Evangeliář: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 6. 6. 2020, 11:46

Evangeliář (od evangelium) je křesťanská liturgická kniha, obsahující texty evangelií. Evangeliář se zpravidla říkalo knihám obsahujícím celé texty, zatímco knihám obsahujícím evangeljní perikopy (úryvky seřazené podle nedělí a svátků) se říkalo evangelistáře.^{[p 1]}

Evangeliáře obvykle obsahují ještě srovnávací tabulky čtyř evangelií, seznamy čtení na neděle a svátky, předmluvy k jednotlivým knihám atd. Protože ke čtení evangelia při mši o velkých svátcích býval zván i panovník nebo císař, patřily evangeliáře mezi nejvzácnější a nejvíce zdobené rukopisy raného středověku. Některé z nejznámějších patrně vznikly z podnětu Karla Velikého, který je objednával v různých klášterech.

Z českých evangeliářů jsou zvlášť významné ty, jež jsou psány v češtině – například Evangeliář olomoucký nebo zábrdovický – a evangeliáře či Čtveroevangelia ve staroslověnštině.

Odkazy

Poznámky

↑ V běžné praxi bývají terminy evangeliář a evangelistář zaměňovány. K znepřehlednění terminologie došlo zvláště poté, co v roce 1996 z pověření České biskupské konference vydal Liturgický institut v Praze oficiální liturgickou knihu Evangeliář (pod Č.j. 790/96, ISBN 80-7192-209-9), která se často používá při bohoslužbách, ale svým uspořádáním odpovídá termínu evangelistář.

Literatura

P. Černý, Evangeliář zábrdovický a Svatovítská apokalypsa. Praha: Academia 2004 – 378 s. ISBN 80-200-1035-1.
Ottův slovník naučný, heslo Evangeliář. Sv. 8, str. 835.
J. Vašica, Staročeské evangeliáře: studie průpravná. Praha: Česká akademie věd a umění 1931.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu evangeliář na Wikimedia Commons
Evangeliář v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
Slovníkové heslo evangeliář ve Wikislovníku

[evangelistář-1] V běžné praxi bývají terminy evangeliář a evangelistář zaměňovány. K znepřehlednění terminologie došlo zvláště poté, co v roce 1996 z pověření České biskupské konference vydal Liturgický institut v Praze oficiální liturgickou knihu Evangeliář (pod Č.j. 790/96, ISBN 80-7192-209-9), která se často používá při bohoslužbách, ale svým uspořádáním odpovídá termínu evangelistář.

[p 1]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 [[Soubor:Meister der Franko-Sächsischen Gruppe 001.jpg|náhled|upright=1.0|Evangeliář ze St-Amand<br /> (Začátek Janova evangelia, 8. stol.)]]
-'''Evangeliář''' (od [[evangelium]]) je křesťanská [[liturgická kniha]], obsahující texty evangelií. Evangeliář se zpravidla říkalo knihám obsahujícím celé texty, zatímco knihám obsahujícím evangeljní [[perikopa|perikopy]] (úryvky seřazené podle nedělí a svátků) se říkalo [[evangelistář]]e.<ref group="p" name="evangelistář">V běžné praxi bývají terminy ''evangeliář'' a ''evangelistář'' zaměňovány. K znepřehlednění terminologie došlo zvláště poté, co v roce [[1996]] z pověření [[Česká biskupská konference|České biskupské konference]] vydal ''Liturgický institut v Praze'' oficiální liturgickou knihu ''Evangeliář'' (pod Č.j. 790/96, ISBN 80-7192-209-9), která se často používá při bohoslužbách, ale svým uspořádáním odpovídá termínu ''evangelistář''.</ref>
+'''Evangeliář''' (od [[evangelium]]) je křesťanská [[liturgická kniha]], obsahující texty evangelií. Evangeliář se zpravidla říkalo knihám obsahujícím celé texty, zatímco knihám obsahujícím evangeljní [[perikopa|perikopy]] (úryvky seřazené podle nedělí a svátků) se říkalo [[evangelistář]]e.<ref group="p" name="evangelistář">V běžné praxi bývají terminy ''evangeliář'' a ''evangelistář'' zaměňovány. K znepřehlednění terminologie došlo zvláště poté, co v roce [[1996]] z pověření [[Česká biskupská konference|České biskupské konference]] vydal ''Liturgický institut v Praze'' oficiální liturgickou knihu ''Evangeliář'' (pod Č.j. 790/96, {{ISBN|80-7192-209-9}}), která se často používá při bohoslužbách, ale svým uspořádáním odpovídá termínu ''evangelistář''.</ref>
 Evangeliáře obvykle obsahují ještě srovnávací tabulky čtyř evangelií, seznamy čtení na neděle a svátky, předmluvy k jednotlivým knihám atd. Protože ke čtení evangelia při mši o velkých svátcích býval zván i panovník nebo císař, patřily evangeliáře mezi nejvzácnější a nejvíce zdobené rukopisy raného středověku. Některé z nejznámějších patrně vznikly z podnětu [[Karel Veliký|Karla Velikého]], který je objednával v různých klášterech.
@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 === Literatura ===
-* P. Černý, ''Evangeliář zábrdovický a Svatovítská apokalypsa''. Praha: Academia 2004 – 378 s. ISBN 80-200-1035-1.
+* P. Černý, ''Evangeliář zábrdovický a Svatovítská apokalypsa''. Praha: Academia 2004 – 378 s. {{ISBN|80-200-1035-1}}.
 * ''Ottův slovník naučný'', heslo Evangeliář. Sv. 8, str. 835.
 * J. Vašica, ''Staročeské evangeliáře: studie průpravná''. Praha: Česká akademie věd a umění 1931.