Teddy Riner: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Zoner60 (diskuse | příspěvky)
link
typo, aktualizace
Řádek 50: Řádek 50:
{{Medaile|2|[[Mistrovství světa bez rozdílu vah v judu 2010|MSbrv 2010]]|bez rozdílu vah}}
{{Medaile|2|[[Mistrovství světa bez rozdílu vah v judu 2010|MSbrv 2010]]|bez rozdílu vah}}
}}
}}
'''Teddy Riner''' ([[7. duben|7. dubna]] [[1989]] [[Les Abymes]], [[Guadeloupe]]) je francouzský [[zápas]]ník – [[judo|judista]] afro-karibského původu. Je majitelem zlatých olympijských medailí z let [[2012]] a 2016. Je osminásobným mistrem světa v těžké váze.
'''Teddy Riner''' ([[7. duben|7. dubna]] [[1989]] [[Les Abymes]], [[Guadeloupe]]) je francouzský [[zápas]]ník – [[judo|judista]] afro-karibského původu. Je majitelem zlatých olympijských medailí z let [[2012]] a 2016. Je osminásobným mistrem světa v těžké váze. V letech 2010 – 2020 nepřetržitě neprohrál ve 154 soutěžních zápasech.


== Sportovní kariéra ==
== Sportovní kariéra ==
S judem začínal v 5 letech v pařížské čtvrti [[Quartier de la Chapelle]]. Do svých 15 let se připravoval v klubu Bolivar pod vedením Alaina Perriota. V mládí se věnoval několika kolektivním sportům, především [[basketbal]]u. Kvůli individuálnímu zaměření však zvolil judo. Vrcholově se začal judu věnovat v pařížském tréninkovém centru mládeže INSEP. Členem širší francouzské reprezentace se stal v roce [[2006]]. V roce [[2007]] přestoupil do profesionálního klubu Lagardère Paris Racing, kde se připravoval pod trenérskou dvojicí [[Patrick Rosso]], [[Stéphane Frémont]] a dosáhl prvních mezinárodních úspěchů. Po [[letní olympijské hry 2008|olympijských hrách v Pekingu]] přestoupil do klubu v [[Levallois-Perret]], kde se připravuje pod vedením trenérské dvojice [[Christian Chaumont]], [[Benoît Campargue]].
S judem začínal v 5 letech v pařížské čtvrti [[Quartier de la Chapelle]]. Do svých 15 let se připravoval v klubu Bolivar pod vedením Alaina Perriota. V mládí se věnoval několika kolektivním sportům, především [[basketbal]]u. Kvůli individuálnímu zaměření však zvolil judo. Vrcholově se začal judu věnovat v pařížském tréninkovém centru mládeže INSEP. Členem širší francouzské reprezentace se stal v roce [[2006]]. V roce [[2007]] přestoupil do profesionálního klubu Lagardère Paris Racing, kde se připravoval pod trenérskou dvojicí [[Patrick Rosso]], [[Stéphane Frémont]] a dosáhl prvních mezinárodních úspěchů. Po [[letní olympijské hry 2008|olympijských hrách v Pekingu]] přestoupil do klubu v [[Levallois-Perret]], kde se připravuje pod vedením trenérské dvojice [[Christian Chaumont]], [[Benoît Campargue]].


