dvou patrech rozmístěno několik expozic.
Vstupní atrium
Vstupní část pavilonu patří představení oblasti Indonésie jako regionu tisíců ostrovů. Nechybí ani velká mapa. Již zde se však kromě edukačních panelů nachází také kaskádovitě propojený systém několika nádrží představujících indonéskou řeku. Jsou zde chovány ryby a také želvy (např. želva amboinská).
Dolní část skleníku
- expozice varanů komodských – největších ještěrů světa
- expozice makaků vepřích – ostrovní expozice primátů
- expozice lezců obojživelných – expozice unikátních magrovních ryb
- expozice vyder hladkosrstých – tato expozice se nachází vpravo od návštěvnické cesty. Původně byla určena pro hulmany jávské a vydry malé. Hulmani však byli v ostrovní expozici jen do roku 2005, kdy byli převezeni do Zoo Dvůr Králové. Nahradily je největší cibetkovité šelmy binturongové. Ti pak byli přesunuti na menší ostrov (původně pro gibony) v horní části pavilonu. Vodní příkop kolem ostrova a spodní část ostrovy tedy původně obývaly vydry malé, které byly v roce 2013 nahrazeny vzácnějším druhem – vydrou hladkosrstou.[304] Odchov sedmerčat se stal jednou z největších chovatelských událostí roku 2017.
Noční expozice (jeskyně)
Návštěvnická chodba vede jeskyní, v jejíchž stěnách se za skly nacházejí expozice vzácných nočních savců, např. ježur a velemyší. Jedna z expozic je v horní části otevřena, a kaloni, kteří ji obývají, tak mohou létat i skrz návštěvnickou část jeskyně. Na konci chodby se vpravo nachází expozice varanovců bornejských. Po východu z noční část se před stoupáním do horní části pavilonu nachází akvaterárium s rybami a hady (např. stříkoun lapavý).
Horní část skleníku
V horní části skleníku se nachází rozsáhlejší celek "tropického lesa", který obývá šest druhů ptáků včetně vzácné majny Rotschildovy. Návštěvník tudy prochází k vyhlídce na poloostrov orangutanů. Ve vodním příkopu jsou k vidění želvy. Na menším poloostrovu žijí binturongové palawanští. Původně tato plocha patřila gibonům lar, později se jednalo o vejminek samce orangutana sumaterského Kamy. Před východem z pavilonu se nacházejí další dvě expozice menších savců. Vpravo žijí tany severní. Vlevo bylo původně odpočinkové místo v pralesní vegetaci, na jehož větší části vznikl přístřešek za nímž je schovaná expozice dikobrazů palawanských. Dříve v ní žily velemyši obláčkové, později kančilové.
Chované druhy
Stěžejní druhy
- orangutan sumaterský – více též viz Chov orangutanů v Zoo Praha
- varan komodský – jeden z nejvýznamnějších světových chovatelů
- velemyš obláčková – Zoo Praha vede plemennou knihu
Přehled druhů chovaných v pavilonu v době otevření (29. 11. 2004)
V době otevření pavilonu žilo v jeho expozičních prostorách celkem min. 61 druhů živočichů (13 druhů savců, 6 druhů ptáků, 9 druhů plazů a min. 33 druhů ryb).[305]
Savci
- orangutan sumaterský
- kaloň rodu Rousettus
- kuskus pozemní
- lori štíhlý
- kusu liščí
- klokánek králíkovitý
- ovíječ pruhovaný
- vakoveverka létavá
- hulman jávský
- makak vepří
- gibon lar
- vydra malá
- tana severní
Ptáci
- majna Rothschildova
- špaček tlustozobý
- rýžovník šedý
- hrdlička vínorudá (červenopásá)
- bulbul rudouchý
- holub bronzový
Plazi
- varan komodský
- batagur tuntong
- kalagur bornejský
- orlície bornejská
- želva amboinská
- želva zubatá
- dlouhokrčka Siebenrockova
- karetka novoguinejská
- želva tlustohrdlá
Ryby
- čichavec perleťový
- čichavec drobnošupinný
- čichavec šedý
- čichavec zelený
- čichavec zakrslý
- čichavec líbající
- parmička žraločí
- parmička červenoocasá
- parmička červenoploutvá
- parmička černopruhá
- nožovec malý
- nožovec Blankův
- hrotočelec ohnivý
- hrotočelec ozbrojený
- mřenka nádherná
- parmička Schwanenfeldtova
- parmička pruhoocasá
- tvrdoretka Hasseltova
- nožovec velký
- parma Hoevenova
- parmička černá
- parmička krásnoploutvá
- parmička Everettova
- parmička černoskvrnná
- parmička páskovaná
- parmička purpurová
- parmička čtyřpruhá
- parmička nádherná
- tvrdoretka bantamská
- lezec obojživelný
- stříkoun lapavý
- okatec stříbrný
- kaložrout skvrnitý
Přehled aktuálně chovaných druhů (březen 2019)
Na konci března 2019 bylo vystavováno a naučnými popisky označeno celkem 54 druhů živočichů (15 druhů savců, 6 druhů ptáků, 8 druhů plazů, 1 druh obojživelníka a 24 druhů ryb). Ze zmíněného počtu je 38 druhů (resp. poddruhů) stejných jako při otevření, jiné druhy již Zoo Praha nechová, další byly přemístěny do jiných expozic, řada druhů přibyla (často nahradily méně vzácné – např. místo vydry malé vydra hladkosrstá).
Savci
- orangutan sumaterský
- binturong palawanský
- vydra hladkosrstá
- makak vepří
- vakoveverka létavá
- outloň váhavý
- klokánek králíkovitý
- ježura australská
- kuskus pozemní
- velemyš Heaneyova
- velemyš obláčková
- kaloň rodu Rousettus
- ovíječ filipínský
- dikobraz palawanský
- tana severní
Ptáci
- špaček tlustozobý
- hrdlička vínorudá
- majna Rothschildova
- rýžovník šedý
- holub bronzový
- bulbul rudouchý
Plazi
- varan komodský
- želva amboinská
- dlouhokrčka Siebenrockova
- krátkokrčka červenobřichá
- karetka novoguinejská
- želva záhadná
- varanovec bornejský
- bičovka stromová
Obojživelníci
Ryby
- lezec obojživelný
- parmička červenoocasá (labeo červenoocasé)
- parmička krásnoploutvá (labeo krásnoploutvé)
- čichavec líbající
- čichavec perleťový
- čichavec drobnošupinatý
- nožovec malý
- nožovec Blancův
- parmička Schwanenfeldova
- amuřice Hoevenova
- parmička žraločí
- nožovec velký
- parmička černá (labeo černé)
- parmička čtyřpruhá
- parmička purpurová
- parmička páskovaná
- parmička černoskvrnná
- parmička nádherná
- parmička Everettova
- stříkoun lapavý
- okatec stříbrný
- hlaváč sundský
- kaložrout skvrnitý
- kaložrout pruhovaný
Zajímavé druhy rostlin
- viz Trojský koník
Environmentální enrichment
Environmentální enrichment je označení pro obohacení a zpestření prostředí a života živočichů v lidské péči. Jde o přístup (koncept) založený na souboru prvků, aktivit a činností, které nahrazují resp. napodobují aktivity zvířat z volné přírody tak, aby došlo ke zlepšení kvality jejich života.[306] Zvířata v lidské péči totiž nemusejí bránit své teritorium ani unikat před predátory. Tradičně ani nemusejí hledat potravu. To je ovšem prvek, který je možné nejlépe napodobit.
Může se uplatnit u zvířat v zoo (je nezbytnou součástí moderní zoo[307]) i u domácích mazlíčků.[308]
Enrichment je založen na principu zajištění a vytváření činností obdobných těm ve volné přírodě, zaplňující volný čas zvířat v uzavřeném prostředí pestrým programem a podněty. Snahou je narušit pravidelnou každodenní rutinu, která by ohrožovala psychické zdraví chovaných zvířat (riziko vzniku stereotypního chování[309]), a naopak stimulovat duševní i fyzickou aktivitu zvířat a pohodu.[308][310][311] Proto ani enrichment nesmí být stereotypní.[309]
Prvopočátky jsou spjaty s primáty a zejména lidoopy, tedy nejbližšími příbuznými člověka. Uplatňuje se však také u šelem, kopytníků i ptáků.[310]
Vhodná podoba enrichmentu se odvíjí od druhu zvířete i od znalosti o konkrétním jedinci, např. jeho věku a zdravotním stavu.[308]
Enrichmentem je již vytvoření přirozené skupiny zvířat obdobné té, co mají možnost utvořit ve volné přírodě. Mají tak možnost nejen přirozeného sociálního chování, ale taktéž odchovu mláďat. S mládětem si pak členové skupiny "hrají", vychovávají jej, a tím se zaměstnávají. Obohacením života zvířat je též možnost pozorovat jiné druhy i člověka – například návštěvníka v zoo.[311]
Cíle enrichmentu
- zvýšení rozmanitosti chování
- snížení četností abnormálního chování ve prospěch projevů normálního chování
- zvýšení využívání prostředí
- nalezení a odstranění potenciálních zdrojů chronického stresu[312]
- zlepšení schopnosti zvládnout akutní stres
Typologie
Enrichment je možné rozdělit do několika kategorií či typů. Jedním z přístupů je dělení na potravní, smyslový, environmentální enrichment a hračky.[308][311]
- Potravní enrichment
- Nejčastější způsob. Zvířata většinu volného času ve volné přírodě také tráví sháněním potravy.[311] Nejjednodušší verzí je situace, kdy zvíře nedostane potravu do misky, ale do různých míst výběhu. Již to totiž vyvolává aktivitu.[308] Dále je možné potravu různě schovávat a maskovat, aby bylo náročnější se k jídlu dostat (příklad: dřevo s vyvrtanými otvory pro klokánky králíkovité, figuríny). Mezi příklady potravního enrichmentu také patří věšení potravy do hůře dostupných míst (do výšky), natírání na stěny nebo zamrazení potravy do ledu. Zpestřením je též obměna denního rozvrhu.[311]
- Smyslový enrichment
- Enrichment podporující smysly zvířat, např. zrak či hmat. Nejčastěji se však objevuje v podobě pachového enrichmentu. Zajištění různých vůní a pachů, např. pomocí aromatických olejů, či krve a trusu.[311]
- Environmentální enrichment
- Enrichment v podobě vhodného prostředí, které napodobuje prostředí přirozené. Základem této podoby enrichmentu je podoba samotné expozice, která by měla stimulovat zvíře a nabízet mu pestré prostředí zaručující pohyb, podněty i klid a úkryt. Na to pak navazují možnosti průběžných změn v expozici, založených na zajištění jiných či nových prvků pro nejrůznější aktivity, např. kmeny, lana. Roli hraje také povrch prostoru i množství a podoba zeleně.[311]
- Hračky
- Zajištění předmětů, s nimiž zvířata mohou manipulovat a "hrát si". Tyto prvky stimulují přirozené chování, tedy činnosti, které jsou pro dané živočichy typické a samozřejmě ve volné přírodě, ale v lidské péči by se jim jich jinak nedostávalo. Tyto předměty mohou být ryze přírodního charakteru (např. plody jako tykve, kokosové ořechy, borové šišky; nebo vrbové proutí). Často se však jedná také o ryze lidské výrobky (míče, papírové krabice, barely, uzle z provazů nebo prolézačky vyrobené z požárních hadic).[311] Hračky se často kombinují s jídlem, aby byly pro zvířata zajímavější.[308]
Často je rozlišováno těchto pět typů enrichmentu[313][314][315][316]:
- fyzický
- prostředí – velikost (plocha, objem), vizuální bariéry, místa úkrytu
- vybavení – vnitřní (trvalé – tyče; přechodné – hračky, lana, substrát); vnější (zavěšené předměty, rébusy)
- klimatické podmínky (světlo, vlhkost, teplota)
- sociální
- kontaktní (přítomnost v přirozené skupině /např. páru/, přímý kontakt s člověkem/bez přítomnosti člověka)
- nekontaktní (skrze prostředky komunikace – např. vizuální, hlasové)
- potravinový:
- podávání krmení (frekvence, rozvrh, prezentace, příprava)
- typ krmení (nové, variabilita, dárky)
- pracovní/kognitivní
- psychologický (rébusy, nové objekty)
- trénink (mechanické prostředky)
- senzorický
- vizuální (nahrávky, TV, obrázky, okna)
- zvukový (hudba, vokalizace)
- využití dalších smyslů (hmat, chuť, čich)
Dalším přístupem je dělení na pasivní a aktivní enrichment.[317]
Příklady
- hledání potravy, její sběr, ochutnávání – speciální "servírování" potravy tak, aby bylo náročné se k ní dostat, resp. musí šimpanz přemýšlet, jak ji co nejlépe zpracovat (např. speciálně nakrájený meloun, uzavření jídla do krabic či jiných předmětů, rozmístění na různá místa).
- obohacení prostředí – zajištění větví, kmenů, hamak a dalších prvků, které zvětšují a obohacují expozici. Zajištění hracích prvků, např. míče.
- zabavení speciální činností – možnost kreslení (netoxické barvy)
- kombinovaný enrichment – např. nalezení větvičky, její úprava, díky které se dostanou k potravě – trénování zručnosti
- tvorba umělého sněhu
- hračky – míče apod.
- zajištění pachů pro aktivizaci
- zamrazování potravy do ledu
- "torpédo" pro simulaci pohybu plovoucí potravy
Chov slonů v Zoo Praha
Zoo Praha patří k významným evropským chovatelům slonů. První slon byl do Zoo Praha dovezen dva roky po jejím otevření, tedy v roce 1933. Jednalo se zároveň o prvního slona v československých zoo.[318]
Narodila se v ní tři mláďata, z toho dvě byla přímo v zoo také počata. Další mládě bylo v Praze počato, ale narodilo se již v Německu.
