Wikipedista:OISV/pískoviště: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
aktualizace
úprava
Řádek 372: Řádek 372:
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Muži]]
-->
-->

{{Infobox - osoba
| titul před =
| titul za =
| jméno = Bohumil Robeš
| obrázek =
| popisek =
| datum narození = [[1. srpen|1. srpna]] [[1930]]
| místo narození = [[Holubice]]<br />{{Vlajka a název|Československo}}
| datum úmrtí = [[31. leden|31. ledna]] [[2019]]
| místo úmrtí =
}}

'''Bohumil Robeš''' ([[1. srpen|1. srpna]] [[1930]] [[Holubice]] – [[31. leden|31. ledna]] [[2019]]<ref>{{Citace elektronické monografie | autor = | titul = Parte – Bohumil Robeš | url = http://www.sdruzenipamet.cz/ospamet/images/akce/2019/20190131_parte_robes/parte_robes.jpg | datum přístupu = 2020-05-27 | vydavatel = sdruzenipamet.cz}}</ref> ) byl [[Česko|český]] [[spisovatel]], vězněný v době komunistického režimu .

Narodil se v Holubicích na Vyškovsku. <ref> {{Citace kvalifikační práce
| příjmení = Míček
| jméno = Tomáš
| instituce = UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra českého jazyka a literatury
| odkaz na instituci = Pedagogická fakulta Univerzity Palackého
| titul = Obraz totalitního režimu v díle Bohumila Robeše
| url = https://theses.cz/id/kja70u/DP_Tom__M_ek_Obraz_totalitnho_re_imu_v_dle_Bohumila_Robe_.pdf
| typ práce = diplomová práce
| vedoucí = doc. Mgr. Igor Fic, Dr.
| odkaz na vedoucího = Igor Fic
| místo = Olomouc
| rok vydání = 2016
| počet stran = 84
| strany =
| datum přístupu =
| poznámka =
| jazyk =
}}</ref>


Od roku [[1968]] začal shromažďovat materiály k objasnění „babického případu“; písemná svědectví i vzpomínky pamětníků. Spolu s [[Luděk Navara|Luďkem Navarou]] napsali knihu ''Mlynáři od Babic'', jež tuto tragickou událost mapuje. I v další knize autorské dvojice Navara – Kasáček ''Příběhy třetího odboje'' vzpomínají na tragické události lidé, s nimiž se osobně seznámil v šedesátých letech či později při svém sběru informací o protikomunistickém odboji a následné perzekuci. V roce 2016 vydali Miroslav Kasáček a Luděk Navara knihu ''A přece budou žít'', věnovanou životu a mučednické smrti kněží [[Jan Bula|Jana Buly]] a [[Václav Drbola|Václava Drboly]], která byla představena u příležitosti otevření pamětní síně P. Jana Buly 10. září 2016.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = CENU JIHOMORAVSKÉHO KRAJE LETOS PŘEVZALO CELKEM 10 OSOBNOSTÍ JIŽNÍ MORAVY| url = https://www.kr-jihomoravsky.cz/Default.aspx?ID=351292&TypeID=2| datum přístupu = 2020-04-07 | vydavatel = Jihomoravský kraj}}</ref>

== Ocenění ==


V roce [[2017]] se stal nositelem [[Cena Jihomoravského kraje|Ceny Jihomoravského kraje]] za činnost, která výrazným způsobem reprezentuje Jihomoravský kraj.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = CENU JIHOMORAVSKÉHO KRAJE LETOS PŘEVZALO CELKEM 10 OSOBNOSTÍ JIŽNÍ MORAVY| url = https://www.kr-jihomoravsky.cz/Default.aspx?ID=351292&TypeID=2| datum přístupu = 2020-05-27 | vydavatel = Jihomoravský kraj}}</ref>
== Reference ==
<references />
== Externí odkazy ==
* {{NK ČR|mzk2002142190}}
* [https://ct24.ceskatelevize.cz/regiony/2487658-nedokazal-o-bezpravi-mlcet-v-komunistickych-lagrech-proto-bohumil-robes-stravil Reportážv ČT]


{{Pahýl}}

{{Autoritní data}}
{{Portály|Lidé|Literatura|Morava}}

{{DEFAULTSORT:Robeš, Bohumil}}

[[Kategorie:Čeští spisovatelé]]
[[Kategorie:Nositelé Ceny Jihomoravského kraje]]
[[Kategorie:Osobnosti brněnské diecéze]]
[[Kategorie:Političtí vězni komunistického režimu v Československu]]
[[Kategorie:Narození 1930]]
[[Kategorie:Narození 1. srpna]]
[[Kategorie:Narození v Holubicích]]
[[Kategorie:Úmrtí 2019]]
[[Kategorie:Muži]]


'''Marie Švirgová''', roz. Svačinová ([[2. červenec|2. července]] [[1936]]) je moravská folkloristka a vyšívačka lidových krojů z oblasti Podluží, nositelka Ceny Jihomoravského kraje za přínos v oblasti folkloru.
'''Marie Švirgová''', roz. Svačinová ([[2. červenec|2. července]] [[1936]]) je moravská folkloristka a vyšívačka lidových krojů z oblasti Podluží, nositelka Ceny Jihomoravského kraje za přínos v oblasti folkloru.

Verze z 25. 5. 2020, 10:32

Amplissimus Dominus
Alois Michálek
2. kanovník Královské stoliční kapituly sv. Petra a Pavla v Brně
Církevřímskokatolická
Provinciemoravská
MetropoleOlomouc
Diecézebrněnská
SídloBrno
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození14. 2. 1908
Místo narozeníSedlec, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí1989
Místo úmrtíBrno, ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov v Brně
Národnostmoravská
Povolání
Církevní heraldika
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní

Jeho Milost P. Mgr. Alois Michálek (14. února 19081989 byl moravský římskokatolický duchovní, perzekuovaný v době komunistického režimu a kanovník Královské stoliční kapituly u sv. Petra a Pavla v Brně.

Životopis

Na kněze byl vysvěcen v roce 1930. Primiční mši svatou sloužil 13. července téhož roku v Hartvíkovicích.[1] Jako mladý kněz se kromě duchovní správy věnoval literární práci, mj. studiím o obrozeneckém moravském kněžstvu v 19. století. [2] Po druhé světové válce si ho nově jmenovaný brněnský sídelní biskup Karel Skoupý vybral jako svého osobního sekretáře. Spolu s dalšími nejbližšími spolupracovníky mu byl oporou v době napjatých vztahů mezi církví a státem po únoru 1948.[3] Biskupským sekretářem byl do roku 1950, kdy byl zatčena v procesu Pácha a spol. odsouzen na 9 let. Soud tehdy kladl A. Michálkovi a dalším obžalovaným za vinu, "že se všichni se spojili navzájem, s vysokou církevní hierarchií k pokusu zničit a rozvrátit lidově demokratické zřízení a společenskou a hospodářskou soustavu republiky zaručené ústavou... Spolčili se navzájem, s vysokou církevní hierarchií a s jinými k vyzvídání státního tajemství v úmyslu vyzradit je cizí státní moci a státní tajemství také cizí moci vyzradili". [4]

Po propuštění pracoval 6 let jako jeřábník v Královopolské strojírně v Brně. Působil mimo jiné v Horních Bojanovicích a v Kloboukách u Brna.

