Řád zbožných škol: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m →‎Související články: doplneny odkazy
m odkazy na č. koleje přesunuty do textu
Řádek 21: Řádek 21:
[[Soubor:Piaristé Panská 1.jpg|náhled|vlevo|Vstup do piaristické koleje při gymnáziu u [[Kostel svatého Kříže (Praha)|kostela sv. Kříže]] v Praze, Panská ulice]]
[[Soubor:Piaristé Panská 1.jpg|náhled|vlevo|Vstup do piaristické koleje při gymnáziu u [[Kostel svatého Kříže (Praha)|kostela sv. Kříže]] v Praze, Panská ulice]]
[[Soubor:Piaristicke gymnazium Kromeriz.jpg|náhled|Někdejší [[Piaristické gymnázium v Kroměříži|Piaristické gymnázium]] v [[Kroměříž]]i]]
[[Soubor:Piaristicke gymnazium Kromeriz.jpg|náhled|Někdejší [[Piaristické gymnázium v Kroměříži|Piaristické gymnázium]] v [[Kroměříž]]i]]
V&nbsp;českých zemích se piaristický řád objevil jako první mimo Itálii. Piaristé přišli na [[Morava|Moravu]] na pozvání [[František z Ditrichštejna|Františka kardinála z&nbsp;Ditrichštejna]] v&nbsp;roce [[1631]] do [[Mikulov]]a, roku 1633 do [[Strážnice (okres Hodonín)|Strážnice]] a roku 1634 do [[Lipník nad Bečvou|Lipníku nad Bečvou]], kde piaristé založili první koleje a školy. Následovaly [[Piaristická kolej (Litomyšl)|koleje se školami v&nbsp;Litomyšli]] (1640), ve [[Slaný|Slaném]] (1658), dále [[Ostrov (okres Karlovy Vary)|Ostrov nad Ohří]] (1666), [[Kroměříž]] (1687), [[Piaristická kolej (Kosmonosy)|Kosmonosy]] (1688), [[Stará Voda (Město Libavá)|Stará Voda]] (1690), [[Příbor (okres Nový Jičín)|Příbor]] (1694), [[Rychnov nad Kněžnou]] (1714), [[Bílá Voda]] (1724), [[Bruntál]] (1731), a teprve roku 1752 přišli do Prahy a zároveň se oddělili od německé provincie jako samostatná provincie česká, později česko-moravská a roku 1825 česko-moravsko-slezská. V&nbsp;Praze se usadili [[Piaristická kolej a gymnázium (Praha)|ve školním areálu na Novém Městě]] později s&nbsp;[[Kostel svatého Kříže (Praha)|kostelem sv. Kříže]]. Poslední fundace vznikly ve 2. polovině 18. stoletíː [[Hustopeče]] (1757), [[Brandýs nad Labem]] (1759), [[Kyjov]] (1759), [[České Budějovice]] (1762), [[Nový Bor]] (1763), [[Moravská Třebová]] (1765), [[Most]] (1768), [[Doupov]] (1775), [[Mladá Boleslav]] (1786), [[Kadaň]] (1802)<ref>Pavel Vlček- Petr Sommer - Dušan Foltýnː ''Encyklopedie českých klášterů''. Praha 1997, s. 150-151</ref>, [[Liberec]] (1837) a jako poslední [[Nepomuk]] (1862).
V&nbsp;českých zemích se piaristický řád objevil jako první mimo Itálii. Piaristé přišli na [[Morava|Moravu]] na pozvání [[František z Ditrichštejna|Františka kardinála z&nbsp;Ditrichštejna]] v&nbsp;roce [[1631]] do [[Mikulov]]a, roku 1633 do [[Strážnice (okres Hodonín)|Strážnice]] a roku 1634 do [[Lipník nad Bečvou|Lipníku nad Bečvou]], kde piaristé založili první koleje a školy. Následovaly [[Piaristická kolej (Litomyšl)|koleje]] se [[Piaristické gymnázium (Litomyšl)|školami v&nbsp;Litomyšli]] (1640), ve [[Piaristická kolej (Slaný)|Slaném]] (1658), dále [[Klášterní areál Ostrov|Ostrov nad Ohří]] (1666), [[Piaristické gymnázium v Kroměříži|Kroměříž]] (1687), [[Piaristická kolej (Kosmonosy)|Kosmonosy]] (1688), [[Stará Voda (Město Libavá)|Stará Voda]] (1690), [[Příbor (okres Nový Jičín)|Příbor]] (1694), [[Piaristická kolej (Rychnov nad Kněžnou)|Rychnov nad Kněžnou]] (1714), [[Bílá Voda]] (1724), [[Bruntál]] (1731), a teprve roku 1752 přišli do Prahy a zároveň se oddělili od německé provincie jako samostatná provincie česká, později česko-moravská a roku 1825 česko-moravsko-slezská. V&nbsp;Praze se usadili [[Piaristická kolej a gymnázium (Praha)|ve školním areálu na Novém Městě]] později s&nbsp;[[Kostel svatého Kříže (Praha)|kostelem sv. Kříže]]. Poslední fundace vznikly ve 2. polovině 18. stoletíː [[Hustopeče]] (1757), [[Brandýs nad Labem]] (1759), [[Kyjov]] (1759), [[České Budějovice]] (1762), [[Piaristická kolej (Nový Bor)|Nový Bor]] (1763), [[Moravská Třebová]] (1765), [[Piaristická kolej (Most)|Most]] (1768), [[Doupov]] (1775), [[Mladá Boleslav]] (1786), [[Piaristická kolej (Kadaň)|Kadaň]] (1802)<ref>Pavel Vlček- Petr Sommer - Dušan Foltýnː ''Encyklopedie českých klášterů''. Praha 1997, s. 150-151</ref>, [[Piaristická kolej (Liberec)|Liberec]] (1837) a jako poslední [[Nepomuk]] (1862).