Současná skupina (stav na počátku roku 2019) je největší v českých a slovenských zoo – čítá sedm zvířat.
Za celou historii chovu je v záznamech uvedeno celkem 25 jedinců tří druhů (do roku 2011 se jednalo o 17 zvířat).[319] Do roku 2006 byly chovány smíšené skupiny více druhů. Od té doby je chována skupina indických slonů. Již historicky převažovali sloni indičtí, ale objevili se též čtyři sloni afričtí a dokonce jeden slon pralesní. Aktuální skupina slonů indických (stav 2019) čítá sedm zvířat – chovného samce, čtyři samice a dvě mláďata (mladé samce).[320]
| Jméno slona | Pohlaví | Druh (poddruh) | Pobyt v Zoo Praha | Poznámky |
|---|---|---|---|---|
| Baby | samec | slon indický | 1933–1951 | první slon v historii Zoo Praha, příchod v červenci 1933 ze Srí Lanky |
| Jumba | samice | slon indický | 1951–1953 | pobyt v zoo 2 roky a 4 měsíce, s Babym byli chováni odděleně |
| Duňa | samice | slon indický | 1952–1960 | |
| Petr I. | samec | slon africký | 1954–1965 | |
| Pepík | samec | slon indický | 1956 | dar vietnamské vlády, pobyt 3 měsíce (umístěn v horní části zoo, nikoliv s ostatním slony), poté přesun do Zoo Ostrava |
| Gulab | samice | slon indický | 1966– | *1959 v Indii, ve stájích pracovních slonů, nejstarší dosud žijící slon v Zoo Praha |
| Svádhín | samec | slon indický | 1968–1970 | |
| Petr II. | samec | slon africký | 1969–1977 | |
| Sundari | samice | slon indický (slon cejlonský) | 1971–1981 | dar srílanské vlády |
| Kadíra | samec | slon indický (slon cejlonský) | 1971–2002 | dar srílanské vlády, uhynul při povodni 2002 |
| Sabi | samice | slon africký | 1970–2006 | |
| Arba | samice | slon africký | 1971–1983 | |
| Jimbo | samec | slon pralesní | 1972–1976 | |
| Shanti | samice | slon indický | 1977– | *1976 v Indii, před příchodem do zoo v majetku Filmového studia Barrandov, hrála ve filmu Pan Tau v oblacích, maluje abstraktní obrazy |
| Praya | samice | slon indický | 2003–2005 | |
| Naing Thein | samec | slon indický | 2003–2009 | odchod do Zoo Lipsko, výměna sloních samců s touto německou zoo |
| Mekong | samec | slon indický | 2009–2014 | *1982 ve Vietnamu, příchod ze Zoo Lipsko, odchod v prosinci 2014 do Zoo Artis Amsterdam, otec Maxmiliána |
| Donna | samice | slon indický | 2012–2017 | příchod v květnu 2012 z Rotterdamu, matka prvního v Praze narozeného mláděte (počaté však ještě v Rotterdamu), odchod do Zoo Osnabrück v březnu 2017 |
| Tonya | samice | slon indický | 2012–2013 | příchod v květnu 2012 z Rotterdamu s matkou Donnou, úhyn v prosinci 2013 na sloní herpes |
| Janita | samice | slon indický (slon cejlonský) | 2012– | *2004 na Srí Lance, matka Maxe |
| Tamara | samice | slon indický (slon cejlonský) | 2012– | *2005 na Srí Lance, matka Rudiho |
| Sita | samice | slon indický | 2013–2017 | *2013 v Zoo Praha, první v Praze narozené slůně |
| Ankhor | samec | slon indický | 2014– | *1983 v Barmě, příchod z Tierparku Berlin, kde byl od konce 80. let. 20. století, otec Rudiho |
| Maxmilián (Max) | samec | slon indický | 2016– | *2016 v Zoo Praha, první v Praze narozené i počaté slůně |
| Rudolf (Rudi) | samec | slon indický | 2016– | *2016 v Zoo Praha, druhé v Praze narozené i počaté slůně |
Expozice slonů
Sloni byli v průběhu historie pražské zoo postupně chováni na třech místech. První dvě místa se nacházela v dolní části zoo, teprve od roku 2012 jsou sloni chováni v horní části zoo, která není ohrožena povodněmi.
První pavilon slonů
První stavba určená pro slony vznikla v dolní části zoo, nedaleko od hlavního vchodu, v místech současné expozice lemurů kata.[318] V této etapě chovu byla k vidění max. dvě zvířata.[326]
Pavilon velkých savců
Pavilon byl vybudován v letech 1963–1971. Roku 1973 byl zpřístupněn veřejnosti. V době vzniku se jednalo o největší stavbu v československých zoo. Od počátku však byly se stavbou problémy, se zoo byla výstavba konzultována velmi málo. Navíc se jednalo údajně o první povrchovou stavbu podniku Výstavba kladenských dolů.[325] Původně byl věnován chovu zejména slonů, hrochů a nosorožců. Objevili se však i hrošíci liberijští či tapíři. V době největšího rozvoje zde bylo chováno až sedm slonů, a to ve dvou druzích.[326] V současnosti (2019) slouží stavba z velké části jako zázemí, část je věnována chovu plazů jako expoziční terárium. V území někdejších sloních výběhů se nalézá tzv. Rezervace Bororo, což je hrací komplex nejen pro děti doplněný o kavárnu a amfiteátr s ukázkou výcviku zvířat.
Údolí slonů
Současným ubytování pro slony v Zoo Praha je expoziční komplex Údolí slonů. Výstavba proběhla v letech 2010 až 2013 a vyžádala si částku 346 mil. Kč. Také v tomto případě se jednalo o nejdražší stavbu historie zoo. Pavilon je určen až pro deset slonů a navazuje na něj trojice výběhů o celkové ploše přes 0,8 ha. Návštěvníci se v rámci naučných stezek mají možnost seznámit s rolí slonů v asijské kultuře.[327]
Chov hrochů v Zoo Praha
Zoo Praha patří k významným evropským chovatelům hrocha obojživelného. V jejím areálu je druh chován od roku 1933.
První hroch přišel do Zoo Praha 10. dubna 1933[328], tedy rok a půl po otevření zoo.[329] Jednalo se o hrocha Petra, který se narodil pravděpodobně o pět let dříve a do zoo přišel z cirkusu Kludský.[328] Po úhynu Petra 13. 2. 1939 došlo k válečné přestávce chovu hrochů v pražské zoo. V roce 1944 přišla ze Zoo Berlin hrošice Zuzana, která žila až do roku 1977. Za zmínku stojí, že byla odkoupena v poměru jeden kilogram váhy – jedna koruna.[330]Do roku 1971 byli chováni pouze samostatní jedinci. Toho roku se podařilo získat první pár do pavilonu velkých savců.[331]
První úspěšný odchov se povedl v roce 1978. Jednalo se o samce jménem Jožin[331], který v roce 1980 odešel do Zoo Lipsko. Do počátku roku 2019 se narodilo 27 mláďat. Odchovat se podařilo 11 mláďat, přičemž jedno z nich[332] – samec Slávek (30. 10. 1984 – 6. 10. 2018) se stal zároveň mnohonásobným otcem z období po roce 2000. Šlo o jednu z největších zvířecích osobností pražské zoo. V roce 2018 žil v zoo společně se samicí Maruškou a jejich synem Fandou.
Mláďata se narodila např. v letech 1999[333], 2006, 2011 či 2016.
Roku 2006 přišel na svět samec Tomík (ze Zoo Praha odešel v roce 2010). Jednalo se op první úspěšně mládě samice Marušky.
V roce 2011 se narodil samec Váleček (jméno bylo vybráno na základě ankety na facebooku, kmotrem Marek Eben)[334]. Zatím naposledy v roce 2016, kdy se v lednu narodil samec Fanda, kterého pokřtil herec David Novotný.[335]
Dosud bylo odchováno 11 mláďat.
Hroši dlouhou dobu obývali expozici v dolní části zoo. V roce 2012 se přestěhovali do pavilonu hrochů v horní části, který vznikl v rámci výstavby nového expozičně-chovatelského komplexu pro slony a hrochy.
| Jméno hrocha | pohlaví | příchod do Zoo Praha | příchod z | odchod ze Zoo Praha | poznámka |
|---|---|---|---|---|---|
| Petr | samec | 10. 4. 1933 | Cirkus Kludský | první hroch v Zoo Praha | |
| Zuzana | samice | 28. 6. 1944 | Zoo Berlin | úhyn 1977 | |
| Jónás (Zulu) | samec | 25. 5. 1971 | Zoo Budapešť | otec prvního odchovaného mláděte | |
| Viktorka (Zaira) | samice | 25. 5. 1971 | Zoo Budapešť | matka prvního odchovaného mláděte | |
| Jožin | samec | 18. 9. 1978 (narození) | narozen v Zoo Praha | 15. 5. 1980, Zoo Lipsko | první mládě odchované v Zoo Praha |
| Kivu | samec | 12. 2. 1981 (narození) | narozen v Zoo Praha | 4. 1. 1983 | |
| Kibo | samec | 12. 2. 1981 (narození) | narozen v Zoo Praha | 4. 1. 1983 | |
| samec | 11. 2. 1983 (narození) | narozen v Zoo Praha | 18. 6. 1984 | ||
| Slávek | samec | 30. 10. 1984 (narození) | narozen v Zoo Praha | dlouhodobý chovný samec, úhyn 6. 10. 2018 | |
| Lentilka | samice | 9. 8. 1988 (narození) | narozena v Zoo Praha | úhyn při povodni 2002 | |
| Elisabeth | samice | 27. 2. 1992 | Zoo Hannover | 28. 3. 1998, Zoo La Fléche | matka dvou mláďat v Zoo Praha |
| Bohunka | samice | 3. 10. 1993 (narození) | narozena v Zoo Praha | 29. 5. 1995, Zoo Jerez | dcera Elisabeth |
| Onyx | samec | 17. 10. 1995 (narození) | narozen v Zoo Praha | 1. 7. 1998, Zoo Berlin | syn Elisabeth |
| Barborka | samice | 23. 4. 1999 (narození) | narozena v Zoo Praha | úhyn při povodni 2002 | |
| Maruška | samice | 15. 11. 2002 | Zoo Ostrava | matka většiny potomků Slávka | |
| Cyril (Tomík) | samec | 21. 4. 2006 (narození) | narozen v Zoo Praha | 2010 | první syn Slávka a Marušky |
| Váleček | samec | 8. 6. 2011[330] (narození) | narozen v Zoo Praha | 2014, Zoo Wroclaw | |
| Fanda | samec | 28. 1. 2016[336] (narození) | narozen v Zoo Praha |
Reference
- ↑ PUSCHMANN, WOLFGANG -2008. Savci chov zvirat v zoo : zvířata v lidské péči. 1. české vydání. vyd. Dvůr Králové nad Labem: [s.n.] 976 Seiten, 32 ungezählte Seiten s. Dostupné online. ISBN 978-80-905184-3-8, ISBN 80-905184-3-5. OCLC 951818196
- ↑ BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g ZOO BRNO. Lemur běločelý. Zoo Brno [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Lemur běločelý (= bělohlavý) - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online.
- ↑ www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online.
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2019
- ↑ a b BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-09-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-09-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Želva ostnitá (Heosemys spinosa) | iFauna.cz. iFAUNA [online]. [cit. 2020-09-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Želva ostnitá - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-08-12]. Dostupné online.
- ↑ a b První odchov želvy ostnité v Zoo Praha. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-09-11]. Dostupné online.
- ↑ a b Zoo Praha odchovala jako druhá v Evropě želvu ostnitou. Témata [online]. 2012-08-29 [cit. 2020-09-11]. Dostupné online.
- ↑ a b Výroční zprávy. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-08-12]. Dostupné online.
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2019
- ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-08-12]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Čáp bělokrký - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-09-02]. Dostupné online.
- ↑ a b BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-09-02]. Dostupné online.
- ↑ ZOO Zlín čáp bělokrký. www.zoozlin.eu [online]. [cit. 2020-09-02]. Dostupné online.
- ↑ a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-09-02]. Dostupné online.
- ↑ Výroční zpráva 2019. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-09-02]. Dostupné online.
- ↑ BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-07-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Holub kouřový - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-07-09]. Dostupné online.
- ↑ www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-09-11]. Dostupné online.
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2019
- ↑ a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-07-09]. Dostupné online.
- ↑ a b Timálie zlatá - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-07-09]. Dostupné online.
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ V Zoo Praha začala stavba expozice pro „tasmánské čerty“. Zoo Praha [online]. [cit. 2018-07-10]. Dostupné online.
- ↑ BŘEZEN 2020. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-02-25]. Dostupné online.
- ↑ Těším se, až vás zase pozvu do zoo. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné online.
- ↑ www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-05-29]. Dostupné online.
- ↑ Poznejte tasmánské čerty. Zoo Praha otevírá Darwinův kráter. iDNES.cz [online]. 2020-05-27 [cit. 2020-05-28]. Dostupné online.
- ↑ a b Ararauna.cz [online]. [cit. 2020-05-28]. Dostupné online.
- ↑ Expozice pro tasmánské čerty. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-05-21]. Dostupné online.
- ↑ a b Zoo Praha - podklad pro média 27. 5. 2020
- ↑ Krátce ze zoo. YouTube [online]. [cit. 2020-05-21]. Dostupné online.
- ↑ BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-05-20]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g Holub wonga - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-05-20]. Dostupné online.
- ↑ a b c d HOLUB WONGA | Zoo Hluboká. HOLUB WONGA | Zoo Hluboká [online]. [cit. 2020-05-21]. Dostupné online.