Později byl jmenován kanovníkem Královské stoliční kapituly sv. Petra a Pavla v Brně. Pohřben je na Ústředním hřbitově v Brně. [5]

Spoluvězeň Gustáva Husáka

V padesátých letech byl vězněn v Leopoldově. Do zdejší věznice byli tehdy také převezeni odsouzení bývalí komunističtí funkcionáři (mj. Artur London, Vavro Hajdu, Josef Smrkovský a Gustáv Husák). Aby je ostatní vězni nešikanovali, často je zařazovali na společnou celu s katolickými duchovními. Spoluvězněm Aloise Michálka byl Gustáv Husák. Když se stal prezidentem, vypravil se za ním na pražský Hrad. Prezident ho poznal, pozval do své kanceláře na kávu. Na Michálkovu žádost o zlepšení postavení církve Československu mu však Husák řekl, že "je moc malý pán na to, aby mohl něco udělat, protože veškerá politika státu vůči církvím je řízena z Moskvy".[6]

Reference

  1. Přehled událostí ve farnosti od počátku 18. století [online]. Farnost Hartvíkovice} [cit. 2020-05-21]. Dostupné online. 
  2. Antikvariát - detail knihy [online]. ztichlaklika.cz} [cit. 2020-05-21]. Dostupné online. 
  3. KOLOUCH, František. Internace biskupů Josefa Hloucha a Karla Skoupého v době komunismu. Praha, 2015. 242 s. disertační práce práce. Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Katedra dějin a didaktiky dějepisu. Vedoucí práce Doc. PhDr. Alena Míšková, Ph.D.. s. 134. Dostupné online.
  4. Páter Václav Pácha - 100 let, od zatčení k odsouzení [online]. eperuc.cz} [cit. 2020-05-21]. Dostupné online. 
  5. DAVIDOVÁ, Veronika. Úcta k zemřelým jako projev víry a lásky. Brno, 2019. 70 s. diplomová práce. MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra dějepisu. Vedoucí práce Mons. ThLic. Václav Slouk. s. 48. Dostupné online.
  6. Vzpomínka na setkání s Gustavem Husákem [online]. kna.cz} [cit. 2020-05-21]. Dostupné online. 


ThLic. Stanislav Pacner, Ph.D.
Církevřímskokatolická
Provinciemoravská
Diecézebrněnská
Svěcení
Kněžské svěcení17. 6. 1995
světitel Vojtěch Cikrle
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození21. července 1969
Místo narozeníTřebíč,
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo

Stanislav Pacner (21. července 1969 Třebíč) je český (resp. moravský) římskokatolický duchovní, teolog, biblista.

Životopis

Začal studovat elektrotechnickou fakultu na VUT v Brně. Po druhém ročníku přerušil studium a po krátké pracovní přestávce nastoupil do semináře v Litoměřicích. Po listopadu 1989 přestoupil na teologickou fakultu do Olomouce, v roce 1991 začal studovat teologii na Lateránské univerzitě v Římě. Zde v roce 1994 dokončil magisterské studium katolické teologie. Následující čtyři roky pokračoval v postgraduálním studiu na Papežský biblický institut v Římě a Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, kde získal Licenciát teologie (ThLic.) V letech 2000-2009 absolvoval doktorské studium teologie ve studijním oboru Biblická teologie na Gregoriánská univerzitě a Lateránské univerzitě v Římě a na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého. Získal tak titul Th.D. Od devadesátých let vyučuje na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého. Jeho odborným zaměřením jsou prorocké knihy Starého zákona a biblická hebrejština.

Přednáší témata Starého zákona v rámci biblických kursů brněnské diecéze, [1][2] vede také duchovně-formační setkání pro vedoucí střediska Radost. [3]

Kromě pedagogické práce působí jako duchovní ve farnostech brněnské diecéze. Od roku 2006 působil jako kooperátor ve farnosti Rousínov, od roku 2014 je farním vikářem ve farnosti Slavkov u Brna.

Jeho dva rodní bratři, Jan a Pavel, jsou rovněž kněžími brněnské diecéze.[4]

Výběrová bibliografie

Monografie

  • Pacner, S., Důvěřovat v člověka a důvěřovat v Hospodina (Jer 17,5-13): Exegeticko-teologický výklad (Ediční řada - Monografie; Olomouc: UP 2010) 412 stran. ISBN 978-80-244-2657-0

Články a kapitoly v monografiích

  • Pacner, S., "Vyznání zlořečícího proroka (Jr 20,7-18)", Obtížné oddíly Zadních proroků (ed. M. Prudký) (Kostelní Vydří: KN 2016) 93-103. ISBN 978-80-7195-793-5
  • Pacner, S., "Rozdíly mezi MT a LXX v Jer 1,1-19: Haplografie jako možné vysvětlení?" ST 17, 2 (2015) 1-9. ISSN 1212-8570
  • Pacner, S., "Šabat jako znamení svobody" ST 15, 1 (2013) 1-23. ISSN 1212-8570
  • Pacner, S., "Nemoc a uzdravení v Bibli", Etiam per cor sanamus: Psychospirituální souvislosti konce života a umírání (Kol. aut.) (Brno: Marek Konečný 2013) 47-55. ISBN 978-80-244-3275-5
  • Pacner, S., "Důvěra a naděje v Hospodina jako postoj vůči strachu", Podněty starozákonní literatury pro výchovu a formaci (S. Pacner - P. E. Herciková - A. Mackerle) (Ediční řada - Monografie; Olomouc: UP 2011) 109-173. ISBN 978-80-244-2910-6
  • Pacner, S., "Naděje ve Starém zákoně: Pokus o filologickou a sémantickou analýzu", Láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry (1Tim 1,5): Studie věnované Ladislavu Tichému k 60. narozeninám (eds. P. Chalupa - L. Zajícová) (Olomouc: Univerzita Palackého 2008) 64-74. ISBN: 978-80-244-1915-2
  • Pacner, S., "Nová smlouva (Jer 31,31-34)", Od Abraháma k nové smlouvě (L. Tichý - P. Chalupa - P. Mareček - G. I. Vlková - S. Pacner) (Olomouc: Univerzita Palackého 2007) 31-61. ISBN: 978-80-244-1845-2
  • Pacner, S., "Věřím v odpuštění hříchů: Biblické hledisko", Věřím ve vzkříšení těla a život věčný: VI. celostátní setkání katechetů 25.-27. října 2007 Kroměříž - Věřím v odpuštění hříchů: V. celostátní setkání katechetů 27.-29. října 2005 Hradec Králové (České Budějovice: Tomáš Halama 2007) 135-149. ISBN: 978-80-87082-05-8
  • Vlková, G. I. - Pacner, S., Pracovní listy ke cvičením z biblické hebrejštiny (Olomouc: Univerzita Palackého 2006, 22008). ISBN: 80-244-1451-1, ISBN: 978-80-244-2124-7
  • Pacner, S., "Několik gramatických a textových poznámek ke Gn 1,1-2,4a" TWN LOGWN ASFALEIA: Sborník katolické teologické fakulty UK v Praze k 80. narozeninám ThDr. Františka Nováka (Praha: Karolinum 2000) 200-209. ISBN: 80-7184-939-1

Odkazy

Reference

  1. V Brně začne další ročník Biblického kursu [online]. biskupstvi.cz} [cit. 2020-05-21]. Dostupné online. 
  2. Růst židovského a křesťanského společenství - biblický kurz [online]. cirkev.cz} [cit. 2020-05-21]. Dostupné online. 
  3. Duchovně-formační setkání pro vedoucí [online]. taborradost.cz} [cit. 2020-05-21]. Dostupné online. 
  4. Nový probošt v Mikulově - Biskupství brněnské [online]. www.biskupstvi.cz [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 

Externí odkazy



R. D. Jan Pacner
Církevřímskokatolická
Provinciemoravská
Diecézebrněnská
Svěcení
Kněžské svěcení17. 6. 1995
světitel Vojtěch Cikrle
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození20. listopadu 1964
Místo narozeníTřebíč,
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo

Jan Pacner (20. listopadu 1964 Třebíč) je český (resp. moravský) římskokatolický duchovní, dlouholetý vojenský kaplan.

