Claude Debussy: Porovnání verzí

Claude Debussy
Claude Debussy
	Claude Debussy v roce 1908,; foto ateliér Nadar
Rodné jméno	Claude Achille Debussy
Narození	22. srpna 1862; Saint-Germain-en-Laye
Úmrtí	25. března 1918 (ve věku 55 let); 16. pařížský obvod
Příčina úmrtí	kolorektální karcinom
Místo pohřbení	Hřbitov Père-Lachaise (od 1918); Passy; Grave of Claude Debussy
Alma mater	Národní konzervatoř hudby a tance v Paříži
Povolání	hudební skladatel, klavírista a hudební kritik
Ocenění	Římská cena (1884); rytíř Řádu čestné legie (1903)
Choť	Marie-Rosalie Texierová (1899–1905); Emma Bardacová (1908–1918)
Děti	Claude-Emma Debussyová
Rodiče	Manuel Debussy
Příbuzní	Alfred Debussy (sourozenec)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 8. 4. 2020, 08:23

Achille-Claude Debussy [ašij klód debysy] (22. srpna 1862, Saint-Germain-en-Laye – 25. března 1918, Paříž) byl francouzský skladatel, původce a jeden z nejvýznamnějších představitelů hudebního impresionismu. Své umělecké názory sdílel s malíři a básníky, kteří se ve svých dílech snažili zachytit neopakovatelné okamžiky, prchavé vjemy a dojmy, nálady či barevné odstíny.

Život

V sedmi letech se začal učit hrát na klavír a v deseti letech, roku 1872 byl přijat na Pařížskou konzervatoř. Mezi jeho učiteli byl také varhaník César Franck a klavírista Isidor Philipp. Vynikal jako klavírista hrou z listu, rád experimentoval s disonancemi a vzpouzel se klasickým pravidlům. Veřejně hrál hlavně skladby Beethovenovy, Schumannovy a Chopinovy. Roku 1884 získal Prix de Rome a v letech 1885–1887 žil ve Villa Medici v Římě, italské prostředí ho však nenadchlo. V letech 1888 a 1889 navštívil Bayreuth a Wagnerova harmonie na něj udělala velký dojem, podobně jako javánská pentatonika.

Debussy měl řadu milostných afér a společenských skandálů. Roku 1904 se seznámil s Emmou Bardac, ženou pařížského bankéře a vynikající pěvkyní, s níž se nakonec 1908 oženil a měl s ní dceru Claude-Emmu. Zemřel na rakovinu během obléhání Paříže na jaře 1918. Za dělostřeleckého bombardování byl provizorně pohřben na hřbitově Père-Lachaise a o rok později definitivně na malém hřbitově Passy u Trocadéra.

Tvorba

Od 90. let 19. století si Debussy vytvořil svůj vlastní styl, ovlivněný dobovým symbolismem Stéphana Mallarmé a často označovaný jako impresionismus, jakkoli se Debussy sám tomuto označení bránil. Psal hlavně kratší díla, klavírní, komorní i orchestrální hudbu a písně, často na slova Paula Verlaine. 1890 napsal Bergamskou suitu pro klavír, jejíž třetí věta, Au clair de lune na Verlainovu báseň, patří k nejznámějším. Publikoval ji až po úpravách roku 1905 a řada skladatelů ji později upravovala pro orchestr.

Roku 1894 napsal jednu ze svých nejslavnějších skladeb, Preludium k Faunovu odpoledni, krátkou symfonickou báseň pro orchestr, inspirovanou Mallarméovou básní. V letech 1893–1902 složil operu Pelleas a Melisanda, v níž mizí dominantní úloha sólisty, který je postaven na roveň sborovému zpěvu. Z orchestrální tvorby jsou nejdůležitější jeho symfonické skici Moře, cyklus Obrazy a skladba Oblaka z třídílného titulu nazvaného Nokturna. Významná jsou též jeho drobná klavírní díla, především cyklus 24 skladeb Preludia, obsahující mj. slavné tituly "Potopená katedrála", "Dívka s vlasy jako len", či "Mlhy", dále klavírní cykly Obrazy, Rytiny, Pro klavír, Masky a další. Klavírní Preludia byla nedávno zpracována pro orchestr současným belgickým skladatelem Lucem Brewaeysem.

