Massagetové: Porovnání verzí
m dopl. značka: možné problémové formulace |
kategorie skytové |
||
| Řádek 23: | Řádek 23: | ||
{{Portály|Starověk}} |
{{Portály|Starověk}} |
||
[[Kategorie: |
[[Kategorie:Skytové]] |
||
[[Kategorie:Vymřelé etnické skupiny]] |
|||
[[Kategorie:Kočovníci]] |
|||
[[Kategorie:Íránské národy]] |
|||
Verze z 8. 3. 2020, 12:15
Massagetové byl starověký východoíránský kočovný kmenový svaz,[1][2][3][4] který obýval stepi střední Asie, severovýchodně od Kaspického moře v dnešním Turkmenistánu, západním Uzbekistánu a jižním Kazachstánu, zhruba v oblasti Aralského jezera a na severovýchodní hranici Perské říše. Patřili mezi širší skytské kultury[5] a jsou řazeni k íránské jazykové skupině, jejich příbuzní a sousedi byli patrně Skytové.
Antičtí autoři popisují Massagety jako kočovný pastevecký národ, který neznal zemědělství ani výrobu železa. Jako jediného boha uctívali Slunce, kterému obětovávali koně. Žili v monogamních, ale dosti volných svazcích. Provozovali rituální pohřební kanibalismus.[6] Byli zdatnými jezdci a obávanými bojovníky, používali luky, bronzová kopí a válečné sekery. Hérodotos zmiňuje válku, kterou vedla okolo roku 530 př. n. l. proti Peršanům massagetská vládkyně Tomyris a její syn Spargapises a v níž byl zabit perský král Kýros II.[7]
S Massagety se setkal i Alexandr Veliký, poté však tento národ z historie mizí.[8] Předpokládá se, že část Massagetů se podílela na invazi Saků do Indie.[9] Ammianus Marcellinus tvrdil, že Alani jsou potomky Massagetů.
Mnoho učenců má za to, že Massagetové byli příbuzný se starověkými východoevropskými Gety.[10][11] Práce Rabanuse Mauruse z 9. století, De Universo, říká: “Massagetové jsou původem z kmene Skytů a říkají si Massagetové, jakoby těžcí, tzn., silný Getové.”[12] Ve středoasijských jazycích jako střední perština a dílo avesta, znamená předpona massa “velký”, “těžký” nebo “silný”.[13]
Reference
- ↑ Karasulas, Antony. Mounted Archers Of The Steppe 600 BC-AD 1300 (Elite). Osprey Publishing, 2004, ISBN 184176809X, p. 7.
- ↑ Wilcox, Peter. Rome's Enemies: Parthians and Sassanids. Osprey Publishing, 1986, ISBN 0-85045-688-6, p. 9.
- ↑ GERSHEVITCH, I.; FISHER, William Bayne; BOYLE, John Andrew; YARSHATER, Ehsan; FRYE, Richard Nelson. The Cambridge History of Iran. [s.l.]: Cambridge University Press, 1968. Dostupné online. ISBN 9780521200912. S. 48. (anglicky)
- ↑ Grousset, René. The Empire of the Steppes. Rutgers University Press, 1989, ISBN 0-8135-1304-9, p. 547.
- ↑ UNTERLÄNDER, Martina. Ancestry and demography and descendants of Iron Age nomads of the Eurasian Steppe. Nature Communications. March 3, 2017. Dostupné online. DOI 10.1038/ncomms14615.
- ↑ http://www.academia.edu/469189/Defining_Identities_in_the_Black_Sea_Region_The_Case_of_the_Massagetae_in_Greek_literary_sources_
- ↑ http://www.advantour.com/uzbekistan/legends/tomyris.htm
- ↑ http://www.historyfiles.co.uk/KingListsFarEast/AsiaMassagetae.htm
- ↑ http://www.sino-platonic.org/abstracts/spp127_getes.html
- ↑ LEAKE, Jane Acomb. The Geats of Beowulf: a study in the geographical mythology of the Middle Ages. illustrated. vyd. [s.l.]: University of Wisconsin Press, 1967. Dostupné online. S. 68.
- ↑ http://www.s155239215.onlinehome.us/turkic/27_Scythians/Massagetan%20Warrior%20En.htm
- ↑ DHILLON, Balbir Singh. History and study of the Jats: with reference to Sikhs, Scythians, Alans, Sarmatians, Goths, and Jutes. illustrated. vyd. Canada: Beta Publishers, 1994. Dostupné online. ISBN 1-895603-02-1. S. 8.
- ↑ RISHI, Weer Rajendra. India & Russia: linguistic & cultural affinity. [s.l.]: Roma, 1982. Dostupné online. S. 95.