Největšího rozvoje dosáhly piaristické školy a vzdělávací ústavy v&nbsp;[[17. století|17.]]–[[19. století]], přičemž o úplném vrcholu můžeme mluvit v druhé polovině století [[18. století|18.]], neboť ani při reformách císaře [[Josef II.|Josefa II.]] nebyla činnost tohoto řádu nijak narušena, na rozdíl od [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitů]], jejichž koleje po zrušení z roku [[1773]] piaristé někde obsadili. Navíc na piaristických školách směl studovat kdokoli, dokonce někdy i studenti podobojí a Židé (na jezuitských školách pouze katolíci).
Největšího rozvoje dosáhly piaristické školy a vzdělávací ústavy v&nbsp;[[17. století|17.]]–[[19. století]], přičemž o úplném vrcholu můžeme mluvit v druhé polovině století [[18. století|18.]], neboť ani při reformách císaře [[Josef II.|Josefa II.]] nebyla činnost tohoto řádu nijak narušena, na rozdíl od [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitů]], jejichž koleje po zrušení z roku [[1773]] piaristé někde obsadili. Navíc na piaristických školách směl studovat kdokoli, dokonce někdy i studenti podobojí a Židé (na jezuitských školách pouze katolíci).
Řádek 41: Řádek 41:
* Pavel Vlček - Petr Sommer - Dušan Foltýn: ''Encyklopedie klášterů na Moravě a ve Slezsku''. Praha ː Libri 2000.
* Pavel Vlček - Petr Sommer - Dušan Foltýn: ''Encyklopedie klášterů na Moravě a ve Slezsku''. Praha ː Libri 2000.
* ''Svatý Josef Kalasanský a Zbožné školy: Informátor o&nbsp;Řádu piaristů''. Strážnice, Českomoravská provincie řádu Zbožných škol - piaristů, 2004.
* ''Svatý Josef Kalasanský a Zbožné školy: Informátor o&nbsp;Řádu piaristů''. Strážnice, Českomoravská provincie řádu Zbožných škol - piaristů, 2004.

=== Související články ===
* [[Piaristická kolej (Kadaň)]]
* [[Piaristická kolej (Kosmonosy)]]
* [[Piaristické gymnázium v Kroměříži|Piaristická kolej a gymnázium (Kroměříž)]]
* [[Piaristická kolej (Liberec)]]
* [[Piaristická kolej (Litomyšl)]]
* [[Piaristické gymnázium (Litomyšl)]]
* [[Piaristická kolej (Most)]]
* [[Piaristická kolej (Nový Bor)]]
* [[Piaristická kolej a gymnázium (Praha)]]
* [[Piaristická kolej (Rychnov nad Kněžnou)]]
* [[Piaristická kolej (Slaný)]]
* [[Klášterní areál Ostrov|Piaristická kolej (Ostrov)]]


=== Externí odkazy ===
=== Externí odkazy ===

Verze z 30. 7. 2020, 19:17

Řád chudobných řeholních kleriků Matky Boží zbožných škol (piaristé)
Ordo Clericorum Regularium Pauperum Matris Dei Scholarum Piarum
Základní informace
Aktivita1597-dosud
Kategorieřeholní řád
Úlohapedagogická činnost
SídloPiazza dei Massimi 4
00186 Řím, Itálie
Země původuItálie, Rakouské císařství, České království
Založilsv. Josef Kalasanský
SchválilPavel V., povýšil Řehoř XV.
MottoPietas et litteræ

