Antonov An-124: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Řádek 115: Řádek 115:


* {{vlajka a název|Rusko}}
* {{vlajka a název|Rusko}}
** [[Sovětské letectvo]] – k roku 2019 oficiálně vlastnilo 26 letounů (z&nbsp;toho údajně čtyři letuschopné).<ref name="sec"/>
**[[Vzdušně-kosmické síly Ruské federace|Ruské letectvo]] – k roku 2019 oficiálně vlastnilo 26 letounů (z&nbsp;toho údajně čtyři letuschopné).<ref name="sec"/>


* {{vlajka a název|Sovětský svaz}}
* {{vlajka a název|Sovětský svaz}}
** [[Vzdušně-kosmické síly Ruské federace|Ruské letectvo]]
**[[Sovětské letectvo]]


=== Civilní ===
=== Civilní ===

Verze z 6. 4. 2020, 09:17

An-124 Ruslan
An-124
An-124
Určenítransportní letoun
PůvodSovětský svaz
VýrobceAntonov
Aviastar-SP
ŠéfkonstruktérP. V. Balabujev
První let24. prosince 1982
Zařazeno1986
CharakterVe službě
UživatelRuské letectvo
Volga-Dnepr (10)
Antonov Airlines (7)
Výroba1982–2004
Vyrobeno kusů55 ks[1]
Cena za kus150-200 mil. US$
Další vývojAntonov An-225
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonov An-124 Ruslan (v kódu NATO: "Condor") je strategický transportní letoun vyvinutý v 70.–80. letech 20.století společností Antonov. Jeho primárním odběratelem bylo sovětské letectvo, přičemž po skončení studené války vznikla rovněž civilní varianta letounu. An-124 jsou velmi žádané pro strategickou přepravu velkých nákladů. S letounem bylo ustanoveno 21 světových rekordů (mimo jiné v nosnosti – 171 219 kg do výšky 10 750 m, vzdálenost 21 180,92 km na uzavřené trati).

Do příchodu stroje Boeing 747-8F byl An-124 po 30 let největším sériově vyráběným nákladním letadlem. Zároveň byl druhým největším letadlem ve službě, neboť větší An-225 (mimochodem z velké části založený na An-124) byl vyroben v jediném exempláři.[2]

Vývoj

Libyjský An-124
An-124 nakládá trup vrtulníku Sikorsky S-92

Roku 1966 Sověti rozhodli o vývoji letounu s parametry podobnými americkému Lockheed C-5 Galaxy (nosnost 122 tun). Vývojem byla pověřena konstrukční kancelář Antonov se sídlem v Kyjevě. Ta rozpracovala projekt čtyřmotorového letounu An-124 a šestimotorového An-126, přičemž roku 1972 byl upřednostněn ten první. Stavba prototypu však musela být odložena, než pokročí vývoj potřebných technologií.[3]

Práce na prototypu byly zahájeny roku 1979.[4] První prototyp poprvé vzlétl 24. prosince 1982 v Kyjevě. Posádku tvořilo osm osob, přičemž pilotoval zkušební pilot V. Těrskij. Do zkoušek se postupně zapojily celkem tři prototypy. Na tovární zkoušky v letech 1986–1989 navázaly zkoušky státní.[3] Do služby byl vojenský transportní letoun An-124 přijat v lednu 1986.[4] Západní veřejnosti byl letoun poprvé představen roku 1985 na Pařížském aerosalonu. Tehdy byl na zemi vystaven druhý prototyp (CCCP-82002). Za letu byl veřejnosti předveden na stejném aerosalonu roku 1987.[5] Na začátku roku 1986 byla zahájena sériová výroba, která byla rozdělena do dvou závodů: Aviastar-SP v Uljanovsku a výrobní závod společnosti Antonov v Gostomelu u Kyjeva.[3] V roce 1992 proběhla certifikace civilní verze An-124-100.[6] Sériová výroba byla zastavena roku 2004.[7] Aviastar-SP do roku 2003 vyrobil 20 letadel a výrobní závod Antonov do roku 2004 vyrobil dalších 36 letounů.[3]

