Bitva u Montgisardu: Porovnání verzí
erb velmistra johanitů |
{{Křižácko-ajjúbovské války}}, exo |
||
Řádek 28: | Řádek 28: | ||
Ovšem [[25. listopad]]u [[1177]] byla Saladinova armáda přepadena 500 královskými rytíři a templáři u Montgisard Ramla. Útok křesťanů byl nečekaný a zdrcující, když jejich těžká jízda rozrazila saracénský zadní voj, který postupoval příkrým úvalem. Pak se do boje zapojily další oddíly, které přispěchaly Balduinovi na pomoc a začala nelítostná řež až do západu slunce. V Saladinově armádě zavládl zmatek. Ze Saladinovy armády zůstala zhruba desetina. Saladinova osobní garda mamlúckých bojovníků byla celá pobita, když bránila svého velitele. Saladin nasedl na závodního velblouda a prchal zpět do Egypta. Balduin IV. jej pronásledoval až na [[Sinajský poloostrov]], ale nepodařilo se mu ho dostihnout. Scénář bitvy u Montgisardu naplánoval velmi zkušený [[Renaud de Châtillon|Renaud de Chattilon]]. Spíše než koordinací jeho maličkosti ale šťastnými okolnostmi, zaútočila bitevní formace templářů z jiného směru a o chvili později, než hlavní útok jim řízený. Avšak tahle kombinace přispěla k ještě většímu chaosu v řadách zmatených muslimů. Bitva u Montgisardu se stala legendou, která ukončila slavnou éru Balduina IV. snad nejstatečnějšího hrdiny, jaký kdy nosil korunu Jeruzalémskou. |
Ovšem [[25. listopad]]u [[1177]] byla Saladinova armáda přepadena 500 královskými rytíři a templáři u Montgisard Ramla. Útok křesťanů byl nečekaný a zdrcující, když jejich těžká jízda rozrazila saracénský zadní voj, který postupoval příkrým úvalem. Pak se do boje zapojily další oddíly, které přispěchaly Balduinovi na pomoc a začala nelítostná řež až do západu slunce. V Saladinově armádě zavládl zmatek. Ze Saladinovy armády zůstala zhruba desetina. Saladinova osobní garda mamlúckých bojovníků byla celá pobita, když bránila svého velitele. Saladin nasedl na závodního velblouda a prchal zpět do Egypta. Balduin IV. jej pronásledoval až na [[Sinajský poloostrov]], ale nepodařilo se mu ho dostihnout. Scénář bitvy u Montgisardu naplánoval velmi zkušený [[Renaud de Châtillon|Renaud de Chattilon]]. Spíše než koordinací jeho maličkosti ale šťastnými okolnostmi, zaútočila bitevní formace templářů z jiného směru a o chvili později, než hlavní útok jim řízený. Avšak tahle kombinace přispěla k ještě většímu chaosu v řadách zmatených muslimů. Bitva u Montgisardu se stala legendou, která ukončila slavnou éru Balduina IV. snad nejstatečnějšího hrdiny, jaký kdy nosil korunu Jeruzalémskou. |
||
== |
== Odkazy == |
||
=== Reference === |
|||
{{Překlad|jazyk=de |článek=Schlacht von Montgisard |revize=135466582}} |
{{Překlad|jazyk=de |článek=Schlacht von Montgisard |revize=135466582}} |
||
== Literatura == |
=== Literatura === |
||
* Steven Runciman: ''A History of the Crusades. Vol. II: The Kingdom of Jerusalem and the Frankish East, 1100–1187''. Cambridge University Press, 1952. |
* Steven Runciman: ''A History of the Crusades. Vol. II: The Kingdom of Jerusalem and the Frankish East, 1100–1187''. Cambridge University Press, 1952. |
||
* R. C. Smail: ''Crusading Warfare, 1097–1193''. Cambridge University Press, 1956. |
* R. C. Smail: ''Crusading Warfare, 1097–1193''. Cambridge University Press, 1956. |
||
* Bernard Hamilton: ''The Leper King and His Heirs. Baldwin IV and the Crusader Kingdom of Jerusalem''. Cambridge University Press, 2000. |
* Bernard Hamilton: ''The Leper King and His Heirs. Baldwin IV and the Crusader Kingdom of Jerusalem''. Cambridge University Press, 2000. |
||
* Malcolm Cameron Lyons / David Edward Pritchett Jackson: ''Saladin. The Politics of the Holy War''. Cambridge University Press, 1982. |
