Vražda Jamese Bulgera

James Patrick Bulger (16. března 1990 - 12. února 1993) byl dvouletý chlapec z Kirkby v Merseyside v Anglii, kterého unesli, mučili a zabili dva desetiletí chlapci Robert Thompson a Jon Venables. Bulger byl odváděn pryč z nákupního centra New Strand v Bootle, když z něho jeho matka na okamžik spustila oči. Jeho zmrzačené tělo bylo nalezeno na železniční trati ve Waltonu v Liverpoolu, dva dny po jeho únosu. Thompson a Venables byli obviněni 20. února 1993 Bulgerovým únosem a vraždou.

Dne 24. listopadu 1993 byli shledáni vinnými, což z nich činí nejmladší odsouzené vrahy v moderní britské historii. Byli odsouzeni k zadržení během potěšení Jejího Veličenstva, dokud rozhodnutí rady Parole v červnu 2001 nedoporučilo jejich propuštění na celoživotní licenci ve věku 18 let. V roce 2010 byl Venables poslán do vězení za porušení podmínek jeho licence a v roce 2013 byl znovu propuštěn na propuštěn. V listopadu 2017 byl Venables opět poslán do vězení za to, že měl na svém počítači obrázky zneužívání dětí.

Případ Bulger vyvolal rozsáhlou debatu o tom, jak zacházet s mladými pachateli, když jsou odsouzeni nebo propuštěni z vazby.

Vražda

Sledování televizních kamer s uzavřeným okruhem (CCTV) z nákupního centra New Strand Shopping Center v Bootle přijaté v pátek 12. února 1993 ukázalo, že Thompson a Venables náhodně pozorovali děti a zřejmě si vybrali cíl. Chlapci si ze školy hráli záškoláctví, což pravidelně dělali. Po celý den byli Thompson a Venables viděli krást různé předměty včetně sladkostí, troll panenky, některých baterií a plechovky modré barvy z nichž některé byly později nalezeny na místě vraždy. Jeden z chlapců později odhalil, že plánují najít dítě, které by unesli, zavedlo ho na rušnou silnici podél nákupního centra a tlačilo ho na cestu protijedoucí dopravy.

Téhož odpoledne šel Bulger z nedaleké Kirkby se svou matkou Denise do nákupního centra New Strand. Zatímco v obchodě řezníka AR Tyma ve spodním patře centra kolem 15:40 si Denise, která byla dočasně rozptýlena, uvědomila, že její syn zmizel. Thompson a Venables přistoupili k Jamesu Bulgerovi, vzali ho za ruku a vyvedli ho z nákupního centra. Okamžik byl zachycen na CCTV v 15:42. Bulger byl odvezen do Leedsu a do Liverpoolského průplavu, asi čtvrt míle od nákupního centra New Strand, kde upadl na hlavu a utrpěl zranění na tváři. Chlapci žertovali o vtlačení Bulgera do kanálu. Očitý svědek během soudního řízení řekl, že když viděl Bulgera na kanálu, „vyplakat si oči“. Během 2,5 mil (4 km) procházka přes Liverpool, chlapce vidělo 38 lidí, ale většina kolemjdoucích nezasáhla. Dva lidé napadli Thompsona a Venables, ale tvrdili, že Bulger byl jejich mladší bratr nebo že se ztratil, a oni jej vezou na místní policejní stanici. Na jednom místě, chlapci vzali Bulgera do obchodu se zvířaty, ze kterého byli vyhnáni.

Nakonec dorazili chlapci do vesnice Walton a s policejní stanicí Walton Lane přes silnici, která jim stála, zaváhali a vedli Bulgera po strmém břehu k železniční trati poblíž nepoužívaného vlakového nádraží Walton & Anfield, poblíž Anfield Cemetery, kde ho začali mučit.

Jeden z chlapců hodil do Bulgerova levého oka modrou modelovací barvu Humbrol, kterou ukradli už dříve. Kopali ho, vyrazili na něj a hodili na něj cihly a kameny. Baterie byly vloženy do Bulgerových úst a podle policie, některé baterie mohly být vloženy do jeho konečníku, i když tam nebyly nalezeny žádné. Nakonec chlapci upustili 10 kilogram (22 lb) železná tyč, která byla u soudu popsána jako železniční rybářská deska, na Bulgerovi. Udržel 10 zlomenin lebky v důsledku toho, že tyč zasáhla jeho hlavu. Alan Williams, patolog případu, uvedl, že Bulger utrpěl tolik zranění - celkem 42 -, že žádné nemohlo být izolováno jako smrtelná rána. Thompson a Venables položili Bulgera přes železniční tratě a zvážili jeho hlavu dolů sutí, v naději, že ho vlak zasáhne a jeho smrt bude vypadat jako nehoda. Když opustili scénu, jeho tělo bylo rozříznuto na polovinu vlakem. Bulgerovo oddělené tělo bylo objeveno o dva dny později 14. února. Forenzní patolog vypovídal, že zemřel předtím, než ho vlak zasáhl.