Se svými rozměry (výška 204 cm, váha mírně pod 130 kg) poutal od dorosteneckých let pozornost trenérů. Jeho mimořádné silové dispozice byly podpořeny i schopností na sobě tvrdě pracovat a vůlí vítězit. Rinerovo judo se vyznačuje taktickým pojetím boje. Kritika na toto často poukazuje, že ve srovnání s fenomenálními japonskými judisty [[Jasuhiro Jamašita|Jamašitou]] a [[Kósei Inoue|Inouem]] je jeho judo je divácky neatraktivní až nudné. Po zisku zlaté olympijské medaile na [[letní olympijské hry 2012|olympijských hrách v Londýně]] v roce [[2012]] však své pojetí boje zatraktivnil. Především po technické stránce vyspěl a svým dominantním pravým úchopem soupeře hází technikami uči-mata a o-soto-gari. V roce [[2016]] obhájil zlatou olympijskou medaili na [[letní olympijské hry 2016|olympijských hrách v Riu]]. Své soupeře si tradičně hlídal v úchopu a zaváhal pouze jednou, když se pod něj dostal v semifinále Izraelec [[Ori Sason]] technikou sode-curikomi-goši.
Se svými rozměry (výška 204 cm, váha mírně pod 130 kg) poutal od dorosteneckých let pozornost trenérů. Jeho mimořádné silové dispozice byly podpořeny i schopností na sobě tvrdě pracovat a vůlí vítězit. Rinerovo judo se vyznačuje taktickým pojetím boje. Kritika na toto často poukazuje, že ve srovnání s fenomenálními japonskými judisty [[Jasuhiro Jamašita|Jamašitou]] a [[Kósei Inoue|Inouem]] je jeho judo divácky neatraktivní až nudné. Po zisku zlaté olympijské medaile na [[letní olympijské hry 2012|olympijských hrách v Londýně]] v roce [[2012]] však své pojetí boje zatraktivnil. Především po technické stránce vyspěl a svým dominantním pravým úchopem soupeře hází technikami uči-mata a o-soto-gari. V roce [[2016]] obhájil zlatou olympijskou medaili na [[letní olympijské hry 2016|olympijských hrách v Riu]]. Své soupeře si tradičně hlídal v úchopu a zaváhal pouze jednou, když se pod něj dostal v semifinále Izraelec [[Ori Sason]] technikou sode-curikomi-goši.


Rinorova fyzická, taktická a v&nbsp;současné době i&nbsp;technická vyspělost je zárukou pravidelného přísunu zlatých medailí pro francouzské judo. Riner v&nbsp;těžké váze neprohrál od [[letní olympijské hry 2008|olympijských her v&nbsp;Pekingu]] v&nbsp;roce [[2008]], kde psychicky nezvládl taktický duel s&nbsp;Uzbekem [[Abdulla Tangriev|Tangrievem]] na šido. V&nbsp;soutěžním zápase prohrál naposledy 13.09.2010 v&nbsp;neolympijské a dnes již sporadicky vypisované soutěži bez rozdílu vah s&nbsp;Japoncem [[Daiki Kamikawa|Daiki Kamikawou]]. Vyrovnaný zápas tehdy rozhodli sudí praporky při hantei v&nbsp;Kamikawův prospěch 2:1. Riner nesl prohru těžce a jako křivdu.<ref>http://www.channelnewsasia.com/stories/afp_sports/view/1080984/1/.html</ref>
Rinerova fyzická, taktická a v&nbsp;současné době i&nbsp;technická vyspělost je zárukou pravidelného přísunu zlatých medailí pro francouzské judo. Riner v&nbsp;těžké váze neprohrál od [[letní olympijské hry 2008|olympijských her v&nbsp;Pekingu]] v&nbsp;roce [[2008]], kde psychicky nezvládl taktický duel s&nbsp;Uzbekem [[Abdulla Tangriev|Tangrievem]] na šido. V&nbsp;soutěžním zápase prohrál naposledy 13. září 2010 v&nbsp;neolympijské a dnes již sporadicky vypisované soutěži bez rozdílu vah s&nbsp;Japoncem [[Daiki Kamikawa|Daiki Kamikawou]]. Vyrovnaný zápas tehdy rozhodli sudí praporky při hantei v&nbsp;Kamikawův prospěch 2:1. Riner nesl prohru těžce a jako křivdu.<ref>http://www.channelnewsasia.com/stories/afp_sports/view/1080984/1/.html</ref>