- ↑ a b c Holub Wonga | iFauna.cz. iFAUNA [online]. [cit. 2020-05-21]. Dostupné online.
- ↑ BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-05-21]. Dostupné online.
- ↑ a b c www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-05-20]. Dostupné online.
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ a b c d e f g Lori sumbawský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-04-22]. Dostupné online.
- ↑ a b Scharlachbrustlori - zootier-lexikon.org. www.zootier-lexikon.org [online]. [cit. 2020-05-20]. Dostupné online.
- ↑ Lori balijský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-05-20]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-05-20]. Dostupné online.
- ↑ a b Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-04-22]. Dostupné online.
- ↑ Zpráva o plnění rozpočtu 2019. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-04-22]. Dostupné online.
- ↑ a b Department for Environment and Water |. www.environment.sa.gov.au [online]. [cit. 2020-05-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-05-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Holub pokřovní - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-05-11]. Dostupné online.
- ↑ Brush Bronzewing - eBird. ebird.org [online]. [cit. 2020-05-20]. Dostupné online.
- ↑ www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-05-11]. Dostupné online.
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ a b c BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-04-22]. Dostupné online.
- ↑ fauna-husice. j-n.wz.cz [online]. [cit. 2020-05-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c Husice australská. www.zooliberec.cz [online]. [cit. 2020-05-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-05-11]. Dostupné online.
- ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-04-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c d BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-04-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Zvíře : [obrazová encyklopedie živočichů všech kontinentů]. Praha: Euromedia Group - Knižní klub 624 s. s. Dostupné online. ISBN 80-242-0862-8, ISBN 978-80-242-0862-6. OCLC 320542548
- ↑ a b c d e f g h i Mangusta trpasličí - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h Mangusta trpasličí | ZOO Chleby. www.zoochleby.cz [online]. [cit. 2020-04-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Mangusta trpasličí : Safari Park Dvůr Králové. safaripark.cz [online]. [cit. 2020-04-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c Nová expozice „Tsavo“ - Novinky - Novinky - O zoo - Zoo Ostrava. www.zoo-ostrava.cz [online]. [cit. 2020-04-22]. Dostupné online.
- ↑ www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ Výroční zpráva Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2005
- ↑ a b c d e f g h i j k Ibis slámokrký - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné online.
- ↑ a b c d BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-03-24]. Dostupné online.
- ↑ a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné online.
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ a b c ZOO Praha 2019 | Sdružení Česká zoo. ceskazoo.eu [online]. [cit. 2020-03-20]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-03-20]. Dostupné online.
- ↑ a b c BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-03-20]. Dostupné online.
- ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-03-20]. Dostupné online.
- ↑ a b c d BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-03-24]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné online.
- ↑ HOYO, JOSEP DEL,. HBW and BirdLife International illustrated checklist of the birds of the world. Barcelona, Spain: [s.n.] 2 volumes s. Dostupné online. ISBN 978-84-96553-94-1, ISBN 84-96553-94-9. OCLC 890655208
- ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j Ibis černohlavý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné online.
- ↑ a b BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné online.
- ↑ a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné online.
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné online.
- ↑ a b c Hadí bistro u nosorožců | ZOO Plzeň. www.zooplzen.cz [online]. [cit. 2020-03-02]. Dostupné online.
- ↑ a b Zoo Praha. www.facebook.com [online]. [cit. 2020-03-02]. Dostupné online.
- ↑ Krmení šnekojeda kýlnatého. [s.l.]: Zoo Praha, 2020. Dostupné online.
- ↑ BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-03-02]. Dostupné online.
- ↑ Pareas carinatus | snakedatabase.org. snakedatabase.org [online]. [cit. 2020-03-06]. Dostupné online.
- ↑ Pareas carinatus. The Reptile Database [online]. [cit. 2020-03-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-03-02]. Dostupné online.
- ↑ 2020 | ZOO Plzeň. www.zooplzen.cz [online]. [cit. 2020-03-02]. Dostupné online.
- ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-03-02]. Dostupné online.
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ a b c BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-03-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g Aratinga andský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-02-28]. Dostupné online.
- ↑ HOYO, JOSEP DEL,. HBW and BirdLife International illustrated checklist of the birds of the world. Barcelona, Spain: [s.n.] 2 volumes s. Dostupné online. ISBN 978-84-96553-94-1, ISBN 84-96553-94-9. OCLC 890655208
- ↑ www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-02-28]. Dostupné online.
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ a b c d e f g h Charmozin Stellin (horský) - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-02-28]. Dostupné online.
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ a b c d www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-02-28]. Dostupné online.
- ↑ BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-02-28]. Dostupné online.
- ↑ HOYO, JOSEP DEL,. HBW and BirdLife International illustrated checklist of the birds of the world. Barcelona, Spain: [s.n.] 2 volumes s. Dostupné online. ISBN 978-84-96553-94-1, ISBN 84-96553-94-9. OCLC 890655208
- ↑ a b Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ a b c d e f g Želva černavá - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-02-25]. Dostupné online.
- ↑ a b BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-02-25]. Dostupné online.
- ↑ a b Narození želvy černavé. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-02-25]. Dostupné online.
- ↑ www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-02-25]. Dostupné online.
- ↑ Mláďata želvy černavé. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-02-25]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g Špaček čínský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-02-14]. Dostupné online.
- ↑ a b Handbook of the birds of the world. Barcelona: Lynx Edicions 17 volumes s. Dostupné online. ISBN 84-87334-10-5, ISBN 978-84-87334-10-8. OCLC 861071869
- ↑ a b c d www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-02-14]. Dostupné online.
- ↑ BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-02-28]. Dostupné online.
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-02-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i Amazoňan modrobradý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-01-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-01-24]. Dostupné online.
- ↑ BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-01-31]. Dostupné online.
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-01-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ Čejka australská - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-01-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-01-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c d ŠŤASTNÝ, KAREL, 1941-. Ptáci. (2), Hoacinové, krátkokřídlí, dlouhokřídlí, stepokurové, měkkozobí, papoušci, kukačky, sovy, lelkové, svišťouni, myšáci, trogoni, srostloprstí, šplhavci. 1. vyd. vyd. Praha: Albatros 147 s. s. Dostupné online. ISBN 80-00-00657-X, ISBN 978-80-00-00657-4. OCLC 40790788
- ↑ a b c d e f g h Čejka jihoamerická - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-01-07]. Dostupné online.
- ↑ a b c Zoo Jihlava [online]. [cit. 2020-01-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-01-17]. Dostupné online.
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-01-07]. Dostupné online.
- ↑ Rákosův pavilon: Vzácní papoušci. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-01-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Loríček zlatouchý (Psittaculirostris salvadorii) - ChovZvířat.cz. www.chovzvirat.cz [online]. [cit. 2020-01-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h Loríček zlatouchý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-01-02]. Dostupné online.
- ↑ BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-01-02]. Dostupné online.
- ↑ Papoušek fíkový zlatouchý (Psittaculiros... | iFauna.cz. iFAUNA [online]. [cit. 2020-01-02]. Dostupné online.
- ↑ a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-01-02]. Dostupné online.
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ Rákosův pavilon: Vzácní papoušci. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-01-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h Holub podkovní - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-12-30]. Dostupné online.
- ↑ a b BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-12-30]. Dostupné online.
- ↑ a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-12-30]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h Špaček holohlavý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-12-06]. Dostupné online.
- ↑ BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-12-06]. Dostupné online.
- ↑ www.worldbirdnames.org [online]. [cit. 2019-12-06]. Dostupné online.
- ↑ HOWARD, Richard; MOORE, Alice. A complete checklist of th birds of the world. 2. vyd. San Diego: [s.n.], 1991.
- ↑ a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-12-06]. Dostupné online.
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ a b c d e Pita kápovitá - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-12-06]. Dostupné online.
- ↑ a b BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-12-06]. Dostupné online.
- ↑ www.worldbirdnames.org [online]. [cit. 2019-12-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-12-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Ararauna.cz [online]. [cit. 2019-11-29]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h Amazoňan rudoocasý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-11-29]. Dostupné online.
- ↑ a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-11-29]. Dostupné online.
- ↑ BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-11-29]. Dostupné online.
- ↑ Chybná citace: Chyba v tagu
<ref>; citaci označené:35není určen žádný text - ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-11-29]. Dostupné online.
- ↑ Press kit k otevření pavilonu
- ↑ a b c d e f g h i j k Lori černý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-11-26]. Dostupné online.
- ↑ a b c d BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-11-26]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h Ararauna.cz [online]. [cit. 2019-11-29]. Dostupné online.
- ↑ www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-11-22]. Dostupné online.
- ↑ www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-11-22]. Dostupné online.
- ↑ BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-11-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Mada modrotemenný - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-11-08]. Dostupné online.
- ↑ www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-11-01]. Dostupné online.
- ↑ BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-10-15]. Dostupné online.
- ↑ a b c Papoušek patagonský chilský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-10-15]. Dostupné online.
- ↑ a b Papoušek patagonský (Cyanoliseus patagonus) - ChovZvířat.cz. www.chovzvirat.cz [online]. [cit. 2019-10-15]. Dostupné online.
- ↑ a b BRNO, Zoo. Papoušek patagonský. Zoo Brno [online]. [cit. 2019-10-15]. Dostupné online.
- ↑ a b Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ Zootierliste [online]. [cit. 2019-10-15]. [zootierliste.de Dostupné online].
- ↑ a b c ZOO ZLÍN - Ostnák jihoamerický. www.zoozlin.eu [online]. [cit. 2019-10-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Ostnák jihoamerický - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-10-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Zootierliste [online]. [cit. 2019-10-22]. [zootierliste.de Dostupné online].
- ↑ Aratinga andský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-10-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Kogna dlouhozobý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-10-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c Ararauna.cz [online]. [cit. 2019-10-22]. Dostupné online.
- ↑ Kogna dlouhozobý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-10-04]. Dostupné online.
- ↑ Zoo Praha otevírá Rákosův pavilon. Opravdový ráj pro vzácné papoušky. iDNES.cz [online]. 2019-09-25 [cit. 2019-09-27]. Dostupné online.
- ↑ Rákosů pavilon - vzácní papoušci. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-09-27]. Dostupné online.
- ↑ Rákosů pavilon - vzácní papoušci. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-09-27]. Dostupné online.
- ↑ a b Zootierliste. Zootierliste [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online.
- ↑ a b c Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ Vlk eurasijský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-22]. Dostupné online.
- ↑ a b BRANDL, Pavel. Člověk člověku vlkem.... Trojský koník. 2002, roč. 4, čís. 2, s. 24–25.
- ↑ BRANDL, Pavel. Vzorná vlčí rodina. Trojský koník. Čís. 3, s. 2.
- ↑ Vlk eurasijský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Ledňák modrokřídlý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online.
- ↑ a b VESELOVSKÝ, Zdeněk. Ptáci. Praha: Aventinum, 1996. ISBN 80-7151-128-5.
- ↑ a b c d e Proč jsou ledňáci modrokřídlí v zoo tak barevní? - Novinky - Novinky - O zoo - Zoo Ostrava. www.zoo-ostrava.cz [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online.
- ↑ Narodilo se nám „kulaté“ mláďátko. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online.
- ↑ a b Svišti lesní mají mladé. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online.
- ↑ Výroční zpráva 2018. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-19]. Dostupné online.
- ↑ Sup kapucín - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-30]. Dostupné online.
- ↑ Výroční zpráva 2018. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-30]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f MOTYČKA, Vladimír. První stavby. Trojský koník. 1999, roč. 1, čís. 2, s. 8–9.
- ↑ Zdatní útěkáři. Trojský koník. 2002, roč. 4, čís. 2, s. 2.
- ↑ Sup hnědý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c KRATOCHVÍLOVÁ, Alena; PITHART, Karel. Buchta a Bubák – sehraná dvojice. Trojský koník. 2017, čís. 2, s. 14.
- ↑ a b Novinky u zvířat. Zoo Praha [online]. [cit. 2018-07-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c PITHART, Karel. Historie chovu supa hnědého (Aegypius monachus) v pražské zoo. Gazella. 2001, roč. 28, s. 72-94.
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
- ↑ a b c d Život z nadhledu. Trojský koník. 2001, roč. 3, čís. 1, s. 24-25.
- ↑ Obyvatelé Panoramatu a Afrického domu. Trojský koník. 2002, roč. 4, čís. 1, s. 10.
- ↑ Simon byl první. Trojský koník. 2002, roč. 4, čís. 1, s. 3.
- ↑ a b c BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f ZOO ZLÍN - Ibis šedokřídlý. www.zoozlin.eu [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online.
- ↑ a b Ibis šedokřídlý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online.
- ↑ Zootierliste. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-08-14]. Dostupné online.
- ↑ Výroční zpráva 2018. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-14]. Dostupné online.
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-14]. Dostupné online.
- ↑ Zootierliste. Zootierliste [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online.
- ↑ a b c d BRANDL, Pavel. Velké kočky v pražské zoo – historie a perspektivy chovu. Gazella. 2001, roč. 28, s. 42–62.
- ↑ a b Ústecká samice levharta mandžuského skončila v Olomouci. ZOO Ústí nad Labem [online]. [cit. 2019-08-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c Otevření expozic levhartů mandžuských a tygrů ussurijských, křest mláděte urzona kanadského - 23. 7. 2005. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online.
- ↑ a b KRÁL, Bohumil; BRANTLOVÁ, Simona. Historie chovu levharta mandžuského, Panthera pardus orientalis (Schlegel, 1857) v Zoo Praha. Gazella. 1998, roč. 25, s. 133-142.
- ↑ Levhart mandžuský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online.
- ↑ a b Trojčata slaví první narozeniny. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online.
- ↑ Zoo Praha se raduje z trojčat levhartů. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online.
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ Výroční zpráva 2018. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online.
