Sklípkani: Porovnání verzí

Sklípkani
	Sklípkan Brachypelma hamorii
Vědecká klasifikace
Říše	Živočichové (Animalia);
Kmen	členovci (Arthropoda);
Podkmen	klepítkatci (Chelicerata);
Třída	pavoukovci (Arachnida);
Řád	pavouci (Araneida);
Podřád	sklípkani (Mygalomorphae);
Čeledi
	Liphistiidae; Atypidae; Antrodiaetidae; Mecicobothriidae; Hexathelidae; Dipluridae; Cyrtaucheniidae; Ctenizidae; Idiopidae; Actinopodidae; Migidae; Nemesiidae; Microstigmatidae; Barychelidae; Theraphosidae;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 20. 4. 2020, 14:09

Sklípkani (Mygalomorphae) jsou členovci třídy pavoukovci (Araneida). Patří k největším suchozemským bezobratlým živočichům. Jsou to dokonalí lovci, kteří se během 300 miliónů let téměř nezměnili. Běžně chovaní sklípkani patří do čeledi sklípkanovití (Theraphosidae).

Sklípkanům se lidově říká nesprávně tarantule. Tento název přísluší původně pavoukům z čeledi slíďákovití, které poprvé popsal Carl von Linné a podle lokality výskytu v jihoitalské provincii Tarent je pojmenoval aranea tarantula. Ovšem i cizojazyčné formy tohoto jména se v běžné řeči často přenášejí na zcela jiné druhy velkých pavouků.

Tělo

Tělo sklípkanů se dělí na dvě části, hlavohruď a zadeček. Mají osm nohou, díky nimž se mohou rychle pohybovat. Převážně u sklípkanů čeledi Theraphosidaese na spodní straně chodidla nacházejí zvláštní chloupky, které jsou na konci rozštěpeny do mikroskopických chloupků. To jim umožňuje se pohybovat i po hladkých plochách, například šplhat po skle. Na hlavohrudi se nacházejí klepítka (chelicery), pomocí nichž kořist usmrtí vstříknutím jedu. Chelicery jsou tzv. ortognátně orientovány tzn., že se chelicery otevírají podélně s osou pavoukova těla. Vedle klepítek mají ještě makadla (pedipalpy), která slouží k opoře při běhu a k rozmnožování. Na konci těchto makadel mají samečci tzv. samčí bulby, ve kterých samci přenáší sperma, když hledají samici a chtějí se s ní spářit. Na zadečku se nacházejí čtyři snovací bradavky, pomocí nichž mohou tkát pavučiny. Sklípkani netkají sítě, pavučinu používají například při rozmnožování, k vytvoření kokonu nebo při svlékání. Dále mají mnozí sklípkani na zadečku žahavé chloupky, které slouží k obraně.

Nohy

Sklípkan má celkem 6 párů končetin

První pár je přeměněn na klepítka (chelicery). V nich je umístěna jedová žláza.
Druhý pár je přeměněn na makadla (pedipalpy). Slouží k uchycování a ke žvýkání potravy, je to také pomocné pářicí ústrojí u samečků.
Třetí až šestý pár končetin slouží k pohybu, jsou složeny z osmi článků (coxa, trochanter, femur, patella, tibia, metatarsus, tarsus, tarsální drápek) a poslední dva nesou zpravidla na spodní straně zvláštní chloupky (scopulae). (viz. Tělo)

Způsob života

Sklípkani se dělí podle způsobu života na stromové, zemní a podzemní druhy. Stromoví sklípkani žijí hlavně v pralesích, kde přebývají v korunách stromů a kde si také stavějí hnízda. Zemní sklípkani se skrývají v úkrytech na zemi, například pod kameny čí kousky dřeva, a opouští je při hledání potravy. Podzemní sklípkani žijí ve zvláštních chodbičkách tvaru trubice, jež jsou vystlány pavučinou. Samičky těchto druhů tráví skoro celý život v úkrytu a živí se hmyzem, který se ocitne v blízkosti vchodu do jejich nory.

Potrava

Menší, převážně pouštní druhy se živí hmyzem či jinými pavoukovci. Větší druhy loví hmyz, ale také ještěrky, malé hady, hlodavce, stromové druhy také ptačí mláďata. Sklípkan probodne svou kořist klepítky a vstříkne do těla jed, čímž ji ochromí. Kořist sežere tak, že ji do těla vstříkne trávící enzymy a pozře již rozloženou potravu v tekutém stavu. Zbytky kořisti, které sklípkan nedokáže rozložit (kosti,kůže), jsou zformované do takřka pravidelné "kuličky" a odhozeny. V případě, že jsou sklípkani chováni v zajetí v teráriu je zajímavostí, že tyto "kuličky" zpravidla nosí na jedno místo v teráriu.

Obrana

Sklípkani mají několik obraných taktik.

Obranné postavení s kousnutím

Většina sklípkanů používá k obraně právě tuto metodu. Nejdříve zaujme obranné postavení - vzpřímí hlavohruď a roztáhne klepítka. Pokud toto nepřítele neodradí, bleskurychle se na něj vrhne a silně jej udeří. Pokud ani toto nezapůsobí, vrhne se na nepřítele po druhé a tentokrát již s jedovatým kousnutím. Pro člověka je kousnutí sice velmi bolestivé, ale ne smrtelně nebezpečné. Nejnebezpečnější jsou rody z Asie a Afriky, které jsou i zdraví nebezpečné. Ostatní sklípkani mají jed člověku neškodný.