Největším omezením pro Rinera jsou zranění, kvůli kterým musel několikrát vynechat turnaj mistrovství Evropy. Své starty na turnajích si pečlivě vybírá. Turnaje světového poháru pravidelně vynechává.
Největším omezením pro Rinera jsou zranění, kvůli kterým musel několikrát vynechat turnaj mistrovství Evropy. Své starty na turnajích si pečlivě vybírá. Turnaje světového poháru pravidelně vynechává. V roce 2019 se vrátil na tatami po dvacetiměsíční pauze a absolvoval turnaje v [[Montreal]]u a [[Brasília|Brasílii]], které vyhrál. [[Mistrovství světa v judu 2019|Mistrovství světa v Tokiu]] však vynechal. Na grandslamu v [[Paříž]]i 9. února 2020 po více než devíti letech a 154 zápasech skončila jeho vítězná série bez porážky. V osmifinále prohrál v prodloužení s Japoncem [[Kokoro Kageura|Kokoro Kageurou]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| autor1 = ČTK, iDNES.cz
| titul = Vítězná série hvězdného judisty Rinera po 154 zápasech skončila
| periodikum = iDNES.cz
| datum_vydání = 2020-02-09
| url = https://www.idnes.cz/sport/ostatni/judo-teddy-riner-konec-vitezna-serie.A200209_155424_sporty_rou
| datum_přístupu = 2020-02-14
}}</ref>


=== Vítězství ===
=== Vítězství ===

Verze z 14. 2. 2020, 09:21

Teddy Riner
Teddy Riner
Osobní informace
Rodné jménoTeddy Pierre-Marie Riner
Datum narození7. dubna 1989 (35 let)
Místo narozeníLes Abymes, FrancieFrancie Francie
StátFrancie
Výška204 cm
Sportovní informace
Klub / DojoJC Bolivar (zač.)
Lagardère Paris Racing
Levallois-Perret (od 2009)
Paris Saint-Germain (od 2017)
TrenéřiAlain Perriot (zač.)
Patrick Rosso
Stéphane Frémont
Christian Chaumont (od 2009)
Benoît Campargue (od 2009)
Kategorietěžká váha
Úchoppravý
Oblíbená technikao-soto-gari, harai-goši, uči-mata, sumi-gaeši
Účast na LOH2008, 2012, 2016
Údaje v infoboxu aktuální k září 2017
Přehled medailí
Olympijské kruhy Judo na LOH
zlato LOH 2012 těžká váha
zlato LOH 2016 těžká váha
bronz LOH 2008 těžká váha
Mistrovství světa v judu
zlato MS 2007 těžká váha
zlato MS 2009 těžká váha
zlato MS 2010 těžká váha
zlato MS 2011 těžká váha
zlato MS 2013 těžká váha
zlato MS 2014 těžká váha
zlato MS 2015 těžká váha
zlato MS 2017 těžká váha
Mistrovství Evropy v judu
zlato ME 2007 těžká váha
zlato ME 2011 těžká váha
zlato ME 2013 těžká váha
zlato ME 2014 těžká váha
zlato ME 2016 těžká váha
MS v judu - bez rozdílu vah
zlato MSbrv 2008 bez rozdílu vah
zlato MSbrv 2017 bez rozdílu vah
stříbro MSbrv 2010 bez rozdílu vah

Teddy Riner (7. dubna 1989 Les Abymes, Guadeloupe) je francouzský zápasníkjudista afro-karibského původu. Je majitelem zlatých olympijských medailí z let 2012 a 2016. Je osminásobným mistrem světa v těžké váze. V letech 2010 – 2020 nepřetržitě neprohrál ve 154 soutěžních zápasech.

Sportovní kariéra

S judem začínal v 5 letech v pařížské čtvrti Quartier de la Chapelle. Do svých 15 let se připravoval v klubu Bolivar pod vedením Alaina Perriota. V mládí se věnoval několika kolektivním sportům, především basketbalu. Kvůli individuálnímu zaměření však zvolil judo. Vrcholově se začal judu věnovat v pařížském tréninkovém centru mládeže INSEP. Členem širší francouzské reprezentace se stal v roce 2006. V roce 2007 přestoupil do profesionálního klubu Lagardère Paris Racing, kde se připravoval pod trenérskou dvojicí Patrick Rosso, Stéphane Frémont a dosáhl prvních mezinárodních úspěchů. Po olympijských hrách v Pekingu přestoupil do klubu v Levallois-Perret, kde se připravuje pod vedením trenérské dvojice Christian Chaumont, Benoît Campargue.