- ↑ a b 2005 - Expozice levhartů mandžuských. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online.
- ↑ Otevření expozic tygrů a levhartů, křtiny urzona. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g ZOO ZLÍN - Jeřáb laločnatý. www.zoozlin.eu [online]. [cit. 2019-09-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Jeřáb bradavičnatý : Zoo Dvůr Králové. safaripark.cz [online]. [cit. 2019-09-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; VAŠÁK, Pavel. Svět zvířat V., Ptáci (2). [s.l.]: Albatros Praha, 1998.
- ↑ SINCLAIR, Ian; HOCKEY, Phil. The larger illustrated guide to birds of southern Africa. 2.. vyd. [s.l.]: Struik Publishers, 1997.
- ↑ a b c d e Jeřáb laločnatý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-09-06]. Dostupné online.
- ↑ Zootierliste. Zootierliste [online]. [cit. 2019-09-06]. [zootierliste.de Dostupné online].
- ↑ a b Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.
- ↑ Zootierliste. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-07-09]. Dostupné online.
- ↑ Lori žlutoskvrnný - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-07-11]. Dostupné online.
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-07-11]. Dostupné online.
- ↑ a b BRNO, Zoo. Holub bronzovokřídlý. Zoo Brno [online]. [cit. 2019-07-09]. Dostupné online.
- ↑ a b Zootierliste. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-07-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-07-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Miroslav Bobek » NÁVRAT DIVOKÝCH KONÍ 2019 | Názory Aktuálně.cz. Aktuálně.cz - Víte, co se právě děje [online]. 2019-06-16 [cit. 2019-06-18]. Dostupné online.
- ↑ (Portál hlavního města Prahy). www.praha.eu [online]. [cit. 2019-06-18]. Dostupné online.
- ↑ Základní údaje - Národní park Šumava. www.npsumava.cz [online]. [cit. 2019-06-18]. Dostupné online.
- ↑ Informace o Středočeském kraji. www.kr-stredocesky.cz [online]. [cit. 2019-06-18]. Dostupné online.
- ↑ Právě probíhá Návrat divokých koní 2019. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-06-20]. Dostupné online.
- ↑ Pohlednice z Mongolska. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-06-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Výreček filipínský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-06-21]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Výreček filipínský. www.zooliberec.cz [online]. [cit. 2019-06-21]. Dostupné online.
- ↑ a b Výreček filipínský | ZOO Plzeň. www.zooplzen.cz [online]. [cit. 2019-06-21]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-06-07]. Dostupné online.
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ a b c Kočka palawanská - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-06-12]. Dostupné online.
- ↑ a b Zoo Jihlava [online]. 2018-11-28 [cit. 2019-06-12]. Dostupné online.
- ↑ Kočka palawanská | ZOO Plzeň. www.zooplzen.cz [online]. [cit. 2019-06-12]. Dostupné online.
- ↑ a b c Atraktivní kočka palawanská - nový druh v pražské zoo. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-06-07]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-06-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h Dvojzoborožec hnědavý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-06-07]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Dvojzoborožec hnědavý. www.zooliberec.cz [online]. [cit. 2019-06-07]. Dostupné online.
- ↑ a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-05-29]. Dostupné online.
- ↑ a b Dvojzoborožec nosorožčí - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-05-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c ZOO ZLÍN - Dvojzoborožec nosorožčí. www.zoozlin.eu [online]. [cit. 2019-05-27]. Dostupné online.
- ↑ BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-05-27]. Dostupné online.
- ↑ a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-05-27]. Dostupné online.
- ↑ a b Zoo Praha zvyšuje vlastní i Evropský rekord v odchovu dvojzoborožců nosorožčích. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-05-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c ANDĚROVÁ, Romana. Dobrovolné vězení. Trojský koníček. 2019, s. 8.
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ a b Příroda v zoo, zvířata nejsou jen ve výbězích. [s.l.]: Zoo Praha, 2015. 76 s. ISBN 978-80-85126-41-9.
- ↑ Návrat vinné révy do areálu Zoo Praha. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-05-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Ketupa malajská - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-05-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c d KÖNIG, Claus; WEICK, Friedhelm. Owls of the world. London: Christopher Helm, 2008. ISBN 9780713665482.
- ↑ a b c Mládě ketupy malajské. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-05-02]. Dostupné online.
- ↑ BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-05-02]. Dostupné online.
- ↑ www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-04-29]. Dostupné online.
- ↑ VAIDL, Antonín. Z historie chovu ptáků. Trojský koník. 2011, s. 22-31.
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
- ↑ ZAHÁJENÍ SEZONY 2010. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-05-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c d BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-03-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i Agamka písečná - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-03-22]. Dostupné online.
- ↑ a b ZOO HLUBOKÁ. AGAMKA PÍSEČNÁ. www.zoohluboka.cz [online]. [cit. 2019-03-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c Jaro v Zoo Praha. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-03-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c d www.Zootierliste.de. www.zootierliste.de [online]. [cit. 2019-03-22]. Dostupné online.
- ↑ Chybná citace: Chyba v tagu
<ref>; citaci označené:40není určen žádný text - ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-03-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné online.
- ↑ Holub nikobarský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné online.
- ↑ a b Výroční zpráva 2017. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Majna žlutolící (Mino dumontii) - ChovZvířat.cz. www.chovzvirat.cz [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Majna žlutolící - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné online.
- ↑ a b BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné online.
- ↑ www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné online.
- ↑ Výroční zpráva 2015. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné online.
- ↑ a b Indonéská džungle. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné online.
- ↑ Sedm vzácných vydřích trpaslíků. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné online.
- ↑ www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné online.
- ↑ ANDĚROVÁ, Romana. Indonéská džungle. Trojský koník. 2004, čís. zvláštní vydání k otevření pavilonu.
- ↑ Enrichment ZOO, AGX03E - Etika chovu zvířat - ČZU - Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů - unium.cz. www.unium.cz [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné online.
- ↑ Sloni v zoo Ústí nad Labem. www.choboti.cz [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f KOHOUTKOVÁ, Alena. ZOO Magazín [online]. 2018-10-10 [cit. 2019-02-25]. Dostupné online.
- ↑ a b Z enrichmentu se nesmí stát stereotyp. www.rozhlas.cz [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné online.
- ↑ a b c PRIRODA.CZ. Co je to enrichment aneb jak si hrají šimpanzi. Příroda.cz [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i Enrichment – zvířata v pohodě. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné online.
- ↑ Tereza Hášová Projevy a příčiny stereotypie, stresu a deprese u zvířat. webcache.googleusercontent.com [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné online.
- ↑ Enrichment ZOO, AGX03E - Etika chovu zvířat - ČZU - Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů - unium.cz. www.unium.cz [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné online.
- ↑ LUCIE, Benešová. Využití obohacení prostředí u zájmově chovaných koček. , 2016 [cit. 2019-02-25]. . Česká zemědělská univerzita v Praze, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 - Suchdol, http://czu.cz/. . Dostupné online.
- ↑ (PDF) Environmental enrichment for primates in laboratories. ResearchGate [online]. [cit. 2019-02-25]. DOI: http://dx.doi.org/10.5194/asr-5-41-2010. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Potravní enrichment orangutanů v zoo. vertebratus.cz [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné online.
- ↑ MEADE, Theresa M; HUTCHINSON, Eric; KRALL, Caroline. Use of an Aquarium as a Novel Enrichment Item for Singly Housed Rhesus Macaques (Macaca mulatta). Journal of the American Association for Laboratory Animal Science : JAALAS. 2014-9, roč. 53, čís. 5, s. 472–477. PMID: 25255069 PMCID: PMC4181688. Dostupné online [cit. 2019-02-25]. ISSN 1559-6109. PMID 25255069.
- ↑ a b c 80 let slonů v Praze: Sloní parník i obří dort. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-03-01]. Dostupné online.
- ↑ a b ANDĚROVÁ, Romana, a kol. 80 let Zoo Praha. Trojský koník. 2011, čís. Mimořádné číslo 2011.
- ↑ a b Sloni v Zoo Praha. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online.
- ↑ Slonice Donna a Sita dorazily v pořádku do nového domova. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online.
- ↑ V pražské zoo uhynula čtyřletá slonice Tonya, nejspíš na virus. iDNES.cz [online]. 2013-12-17 [cit. 2019-02-26]. Dostupné online.
- ↑ Mekong se stěhuje do Amsterdamu. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online.
- ↑ Slon indický - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-03-01]. Dostupné online.
- ↑ a b 1971 + 41 = 2012. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-03-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c Praha - Historie - Sloni - CZ-MILKA. www.cz-milka.net [online]. [cit. 2019-03-01]. Dostupné online.
- ↑ Údolí slonů. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-03-01]. Dostupné online.
- ↑ a b Chov hrochů. Trojský koník. 2011, čís. 1, s. 19.
- ↑ Hroch obojživelný - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2018-09-24]. Dostupné online.
- ↑ a b Hroch Váleček vyrazil z Prahy na cestu do zoo ve Vratislavi. Pražský deník. 2014-10-14. Dostupné online [cit. 2018-11-26].
- ↑ a b HORA, Jan; ŠÍR, Štěpán. Stav zvířat chovaných v roce 1978 v Zoologické zahradě v Praze. Gazella 1979. 1979, s. 5-16.
- ↑ Hroch obojživelný – Slávek. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-09-24].
- ↑ www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-09-24]. Dostupné online.
- ↑ BRANDL, Pavel. Jmenuje se Váleček. Trojský koník. 2011, čís. 2, s. 7.
- ↑ Malý hroch obojživelný dostal jméno Fanda. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-09-24].
- ↑ Malý hroch obojživelný dostal jméno Fanda. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-11-26].
Velemyš
Velemyš Heaneyova, popř. také krysa Heaneyova (Crateromys heaneyi) je druh hlodavce, který žije na Filipínách.[1] Patří mezi ohrožené druhy.[1]
Chov v zoo
Velemyš Heaneyova je v zoo velmi raritním chovancem. v rámci celé Evropy jej mají jen ve dvou zoo. V obou případech se jedná o české zoo: Zoo Plzeň a Zoo Praha. Do plzeňské zoo přišla první zvířata v roce 2010 a první úspěšný odchov se podařil o rok později.[2]
Chov v Zoo Praha
Chov v Zoo Praha začal v roce 2013, kdy přišla první zvířata ze Zoo Plzeň. O tři roky později došlo k doplnění o jedince ze Severní Ameriky, konkrétně z Los Angeles.[2] Téhož roku se narodilo také první mládě v historii zoo, nepodařilo se jej však odchovat.[3]
Na podzim 2018 se tento druh stal jednou z tváří adopční kampaně.[4]
Velemlokárium
Velemlokárium je název unikátního chovatelsko-expozičního pavilonu v dolní části Zoo Praha, který byl zpřístupněn v květnu 2014. Jedná se o první stavbu svého druhu na světě, jelikož jde o samostatnou budovu určenou zejména pro chov největších obojživelníků světa – velemloků čínských. Navíc prezentuje také kulturní kontext.
Tradice velemloků čínských v Praze je spojená s chovem v Havlíčkových sadech ve 30. letech 20. století a dále pak od 50. let 20. století s dlouhodobým pobytem dvou jedinců v prostorách Přírodovědecké fakulty UK v Praze ve Viničné ulici. Poslední jedinec zde uhynul v roce 2001. Oba tito velemloci byli darem Číny pražské zoo, do zoo se však nikdy nedostali.[5] Na PřF UK však byli inspirací pro cenu Studentský velemlok.[6] První zvířata tohoto druhu přišla do areálu Zoo Praha až v souvislosti s výstavbou této expozice.
Stavba a výstavba
První úvahy na vznik samostatné expozice pro velemloky čínské vznikly již na přelomu let 2009 a 2010.[7] K vlastní výstavbě došlo v letech 2012 až 2014.[8] V roce 2013 zatopila v tu chvíli takřka dokončený pavilon povodeň.
Pavilon je uzpůsoben tak, aby byla možná bezproblémová evakuace zvířat a minimální škody při příchodu povodně. Je také nízkoenergetickou stavbou, která je zasypána zeminou tak, aby vytvářela pocit zatravněného kopce, nikoliv klasické budovy.[7] K dispozici je vlastní vrt a tepelné čerpadlo.[9]
Části pavilonu
Expozice velemloků
Unikátní řešení pavilonu spočívá v prezentaci zvířat v soustavě nádrží, které imitují čínskou (pod)horskou řeku. Dvě nádrže umožňují pohled na velemloky svrchu, jedna zespoda a dvě z boku. Právě v největší z nádrží s bočním pohledem je umístěn také největší velemlok Karlo. Nádrže jsou po obvodu členité, s řadou převisů a skrýší, které umožňují napodobit stanoviště velemloků při březích ve volné přírodě. Vše je zasazeno do umělých skal s vegetací, která je nasvícena speciálními reflektory.[9]
V pavilonu se v návštěvnických hodinách mění denní a noční režim tak, aby bylo možné pozorovat zvířata za různých světelných podmínek. V noci jsou totiž velemloci aktivnější.[10]
Zázemí
Pro návštěvníky nepřístupná část budovy skrývá zázemí (přibližně třetina pavilonu[9]), kde se nachází pět nádrží s boudičkami (nahrazujícími dutinu pod břehem), které je možné propojit do "potoka". V době rozmnožování totiž potřebují putovat proti proudu.[9] Celkově v pavilonu fungují čtyři filtrační okruhy. Z toho tři zajišťují potřebnou kvalitu a okysličení vody pro citlivé velemloky.[8] a další zajišťuje čištění návštěvnických nádrží, kam se zvířata nedostanou. Filtrace má tři stupně: pískový filtr, biologická filtrace a ošetření ultrafialovým zářením.[9] Důležitou součástí je taktéž počítačem řízené tepelné čerpadlo, které zajišťuje správnou teplotu vody v nádržích. Ta je v průběhu roku měněna tak, aby imitovala situaci v přírodě.