Životopis

Po maturitě na třebíčském gymnáziu začal studovat odbornou matematiku na vysoké škole v Brně. Studium nedokončil, absolvoval dvouletou základní vojenskou službu, dva roky pracoval v nemocnici a poté nastoupil do semináře v Litoměřicích. Po listopadu 1989 studoval teologii v Salcburku a promoval v roce 1993 na teologické fakultě v Olomouci.

Knězem byl vysvěcen v roce 1995. Jako novokněz působil v Křižanově a v Kutné Hoře. V letech 1998 byl ustanoven administrátorem ve farnosti Brno-Řečkovice. Od roku 2005 byl vojenským kaplanem [1], zároveň působil i v pastoraci brněnských vysokoškoláků. V dubnu 2008 se stal kaplanem Univerzity obrany v Brně. V létě 2019 byl jmenován farářem svatojakubské farnosti v Brně. Během Pandemie covidu-19 v Česku na jaře 2020 vykonává službu duchovní krizové pomoci po telefonu. [2]

Jeho dva rodní bratři, Stanislav a Pavel, jsou rovněž kněžími brněnské diecéze.[3]

Odkazy

Reference

  1. V Bohoslužba vyslání vojenského kaplana [online]. biskupstvi.cz} [cit. 2020-05-21]. Dostupné online. 
  2. Duchovní krizová pomoc po telefonu [online]. biskupstvi.cz} [cit. 2020-05-21]. Dostupné online. 
  3. Nový probošt v Mikulově - Biskupství brněnské [online]. www.biskupstvi.cz [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Upozornění: Implicitní klíč řazení (DEFAULTSORTKEY) „Pacner, Jan“ přepisuje dříve nastavenou hodnotu „Pacner, Stanislav“.

Wikipedista:OISV/pískoviště
Narození1. srpna 1938
Olomouc
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Malášek (1. srpna 1938, Olomouc) je český exilový rozhlasový novinář a manažer.

Život

Narodil se v Olomouci, kde byl jeho otec profesorem matematiky na církevním gymnáziu. V roce 1941 se rodina přestěhovala do Brna, po válce v roce 1947 pak do Prahy, kde jeho otec začal pracovat na ministerstvu školství. Po únoru 1948 byl ale zatčen a odsouzen na doživotí za velezradu. Po základní škole se Jiří Malášek v roce 1955 vyučil nástrojařem, další čtyři roky studoval Vyšší průmyslovou školu strojnickou. Po maturitě narukoval na základní vojenskou službu. Po ní pracoval jako pomocný dělník a poté konstruktér. V roce 1964 spolu s manželkou emigrovali do Rakouska. [1] Následující rok se stal zaměstnancem československého oddělení Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, konkrétně v redakci zpravodajství. Působil zde do roku 1994.[2] V letech 1981 až 1989 byl členem redakčního kruhu exilového časopisu pro českou národní a duchovní obnovu Nové obzory [3]

Po skončení práce ve Svobodné Evropě přivedl na jižní Moravě několik zahraničních investorů z Německa a Švédska. V roce 1995 se podílel na založení výrobní společnosti Gemi, Westfalia, Linden v Hustopečích a firmy Cromtryck v Hrušovanech u Brna.[4]

V roce 2006 se stal laureátem Ceny Jihomoravského kraje jako „osobnost, jejíž život a jednání výrazným způsobem reprezentuje Jihomoravský kraj a přispívá k jeho věhlasu a dobrému jménu.[5]

Reference

  1. Malášek Jiří [online]. on-lineastrology.com [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. 
  2. Rozhovor s Jiřím Maláškem [online]. Obec Žabčice [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. 
  3. Nové obzory [online]. scriptum.cz [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. 
  4. Rozhovor s Jiřím Maláškem [online]. Obec Žabčice [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. 
  5. Předání Ceny Jihomoravského kraje [online]. Jihomoravský kraj [cit. 2020-05-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Upozornění: Implicitní klíč řazení (DEFAULTSORTKEY) „Malášek, Jiří“ přepisuje dříve nastavenou hodnotu „Pacner, Jan“.

Wikipedista:OISV/pískoviště
Narození1947
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Kratka (1947) je český evangelický duchovní a rozhlasový novinář.

Život

Je duchovním Evangelické církve augsburského vyznání (ECAV), členem její církevní rady. Působí v brněnské farnosti této církve.[1] [2]V letech 1991 až 2005 se podílel na vydávání časopisu Deník mladých (Náš denní chléb : Moudrost pro život). Spolupracoval s Radiem Proglas a TV Noe jako scénárista redaktor a moderátor. Od roku 1996 se podílí na iniciativách Slavkovské iniciativy smíření.[3]

V roce 2006 se stal laureátem Ceny Jihomoravského kraje za přínos v oblasti mezilidských vztahů.[4]

Reference

  1. Struktura a představitelé [online]. ecav.cz [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. 
  2. Rev. Jaroslav Kratka [online]. kolokvium-olomouc.webnode.cz [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. 
  3. Jaroslav Kratka [online]. proglas.cz [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. 
  4. Předání Ceny Jihomoravského kraje [online]. Jihomoravský kraj [cit. 2020-05-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Upozornění: Implicitní klíč řazení (DEFAULTSORTKEY) „Kratka, Jaroslav“ přepisuje dříve nastavenou hodnotu „Malášek, Jiří“.

Wikipedista:OISV/pískoviště
Narození16. ledna 1929
Chybí svobodný obrázek.

Richard Kania (16. ledna 1929) je český lékař a bývalý atlet.

Život

V mládí se věnoval atletice, konkrétně středním tratím. Závodil na Sokol Brno I, v letech 1949 a 1951 byl členem štafety na 4 x 400 metrů, která obsadila na mistrovství Československa třetí místo.[1] Po absolvování lékařské fakulty Masarykovy univerzity pracoval jako chirurg, později primář chirurgie ivančické nemocnice.

Město Ivančice mu v roce 2004 udělilo čestné uznání za práci v oboru přírodní vědy a lékařství. Při ocenění starosta Vojtěch Adam zdůraznil jeho průkopnické metody chirurgického léčení onemocnění zejména zažívacího traktu a řešení zdravotních problémů sportovců vrcholových i rekreačních,[2] mj. Jaroslava Kocourka. [3] V roce 2006 se stal laureátem Ceny Jihomoravského kraje za přínos v oblasti lékařských věd.[4] V rámci ankety Sportovec Jihomoravského kraje 2013 obdržel Cenu za celoživotní přínos jihomoravskému sportu. [5]

Reference

  1. Kdo byl kdo v české atletice [online]. atletika.cz [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. 
  2. Udělování čestných uznání města Ivančice 2004 [online]. Město Ivančice [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. 
  3. S ING. KOCOURKEM NEJEN O INTERNETU [online]. babice-nad-svitavou.cz [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. 
  4. Předání Ceny Jihomoravského kraje [online]. Jihomoravský kraj [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. 
  5. Anketa Sportovec Jihomoravského kraje 2013 má své vítěze [online]. munimedia.cz [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Upozornění: Implicitní klíč řazení (DEFAULTSORTKEY) „Kania, Richard“ přepisuje dříve nastavenou hodnotu „Kratka, Jaroslav“.

Bohumil Robeš
Narození1. srpna 1930
Holubice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí31. ledna 2019
Chybí svobodný obrázek.

Bohumil Robeš (1. srpna 1930 Holubice31. ledna 2019[1] ) byl český spisovatel, vězněný v době komunistického režimu .