Policie měla podezření, že k zločinu existuje sexuální prvek, protože Bulgerovy boty, ponožky, kalhoty a spodky byly odstraněny. Zpráva patologa, která byla přečtena u soudu, zjistila, že Bulgerova předkožka byla násilně stažena. Když byli Thompson a Venables dotazováni na tento aspekt útoku detektivy a dětským psychiatrem Eileen Vizardovou, pár se zdráhal dát podrobnosti a také odmítl vložit některé z baterií do Bulgerova konečníku. Na jeho případném podmíněném rozhovoru psychiatrka Venables Susan Baileyová uvedla, že „návštěva a revize problému s Jonem jako dítětem a nyní jako adolescent nevede k trestnému činu žádný sexuální prvek.“

Policie rychle našla videozáznamy Bulgerova únosu z New Strand Shopping Center dvěma neznámými chlapci s nízkým rozlišením. Železniční nábřeží, na kterém bylo objeveno jeho tělo, bylo zdobeno stovkami kytic. Rodina jednoho chlapce, který byl zadržen pro výslech, ale následně propuštěn, musel uprchnout z města kvůli hrozbám vesničanů. Průlom nastal, když žena, když viděla mírně vylepšené obrazy dvou chlapců v národní televizi, poznala Venables, o kterém věděla, že ten den hrál s Thompsonem zákeřné. Kontaktovala policii a chlapci byli zatčeni.

Soudní řízení

Zatknouti

Skutečnost, že podezřelí byli tak mladí, přišla jako šok pro vyšetřující důstojníky v čele s detektivním superintendantem Albertem Kirbym z Merseyside Police. Brzy tiskové zprávy a policejní prohlášení odkazovaly na Bulgera, který byl viděn u „dvou mladých“ (což naznačuje, že vrahové byli teenageři), přičemž věk chlapců je obtížné zjistit z obrázků zachycených kamerovým systémem. Forenzní testy potvrdily, že oba chlapci měli na oděvu stejnou modrou barvu jako na Bulgerově těle. Oba měli na botách krev; krev na Thompsonově botě byla porovnána s Bulgerovou pomocí DNA testů. Vzorek modřin na pravé tváři Bulgera odpovídal rysům horní části boty, kterou nosil Thompson; značka barvy v špičce jedné z Venablesových bot naznačovala, že při kopnutí Bulgera musel použít „nějakou sílu“. O Thompsonovi se říká, že se zeptal policie, zda byl tento dvouletý pacient převezen do nemocnice, aby ho „znovu ožil“.

Každý z chlapců byl obviněn z vraždy Jamese Bulgera dne 20. února 1993 a dne 22. února 1993 se objevil u South Sefton Youth Court, kde byl ve vazbě čekán na soud. Po jejich zatčení a v průběhu mediálních záznamů o jejich soudu byli chlapci označováni jako „dítě A“ (Thompson) a „dítě B“ (Venables). Čekali na soud a byli drženi v bezpečných jednotkách, kde by byli nakonec odsouzeni k tomu, aby byli zadrženi na dobu neurčitou.

Soud

Během počátečních soudních vystoupení chlapců se shromáždilo až pět set demonstrantů u soudního soudu v South Sefton. Rodiče obviněných byli přemístěni do různých částí země a po hrozbě smrti ze strany bdělých převzali nové identity. Celé soudní řízení bylo zahájeno u korunního soudu v Prestonu dne 1. listopadu 1993 vedeno jako soudní proces pro dospělé s obviněnými v doku mimo jejich rodiče a soudce a soudní úředníky v právním řádu. Chlapci popírali obvinění z vraždy, únosu a pokusu o únos. Pokus o únos se vztahoval k incidentu v nákupním centru New Strand Shopping Center dříve 12. února 1993, v den Bulgerovy smrti. Thompson a Venables se pokusili odvádět dalšího dvouletého chlapce, ale chlapce matka jim to zabránila.

Každý chlapec seděl před soudem na vyvýšených židlích (aby mohli vidět z doku určeného pro dospělé) doprovázeného dvěma sociálními pracovníky. Ačkoli byli odděleni od svých rodičů, byli v dosahu dotyku, když se jejich rodiny zúčastnily soudu. Novinové příběhy informovaly o chování obžalovaných. Tyto aspekty byly později kritizovány Evropským soudem pro lidská práva, který v roce 1999 rozhodl, že nedostal spravedlivý proces tím, že byl souzen veřejně u soudu pro dospělé. Při soudním řízení hlavní prokurátor Richard Henriques QC úspěšně vyvrátil princip doli incapax, který předpokládá, že malé děti nemohou být právně odpovědné za své činy.

Thompson a Venables byly soudem považovány za schopné „zlomyslného uvážení“, což znamená schopnost jednat s trestním úmyslem, protože byli dostatečně zralí, aby pochopili, že dělají něco vážně špatného. Dětská psychiatrka Eileen Vizardová, která před soudem provedla rozhovor s Thompsonem, byla požádána u soudu, zda by věděl, jaký je rozdíl mezi správným a špatným, že bylo špatné odnést malé dítě od jeho matky a že bylo špatné způsobovat zranění dítěte. Vizard odpověděl: „Pokud jde o otázku pravděpodobnosti, myslím, že mohu odpovědět s jistotou.“ Vizard také řekl, že Thompson po útoku na Bulgera trpěl posttraumatickou stresovou poruchou. Susan Baileyová, forenzní psychiatrka z domácí kanceláře, která se dotazovala na Venables, jednoznačně řekla, že zná rozdíl mezi správným a špatným.