Uvolnění žahavých chloupků

Tento způsob obrany mají většinou jen sklípkani z Ameriky. Pokud je pavouk v nebezpečí, nastaví proti útočníkovi zadeček a rychlými pohyby zadních nohou z něj stírá chloupky, které se uvolňují do vzduchu k útočníkovi.^[1] Tyto chloupky při kontaktu s kůží způsobují svědění a pálení; jejich vdechnutí je ještě nebezpečnější. Chloupky se sklípkanovi obnovují při dalším svleku.

Ostřikování výkaly

Při tomto druhu obrany pavouk nadzvedne zadeček a ostříkne útočníka proudem trusu. Tuto taktiku však používají jen zřídka.

Zajímavosti

Největším sklípkanem je sklípkan největší (Theraphosa blondii), který má tělo dlouhé 12 cm a rozpětí nohou dosahuje až 30 cm.

Ve střední Evropě žije několik druhů pavouků, kteří jsou blízkými příbuznými sklípkanů (patří do stejného podřádu). Jsou to sklípkánci rodu Atypus patřící do čeledi Atypidae.

Přímo z čeledi Theraphosidae (sklípkani) se v Evropě vyskytuje rod Chaetopelma, jehož výskyt je potvrzen například na území Řecka a Kypru.

Samičky některých druhů se mohou dožít až 25 let. Samci sklípkanů se obvykle dožívají okolo dvou až tří let po dosažení pohlavní dospělosti.

Všechny tři druhy sklípkánků vyskytující se v České republice jsou zařazeny na červený seznam.^[2]

Sklípkani v historii

Při zkoumání zkamenělých pozůstatků zvířat (fosilií) je možné vypozorovat zpětné klíče k jejich kmenovému vývoji. První odkazy na fosilní příbuzné dnešních sklípkanů byly objeveny v úlomcích jantaru ze středního devonu v Severní Americe, a jsou tedy staré téměř 350 milionů let. Před 310 až 240 milionů, v tzv. karbonu, patřili sklípkani k nejhojnějším druhům pavouků vůbec. Teprve ode dvou milionů let př. n. l., od třetihor, žili také ve střední Evropě. Protože se sklípkani během milionů let tělesně skoro vůbec nezměnili, jsou po právu označováni jako "živoucí fosilie".

Odkazy

Reference

↑ Děti loví největšího pavouka na světě, BBC
↑ ŘEZÁČ, Milan; KŮRKA, Antonín; RŮŽIČKA, Vlastimil, HENEBERG Petr:. Red List of Czech spiders: 3rd edition, adjusted according to evidence-based national conservation priorities.. S. 645-666. Biologia [online]. 2015. Roč. 70, čís. 5, s. 645-666. Dostupné online. DOI 10.1515/biolog-2015-0079. (EN)

Literatura

KLÁTIL, Lubomír: Sklípkani rodu Brachypelma
KOVAŘÍK, František: Svět sklípkanů
WIRTH, von Volker: Sklípkani
KLÁTIL, Lubomír: Sklípkani, krasavci s chlupatýma nohama
Klátil, L.: Sklípkani rodu brachypelma, abeceda teraristy. Robimaus, Rudná u Prahy, 2008. 64 stran. ISBN 978-80-903357-5-2

[1] Děti loví největšího pavouka na světě, BBC

[2] ŘEZÁČ, Milan; KŮRKA, Antonín; RŮŽIČKA, Vlastimil, HENEBERG Petr:. Red List of Czech spiders: 3rd edition, adjusted according to evidence-based national conservation priorities.. S. 645-666. Biologia [online]. 2015. Roč. 70, čís. 5, s. 645-666. Dostupné online. DOI 10.1515/biolog-2015-0079. (EN)

[1]

[2]

@@ Řádek 28: / Řádek 28: @@
 * ''[[Sklípkanovití|Theraphosidae]]''
 }}
-'''Sklípkani''' {{Cizojazyčně|la|''(Mygalomorphae)''}} jsou [[členovci]] třídy [[pavoukovci]] (Araneida). Patří k největším suchozemským [[bezobratlí|bezobratlým]] živočichům. Jsou to dokonalí lovci, kteří se během 300 miliónů let téměř nezměnili. Běžně chovaní sklípkani patří do čeledi [[Sklípkanovití]] (Theraphosidae).
+'''Sklípkani''' {{Cizojazyčně|la|''(Mygalomorphae)''}} jsou [[členovci]] třídy [[pavoukovci]] (Araneida). Patří k největším suchozemským [[bezobratlí|bezobratlým]] živočichům. Jsou to dokonalí lovci, kteří se během 300 miliónů let téměř nezměnili. Běžně chovaní sklípkani patří do čeledi [[sklípkanovití]] (Theraphosidae).
 Sklípkanům se lidově říká nesprávně '''tarantule.''' Tento název přísluší původně pavoukům z čeledi [[slíďákovití]], které poprvé popsal [[Carl von Linné]] a podle lokality výskytu v [[Itálie|jihoitalské]] provincii [[Tarent]] je pojmenoval ''aranea tarantula''. Ovšem i cizojazyčné formy tohoto jména se v běžné řeči často přenášejí na zcela jiné druhy velkých pavouků.

Sklípkani
Sklípkan Brachypelma hamorii
Vědecká klasifikace
Říše	Živočichové (Animalia)
Kmen	členovci (Arthropoda)
Podkmen	klepítkatci (Chelicerata)
Třída	pavoukovci (Arachnida)
Řád	pavouci (Araneida)
Podřád	sklípkani (Mygalomorphae)
Čeledi
Liphistiidae Atypidae Antrodiaetidae Mecicobothriidae Hexathelidae Dipluridae Cyrtaucheniidae Ctenizidae Idiopidae Actinopodidae Migidae Nemesiidae Microstigmatidae Barychelidae Theraphosidae
Některá data mohou pocházet z datové položky.