Jan Jindřich: Porovnání verzí

Jan Jindřich
	Tyrolský hrabě, moravský markrabě
	Jan Jindřich v katedrále sv. Víta
Doba vlády	Tyrolský hrabě: 1335–1341,; Moravský markrabě: 1349–1375
Úplné jméno	Jan Jindřich
Narození	12. února 1322; Mělník
Úmrtí	12. listopadu 1375; Brno
Pohřben	kostel svatého Tomáše v Brně
Předchůdce	V Tyrolech: Jindřich Korutanský,; na Moravě: Karel IV.
Nástupce	V Tyrolech: Markéta I. a Ludvík, ; na Moravě: Jošt, Prokop a Jan
Potomci	Jošt Moravský, Alžběta Moravská, Jan Soběslav Lucemburský, Prokop Lucemburský, Kateřina Lucemburská, Jan z Moravy a Anna Moravská
Rod	Lucemburský
Dynastie	Lucemburkové
Otec	Jan Lucemburský
Matka	Eliška Přemyslovna
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 10. 5. 2020, 01:36

Jan Jindřich Lucemburský (12. února 1322, Mělník – 12. listopadu 1375, Brno) byl český kralevic, moravský markrabě v letech 1349–1375 a vévoda tyrolský v letech 1335–1341. Byl to druhorozený syn Jana Lucemburského z prvního manželství s Eliškou Přemyslovnou a mladší bratr Karla IV.

Korutanské dědictví

Roku 1327 byl mladší syn krále Jana, pojmenovaný po otci a dědovi, poslán do Tyrolska jako budoucí manžel (16. 9. 1330) Markéty, dcery Jindřicha Korutanského z rodu Menhardovců a jeho dědičky.

Po smrti Jindřicha Korutanského (1335) vznikl spor ohledně nástupnictví v jeho državách. Tehdy rod Habsburků uzavřel smlouvu s císařem Ludvíkem Bavorským, která zbavovala Jana Jindřicha a jeho manželku Markétu dědičného práva. Tuto smlouvu Jan Lucemburský roku 1339 potvrdil. Proti tomuto ujednání se postavil jak Jan Jindřich, jeho bratr Karel IV., tak i české stavy.

Markéta se s Janem Jindřichem rozvedla kvůli jeho údajné impotenci. Vzápětí se provdala za braniborského markraběte Ludvíka, syna císaře Ludvíka Bavora.

O navrácení Tyrolska usiloval pro svého bratra Karel IV. v roce 1347, avšak neuspěl. Nakonec Janu Jindřichovi udělil jako léno Moravu 26. prosince 1349 s tím, že se potomci jeho bratra nebudou domáhat českého trůnu, pokud budou živi potomci Karla IV. Bylo ostatně přáním Jana Lucemburského, aby se jeho mladší syn stal moravským markrabětem.

Moravský markrabě

Jan Jindřich se po rozluce s Markétou Pyskatou (1349) oženil s Markétou Opavskou (1349/50), dcerou vévody Mikuláše II. Opavského, s níž pak měl šest dětí. Po její smrti v roce 1363 se oženil ještě dvakrát.

Jan Jindřich na dobové miniatuře (Gelnhausenův kodex)

6. nebo 26. 2. 1364 s Markétou Habsburskou (1346–1366), dcerou rakouského vévody Albrechta II. a trochu paradoxně vdovou po Menhardu III. Tyrolském, synovi první manželky Jana Jindřicha Markéty Korutanské (Pyskaté). Počtvrté se Jan Jindřich oženil zřejmě v roce 1366 s Alžbětou Oettingenskou.

Všichni jeho legitimní potomci pocházejí z druhého manželství, kromě toho se stal otcem nemanželského syna Jana, pozdějšího litomyšlského biskupa a aquilejského patriarchy.

Jistou dobu udržoval skandální vztah s Alžbětou Těšínskou, která byla jeptiška.{{{zdroj?}}}

Jan Jindřich působil jako oddaný diplomat ve službách svého bratra. V Praze na Starém Městě vlastnil palác čp. 158/I v dnešní Husově třídě,který byl v době barokní zastavěn do Clam-Gallasova paláce). Za své sídelní město si však vybral Brno, kde oživil, rozvinul a dobudoval moravský lucemburský dvůr. Zde také založil augustiniánský klášter, který se měl stát místem posledního odpočinku všech příslušníků moravské rodové větve, nakonec je zde ale pohřben jen jeho nejstarší syn Jošt. Na druhou stranu ovšem Brno značně zadlužil (často ve prospěch staršího bratra) a město se dlouho z dluhů vzpamatovávalo. 13. srpna roku 1375 založil Jan Jindřich s Alžbětou Oettingenskou a svými syny kartuziánský klášter v Králově Poli.

Dědicem Jan Jindřich ustanovil nejstaršího Jošta, majetek ovšem rozdělil i mezi další dva syny, Prokopa a Jana Soběslava. Jeho synové brzy rozpoutali vleklé spory o dědictví.

