Václav Malý: Porovnání verzí

Mons. Václav Malý
Jeho Excelence; Mons. Václav Malý
	Pomocný biskup pražský; Titulární biskup z Marcelliany
Církev	římskokatolická
Arcidiecéze	pražská
Jmenování	3. prosince 1996
Heslo	„Pokora a pravda“
Svěcení
Kněžské svěcení	26. června 1976 ; světitel Jozef Feranec
Biskupské svěcení	11. ledna 1997 ; světitel Miloslav Vlk ; 1. spolusvětitel Giovanni Coppa ; 2. spolusvětitel Jaroslav Škarvada
Osobní údaje
Země	Československo
Datum narození	21. září 1950 (73 let)
Místo narození	Praha, Československo
Národnost	Česká
Známý díky	podepsal Chartu 77
Podpis
Řády a ocenění	Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třída (1998)
	multimediální obsah na Commons; citáty na Wikicitátech
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 14. 4. 2020, 08:48

Václav Malý (* 21. září 1950 Praha) je římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský.

Život

Po maturitě na pražském Gymnáziu Na Zatlance studoval v letech 1969–1976 na CMBF v Litoměřicích. Na kněze byl vysvěcen v 26. června 1976. V roce 1977 podepsal Chartu 77 a o rok později byl jedním ze 17 zakladatelů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V lednu 1979 byl zbaven státního souhlasu, od 22. května do 22. prosince 1979 byl bez soudu vězněn (obviněn z podvracení republiky). V letech 1980–1989 pracoval jako topič a zeměměřický figurant, zároveň však působil tajně jako kněz a podílel se na tvorbě katolického samizdatu. Rok byl mluvčím Charty 77 (13. ledna 1981 – 7. ledna 1982). Od roku 1988 byl členem Československého helsinského výboru.

V širokou veřejnou známost vešel za sametové revoluce v roce 1989, kdy moderoval velká lidová shromáždění, například shromáždění tři čtvrtě milionu lidí na Letenské pláni 25. listopadu nebo několik shromáždění na Václavském náměstí. Byl spoluzakladatelem a prvním mluvčím Občanského fóra.

V letech 1990–1996 působil jako kněz v Praze. 1. prosince 1996 byl jmenován kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta, 3. prosince jej papež Jan Pavel II. jmenoval titulárním biskupem marcelliánským a pomocným biskupem pražským. Vysvěcen byl 11. ledna 1997. Jeho biskupské heslo zní Pokora a pravda.

Vyjma práce v církvi, také jezdí po zemích, ve kterých se vyskytují političtí vězni. Navštěvuje jejich rodiny a snaží se je psychicky podpořit. Sepisuje petice a nenásilnou formou bojuje proti tamějším režimům. Do této chvíle navštívil: Bělorusko, Moldávii, Kubu, Čínu, Súdán a Írán.

Ocenění a členství

Roku 1998 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka III. třídy, je rovněž nositelem Čestné medaile Tomáše Garrigua Masaryka za věrnost jeho odkazu, kterou mu udělilo v Sukově síni Rudolfina Masarykovo demokratické hnutí (14. září 1997). Dne 8. března 2012 se stal prvním laureátem Ceny Arnošta Lustiga. V roce 2019 mu Praha 5 udělila čestné občanství městské části.

Václav Malý je zakládajícím členem a členem správní rady Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové.

Bibliografie

Čelákovický farář Richard Scheuch, Václav Malý a Michael Slavík v Přerově nad Labem

Rozhovory, úvahy, komentáře. Praha : Portál, 2005. 211 s. ISBN 80-7367-034-8.
Josef Beránek - Václav Malý. K hledání pravdy patří pokora. Praha : Portál, 2002. 200 s. ISBN 80-7178-702-7.

