Radomil Eliška: Porovnání verzí

V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m vkládání neověřených informací
značka: rychlé vrácení zpět
m prolinky a naprimeni linku
Řádek 8: Řádek 8:


== Život a dílo ==
== Život a dílo ==
Byl absolventem [[Janáčkova akademie múzických umění v Brně|Janáčkovy akademie múzických umění]] v [[Brno|Brně]], kde studoval dirigování u [[Břetislav Bakala|Břetislava Bakaly]]. Jeho dalšími pedagogy byli [[František Stupka]], [[Bohumír Liška]] a [[Josef Veselka]]. Po působení v orchestru [[AUS|Armádního uměleckého souboru]] a orchestru Mladých symfoniků stál jako hlavní dirigent celá dvě desetiletí ([[1969]]–[[1990]]) v čele [[Karlovarský symfonický orchestr|Karlovarského symfonického orchestru]], který pod jeho vedením dosáhl pozoruhodné interpretační úrovně. S orchestrem mimo jiné vystoupil na [[Pražské jaro (festival)|Pražském jaru]], podnikl řadu koncertních zájezdů (zejména do [[Španělsko|Španělska]] a [[Německo|Německa]]) a nahrál s ním řadu gramofonových desek a rozhlasových snímků. Poté přijal místo šéfdirigenta [[Západočeský symfonický orchestr|Západočeského symfonického orchestru]] ([[1991]]–[[1996]]). Také tento soubor zaznamenal velmi záhy radikální změnu svých výkonů.
Byl absolventem [[Janáčkova akademie múzických umění v Brně|Janáčkovy akademie múzických umění]] v [[Brno|Brně]], kde studoval dirigování u [[Břetislav Bakala|Břetislava Bakaly]]. Jeho dalšími pedagogy byli [[František Stupka]], [[Bohumír Liška]] a [[Josef Veselka]]. Po působení v orchestru [[Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého|Armádního uměleckého souboru]] a orchestru Mladých symfoniků stál jako hlavní dirigent celá dvě desetiletí ([[1969]]–[[1990]]) v čele [[Karlovarský symfonický orchestr|Karlovarského symfonického orchestru]], který pod jeho vedením dosáhl pozoruhodné interpretační úrovně. S orchestrem mimo jiné vystoupil na [[Pražské jaro (festival)|Pražském jaru]], podnikl řadu koncertních zájezdů (zejména do [[Španělsko|Španělska]] a [[Německo|Německa]]) a nahrál s ním řadu gramofonových desek a rozhlasových snímků. Poté přijal místo šéfdirigenta [[Západočeský symfonický orchestr|Západočeského symfonického orchestru]] ([[1991]]–[[1996]]). Také tento soubor zaznamenal velmi záhy radikální změnu svých výkonů.


Radomil Eliška hostoval u dirigentského pultu všech našich předních orchestrů, řídil symfonická tělesa v mnoha evropských zemích.
Radomil Eliška hostoval u dirigentského pultu všech našich předních orchestrů, řídil symfonická tělesa v mnoha evropských zemích.
Řádek 16: Řádek 16:
Odborná kritika vyzdvihovala především jeho spontánní hudebnost, výrazovou intenzitu, rytmickou pregnanci a smysl pro stavbu interpretovaných děl. Mnoho českých autorů vděčí R. Eliškovi za premiéru nejednoho ze svých děl, obzvláště v období jeho karlovarského působení.
Odborná kritika vyzdvihovala především jeho spontánní hudebnost, výrazovou intenzitu, rytmickou pregnanci a smysl pro stavbu interpretovaných děl. Mnoho českých autorů vděčí R. Eliškovi za premiéru nejednoho ze svých děl, obzvláště v období jeho karlovarského působení.


Významná je i jeho pedagogická činnost. Od roku [[1978]] vyučoval na [[Akademie múzických umění v Praze|Akademii múzických umění]] v [[Praha|Praze]], kde byl v roce [[1986]] jmenován [[docent]]em a roku [[1996]] profesorem dirigování. Vychoval celou řadu mladých dirigent, mezi jeho žáky patřili Jakub Hrůša, Tomáš Netopil a dále například Leoš Svárovský, Jaroslav Brych, Vojtěch Spurný, Tomáš Brauner, Marko Ivanović, Lukáš Vasilek, Marek Štryncl a řada dalších.
Významná je i jeho pedagogická činnost. Od roku [[1978]] vyučoval na [[Akademie múzických umění v Praze|Akademii múzických umění]] v [[Praha|Praze]], kde byl v roce [[1986]] jmenován [[docent]]em a roku [[1996]] profesorem dirigování. Vychoval celou řadu mladých dirigent, mezi jeho žáky patřili [[Jakub Hrůša]], [[Tomáš Netopil]], [[Leoš Svárovský]], [[Jaroslav Brych]], [[Vojtěch Spurný]], [[Tomáš Brauner]], [[Marko Ivanović]], [[Lukáš Vasilek]], [[Marek Štryncl]] a řada dalších.


