Odevzdání pozůstalosti: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Aktuální verze z 7. 6. 2020, 18:43

Jako odevzdání pozůstalosti (nebo odevzdání dědictví) se v právních řádech, ve kterých se dědictví nenabývá smrtí zůstavitele, označuje přechod dědictví na dědice. Odevzdáním pozůstalosti dědic nabyl majetek náležející do dědictví nebo jeho část. Pozůstalost odevzdal dědicům soud doručením odevzdací listiny, která měla z procesního hlediska formu usnesení. Majetek zanechaný zůstavitelem se v období mezi jeho úmrtím a odevzdáním pozůstalosti dědicům označoval jako ležící pozůstalost.^[1]

V českých zemích tento institut existoval do 31. prosince 1950. Jeho užití však přichází v úvahu i v současnosti v případech tzv. dodatečného projednání dědictví po osobě zemřelé do 31. prosince 1950, ve kterém soud postupuje podle právní úpravy účinné ke dni úmrtí zůstavitele.

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Jiří Švestka, Jan Dvořák: Občanské právo hmotné 3. Praha: Wolters Kluwer, 2009, ISBN 978-80-7357-465-9, str. 283-284.

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Jiří Švestka, Jan Dvořák: Občanské právo hmotné 3. Praha: Wolters Kluwer, 2009, ISBN 978-80-7357-465-9, str. 283-284.

[1]

Verze z 28. 9. 2014, 13:46 editovat 83.240.7.60 (diskuse) Bez shrnutí editace ← Přejít na předchozí porovnání		Aktuální verze z 7. 6. 2020, 18:43 editovat zrušit editaci DvorapaBot (diskuse \| příspěvky) Roboti 424 252 editací m Robot: oprava ISBN
Řádek 1:		Řádek 1:
	Jako '''odevzdání pozůstalosti''' (nebo '''odevzdání dědictví''') se v právních řádech, ve kterých se [[pozůstalost\|dědictví]] nenabývá [[smrt]]í [[zůstavitel]]e, označuje přechod dědictví na [[dědic]]e. Odevzdáním pozůstalosti dědic nabyl [[majetek]] náležející do dědictví nebo jeho část. [[Pozůstalost]] odevzdal dědicům [[soud]] doručením '''odevzdací listiny''', která měla z [[procesní právo\|procesního hlediska]] formu [[usnesení (soud)\|usnesení]]. Majetek zanechaný zůstavitelem se v období mezi jeho úmrtím a odevzdáním pozůstalosti dědicům označoval jako [[ležící pozůstalost]].<ref>Jiří Švestka, Jan Dvořák: ''Občanské právo hmotné 3''. Praha: Wolters Kluwer, 2009, ISBN 978-80-7357-465-9, str. 283-284.</ref>		Jako '''odevzdání pozůstalosti''' (nebo '''odevzdání dědictví''') se v právních řádech, ve kterých se [[pozůstalost\|dědictví]] nenabývá [[smrt]]í [[zůstavitel]]e, označuje přechod dědictví na [[dědic]]e. Odevzdáním pozůstalosti dědic nabyl [[majetek]] náležející do dědictví nebo jeho část. [[Pozůstalost]] odevzdal dědicům [[soud]] doručením '''odevzdací listiny''', která měla z [[procesní právo\|procesního hlediska]] formu [[usnesení (soud)\|usnesení]]. Majetek zanechaný zůstavitelem se v období mezi jeho úmrtím a odevzdáním pozůstalosti dědicům označoval jako [[ležící pozůstalost]].<ref>Jiří Švestka, Jan Dvořák: ''Občanské právo hmotné 3''. Praha: Wolters Kluwer, 2009, {{ISBN\|978-80-7357-465-9}}, str. 283-284.</ref>

	V [[Česko\|českých zemích]] tento institut existoval do [[31. prosinec\|31. prosince]] [[1950]]. Jeho užití však přichází v úvahu i v současnosti v případech tzv. [[dodatečné projednání dědictví\|dodatečného projednání dědictví]] po osobě zemřelé do [[31. prosinec\|31. prosince]] [[1950]], ve kterém soud postupuje podle právní úpravy účinné ke dni úmrtí zůstavitele.		V [[Česko\|českých zemích]] tento institut existoval do [[31. prosinec\|31. prosince]] [[1950]]. Jeho užití však přichází v úvahu i v současnosti v případech tzv. [[dodatečné projednání dědictví\|dodatečného projednání dědictví]] po osobě zemřelé do [[31. prosinec\|31. prosince]] [[1950]], ve kterém soud postupuje podle právní úpravy účinné ke dni úmrtí zůstavitele.