Einsatzgruppen

„Hon na Židy“ poblíž ukrajinského Ivangorodu

Einsatzgruppen (něm. Einsatz, nasazení a Gruppe, skupina) byly ozbrojené oddíly SS a SD pod velením důstojníků SS nasazované převážně za frontou proti civilnímu obyvatelstvu (především proti Židům), partyzánům a vzdělaným vrstvám porobených národů. Působily hlavně ve střední a východní Evropě a v těsné spolupráci s ostatními oddíly politické policie vyvražďovaly bez jakékoli dokumentace Židy, příslušníky inteligence, komunistické funkcionáře a politické komisaře a další skutečné i domnělé odpůrce Třetí říše. Ač v nich působilo jen několik tisíc mužů, převážně, ale ne výlučně Němců, mají patrně na svědomí miliony mrtvých a podstatnou část obětí holokaustu.

Činnost

Deportace dětí

Pohotovostní jednotky Einsatzgruppen byly zřízeny vedoucími představiteli nacistického Německa již před invazí do Rakouska a obsazení Československa. Po obsazení Polska bylo jejich úkolem terorizovat místní obyvatelstvo a likvidovat nežádoucí osoby, v první řadě Židy, polskou inteligenci a kněze (operace Tannenberg). V květnu roku 1941 vznikly jednotky SS Einsatzgruppen určené pro činnost v Sovětském svazu, kam byl plánován německý útok – operace Barbarossa. Jejich úkolem byl jednak boj proti partyzánům, jednak likvidace skupin obyvatelstva – v první řadě Židů, komunistů a Cikánů, postupně následovalo vyhlazování slovanského obyvatelstva a příslušníků asijských menšin v Sovětském svazu. Veliteli těchto zvláštních jednotek byli příslušníci tajné státní policie gestapa (Geheime Staatspolizei), SD (Sicherheitsdienst) a SS (Schutz-Staffel). Mužstvo tvořili příslušníci gestapa, SD, SS, příslušníci pořádkové policie OrPo (Ordnungspolizei) a zejména příslušníci zbraní SS (Waffen-SS).

Existovaly:

• Einsatzgruppen (Einsatzkommando der Sicherheitspolizei und des SD). Je to časté obecné označení pohotovostní jednotky označované takto v německých zdrojích. Měly rozmanité složení a v německé odborné literatuře užívané pro nebojové oddíly jednotek Waffen SS, a příslušníků SD Heinricha Himmlera, které tvořili také příslušníci policejní složky SD, SIPO, OrPo a dalších.
• Sonderkampfgruppe. V překladu Speciální bojová jednotka. Jejich úkolem byl vojenský a záškodnický boj proti partyzánům, nebo speciální vojenské útvary Wehrmachtu nebo Waffen SS určené ke klasické bojové činnosti.
• Einsatzgruppen – Einsatzkommandos. Prováděly masakry civilistů a zajatých vojáků v týlu německých vojsk zpočátku v Polsku a později po celé Evropě. Mají na svědomí nejkrutější a nejdrastičtější válečné pogromy a masové vraždy polské inteligence, Židů, Cikánů, lidi odlišné barvy pleti – asijských menšin, tělesně a duševně postižených zejména na území východní Evropy, Balkánu a Sovětského svazu. Často vraždily všechny komunisty, antifašisty a v SSSR příslušníky NKVD. Jsou symbolem největších zločinů proti lidskosti a holokaustu spáchané během druhé světové války. Jejich počet dosáhl v počátku září 1939 celkem 16 Einsatzkommand tvořící dohromady 2700–3000 členů a jen v Polsku během podzimu 1939 mají na svědomí 60 000 lidí.

SS Einsatzgruppen (Einsatzkommanda) vykonávaly ty nejvíce odsuzované zločiny na okupovaném území Sovětského svazu. Např. v rokli Babí Jar u Kyjeva zavraždily koncem září přes 33 tisíc Židů, přičemž na tomto místě bylo celkem zmasakrováno 100–200 tisíc občanů SSSR. V rámci Akce 1005 se od května 1942 do roku 1944 pokusilo Německo zahladit stopy po řádění Einsatzgruppen.