V září 2004 vlády Ruska a Ukrajiny oznámily plány na obnovenou výrobu modernizované veze An-124-100M. Do roku 2020 měly obě továrny společně dodat až 80 letounů.[4] Dne 25. dubna 2007 byla Mezistátním leteckým výborem certifikována modernizovaná verze letounu, označená An-124-150. Verze vznikla s rusko-ukrajinské spolupráci na základě požadavků společností Antonov Airlines a Voga-Dnepr. Letouny jsou vybaveny tzv. skleněným kokpitem a moderní avionikou, umožňující zmenšení jejich posádky z šesti na čtyři osoby. Dále mají na vybraných místech zesílený drak a inovované pohonné jednotky D-18T 4. série. Modernizovaný letoun přepraví 150 tun nákladu na vzdálenost 5000 km, což je o 30 tun více, než jeho starší verze. Snadnější je také jeho údržba.[8]

Roku 2008 Antonov a jeho ruský partner United Aircraft Corporation (UAC) oznámily záměr obnovení výroby An-124. Důvodem byl silný a rostoucí zájem o jím nabízené přepravní schopnosti.[9] Dohodu o obnově výroby letounu roku 2008 podepsaly také vlády Ruska a Ukrajiny.[4] UAC později spolupráci zrušil, ale později přípravy znovu obnovil, údajně na rozkaz prezidenta Medveděva. Přípravy znovu přerušila anexe Krymu Ruskou federací v roce 2014, po které ruští dodavatelé s Antonovem (součást ukrajinského koncernu Ukroboronprom) přerušili spolupráci. Společnost Antonov plánuje samostatnou výrobu letounu, pro kterou musí nahradit původně ruské díly.[7] Naopak Rusko údajně plánuje An-124 nahradit nově vyvinutým domácím letounem Il-106.[10]

An-124 a NATO

Od 23. března 2006 jsou letouny An-124 společností Antonov Airlines a Volga-Dnepr pronajímány v rámci programu Severoatlantické aliance (NATO) pro strategickou přepravu SALIS (Strategic Airlift Interim Solution).[6][11] Šest těchto letadel, podle nových zdrojů deset letadel, má základnu na letišti Lipsko/Halle (Flughafen Leipzig/Halle) v Německu. Doposud nebylo možno tyto letouny nahradit, např. stroji typu Airbus A400M. Letadla využívala hlavně Bundeswehr, např. pro dopravu vojáků do Afghánistánu a zpět nebo pro pomoc Kurdům. Využívají je také Kanada, Česko a další členské státy NATO.[11][12]

Konstrukce

Kokpit letounu An-124

An-124 je hornokřídlý čtyřmotorový letoun s klasickými ocasními plochami. Křídlo má superkritický profil. Má mnohokolový podvozek příďového typu, který mu umožňuje operace i z méně kvalitních vzletových a přistávacích ploch. Trup je hermetizovaný. Ve své přední části je rozdělený na dvě paluby. Na horní palubě je umístěn zejména kokpit a prostory posádky. Spodní paluba slouží pro uložení nákladu. Manipulaci s nákladem usnadňuje příďová a záďová nakládací rampa.[6] Vnitřní manipulační systém umožňuje nakládku bez potřeby dalšího pozemního vybavení.[4] V konstrukci letounu jsou široce uplatněny kompozitní materiály, což proti hliníku snížilo hmotnost o více než šest tun.[3] Nákladní prostor má délku 36,5 m, šířku 6,4 m a výšku 4,4 m, objem převyšuje 1000 m³, nosnost 120 tun.

