Zbraslavská madona: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
dodatky a odkazy
Řádek 17: Řádek 17:


== Kopie ==
== Kopie ==
Madona zbraslavská se těšila velké úctě v českých zemích i v dolnínm Rakousku. Četné kopie obrazu pocházejí z doby baroka. Výběr:
Madona zbraslavská se těšila velké úctě v českých zemích i v dolním Rakousku. Četné kopie obrazu pocházejí z doby baroka. Výběr:
* kostel sv. Gotharda ve [[Slaný|Slaném]]
* kostel sv. Gotharda ve [[Slaný|Slaném]]
* kostel Nalezení sv. Kříže v [[Litomyšl]]i
* kostel Nalezení sv. Kříže v [[Litomyšl]]i
Řádek 24: Řádek 24:
* Moravská galerie v Brně<ref>http://sbirky.moravska-galerie.cz/dielo/CZE:MG.A_372</ref>
* Moravská galerie v Brně<ref>http://sbirky.moravska-galerie.cz/dielo/CZE:MG.A_372</ref>
* Poutní Mariánský kostel na vrchu Sallapulka, dolní Rakousko<ref>Hans Aurenhammer: ''Die marianische Gnadenbilder in Österreich''. Wien 1956, s. 113</ref>
* Poutní Mariánský kostel na vrchu Sallapulka, dolní Rakousko<ref>Hans Aurenhammer: ''Die marianische Gnadenbilder in Österreich''. Wien 1956, s. 113</ref>
* Madoně Zbraslavské byla zasvěcena 43. kaple [[Poutní cesta z Prahy do Staré Boleslavi|Svaté cesty]] z Prahy do Staré Boleslavi, kterou založili jezuité v letech 1674–1690.
* Madoně Zbraslavské je zasvěcena 43. kaple [[Poutní cesta z Prahy do Staré Boleslavi|Svaté cesty]] z Prahy do Staré Boleslavi, kterou založili jezuité v letech 1674–1690.


== Jiná díla ==
== Jiná díla ==

Verze z 8. 7. 2020, 18:55

Zbraslavská madona (kolem r. 1360) je milostný obraz české madony, který pochází z farního kostela sv. Jakuba Většího ve Zbraslavi. Je dlouhodobě zapůjčena do stálé expozice Sbírky starého umění Národní galerie v Praze.

Zbraslavská madona (1350-1360), Anežský klášter Národní galerie v Praze

Historie obrazu

Původ obrazu není znám. Historikové umění srovnávací analýzou obraz datují mezi léta 1340 – 1350 nebo 1350 – 1360. Raný charakter ryté kresby a pentimenti nalezené při restaurování dokládají, že nejde o pozdější kopii. Existence poutního obrazu je pro 14. století zaznamenána zápisem ze zasedání generální kapituly řádu cisterciáků.[1].

Barokní zbožná tradice jej od poloviny 17. století chybně spojovala se zakladatelem kláštera na Zbraslavi, králem Václavem II., který jej měl pořídit pro svou rezidenci a odkázat zbraslavskému kostelu roku 1305[2]. Na zadní straně desky se kdysi nacházel úryvek z básně oslavující Pannu Marii, který byl staršími historiky chybně interpretován. Klášter byl roku 1420 vypálen husity a obraz byl údajně nalezen po 200 letech v sutinách, restaurován a vystaven v nově založeném mariánském kostele roku 1654 a po zrušení kláštera přenesen na hlavní oltář farního kostela sv. Jakuba. Jeho současný stav je dílem radikálního restaurování Bohuslava Slánského z roku 1945[3], při kterém byly kromě přemaleb odstraněny všechny červené a čiré kaménky, jimiž byly konturovány obrysy koruny, spony, roucha a rámu. Při druhém restaurování po roce 1990 byl obraz zbaven nečistot, starších retuší a dřevěná deska zpevněna penetrací.

