Airbus A380: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Přidán obsah
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
Opraven překlep
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
Řádek 15: Řádek 15:
| varianty =
| varianty =
| hlavní uživatel = [[Emirates]]
| hlavní uživatel = [[Emirates]]
| více uživatelů = [[Singapore Airlines]] <br />[[Lufthansa]] <br />[[British Airways]] <br />[[THAI Airways]]
| více uživatelů = [[Singapore Airlines]] <br />[[Lufthansa]] <br />[[British Airways]] <br />[[Thai Airways]]
}}
}}
'''Airbus A380''' je [[Dvojpatrový letoun|dvoupatrový]] [[Čtyřmotorový letoun|čtyřmotorový]] [[Proudový letoun|proudový]] [[Širokotrupý letoun|širokotrupý]] letoun vyráběný evropskou společností [[Airbus|Airbus S.A.S.]]. Je největším [[Dopravní letoun|dopravním letadlem]] světa. Studie o letounu byly zahájeny v roce 1988 a projekt byl vyhlášen v roce 1990 jako výzva modelu [[Boeing 747]] na trhu dálkových dopravních letounů. Projekt A3XX byl představen v roce 1994 a program A380 ve výši 9,5 miliard euro (10,7 miliard USD) Airbus zahájil 19. prosince 2000. První prototyp byl představen v [[Toulouse]] dne 18. ledna 2005 a jeho první let se konal 27. dubna 2005. Potíže s elektrickým vedením způsobily dvouleté zpoždění a náklady na vývoj vzrostly na 18 miliard euro. 12. prosince 2006 letoun obdržel certifikáty [[EASA]] a [[Federal Aviation Administration|FAA]].
'''Airbus A380''' je [[Dvojpatrový letoun|dvoupatrový]] [[Čtyřmotorový letoun|čtyřmotorový]] [[Proudový letoun|proudový]] [[Širokotrupý letoun|širokotrupý]] letoun vyráběný evropskou společností [[Airbus|Airbus S.A.S.]]. Je největším [[Dopravní letoun|dopravním letadlem]] světa. Studie o letounu byly zahájeny v roce 1988 a projekt byl vyhlášen v roce 1990 jako výzva modelu [[Boeing 747]] na trhu dálkových dopravních letounů. Projekt A3XX byl představen v roce 1994 a program A380 ve výši 9,5 miliard euro (10,7 miliard USD) Airbus zahájil 19. prosince 2000. První prototyp byl představen v [[Toulouse]] dne 18. ledna 2005 a jeho první let se konal 27. dubna 2005. Potíže s elektrickým vedením způsobily dvouleté zpoždění a náklady na vývoj vzrostly na 18 miliard euro. 12. prosince 2006 letoun obdržel certifikáty [[EASA]] a [[Federal Aviation Administration|FAA]].

Verze z 28. 3. 2020, 09:53

Airbus A380
Airbus A380 v barvách největšího uživatele, společnosti Emirates
Airbus A380 v barvách největšího uživatele, společnosti Emirates
Určeníširokotrupý dopravní letoun
VýrobceAirbus S.A.S.
První let27. dubna 2005
Zařazeno15. října 2007 (Singapore Airlines)
CharakterVe výrobě
UživatelEmirates
Singapore Airlines
Lufthansa
British Airways
Thai Airways
Výroba2003–dosud
Vyrobeno kusů242 (prosinec 2019)
Cena za kus403,9 mil. USD[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Airbus A380 je dvoupatrový čtyřmotorový proudový širokotrupý letoun vyráběný evropskou společností Airbus S.A.S.. Je největším dopravním letadlem světa. Studie o letounu byly zahájeny v roce 1988 a projekt byl vyhlášen v roce 1990 jako výzva modelu Boeing 747 na trhu dálkových dopravních letounů. Projekt A3XX byl představen v roce 1994 a program A380 ve výši 9,5 miliard euro (10,7 miliard USD) Airbus zahájil 19. prosince 2000. První prototyp byl představen v Toulouse dne 18. ledna 2005 a jeho první let se konal 27. dubna 2005. Potíže s elektrickým vedením způsobily dvouleté zpoždění a náklady na vývoj vzrostly na 18 miliard euro. 12. prosince 2006 letoun obdržel certifikáty EASA a FAA.