Narodil se v Holubicích na Vyškovsku. [2]


Od roku 1968 začal shromažďovat materiály k objasnění „babického případu“; písemná svědectví i vzpomínky pamětníků. Spolu s Luďkem Navarou napsali knihu Mlynáři od Babic, jež tuto tragickou událost mapuje. I v další knize autorské dvojice Navara – Kasáček Příběhy třetího odboje vzpomínají na tragické události lidé, s nimiž se osobně seznámil v šedesátých letech či později při svém sběru informací o protikomunistickém odboji a následné perzekuci. V roce 2016 vydali Miroslav Kasáček a Luděk Navara knihu A přece budou žít, věnovanou životu a mučednické smrti kněží Jana Buly a Václava Drboly, která byla představena u příležitosti otevření pamětní síně P. Jana Buly 10. září 2016.[3]

Ocenění

V roce 2017 se stal nositelem Ceny Jihomoravského kraje za činnost, která výrazným způsobem reprezentuje Jihomoravský kraj.[4]

Reference

  1. Parte – Bohumil Robeš [online]. sdruzenipamet.cz [cit. 2020-05-27]. Dostupné online. 
  2. MÍČEK, Tomáš. Obraz totalitního režimu v díle Bohumila Robeše. Olomouc, 2016. 84 s. diplomová práce. UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra českého jazyka a literatury. Vedoucí práce doc. Mgr. Igor Fic, Dr.. Dostupné online.
  3. CENU JIHOMORAVSKÉHO KRAJE LETOS PŘEVZALO CELKEM 10 OSOBNOSTÍ JIŽNÍ MORAVY [online]. Jihomoravský kraj [cit. 2020-04-07]. Dostupné online. 
  4. CENU JIHOMORAVSKÉHO KRAJE LETOS PŘEVZALO CELKEM 10 OSOBNOSTÍ JIŽNÍ MORAVY [online]. Jihomoravský kraj [cit. 2020-05-27]. Dostupné online. 

Externí odkazy


Upozornění: Implicitní klíč řazení (DEFAULTSORTKEY) „Robeš, Bohumil“ přepisuje dříve nastavenou hodnotu „Kania, Richard“.

Marie Švirgová, roz. Svačinová (2. července 1936) je moravská folkloristka a vyšívačka lidových krojů z oblasti Podluží, nositelka Ceny Jihomoravského kraje za přínos v oblasti folkloru.

Narodila se v Lanžhotě, jako devítileté dítě byla svědkem mnoha událostí při přechodu fronty a bojů o Lanžhot v rámci Bratislavsko-brněnské operace.[1] PO studiu měšťanské školy nastoupila do práce, v roce 1957 se provdala, synové se narodili v letech 1962 a 1967.[1] Od mládí se začala věnovat malování lidových ornamentů na podlužácké vstupy do domů a sklepů, malování pentlí a stuh. Její další aktivitou byla výzdoba drobných sakrálních památek v oblasti Lanžhota. Typické podlužácké ornamenty maluje také na perníky, kraslice a porcelán. Maluje lidové ornamenty také na krojové součásti, keramiku, perníky, kraslice nebo porcelán.[1]

Svou lásku k tomuto tradičnímu umění předává zájemcům o toto řemeslo v rámci řemeslných dílen nebo workshopů. Spoluzaložila Výtvarnou folklorní akademii. Ve spolupráci s Folklorní akademií a Okresní knihovnou v Břeclavi vydala Omalovánky, ve kterých uceleně vytřídila a pojmenovala jednotlivé vzory. [2] Výsledky její práce je možné vidět nejen v Lanžhotě a jeho okolí, dvakrát (v letech 2017 a 2018) byla pozvána českou komunitou do USA, kde předváděla a učila malování ornamentů.[3] V roce 2019 se stala nositelem Ceny Jihomoravského kraje za přínos v oblasti folkloru.[2]

Odkazy

Reference

  1. a b c Marie Švirgová [online]. pametnaroda.cz [cit. 2020-04-18]. Dostupné online. 
  2. a b CENU KRAJE LETOS ZÍSKALO CELKEM DEVĚT OSOBNOSTÍ JIŽNÍ MORAVY, MEZI NIMI I BOLEK POLÍVKA [online]. Jihomoravský kraj [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. 
  3. Osobnost města Lanžhot 2018 [online]. lanzhot.cz [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Upozornění: Implicitní klíč řazení (DEFAULTSORTKEY) „Švirgová, Marie“ přepisuje dříve nastavenou hodnotu „Robeš, Bohumil“.


šablona AUT https://aleph.nkp.cz/F/?func=file&file_name=find-a&local_base=AUT


Marie Oujezdská
Narození(22. prosince 1956
Plzeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Chybí svobodný obrázek.

Marie Oujezdská (* 22. prosince 1956 Plzeň ) je ředitelka Národního centra pro rodinu.

Biografie

Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze. Po studiu se vrátila do Brna, kde se provdala a s manželem vychovala čtyři dcery. Během mateřské dovolené vystudovala Cyrilometodějskou teologickou fakultu v Olomouci. [1]

Krátce působila jako ekonomka a od 2001 pracuje v Národním centru pro rodinu, jehož posláním je přispívat k oceňování rodiny, prostředí, v němž vznikají a rozvíjejí se hodnoty nezbytné pro prosperitu společnosti. Všechny svoje zkušenosti uplatňuje v této práci. V minulosti sedm let koučovala matky na rodičovské dovolené, aby jim pomohla k návratu na trh práce. Pomohla tak ke znovunabytí zdravého sebevědomí několika stovkám žen. Podílí se i na projektech, které aktivizují ženy ve výkonu trestu. [1]

Přednášela na tuzemských i zahraničních konferencích k tématu slaďování rodičovského a profesního života, k postavení rodin, k rodinné politice v praxi, mj. na teologicko-pastorálním kongresu v Mexiku v roce 2009. [2]

V červnu 2013 obdržela jako osobnost brněnské diecéze medaili sv. Cyrila a Metoděje.

Odkazy

Reference

  1. a b Marie Oujezdská, ředitelka Národního centra pro rodinu [online]. denik.cz [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. 
  2. Ohlédnutí za kongresem v Mexiku [online]. Biskupství brněnské, 2019-01-16. Dostupné online. 

Externí odkazy

Mgr. MgA.et MgA. Štěpán Policer
Narození14. prosince 1976
Česká Lípa
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Chybí svobodný obrázek.

Štěpán Policer (14. prosince 1976 Česká Lípa) je český sbormistr a pedagog.

Život a dílo

Po studiích na Biskupském gymnáziu v Brně studoval v letech 1996–2002 na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity (obor český jazyk, hudební výchova). V letech 1998–2000 se stal asistentem sbormistra Alexandra Vacka v pěveckém sboru Gaudeamus. Mezi lety 2000–06 studoval na JAMU sbormistrovství u Josefa Pančíka a Lubomíra Mátla (absolvoval mimo jiné provedením Requiem Wolfganga Amadea Mozarta). V roce 2000 založil Scholu brněnské mládeže, kde se stal prvním sbormistrem. Jako samostatný sbormistr se prosadil v Pěveckém sboru Severočeských učitelů (2002–05). [1] V letech 2003 až 2008 působil jako sbormistr pěveckého sboru Gaudeamus. Od roku 2004 studoval na JAMU obor dirigování u Jana Zbavitele a Rostislava Hališky. Spolupracoval již s mnoha českými sborovými i orchestrálními tělesy (Brněnský akademický sbor, Brněnský filharmonický sbor, Severočeská filharmonie Teplice, Czech Virtuosi a jiní). Od roku 2003 byl zaměstnán jako středoškolský pedagog na gymnáziu v Brně-Líšni. Působil rovněž jako varhaník a sbormistr v kostele sv. Janů v Brně u minoritů. V roce 2014 byl jmenován ředitelem Cyrilometodějského gymnázia a SOŠ pedagogické v Brně.[2]

Ocenění

V srpnu 2016 při Světovém dni mládeže v Krakově mu brněnský biskup Vojtěch Cikrle medailí sv. Petra a Pavla.