Řád zbožných škol (piaristický řád, piaristé, celým jménem Řád chudobných řeholních kleriků Matky Boží zbožných škol, lat. Ordo Clericorum Regularium Pauperum Matris Dei Scholarum Piarum) je světově rozšířený katolický řeholní řád založený v Římě sv. Josefem Kalasanským v roce 1597. Papež Pavel V. jej schválil jako kongregaci v roce 1617, v roce 1621 pak jej Řehoř XV. povýšil na řeholní řád. Jeho členové se nazývají piaristé. Řád se zaměřuje na zřizování a správu škol, výuku, pastoraci, výchovu dětí a misijní činnost. V současné době má okolo 2000 členů.

Působení v českých zemích

P. Basilius Karbrhel – piarista (SchP), kolem roku 1900 provinciál v Praze
Kostel sv. Pantalea v Římě, ústřední sídlo řádu
Vstup do piaristické koleje při gymnáziu u kostela sv. Kříže v Praze, Panská ulice
Někdejší Piaristické gymnázium v Kroměříži

V českých zemích se piaristický řád objevil jako první mimo Itálii. Piaristé přišli na Moravu na pozvání Františka kardinála z Ditrichštejna v roce 1631 do Mikulova, roku 1633 do Strážnice a roku 1634 do Lipníku nad Bečvou, kde piaristé založili první koleje a školy. Následovaly koleje se školami v Litomyšli (1640), ve Slaném (1658), dále Ostrov nad Ohří (1666), Kroměříž (1687), Kosmonosy (1688), Stará Voda (1690), Příbor (1694), Rychnov nad Kněžnou (1714), Bílá Voda (1724), Bruntál (1731), a teprve roku 1752 přišli do Prahy a zároveň se oddělili od německé provincie jako samostatná provincie česká, později česko-moravská a roku 1825 česko-moravsko-slezská. V Praze se usadili ve školním areálu na Novém Městě později s kostelem sv. Kříže. Poslední fundace vznikly ve 2. polovině 18. stoletíː Hustopeče (1757), Brandýs nad Labem (1759), Kyjov (1759), České Budějovice (1762), Nový Bor (1763), Moravská Třebová (1765), Most (1768), Doupov (1775), Mladá Boleslav (1786), Kadaň (1802)[1], Liberec (1837) a jako poslední Nepomuk (1862).

Největšího rozvoje dosáhly piaristické školy a vzdělávací ústavy v 17.–19. století, přičemž o úplném vrcholu můžeme mluvit v druhé polovině století 18., neboť ani při reformách císaře Josefa II. nebyla činnost tohoto řádu nijak narušena, na rozdíl od jezuitů, jejichž koleje po zrušení z roku 1773 piaristé někde obsadili. Navíc na piaristických školách směl studovat kdokoli, dokonce někdy i studenti podobojí a Židé (na jezuitských školách pouze katolíci).

V období komunistického režimu čelil řád tvrdému pronásledování, během kterého byla vážně poničena jeho struktura, přišel o všechny ústavy a většinu majetku a počet jeho členů se dramaticky snížil. V současné době v České republice působí Českomoravská provincie řádu, její význam však v postkomunistickém období zůstává stále malý.

Věda

Piaristé vynikali vzdělaností, pěstovali vědu a vyučovali kromě svých škol také na univerzitách. Mezi nejvýznamnější u nás patřil Gelasius Dobner, zakladatel dějezpytu.

Divadlo

První piaristé přivezli v polovině 17. století mimo jiné také jevištní techniku italských operních divadel, která v té době byla již značně rozvinutá. Například teláry, což jsou třístranné rámy, na něž se dají napínat plátna s obrazy, které pak tvoří na jevišti iluzivní pozadí. Byla to výborná pohyblivá dekorace s efektem okamžité proměny scény.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Pavel Vlček- Petr Sommer - Dušan Foltýnː Encyklopedie českých klášterů. Praha 1997, s. 150-151

Literatura

  • Pavel Vlček - Petr Sommer - Dušan Foltýn: Encyklopedie českých klášterů. Praha ː Libri 1997, s. 150-151.
  • Pavel Vlček - Petr Sommer - Dušan Foltýn: Encyklopedie klášterů na Moravě a ve Slezsku. Praha ː Libri 2000.
  • Svatý Josef Kalasanský a Zbožné školy: Informátor o Řádu piaristů. Strážnice, Českomoravská provincie řádu Zbožných škol - piaristů, 2004.

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Řád_zbožných_škol&oldid=18885396“