První stroj byl společnosti Singapore Airlines dodán 15. října 2007 a do služby vstoupil 25. října. V letech 2012 a 2014 dosáhla produkce vrcholu 30 letounů ročně. Airbus však připouští, že jeho investice do letadla ve výši 25 miliard dolarů jsou nevratné. Airbus 14. února 2019 poté, co společnost Emirates snížila své poslední objednávky ve prospěch modelů A350 a A330neo, oznámil, že výroba typu A380 skončí do roku 2021.[2][3]

Dvoupodlažní letadlo má typickou kapacitu 525 míst, i když je certifikováno až pro 853 cestujících. Je poháněn čtyřmi dvouproudovými motory Engine Alliance GP7200 nebo Rolls-Royce Trent 900 s doletem 8 000 nmi (14 800 km). Od prosince 2019 Airbus obdržel 251 pevných objednávek a dodal 242 letadel; Emirates je největším zákazníkem modelu A380 se 123 objednávkami, z toho bylo 115 dodáno.

Větší než A380 jsou jen nákladní letouny Antonov An-225, hydroplán Hughes H-4 Hercules, vzducholoď Hindenburg, experimentální letadlo Stratolaunch a Boeing 747 Dreamlifter.

Historie

Vývoj

Geografická logistická sekvence pro letoun A380 s konečnou montáží v Toulouse

Airbus investoval do vývoje okolo deseti miliard eur. Pro tyto účely musel nechat postavit novou dopravní loď a vybudovat další výrobní halu. Za tuto cenu získal větší a tišší letadlo než Boeing 747 s větším doletem a menší spotřebou paliva. Firma Boeing na tuto výzvu odpověděla projektem Boeing 747-8.

Proces uvedení do provozu oproti předpokladu nabral zpoždění – na přelomu listopadu a prosince 2006 teprve končil proces certifikace letounu po 150 hodinách zkušebních letů. Až 15. října 2007 byl předán první letoun s označením MSN003 ke komerčnímu užívání koncovému zákazníkovi, společnosti Singapore Airlines.[4] Airbus oslavil 15. října 2012 pět let od dodání prvního stroje A380 společnosti Singapore Airlines. V březnu 2017 Airbus spustil web iflya380.com, což je vyhledáváč letenek pouze s letadlem Airbus A380

Poptávka

Dva stroje A380 ze zrušení objednávky společnosti Skymark

V roce 2016 musel Airbus snížit produkci A380 kvůli nízké poptávce. V létě téhož roku Airbus oznámil, že do roku 2018 sníží produkci na 12 letounů ročně.[5] Celková investice do vývoje byla 25 miliard Eur a Airbus začal pochybovat o její návratnosti.[6] Původně se počítalo s prodejem 1200 letadel za dvacet let, devět let od zařazení do komerčního provozu v prosinci 2016 jich létalo po světě ale jen 200, přičemž dalších 126 měly společnosti objednaných.

Klíčovým zákazníkem pro odběr tohoto letadla jsou Emirates, bez kterého by se tento model nejspíše už nevyráběl.[7] Několik letounů vlastní leasingová společnost Amadeo, která kvůli snižujícímu se zájmu o letadlo založila vlastní leteckou společnost – první leteckou společnost, která provozuje pouze tato velká letadla.[7] Podle propočtů některých expertů se vyplatí vypravit dvě menší moderní letadla, než jeden A380.[7]

V prosinci 2018 byly poprvé definitivně vyřazeny dva Airbusy A380, které sloužily u Singapore Airlines. Jsou určeny k rozebrání na náhradní díly,[8] další provoz by se aerolince nevyplatil a jiný dopravce o ně zájem neměl.

Varianty

A380-800

Airbus A380 singapurských Singapore Airlines
Kokpit stroje A380

A380-800 je základní verze Airbusu A380 a je jediná, která létá na světě v provozu. Vychází z ní všechny ostatní navrhované verze. Airbus počítá i s luxusní verzí business jet, která by sloužila jako soukromý letoun. Zahrnovala by vlastní ložnice, bar, společenské místnosti nebo tělocvičnu. Cena letadla by byla přibližně 8,2 miliardy Kč.[zdroj?]

