John Lewis (politik): Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Úvod, typografie, drobné úpravy
fix
Řádek 1: Řádek 1:
{{Upravit}}
{{Upravit}}
{{Infobox - politik}}
{{Infobox - politik}}
'''John Robert Lewis''' ([[21. únor]]a [[1940]] [[Troy]] – [[17. červenec|17. července]] [[2020]] [[Atlanta]]) byl [[Afroamerické hnutí za občanská práva|americký]] obhájce [[Afroamerické hnutí za občanská práva|občanských práv]] a politik. Od roku 1987 do své smrti byl členem [[Demokratická strana (USA)|Demokratické strany]] a byl [[Sněmovna reprezentantů Spojených států amerických|zástupcem USA]] za stát Georgia (5. obvod). Byl také vedoucím kongresové delegace za Georgii. Region, který reprezentoval, zahrnuje severní tři čtvrtiny [[Atlanta|Atlanty]].
'''John Robert Lewis''' ([[21. únor]]a [[1940]] [[Troy]] – [[17. červenec|17. července]] [[2020]] [[Atlanta]]) byl [[Afroamerické hnutí za občanská práva|americký]] obhájce [[Afroamerické hnutí za občanská práva|občanských práv]] a politik. Od roku 1987 do své smrti byl členem [[Demokratická strana (USA)|Demokratické strany]] a byl [[Sněmovna reprezentantů Spojených států amerických|kongresmanem]] reprezentujícím 5. volební okrsek státu Georgia. Byl také vedoucím kongresové delegace za Georgii. Region, který reprezentoval, zahrnuje severní tři čtvrtiny [[Atlanta|Atlanty]].