Reference

  1. Policer, Štěpán [online]. ceskyhudebnislovnik.cz [cit. 2020-04-07]. Dostupné online. 
  2. Novým ředitelem Cyrilometodějského gymnázia a SOŠ pedagogické je Štěpán Policer [online]. biskupstvi.cz [cit. 2020-04-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Ing. Cyril Martinek
Narození7.dubna 1927
Valašská Bystřice
Úmrtí9. listopadu 2018 (ve věku 91 let)
Chybí svobodný obrázek.

Cyril Martinek (7.dubna 1927 Valašská Bystřice - 9. listopadu 2018 Brno) byl český teolog, spisovatel, badatel a propagátor sociální nauky církve.

Život a dílo

Narodil se jako nejstarší ze šesti dětí. Studoval Arcibiskupské gymnázium na Velehradě a Vysoké učení technické v Brně. [1]Po promoci působil jako geodet v podniku Geologický průzkum Ostrava. Po celý svůj život byl angažovaným laikem, v 60. letech 20. století spoluzakládal Dílo koncilové obnovy. Podílel se na tisku koncilových dokumentů i při organizaci Cyrilo-metodějských slavností na Velehradě v roce 1969. V letech normalizace spolupracoval se strukturami skryté církve, s Josefem Adámkem tiskl a šířil samizdat, s Josefem Zvěřinou a Mečislavem Razíkem organizoval teologické semináře. [2] Byl také aktivní v ekumenickém hnutí. Dlouhodobě spolupracoval s Českobratrskou církví evangelickou (ČCE) a s farářem ČCE Miroslavem Heryánem.

Spolu s Josefem Kamanem založil a řídil po roce 1989 Diecézní centrum pro šíření sociální nauky církve v brněnské diecézi. Jako člen týmu jmenovaného Českou biskupskou konferencí pracoval na přípravě listu k sociálním otázkám v ČR „Pokoj a dobro“ (2000). V devadesátých letech 20. století vyučoval katolickou sociální nauku na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Napsal také první učebnici katolické sociální nauky u nás („Cesta k solidaritě“, Studie TF JČU, Trinitas 1998). V letech 2000 a 2002 byl jako expert delegátem na Sněmu katolické církve.[3]

O sociálním učení církve a o Druhém vatikánském koncilu publikoval řadu článků v Katolickém týdeníku, Teologických textech a v časopise Dialog Evropa XXI. V závěru života se i přes vážné nemoci a těžkosti spojené s úmrtím dvou dětí a manželky se snažil dále studovat a pracovat, sledovat stále církevní dokumenty.[1]

V červenci 2014 obdržel pamětní medaili České biskupské konference za dlouholetou aktivní odbornou činnost v oblasti sociální nauky Církve. [4] [1]

Reference

  1. a b c Velehradská ocenění České biskupské konference [online]. cirkev.cz [cit. 2020-04-10]. Dostupné online. 
  2. Vzpomínka na Ing. Cyrila Martinka [online]. hkap.cz [cit. 2020-04-10]. Dostupné online. 
  3. Plenární sněm na stránkách Pastoračního střediska brněnské diecéze [online]. biskupstvi.cz [cit. 2020-04-10]. Dostupné online. 
  4. Oslavy s hosty ze tří světadílů [online]. katyd.cz [cit. 2020-04-03]. Dostupné online. 


Valér Kováč
NarozeníLiptovská Osada
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Chybí svobodný obrázek.

Valér Kováč 1936) je český malíř, sochař a sklářský výtvarník.


Život a dílo

Narodil se v Liptovské Osadě na Slovensku, ale svůj život spojil s Brnem a jižní Moravou. Trvalé bydliště má v Brně, ale žije a pracuje také v Ostrově u Macochy. Absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně a pokračoval soukromým studiem u sochařů Zezuly, Skácela, Svobody, Šenka a dalších. Pracoval v misi UNESCO pro nejstarší kulturu severní Afriky jako kreslič a dokumentarista a v oboru užité grafiky a výstavnictví spolupracoval dlouhé roky se společností Brněnské veletrhy a výstavy při realizaci expozic u nás i v zahraničí.

Nejvýznamnější oblastí jeho činnosti je užití plochého skla. Má podíl na vzniku nové technologie vrstveného skla, která využívá klasické tabulové sklo a modeluje ho řezáním, broušením, malbou apod. Je spoluzakladatelem Světové asociace výtvarníků v oboru plochého skla a je jejím prezidentem. [1]

Je mj. autorem skleněné plastiky v zámku Vranov nad Dyjí, skleněné vstupní haly Brněnských veletrhů a výstav, skleněné stěny a vitráže smuteční síně Klobouky a k jeho pozoruhodným dílům patří také skleněný kříž a oltář v moderní kapli svatého Václava a svaté Anežky v obci Šošůvka na Blanensku.

Valér Kováč vytvořil také několik originálních skleněných cen. Například Cenu Evropy za nejlepší evropský film na Mezinárodním filmovém festivale pro děti a mládež ve Zlíně, Cenu Alfonse Muchy pro Bienále Brno Gilles Lepore či Filmovou cenu ministra kultury.

Ocenění

Je držitelem Ceny Masarykovy Akademie umění, Ceny za skleněnou plastiku v Cambridge a několika zlatých medailí za expozice v Alžírsku, Bagdádu a Bazileji. Jeho práce byly součástí české expozice i na mezinárodní výstavě v Montrealu a jsou vystaveny v soukromých i veřejných sbírkách na celém světě.

V roce 2016 se stal nositelem Ceny Jihomoravského kraje za přínos v oblasti umění.[2]

Reference

  1. Valér Kováč [online]. Brno [cit. 2020-04-03]. Dostupné online. 
  2. VE SLAVKOVĚ BYLY PŘEDÁNY CENY JIHOMORAVSKÉHO KRAJE. LETOS JE ZÍSKALO 26 OSOBNOSTÍ [online]. Jihomoravský kraj [cit. 2020-04-03]. Dostupné online. 
Karel Cikrle
Církevřímskokatolická
Provinciemoravská
Diecézebrněnská
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození17. února 1935 (89 let)
Místo narozeníBosonohy, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
Povolánířímskokatolický duchovní
Známý díkyspoluautor Jednotného kancionálu

Karel Cikrle (* 17. února 1935 v Bosonohách) je moravský římskokatolický duchovní, muzikolog, hudebník a spoluautor Jednotného kancionálu. Jde o staršího bratra 13. sídelního brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho.

Životopis

Po maturitě na gymnáziu studoval v Brně Janáčkovu akademii múzických umění a hudební vědu na filozofické fakultě Masarykovy univerzity odkud byl z ideologických – náboženských důvodů před promocí vyloučen. Poté pracoval jako dělník v cihelně, pak v továrně. V roce 1966 byl přijat do semináře v Litoměřicích, 5. července 1970 byl vysvěcen na kněze. Od té doby působil na různých místech v duchovní správě v brněnské diecézi, mj. v Břeclavi a v Rouchovanech. V letech 1990 až 2005 byla farářem v Brně-Komárově, od roku 2005 působí jako výpomocný duchovní ve farnosti Brno-Lesná.[1]

Byl jedním ze skupiny redaktorů první verze Jednotného kancionálu (1973), redaktorem jeho verze současné (1988, 2004) a jeho tří varhanních doprovodů (1980, 1992, 2004). Vedle toho zredigoval pro křesťanskou mládež zpěvník Hlaholík (1968, 1970).