Thompson a Venables během soudního řízení nemluvili a případ proti nim byl do značné míry založen na více než 20 hodinách policejních rozhovorů s chlapci zaznamenaných na pásku, které byly přehrány u soudu. Thompson byl považován k převzal vedoucí roli v procesu únosu, ačkoli to bylo Venables kdo zřejmě zahájil myšlenku vzít Bulgera k železniční lince. Venables později popsal, jak se mu Bulgerovi líbilo, držel ho za ruku a nechal ho zvednout ho na meandrující cestě na místo jeho vraždy. Laurence Lee, který byl během soudu právním zástupcem Venables, později řekl, že Thompson byl jedním z nejděsivějších dětí, které kdy viděl, a přirovnal ho k Pied Piper. Po jeho vystoupení u soudu Venables svlékl oblečení a řekl: „Cítím Jamese jako dětský zápach.“ Státní obžaloba během soudního řízení připustila řadu exponátů, včetně krabice 27 cihel, krve obarveného krví, Bulgerových spodků a rezavé železné tyče popsané jako železniční rybářská deska. Patolog strávil 33 minut navrhováním zranění utrpěných Bulgerem; mnoho z nich na jeho nohy bylo způsobeno poté, co byl svlékl od pasu dolů. Poškození mozku bylo rozsáhlé a zahrnovalo krvácení.

Chlapci, kteří byli tehdy ve věku 11 let, byli shledáni vinnými z Bulgerovy vraždy u soudu v Prestonu dne 24. listopadu 1993 a stali se nejmladšími odsouzenými vrahy 20. století. Soudce, pan Justice Morland, řekl Thompsonovi a Venablesovi, že se dopustili zločinu „jedinečného zla a barbarství“... Podle mého názoru bylo vaše chování mazané a velmi zlé. “ Morland je odsoudil, aby byli zadrženi podle potěšení Jejího Veličenstva, s doporučením, aby byli drženi ve vazbě pro „velmi, velmi mnoho příštích let“, doporučující minimální dobu osmi let. Na konci soudního řízení soudce zrušil ohlašovací omezení a povolil propuštění jmen vrahů a řekl: „Udělal jsem to proto, že veřejný zájem přecenil zájem obžalovaných... Bylo zapotřebí informované veřejné debaty o zločinech spáchaných malými dětmi. “ Sir David Omand později toto rozhodnutí kritizoval a nastínil obtíže, které s ním při svém přezkumu probace probačním vyšetřováním případu proběhlo v roce 2010.

Krátce po soudním řízení a poté, co soudce doporučil minimální trest osmi let, lord Taylor z Gosfortha, vrchní soudce lorda, doporučil, aby oba chlapci sloužili minimálně deset let což by je učinilo způsobilými k propuštění v únoru 2003 ve věku 20 let. Redaktoři novin Sun podali petici s téměř 280 000 podpisy ministrovi vnitra Michaelu Howardovi ve snaze prodloužit čas strávený oběma chlapci ve vazbě. Tato kampaň byla úspěšná a v červenci 1994 Howard oznámil, že chlapci budou drženi ve vazbě po dobu nejméně patnácti let což znamená, že nebudou propuštěni do února 2008, do této doby jim bude 25 let.

Lord Donaldson kritizoval Howardův zásah a popsal zvýšenou sazbu jako „institucionalizovanou pomstu... [tím, že politik hraje do galerie.“ “ Zvýšená minimální doba byla v roce 1997 převrácena Snemovnou lordů, která pro ministra vnitra považovala za „nezákonné“ rozhodovat o minimálních trestech pro mladé pachatele. Vrchní soud a Evropský soud pro lidská práva od té doby rozhodli, že ačkoli parlament může stanovit minimální a maximální lhůty pro jednotlivé kategorie trestné činnosti, je odpovědností soudce, který má prospěch ze všech důkazů a argumentů z obou stíhání. a obhájce, stanovit minimální dobu v jednotlivých trestních věcech.

Tony Blair, tehdejší ministr stínů, přednesl projev ve Wellingboroughu, během kterého řekl: „Slyšeli jsme o zločinech, které jsou tak příšerné, že ve stejných proporcích vyvolávají hněv a nedůvěru... Jedná se o ošklivé projevy společnosti, která se nehodlá tohoto jména stát. “ Premiér John Major řekl, že „společnost musí trochu odsoudit a pochopit trochu méně“. Soudce Morland, uvedl, že vystavení násilným videům by mohlo povzbudit jednání Thompsona a Venablesů, ale to zpochybnil David Maclean, tehdejší ministr vnitra, který poukázal na to, že policie našla žádný důkaz spojující případ s „ video nasties “.

