Vítězslav Novák: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 217.75.218.237 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je InternetArchiveBot
značka: rychlé vrácení zpět
Řádek 53: Řádek 53:
* Josef Hutter, [[Zdeněk Chalabala]]: ''České umění dramatické, Část II. – zpěvohra'', Šolc a Šimáček, Praha, [[1941]], s. 268–282
* Josef Hutter, [[Zdeněk Chalabala]]: ''České umění dramatické, Část II. – zpěvohra'', Šolc a Šimáček, Praha, [[1941]], s. 268–282
* {{Citace monografie | titul = Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.) | vydání = 4 | vydavatel = [[Libri]] | místo = Praha | rok = 1999 | počet stran = 571 | isbn = 80-85983-94-X | strany = 287}}
* {{Citace monografie | titul = Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.) | vydání = 4 | vydavatel = [[Libri]] | místo = Praha | rok = 1999 | počet stran = 571 | isbn = 80-85983-94-X | strany = 287}}
* Jiří Šafařík: ''Dějiny hudby (III. díl)'', Ves afafdsf Jan Piszkiewicz, 2006, strana 198–200
* Jiří Šafařík: ''Dějiny hudby (III. díl)'', Ve Věrovanech: Jan Piszkiewicz, 2006, strana 198–200
* [[Československý hudební slovník osob a institucí]] II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
* [[Československý hudební slovník osob a institucí]] II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
* {{Citace monografie | příjmení = Tomeš | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Tomeš | spoluautoři = a kol. | titul = Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P | vydavatel = [[Nakladatelství Paseka|Paseka]] ; Petr Meissner | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 1999 | počet stran = 649 | isbn = 80-7185-246-5 | strany = 468–469}}
* {{Citace monografie | příjmení = Tomeš | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Tomeš | spoluautoři = a kol. | titul = Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P | vydavatel = [[Nakladatelství Paseka|Paseka]] ; Petr Meissner | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 1999 | počet stran = 649 | isbn = 80-7185-246-5 | strany = 468–469}}

Verze z 5. 3. 2020, 18:27

Vítězslav Novák
Vítězslav Novák
Vítězslav Novák
Základní informace
Narození5. prosince 1870
Kamenice nad Lipou
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí18. července 1949 (ve věku 78 let)
Skuteč
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánryklasická hudba, opera a duchovní hudba
Povoláníhudební skladatel, klavírista, hudební pedagog, vysokoškolský učitel, horolezec, učitel a hudebník
Nástrojeklavír
Významná dílaLucerna
Smyčcový kvartet č. 2
Oceněníhonorary doctor of Comenius University (1928)
národní umělec (1945)
DětiJaroslav Novák
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vítězslav Novák (5. prosince 1870 Kamenice nad Lipou[1]18. července 1949 Skuteč) byl český hudební skladatel, hudební pedagog, klavírista a horolezec.

Život

Busta Vítězslava Nováka v Kamenici nad Lipou

Byl pokřtěn jako Viktor Augustin Rudolf Novák.[1][p 1] Pocházel z hudebně založené rodiny, jeho maminka Marie, rozená Pollenská, hrávala na klavír, otec Jakub Novák byl lékař a zpíval v pěveckém sboru. Po studiích na gymnáziu v Jindřichově Hradci[p 2] Již během studií na gymnáziu začal veřejně vystupovat jako klavírista. Studoval v Praze práva na Karlově univerzitě a současně s tím i hudbu na Pražské konzervatoři u Antonína Dvořáka. Studium práv však nedokončil.

V letech 19091941 působil jako profesor skladby na Pražské konzervatoři, mezi jeho žáky patřili, kromě skladatelů českých, i někteří významní[ujasnit] slovenští hudební skladatelé.

Poté žil téměř trvale ve východočeské Skutči, odkud pocházela jeho manželka a kam za ním často zajížděl Rafael Kubelík a kde také zemřel. Po pohřbu ve Skutči a zpopelnění byly jeho ostatky uloženy v podstavci jeho bronzové sochy, která byla umístěna na pražském Petříně v roce 1950 (autor Jan Kodet).[2]

Rodinný život

Dne 8. července 1912 se v Praze oženil s Marií Annou Práškovou (1888–??).[3] Manželé Novákovi měli syna Jaroslava Nováka (1914–1984), pozdějšího malíře.