Od roku 1982 organizoval měsíční instruktáže varhaníků v Brně. V roce 1990 začal učit liturgickou hudbu na Konzervatoři Brno, o rok později inicioval založení Varhanické školy (pozdější ZUŠ se zaměřením na církevní hudbu. V roce 1992 založil sdružení chrámových hudebníků Musica sacra – Jednota na zvelebení církevní hudby na Moravě a Kabinet duchovní hudby na JAMU. V roce 1995 inicioval vznik diecézního střediska pro liturgickou hudbu, které jako hudební referent brněnské diecéze vedl do roku 2012. [2]

Publikace

Je autorem knihy Varhanická zbožnost (2005), spoluautorem publikací Příručka pro varhaníky (1999) a Direktář pro varhaníky (2005), podílel se na vydání titulů Zpěvy mezi čteními (2003), Škola na varhany (2011) a ediční řady Varhanní preludia (2005 – 2014). Uspořádal rovněž oblíbený zpěvník pro mládeže Hlaholík.

Odkazy

Reference

  1. P. Karel Cikrle jubilantem [online]. biskupstvi.cz [cit. 2020-04-01]. Dostupné online. 
  2. Jubilant – P. PhDr. Karel Cikrle (17. 2. 1935) [online]. musicasacra.cz [cit. 2020-04-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy



https://aleph.nkp.cz/F/3F9GYRLD345UGUDXE8J65SC483DLDRSGD2AGD1UXVS1UPM6YRV-00593?func=find-b&find_code=WAU&request=Ivan+K%C5%99%C3%AD%C5%BE+1922&filter_code_1=WTP&filter_request_1=&filter_code_2=WLN&adjacent=N&x=24&y=7 sk čr

jk01070142 http://www.ucl.cas.cz/edicee/images/data/dejiny/dcl_1945-1989/IV/rozhlas%20ve%20slu%C5%BEn%C3%A1ch.pdf Vondrovi

Na které setkání s jinou podobně významnou osobností takto vzpomínáte?

Mým duchovním otcem, se kterým dlouhodobě souzním skrze jeho literaturu, je Ivan Kříž. Brněnský spisovatel, autor mnoha znamenitých románů, z nichž nade všechny vyjímám Zprávu o zkáze Sodomy. Nedávno oslavil své dvaadevadesáté narozeniny. Byl to on, kdo mě přivedl k pohledu na svět, v němž je třeba vše nejprve zanalyzovat a teprve poté si utvářet svůj vlastní názor.

ČNR http://www.psp.cz/eknih/1964ns/stenprot/025schuz/s025003.htm , http://www.psp.cz/sqw/detail.sqw?org=278&id=2334&l=cz Zdroj: https://brnensky.denik.cz/rozhovor/dostavam-nabidky-abych-vstoupil-do-politiky-hlasi-mosa-20140105.html

http://denik-knihy.cz/dnes-oslavi-95-narozeniny-spisovatel-ivan-kriz/

https://www.databazeknih.cz/zivotopis/ivan-kriz-6350

https://www.databazeknih.cz/vydane-knihy/ivan-kriz-6350

https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/36149-ivan-kriz.html

https://brno.rozhlas.cz/literarni-vyroci-ivan-kriz-6445056 https://www.csfd.cz/tvurce/194751-ivan-kriz/zajimavosti/

https://www.ceskatelevize.cz/porady/1185083644-portrety/39345142377-zprava-o-ivanu-krizovi/

https://www.cesky-jazyk.cz/zivotopisy/ivan-kriz.html#axzz6Aez274ez


Wikipedista:OISV/pískoviště
Chybí svobodný obrázek.

HOLÝ, Zdeněk. Psací kabinetní skříň zdobená chebskou reliéfní intarzií. Brno, 2006 [cit. 2012-12-16]. 61 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Seminář dějin umění. Vedoucí práce Miloš Stehlík. s. 5. Dostupné online.

https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=2991

11.7.1923 Brno – † 19.4.2013 Haren (Holandsko)

bývalým profesorem sociologie na univerzitě v Groningenu, nositelem čestných doktorátů na univerzitě v Utrechtu a Masarykově univerzitě v Brně a členem nizozemské Královské akademie věd a nauk. V této knize však nepíše o sociologii, ale po čtyřiceti letech exilu vzpomíná na českou část svého života – bezstarostné mládí na Slovácku, plné sokolování a skautu, dospívání na gymnáziu v době vpádu nacistických hord, nasazení do továrny a přeškolení z maturanta na soustružníka, odbojové akce za války, jazykové a politické školení ke konci války a na osvobození. Ivan Gaďourek byl po válce zvolen předsedou spolku posluchačů filosofie a přírodních věd Masarykovy univerzity a již v roce 1945 organizuje kruh demokraticky smýšlejících tlumočníků pro Mezinárodní kongres studentstva v Praze. Vydává periodické přehledy vývoje světové situace, navazuje styk se spřátelenou cizinou v Belgii, Holandsku a v Dánsku. To vše činí jako součást protikomunistické plánované akce, v jejímž rámci po Vítězném únoru utíká za hranice, aby zpracovával zprávy spolupracovníků v ilegalitě. Spolu s Dr. M. Povolným je spoluzakladatelem Československého zahraničního úřadu v exilu se sídlem v Haagu. Autor popisuje klopotné první roky v západní zemi, studium a podporu krajanům, vydávání exilového tisku a informací Západu o republice ještě před ustavením Rádia svobodná Evropa. Kniha není apoteózou odboje a nevyhýbá se ani popisu nepříjemných událostí, jako bylo například usvědčení agenta StB zprostředkujícího kontakt s holandským velvyslanectvím v Praze, o němž autor podává dosud nezveřejněné informace.

GAĎOUREK, Ivan. Cestou Komenského: vzpomínky z mládí účastníka třetího odboje. Vyd. 1. Brno: Barrister & Principal, 2006, 214 s. ISBN 80-7364-025-2.

Wikipedista:OISV/pískoviště
Chybí svobodný obrázek.

Ivan Gaďourek (11. července 1923 Brno, Československo19. dubna 2013 Haren, Nizozemsko) byl český sociolog, politolog a politik.

V roce 1947 ukončil studijní obor Právo na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Roku 1948 odešel do exilu, kde se iniciativně účastnil organizování zahraničního odboje. V letech 19741993 zastával pozici předsedy Rady svobodného Československa. Tou dobou však již hlavní prapor protinormalizačního odporu přebírala přímo ve vlasti, kde nebyla činnost exulantů dostatečně známa, Charta 77, potažmo z politické scény odstavení proreformní komunisté.

v roce 1948 emigroval do Holandska; spoluzakládal Czechoslovak Foreign Institute in Exile, byl členem zastupitelstva Rady Svobodného Československa; Ivan Gaďourek patří ke spoluzakladatelům Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity

V Brně roku 1990 spoluzaložil Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity a podporoval finančně i odborně jeho činnost, za což 2. května 1991 získal čestný doktorát Masarykovy univerzity.

Externí odkazy


Upozornění: Implicitní klíč řazení (DEFAULTSORTKEY) „Gaďourek, Ivan“ přepisuje dříve nastavenou hodnotu „Švirgová, Marie“.


Kostel svaté Maří Magdalény
v Ostrově u Maxochy
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajJihomoravský
OkresBlansko
ObecOstrov u Macochy
Souřadnice
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciemoravská
Diecézebrněnská
Děkanátblanenský
FarnostOstrov u Macochy
Statusfarní kostel
Užívánípravidelné
Specifikace
Délka19 m
Šířka15 m
Stavební materiálkámen, cihla, omítka

Kostel svaté Maří Magdalény je římskokatolický chrám v Ostrově u Macochy v okrese Blansko. Jde o farní kostel římskokatolické farnosti Ostrov u Macochy.