Uživatelé

Vojenští

An-124 společnosti Maximus Air Cargo
  • RuskoRusko Rusko
    • Ruské letectvo – k roku 2019 oficiálně vlastnilo 26 letounů (z toho údajně čtyři letuschopné).[10]

Civilní

  • LibyeLibye Libye
    • Libyan Arab Air Cargo – společnost získala dva letouny An-124.[13]

Varianty

Antonov An-124 (UR-82008) společnosti Antonov Airlines. Stejný letoun dopravil 22. března 2020 do ČR zásilku roušek a respirátorů pro ochranu před epidemii COVID-19.
  • An-124 – vojenská transportní verze
  • An-124-100 – civilní dopravní verze
  • An-124-100M – modernizace An-124-100 – nová avionika umožňující snížení členů osádky z 6 na 4, zvýšení bezpečnosti a zlepšení navigace
  • An-124A – úprava pro provoz z letišť s horším povrchem
  • An-124-200 – verze s americkými motory General Electric CF6-80C2
  • An-124-210 – verze s britskými motory Rolls-Royce RB211-524H-T

Specifikace

Technické údaje

An-124 přistávající na letišti Brno-Tuřany
Výkres letounu An-124
  • Posádka: 4–6 (pilot, kopilot, navigátor, hl. letový inženýr (+letový inženýr, radista) + 2 obsluhující náklad)
  • Rozpětí: 73,3 m
  • Délka: 69,1 m
  • Výška: 20,8 m
  • Nosná plocha: 628 m²
  • Hmotnosti:
    • prázdná: 175 000 kg
    • vzletová: 405 000 kg
  • Max. užit. zatížení: 150 000 kg
  • Pohonná jednotka: 4× dvouproudový motor Progress D-18T
  • Výkon pohonné jednotky: 4× 229,5 kN

Výkony

  • Maximální rychlost: 865 km/h
  • Cestovní rychlost: 800-850 km/h
  • Dolet: 5 200 km
  • Dolet s max. zátěží: 4500 km
  • Dostup: 12 000 m
  • Plošné zatížení: 645 kg/m²
  • Poměr tah/hmotnost: 0,23

Odkazy

Reference

  1. ↑ An-124 Production List [online]. [cit. 2014-05-21]. Dostupné online. (rusky) 
  2. ↑ TRIMBLE, Steven. An-225 revival proposed in new Antonov-China pact [online]. 31 August 2016 [cit. 2016-12-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e MUSIL, Lukáš. 35 let od prvního vzletu Antonovu An-124 Ruslan [online]. Czechairliners.net, 2019-09-27 [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g An-124 Ruslan (Condor) Large Cargo Aircraft [online]. Airforce-technology.com/ [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ ČECH, Jan. Paříž 1987. Letectví + kosmonautika. 1987, čís. 19, s. 738. ISSN 0024-1156. 
  6. ↑ a b c d AN-124-100 Ruslan / Ruslan heavy transport and its modifications [online]. Antonov [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b Antonov obnoví výrobu obřího letounu Ruslan. Bez ruských dílů [online]. E15 [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. 
  8. ↑ HUŇÁČEK, Petr. Modernizovaný Ruslan. Letectví + kosmonautika. 2009, roč. 85, čís. 1, s. 57. ISSN 0024-1156. 
  9. ↑ ČECH, Jan. Výroba Ruslanů bude obnovena. Letectví + kosmonautika. 2008, roč. 84, čís. 5, s. 6. ISSN 0024-1156. 
  10. ↑ a b Strategický transportní letoun An-124 Ruslan má nakonec v ruském letectvu nahradit Iljušin Il-106 [online]. Securitymagazin.cz [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b Bundeswehr fliegt mit russisch-ukrainischer Maschine [online]. Dostupné online. 
  12. ↑ Sven Siebert. Waffen für die Kurden starten in Sachsen [online]. 2014-09-04. Dostupné online. 
  13. ↑ Libye – konec křehké rovnováhy. ATM. 2011, roč. 43, čís. 4, s. 14. ISSN 1802-4823. 

Literatura

  • BRSKOVSKÝ, Jan. Ruslan. Letectví a kosmonautika. Leden 1986, roč. LXII., čís. 1, s. 16-18. 
  • DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-701-5. S. 15. 
  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 364. 
  • NICCOLI, Riccardo. Letadla, Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha: Knižní klub, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x. Kapitola Antonov An-124, s. 21. 

Související články

Externí odkazy

Letadla Antonov
Dopravní letouny
Transportní letouny
Průzkumné a pozorovací letouny
Experimentální letadla
Kluzáky
Ultralehká letadla
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antonov_An-124&oldid=18360541“