A380-900

V roce 2007 potvrdil Airbus plány na prodloužené verzi A380-900, která by pojmula více cestujících než A380-800. Ve standardní konfiguraci tří cestovních tříd by měla kapacitu 650 cestujících, s pouze ekonomickou třídou by pojmula 900 pasažérů. Zájem o tuto verzi potvrdily společnosti Emirates, Virgin Atlantic, Cathay Pacific, Air France, KLM, Lufthansa, Kingfisher Airlines, a ILFC. V květnu 2010 bylo oznámeno, že tento program je pozastaven, dokud se nestabilizuje výroba A380-800.

A380F

Od začátku projektu A380 Airbus počítal s nákladní verzí A380F. Tento letoun by byl třetí největší nákladní letoun světa hned po Antonovu An-255 Mrija a Boeingu 747 Dreamlifter. Předpokládaná nosnost byla 150 tun, byla by tak lepší než u konkurenta Boeing 747-8F, zároveň by ale byl jeho provoz dražší. Kolem roku 2015 Airbus projekt pozastavil úplně. Zájem o tuto verzi měly společnosti Emirates, ILFC, FedEx a UPS.[zdroj?]

A380neo

V roce 2015 byl oznámen vývoj nové verze A380neo, která by po vzoru A320neo a A330neo zefektivnila jeho provoz – měla by větší kapacitu, nová křídla a motory. Dodávky k zákazníkům byly plánované na roky 2020 až 2021. O tuto verzi měla zájem hlavně společnost Emirates. V roce 2016 bylo oznámeno, že plány na výrobu tohoto modelu selhaly. V červnu 2017 bylo potvrzeno, že nová verze A380neo nebude. Společnost uvedla, že by se letoun nevyplatil a není k této verzi žádný obchodní důvod.

A380plus

Winglety nové verze A380plus představené na pařížském aerosalonu 2017

Na pařížském aerosalonu 2017 byla představena nová verze A380plus. Ta je úspornější o 13 % na jedno sedadlo, v důsledku efektivnějšího využití prostoru kabiny nabízí o 80 sedadel více, má nové winglety a upravená křídla, která o 4 % zlepšují efektivitu. Maximální vzletová hmotnost byla zvýšena o 3 tuny na celkových 578 t. Zájem projevila společnost Emirates, na jejíž požadavek i tato verze vznikla. A380plus bude dostupná od roku 2020.

Nehody a incidenty

Dne 4. listopadu 2010 explodoval ve vzduchu během pravidelného letu společnosti Qantas jeden ze čtyř motorů tohoto typu letadla. Příčinou havárie byla prasklá trubice v motoru, ze které následně vytékal olej. Ten dosáhl teploty přes 1000 °C a následně se vznítil. Oheň zničil hnací hřídel motoru, to způsobilo nekontrolovatelné roztočení kotouče turbíny a následnou explozi, ta protrhla křídlo a palivovou nádrž, ze které začalo unikat palivo. Po bezpečném přistání v Singapuru zde narazili na další problém. Exploze také zničila kabely, vedoucí k prvnímu motoru a kvůli tomu jej nebylo možné vypnout; proto se jej hasiči snažili zastavit pomocí vody, bez úspěchu. Motory jsou stavěny tak, aby vydržely obrovské množství vody při průletu ve velmi prudkém dešti. Tři hodiny po přistání se však konečně motor za pomocí hasební pěny zastavil. Nikdo nebyl zraněn, ani mrtev.

Dne 30. září 2017 se za letu Air France 66 porouchal jeden z motorů a odpadl kryt, nikdo nebyl zraněn a letadlo nouzově přistálo.[9] Jednalo se o let z Paříže do Los Angeles, pravý vnější motor se porouchal nad Atlantským oceánem,[10] letoun tak nouzově přistál na kanadské vojenské letecké základně u obce Happy Valley-Goose Bay.

Uživatelé

Přistávající Airbus A380 společnosti Air France

K únoru 2019 bylo v prozovozu 233 strojů u 14 společností. [11]

Zde je seznam aerolinií užívajících Airbus A-380 k srpnu 2018.