Historie

Kostel v Ostrově stál zřejmě již koncem 13. století. V jižní stěně kostela byl nalezen zazděný gotický portálek z hrubého kamene pravděpodobně ze 13. či 14. století.[1] První písemná připomínka fary pochází z roku 1437.[2]

Roku 1650 zachvátil Ostrov velký požár, při kterém kostel vyhořel. Místní poustevník pak začal sbírat almužny, ze kterých byl kostel znovu opraven.[3] Roku 1779 byla přistavěna věž, o šest let později byl kostel rozšířen. Velkou opravou prošel kostel roku 1848. Dne 5. června 1851 však blesk zasáhl věž a zapálil ji. Roztavily se tak tři z pěti zvonů (mimo jiné i zvon z roku 1550 s nápisem "Slovo Páně zůstane na věky: Kdo sedá k stolu, nemodlí se k Bohu, jest přirovnán k volu. Amen. 1550“. Kolem kostela byl do roku 1898 hřbitov.[4]

Současnost

Kostel je možné kromě bohoslužeb navštívit při akci Noc kostelů.[5]

Reference

  1. Farní kostel svaté Máří Magdalény [online]. Farnost Lipovec [cit. 2019-09-14]. Dostupné online. 
  2. Kostel sv. Maří Magdaleny v Ostrově u Macochy [online]. jizni-morava.cz [cit. 2019-09-14]. Dostupné online. 
  3. Památky [online]. Ostrov u Macochy [cit. 2019-09-14]. Dostupné online. 
  4. KNIES, Jan. Blanský okres Vlastivěda moravská. Brno: GARN, 2008. 364 s. ISBN 978-80-86347-89-9. S. 142. 
  5. Noc kostelů [online]. Obec Vilémovice [cit. 2019-09-14]. Dostupné online. 

Externí odkazy



Reference


Externí odkazy

{{Infobox atlet}}, {{infobox - spolek}} http://www.cinsky.cz/index.php?page=transkripce&lang=cs Transkipce čínským jmen

Skleněný kostel.net je český křesťanský konzervativní nábožensko-politický webový magazín. Vznikl v dubnu 2004. Jeho hlavním tvůrcem a šéfredaktorem je spisovatel a publicista František Schildberger.

Základním zaměřením serveru je reflexe veřejného dění. K založení vedla jeho tvůrce skutečnost, že by si rádi přečetli náboženské a politické názory, které by jim byly blízké a mohli se s nimi ztotožnit, ale měli pocit, že není kde. Vyhranili se jak proti megagigakonzervativnímu psaní, tak i proti liberálnímu balancování na hranici výprodeje křesťanských hodnot [1]

"Jsme pravicoví, konzervativní a sociálně cítící. (Jakkoli víme, že všechny tyto vcelku významonosné označovací štítky jsou nikoli z kovu, nýbrž z gumy.) Jsme přirozeně protržní a spontánně protikomunističtí. Podporujeme širokou názorovou pluralitu ve společnosti i náboženskou toleranci a toleranci životního stylu, kromě tolerance násilí a vražd, a to včetně vražd nenarozených dětí. Láska je totiž první přikázání."
— úvodní prohlášení webu 4. dubna 2004

K hlavním částem serveru patří sekce občanských témat, glos a komentářů k domácím i zahraničním tématům, [2] [3] dále duchovní témata a postřehy, literární fejetony a recenze. Součástí je rovněž část dokumentů, studií a dopisů a sekce nazvaná Údiv Františka Schildbergera. Obsah serveru doplňují pozvánky, odkazy. Server neobsahuje diskusní část, ale průběžně bývá (se souhlasem autorů) zveřejňována e-mailová reakce čtenářů s redakcí webu k jednotlivým článkům. V roce 2011 například byla na webu zveřejňována rozsáhlá anketa, ve které se vyjadřovaly křesťanské osobnosti různého názorového zaměření k otázce, jak se cítí jako křesťané a občané této republiky [4] [5] [6]

Mezi časté přispěvatele magazínu patří kromě šéfredaktora Františka Schildbergera například Ondřej Krajtl, Zdeněk Vaverka, Jana Fišerová, Jan Smrčina, Karel Komárek, Lenka Kolaříková, Renata Skalošová, Tomáš Valer, Vilém Kmuníček.


Oslovil řadu křesťanských osobností, od známé publicistky až po řádovou sestru, jsou zastoupeny všechny věkové skupiny i profese, konvertité i věřící „od kolébky“, různých názorů i postojů, od horlivého zastánce „katolické tradice“ až po mladou novinářku citující Tomáše Halíka. Základní otázka zněla: Jak se cítíte jako křesťan a občan této republiky? http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=342&zamysleni=true

Na stránkách webu Skleněný kostel probíhala anketa, jejímž cílem bylo zmapovat veřejné mínění – a považuji to nikoli za nějaký náhodný krok stranou, vychází to podle mne z celé koncepce tohoto relativně dlouhodobě působícího katolického internetového časopisu. http://www.revuetrivium.cz/clanek/2012_1/verejne_mineni_a_skleneny_kostel

Co zatím chybí:

Správa majetku Apoštolského stolce

  1. REDIRECT Heidi Klumová

Papežská rada pro výklad legislativních textů

Papežská komise pro Vatikánský stát

Papežská komise pro archeologii


Saverio Ritter

Papežská komise pro archeologiiKonference vyšších řeholních představenýchJožka PejskarOlga ValeskáTábor Radostv

vojenský kaplanAloysius StepinacHans Hermann GroërMaření státního dozoru nad církvemi

Co je třeba rozšířit: Dominik Pecka Gianfranco Ravasi Vojtěch Cikrle Pastor Bonus encykliky JP2

Giuseppe LeanzavvCírkevní tajemníkCírkevní tajemníkCírkevní tajemníkCírkevní tajemníkCírkevní tajemníkCírkevní tajemníkCírkevní tajemníkvv

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0ablona:NK_%C4%8CR

Acta curiae ep. brunensis http://www.farnostpozorice.cz/index.php?nid=5827&lid=cs&oid=3919517


http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=431

http://www.databazeknih.cz/zivotopis/frantisek-schildberger-3987


Obrázek Tomuto článku chybí obrázky. Víte-li o nějakých svobodně šiřitelných, neváhejte je načístpřidat do článku. Pro rychlejší přidání obrázku můžete přidat žádost i sem.
WikiProjekt Fotografování

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Miruts Yifter na polské Wikipedii. http://pl.wikipedia.org/w/index.php?title=Miruts_Yifter&oldid=30651131