Einsatzgruppen se označují také jako Sonderkommandos (Speciální kommando). V případě potřeby mohly požádat jednotky Einsatzgruppen o pomoc Wehrmacht, ještě důležitější byla pro ně spolupráce s místními policejními sbory na Ukrajině, v Lotyšsku či Litvě, kde jejich příslušníci bývali odměňováni z majetku ukradeného zavražděným obětem.

Směry postupu Einsatzgruppen v SSSR v roce 1941

V Sovětském svazu byly čtyři Einsatzgruppy, přičemž každou z nich tvořilo 500–990 mužů, celkem sloužilo v Einsatzgruppen zhruba 3000 mužů.

• Einsatzgruppe A (velitel SS-Brigadeführer Dr. Franz Walter Stahlecker) – Pobaltí, sídlo „pevnost smrti číslo 9“ u Kaunasu
• Einsatzgruppe B (velitel SS-Gruppenfuhrer Arthur Nebe) – Bělorusko
• Einsatzgruppe C (velitel SS-Brigadeführer Dr. et Dr. Otto Rasch) – Ukrajina, sídlo Kyjev
• Einsatzgruppe D (velitel SS - Brigadeführer prof. Otto Ohlendorf) – Besarábie, Krym, Kavkaz

Způsob likvidace lidí těmito komandy byl nanejvýš brutální. Lidé byli vyhnáni z domovů, přičemž se stávalo, že nemohoucí lidé byli zastřeleni i v posteli. Ostatní odcházeli buď do transportů, které je odvážely do koncentračních táborů, nebo na určitá místa, kde muži museli vykopat masový hrob, načež lidé byli postupně stříleni a padali postupně do hrobu. Před exekucí se mnohdy museli dívat na oběti, které tam už ležely. Stávalo se, že se ženy před smrtí musely vysvléct do naha, některé z nich byly znásilněny nebo se samy podvolily, aby si zachránily život, ovšem většinou stejně byly druhý den zastřeleny, aby se Němci zbavili svědků masakru. Další „kratochvílí“ komand byly tzv. „hony“, při nichž byli lidé, kteří se schovávali v lese, stříleni jako lovná zvěř. Podobnou záležitostí bylo využívání odsouzených jako terčů při cvičných střelbách. Brutálním způsobem likvidace bylo i nahánění lidí na dopravní lodě, které byly v moři potopeny. Einsatzgruppy se účastnily i tzv. „vyčišťovacích protipartyzánských akcí“, při nichž bylo masakrováno civilní obyvatelstvo vesnic v příslušné oblasti. Při těchto akcích, které vykonávaly samostatně i jednotky Waffen SS, byli lidé přinuceni odejít do některé větší budovy (např. do kostela), přičemž tam byli buď upáleni zaživa, nebo zmasakrováni ručními granáty. Tyto vesnice (mezi nimiž byl např. i Český Malín, v němž žila česká menšina), pak byly do základů vypáleny.

Počet obětí řádění těchto jednotek není přesně znám. Předpokládá se, že jen v Sovětském svazu bylo těmito komandy smrti zlikvidováno zhruba 2 miliony osob, z toho asi 900 tisíc Židů (odhady se různí a pohybují se od 1 do 2,4 milionu). Některé zdroje uvádějí, že jednotky Einsatzgruppen mají na svědomí smrt až tří miliónů sovětských válečných zajatců. Odhady komplikuje i ta skutečnost, že není přesně známo, kolik zločinů spadalo pod přímou kompetenci jednotlivých skupin Einsatzgruppen, a kolik jí mají na svědomí další německé oddíly (Waffen SS, SS-Totenkopfverbände, Wehrmacht nebo jiné speciální skupiny).

Po vypuknutí Slovenského národního povstání v roce 1944 působily tyto jednotky i na Slovensku. Kromě potlačování povstání se účastnily masakrů, při nichž bylo povražděno přes 5 tisíc Slováků včetně starců, žen a dětí, bylo vypáleno 90 slovenských vesnic, a po válce bylo odkryto 211 hromadných hrobů.

Metody a dokumenty

• Sonderfahndungsliste G.B.
• Kommissarbefehl

Zločiny Einsatzgruppen

Následující zdokumentované zločiny na obsazených územích jsou připisovány jednotkám Einsatzgruppen spíše než Wehrmachtu operujícímu na frontě. Některých protižidovských akcí na Ukrajině, v Litvě a v Lotyšsku se účastnily i místní antisemitské jednotky.

