Stangerie plstnatá: Porovnání verzí
-kat, myslím, že tato kategorie je nadbytečná, když samotná kategorie Stangeriovité je sama zařazene v kat Cykasy - je to dle systematiky |
→Botanická charakteristika: doplnění popisu |
||
| Řádek 23: | Řádek 23: | ||
== Botanická charakteristika == |
== Botanická charakteristika == |
||
[[Kmen]]y jsou zcela podzemní a [[kořen]] má tvar řepy, s korálovitými kořeny typickými pro [[cykasy]]. |
[[Kmen]]y jsou zcela podzemní a [[kořen]] má tvar řepy, s korálovitými kořeny typickými pro [[cykasy]]. Kmen se může větvit do řady růstových bodů a má zavalité, takřka [[hlíza|hlízovité]] kořeny. |
||
Mladé [[list]]y vyrůstají složené přímo nahoru, pokryté jemným chmýřím. Zralé listy jsou dlouhé 0,3-2 m, podobné kapradinám. Řapík je 10-80cm dlouhý, u kmene široký a pokrytý vlasy, které této rostlině daly jméno. Poslední lístky na listu často srostlé a zubaté. |
|||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
{{pahýl část|nedostatečná botanická charakteristika tohoto rodu}} |
|||
== Rozšíření == |
== Rozšíření == |
||
Verze z 1. 10. 2007, 20:45
 Stangerie plstnatá | |
|---|---|
| alternativní popis obrázku chybí | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 téměř ohrožený | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Oddělení | cykasorosty (Cycadophyta) |
| Třída | cykasy (Cycadopsida) |
| Řád | cykasotvaré (Cycadales) |
| Čeleď | stangeriovité (Stangeriaceae) |
| Rod | stangerie (Stangeria) |
| Binomické jméno | |
| Stangeria eriopus T. Moore, 1853 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stangerie plstnatá (Stangeria eriopus T. Moore, 1853) je druh cykasotvarých rostlin z čeledi stangeriovitých (Stangeriaceae) ve třídě cykasy (Cycadopsida). Stangerie plstnatá je endemimický cykas z jižní Afriky. Druh je nejblíže příbuzný australskému rodu bowenie (Bowenia), se kterým tvoří čeleď stangeriovité. Je považován za prehistorickou rostlinu, z jehož předka se vyvinula celá řada dalších cykasů (bowenie (Bowenia), čigua (Chigua), zamie (Zamia) a pravděpodobně i další zamiovité (Zamiaceae)) [1].. O stangérii se botanici v 19. století domnívali, že se jedná o kapradinu. Až náhle vyrašená šiška v londýnské botanické zahradě Chelsea překvapivě změnila jeho zařazení.;
Etymologie
Rodové jméno rostliny pochází od Dr. Maxe Stangera, který zmíněnou rostlinu do Chelsea z Jižní Afriky zaslal. Druhové jméno vychází z vědeckého jména, označující plstnaté pokrytí kořene řapíku (v překladu "plstnatá noha"). Starší a již nepoužívané vědecké jméno je Stangeria paradoxa.
Botanická charakteristika
Kmeny jsou zcela podzemní a kořen má tvar řepy, s korálovitými kořeny typickými pro cykasy. Kmen se může větvit do řady růstových bodů a má zavalité, takřka hlízovité kořeny.
Mladé listy vyrůstají složené přímo nahoru, pokryté jemným chmýřím. Zralé listy jsou dlouhé 0,3-2 m, podobné kapradinám. Řapík je 10-80cm dlouhý, u kmene široký a pokrytý vlasy, které této rostlině daly jméno. Poslední lístky na listu často srostlé a zubaté.
Stangerie plstnatá dospívá v 5-7 letech, kdy z ní vyrostou samčí a samičí šišky, typické pro cykasy.
Rozšíření
Stangerie roste na východním pobřeží Jižní Afriky a jižního Mozambiku. Roste v úzkém 50km pásu u moře, ale nikdy blíže než 2-3km. Tento druh žije v rozmanitém prostředí od lesa po travnatou step, nicméně je stále více ohrožen změnami v prostředí a využíváním v tradičním lékařství.
Stangerie v Česku
Jediné dvě rostliny jsou známy z botanické zahrady Brno a ze zahrady UK v Praze na Slupi. Na Slupi ovšem tato nová rostlina roste mezi ostatními cykasy neoznačena.
Původ
Stangerie je dle některých odhadů živým chybějícím článkem mezi cykasy. Dle R. Buckleye se předek stangerií postupně vyvinul i v rody bowenie a čigua a z předků čigua poté do Zamií a dalších rostlin. Africká stangerie se pravděpodobně vyvinula z cykasu, který žil na celém někdejším kontinentu Pangea, jak napovídá i existence jejích předchůdců po celém světě, například Eostangeria ruzinciniana v Bulharsku, Eostangeria saxonica v Německu a Eostangeria pseudopteris v Oregonu.
Externí odkazy a bibliografie
- Whitelock, Loran M. 2002. The Cycads. Timber press, Portland(OR), 2002. ISBN 0-88192-522-5.
- Buckley, R. 1999. A new significance for Stangeria? The Cycad Newsletter 22(4): 11-14. [2]
- Osborne, R., Grove, A., Oh, P., Mabry, T.J., Ng, J.C. & Seawright, A.A. The magical and medicinal usage of Stangeria eriopus in South Africa. Journal of Ethnopharmacology 43: 67-72.1994.[3]
- Vorster, P., and E. Vorster. Stangeria eriopus. Encephalartos no. 2 (March): 1-11. 1985.
- Douwes, E., Gillmer, M., Mattson, M., and Dalzell, C. 2004. Vegetative propagation of Stangeria eriopus from leaf material. Encephalartos 80: 28-30.
- Cycad Society of South Africa: Stangeria eriopus
Citace
Galerie stangerie plstnatá na Wikimedia Commons