Lewis, který byl předsedou [[Student Nonviolent Coordinating Committee|Studentského nenásilného koordinačního výboru]] (SNCC), byl jedním z „velkých šesti“ vůdců skupin, kteří zorganizovali v březnu 1963 [[Pochod na Washington za práci a svobodu|pochod do Washingtonu]], hrál velkou roli v [[Afroamerické hnutí za občanská práva|hnutí za občanská práva]] a v jeho akcích, které vedly k ukončení rasové segregace ve Spojených státech. Stal se vůdcem Demokratické strany v Sněmovně reprezentantů USA, od roku 1991 působil jako Chief Deputy Whip a od roku 2003 jako Senior Chief Deputy Whip. Bylo mu uděleno mnoho čestných titulů a cen, včetně [[Prezidentská medaile svobody|prezidentské medaile svobody]].
Lewis, který byl předsedou [[Student Nonviolent Coordinating Committee|Studentského nenásilného koordinačního výboru]] (SNCC), byl jedním z „velkých šesti“ vůdců skupin, kteří zorganizovali v březnu 1963 [[Pochod na Washington za práci a svobodu|pochod do Washingtonu]], hrál velkou roli v [[Afroamerické hnutí za občanská práva|hnutí za občanská práva]] a v jeho akcích, které vedly k ukončení rasové segregace ve Spojených státech. Stal se vůdcem Demokratické strany v Sněmovně reprezentantů USA, od roku 1991 působil jako Chief Deputy Whip a od roku 2003 jako Senior Chief Deputy Whip. Bylo mu uděleno mnoho čestných titulů a cen, včetně [[Prezidentská medaile svobody|prezidentské medaile svobody]].
Řádek 8: Řádek 8:
V roce 1961 se Lewis stal jedním z 13 původních [[Freedom Riders]] (jezdců svobody). <ref name="ReportingCivilRights">''Reporting Civil Rights: American Journalism 1963–1973, Part Two ''Carson, Clayborne, Garrow, David, Kovach, Polsgrove, Carol (Editorial Advisory Board), (Library of America: 2003) {{ISBN|978-1-931082-29-7}}, pp. 15–16, 48, 56, 84, 323, 374, 384, 392, 491–94, 503, 505, 513, 556, 726, 751, 846, 873.</ref> <ref>{{Citace elektronické monografie
V roce 1961 se Lewis stal jedním z 13 původních [[Freedom Riders]] (jezdců svobody). <ref name="ReportingCivilRights">''Reporting Civil Rights: American Journalism 1963–1973, Part Two ''Carson, Clayborne, Garrow, David, Kovach, Polsgrove, Carol (Editorial Advisory Board), (Library of America: 2003) {{ISBN|978-1-931082-29-7}}, pp. 15–16, 48, 56, 84, 323, 374, 384, 392, 491–94, 503, 505, 513, 556, 726, 751, 846, 873.</ref> <ref>{{Citace elektronické monografie
| url = https://kinginstitute.stanford.edu/encyclopedia/freedom-rides
| url = https://kinginstitute.stanford.edu/encyclopedia/freedom-rides
}}</ref> Sedm bělochů a šest černochů se rozhodlo cestovat z [[Washington, D.C.|Washingtonu, DC]] do [[New Orleans]] společně. V té době v některých jižanských státech stále platily zákony zakazující cestovat černochům a bělochům společně veřejnou dopravou. Jízdy svobody původně iniciovalo Společenství smíření a později je znovu obnovil James Farmer a Kongres rasové rovnosti (CORE). Jejich posláním bylo zvýšit tlak na federální vládu tak, aby začala vyžadovat rozhodnutí Nejvyššího soudu v případu ''Boynton versus'' ''Virginie'' (1960), které prohlásilo segregaci v mezistátních autobusových spojích za protiústavní. Jezdci svobody také poukázali na pasivitu federální vlády vůči násilí proti občanům, kteří jednali v souladu se zákony. <ref name="CNN">{{Citace elektronické monografie
}}</ref> Sedm bělochů a šest černochů se rozhodlo cestovat z [[Washington, D.C.|Washingtonu, D. C.]] do [[New Orleans]] společně. V té době v některých jižanských státech stále platily zákony zakazující cestovat černochům a bělochům společně veřejnou dopravou. Jízdy svobody původně iniciovalo Společenství smíření a později je znovu obnovil James Farmer a Kongres rasové rovnosti (CORE). Jejich posláním bylo zvýšit tlak na federální vládu tak, aby začala vyžadovat rozhodnutí Nejvyššího soudu v případu ''Boynton versus'' ''Virginie'' (1960), které prohlásilo segregaci v mezistátních autobusových spojích za protiústavní. Jezdci svobody také poukázali na pasivitu federální vlády vůči násilí proti občanům, kteří jednali v souladu se zákony. <ref name="CNN">{{Citace elektronické monografie
| url = http://articles.cnn.com/2001-05-10/us/access.lewis.freedom.rides_1_white-men-angry-mob-blacks?_s=PM:US
| url = http://articles.cnn.com/2001-05-10/us/access.lewis.freedom.rides_1_white-men-angry-mob-blacks?_s=PM:US
}}</ref> Federální vláda spoléhala na to, že proslule [[Rasismus|rasistická]] [[Alabama|Alabamská]] policie, aby chránila Jezdce, sama nepodnikne nic, kromě toho, že si agenti [[Federální úřad pro vyšetřování|FBI]] udělají poznámky. Kennedyho administrativa pak alibisticky vyzvala k přerušení cest, aby došlo k uklidnění situace v zájmu zklidnění na mezinárodním poli v době studené války. <ref name="FreedomAlbany">{{Citace elektronické monografie
}}</ref> Federální vláda spoléhala na to, že proslule [[Rasismus|rasistická]] [[Alabama|Alabamská]] policie, aby chránila Jezdce, sama nepodnikne nic, kromě toho, že si agenti [[Federální úřad pro vyšetřování|FBI]] udělají poznámky. Kennedyho administrativa pak alibisticky vyzvala k přerušení cest, aby došlo k uklidnění situace v zájmu zklidnění na mezinárodním poli v době studené války. <ref name="FreedomAlbany">{{Citace elektronické monografie
Řádek 14: Řádek 14:
}}</ref>
}}</ref>