Od roku 2001 do roku 2013 byl předsedou Společnosti Antonína Dvořáka.
Od roku 2001 do roku 2013 byl předsedou Společnosti Antonína Dvořáka.

Verze z 24. 3. 2020, 11:44

Radomil Eliška
Narození6. dubna 1931
Podbořany
Úmrtí1. září 2019 (ve věku 88 let)
Praha
Alma materJanáčkova akademie múzických umění
Povolánídirigent, pedagog a hudební pedagog
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Příbuzenstvo
manželka Věra Elišková
syn Martin Eliška
syn Petr Eliška

Radomil Eliška (6. dubna 1931 Podbořany – 1. září 2019 Praha) byl český dirigent.

Život a dílo

Byl absolventem Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, kde studoval dirigování u Břetislava Bakaly. Jeho dalšími pedagogy byli František Stupka, Bohumír Liška a Josef Veselka. Po působení v orchestru Armádního uměleckého souboru a orchestru Mladých symfoniků stál jako hlavní dirigent celá dvě desetiletí (1969–1990) v čele Karlovarského symfonického orchestru, který pod jeho vedením dosáhl pozoruhodné interpretační úrovně. S orchestrem mimo jiné vystoupil na Pražském jaru, podnikl řadu koncertních zájezdů (zejména do Španělska a Německa) a nahrál s ním řadu gramofonových desek a rozhlasových snímků. Poté přijal místo šéfdirigenta Západočeského symfonického orchestru (1991–1996). Také tento soubor zaznamenal velmi záhy radikální změnu svých výkonů.

Radomil Eliška hostoval u dirigentského pultu všech našich předních orchestrů, řídil symfonická tělesa v mnoha evropských zemích.

Své celoživotní zkušenosti zůročil při hostování v Japonsku, kde mezi lety 2004 - 2017 odřídil 82 koncertů, z nichž řada byla vydána na CD. Nejčastěji vystupoval se Sapporo Sympohony Orchestra. Poprvé s ním spolupracoval v roce 2006, v roce 2008 se se stal hlavním hostujícím dirigentem tohoto tělesa a v roce 2015 jeho čestným dirigentem. Deset let navštěvoval Sapporo 2x ročně, odřídil celkem 42 koncertů z nichž bylo 14 nahráno na CD.

Odborná kritika vyzdvihovala především jeho spontánní hudebnost, výrazovou intenzitu, rytmickou pregnanci a smysl pro stavbu interpretovaných děl. Mnoho českých autorů vděčí R. Eliškovi za premiéru nejednoho ze svých děl, obzvláště v období jeho karlovarského působení.

Významná je i jeho pedagogická činnost. Od roku 1978 vyučoval na Akademii múzických umění v Praze, kde byl v roce 1986 jmenován docentem a roku 1996 profesorem dirigování. Vychoval celou řadu mladých dirigent, mezi jeho žáky patřili Jakub Hrůša, Tomáš Netopil, Leoš Svárovský, Jaroslav Brych, Vojtěch Spurný, Tomáš Brauner, Marko Ivanović, Lukáš Vasilek, Marek Štryncl a řada dalších.

Od roku 2001 do roku 2013 byl předsedou Společnosti Antonína Dvořáka.

Radomil Eliška zemřel 1. září 2019 ve věku 88 let.[1]

Osobní život

S manželkou Věrou měl dva syny. Starší Martin Eliška je pedagogem na gymnáziu, mladší Petr Eliška je ředitelem Základní školy T. G. Masaryka v Lysé nad Labem - Litoli.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Zemřel český dirigent a pedagog Radomil Eliška [online]. Operaplus.cz, 2019-09-01 [cit. 2019-09-01]. Dostupné online. 

Literatura

  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 128. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 291. 

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Radomil_Eliška&oldid=18306865“