Literatura

HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.
Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 573.
Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 397.
Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 432.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 326.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Malý na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Malý
Životopis
Bishop Václav Malý na webu The Hierarchy of the Catholic Church (anglicky)
Jakub Šmíd (10. března 2006) Mons. Václav Malý: Jen jako svobodná země bude Čína prospěšná světu! - Velká Epocha
Dagmar Smolíková: Málo se mluví o naději (rozhovor s Václavem Malým). Sedmá generace. 2008, č. 3.
Václav Malý, Ničeho nelituji, Nejen o návštěvě Číny a Osvětimské ceně (zodpovězené dotazy v online diskuzi) 26.10.2005, radiovaticana.cz
Václav Malý v Impulsech Václava Moravce, interview pro rádio Impuls
Názory Václava Malého v pořadu Jak to vidí Českého rozhlasu
Příběh Václava Malého na portálu Paměť národa
Václav Malý na stránkách Centra dějin české teologie KTF UK
Václav Malý v pořadu České televize 13. komnata
Václav Malý hostem pořadu Osobnost Plus, Český rozhlas Plus, 22. 11. 2018 10:34
Pět osobností převzalo čestné občanství Prahy 5, webové stránky MČ Praha 5, 11. 3. 2019

@@ Řádek 112: / Řádek 112: @@
 == Život ==
-Po maturitě na pražském [[Gymnázium Na Zatlance|Gymnáziu Na Zatlance]] studoval v letech [[1969]]–[[1976]] na [[Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta|CMBF]] v [[Litoměřice|Litoměřicích]]. Na [[kněz]]e byl vysvěcen v [[26. červen|26. června]] [[1976]]. V roce [[1977]] podepsal [[Charta 77|Chartu 77]] a o rok později byl jedním ze 17 zakladatelů [[Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných|Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných]]. V lednu [[1979]] byl zbaven [[státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti|státního souhlasu]], od [[22. květen|22. května]] do [[22. prosinec|22. prosince]] 1979 byl bez soudu vězněn (obviněn z&nbsp;[[podvracení republiky]]). V letech [[1980]]–[[1989]] pracoval jako topič a zeměměřičský figurant, zároveň však působil tajně jako [[kněz]] a podílel se na tvorbě katolického [[samizdat]]u. Rok byl mluvčím Charty 77 ([[13. leden|13. ledna]] [[1981]] – [[7. leden|7. ledna]] [[1982]]). Od roku [[1988]] byl členem [[Český helsinský výbor|Československého helsinského výboru]].
+Po maturitě na pražském [[Gymnázium Na Zatlance|Gymnáziu Na Zatlance]] studoval v letech [[1969]]–[[1976]] na [[Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta|CMBF]] v [[Litoměřice|Litoměřicích]]. Na [[kněz]]e byl vysvěcen v [[26. červen|26. června]] [[1976]]. V roce [[1977]] podepsal [[Charta 77|Chartu 77]] a o rok později byl jedním ze 17 zakladatelů [[Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných|Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných]]. V lednu [[1979]] byl zbaven [[státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti|státního souhlasu]], od [[22. květen|22. května]] do [[22. prosinec|22. prosince]] 1979 byl bez soudu vězněn (obviněn z&nbsp;[[podvracení republiky]]). V letech [[1980]]–[[1989]] pracoval jako topič a zeměměřický figurant, zároveň však působil tajně jako [[kněz]] a podílel se na tvorbě katolického [[samizdat]]u. Rok byl mluvčím Charty 77 ([[13. leden|13. ledna]] [[1981]] – [[7. leden|7. ledna]] [[1982]]). Od roku [[1988]] byl členem [[Český helsinský výbor|Československého helsinského výboru]].
 [[Soubor:VaclavMaly10.JPG|vlevo|náhled|Pomocný biskup pražský Václav Malý]]
 V širokou veřejnou známost vešel za [[Sametová revoluce|sametové revoluce]] v roce 1989, kdy moderoval velká lidová shromáždění, například shromáždění tři čtvrtě milionu lidí na [[Letná|Letenské pláni]] 25. listopadu nebo několik shromáždění na Václavském náměstí. Byl spoluzakladatelem a prvním mluvčím [[Občanské fórum|Občanského fóra]].