Detektivka: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 11. 5. 2020, 21:10

Detektivní román a detektivní povídka, lidově detektivka, je jedním z nejoblíbenějších žánrů zábavné literatury. Název pochází z latinského slova detegere = odkrývat, odhalovat. Zápletka detektivních příběhů je založena na zločinu (nejčastěji vraždě), po jehož pachateli, detailech způsobu provedení nebo motivu pátrá detektiv. Příbuzným typem kriminální literatury jsou pitavaly a paměti slavných detektivů, které však popisují zločiny skutečné. Detektivka má rovněž blízko k thrilleru nebo špionážnímu románu, často dochází k jejich kombinaci. Historická detektivka, jejíž děj se odehrává ve vzdálenější minulosti, bývá považována též za subžánr historického románu.

Od devadesátých let 20. století se ze severní Evropy prosazuje severská detektivka.

Charakteristika

Od počátku byla detektivka pojímána jako složitá hádanka, intelektuální hra a výzva čtenářovým logickým a deduktivním schopnostem. Rozuzlení musí být pravděpodobné, racionálně zdůvodněné a vycházející z indicíí, ale zároveň překvapivé. Autor musí postupovat logicky, aby čtenář mohl sledovat postup dedukce ze stop – za tím účelem vznikala i striktní žánrová pravidla (např. desatero pátera Knoxe Josefa Škvoreckého, pravidlo tří stop). Vykonstruovanost zápletek však od počátku 20. století postupně ustupovala a pravidla se rozvolňovala. Důrazem na psychologii postav se některé pozdější detektivky výrazně přibližují psychologickému románu (Georges Simenon), jiné se zase barvitým zachycením prostředí přibližují románu sociálnímu (např. u představitelů tzv. drsné školy).

Klíčovou postavou detektivky je detektiv, řešitel záhady. Zpočátku navazuje na romantickou tradici mstitelů bezpráví, často je obdařen mimořádními pozorovacími a kombinačními schopnostmi, později též znalostmi lidské psychiky. Někdy bývá výstředníkem až podivínem, jindy má působit jako okolím podceňovaný outsider. Je obvyklé, že v řadě děl jednoho autora vystupuje postava téhož detektiva. Od 20. století je obvyklejší typ obyčejného detektiva, ať již detektiva profesionálního (policista, soukromý detektiv), nebo soukromé osoby, jíž zločin zasáhl do života. Moderní detektivky často popisují rutinní vyšetřování celých policejních týmů.^[1]

Historie

Deduktivní příběhy s kriminálními náměty nacházíme už v biblických apokryfech, Ezopových bajkách či orientálních pohádkách. Své předchůdce má detektivka v tzv. pikareskním (šibalském) a loupežnickém románu 18. století, nebo také (podobně jako thriller) v tzv. gotickém románu – jde také o typ prózy s tajemstvím. Jako samostatný žánr se detektivní román konstituoval ve 2. polovině 19. století. Rozšíření tohoto typu literatury pak souvisí s vytvářením moderní velkoměstské civilizace s jejím podsvětím a policejním aparátem.

Za první detektivní prózu v historii bývá považována povídka Edgara Allana Poea Vraždy v ulici Morgue z roku 1841. V Poeově stylu logické hádanky pokračuje pak A.C. Doyle a další (Gilbert Keith Chesterton, Richard Austin Freeman, S.S.Van Dine), později Dorothy Sayersová, Agatha. Christie, Ngaio Marshová, P.D. Jamesová aj. Na rozhraní detektivky a thrilleru jsou díla Edgara Wallace. Ve 20. letech 20. století se v USA zrodil nový typ detektivky, tzv. drsná škola, jejímž protagonistou je osamělý bojovník za spravedlnost typu westernového hrdiny (díla Dashiella Hammetta, Raymonda Chandlera, Rexe Stouta, P. Cheyneyho, Mickeyho Spillana, částečně též Erle Stanleye Gardnera). Později se stává hlavní postavou detektivky i policejní profesionál (např. díla G. Simenona nebo Eda McBaina) nebo celý policejní tým (Maj Sjówallová--Per Wahló).^[1]

Od devadesátých let 20. století se ze severní Evropy prosazuje severská detektivka.

Detektivky také bývají častým námětem pro další audiovizuální zpracování jejich námětu v rozhlase, filmu a televizi. Tam jsou oblíbené detektivky zaměřené na moderní vyšetřovací metody, například na psychologické profilování.

Nejvýznamnější zahraniční autoři

Česká detektivka

V české literatuře jsou za zakladatele detektivního žánru považováni Emil Vachek a Eduard Fiker, kteří začínají publikovat v období první republiky. Další významnější autoři se objevují až od 60. let 20. století: Josef Škvorecký (některé detektivky napsal společně s Janem Zábranou), Václav Erben, Jiří Marek, Hana Prošková, Pavel Hejcman, později např. Jan Cimický či Jaroslav Velinský, Jan Lipšanský.^[1]

Mezi naděje českého detektivního románu patří Michaela Klevisová (Kroky vraha, Zlodějka příběhů, Dům na samotě), Michal Sýkora (Případ pro exorcistu, Modré stíny), Nela Rywiková (Dům číslo 6), Jiří Březina (Na kopci), nebo Martin Goffa (Muž s unavenýma očima, Vánoční zpověď, Bez těla).^[2]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c MOCNÁ, Dagmar a kol. Encyklopedie literárních žánrů. Praha: Paseka, 2004. S. 106-114.
↑ Mandys, Pavel. Kdo dnes v Česku píše krimi?. Lidové noviny. 2014, 13. 8. 2014, s. 8. ISSN 1213-1385.