Doplňkové expozice
Pavilon se snaží propojit svět přírody a velemloků se světem lidí zejména tím, že představuje román Karla Čapka Válka s mloky. Přestože Čapkovi mloci žijí v moři, tedy v jiném prostředí než velemloci čínští, je právě inspirace tímto druhem u zmíněného literárního díla zřejmá. Návštěvník má možnost využít audiokoutku – posadit se do dvou křesel se sluchátky a poslechnout si úryvky z Války s mloky, které v češtině namluvil herec Jiří Lábus.[10] K dispozici jsou však i úryvky namluvené v cizích jazykových mutacích. V zadní části jednosměrně přístupného pavilonu se nachází model velemloka v životní velikosti. Soustavu prvků v této části stavby doplňují dvě expozice pro vzácně chované plazy stejné oblasti: hady a želvy. K dispozici je také ovladatelná obrazovka, díky níž se lze sledovat velemloka z dalšího úhlu pohledu.
Pavilon v číslech
- Plocha: 186 m2[8]
- Plocha expozičních nádrží: 27,4 m2[8]
- Počet druhů zvířat: 3
- Doba výstavby: 2012–2014[10]
- Náklady: 23,6 mil. Kč[10]
Chované druhy
- velemlok čínský
- chřestýšovec mangšanský
- želva dlaždicovitá – jediný expoziční chov v evropských zoo[11]
Velemloci v pavilonu
- Karlo – samec, narozen na počátku 70. let 20. století[12], největší velemlok v Evropě – v době otevření pavilonu 155 cm a 26,5 kg.[10] V prosinci 2015 naměřeno 158 cm a 35 kg, podle čehož by mohl být i největším žijícím velemlokem světa.[13] Historický rekord v délce velemloka zapsaný v Guinessově knize rekordů je 180 cm (s váhou 65 kilogramů).[13] Karlo byl původně zapůjčen z německého Staatliches Museum für Naturkunde v Karlsruhe na dobu rekonstrukce nádrže.[10] Nakonec byl ponechán v Praze natrvalo.[13]
- Šmíca – samec[14], dle původních předpokladů samice, narozen 1995; příjezd 2014 z rakouské Aquazoo Schmiding; v době otevření pavilonu v květnu 2014 105 cm[15], v prosinci 2015 110 cm a 14 kg[13].
- Natali – samec, narozen 1995; příjezd 2014 z německého Berlína; v době otevření pavilonu v květnu 2014 134 cm[15], v prosinci 2015 137 cm a 25 kg[13].
- Ostatní – v roce 2012 přicestovaly tři desítky mláďat[12] o délce 20 až 30 cm z chovné stanice v Koreji[16]. Největší z nich (v době otevření pavilonu již 60 a více centimetrů) pojmenováni v souvislosti s Čapkovým dílem Andy (samec[17]) a Boleslav Jablonský (samice[14]).[10]
Zajímavosti
- V souvislosti s otevřením pavilonu se konala výstava zajímavých vydání Války s mloky.[17]
- U příležitosti otevření pavilonu byla Válka s mloky také pražské zoo vydána v knižní a komiksové podobě.
- Slavnostní zpřístupnění pavilonu proběhlo za účasti tehdejšího primátora hl. města Prahy Tomáše Hudečka či profesora Ivana Horáčka a doc. Daniela Frynty z Přírodovědecké fakulty UK.[18]
Reference
Zdeněk Veselovský
naučná stezka v horní části zoo u výběhu bizonů + publikace se vzpomínkami současných i bývalých zaměstnanců Zoo Praha k nedožitým 90. narozeninám dlouholetého ředitele
| Wikipedista:Lukáš Nekolný/Pískoviště | |
|---|---|
 Gočárovy domky v Zoo Praha | |
| Základní informace | |
| Sloh | České art deco |
| Architekt | Josef Gočár |
Chované druhy
Významné úspěchy
Ocenění v soutěži Bílý slon o stavbu roku mezi českými a slovenskými zoo:
2004: pavilon goril
2013: Ptačí mokřady (přestavba roku)[19]
Významné chovatelské úspěchy
Významné prvoodchovy
Prvoodchovy ve světových zoo
- kondor andský (1937)[20]
- medvěd lední – první umělý odchov na světě, samička Ilun (1942)[20]
- dracena guyanská (1998)[21]
- hyena čabraková – první přirozený odchov na světě (1998)[21]
- kůň Převalského – první umělý odchov na světě (2001)[22]
- gekončík východoafrický (2007)[23]
- amazoňan jamajský (2008)[24]
- zebřička timorská (2008)[24]
- želva Smithova (2008)[24]
- agamka písečná (2012)[25]
- paještěrka písečná (2012)[25]
- agama stepní (2012)[25]
- želva korunkatá (2012)[26] – světový prvoodchov nejenom v zoo[27]; zajímavé info: http://www.vivarista.sk/menu/print.php?clanok=2123
- sojkovec rezavouchý (2012)[28][25]
- trnorep mezopotámský (2014)[29]
- holub černobronzový (2017)[30][31]
Prvoodchovy v zoo Evropy
- leguán kubánský – zároveň teprve druhý odchov ve světových zoo (1993)[32]
- varan smaragdový (1996)[33][34]
- žluna větší (2005)[35]
- šípovec nosatý (2006)[36]
- sojkovec šedohnědý (2006)[37]
- ketupa malajská – první přirozený odchov v evropských zoo (2009)[38]
- promyka červená (2010)[32]
- sojkovec dvoubarvý – první přirozený odchov v Evropě (2010)[32]
- holub podkovní (2010)[32]
- želva texaská (2010)[39]
- sojkovec vlnkohřbetý (2011)[40]
- želva pardálí – prvoodchov v druhé generaci (2011)[41]
- agama turkestánská (2012)[37]
- kachnička obojková (2014)[42][29]
- rypoš obří (2014)[29]
- klokan Hagenův (2016)[3]
Prvoodchovy v zoo kontinentální Evropy
- vydra hladkosrstá (2017)[31]
Prvoodchovy v českých zoo (výběr)
- orangutan sumaterský (1971) – vůbec první orangutan narozený v Československu[20]
- gepard štíhlý (1972) – druhý odchov na světě[20]
- kasuár přilbový (1998)[43]
- vari červený (1998)[43]
- lori kardinálský (1998)[43]
- volavčík člunozobý (1999)[44]
- sup mrchožravý (2000)[37]
- holub růžový (2001)[22]
- přímorožec beisa (2001)[22]
- takin indický (2001)[22]
- gorila nížinná (2004)[45]
- pásovec štětinatý (2004)[45]
- akuči zelený (2004)[45]
- kolpík růžový (2004)[45]
- čáp simbil (2004)[45]
- křepelka madagaskarská (2004)[45]
- perepel šupinkový /perepel černokrký/ (2004)[45]
- hrdlička jihoasijská (2004)[45]
- lori tříbarvý (2004)[45]
- lori zelenoocasý (2004)[45]
- sojkovec černohrdlý (2004)[45]
- bulbul červenouchý (2004)[45]
- bulbul zahradní (2004)[45]
- kuskus pozemní (2005)[46]
- lvíček zlatohlavý (2005)[46]
- hlodoun menší (2005)[46]
- veverka kapská (2005)[46]
- mangusta trpasličí (2005)[46]
- manul (2005)[46]
- bulbulčík černý (bělohlavý) (2005)[35]
- irena tyrkysová (2005)[35]
- kruhoočko japonské (2005)[35]
- želva annámská (2005)[46]
- želva tlustohrdlá (2006)[36]
- sojkovec rezavočelý (2006)[37]
- křeček velký (2007)[23]
- orlície bornejská (2007)[23]
- želva kubánská (2007)[23]
- želva Oldhamova (2007)[23]
- muntžak malý (2008)[24]
- velemyš obláčková (2008)[24]
- talapoin severní (2008)[37]
- husovec strakatý (2008)[24]
- timálie rudolící (2008)[24]
- bukáček malý (2009)[38]
- sojkovec rezavokřídlý (2009)[38]
- gundi saharský (2009)[38]
- pásovec kulovitý (2009)[38]
- tayra (2011)[26]
- koroptev hnědoprsá (2011)[47]
- zejozob africký (2012)[48]
- slípka modrá (2012)
- špaček holohlavý (2012)
- kachna temná (2012)
- sojkovec modrotemenný – společně se Zoo Plzeň (2012)
- svišť lesní (2013)[27]
- volavka vlasatá (2013)
- kachnice bělohlavá (2013)[27]
- želva ostnitá (2013)[27]
- flétňák australský (2013)[49][50] – oceněno v soutěži Bílý slon
- amazoňan rudoocasý (2014)[29]
- amazoňan modrobradý (2014)[29]
- amazoňan šedohlavý (2014) – jediné toho roku vylíhlé mládě v evropských zoo)[29]
- lori monohbarvý balijský (2014)[29]
- páv zelený (2014)[29]
- puštík brýlatý (2014)[29]
- bércoun rezavý (2014)[29]
- klokan horský (2014)[29]
- klokan bažinný (2015)[51]
- komba jižní (2015)[52]
- sob karelský (2015)[52]
- sova indická (2015)[51]
- labuť malá (2015)[51]
- holub příčkoprsý (2015)[51]
- gibon stříbrný (2015)[53]
- kakadu palmový (2015) – zároveň jediný odchov rozmnožovací sezóny v evropských zoo[54]
- mada modrotemenný (2016)[55]
- dikobraz palawanský (2016)[31] – zároveň druhý odchov v Evropě
- tamarín bělovousý (2016)[37]
- sojkovec stříbrouchý (2016)[37]
- zoborožec rýhozobý (2017)[56][31]
- vlhovec Chapmanův (2017)[31]
- kakadu palmový (první přirozený 2017)[57]
- kormorán černobílý (2018)[58]
Ocenění
Ocenění v soutěži Bílý slon o odchovek roku mezi českými a slovenskými zoo:
- 1994: 1. místo: zoborožec kaferský; 2. místo: hrabáč kapský[59]
- 1995: 2. místo: marabu africký[59]
- 1996: 2. místo v kategorii ptáci: kondor krocanovitý[59]
- 1997: 1. místo v kategorii savci: bodlín tanrek; 1. místo v kategorii ostatní: varan smaragdový; 2. místo v kategorii savci: hyena čabraková; 2. místo v kategorii ostatní: leguán kubánský; 3. místo v kategorii ptáci: orel bělohlavý; 3. místo v kategorii ostatní: želva skalní[59]
- 1999: 1. místo v kategorii ptáci: orlosup bradatý; 1. místo v kategorii ostatní: leguán nosorohý; 3. místo v kategorii ptáci: volavčík člunozobý[60]
- 2000: 2. místo v kategorii ptáci: sup mrchožravý; 3. místo v kategorii ptáci: kasuár přilbový[60]
- 2001: 2. místo v kategorii ptáci: lori černohlavý, 2. místo v kategorii ostatní: dracéna krokodýlovitá[61]
- 2002: 1. místo v kategorii ptáci: ledňák modrokřídlý[61]
- 2003: 1. místo v kategorii ptáci: lorikul modrobradý; 3. místo v kategorii ptáci: loríček rudobradý[61]
- 2004: 1. místo v kategorii savci: medojed kapský; 1. místo v kategorii ptáci: čáp simbil; 3. místo v kategorii ptáci: perepel černohrdlý; 3. místo v kategorii ostatní: varan mangrovový[61]
- 2005: 1. místo v kategorii ptáci: žluna větší; 1. místo v kategorii ostatní: agamka zajsanská; 2. místo v kategorii ostatní: agama osadní; 3. místo v kategorii savci: gorila nížinná[61]
- 2006: 1. místo v kategorii ostatní: želva annámská; 2. místo v kategorii savci: hlodoun menší; 3. místo v kategorii ostatní: vejcožrout rezavý[62]
- 2007: 1. místo v kategorii ostatní: varan komodský; 2. místo v kategorii savci: levhart obláčkový; 3. místo v kategorii ptáci: mandelík hajní; 3. místo v kategorii ostatní: šípovec nosatý[62]
- 2008: 1. místo v kategorii savci: velemyš obláčková; 2. místo v kategorii ptáci: amazoňan jamajský; 3. místo v kategorii ptáci: dvojzoborožec velký; 3. místo v kategorii ostatní: gekončík východoafrický[62]
- 2009: 2. místo v kategorii ostatní: želva Smithova; 3. místo v kategorii ptáci: ketupa malajská; 3. místo v kategorii ostatní: orlície bornejská[62]
- 2010: 1. místo v kategorii ptáci: amazoňan šedohlavý; 2. místo v kategorii ostatní: želva texaská[62]
- 2012: 2. místo v kategorii ostatní: želva pardálí jižní, 3. místo v kategorii ptáci: zejozob africký[63]
- 2013: 1. místo v kategorii ptáci: flétnák australský; 2. místo v kategorii ostatní: želva ostnitá[19]
- 2014: 1. místo v kategorii ptáci: kachnička obojková[64]
- V letech 1995–2010 Zoo Praha získala celkem 15 prvních míst, 15 druhých míst a 14 třetích míst, což je nejvíce ze všech zúčastněných zoo.[65]
Nejvýznamnější chované druhy
Chované druhy zařazené v seznamu EDGE
TOP 100 EDGE (souběh vysoké míry ohrožení a vývojové jedinečnosti), stav 2018:
Druhy kampaně Vzácní a jedineční 2018
V přírodě ohrožené druhy, které jsou často zároveň velmi vzácně chované v zoologických zahradách a obdobných institucích a na jejichž ochraně se zoo podílí:
- klokánek králíkovitý
- tapír čabrakový
- velemyš obláčková
- komba ušatá
- křeček velký
- gibon stříbrný
- chápan středoamerický mexický
- kůň Převalského
- přímorožec beisa
- sup mrchožravý
- amazoňan jamajský
- bažant Edwardsův
- satyr Cabotův
- majna Rotschildova
- sojkovec modrotemenný
- kraska krátkoocasá jávská
- gaviál indický
- batagur tuntong
- želva černavá
- orlície bornejská
- chřestýšovec mangšanský
- hroznýšovec kubánský
- leguán kubánský
Gočárovy domky je název pro dvojici památkově chráněných domů od Josefa Gočára, které původně stály v roce na letišti v Praze-Kbelích a od roku 1977 se nacházejí v areálu Zoo Praha.[66]
Vznik a původní účel