Některé britské bulvární noviny tvrdily, že útok na Bulgera byl inspirován filmem Dětská hra 3 a usiloval o zpřísnění pravidel pro „video nasties“. Během policejního vyšetřování vyšlo najevo, že Dětská hra 3 je jedním z filmů, které si otec Jon Venables pronajal v měsících před zabitím, ale nebylo prokázáno, že Venables to kdy sledoval. Jedna scéna ve filmu ukazuje, jak zlověstná panenka Chucky byla během paintballové hry postříkána modrou barvou. Detektiv Merseyside řekl: „Prošli jsme něco jako 200 titulů pronajatých rodinou Venablesů. Byli jste někteří, které byste nebo já nechtěli vidět, ale nic - žádná scéna, spiknutí nebo dialog - kde byste mohli položit prst na tlačítko zmrazení a říci, že to ovlivnilo chlapce, aby šel ven a spáchal vraždu. “ Inspektor Ray Simpson z Merseyside Police komentoval: „Pokud se chystáte spojit tuto vraždu s filmem, můžete ji také spojit s The Railway Children “. Zákon o trestním soudnictví a veřejném pořádku z roku 1994 objasnil pravidla týkající se dostupnosti určitých typů video materiálů pro děti.

Po soudu byl Thompson zadržen v Barton Moss Secure Care Center v Manchesteru. Venables byl zadržen ve Vardy House, malé osmilůžkové jednotce na zabezpečovací jednotce Red Bank v St. Helens na Merseyside. Tato místa nebyla veřejně známa až po chlapeckém propuštění. Podrobnosti o životě chlapců byly zaznamenány dvakrát denně na běžících listech a podepsány zaměstnancem, který je napsal. Záznamy byly uloženy v jednotkách a zkopírovány do úředníků v Whitehall. Chlapci byli učeni skrývat svá skutečná jména a zločin, který spáchali, což vedlo k tomu, že byli v jednotkách. Rodiče Venablesů pravidelně navštěvovali svého syna v Red Bank, stejně jako Thompsonova matka, každé tři dny, v Barton Moss. Chlapci dostali vzdělání a rehabilitaci; navzdory počátečním problémům se o tom, že Venables v Red Bank nakonec dosáhl dobrého pokroku, vedlo k tomu, že se tam držel celých osm let, a to i přesto, že zařízení bylo pouze jednotkou pro krátkodobý pobyt. Bylo však hlášeno, že oba chlapci trpí posttraumatickou stresovou poruchou, a zejména Venables řekl, že zažil noční můry a záblesky vraždy.

Odvolání a propuštění

V roce 1999 se právníci Thompson a Venables odvolali k Evropskému soudu pro lidská práva, že soudní řízení chlapců nebylo nestranné, protože byli příliš mladí na to, aby mohli sledovat řízení a rozumět soudu pro dospělé. Evropský soud zamítl jejich tvrzení, že soudní řízení bylo nelidské a ponižující zacházení, ale vyhověl jejich tvrzení, že jim bylo vzhledem k povaze soudního řízení zamítnuto spravedlivé jednání. Evropský soud také rozhodl, že zásah Michaela Howarda vedl k „vysoce nabité atmosféře“, což vyústilo v nespravedlivý rozsudek. Dne 15. března 1999 soud ve Štrasburku rozhodl 14 hlasy proti pěti, že došlo k porušení článku 6 Evropské úmluvy o lidských právech, pokud jde o spravedlivé soudní řízení s Thompsonem a Venablesem, a uvedl: „Veřejné soudní řízení v soud pro dospělé musí být v případě jedenáctiletého dítěte považován za přísně zastrašující postup. ““

V září 1999 se rodiče Bulgeru odvolali k Evropskému soudu pro lidská práva, ale nedokázali přesvědčit soud, že oběť trestného činu má právo podílet se na určení trestu pachatele. Evropský soudní případ vedl k novému Lordovi Lordovi Woolfovi, který přezkoumal minimální trest. V říjnu 2000 doporučil snížení tarifu z deseti na osm let dodal, že mladé pachatelské instituce jsou pro mladistvé „žíravou atmosférou“.

V červnu 2001, po šestiměsíčním přezkumu, podmíněný senát rozhodl, že kluci již nepředstavují hrozbu pro veřejnou bezpečnost a mohou být propuštěni, protože jejich minimální sazba vypršela v únoru téhož roku. Ministr vnitra David Blunkett toto rozhodnutí schválil a byl propuštěn o několik týdnů později na celoživotní licenci po výkonu osmi let. Oba muži „dostali nové identity a přestěhovali se na tajná místa v rámci programu„ ochrana svědků “.“ Toto bylo podpořeno výrobou pasů, čísel národního pojištění, osvědčení o kvalifikaci a lékařských záznamů. Blunkett přidal do své licence své vlastní podmínky a trval na tom, aby mu byly denně zasílány informace o jejich akcích.