Literatura

Josef Škvorecký: Nápady čtenáře detektivek, ADDL 1990
Mandys, Pavel. Kdo dnes v Česku píše krimi?. Lidové noviny. 2014, 13. 8. 2014, s. 8. ISSN 1213-1385. (online na stránce iLiteratura.cz)
Kokeš, Radomír D. (2009): Fikční světy (kriminálního) televizního seriálu. Iluminace, roč. 21, č. 4, s. 5-36. Online: ke stažení v elektronické podobě zde

Související články

Severská detektivka
Historická detektivka
Pitaval
100 nejlepších detektivních románů podle britské a americké asociace autorů detektivních románů

[:0-1] MOCNÁ, Dagmar a kol. Encyklopedie literárních žánrů. Praha: Paseka, 2004. S. 106-114.

[2] Mandys, Pavel. Kdo dnes v Česku píše krimi?. Lidové noviny. 2014, 13. 8. 2014, s. 8. ISSN 1213-1385.

[1]

[2]

@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 Deduktivní příběhy s kriminálními náměty nacházíme už v biblických apokryfech, Ezopových bajkách či orientálních pohádkách. Své předchůdce má detektivka v tzv. pikareskním (šibalském) a loupežnickém románu 18. století, nebo také (podobně jako thriller) v tzv. [[Gotický román|gotickém románu]] – jde také o typ prózy s tajemstvím. Jako samostatný žánr se detektivní román konstituoval ve 2. polovině 19. století. Rozšíření tohoto typu literatury pak souvisí s vytvářením moderní velkoměstské civilizace s jejím podsvětím a policejním aparátem.
-Za první detektivní [[Próza|prózu]] v historii bývá považována povídka [[Edgar Allan Poe|Edgara Allana Poea]] ''[[Vraždy v ulici Morgue]]'' z roku [[1841]]. V Poeově stylu logické hádanky pokračuje pak [[Arthur Conan Doyle|A.C. Doyle]] a další ([[Gilbert Keith Chesterton]], [[Richard Austin Freeman]], [[S.S.Van Dine]]), později [[Dorothy L. Sayersová|Dorothy Sayersová]], [[Agatha Christie|Agatha. Christie]], [[Ngaio Marshová]], [[P. D. Jamesová|P.D. Jamesová]] aj. Na rozhraní detektivky a thrilleru jsou díla [[Edgar Wallace|Edgara Wallace]]. Ve 20. letech 20. století se v USA zrodil nový typ detektivky, tzv. [[drsná škola,]] jejímž protagonistou je osamělý bojovník za spravedlnost typu westernového hrdiny (díla [[Dashiell Hammett|Dashiella Hammetta]], [[Raymond Chandler|Raymonda Chandlera]], [[Rex Stout|Rexe Stouta]], [[Peter Cheyney|P. Cheyneyho]], [[Mickey Spillane|Mickeyho. Spillana]], částečně též [[Erle Stanley Gardner|Erle Stanleye Gardnera]]). Později se stává hlavní postavou detektivky i policejní profesionál (např. díla [[Georges Simenon|G. Simenona]] nebo [[Evan Hunter|Eda McBaina]]) nebo celý policejní tým ([[Maj Sjöwallová|Maj Sjówallová]]--[[Per Wahlöö|Per Wahló]]).<ref name=":0" />
+Za první detektivní [[Próza|prózu]] v historii bývá považována povídka [[Edgar Allan Poe|Edgara Allana Poea]] ''[[Vraždy v ulici Morgue]]'' z roku [[1841]]. V Poeově stylu logické hádanky pokračuje pak [[Arthur Conan Doyle|A.C. Doyle]] a další ([[Gilbert Keith Chesterton]], [[Richard Austin Freeman]], [[S.S.Van Dine]]), později [[Dorothy L. Sayersová|Dorothy Sayersová]], [[Agatha Christie|Agatha. Christie]], [[Ngaio Marshová]], [[P. D. Jamesová|P.D. Jamesová]] aj. Na rozhraní detektivky a thrilleru jsou díla [[Edgar Wallace|Edgara Wallace]]. Ve 20. letech 20. století se v USA zrodil nový typ detektivky, tzv. [[drsná škola,]] jejímž protagonistou je osamělý bojovník za spravedlnost typu westernového hrdiny (díla [[Dashiell Hammett|Dashiella Hammetta]], [[Raymond Chandler|Raymonda Chandlera]], [[Rex Stout|Rexe Stouta]], [[Peter Cheyney|P. Cheyneyho]], [[Mickey Spillane|Mickeyho Spillana]], částečně též [[Erle Stanley Gardner|Erle Stanleye Gardnera]]). Později se stává hlavní postavou detektivky i policejní profesionál (např. díla [[Georges Simenon|G. Simenona]] nebo [[Evan Hunter|Eda McBaina]]) nebo celý policejní tým ([[Maj Sjöwallová|Maj Sjówallová]]--[[Per Wahlöö|Per Wahló]]).<ref name=":0" />
 Od devadesátých let 20. století se ze severní Evropy prosazuje [[severská detektivka]].