Krátce po vzniku samostatného Československa začalo vznikat letiště ve Kbelích (tehdy ještě za Prahou, od roku 1968 součást Prahy). Zpočátku se jednalo jen o letiště vojenské, ale brzy se z něj stalo letiště civilní.[67] V roce 1920 začaly vznikat dřevěné domky pro správu tohoto tehdy nově vznikajícího areálu. Každá z budov přitom měla jiný účel: v jednom případě se jednalo o byt správce, v další budově byla možnost občerstvení a zároveň prostory sloužily jako čekárna (de facto terminál).[68][69] Ve třetí budově bylo skladiště.[69] Tradičně se uvádí, že byly domky původně tři, jiné zdroje tvrdí, že jich bylo pět.[67]
Architektonické zařazení
Gočárovy domky lze po architektonické stránce zařadit do tzv. národního dekorativismu, jemuž se také říká české art deco či "styl Legiobanky" (podle jedné z významných staveb Josefa Gočára). Pro tento styl bylo typické silné uplatnění národních barev, tedy červenomodrobílé trikolóry[70] (období krátce po založení samostatného Československa). Architekt Josef Gočár vyprojektoval v letech 1919–22 několik staveb v tomto stylu. Jednalo se o budovy bankovních paláců i menší dřevěné stavby jako právě tzv. Gočárovy domky, které vynikají sedlovou střechou i bohatou barevnou dekorací s terči, obloučky i kosodélníky.[69] Gočár se zde nechal inspirovat tradiční lidovou architekturou.[71]
Stěhování a nové využití
V 70. letech 20. století už nebyly domky na letišti v Kbelích potřeba, a tak se uvažovalo o jejich zbourání. Zamýšlená destrukce již tehdy památkově chráněných budov (jako kulturní památka od roku 1958[66]) se však dostala k tehdejšímu řediteli Zoo Praha Zdeňku Veselovskému. Tomu se podařilo dva domky získat pro zoo, nechal je rozebrat a přestěhovat do zoo, kde byly znovu sestaveny v dolní části zoo u Vltavy[69] (naproti výběhů horských kopytníků)[68]. Stavby byly natřeny tmavou luxolovou barvou a začaly sloužit potřebám zoo. V jednom domku se nalézaly učebny pro výuku dětí, později tyto prostory sloužily jako ubytovací kapacita pro návštěvy. V druhém domku byl zřízen služební byt.[72]
Do většího zájmu se dostaly opět až v roce 2002, kdy byly silně poškozeny povodní, která zaplavila celou spodní část zoologické zahrady. Budova někdejšího hostince byla dokonce natolik narušena, že se zlomil komín a celý objekt se naklonil. Navíc již před povodní byla konstrukce napadena dřevokaznou houbou a následně vysušování zase znamenalo popraskání řady dřevěných prvků.[71]
Architekt Zdeněk Lukeš se pak podle svých slov snažil přesvědčit ředitele zoo Petra Fejka o potřebě oprav a přestěhování, ale dlouhou dobu tyto snahy vycházely naprázdno.[69] Proto se začalo uvažovat také o stěhování mimo areál zoo – např. na pražský Petřín či zpět do Kbel. Myšlenku návratu do letištního areálu iniciovala v roce 2005 Městská část Praha 19. K dohodě s Ministerstvem obrany ČR, tedy majitelem letiště, nedošlo, a tak se ani uvažovaný přesun nekonal. Nakonec se v roce 2007 rozhodlo vedení zoo zařadit opravu památkově chráněných objektů mezi priority.[71] K dalšímu stěhování tedy následně v rámci rekonstrukce opravdu došlo, ale pouze v areálu zoo.[68] Domy se tak dostaly na bezpečné místo, kde nemohou být zaplaveny Vltavou, a zároveň obohatily a zatraktivnily odlehlý kout zoo.[73] Ačkoliv akci schválilo ještě vedení zoo v čele s Petrem Fejkem, vlastní rekonstrukce a stěhování proběhlo až za nového ředitele Miroslava Bobka, který nastoupil od počátku roku 2010.[74]
Rekonstrukce
Stavby byly pod dohledem odboru památkové péče Magistrátu hl. města Prahy a Národního památkového ústavu nejprve rozebrány (duben a květen 2010)[71], následně zrekonstruována a postaveny na novém místě (květen až prosinec 2010)[71]. Od konce roku 2010 stojí na západním okraji zoo, u serpentiny návštěvnické cesty. Na počátku 2011 bylo pořízeno vnitřní vybavení.[73] Rekonstrukční práce připravil ateliér KAVA, bohatě zdobená průčelí byla opravena firmou Gema ART. Bylo potřeba nejen obnovit původní barevnost (národní trikolóra[73]), ale také doplnit řadu chybějících okrasných prvků.
Náklady na rekonstrukci dosáhly 36 841 000 Kč[71] a byly financovány hlavním městem Prahou a z operačních programů Evropské unie[68][71] – grantu Operačního programu Praha – Konkurenceschopnost (OPPK).[72]
Současnost
Gočárovy domky byly na současné místo přestěhovány v roce 2010 a na jaře 2011 nově zpřístupněny veřejnosti u příležitosti 90. výročí jejich výstavby.[68] Slavnostní otevření proběhlo 26. 3. 2011 v 13:00 hodin[75]. Akce proběhla za účasti herečky Zory Jandové, praneteře zakladatele a prvního ředitele pražské zoo Jiřího Jandy, architekta Zdenka Lukeše, který se snažil iniciovat opravu památky, a rovněž vnučky architekta Josefa Gočára Lucie Gočárové.[76]
V jedné z budov se nachází restaurace, v druhé prodejna suvenýrů a zejména výstavní prostor.
Reference
- ↑ a b BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2018-11-08]. Dostupné online.
- ↑ a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-11-08]. Dostupné online.
- ↑ a b Výroční zpráva Zoo Praha 2016, https://www.zoopraha.cz/prilohy/2017-096_Vyrocni-zprava_2016.pdf (8.11.2018).
- ↑ Adopční kampaň 2018. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-11-08].
- ↑ Velemlokárium. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-10-31].
- ↑ Studentský velemlok — Přírodovědecká fakulta UK. www.natur.cuni.cz [online]. [cit. 2018-10-31]. Dostupné online.
- ↑ a b V pražské zoo bude expozice velemloků - E15.cz. E15.cz. Dostupné online [cit. 2018-10-31].
- ↑ a b c d ANDĚROVÁ, Romana; JANOCHOVÁ, Lenka. Lexikon zvířat od A do Z. 4.. vyd. Praha: Zoo Praha, 2017. 310 s. ISBN 978-80-85126-20-4.
- ↑ a b c d e JANOCHOVÁ, Lenka; STELLA, Marco; VELENSKÝ, Petr. Velemlokárium zblízka. Trojský koník. 2014, čís. 2, s. 16–18.
- ↑ a b c d e f g Velemlokárium. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-10-31].
- ↑ Novinky u zvířat. Zoo Praha [online]. [cit. 2018-10-31]. Dostupné online.
- ↑ a b MGR, Pavla Janoušková. Největší mlok v Evropě, který ukousl chovateli prst, žije v novém pavilonu. Pražský deník. 2014-05-28. Dostupné online [cit. 2018-10-31].
- ↑ a b c d e Máme patrně největšího velemloka na světě. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-10-31].
- ↑ a b V pražské zoo již znají pohlaví velemloků čínských. Praha.cz. Dostupné online [cit. 2018-10-31].
- ↑ a b Velemloci v Praze. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-10-31].
- ↑ Velemlok čínský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2018-10-31]. Dostupné online.
- ↑ a b POHLEDEM Miroslava Bobka: Velemloci se představují. Pražský deník. 2014-05-26. Dostupné online [cit. 2018-10-31].
- ↑ Velemlokárium slavnostně otevřeno!. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-10-31].
- ↑ a b 20. ročník soutěže "BÍLÝ SLON" - Sdružení Česká ZOO. ceskazoo.eu [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Stručná historie. Zoo Praha [online]. [cit. 2018-12-27]. Dostupné online.
- ↑ a b Výroční zpráva Unie českých a slovenských zoologických zahrad 1998
- ↑ a b c d Výroční zpráva Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2001
- ↑ a b c d e Výroční zpráva Zoo Praha 2007
- ↑ a b c d e f g Výroční zpráva Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2008
- ↑ a b c d Výroční zpráva Zoo Praha 2012
- ↑ a b Světový prvoodchov i další podzimní novinky. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-08-15].
- ↑ a b c d ZOO Praha 2013 - Sdružení Česká ZOO. ceskazoo.eu [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online.
- ↑ Historie Zoologické zahrady Praze. ZOO. 2016-05-02. Dostupné online [cit. 2018-08-15].
- ↑ a b c d e f g h i j k Výroční zpráva Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2014
- ↑ VAIDL, Antonín. První odchov na světě. Trojský koník. 2017, čís. 3, s. 7.
- ↑ a b c d e Výroční zpráva Zoo Praha 2017
- ↑ a b c d Výroční zpráva Zoo Praha 2010
- ↑ Křtiny vzácných varanů v ZOO Praha Troja - Kalendář akcí | www.atlasceska.cz. www.kalendarakci.atlasceska.cz [online]. [cit. 2018-08-15]. Dostupné online.
- ↑ www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-08-15]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Výroční zpráva Zoo Praha 2005
- ↑ a b Výroční zpráva Zoo Praha 2006
- ↑ a b c d e f g Interní přehled vzácně chovaných druhů, Zoo Praha 2018
- ↑ a b c d e Výroční zpráva Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2009
- ↑ Stručná historie. Zoo Praha [online]. [cit. 2018-12-27]. Dostupné online.
- ↑ Sojkovec vlnkohřbetý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2018-08-15]. Dostupné online.
- ↑ Chybná citace: Chyba v tagu
<ref>; citaci označené:45není určen žádný text - ↑ ZOO Praha 2014 - Sdružení Česká ZOO. ceskazoo.eu [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c Výroční zpráva Unie českých a slovenských zoologických zahrad 1998
- ↑ Výroční zpráva Unie českých a slovenských zoologických zahrad 1999
- ↑ a b c d e f g h i j k l m Výroční zpráva Zoo Praha 2004
- ↑ a b c d e f g Výroční zpráva Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2005
- ↑ Výroční zpráva Zoo Praha 2011
- ↑ ZOO Praha 2012 - Sdružení Česká ZOO. ceskazoo.eu [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online.
- ↑ První flétnák v českých zoo. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-08-15].
- ↑ Další prvenství pražské zoo: Rozmnožila vzácné flétnáky | Aktuálně.cz. Aktuálně.cz - Víte, co se právě děje. 2013-04-04. Dostupné online [cit. 2018-08-15].
- ↑ a b c d Výroční zpráva Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2015
- ↑ a b Chovatelské úspěchy Zoo Praha za rok 2015. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-08-15].
- ↑ Pražským gibonům stříbrným se narodilo další vzácné mládě. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-08-15].
- ↑ ZOO Praha 2015 - Sdružení Česká ZOO. ceskazoo.eu [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online.
- ↑ ZOO Praha - Sdružení Česká ZOO. ceskazoo.eu [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online.
- ↑ VAIDL, Antonín. Ptáci s přilbou. Trojský koník. 2017, čís. 3, s. 10–15.
- ↑ VAIDL, Antonín. Kakadu palmový – Jediný přirozený odchov v evropských zoo. Trojský koník. 2017, čís. 3, s. 6.
- ↑ Pražská zoo jako první u nás odchovala kormorána černobílého. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-08-15].
- ↑ a b c d Tabulka vítězů - Odchov roku (1994 - 1997) - Sdružení Česká ZOO. ceskazoo.eu [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online.
- ↑ a b Tabulka vítězů - Odchov roku (1998- 2000) - Sdružení Česká ZOO. ceskazoo.eu [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Tabulka vítězů - Odchov roku (2001- 2005) - Sdružení Česká ZOO. ceskazoo.eu [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Tabulka vítězů - Odchov roku (2006- 2010) - Sdružení Česká ZOO. ceskazoo.eu [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online.
- ↑ Aktuální ročník - Sdružení Česká ZOO. ceskazoo.eu [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online.
- ↑ Ročník 2014 soutěže Bílý Slon - Sdružení Česká ZOO. ceskazoo.eu [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online.
- ↑ ceskazoo.eu [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online.
- ↑ a b Památkový katalog - 1000153324 - Gočárovy domky. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2018-06-07]. Dostupné online.
- ↑ a b Gočárovy domky, Praha 7-Troja. www.hrady.cz [online]. [cit. 2018-06-12]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Gočárovy domy. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-06-07].
- ↑ a b c d e http://neviditelnypes.lidovky.cz/architektura-gocarovy-domky-dic-/p_architekt.aspx?c=A101128_234634_p_architekt_wag. Lidovky.cz [online]. 2010-11-30 [cit. 2018-06-07]. Dostupné online.
