Daltonský plán

Daltonský učební plán (též „daltonský laboratorní plán“, „daltonský systém“ nebo jen zkráceně „dalton“) je metodický způsob výuky, jehož autorkou je Helen Parkhurstová (1886-1973). Daltonský plán byl poprvé zaveden do zkušební praxe v únoru 1920 ve škole Dalton, [Massachusetts], kde Parkhurstová zřídila vyšší školu. Její vize školního systému byla ovlivněna jejími cestami po Evropě, zejména po Itálii, kde se seznámila s metodikou Marie Montessori (Helena Parkhurstová byla žákyní Marie Montessori). Do Československa pronikl dalton díky pedagogovi Václavu Příhodovi.

Podstata plánu

Tři základní principy

• volnost – učit se zacházet se svobodou, získat odpovědnost
• samostatnost – učit se samostatně pracovat
• spolupráce – učit se pracovat v kolektivu

V současné době bývá princip volnosti (anglicky freedom) nahrazován pojmem zodpovědná svoboda (anglicky responsibility). Slovo volnost totiž na běžného člověka působí dojmem anarchie, tedy tak, že nejsou stanovena žádná pravidla a každý si dělá, co chce. Zodpovědná svoboda vybízí žáky k tomu, aby samostatně a svobodně pracovali v rámci přesně vymezených pravidel. Impuls ke změně pochází od holandských odborníků Roela Röhnera a Hanse Wenkeho.

Hlavní myšlenka

Hlavní myšlenkou daltonského plánu je odlišná organizace vzdělávání na rozdíl od jiných tradičních směrů. Mezi učitelem a žákem existuje určitá úmluva o harmonogramu práce na určité období. Žák rozhoduje sám o své práci, sám si určuje tempo a učí se spolupracovat s ostatními žáky. Daltonský plán není nikdy jediným systémem ve škole, vždy se zařazuje jako doplněk k tradičnímu školnímu systému. Každá škola si sama určuje, jak ho využije. Některé školy vkládají do výuky tzv. daltonské bloky. Jsou to většinou dvouhodinové bloky, které se vkládají do rozvrhu jednou až dvakrát týdně. Jiné školy zase využívají daltonský systém určitý týden v měsíci. Vždy je vymezen určitý pracovní plán, který by měl žák v daném období splnit. Po splnění plánu záleží jen na žákovi, jak se rozhodne vyplnit svůj zbývající čas. Většinou to bývají různé připravené úkoly na opakování a rozvíjení učiva a nebo určitá zájmová činnost v podobě zájmových kroužků. Daltonský plán se využívá především kvůli jeho ideálům a kladům. „Dalton není ani metoda ani systém. Dalton je vliv.“ Helen Parkhurstová

Ideály a klady plánu

• získání samostatnosti (děti se učí zodpovědnosti za svoji práci, učí se spolupráci v týmu)
• plánování práce (možnost volby časového plánu a tempa každého jednotlivce)
• získání zdravého sebevědomí (dítě se naučí zhodnotit svoji práci)
• trvalejší upevňování vědomostí (žák si zapamatuje více, když k poznání dojde samostatně)
• vyloučení frustrace (práce v daltonském plánu není nikdy hodnocena negativně)
• rozvíjení a prohlubování vlastní tvořivosti

Daltonský plán na českých školách

Po sametové revoluci v roce 1989 se daltonský plán vrací do českých škol a vznikají různé iniciativy. Např. v roce 1994 se na čtyřech brněnských školách začínají ve spolupráci s holandskými odborníky ve výuce používat daltonské prvky. O dva roky později tyto školy zakládají Asociaci českých daltonských škol, která pořádá pravidelné vzdělávací semináře a vydává ve spolupráci s Odborem školství Jihomoravského kraje odborné publikace o daltonu. V roce 2000 se Asociace českých daltonských škol podílí na založení mezinárodní organizace Dalton International.

Externí odkazy

• Domácí stránka Daltonské školy (anglicky)
• Dalton International (anglicky)
• Dlouhodobé daltonské úkoly (česky)