* Malcolm Cameron Lyons / David Edward Pritchett Jackson: ''Saladin. The Politics of the Holy War''. Cambridge University Press, 1982. |
||
=== Externí odkazy === |
|||
* {{Commonscat}} |
|||
{{Křižácko-ajjúbovské války}} |
|||
{{Portály|Křížové výpravy|Válka|Středověk}} |
{{Portály|Křížové výpravy|Válka|Středověk}} |
||
Verze z 13. 3. 2020, 14:02
Bitva u Montgisardu | |||
---|---|---|---|
Bitva u Montgisardu od Charlese Philippe Larivière | |||
Trvání | 25. listopadu 1177 | ||
Místo | Montgisard, poblíž Ramly, Svatá země (dnešní Izrael) | ||
Souřadnice | 31°51′36″ s. š., 34°55′12″ v. d. | ||
Výsledek | vítězství Křižáků | ||
Strany | |||
| |||
Síla | |||
| |||
Ztráty | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bitva u Montgisardu se odehrála 25. listopadu 1177 mezi armádami Ajjúbovců a království Jeruzalémského. Saladin, v čele velkého vojska nečekaně vytáhl z Egypta a vyhnul se u Gazy templářům, kteří se ho tam pokoušeli zastavit, načež pokračoval dál na Askalon. Mladý šestnáctiletý král Balduin IV. stihl jen s pár sty rytíři svého dvora dorazit do Askalonu k jeho obraně, těsně před tím, než bylo město obklíčeno.
Saladin, ponechal část své obrovské armády na blokádu Askalonu a táhl na Jeruzalém s 26 000 muži. Cestu na Svaté město měl nyní zcela volnou. Odříznutý Balduin se však projevil jako nápaditý velitel. Nejdříve se mu podařilo tajně dopravit posla k templářům s příkazem aby zaútočili na zadní řady muslimského vojska, které ho blokovalo. Jakmile to templáři provedli, okamžitě provedl výpad z Askalonu i Balduin a společnými silami muslimy rozprášili.
Následně se královské vojsko a rytířské řády pustily do úporného stíhání Saladinovy hlavní armády, která stále postupovala ve směru na Jeruzalém. Samotný Saladin pochyboval o tom, že by král Balduin IV. pokračoval v pronásledování se svou hrstkou vojáků. Myslel si, že mu nehrozí žádné nebezpečí a jeho značně roztažené vojsko pokračovalo ke svému cíli.
Ovšem 25. listopadu 1177 byla Saladinova armáda přepadena 500 královskými rytíři a templáři u Montgisard Ramla. Útok křesťanů byl nečekaný a zdrcující, když jejich těžká jízda rozrazila saracénský zadní voj, který postupoval příkrým úvalem. Pak se do boje zapojily další oddíly, které přispěchaly Balduinovi na pomoc a začala nelítostná řež až do západu slunce. V Saladinově armádě zavládl zmatek. Ze Saladinovy armády zůstala zhruba desetina. Saladinova osobní garda mamlúckých bojovníků byla celá pobita, když bránila svého velitele. Saladin nasedl na závodního velblouda a prchal zpět do Egypta. Balduin IV. jej pronásledoval až na Sinajský poloostrov, ale nepodařilo se mu ho dostihnout. Scénář bitvy u Montgisardu naplánoval velmi zkušený Renaud de Chattilon. Spíše než koordinací jeho maličkosti ale šťastnými okolnostmi, zaútočila bitevní formace templářů z jiného směru a o chvili později, než hlavní útok jim řízený. Avšak tahle kombinace přispěla k ještě většímu chaosu v řadách zmatených muslimů. Bitva u Montgisardu se stala legendou, která ukončila slavnou éru Balduina IV. snad nejstatečnějšího hrdiny, jaký kdy nosil korunu Jeruzalémskou.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Schlacht von Montgisard na německé Wikipedii.
Literatura
- Steven Runciman: A History of the Crusades. Vol. II: The Kingdom of Jerusalem and the Frankish East, 1100–1187. Cambridge University Press, 1952.
- R. C. Smail: Crusading Warfare, 1097–1193. Cambridge University Press, 1956.
- Bernard Hamilton: The Leper King and His Heirs. Baldwin IV and the Crusader Kingdom of Jerusalem. Cambridge University Press, 2000.
- Malcolm Cameron Lyons / David Edward Pritchett Jackson: Saladin. The Politics of the Holy War. Cambridge University Press, 1982.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva u Montgisardu na Wikimedia Commons