Jan Jindřich v literatuře

Lion Feuchtwanger napsal román o první Janově manželce Markétě Korutanské, který nazval Ošklivá vévodkyně. Vystupuje zde i Jan Jindřich, v autorových představách jako slabá figura.

Potomci

Všichni legitimní potomci Jana Jindřicha pocházeli z manželství s Markétou Opavskou:

levobočný syn Jan z Moravy (kolem 1345–1394), biskup a aquilejský patriarcha
Jošt Moravský (1351 – 18. 1. 1411), markrabě moravský a římský král
Kateřina Lucemburská (1353–1378); manžel Jindřich Nemodlinský
Jan Soběslav Lucemburský (1355/57 – 30. 10. 1380), markrabě moravský
Prokop Lucemburský (prosinec 1358 – 24. 9. 1405), markrabě moravský
Alžběta Moravská († 20. 11. 1400), manžel Vilém I. Míšeňský
Anna Moravská († před 1405), manžel Petr ze Šternberka

Odkazy

Literatura

BOBKOVÁ, Lenka. Velké dějiny zemí Koruny české IV.a 1310–1402. Praha: Paseka, 2003. 694 s. ISBN 80-7185-501-4.
BOBKOVÁ, Lenka; BARTLOVÁ, Milena. Velké dějiny zemí Koruny české IV.b 1310–1402. Praha: Paseka, 2003. 583 s. ISBN 80-7185-551-0.
BOBKOVÁ, Lenka; ŠMAHEL, František, a kol. Lucemburkové : česká koruna uprostřed Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 886 s. ISBN 978-80-7422-093-7.
ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1310–1378. Lucemburkové na českém trůně I. Praha: Libri, 1999. 287 s. ISBN 80-85983-73-7.
ČECHURA, Jaroslav; ŽŮREK, Václav. Lucemburkové : životopisná encyklopedie. České Budějovice: Veduta, 2012. 260 s. ISBN 978-80-86829-69-2.
MEZNÍK, Jaroslav. Lucemburská Morava 1310–1423. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 562 s. ISBN 80-7106-363-0.
ŠTĚPÁN, Václav. Moravský markrabě Jošt (1354–1411). Brno: Matice moravská, 2002. 828 s. ISBN 80-86488-05-5.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Jindřich na Wikimedia Commons
Jan Jindřich Lucemburský v Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918
Mitáček, J.: Vládcové Moravy
Jan Jindřich v Encyklopedii dějin města Brna
Jan Jindřich na stránkách statutárního města Brna
Císař Karel IV. Vlastní životopis. Praha: J. Otto, 1909. Autor překladu neznámý, redakčně připravil Josef Emler. Online na Wikizdrojích.
NEMRAVOVÁ, Lenka. Moravský markrabě Jan Jindřich a jeho manželka Markéta Opavská. Bakalářská práce. Vedoucí práce: Prof. PhDr. Lenka Bobková, CSc. Ústav českých dějin. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2012. 77 s. Dostupné online

Předchůdce:
Jindřich II.

Tyrolský hrabě
Jan Jindřich s Markétou I.
1335–1341

Nástupce:
Markéta I.
Ludvík

Předchůdce:
Karel (IV.)

Moravský markrabě
1349–1375

Nástupce:
Jošt Moravský
Prokop Lucemburský
Jan Soběslav

@@ Řádek 44: / Řádek 44: @@
 Všichni jeho legitimní potomci pocházejí z druhého manželství, kromě toho se stal otcem nemanželského syna [[Jan z Moravy|Jana]], pozdějšího litomyšlského biskupa a aquilejského patriarchy.
-Jistou dobu udržoval skandální vztah s [[Alžběta Těšínská|Alžbětou Těšínskou]], která byla [[Mniška|jeptiška]].
+Jistou dobu udržoval skandální vztah s [[Alžběta Těšínská|Alžbětou Těšínskou]], která byla [[Mniška|jeptiška]].{{{zdroj?}}}
 Jan Jindřich působil jako oddaný diplomat ve službách svého bratra. V Praze na Starém Městě vlastnil palác čp. 158/I v dnešní Husově třídě,který byl v době barokní zastavěn do [[Clam-Gallasův palác (Praha)|Clam-Gallasova paláce]]). Za své sídelní město si však vybral [[Brno]], kde oživil, rozvinul a dobudoval [[Dvůr moravských Lucemburků|moravský lucemburský dvůr]]. Zde také založil [[Řád augustiniánů|augustiniánský klášter]], který se měl stát místem posledního odpočinku všech příslušníků moravské rodové větve, nakonec je zde ale pohřben jen jeho nejstarší syn [[Jošt Moravský|Jošt]]. Na druhou stranu ovšem Brno značně zadlužil (často ve prospěch staršího bratra) a město se dlouho z dluhů vzpamatovávalo. [[13. srpen|13. srpna]] roku [[1375]] založil Jan Jindřich s Alžbětou Oettingenskou a svými syny [[kartuziánský řád|kartuziánský]] klášter v [[Královo Pole|Králově Poli]].