{{Subpahýl/dne|20121208}} subst:Subpahýl

Státní sekretariát http://www.iencyklopedie.cz/statni-sekretariat/ Odbor římské - kurie (kont. Pastor bonus z 28. 6. 1988, čl. 39-47), který je k dispozici papeži při výkonu jeho nejvyššího poslání. Předsedá mu - kardinál státní tajemník. Počátky st. s. sahají až k Tajné komoře (Camera secreta) z doby Martina V. a k Apoštolskému sekretariátu (Secretaria Apostolica) Inocence VIII. (1487), pro úřední korespondenci v latinském jazyku. Sestává ze dvou oddělení. Prvním je Oddělení obecných záležitostí pod přímým vedením zástupce, jemuž pomáhá přísedící. Druhým je Oddělení mezinárodních vztahů vedené státním tajemníkem za pomoci vedlejšího tajemníka. První oddělení se stará o vyřizování každodenní - papežovy agendy. Zkoumá záležitosti, které je třeba řešit mimo řádnou kompetenci dalších odborů římské kurie. Podporuje vztahy se zmíněnými odbory a koordinuje jejich práci. Usměrňuje funkci papežských zástupců a jejich činnost, zvláště pokud jde o jednotlivé církve. Plní všechny povinnosti spojené se zastoupením jednotlivých států u - Apoštolského stolce. Po dohodě s ostatními odpovědnými odbory se zabývá zastoupením a činnosti Apoštolského stolce u mezinárodních katolických i nekatolických organizací. Kromě toho sepisuje a vydává apoštolské konstituce, vyhlášky, apoštolské listy a další dokumenty, které mu papež svěří. Vyřizuje veškeré záležitosti týkající se jmenování do římské kurie a do dalších orgánů Apoštolského stolce, jejichž provedení a schválení přísluží papeži. Střeží olověnou pečeť a - rybářský prsten. Stará se o vydávání bulletinu - Acta Apostolicae Sedis, šíří prostřednictvím Tiskové kanceláře zprávy o činnosti papeže a o aktivitách církve. V souladu s druhým oddělením dohlíží na - L'Osservatore Romano, vatikánský rozhlas a vatikánské televizní studio. Přes statistickou kancelář sbírá a zveřejňuje údaje vztahující se k životu celé církve. Pečuje o vydávání Papežské ročenky. Druhé oddělení má za úkol starat se o vztahy s občanskými vládami. Do činnosti tohoto oddělení spadá: a) podporovat diplomatické vztahy se zeměmi a s dalšími subjekty mezinárodního práva, projednávat společné záležitosti na prosazování prospěchu církve a občanského společenství, a to prostřednictvím - konkordátů a jiných dohod, s přihlédnutím k postojům zainteresovaných - biskupských konferencí, b) zastupovat Apoštolský stolec u mezinárodních organizací a na kongresech v otázkách veřejné povahy, po konzultaci s příslušnými odbory římské kurie, c) projednávat v rámci své činnosti všechno, co se týká papežských - legátů.

Gerhard Hirschfelder (1907 - 1944) byl katolický kněz, narozený v Kladsku, který byl umučen v koncentračním táboře v Dachau http://www.apha.cz/beatifikace-kaplana-prazske-arcidieceze/

Reverty vícenásobného vandalismu[editovat zdroj]

Dobrý den. Pokud chcete revertovat vícenásobný vandalismus a klasicky to nejde pro konflikt mezilehlých editací, najdete v historii poslední nezávadnou verzi, kliknete na její datum, dáte editovat a přes varování uložíte. Ad církevní tajemník

Mimo tento úřad působili tzv. církevní tajemníci, tedy zaměstnanci církevních odborů jednotlivých národních výborů. Ti se starali o kontrolu všech duchovních v okresu či kraji, udělovali státní souhlas nižším duchovním, navrhovali je k mimořádným finančním odměnám, povolovali kázání duchovních z jiných okresů apod. O dění ve svěřené oblasti informovali církevní tajemníci poté zpětně Státní úřad pro věci církevní.

církevní zákony heslo

Tanky rozdrtily svobodu, která přicházela Katolický týdeník 33/2008 Osmašedesátý rok znamenal mnoho i pro kardinála Miloslava Vlka. Po čtyřech letech zakončil studia na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích a 23. června byl vysvěcen na kněze. Vzápětí začal pracovat jako sekretář českobudějovického biskupa Josefa Hloucha, který se právě v této době mohl vrátit do svého úřadu.

Můžete ve stručnosti popsat situaci, v jaké se církev nacházela na začátku roku 1968? V naprosté většině diecézí nebyli biskupové, ale pouze kapitulní vikáři dosazení režimem. Ve všech diecézích byl navíc církevní tajemník. Ten název vypadá zbožně, ale ve skutečnosti to byl proticírkevní tajemník, často člověk spjatý s StB. Tito lidé na úrovni okresů a krajů řídili církev a strategii její pastorační práce. Když chtěl ten, kdo řídil diecézi, někam umístit kněze, musel mít tajemníkův souhlas. Církev byla zatlačená jen do kostelů, chodit do rodin, organizovat mládež, pořádat třeba veřejné průvody (například slavnost Božího Těla) bylo naprosto nemožné. Každý kněz musel mít z milosti státu souhlas, aby mohl vůbec působit. A to jen ve své farnosti. Když chtěl jít třeba vypomoci sousedovi se zpovídáním, potřeboval další speciální povolení. Řády v té době oficiálně neexistovaly. Některé řeholnice sice chodily v hábitech, ale byly drženy v pohraničí, aby nebyly lidem na očích, nebo byly nasazeny v zemědělství či v nějaké fabrice. http://www.katyd.cz/index.php?cmd=page&type=11&article=6137&webSSID=5e02d4a11e8fc6cd40e409df2c7b8c60


JESTŘÁB, Vojtěch. Hmatat až k nahotě. Brno: Doplněk, 2000. ISBN 80-7239-062-7. Kapitola 39. 


Reference



Citační šablony

Citační šablona

Ahoj, do článku vložíš následující za to tvrzení (za tečku či čárku v té větě), které tím chceš citovat:

<ref name="kaplicky">{{Citace knihy
| příjmení = Šimečková
| jméno = Pavla
| odkaz na autora = 
| titul = Od kapličky ke křížku. Průvodce po posvátných místech na Kovářovsku.
| vydání = 1
| vydavatel = Plot
| místo = Praha
| rok = 2009
| strany = 
| isbn = 978-80-86523-94-1
}}</ref>


Když odkazuji na stránku znova
<ref name="kaplicky"/>
Rozdílné stránky
<ref name="kaplickyXXX">Šimečková, str. XXX.</ref>

a tam, kde je v té šabloně strany = tak za to rovná se napíšeš číslo stránky, na které jsi danou informaci vzala a uložíš to.

<ref>{{Citace elektronické monografie
 | příjmení = 
 | jméno = 
 | odkaz na autora = 
 | titul = 
 | url = 
 | datum vydání =
 | datum aktualizace =
 | datum přístupu =
 | vydavatel = 
 | místo = 
 | jazyk =
}}
</ref>

–PRO CITACI WEBU

<ref>{{Citace monografie
 | příjmení = 
 | jméno = 
 | odkaz na autora = 
 | titul = 
 | vydavatel = 
 | místo = 
 | rok = 
 | isbn = 
 | kapitola = 
 | strany = 
 | jazyk = 
}}
</ref>

{{Citát|Lorem ipsum... etc.|autor nebo zdroj citátu}} - šablona Citát, napíše text do velkých uvozovek

{{Citace monografie | příjmení = | jméno = | autor = | odkaz na autora = | příjmení2 = | jméno2 = | autor2 = | odkaz na autora2 = | příjmení3 = | jméno3 = | autor3 = | odkaz na autora3 = | spoluautoři = | korporace = | odkaz na korporaci = | titul = | vydavatel = | místo = | rok = | isbn = | kapitola = | strany = | poznámka = | jazyk = }}

===============================================================

Soubor:OBR
název
poznámka
   # ’ † ± ß [[ | ]] ‌ 

Život

Dílo

Text.
— Autor, dílo

Spisy

Odkazy

Poznámky

Související články

  • [[ ]]

Externí odkazy

  • [http.www.XX.org Platón, ....]
  • (anglicky)

Literatura

V tomto článku byl použit překlad textu z článku neznámého jména na neurčené Wikipedii (číslo revize nebylo určeno)Šablona {{Překlad}} požaduje zadat hodnotu do parametru „revize“!. Upozornění: Implicitní klíč řazení (DEFAULTSORTKEY) „Novák, Josef“ přepisuje dříve nastavenou hodnotu „Gaďourek, Ivan“.