- ↑ Josef Gočár. www.prahaneznama.cz [online]. [cit. 2018-06-12]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g WWW.UPNET.CZ, Upnet Multimedia 2006 | info@upnet.cz |. Gočárovy domky | 06-07/2011 | časopis Stavebnictví | Expodata Brno. www.casopisstavebnictvi.cz [online]. [cit. 2018-06-07]. Dostupné online.
- ↑ a b Stavbaweb.cz – Gočárovy domky v pražské zoo. stavbaweb.dumabyt.cz [online]. [cit. 2018-06-07]. Dostupné online.
- ↑ a b c Archiweb - Gočárovy domky v pražské zoo se opět halí do barev trikolory. www.archiweb.cz [online]. 1997-01-01 [cit. 2018-06-07]. Dostupné online.
- ↑ Zoo začne křísit zničené Gočárovy domky. Oprava bude stát 30 milionů. iDNES.cz [online]. 2010-01-05 [cit. 2018-06-12]. Dostupné online.
- ↑ Pražská zoo otevírá Gočárovy domy | Zajímavosti. Lidovky.cz [online]. 2011-03-26 [cit. 2018-06-12]. Dostupné online.
- ↑ HN, red dom, ČTK, foto: archiv. Zoo Praha zahajuje 80. sezonu. Novinkou jsou Gočárovy domy. Hospodářské noviny. 2011-03-25. Dostupné online [cit. 2018-06-12].
| Galerie Gočár | |
|---|---|
| Údaje o muzeu | |
| Stát |  Česko |
| Město | Praha 7 |
| Založeno | 2011 |
| Vyhledávané exponáty | krátkodobé výstavy (historie zoo, vybrané skupiny živočichů) |
| Webové stránky | |
Galerie Gočár, popřípadě Galerie Gočárův dům, je název výstavního prostoru v jednom ze dvou zrekonstruovaných tzv. Gočárových domků umístěných na západním okraji Zoo Praha.
Každoročně se v připravené prostoře konají zpravidla tři (popř. čtyři) krátkodobé výstavy. Zpočátku se jednalo zejména o témata z historie zoo či se zoo spjaté výstavy obrazů a fotografií, od roku 2017 se jako velmi návštěvníky ceněný ukázal koncept výstav kolekcí bezobratlých živočichů (pavouci, štíři, plži) ze soukromých sbírek.
Výstavy
2011
2012
- Shanti – tvůrčí retrospektiva[3] – prodejní výstava obrazů slonice Shanti; výstava se konala také na dalších místech v Praze[4] – originály byly umístěny do Marthi Gallery (Praha, Plzeňská ulice), v Galerii Gočár byly reprodukce[5]
2013
- Výstava soutěžních návrhů na pavilon Amazonie[6]
- Zvířata Afriky − výstava starých školních obrazů[6] (2. 9. – 27. 10. 2013)[7]
2014
- Výstava starých školních obrazů „Zvířata Afriky“ (leden – březen 2014)[8]
- Válka s Mloky (květen – červen 2014, září − prosinec 2014) – výstava obálek jednotlivých českých i světových vydání knihy Karla Čapka Války s Mloky[8]
- Po čem chodí žirafy (červen – srpen 2014, vernisáž výstavy 21. 6. 2014) – výstava předmětů nalezených při čištění výběhu Africká savana[9]
- Zoo v mikroskopu (říjen – prosinec 2014) – výstava fotografií detailů zvířat od Petra Jana Juračky
2015
- Obálky vydání knihy Válka s Mloky (leden – březen 2015)
- F. X. Procházka − první malíř Zoo Praha (28. 3. – 27. 9. 2015; slavnostní vernisáž 28. 3. při zahájení sezony za účasti ministra životního prostředí Richarda Brabce)
- Pohanský bůh Radegast v Zoo Praha (slavnostní vernisáž 28. 9. jako závěrečný bod Výroční slovnosti, za přítomnosti historika umění Jiřího Kotalíka) – výstava o soše Radegasta nejen v Zoo Praha a její rekonstrukci
2016
- #ibisdozoo – výstava mapující cestu a odchyt ibisů po protrhnutí jejich voliéry pod tíhou sněhu (o úletu ibisů více viz Úlet ibisů skalních z pražské zoologické zahrady)
- Orbis naturalis pictus (1. 7. – 11. 9. 2016)[10] – výstava o krásách přírody zachycené kresbami manželů Knotkových na poštovních známkách, ze sbírek Poštovního muzea[11]
- Neznámá zoo (od 28. 9. 2016) – výstava dobových fotografií a dokumentů u příležitosti 85. výročí otevření Zoo Praha[12]. Vernisáž výstavy proběhla 28. 9. 2016 v 15:00 jako závěrečný bod Výroční slavnosti.[13][14]
2017
- Sklípkani (9. 9. – 31. 10. 2018, původně plánovano do konce září, ale pro velký zájem prodlouženo[15]) – vystavena kolekce 60 druhů pavouků z chovu arachnologa Davida Štastného, z nichž největší (samice druhu Theraposa stirmi) měřil 30 cm.[16] U příležitosti otevření výstavy uvedl ředitel zoo Miroslav Bobek plán pokračovat v takovýchto krátkodobých výstavách a zároveň bezobratlé více začleňovat též do stálých expozic (např. připravovaná Austrálie).[17]
- František Xaver Procházka – 130 let od narození prvního malíře Zoo Praha (4. 11. – 31. 12. 2017)[18]
2018
- Štíři (10. 3. – 27. 5. 2018)[19] – 2. výstava živých zvířat: 40 druhů štírů[20]
- Achatiny (2. 6. – 2. 9. 2018)[21] – 3. výstava živých zvířat: takřka 50 druhů plžů z celého světa[22]
- ↑ Výroční zpráva Zoo Praha 2011
- ↑ Výroční zpráva Zoo Praha 2011
- ↑ Výroční zpráva Zoo Praha 2012
- ↑ Shanti: Tvůrčí retrospektiva. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-07-10].
- ↑ Shantiny obrazy mají atmosféru, říká o malující slonici ředitel pražské zoo. iROZHLAS. Dostupné online [cit. 2018-07-10].
- ↑ a b Výroční zpráva Zoo Praha 2013
- ↑ Výstava starých školních obrazů afrických zvířat. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-07-10].
- ↑ a b Výroční zpráva Zoo Praha 2014
- ↑ Výstava „Po čem chodí žirafy“. Zoo Praha [online]. [cit. 2018-07-10]. Dostupné online.
- ↑ Orbis naturalis pictus. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-07-10].
- ↑ www.postovnimuzeum.cz/-/orbis-naturalis-pictus-v-zoo-praha
- ↑ Neznámá zoo. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-07-10].
- ↑ Výroční slavnost pražské zoo. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-07-10].
- ↑ V Zoo Praha proběhla oslava 85. výročí jejího otevření. Pražský deník. 2016-09-28. Dostupné online [cit. 2018-07-10].
- ↑ Výstava živých sklípkanů prodloužena do konce října. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-07-10].
- ↑ WEBMASTER@TYDEN.CZ, TYDEN, www.tyden.cz, e-mail:. Třiceticentimetrová samička sklípkana ozdobí pražskou zoo. TÝDEN.cz. 2017-09-09. Dostupné online [cit. 2018-07-10].
- ↑ Sklípkani v Troji. Září v Zoo Praha patří chlupatým osminohým krasavcům. iDNES.cz [online]. 2017-09-11 [cit. 2018-07-10]. Dostupné online.
- ↑ Výstava prvního malíře pražské zoo. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-06-12].
- ↑ Seznamte se s obávanými i fascinujícími štíry na výstavě v Zoo Praha. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-07-10].
- ↑ WEBMASTER@TYDEN.CZ, TYDEN, www.tyden.cz, e-mail:. V pražské zoo začíná výstava štírů. Nechybějí ti nejobávanější. TÝDEN.cz. 2018-03-10. Dostupné online [cit. 2018-07-10].
- ↑ Zoo Praha zve na výstavu „Achatiny“. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-07-10].
- ↑ Šnek se může i stydět. Obrovské achatiny z Konga či Srí Lanky představuje pražská zoo - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2018-07-10]. Dostupné online.
Toulavý autobus
Toulavý autobus je ochranářský projekt, nejvýznamnější součást ochranářských aktivit Zoo Praha v oblasti střední Afriky.
Jde o tzv. in-situ projekt, jehož cílem je převážet děti žijící v blízkosti kamerunské rezervace Dja do záchranných center a v nich provádět osvětové a vzdělávací aktivity.
Dětem – účastníkům jízd Toulavým autobusem a tedy i výukových programů v záchranných centrech s živými zvířaty jsou názorně popisovány rozdíly mezi gorilami a šimpanzi či to, že také gorily mají své rodiny, a podle toho je potřeba je vnímat a chránit. Mohou tak na ně získat nový pohled – jiný než takový, že se jedná jen o maso na talíř (tzv. bushmeat). Naopak jim je vštěpováno, že se jedná o nádherná zvířata, která si zaslouží přežít. Stejně tak přírodní prostředí je ukazováno jako neoddělitelná součást jejich života, které by si měli vážit jako svého velkého bohatství. Děti tak své prožitky předávají dál. To znamená, že gorily neloví a nejedí nejen ony samotné, ale ani jejich kamarádi a rodiny. Právě nadchnout místní africké obyvatelstvo pro ochranu přírody je cílem tohoto projektu, neboť se ukazuje, že to může být jednou z nejúčinnějších možností, jak uchovat přírodu i pro budoucí generace. Za posledních dvacet let totiž počty goril nížinných klesly o 60 % a v nejbližších desetiletích jim hrozí úplné vyhubení.
Ohrožení přírody střední Afriky
Kácení
Základní dlouholetou činností člověka, která ohrožuje přírodu střední Afriky, je ničení deštných pralesů. K jejich kácení dochází již desítky let. Ačkoliv se v současnosti již uplatňuje výběrová těžba a další ochranné mechanismy, úbytek lesů stále pokračuje. Velkým rizikem je však nejen samotné kácení, ale též stavba silnic, které rozdělují kompaktní území do dílčích ostrůvků zbytků přírody. Tím dochází k degradaci biologicky značně bohatého území, v němž žije mnoho druhů živočichů včetně goril. Tropické lesy zároveň zadržují velké množství oxidu uhličitého a hrají nezastupitelnou roli jako místa zadržující vodu.
Bushmeat
Problémem je však nejen kácení pralesů, ale také spotřeba tzv. bushmeatu, tedy masa z lesa na talíři. To je součástí jídelníčku místních a především obchodním artiklem. Lov je sice povolen pouze v případě běžných druhů a pro osobní spotřebu, ale reálně se loví prakticky vše a ve velkém. Počet obyvatel Afriky roste, dostupnost pralesů se zvyšuje, tlak na přírodu sílí. Ročně jsou tak zkonzumovány i tisíce goril. Poptávka po tzv. bushmeatu je vysoká, policie je často zkorumpovaná. Usměrňování pytlačení pomocí podpory strážců pralesa je proto velmi žádoucí. Probíhá také díky Zoo Praha, a to již delší dobu. Skupina tzv. Ecoguards čítá 75 mužů a má za úkol chránit rozsáhlé území rezervace o ploše větší než 800 000 hektarů, tedy řádově plošně srovnatelné s Jihomoravským krajem.
Alternativou klasického bushmeatu, který obsahuje také primáty jako mandrily či gorily, se ukazuje být chov řekomyší. Jejich maso je mezi místními oblíbené (také je částečně obsaženo v bushmeatu), ale zároveň je chován na farmách a tento chov je velmi dobře zvládnutý tak, že neohrožuje přírodní prostředí.
Možná ochranářská řešení
- existence sítě dostatečně velkých chráněných území
- kvalitní zákony a schopnost jejich vymáhání
- získání místního obyvatelstva pro ochranu přírody
- nabídka alternativních zdrojů obživy
Předchozí podpora Zoo Praha ve střední Africe
Záchrana goril v Národním parku Kahuzi Biega, Demokratická republika Kongo
Projekt cílící na opětovné nastolení dohledu a pravidelného monitoringu populace goril východních v národním parku Kahuzi Biega, který byl vážně poškozen vojenskými operacemi. Populace goril tu utrpěla zásadní početní ztráty, vůbec největší ze všech lokalit výskytu. Kvůli konfliktu byla správa a ochrana národního parku znemožněna na více než deset let. Podpora mezinárodně zaštítěného projektu Konžského institutu pro ochranu přírody probíhala v letech 2009 a 2010.
Podpora záchranné stanice pro primáty v Limbe, Kamerun
Limbe Wildlife Center je záchranné zoologické zařízení zaměřené na primáty. Nachází se na západě Kamerunu a vzniklo roku 1994 na základech dřívější nevhodně vedené zoologické zahrady. Postaralo se o to tamní ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s nevládní organizací Pandrillus. V současnosti jsou v areálu chováni paviáni, kočkodani, mandrilové, šimpanzi a gorily. Dostávají se sem jako sirotci, kteří byli zabaveni pytlákům a překupníkům. Zvířata mají za sebou pohnuté osudy. Zároveň se zaměstnanci centra věnují vzdělávacím a osvětovým aktivitám přímo ve stanici i na školách v Limbe a okolí. Proto je chod areálu podporován pražskou zoo, a to již od dob projektu Odhalení. Ve spolupráci s touto záchrannou stanicí také distribuovala Zoo Praha do školních zařízení gorilí pohádky, které mají vytvářet pozitivní vztah dětí ke gorilám i přírodě. Zoo Praha zároveň poskytla např. veterinární potřeby. V současnosti jde o jedno ze dvou míst osvětových cest tzv. Toulavého autobusu.