Na Jihu byl Lewis s dalšími nenásilnými jezdci svobody biti rozzuřenými lidmi, byli zatýkáni a vězněni. Ve svých 21 letech byl prvním jezdcem svobody napadeným v Rock Hill v Jižní Karolíně. Když zde chtěl vstoupit do čekárny pro bílé, dva běloši ho napadli, zranili jej na tváři a kopali ho do žeber. Navzdory tomuto brutálnímu útoku se Lewis o dva týdny později účastnil další jízdy do [[Jackson (Mississippi)|Jacksonu v Mississippi]]. ''„Byli jsme rozhodnutí nenechat se od našeho cíle odradit žádným násilím. Věděli jsme, že naše životy budou v ohrožení, ale rozhodli jsme se nevracet se,“'' řekl Lewis ke konci svého života k jeho vytrvalosti po napadení. <ref name="SmithsonianMagazine">{{Citace elektronické monografie
Na Jihu byl Lewis s dalšími nenásilnými jezdci svobody biti rozzuřenými lidmi, byli zatýkáni a vězněni. Ve svých 21 letech byl prvním jezdcem svobody napadeným v Rock Hill v Jižní Karolíně. Když zde chtěl vstoupit do čekárny pro bílé, dva běloši ho napadli, zranili jej na tváři a kopali ho do žeber. Navzdory tomuto brutálnímu útoku se Lewis o dva týdny později účastnil další jízdy do [[Jackson (Mississippi)|Jacksonu]] v Mississippi. ''„Byli jsme rozhodnutí nenechat se od našeho cíle odradit žádným násilím. Věděli jsme, že naše životy budou v ohrožení, ale rozhodli jsme se nevracet se,“'' řekl Lewis ke konci svého života k jeho vytrvalosti po napadení. <ref name="SmithsonianMagazine">{{Citace elektronické monografie
| url = http://www.smithsonianmag.com/history-archaeology/The-Freedom-Riders.html?c=y&page=1
| url = http://www.smithsonianmag.com/history-archaeology/The-Freedom-Riders.html?c=y&page=1
}}</ref> Lewis byl také na 40 dní zadržen ve státní věznici v Mississippi ve státě Sunflower County v Mississippi poté, co se účastnil jízdy svobody v tomto státě. <ref>{{Citace periodika
}}</ref> Lewis byl také na 40 dní zadržen ve státní věznici v Mississippi ve státě Sunflower County v Mississippi poté, co se účastnil jízdy svobody v tomto státě. <ref>{{Citace periodika
Řádek 20: Řádek 20:
}}</ref>
}}</ref>


V rozhovoru pro [[CNN]] k 40. výročí jízd svobody vzpomínal Lewis na množství násilí, kterému byl on a dalších 12 jezdců vystaveni. V [[Birmingham (Alabama)|Birminghamu]] byli biti basebalovými pálkami, řetězy, olověnými trubkami a kameny. Byli zatknuti policií, ta je dovezla na hranice s Tennessee a tam je pustila. Znovu se zorganizovali a jeli do [[Montgomery (Alabama)|Montgomery,]] kde je napadli s ještě větší agresivitou <ref>{{Citace elektronické monografie
V rozhovoru pro [[CNN]] k 40. výročí jízd svobody vzpomínal Lewis na množství násilí, kterému byl on a dalších 12 jezdců vystaveni. V [[Birmingham (Alabama)|Birminghamu]] byli biti basebalovými pálkami, řetězy, olověnými trubkami a kameny. Byli zatknuti policií, ta je dovezla na hranice s Tennessee a tam je pustila. Znovu se zorganizovali a jeli do [[Montgomery (Alabama)|Montgomery]], kde je napadli s ještě větší agresivitou <ref>{{Citace elektronické monografie
| url = https://www.cnn.com/2001/fyi/news/05/11/freedom.riders/
| url = https://www.cnn.com/2001/fyi/news/05/11/freedom.riders/
}}</ref> a Lewise udeřili do hlavy dřevěnou bednou. ''„Bylo to velmi násilné. Myslel jsem, že umřu. Zůstal jsem ležet v bezvědomí na [[Greyhound Lines|autobusovém]] nádraží [[Greyhound Lines|Greyhound]] v Montgomery,“'' vzpomínal Lewis na tento útok.<ref>{{Citace elektronické monografie
}}</ref> a Lewise udeřili do hlavy dřevěnou bednou. ''„Bylo to velmi násilné. Myslel jsem, že umřu. Zůstal jsem ležet v bezvědomí na autobusovém nádraží [[Greyhound Lines]] v Montgomery,“'' vzpomínal Lewis na tento útok.<ref>{{Citace elektronické monografie
| url = https://edition.cnn.com/2001/US/05/10/access.lewis.freedom.rides/
| url = https://edition.cnn.com/2001/US/05/10/access.lewis.freedom.rides/
}}</ref> Když pořádající organizace (CORE) z důvodu násilí upustila od dalších akcí, John Lewis spolu s další aktivistkou Diane Nash oslovili studenty z Nashvillu, kteří v cestách pokračovali a dovedli je k úspěšnému závěru. <ref>{{Citace monografie
}}</ref> Když pořádající organizace (CORE) z důvodu násilí upustila od dalších akcí, John Lewis spolu s další aktivistkou Diane Nash oslovili studenty z Nashvillu, kteří v cestách pokračovali a dovedli je k úspěšnému závěru. <ref>{{Citace monografie
Řádek 32: Řádek 32:
}}.</ref>
}}.</ref>