Popis a zařazení

Obraz je malován temperou na křídovém podkladu, s černě vytaženou rytou kresbou, na desce z lipového dřeva 89 x 59,5 cm. Ve srovnání se staršími italsko-byzantskými předlohami je potlačena kresba a k modelaci objemu malíř užívá lazurovou techniku barevných přechodů v inkarnátech. Madona má zlatem prošívanou bílou roušku a modrý plášť se zelenou podšívkou, zdobený zlatými hvězdami. Plášť, bílá rouška Madony a průhledná košilka dítěte jsou na lemu zdobeny zlatou výšivkou. Koruna je zdobena kadeřavými listy. Kameny a perly na koruně, svatozářích, lemu a sponě byly osazeny později a rovněž pozadí bylo přezlaceno.[4]

Prsten na ruce Madony poukazuje na mystické zasnoubení KristaMarie. Alegorické ztotožnění Marie s Církví je charakteristické pro cisterciácké prostředí a pochází z kázání sv. Bernarda z Clairvaux.[5]

Kompozičně je obraz blízký typu Madony z Veveří či pozdější Madony římské, ale opakuje i některé motivy ze starších mariánských obrazů. Koloritem připomíná malby Tomassa da Modeny. Motiv Ježíška, držícího v ruce stehlíka (zde brkoslava), byl rozšířen v Itálii od počátku 14. století a objevuje se v Rajhradském brevíři královny Rejčky.[6] Oproti staršímu italsko-byzantskému typu madony – Hodegetrie, kde matka ukazuje na dítě jako předmět uctívání, je v této kompozici znatelný posun ke zlidštění a větší intimitě vztahu matky a dítěte, které více odpovídá představám věřících poloviny 14. století.[7]

Zbraslavská madona je jedním z nejproslulejších mariánských obrazů v Čechách. Byla původně určena pro kostel cisterciáckého Zbraslavského kláštera, kde byl pochován český král Václav II. a někteří příslušníci rodiny Přemyslovců a Lucemburků. Podle jedné domněnky obraz dal zhotovit samotný Karel IV.[8]

Kopie

Madona zbraslavská se těšila velké úctě v českých zemích i v dolním Rakousku. Četné kopie obrazu pocházejí z doby baroka. Výběr:

  • kostel sv. Gotharda ve Slaném
  • kostel Nalezení sv. Kříže v Litomyšli
  • kostel sv. Marie Magdalény v Karlových Varech
  • Muzeum Třešť[9]
  • Moravská galerie v Brně[10]
  • Poutní Mariánský kostel na vrchu Sallapulka, dolní Rakousko[11]
  • Madoně Zbraslavské je zasvěcena 43. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, kterou založili jezuité v letech 1674–1690.

Jiná díla

Reference

  1. Pavel Kropáček, Madona zbraslavská, Volné směry XXXV, 1938-40, s. 8-10
  2. Poprvé Bohuslav Balbín, pak Gumppenberg a v překladu jeho knihy Aug. Sartorius, Marianischer Atlas, latinsky 1669, německý překlad 1717, s. 512
  3. Bohuslav Slánský, Výstava tří obrazů, kat. NG Praha 1946, s. 15-23
  4. Matějček A, Pešina J, 1950, s. 58
  5. Fajt J, Chlumská Š, Čechy a střední Evropa 1220-1550, Národní galerie v Praze 2014,, s. 28
  6. Matějček A, Pešina J, 1950, s. 59
  7. Matějček A, Pešina J, 1950, s. 60
  8. Zbraslav: Zbraslavská Madona
  9. https://www.mgvysociny.cz/vismo/galerie2.asp?id_org=450032&id_galerie=3515
  10. http://sbirky.moravska-galerie.cz/dielo/CZE:MG.A_372
  11. Hans Aurenhammer: Die marianische Gnadenbilder in Österreich. Wien 1956, s. 113

Literatura

  • Jiří Fajt, Štěpánka Chlumská, Čechy a střední Evropa 1220-1550, Národní galerie v Praze 2014, ISBN 978-80-7035-569-5, s. 24-28
  • Jiří Fajt, Jan Royt: České gotické umění, Karolinum, Praha 2002
  • Jan Royt: Středověké malířství v Čechách, Karolinum, Praha 2002
  • Jaroslav Pešina: Česká gotická malba, Odeon, Praha 1972
  • Antonín Matějček, Jaroslav Pešina, Česká malba gotická, Melantrich, Praha 1950, s. 58-61
  • Jan Royt, Obraz a kult v Čechách v 17. a 18. století. Karolinum Praha 2011, s. 282, 289; ISBN 978-80-246-1691-9
  • Augustin Sartorius, Marianischer Atlas, oder Beschreibung der Marianischen Gnaden-Bilder...in eine besondere Ordnung der Länder, Städte, und Oerther eingerichtet. Praha 1717, dostupné online [1]

Externí odkazy