Knihy o gorilách
První v Česku narozená gorila Moja (*2004) a další členové její rodiny se stali nejen oblíbenci návštěvníků pražské zoo, ale také hrdiny několik titulů. Pohádky vznikaly nejprve pro potřeby projektu Odhalení. Později vyšly souhrnně pod názvy Moja, Tatu a tiplíci a Moja a páv v knižní i audio (na CD) podobě, o níž se zasloužila zpěvačka Lucie Bílá. Výtěžek z prodeje putoval na podporu ochranářských aktivit ve střední Africe. Pohádkové příběhy a další materiály (např. omalovánky) byly vydány také pro africké děti. Jen v Kamerunu šlo původně o dva tisíce kusů anglického a dva tisíce francouzského vydání. Tisíce dětí se tak mj. dozvěděly, že i gorila může dostat jméno. Také pro kamerunské posluchače vznikla zvuková rozhlasová adaptace. Poptávka po dalším vydání přiměla Zoo Praha v roce 2010 k druhému vydání, které bylo vydáno ve francouzštině a to v nákladu patnáct tisíc výtisků. V průběhu roku 2011 došlo k distribuci do škol v Kamerunu, Středoafrické republice, Gabonu a Demokratické republice Kongo. Vybrané území odpovídá výskytu goril nížinných. V roce 2012 navázala na úspěch knížek distribuce deseti tisíc kusů omalovánek společně se sadou pastelek.
Podpora strážců
Jednou z významných možností pomoci je podpora strážců přírodních rezervací a národních parků. Hrají stěžejní roli v boji proti pytláctví a ilegální těžbě dřeva. Bohužel však často nemají potřebné vybavení. Od roku 2010 jim proto v biosférické rezervaci Dja v Kamerunu financuje potřebné boty, stany, vařiče i techniku jako fotoaparáty či komunikační prostředky jako satelitní telefony právě Zoo Praha, a to jako součást svých in-situ projektů. V roce 2013 směřovala finanční podpora také strážcům a dalším pracovníkům ve Středoafrické republice, konkrétně do národního parku Dzanga Ndoki. Prostředky na toto vybavení jsou získávány také skrze akci „Přineste mobil, podpořte strážce pralesa“. Za každý odevzdaný starý mobilní telefon poskytla společnost REMA Systém částku 10 Kč.
Přineste starý mobil
Při výrobě mobilních telefonů se používá tantal. Ten se získává z kobaltu, jehož těžba v Demokratické republice Kongo nabývá živelných rozměrů a je často nelegální. To samozřejmě negativně ovlivňuje životní prostředí jako celek a ohrožuje zde žijící gorily východní. Právě proto se v roce 2010 (v Roce goril) většina zoologických zahrad v Česku (včetně Zoo Praha) pustila do vybírání starých mobilů od návštěvníků. Tyto telefony jsou následně recyklovány a společnost, která tuto recyklaci provádí, zároveň za každý takový kus vyplácí 10 Kč, které putují následně na ochranu přírody. Do počátku roku 2018 bylo vybráno 68 tisíc telefonů, čímž se získalo na 680 tisíc korun, které podpořily strážce biosférické rezervace Dja.
Projekt Toulavý autobus
Průběh projektu
2010 podepsal ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek s kamerunskými úřady deklaraci o spolupráci při ochraně rezervace Dja.
Roku 2011 se podařilo získat pětiletý kontrakt na bezplatné užívání výzkumné stanice v Somalomo – vstupní bráně do biosférické rezervace Dja.
Během první jízdy Toulavého autobusu panovaly u místních lidí obavy, že jejich děti budou odvezeny do Evropy a rodiče je již nikdy neuvidí. Tyto nepravdivé domněnky se však podařilo vyvrátit.
Etapy – jasná čísla.
Po přečtení gorilích příběhů (pohádek) se zvedl zájem dětí o to, aby gorily mohli spatřit naživo. Snahou vyhovět školákům a ještě více podpořit pozitivní vztah s gorilami byl inspirací pro vznik projektu Toulavý autobus. Tento projekt pracuje s myšlenkou převozu dětí z oblasti biosférické rezervace Dja do Limbe a Mefou, kde se nacházejí záchranná centra s gorilami a dalšími primáty. Záměr se setkal v Kamerunu s velmi pozitivní reakcí. Dokladem toho se stala možnost bezplatného užívání části základny v obci Somalomo, která je využívána pro administraci i ubytování.
Vlastním Toulavým autobusem byl původně autobus, který dříve sloužil k přepravě žákyň dívčí školy v Saudské Arábii. Kromě dlouhých jednání i potřebě fyzického přesunu autobusu bylo nutné přesvědčit místní obyvatelstvo. Pomohly tomu i fotbalové zápasy místních týmů s Karlem Poborským.[1] První jízda Toulavého autobusu proběhla v lednu 2013.
Nový autobus
Patronace
Patronem projektu je fotbalista Karel Poborský. Ten se také zúčastnil první jízdy autobusu v lednu 2013. Fotbal patří v Africe mezi velmi populární sporty a přítomnost hráče, kterého znají a obdivují i místní, přispěla k dobrému přijetí projektu.
Výzkum
Etnozoologický výzkum se snaží zjistit postoje obyvatel žijících u biosférické rezervace Dja v Kamerunu k jednotlivým druhům zvířat, tj. jak je mají oblíbené a jak jim chutnají. Výsledky výzkumu pod vedením doc. Frynty z Přírodovědecké fakulty UK přinesly zjištění, že celkově se nejvíce líbí luskouni, levharti, ženetky a cibetky. Tradičním lovcům Baka se líbí rovněž gorily. Na rozdíl od zemědělského kmene Bantu je neloví. U příslušníků kmene Baka byla zjištěna souvislost mezi vnímáním krásy a chutností daného zvířete. Výjimku tvoří šimpanzi a gorily, jejichž maso není považováno za chutné, ale jako takoví patří mezi krásné druhy. Zemědělci Bantu berou gorilu za chutnou, avšak nepříliš krásnou, což znamená riziko pro budoucí osud tohoto druhu.
Rose už nejí gorily
V roce 2015 vznikl půlhodinový dokumentární film Rose už nejí gorily, který mapuje snahy Zoo Praha v oblasti ochrany goril a dalších zvířat v Kamerunu. Zachycena je situace po roce projektu Toulavý autobus, jenž cílí na děti i jejich rodiče ve snaze předat myšlenku, že gorily si zaslouží ochranu. Část záběrů snímku byla pořízena samotnými školáky, zejména v té době jedenáctiletou Rose Mandengovou, která vyrůstá s rodiči a devíti sourozenci a ve filmu popisuje své nové poznatky o gorilách a vztah k nim, který získala díky projektu Toulavý autobus. Komentář k filmu namluvil herec Miroslav Táborský.
+ na stránce Gorila nížinná rozšířit text o gorilách v českých zoo – možná samostatná stránka o gorilách v Praze – existuje samostatně Moja a Richard, to je možná zase zbytečné?
Gorily v českých zoo
Chov goril v Zoo Praha
Stavby a expozice určené pro gorily v Zoo Praha
- Info z koníka – speciální číslo
Hlubší historie - zvířata
- Info z koníka – speciální číslo
V roce 2001 byl otevřen nový pavilon goril v nejnižší části pražské zoo. Bohužel jej již v roce 2002 zasáhla povodeň, která změnila tvář zoo. Sice se mohlo začít opravovat, budovat, a vytvořit tak modernější zoo, ale na druhou stranu přišlo o život několik zvířat – včetně mladého gorilího samce Ponga.
Současná velmi úspěšná etapa chovu goril v Zoo Praha definitivně započala příchodem samce Richarda (*1991) do po povodni nově opraveného pavilonu v roce 2003. Jeho rodinou se staly samice Shinda (*1991) a tak Kijivu (*1993). Právě Kijivu se stala matkou vůbec prvního gorilího mláděte narozeného v Česku. Samička Moja přišla na svět 13. prosince 2004 a spolu s tou dobou nově otevřeným pavilonem Indonéská džungle přispěla k historicky nejvyšší prosincové návštěvnosti v dějinách Zoo Praha.
Na podzim roku 2005 skupinu obohatila samice Kamba, která přišla ze Zoo Dvůr Králové. Narodila se však počátkem 70. let 20. století ve volné přírodě, a tak jde o nesmírně cenného jedince. V závěru roku 2010 přišla do Zoo Praha ještě samice Bikira (*1995).
V podzimním čase roku 2011 se uskutečnilo velké loučení. Samička Moja byla přepravena do španělské zoo Cabárceno. Tam se 16. dubna 2013 poprvé stala matkou.
Odhalení
Na podzim 2005 vznikla jako reakce na tehdy vysílané reality show VyVolení a Big Brother vznikl projekt Odhalení s podtitulem „Tak trochu jiná reality show“. Cíle projektu Českého rozhlasu bylo vtipně poukázat na absurditu zmíněných televizních soutěží, a zároveň oslovit veřejnost s novými informacemi o životě goril, který je v mnohém podobný tomu lidskému. Zájem předčil očekávání. Popularita goril se výrazně zvýšila. Projekt byl oceněn i odbornou veřejností. Zároveň přinesl prostředky, jež byly použity v kamerunském Limbe Wildlife Centre, s nímž Zoo Praha spolupracuje i v současnosti v rámci projektu Toulavý autobus. Více informací přináší samostatná stránka.
Běh pro gorily
Sportovní akce Běh pro gorily, z jejíhož startovného putovaly prostředky na ochranu goril ve střední Africe, se konala celkem šestkrát, a to v letech 2010–2015. Akce byla v prvních čtyřech ročnících organizována Magistrátem hl. města Prahy, zřizovatelem Zoo Praha. V dalších letech již bez jeho podpory, takže bez podpory řady společností by se již dále konat nemohla. Tradice obdobných akcí ve světě začala v roce 2003.
1. ročník (22. 5. 2010)
První Běh pro Gorily odstartoval v sobotu 22. května 2010. Podporoval in-situ projekt Zoo Praha ve střední Africe, jenž se zaměřuje na vybavení strážců biosférické rezervace Dja. Trasu z Hradčanského na Staroměstské náměstí o délce 3,6 km absolvovalo 263 běžců v gorilích maskách. Akce vynesla 192 000 Kč.
2. ročník (28. 5. 2011)
Po úspěchu prvního ročníku se zájem veřejnosti ještě zvýšil, a k závodu se přihlásilo 414 lidí, kteří zaplatili účastnický poplatek. Celkem se vybralo 163 500 Kč.
3. ročník (2. 6. 2012)
Třetího ročníku se zúčastnilo 568 závodníků. Znovu více než o rok dříve. Vybráno bylo 284 000 Kč.
4. ročník (15. 6. 2013)
Běhu pro gorily se zúčastnil opět vyšší počet běžců než v předchozích letech. 612 lidí směřovalo z Hradčanského náměstí směrem na náměstí Václavské. Účastníci Běhu pro gorily přispěli na ochranu středoafrické přírody a provoz tehdy nového projektu Toulavý autobus rekordní částkou 339 000 Kč.
Tento ročník běhu se konal v jiné atmosféře než v předchozích letech, protože jedenáct dní před během „Navzdory tomu, jak jsme byli postiženi povodní, nadále v omezené míře pokračujeme v našich projektech. Ochranu goril považujeme za prioritní a mě velmi těší, že Běh pro gorily letos přilákal tolik lidí. Výtěžek z něj poputuje právě na provoz Toulavého autobusu, díky němuž chráníme gorily i další zvířata v Africe“, řekl tehdy přímo na pódiu ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek.
5. ročník (17. 6. 2014)
Pátého ročníku, organizovaného poprvé bez podpory Magistrátu hl. města Prahy, se zúčastnilo rekordních 614 běžců, díky čemuž se podařilo vybrat 307 000 Kč.
6. ročník (20. 6. 2015)
Šestý, závěrečný ročník poznamenala nepřízeň počasí. Přesto byla účast relativně vysoká, a podařilo se tak na ochranu goril v Africe vybrat 200 500 Kč.
Běh pro Zoo Praha
Charitativní akci Běh pro Zoo Praha pořádá Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy a studentský spolek Drosophila. Akce vznikla v návaznosti na aktivitu Mobily pro gorily.
1. ročník (24. 4. 2015)
Na start prvního ročníku Běhu pro Zoo Praha se postavilo 88 běžců a běžkyň. Z toho 46 odvážlivců běželo desetikilometrovou trasu a 42 pětikilometrovou trasu. Závod byl odstartován děkankou Pedagogické fakulty UK. Na podporu projektů Pomáháme jim přežít se vybralo 6850 Kč a 30 mobilních telefonů.
2. ročník (24. 4. 2016)
Na start druhého ročníku Běhu pro Zoo Praha se postavilo 398 běžců a běžkyň. Z toho 217 osob běželo desetikilometrovou trasu a 191 pětikilometrovou trasu. Závod byl odstartován děkankou Pedagogické fakulty UK – prof. Radkou Wildovou. Podařilo se vybrat 40 800 Kč a 194 starých mobilů.
3. ročník (23. 4. 2017)
Na start třetího ročníku Běhu pro Zoo Praha se postavilo 543 běžců a běžkyň. Z toho 244 odvážlivců běželo desetikilometrovou trasu a 298 pětikilometrovou trasu. Závod byl odstartován děkanem Pedagogické fakulty UK – prof. Michalem Nedělkou. Na podporu projektů Pomáháme jim přežít se podařilo vybrat 94 800 Kč a 200 mobilů! Tento ročník tak opět předčil ročník předchozí.
4. ročník (21. 4. 2018)
Běžeckým odpolednem 21. 4. 2018 provedla rozhlasová moderátorka Markéta Ježková. Celý výtěžek akce bude opět věnován na in-situ projekty Zoo Praha Pomáháme jim přežít. /1/
Reference
Pomáháme jim přežít. Zoo Praha, 2014.
Rose už nejí gorily. DVD. Zoo Praha, 2015/2017.
/1/ http://www.behprozoo.cz/
- ↑ O projektu. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-10-30].