V únoru 2009, 48 let poté, co byl do krve zbit na nádraží v Greyhound během jízd svobody, se Lewisovi v celostátní televizi omluvil [[Ku-klux-klan|jižan]] a bývalý člen [[Ku-klux-klan|Ku-klux-klanu]] Elwin Wilson. <ref name="abcnews.go.com">{{Citace elektronické monografie
V únoru 2009, 48 let poté, co byl do krve zbit na nádraží v Montgomery během jízd svobody, se Lewisovi v celostátní televizi omluvil jižan a bývalý člen [[Ku-klux-klan|Ku-klux-klanu]] Elwin Wilson. <ref name="abcnews.go.com">{{Citace elektronické monografie
| url = https://abcnews.go.com/print?id=6813984
| url = https://abcnews.go.com/print?id=6813984
}}</ref> <ref name="ReferenceA">{{Citace elektronické monografie
}}</ref> <ref name="ReferenceA">{{Citace elektronické monografie

Verze z 20. 7. 2020, 19:04

John Lewis
Stranická příslušnost
ČlenstvíDemokratická strana

Rodné jménoJohn Robert Lewis
Narození21. února 1940
Troy
Úmrtí17. července 2020 (ve věku 80 let)
Atlanta
Příčina úmrtírakovina slinivky
NárodnostAfroameričané
Alma materAmerican Baptist College (do 1961)
Fisk University (do 1967)
Pike County Schools
Profesepolitik, předseda a lidskoprávní aktivista
Náboženstvíbaptisté
OceněníKnižní cena Lilian Smithové (1998)
Eleanor Roosevelt Award for Human Rights (1998)
Knižní cena Anisfieldové Wolfové (1999)
Wallenbergova medaile (1999)
Profile in Courage Award (2001)
… více na Wikidatech
PodpisJohn Lewis, podpis
Webová stránkajohnlewis.house.gov
CommonsJohn Lewis (American politician)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

John Robert Lewis (21. února 1940 Troy17. července 2020 Atlanta) byl americký obhájce občanských práv a politik. Od roku 1987 do své smrti byl členem Demokratické strany a byl kongresmanem reprezentujícím 5. volební okrsek státu Georgia. Byl také vedoucím kongresové delegace za Georgii. Region, který reprezentoval, zahrnuje severní tři čtvrtiny Atlanty.

Lewis, který byl předsedou Studentského nenásilného koordinačního výboru (SNCC), byl jedním z „velkých šesti“ vůdců skupin, kteří zorganizovali v březnu 1963 pochod do Washingtonu, hrál velkou roli v hnutí za občanská práva a v jeho akcích, které vedly k ukončení rasové segregace ve Spojených státech. Stal se vůdcem Demokratické strany v Sněmovně reprezentantů USA, od roku 1991 působil jako Chief Deputy Whip a od roku 2003 jako Senior Chief Deputy Whip. Bylo mu uděleno mnoho čestných titulů a cen, včetně prezidentské medaile svobody.