  1. 22× Singapore Airlines – od 25. října 2007[12]
  2. 109× Emirates – od 1. srpna 2008[13]
  3. 12× Qantas – od 20. října 2008[14]
  4. 10× Air France – od 20. listopadu 2009[15]
  5. 14× Lufthansa – od 6. června 2010[16]
  6. 10× Korean Air – od 17. června 2011[17]
  7. 5× China Southern Airlines – od 17. října 2011[18][19]
  8. 6× Malaysia Airlines – od 1. července 2012[20]
  9. 6× Thai Airways – od 6. října 2012.[21]
  10. 12× British Airways – od 2. srpna 2013.[22]
  11. 6× Asiana Airlines – od 13. června 2014[23]
  12. 10× Qatar Airways – od 10. října 2014[24]
  13. 10× Etihad Airways – od 27. prosince 2014[25]
  14. 2× Hi Fly – od 19. července 2018[26] (letouny nejsou nové, ale po Singapore Airlines)
  15. 1x All Nippon Airways – od 20. března 2019[27]

Technické údaje

Porovnání největších letounů:      Airbus A380-800      Antonov An-225      Boeing 747-8      Hughes H-4 Hercules      Stratolaunch
Porovnání největších letounů:
     Airbus A380-800
     Antonov An-225
     Boeing 747-8
     Stratolaunch
Kabina A380-800, 519 míst (331 dole, 188 nahoře)
Kabina A380-800, 519 míst (331 dole, 188 nahoře)
Airbus A380 v barvách svého největšího provozovatele společnosti Emirates na Letišti Václava Havla v v Praze
A380-800 A380F
Posádka v kokpitu Dva
Typická kapacita 544 (4 třídy)
644 (2 třídy)
853 (1 třída)		 12 kurýrů
Celková délka 72,72 m (238 ft 7 in)[28]
Rozpětí 79,75 m (261 ft 8 in)[28][29]
Výška 24,09 m (79 ft 0 in)[28]
Rozvor 31,88 m (104 ft 7 in)[30]
Rozchod kol (podvozek) 12,46 m (40 ft 11 in),[28] 14,34 m (47 ft 1 in) celková šířka[30][29]
Vnější rozměry
trupu 		Šířka: 7,14 m (23 ft 5 in)
Výška: 8,41 m (27 ft 7 in)
Maximální
šířka kabiny 		6,50 m (21 ft 4 in) dolní paluba
5,80 m (19 ft 0 in) horní paluba[30]
Délka kabiny 49,9 m (163 ft 9 in) dolní paluba
44,93 m (147 ft 5 in) horní paluba
Nosná plocha křídel 845 m2 (9 100 sq ft)
Štíhlost křídla 7.5
Šípovitost 33.5°
Maximální hmotnost při pojíždění 577 000 kg (1 272 000 lb) 592 000 kg (1 305 000 lb)
Maximální vzletová hmotnost 575 000 kg (1 268 000 lb) 590 000 kg (1 300 000 lb)
Max. přistávací hmotnost 394 000 kg (869 000 lb) 427 000 kg (941 000 lb)
Max. hmotnost bez paliva 369 000 kg (814 000 lb) 402 000 kg (886 000 lb)
Typická hmotnost

prázdného stroje

276 800 kg (610 200 lb) 252 200 kg (556 000 lb)
Max. užitečné zatížení 89 200 kg (196 700 lb) 149 800 kg (330 300 lb)
Maximální objem nákladu 184 m3 (6 500 cu ft)[31] 1 134 m3 (40 000 cu ft)[31]
Max. provozní rychlost
v cestovní výšce 		Mach 0.89[30]
(945 km/h, 587 mph, 510 uzlů)
Max. konstrukční rychlost
let střemhlav v cestovní výšce 		Mach 0.96[32]
(v cestovní výšce: 1020 km/h, 634 mph, 551 uzlů)
Cestovní rychlost Mach 0.85[33][34]
Minimální délka vzletové dráhy