Seznam skladeb

Seznam děl Clauda Debussyho

Reprezentativní diskografie

Pelléas et Melisande – Vídeňští filharmonikové, sólisté: Maria Ewing, François Le Roux, José van Dam, ad., Vídeňský státní operní sbor, dirigent Claudio Abbado. Deutsche Grammophone, CD
Trois Nocturnes – Berlínští filharmonikové, dirigent Claudio Abbado. Universal Music, CD.
La Mer, Prélude à l'après midi d'un faune, Marche écossaise, Musiques pour Le Roi Lear Jeux, 6 Images, Printemps – Orchestre National de l'ORTF, dirigent Jean Martinon. EMI, 2 CD.
Suite Bergamasque, Childrens' Corner, Series I et II, 2 Arabesques, Pour le piano, Trois Estampes, L'Isle joyeuse, Ręverie – Pascal Rogé: klavír. Decca, CD.

Odkazy

Literatura

Ottův slovník naučný, heslo Debussy. Sv. 28, str. 253
Ottův slovník naučný nové doby, heslo Debussy. Sv. 2, str. 1415

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Claude Debussy na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Claude Debussy
Osoba Claude Debussy ve Wikicitátech
Claude Debussy na projektu Musopen
http://www.uquebec.ca/musique/catal/debussy/debcbio.html
Volně přístupné partitury děl od C. Debussyho v projektu IMSLP

↑ oddací list. Dostupné online.

[36297a657842fe119b4b1e6ef34197526e96fb50-1] oddací list. Dostupné online.