Freedom Riders

V roce 1961 se Lewis stal jedním z 13 původních Freedom Riders (jezdců svobody). [1] [2] Sedm bělochů a šest černochů se rozhodlo cestovat z Washingtonu, D. C. do New Orleans společně. V té době v některých jižanských státech stále platily zákony zakazující cestovat černochům a bělochům společně veřejnou dopravou. Jízdy svobody původně iniciovalo Společenství smíření a později je znovu obnovil James Farmer a Kongres rasové rovnosti (CORE). Jejich posláním bylo zvýšit tlak na federální vládu tak, aby začala vyžadovat rozhodnutí Nejvyššího soudu v případu Boynton versus Virginie (1960), které prohlásilo segregaci v mezistátních autobusových spojích za protiústavní. Jezdci svobody také poukázali na pasivitu federální vlády vůči násilí proti občanům, kteří jednali v souladu se zákony. [3] Federální vláda spoléhala na to, že proslule rasistická Alabamská policie, aby chránila Jezdce, sama nepodnikne nic, kromě toho, že si agenti FBI udělají poznámky. Kennedyho administrativa pak alibisticky vyzvala k přerušení cest, aby došlo k uklidnění situace v zájmu zklidnění na mezinárodním poli v době studené války. [4]

Na Jihu byl Lewis s dalšími nenásilnými jezdci svobody biti rozzuřenými lidmi, byli zatýkáni a vězněni. Ve svých 21 letech byl prvním jezdcem svobody napadeným v Rock Hill v Jižní Karolíně. Když zde chtěl vstoupit do čekárny pro bílé, dva běloši ho napadli, zranili jej na tváři a kopali ho do žeber. Navzdory tomuto brutálnímu útoku se Lewis o dva týdny později účastnil další jízdy do Jacksonu v Mississippi. „Byli jsme rozhodnutí nenechat se od našeho cíle odradit žádným násilím. Věděli jsme, že naše životy budou v ohrožení, ale rozhodli jsme se nevracet se,“ řekl Lewis ke konci svého života k jeho vytrvalosti po napadení. [5] Lewis byl také na 40 dní zadržen ve státní věznici v Mississippi ve státě Sunflower County v Mississippi poté, co se účastnil jízdy svobody v tomto státě. [6]

V rozhovoru pro CNN k 40. výročí jízd svobody vzpomínal Lewis na množství násilí, kterému byl on a dalších 12 jezdců vystaveni. V Birminghamu byli biti basebalovými pálkami, řetězy, olověnými trubkami a kameny. Byli zatknuti policií, ta je dovezla na hranice s Tennessee a tam je pustila. Znovu se zorganizovali a jeli do Montgomery, kde je napadli s ještě větší agresivitou [7] a Lewise udeřili do hlavy dřevěnou bednou. „Bylo to velmi násilné. Myslel jsem, že umřu. Zůstal jsem ležet v bezvědomí na autobusovém nádraží Greyhound Lines v Montgomery,“ vzpomínal Lewis na tento útok.[8] Když pořádající organizace (CORE) z důvodu násilí upustila od dalších akcí, John Lewis spolu s další aktivistkou Diane Nash oslovili studenty z Nashvillu, kteří v cestách pokračovali a dovedli je k úspěšnému závěru. [9] [10]

V únoru 2009, 48 let poté, co byl do krve zbit na nádraží v Montgomery během jízd svobody, se Lewisovi v celostátní televizi omluvil jižan a bývalý člen Ku-klux-klanu Elwin Wilson. [11] [12]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Lewis (civil rights leader) na anglické Wikipedii.

  1. Reporting Civil Rights: American Journalism 1963–1973, Part Two Carson, Clayborne, Garrow, David, Kovach, Polsgrove, Carol (Editorial Advisory Board), (Library of America: 2003) ISBN 978-1-931082-29-7, pp. 15–16, 48, 56, 84, 323, 374, 384, 392, 491–94, 503, 505, 513, 556, 726, 751, 846, 873.
  2. Dostupné online. 
  3. Dostupné online. 
  4. Dostupné online. 
  5. Dostupné online. 
  6. www.desototimes.com. Dostupné online. 
  7. Dostupné online. 
  8. Dostupné online. 
  9. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-1-135-27620-1. 
  10. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 0-15-600708-8. .
  11. Dostupné online. 
  12. Dostupné online.