při MTOW

2 950 m (9 680 ft)[28]
Přistávací rychlost 130–135 kn (240–250 km/h)[35][34]
Dolet
při typickém zatížení 		15 200 km (8 200 nmi; 9 400 mi)[30][28] 10 400 km (5 600 nmi; 6 500 mi)[36]
Dostup 13 136 m (43 100 ft)[37]
Max. kapacita paliva 320 000 l (84 500 US gal)
Motory (4 ×) GP7270 (A380-861)
Trent 970/B (A380-841)
Trent 972/B (A380-842)		 GP7277 (A380-863F)
Trent 977/B (A380-843F)
Tah (4 ×) 310 kN (70 000 lbf) – GP7270[38]
320 kN (72 000 lbf) – GP7272[39]
310 kN (70 000 lbf) – Trent 970/B[40]
320 kN (72 000 lbf) – Trent 972/B		 340 kN (76 000 lbf) – GP7277
340 kN (76 000 lbf) – Trent 977/B

Odkazy

Související články

Reference

  1. ↑ Archivovaná kopie. www.airbus.com [online]. [cit. 2014-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-14. 
  2. ↑ Airbus končí s výrobou A380 suberjumba. O největší stroj pro osobní přepravu není zájem [online]. iRozhlas.cz, 2019-02-14 [cit. 2019-02-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ Airbus: Commercial Aircraft Airbus and Emirates reach agreement on A380 fleet, sign new widebody orders, tisková zpráva, [cit. {{{accessdate}}}], Dostupné on-line.
  4. ↑ První Superjumbo dodáno [online]. Letectví.cz, 2007-10-15 [cit. 2008-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-02-16. 
  5. ↑ Největšímu letadlu docházejí objednávky, výroba A380 se omezí na polovinu. iDNES.cz [online]. 2016-07-13 [cit. 2016-12-29]. Dostupné online. 
  6. ↑ Největší letadlo světa má další problém. Airbus musí zpomalit výrobu. iDNES.cz [online]. 2016-12-29 [cit. 2016-12-29]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c ČÍŽEK, Jakub. Obří letoun A380 má problémy. Nikdo ho nechce. VTM [online]. 30. listopadu 2017. Dostupné online. ISSN 1213-8991. 
  8. ↑ SŮRA, Jan. První A380 definitivně dolétaly, ve Francii je začali rozebírat na náhradní díly [online]. Zdopravy.cz, 2019-01-02 [cit. 2019-01-03]. Dostupné online. 
  9. ↑ Obřímu Airbusu se nad oceánem rozpadl kryt motoru. Nouzově přistál na vojenské základně | Svět. Lidovky.cz [online]. 2017-09-30 [cit. 2017-09-30]. Dostupné online. 
  10. ↑ Obří Airbus A380 musel nouzově přistát v Kanadě. Nad Grónskem se mu rozbil motor. iROZHLAS. Dostupné online [cit. 2017-09-30]. 
  11. ↑ Orders & Deliveries [online]. Airbus, 31 December 2015 [cit. 2016-01-12]. Dostupné online. 
  12. ↑ Singapore Airlines – Our History. www.singaporeair.com. Singapore Airlines, 1 November 2012. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 09-02-2013. (anglicky) 
  13. ↑ Emirates A380 Lands at New York's JFK. news.airwise.com. 1 August 2008. Dostupné online [cit. 30 December 2011]. (anglicky) 
  14. ↑ Qantas A380 arrives in LA after maiden flight. The Age. Australia: 21 October 2008. Dostupné online [cit. 30 December 2011]. (anglicky) 
  15. ↑ Air France gets Europe's first A380 superjumbo. www.google.com. 30 October 2009. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-27. (anglicky) 
  16. ↑ Lufthansa flies German team to Johannesburg with A380 [online]. Lufthansa, 7 April 2010 [cit. 2011-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 20-08-2010. 
  17. ↑ EUN-JOO, Lee. East Asia's first A380 goes into operation today [online]. Korea JoongAng Daily, 17 June 2011 [cit. 2011-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 24-11-2011. 
  18. ↑ Airbus delivers China Southern Airlines' first A380 [online]. Airbus.com, 14 October 2011 [cit. 2011-10-22]. Dostupné online. 