Podmínky jejich propuštění obsahovaly následující: nesměli se navzájem kontaktovat ani Bulgerovu rodinu; bylo jim zakázáno navštěvovat region Merseyside; na ně mohou být uvaleny zákazy vycházení a musí se hlásit probačním úředníkům. Pokud by porušili pravidla nebo by byli považováni za riziko pro veřejnost, mohli by být vráceni do vězení. Po soudním řízení byl vydán soudní příkaz, který zabránil zveřejnění podrobností o Thompsonovi a Venablesovi. Celosvětový soudní příkaz zůstal v platnosti po jejich propuštění na podmínečné propuštění, takže jejich nové identity a umístění nemohly být zveřejněny. Blunkett prohlásil v roce 2001: „Příkaz byl vydán, protože existovala reálná a silná možnost, že by jejich životy byly ohroženy, pokud by byla známa jejich totožnost.“

Následující události

V měsících po soudu a po narození jejich druhého syna se manželství Bulgerových rodičů Ralph a Denise rozpadlo; rozvedli se v roce 1995. Denise si vzala Stuarta Ferguse a mají spolu dva syny. Ralph se také znovu oženil a má s jeho druhov manželkou tři dcery.

Pozorovatel odhalil, že jak Venables, tak Thompson prošli během svých trestů úrovně A. Dokument také řekl, jak právníci Bulgerovy rodiny konzultovali psychiatrické odborníky, aby předložili propouštěcímu panelu zprávu, která naznačovala, že Thompson je nediagnostikovaným psychopatem, a citoval jeho nedostatek lítosti během jeho soudu a zatčení. Zpráva byla nakonec zamítnuta. Nicméně, jeho nedostatek lítosti v té době, v ostrém kontrastu k Venables, vedl k značnému zkoumání od parole panelu. Po propuštění ztratili Thompson i Venables všechny stopy svých Liverpoolových přízvuků. V psychiatrické zprávě, připravené v roce 2000 před propuštěním Venables, byl popsán jako představující „triviální“ riziko pro veřejnost a nepravděpodobné, že se znovu zhorší. Šance na jeho úspěšnou rehabilitaci byly popsány jako „velmi vysoké“.

The Manchester Evening News zveřejňovaly podrobnosti, které naznačovaly jména zabezpečených institucí, ve kterých byly dvojice umístěny, což je v rozporu s příkazem proti publicitě, který byl obnoven počátkem roku 2001. V prosinci téhož roku byla papíru uložena pokuta £30,000 GBP za opovržení soudem a bylo jí uloženo zaplatit náklady £120,000 GBP.

Proti Thompsonovi nebo Venables nedošlo k žádné významné publikaci ani ostražitému jednání. Přesto Bulgerova matka Denise řekla, jak v roce 2004 obdržela tip z anonymního zdroje, který jí pomohl najít Thompsona. Když ho viděla, byla „ochromena nenávistí“ a nedokázala ho konfrontovat.

V dubnu 2007 dokumenty vydané podle zákona o svobodném přístupu k informacím potvrdily, že ministerstvo vnitra utratilo 13 000 GBP za soudní příkaz, aby zabránily zahraničnímu časopisu odhalit nové identity Thompsona a Venablese.

Dne 14. března 2008, odvolání zřídit červený balón Learner centrum v Merseyside v paměti James Bulger byl zahájen Denise Fergus, jeho matka a Esther Rantzen. Pamětní zahrada v Bulgerově paměti byla vytvořena v Základní škole Sacred Heart v jeho rodném městě Kirkby, ve které by se očekávalo, že by se zúčastnil, kdyby nebyl zavražděn.

V březnu 2010 zavolala anglická dětská komisařka Maggie Atkinsonová, aby zvýšila věk trestní odpovědnosti z deseti na dvanáct. Řekla, že vrahové Jamese Bulgera by měli podstoupit „programy“, aby jim pomohli otočit jejich životy, spíše než aby byli stíháni. Ministerstvo spravedlnosti tuto výzvu odmítlo s tím, že děti starší deseti let znaly rozdíl „mezi špatným chováním a závažným přestupkem“.

V dubnu 2010 byl 19 letému muži z ostrova Isle of Man udělen tříměsíční podmíněný trest za nepravdivé tvrzení ve zprávě na Facebooku, že jedním z jeho bývalých kolegů byl Robert Thompson. Náměstek nejvyššího soudního vykonavatele Alastair Montgomerie ve větě řekl, že teenager „tím, že vznesl obvinění,„ vystavil této osobě značné riziko vážné újmy “a„ v nebezpečném postavení “.

V březnu 2012 byl 26 letý muž z Chorley v Lancashire zatčen poté, co údajně založil skupinu na Facebooku s názvem „Co se stalo s Jamie Bulgerem, bylo kurva veselý.“ Mužův počítač byl zabaven pro další vyšetřování.

Dne 25. února 2013 generální prokuratura oznámila, že zahájí opovržení soudním řízením proti několika osobám, které údajně zveřejňovaly fotografie online ukazující Thompson nebo Venables jako dospělé. Mluvčí řekl: „Existuje mnoho různých obrázků, které cirkulují online a prohlašují, že jsou z Venables nebo Thompson; potenciálně nevinní jednotlivci mohou být nesprávně identifikováni jako jeden ze dvou mužů a vystaveni nebezpečí. Účelem tohoto nařízení a jeho vymáhání je tedy chránit nejen Venables a Thompson, ale také ty členy veřejnosti, kteří byli nesprávně označeni za jednoho ze dvou mužů. “

Dne 26. dubna 2013 byli dva muži po přiznání k pohrdání soudem devět měsíců odnětí svobody uveřejněním fotografií, o nichž tvrdili, že jsou z Venables a Thompson na Facebooku a Twitteru. Příspěvky vidělo 24 000 lidí. Podle právního korespondenta BBC Clive Colemana bylo účelem stíhání zajistit, aby veřejnost věděla, že uživatelé internetu podléhají také zákonu pohrdání.