Polsko

• Operace Tannenberg – 1939, vyhlazovací akce polských aktivistů, asi 20 000 obětí
• Intelligenzaktion – 1939–1940, vyhlazovací akce polské elity, asi 60 000 obětí
• Německá AB-Aktion v Polsku – 1940, zatčeno cca 30 000 Poláků, bezprostředních obětí asi 7 000
• Operace Reinhard – 1941–1943, vyhlazovací tábory, asi 1,5 milionů obětí – Židů

Jednotky Einsatzgruppen vraždí u litevského Kovna

Litva

• Devátá pevnost – 1941–1944, židovské ghetto, asi 30 000 obětí
• Kaunaský pogrom – 1941, Kaunaský pogrom, asi 3 000 obětí – Židů
• Kaunaský masakr 29. října 1941 – 1941, masová vražda asi 9 000 Židů v Deváté pevnosti
• Masakry v Deváté pevnosti v listopadu 1941 – 1941, masová vražda asi 5 000 Židů v Deváté pevnosti
• Masakr v Ponarech – r. 1941–1944, masové vražda převážně polských Židů, ale i Poláků a Rusů, asi 100 000 obětí

Lotyšsko

• Vypálení synagog v Rize – r. 1941, akce proti Židům za nacistické okupace
• Akce Dünamünde – 1941, dvě hromadné vraždy lotyšských Židů, asi 4 000 obětí
• Masakry v Jelgavě – 1941, asi 2 000 židovských obětí
• Ghetto v Daugavpils – 1941–1942, odhady počtu obětí okolo 16 000 Židů
• Masakr v Rumbule – 1941, dvoudenní masové vraždy Židů, asi 25 000 obětí
• Masakry v Liepāje – 1941, série hromadných vražd, asi 5 000 obětí, většinou Židů

Estonsko

• Kalevi-Liiva – 1941–1943, hromadné vraždy (také československých) Židů, odhad 3 000 až 5 000 obětí

Bělorusko

• Ghetto Łachwa – 1941–1942, povstání v židovském ghettu, asi 500 obětí
• Ghetto v Minsku – 1941–1943, stotisícové židovské ghetto, asi 20 000 obětí
• Aféra ve Slucku – 1941, dvoudenní vraždění, asi 4 000 převážně židovských obětí

Příslušníci Einsatzgruppen a Ordnungspolizei vraždí židovské ženy při likvidaci ghetta v Mizoči v roce 1942

Ukrajina

• Masakr v Babím Jaru – 1942, masové vyvražďování kyjevských Židů, asi 33 000 obětí
• Drobickij Jar – 1941, masový hrob, asi 16 000 obětí
• Ghetto Drohobyč – 1941–1943, židovské ghetto
• Masakr v Kamenci Podolském – 1941, likvidace maďarských Židů, asi 23 000 obětí
• Pogromy ve Lvově – 1941, ukrajinskými nacionalisty a Einsatzgruppen zavražděno asi 10 000 Židů
• Ghetto v Mizoči – 1942, postříleno asi 2 000 Židů po vzpouře v Mizoči, fotografováno Einsatzgruppen
• Masakr v Oděse – 1941–1942, série masakrů v Podněstří, asi 30 000 obětí

Rusko

• Rokle Petrušino – 1941–1943, zastřeleno asi 7000 obyvatel města Taganrog
• Zmijovskaja balka – 1942, zavražděno 27 000 Židů a sovětských civilistů

Literatura

• LANGERBEIN, Helmut. Hitler's Death Squads: The Logic of Mass Murder. Texas A&M University Press, 2004.
• RHODES, Richard. Páni nad smrtí: SS skupiny zvláštního nasazení a počátek holocaustu. Beta Dobrovský, 2004, 303 stran, ISBN 80-7306-136-8.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Einsatzgruppen na Wikimedia Commons
• http://www.druhavalkasvetova.euweb.cz/holokaust.htm
• Fašistické represálie na Slovensku
• Fotografie dokumentující aktivity Einsatzgruppen^{[nedostupný zdroj]}

Autoritní data	Biblio: 83272a45-537a-4686-83f3-ee31f367cd00 NKC: kn20140910007 GND: 4151379-4 LCCN: no2013067170 NLI: 987007585471105171 VIAF: 303929500

Portály: Druhá světová válka | Německo