Dílo

Charakteristika díla

Novákovo dílo je mnohostranné. Z prvního, ještě zcela romantického období pocházejí ouvertury Korzár (1892) podle Byrona a Maryša (1898) podle bratří Mrštíků, Klavírní koncert e moll (1895) a rané skladby klavírní a písňové. Z nich zvláště vynikají Písničky na slova lidové poezie moravské pro zpěv a klavír (1897). Vliv lidových prvků Novák zužitkoval především v Klavírním kvintetu a moll (1897), 1. smyčcovém kvartetu G dur (1899) a ve velmi populární Slovácké suitě (1903). Původně vznikla jako klavírní dílo, v témže roce byla instrumentována.

Skladatelův vývoj

Jeho raná tvorba vycházela z doznívajícího romantismu (zejména Antonín Dvořák, Robert Schumann a Johannes Brahms) a byla velmi ovlivněna zejména moravskou lidovou hudbou, později na počátku 20. století na něj měly velký vliv tehdejší moderní nové umělecké směry, např. symbolismus, impresionismus. Jeho vrcholné tvůrčí období spadá do prvních dvou dekád 20. století do začátku 1. světové války, druhé významnější tvůrčí období se dostavilo v době nacistické okupace za protektorátu Čechy a Morava v letech 1939 až 1945. Po výstupech ve Vysokých Tatrách složil symfonickou báseň "V Tatrách" inspirace se projevuje i v jeho díle "Pan".

Zvukově impresionisticky působivou skladbu představuje symfonická báseň V Tatrách (1902). Impresionismus ovlivnil i řadu jeho písňových cyklů, jako jsou Melancholie, Údolí nového království na slova Antonína Sovy, Erotikon (1912), Noční nálady, dále klavírní cyklus Písně zimních nocí, 2. smyčcový kvartet D dur, symfonické básně O věčné touze a Toman a lesní panna.

Okolo roku 1910 začalo vrcholné období skladatelovy tvorby, kdy Novák svými skladbami nejvíce přispěl k dalšímu vývoji českého hudebního myšlení. Do této souvislosti patří dvě nejvýznamnější Novákovy skladby: fantazie pro sóla, sbor a orchestr Bouře (1908–10) a klavírní cyklus Pan (1910), který existuje i v orchestrální podobě.

U příležitosti příjezdu prezidenta T. G. Masaryka do Prahy v sobotu 21. prosince 1918 byla provedena jeho kantáta "Sláva Tobě Masaryku".

Postupně vznikly opery Zvíkovský rarášek, Karlštejn, Lucerna a Dědův odkaz. Na samé hranici polytonality se pohybují dvě baletní pantomimy z 20. let Signorina Gioventù a Nikotina.

V pozdním období, tj. od 30. let, převažuje u Nováka vybroušená skladebná virtuozita nad původností invence. Vznikla postupně velká symfonická díla Podzimní symfonie a Jihočeská suita. Za dusných protektorátních let vytvořil Novák symfonickou báseň pro orchestr a varhany De profundis (1941) a Svatováclavský triptych (1941) [4]. Po válce vznikla poslední Novákova rozsáhlá skladba Májová symfonie pro sóla, smíšený sbor a orchestr.

Ocenění

Odkazy

Poznámky

  1. Tak je zapsán i v matrice oddaných.
  2. Dnes gymnázium Vítězslava Nováka.

Reference

  1. a b Matriční záznam o narození a křtu
  2. Hrady.cz: Pomník a hrob Vítězslava Nováka
  3. Matrika oddaných, sv. Trojice v Podskalí, 1909-1915, snímek 159
  4. Vítězslav Novák: Svatováclavský triptych op. 70 • toccata, ciacona a fuga
  5. Národní umělec Vítězslav Novák se dožívá 75 let. Rudé právo. 5. 12. 1945, s. 5. Dostupné online. 

Literatura

  • Josef Hutter, Zdeněk Chalabala: České umění dramatické, Část II. – zpěvohra, Šolc a Šimáček, Praha, 1941, s. 268–282
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 287. 
  • Jiří Šafařík: Dějiny hudby (III. díl), Ve Věrovanech: Jan Piszkiewicz, 2006, strana 198–200
  • Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 468–469. 

Externí odkazy

Ředitel Pražské konzervatoře
Soubor:Pražská konzervatoř logo.jpg
Předchůdce:
Jindřich Kàan z Albestů
19181922
Vítězslav Novák
Nástupce:
Josef Bohuslav Foerster