Dne 27. listopadu 2013 obdržel muž z Liverpoolu čtrnáctiměsíční podmíněný trest odnětí svobody za zveřejnění obrázků na Twitteru, který požadoval, aby ukázal Venables.

Dne 14. července 2016 byla žena z Margate v Kentu uvězněna na tři roky poté, co poslala zprávy Twitteru Bulgerově matce, ve které vystupovala jako jeden z jeho zabijáků a jeho ducha. Trest byl snížen na roky na odvolání.

Dne 25. října 2016 byl muž po dobu 26 týdnů uvězněn za pronásledování Denise Fergus. Již dříve dostal varování policie za pronásledování v roce 2008.

Dne 31. ledna 2019 se muž a žena přiznali k nejvyššímu soudu za provinění u osmi pohrdání soudními delikty poté, co připustili zveřejnění fotografií na sociálních médiích, o nichž tvrdili, že jsou identifikovatelní Venables. Oba dostali podmíněný trest odnětí svobody.

Dne 13. března 2019 dostala herečka Tina Malone osmiměsíční podmíněný trest odnětí svobody za zveřejnění identity Venables na Facebooku.

Pozdnější život Jon Venables

Vztahy a další přestupky

Krátce před jeho propuštěním v roce 2001, když byl ve věku 17 let, byl údajně Venables měl sex s ženou, která pracovala na zabezpečené jednotce Rudé banky, kde byl držen. V dubnu 2011 byla tato obvinění následkem jeho uvěznění v roce 2010 nastíněna v článku časopisu Sunday Times, který napsal David James Smith, který sledoval případ Bulgera od soudu v roce 1993, a znovu později v dokumentárním filmu BBC s názvem Jon Venables. : Co se pokazilo? Zaměstnankyně byla obviněna ze sexuálního přestupku a pozastavena; nikdy se nevrátila do práce v Red Bank. Mluvčí městské rady St Helens popřel, že incident byl zakryt, a řekl: „Všechna obvinění byla důkladně vyšetřena nezávislým týmem na příkazy ministerstva vnitra a předsedal mu Arthur de Frischling, guvernér vězení v důchodu.“ Venables začal žít samostatně v březnu 2002. O něco později začal vztah se ženou, která měla pětileté dítě. Není známo, zda Venables již začal stahovat dětskou pornografii v době datování ženy, ačkoli popírá, že by se s dítětem setkal. V roce 2005, když byl Venables 23 let, se jeho probační úředník setkal s další jeho přítelkyní, která měla 17 let. Po několika „mladých přítelkyních“ se předpokládalo, že Venables měl opožděné dospívání. Po období zjevně omezeného dohledu začal Venables nadměrně pít, brát drogy, stahovat dětskou pornografii a navštěvovat Merseyside (porušení jeho licence). V roce 2008 nový probační úředník poznamenal, že strávil „hodně volného času“ hraním videoher a na internetu. V září téhož roku byl Venables zatčen pro podezření ze spiknutí po boji mimo noční klub; on prohlašoval, že on se choval v sebeobraně a obvinění byla později klesl poté, co on souhlasil, že jde na kurs povědomí o alkoholu. O tři měsíce později bylo shledáno, že vlastní kokain; byl vystaven zákazu vycházení. Venables dvakrát odhalil svou skutečnou identitu příteli.

2010 odnětí svobody

Dne 2. března 2010 ministerstvo spravedlnosti odhalilo, že Jon Venables byl vrácen do vězení za nespecifikované porušení podmínek jeho povolení k propuštění. Ministr spravedlnosti Jack Straw uvedl, že Venables byl vrácen do vězení kvůli „extrémně závažným obviněním“, a prohlásil, že „není schopen poskytnout další podrobnosti o důvodech návratu Jon Venables do vazby, protože to nebylo ve veřejném zájmu“ udělat to tak." 7. března byl Venables vrácen do vězení obviněného z trestných činů dětské pornografie.

Ve svém prohlášení ze dne 8. března 2010 poslanecký klub Jack Straw zopakoval, že „není v zájmu spravedlnosti“ odhalit důvod, proč byl Venables vrácen do vazby. Baronka Butler-Sloss, soudce, který se v roce 2001 rozhodl udělit anonymitu Venablesů, varoval, že pokud bude odhalena jeho nová identita, může být zabit.

Bulgerova matka, Denise Fergusová, řekla, že se zlobila, že jí parole board neřekla, že Venables byl vrácen do vězení, a vyzvala k odstranění jeho anonymity, pokud byl obviněn ze zločinu. Mluvčí ministerstva spravedlnosti uvedl, že existuje celosvětový příkaz proti zveřejnění umístění vraha nebo nové identity.

Venablesův návrat do vězení oživil falešné tvrzení, že muž z Fleetwood, Lancashire, byl Jon Venables. Nárok byl nahlášen a zamítnut v září 2005 ale znovu se objevil v březnu 2010, kdy byl široce distribuován prostřednictvím SMS zpráv a Facebooku.  