[1]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 {{Infobox - osoba}}
-'''Achille-Claude Debussy''' [''ašij klód debysy''] ( [[22. srpen|22. srpna]] [[1862]], [[Saint-Germain-en-Laye]] - [[25. březen|25.&nbsp;března]] [[1918]], [[Paříž]]) byl [[Francie|francouzský]] [[Hudební skladatel|skladatel]], původce a&nbsp;jeden z&nbsp;nejvýznamnějších představitelů [[impresionismus (hudba)|hudebního impresionismu]]. Své umělecké názory sdílel s&nbsp;malíři a básníky, kteří se ve svých dílech snažili zachytit neopakovatelné okamžiky, prchavé vjemy a&nbsp;dojmy, nálady či barevné odstíny.
+'''Achille-Claude Debussy''' [''ašij klód debysy''] ([[22. srpen|22. srpna]] [[1862]], [[Saint-Germain-en-Laye]] – [[25. březen|25.&nbsp;března]] [[1918]], [[Paříž]]) byl [[Francie|francouzský]] [[Hudební skladatel|skladatel]], původce a&nbsp;jeden z&nbsp;nejvýznamnějších představitelů [[impresionismus (hudba)|hudebního impresionismu]]. Své umělecké názory sdílel s&nbsp;malíři a básníky, kteří se ve svých dílech snažili zachytit neopakovatelné okamžiky, prchavé vjemy a&nbsp;dojmy, nálady či barevné odstíny.
 [[Soubor:Claude Debussy by Marcel Baschet 1884.jpg|náhled|upright=1.1|Marcel Baschet: Claude Debussy (1884)]]
 == Život ==
-V sedmi letech se začal učit hrát na [[klavír]] a v deseti letech, roku 1872 byl přijat na [[Conservatoire national supérieur de musique et de danse de Paris|Pařížskou konzervatoř]]. Mezi jeho učiteli byl také varhaník [[César Franck]] a klavírista Isidor Philipp. Vynikal jako klavírista hrou z listu, rád experimentoval s&nbsp;[[disonance]]mi a vzpouzel se klasickým pravidlům. Veřejně hrál hlavně skladby [[Ludwig van Beethoven|Beethovenovy]], [[Robert Schumann|Schumannovy]] a&nbsp;[[Fryderyk Chopin|Chopinovy]]. Roku 1884 získal [[Římská cena|Prix de Rome]] a v letech 1885-1887 žil ve [[Villa Medici]] v [[Řím]]ě, italské prostředí ho však nenadchlo. V&nbsp;letech 1888 a 1889 navštívil [[Bayreuth]] a [[Richard Wagner|Wagnerova]] harmonie na něj udělala velký dojem, podobně jako [[Jáva|javánská]] [[pentatonika]].
+V sedmi letech se začal učit hrát na [[klavír]] a v deseti letech, roku 1872 byl přijat na [[Conservatoire national supérieur de musique et de danse de Paris|Pařížskou konzervatoř]]. Mezi jeho učiteli byl také varhaník [[César Franck]] a klavírista Isidor Philipp. Vynikal jako klavírista hrou z listu, rád experimentoval s&nbsp;[[disonance]]mi a vzpouzel se klasickým pravidlům. Veřejně hrál hlavně skladby [[Ludwig van Beethoven|Beethovenovy]], [[Robert Schumann|Schumannovy]] a&nbsp;[[Fryderyk Chopin|Chopinovy]]. Roku 1884 získal [[Římská cena|Prix de Rome]] a v letech 1885–1887 žil ve [[Villa Medici]] v [[Řím]]ě, italské prostředí ho však nenadchlo. V&nbsp;letech 1888 a 1889 navštívil [[Bayreuth]] a [[Richard Wagner|Wagnerova]] harmonie na něj udělala velký dojem, podobně jako [[Jáva|javánská]] [[pentatonika]].
 Debussy měl řadu milostných afér a společenských skandálů. Roku 1904 se seznámil s [[Emma Bardac|Emmou Bardac]], ženou pařížského bankéře a vynikající pěvkyní, s níž se nakonec 1908 oženil a měl s ní dceru Claude-Emmu. Zemřel na [[Rakovina|rakovinu]] během obléhání Paříže na jaře 1918. Za dělostřeleckého bombardování byl provizorně pohřben na [[Hřbitov Père-Lachaise|hřbitově Père-Lachaise]] a&nbsp;o&nbsp;rok později definitivně na malém hřbitově [[Passy (hřbitov)|Passy]] u&nbsp;[[Trocadéro (stanice metra v Paříži)|Trocadéra]].
@@ Řádek 18: / Řádek 18: @@
 == Reprezentativní diskografie ==
-* ''Pelléas et Melisande'' - Vídeňští filharmonikové, sólisté: Maria Ewing, François Le Roux, José van Dam, ad., Vídeňský státní operní sbor, dirigent Claudio Abbado. Deutsche Grammophone, CD
+* ''Pelléas et Melisande'' – Vídeňští filharmonikové, sólisté: Maria Ewing, François Le Roux, José van Dam, ad., Vídeňský státní operní sbor, dirigent Claudio Abbado. Deutsche Grammophone, CD
-* ''Trois Nocturnes'' - Berlínští filharmonikové, dirigent Claudio Abbado. Universal Music, CD.
+* ''Trois Nocturnes'' – Berlínští filharmonikové, dirigent Claudio Abbado. Universal Music, CD.
-* ''[[Moře (Debussy)|La Mer]], Prélude à l'après midi d'un faune, Marche écossaise, Musiques pour Le Roi Lear Jeux, 6 Images, Printemps'' - Orchestre National de l'ORTF, dirigent [[Jean Martinon]]. EMI, 2 CD.
+* ''[[Moře (Debussy)|La Mer]], Prélude à l'après midi d'un faune, Marche écossaise, Musiques pour Le Roi Lear Jeux, 6 Images, Printemps'' – Orchestre National de l'ORTF, dirigent [[Jean Martinon]]. EMI, 2 CD.
-* ''Suite Bergamasque, Childrens' Corner, Series I et II, 2 Arabesques, Pour le piano, Trois Estampes, L'Isle joyeuse, Ręverie'' - Pascal Rogé: klavír. Decca, CD.
+* ''Suite Bergamasque, Childrens' Corner, Series I et II, 2 Arabesques, Pour le piano, Trois Estampes, L'Isle joyeuse, Ręverie'' – Pascal Rogé: klavír. Decca, CD.
 == Odkazy ==