  19. ↑ China Southern Airlines receives its first 'Pearl of the sky' A380 jetliner [online]. Airbus.com, 14 October 2011 [cit. 2011-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 18-10-2011. 
  20. ↑ PLATT, Craig. Newest superjumbo takes off for Malaysia Airlines. The Sydney Morning Herald. 2 July 2012. Dostupné online [cit. 6 July 2012]. (anglicky) 
  21. ↑ SINGAPORE, Thai. A380 Fantasy Fares [online]. thaiairways.com [cit. 2012-11-14]. 
  22. ↑ "BA enters SuperJumbo age with... with a 90-minute flight to Frankfurt". The Independent, 2 August 2013.
  23. ↑ Asiana to Fly First A380 Flight on June 13 [online]. airchive.com, 23 March 2014 [cit. 2014-06-13]. Dostupné online. 
  24. ↑ Photos Qatar Airways A380 makes Doha debut [online]. dohanews.com, 20 September 2014 [cit. 2014-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-14. 
  25. ↑ Etihad launches debut A380 service to London [online]. TradeArabia News Service, 27 December 2014 [cit. 2014-12-27]. Dostupné online. 
  26. ↑ Druhý život pro A380. Hi Fly ukázal letadlo, které má z každé strany jinou barvu. Zdopravy.cz. 2018-07-19. Dostupné online [cit. 2018-08-30]. 
  27. ↑ SŮRA, Jan. Nejbarevnější A380. Japonské ANA převzaly první letadlo s želvami na trupu [online]. Zdopravy.cz, 2019-03-20 [cit. 2019-03-20]. Dostupné online. 
  28. ↑ a b c d e f A380 Aircraft Characteristics – Airport and Maintenance Planning [online]. Airbus, 1 November 2012 [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 21-10-2014. 
  29. ↑ a b Interim Aerodrome requirements for the A380 [PDF]. Civil Aviation Authority of New Zealand, 4 November 2004 [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-18. 
  30. ↑ a b c d e A380 Specifications [online]. Airbus [cit. 2009-06-18]. Dostupné online. 
  31. ↑ a b AIRBUS, Airbus. Dimensions & key data [online]. Airbus [cit. 2012-11-14]. Dostupné online. 
  32. ↑ A380 powers on through flight-test [online]. 20 December 2005 [cit. 2011-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-30. 
  33. ↑ "[1] Technical Issues", Flightglobal, undated. Accessed: 20 June 2014.
  34. ↑ a b "Pilot's perspective" Flightglobal, undated. Accessed: 20 June 2014. Archived on 18 March 2014.
  35. ↑ Huber, Mark. "How Things Work: Stopping the A380" Air & Space/Smithsonian, August 2011. Accessed: 21 June 2014. Archived on 21 June 2014.
  36. ↑ The triple-deck cargo hauler [online]. Airbus [cit. 2009-10-25]. 
  37. ↑ Exemption No. 8695 [online]. Federal Aviation Authority, 24 March 2006. Dostupné online. 
  38. ↑ GP7200 series specification [online]. Engine Alliance [cit. 2011-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-10-31. 
  39. ↑ Airbus to offer higher-weight A380 from 2013 [online]. [cit. 2013-10-17]. Dostupné online. 
  40. ↑ Trent 900 fact sheet [online]. Rolls-Royce [cit. 2011-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-17. 

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Letadla Airbus
Civilní
Dopravní
Řada A320
A318 • A319 (neo) • A320 (neo) • A321 (neo)
Další řady
A220 • A300 • A310 • A330 • neo • A340 • A350 • A380 • NSR
Korporátní
ACJ220 • ACJ318 • ACJ319 (neo) • ACJ320 (neo) • ACJ321 (LR) • ACJ330 (neo) • ACJ340 • ACJ350 • ACJ380
Nákladní
A300-600F • A330F • A350F • A380F • Beluga • Beluga XL
Vrtulníky
Experimentální
CityAirbus • E-Fan • E-Fan X • MAVERIC • THOR • X3
Vojenské
Transportní
A310 MRT • A320M3A • A400M • C-212 • C-295 • CC-150 • CN-235 • HC-144
Tankery
Hlídkové
Stíhací
Cvičné
Vrtulníky
Bezpilotní
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Airbus_A380&oldid=18321961“