Hlavní inspektor Tracie O'Gara z Lancashire Constabulary uvedl: „Jednotlivec, který byl před čtyřmi a půl lety terčem, nebyl Jon Venables a nyní opustil oblast.“

Dne 21. června 2010 byl Venables obviněn z držení a distribuce neslušných obrazů dětí. Údajně si stáhl 57 neslušných obrazů dětí za období 12 měsíců do února 2010 a umožnil ostatním lidem přístup k souborům prostřednictvím sítě typu peer-to-peer. Venables čelil dvěma poplatkům podle zákona o ochraně dětí z roku 1978. Dne 23. července 2010 se Venables objevil na soudním jednání ve Staré Bailey prostřednictvím videonahrávky, viditelné pouze pro soudce projednávajícího případ. Vyzval se k obvinění ze stahování a distribuce dětské pornografie a byl odsouzen na dva roky odnětí svobody.

Při soudním jednání vyšlo najevo, že Venables představoval v online chatovacích místnostech jako 35 letá Dawnie „Dawnie“ Smithová, vdaná žena z Liverpoolu, která se chlubila zneužíváním své osmileté dcery v naději, že získá další dětská pornografie. Venables kontaktoval svého probačního úředníka v únoru 2010 a obával se, že jeho nová identita byla na jeho pracovišti ohrožena. Když důstojník dorazil do svého bytu, Venables se pokoušel odstranit nebo zničit hard drive svého počítače nožem a otvírákem na konzervy. Podezření důstojníka bylo vzbudeno a počítač byl odebrán k vyšetření vedoucímu k objevu dětské pornografie, která zahrnovala děti ve věku dvou, které byly znásilněny dospělými a pronikavé znásilnění děti mezi sedm nebo osm let.

Soudce, pan Justice Bean, rozhodl, že Venablesova nová identita nemůže být odhalena, ale média měla možnost oznámit, že v době svého zatčení žil v Cheshire. Vrchní soud také slyšel, že Venables byl zatčen pro podezření ze spiknutí v září 2008 v důsledku opilého pouličního boje s jiným mužem. Později téhož roku byl varován kvůli držení kokainu.

V listopadu 2010 při přezkumu případu ze strany Národní probační služby, který provedl Sir David Omand, bylo zjištěno, že probační úředníci nemohli bránit Venablesovi ve stahování dětské pornografie. Harry Fletcher, pomocný generální tajemník Národní asociace probačních úředníků, poznamenal, že pouze 24hodinový dohled by zabránil Venablesovi stáhnout tento materiál.

Venables byl způsobilý k podmíněnému propuštění v červenci 2011. Dne 27. června 2011 rada pro podmínečné propuštění rozhodla, že Venables zůstane ve vazbě a že jeho propuštění nebude znovu posuzováno alespoň další rok.

Dne 4. května 2011 bylo oznámeno, že Venablesovi bude znovu přidělena nová identita, která bude následovat po tom, co bylo označeno jako „závažné porušení bezpečnosti“, které odhalilo totožnost, kterou používal před svým uvězněním v roce 2010. Podrobnosti o porušení nelze z právních důvodů nahlásit. Mluvčí ministerstva spravedlnosti uvedl: „Taková změna identity je extrémně vzácná a je poskytována pouze tehdy, když policie vyhodnotí, že existují jasné a důvěryhodné důkazy o přetrvávajícím ohrožení života pachatele při propuštění do komunity.“ K incidentu došlo poté, co muž z Exeteru zveřejnil fotografie na webových stránkách věnovaných identifikaci pedofilů, údajně ukazujících Venables jako dospělého a uvádějící jeho jméno.

2013 propouštění

V listopadu 2011 bylo oznámeno, že úředníci se rozhodli, že Venables zůstane ve vězení v dohledné budoucnosti, protože pokud bude propuštěn, pravděpodobně odhalí svou skutečnou totožnost. Mluvčí ministerstva spravedlnosti odmítl komentovat zprávy. Dne 4. července 2013 bylo oznámeno, že Rada pro podmíněné propuštění pro Anglii a Wales schválila propuštění Venables. Dne 3. září 2013 bylo oznámeno, že Venables byl propuštěn z vězení.

Dne 23. listopadu 2017 bylo oznámeno, že Venables byl znovu vzat zpět do vězení za držení snímků zneužívajících děti. Ministerstvo spravedlnosti odmítlo komentovat zprávy. Dne 5. ledna 2018 byl Venables obviněn z blíže neurčených trestných činů týkajících se neslušných obrazů dětí.

Dne 7. února 2018 se Venables podruhé přiznal k držení neslušných obrazů dětí. Vyzval se vinným prostřednictvím videonahrávky ke třem obviněním z toho, že dělal neslušné obrazy dětí a jednoho z majitelů pedofilních manuálů. Připustil, že má v držení 392 snímků z dětské pornografie kategorie A, 148 kategorie B a 630 kategorie C, a byl odsouzen na tři roky a čtyři měsíce vězení. Rada pro podmíněný trest rozhodne, zda jej na konci trestu propustí.

2019 odmítnuta právní výzva k odstranění anonymity

Dne 4. března 2019 ztratil Bulgerův otec Ralph právní výzvu, aby zrušil celoživotní pořádek a ochránil anonymitu Venablesů. Soudce sir Andrew McFarlane žádost zamítl s tím, že „jedinečně notoricky známá“ povaha případu znamená, že „existuje silná možnost, ne-li pravděpodobnost, že pokud by byla známa jeho totožnost, byl by pronásledován, což by vedlo k hrobu a možná fatálnímu důsledky. “

Potenciální přesídlení v zahraničí

Na konci června 2019 bylo oznámeno, že britští představitelé zvažovali přesídlení Venables buď v Kanadě, Austrálii nebo na Novém Zélandu kvůli vysokým nákladům na ochranu jeho anonymity. Britské úřady údajně utratily 65 000 GBP za právní poplatky, aby udržely Venablesovu identitu v tajnosti. V reakci na mediální zpravodajství novozélandský premiér Jacinda Ardern poznamenal, že Venables by potřeboval výjimku podle imigračního zákona a že by se neměl „obtěžovat“.

V populární kultuře

V červnu 2007 byla z obchodů ve Velké Británii stažena počítačová hra založená na televizním seriálu Zákon a pořádek s názvem Law & Order: Double or Nothing (vyrobeno v roce 2003) na základě zpráv, že obsahovala obraz Bulgera. Snímek, o který se jedná, je CCTV rámec Bulgera, který odvedli jeho vrahové, Thompson a Venables. Scéna ve hře zahrnuje počítačem generovaný detektiv poukazující na obrázek, který má představovat fiktivní únos dítěte, který je hráč požádán, aby prozkoumal. Bulgerova rodina, spolu s mnoha dalšími, si stěžovali a hra byla následně stažena jeho britským distributorem, GSP. Vývojář hry Legacy Interactive vydal prohlášení, ve kterém se omluvil za zařazení obrázku do hry; podle prohlášení bylo užívání obrazu „neúmyslné“ a stalo se „bez znalosti zločinu, ke kterému došlo ve Velké Británii a bylo ve Spojených státech minimálně zveřejněno“.

V roce 2008 švédský dramatik Niklas Rådström použil přepisy rozhovorů z výslechů s vrahy a jejich rodinami k obnovení příběhu. Jeho hra, Monsters, se otevřela smíšeným recenzím v divadle Arcola v Londýně v květnu 2009.

V srpnu 2009 využila australská Seven Network skutečné záběry únosu k propagaci svého zločineckého dramatu City Homicide. Použití záznamu bylo kritizováno Bulgerovou matkou a Seven se omluvil. Dne 24. srpna 2009 se spoluhostitelé na Sevenově snídaňové show <i>Sunrise</i> zeptali, zda zabijáci nyní žijí v Austrálii, a to ve zjevném spojení s epizodou City Homicide z tohoto týdne. Následující den odpověděli na otázku a sdělili popření australské vlády, že vrahové byli usazeni v zemi.

Děj v Hollyoaks, který má začít v prosinci 2009, byl zrušen poté, co tvůrci dali Bulgerově matce Denise Fergusové speciální promítání. Děj měl představovat Lorettu Jonesovou a její přítelkyni Chrissy, která dostala nové identity před příjezdem do vesnice, poté, co byla usvědčena z vraždy dítěte ve věku 12 let.

Kritický teoretik Terry Eagleton představil svou knihu 2010 Zlo s příběhem vraždy Bulgera.

V lednu 2019 byl krátký film Detainment nominován na cenu Best Live Action Short Film na 91. ceny akademie. Film je založen na přepisech policejních rozhovorů s Thompsonem a Venablesem po jejich zatčení. Nominace byla kritizována Bulgerovou matkou, která nebyla před propuštěním filmu konzultována. Bulgerova matka rozešla petici za odstranění filmu z nominací. Režisér filmu Vincent Lambe uvedl, že film nestáhne a uvedl, že „by to pokazilo účel výroby filmu“.

Související články

• Smrt Silje Redergårda
• Edlingtonské útoky
• Eric Smith
• Mary Bell
• Případ vraždy Parker-Hulme
• Vražda Ana Kriégel

Externí odkazy

• Knihovna zločinů: Vražda Jamese Bulgera
• Jak případ Edlington následuje kurz vydlážděný Bulger trial BBC News, 22. ledna 2010
• Vzpomínky klíčových lidí zapojených do Bulgerova soudu, o deset let později. The Guardian, 6. února 2003.
• „James by teď měl 18 let - bolest, že ho ztratím, nikdy nezmizí“ Pozorovatel, 2. března 2008
• Michael Jackson's Heal The World uvolnil podporu nového centra Liverpool James Bulger pro šikanované děti Liverpool Daily Post, 8. října 2009
• Otec Jamese Bulgera o přežití 20 let zármutku BBC News, 12. února 2013.
• Williams, Zoe. " Jon Venables: jak se změnilo a zpevnilo postoje vůči kriminalitě." Strážce. 5. července 2013.
• Freeman-Powell, Šamaan. „ Právní dilema udělování anonymity dětských zabijáků “ BBC News, 18. dubna 2019.