Se svými rozměry (výška 204 cm, váha mírně pod 130 kg) poutal od dorosteneckých let pozornost trenérů. Jeho mimořádné silové dispozice byly podpořeny i schopností na sobě tvrdě pracovat a vůlí vítězit. Rinerovo judo se vyznačuje taktickým pojetím boje. Kritika na toto často poukazuje, že ve srovnání s fenomenálními japonskými judisty Jamašitou a Inouem je jeho judo divácky neatraktivní až nudné. Po zisku zlaté olympijské medaile na olympijských hrách v Londýně v roce 2012 však své pojetí boje zatraktivnil. Především po technické stránce vyspěl a svým dominantním pravým úchopem soupeře hází technikami uči-mata a o-soto-gari. V roce 2016 obhájil zlatou olympijskou medaili na olympijských hrách v Riu. Své soupeře si tradičně hlídal v úchopu a zaváhal pouze jednou, když se pod něj dostal v semifinále Izraelec Ori Sason technikou sode-curikomi-goši.

Rinerova fyzická, taktická a v současné době i technická vyspělost je zárukou pravidelného přísunu zlatých medailí pro francouzské judo. Riner v těžké váze neprohrál od olympijských her v Pekingu v roce 2008, kde psychicky nezvládl taktický duel s Uzbekem Tangrievem na šido. V soutěžním zápase prohrál naposledy 13. září 2010 v neolympijské a dnes již sporadicky vypisované soutěži bez rozdílu vah s Japoncem Daiki Kamikawou. Vyrovnaný zápas tehdy rozhodli sudí praporky při hantei v Kamikawův prospěch 2:1. Riner nesl prohru těžce a jako křivdu.[1]

Největším omezením pro Rinera jsou zranění, kvůli kterým musel několikrát vynechat turnaj mistrovství Evropy. Své starty na turnajích si pečlivě vybírá. Turnaje světového poháru pravidelně vynechává. V roce 2019 se vrátil na tatami po dvacetiměsíční pauze a absolvoval turnaje v Montrealu a Brasílii, které vyhrál. Mistrovství světa v Tokiu však vynechal. Na grandslamu v Paříži 9. února 2020 po více než devíti letech a 154 zápasech skončila jeho vítězná série bez porážky. V osmifinále prohrál v prodloužení s Japoncem Kokoro Kageurou.[2]

Vítězství

  • 2008 – 1× světový pohár (Paříž)
  • 2009 – 1× světový pohár (Paříž)
  • 2010 – 2× světový pohár (Paříž, Lisabon), turnaj mistrů (Suwon)
  • 2011 – 1× světový pohár (Paříž), turnaj mistrů (Baku)
  • 2012 – 2× světový pohár (Paříž, Lisabon)
  • 2013 – 1× světový pohár (Paříž)
  • 2014 – 1× světový pohár (Čedžu)
  • 2015 – 2× světový pohár (Čching-tao, Čedžu), turnaj mistrů (Rabat)
  • 2016 – 1× světový pohár (Samsun)

Výsledky

Váhové kategorie

Turnaj 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28
těžká váha
Olympijské hry 3. 1. 1.
Mistrovství světa 1. 1. 1. 1. 1. 1. 1. 1.
Evropské hry
Mistrovství Evropy 1. 1. 1. 1. 1.
MS juniorů 1. 1.
ME juniorů 3. 1.

Bez rozdílu vah

Turnaj 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28
Mistrovství světa 1. 2. 1.

Podrobnější výsledky

Olympijské hry

Rok Kategorie 1/64 1/32 1/16 čtvrtfinále semifinále finále o bronz opravy opravy
LOH 2008 těžká váha volný los výhra
Tunisko A. Chedly
výhra
Kazachstán J. Ichsangalijev
prohra
Uzbekistán A. Tangriev
výhra
Gruzie L. Gudžedžijani
výhra
Brazílie J. Schlittler
výhra
Německo A. Tölzer
LOH 2012 těžká váha × výhra
Polsko J. Wojnarowicz
výhra
Tunisko F. Jaballah
výhra
Kuba O. Braison
výhra
Jižní Korea Kim S.-M.
výhra
Rusko A. Michajlin
LOH 2016 těžká váha × volný los výhra
Alžírsko M. A. Tayeb
výhra
Brazílie R. Silva
výhra
Izrael O. Sason
výhra
Japonsko H. Harasawa

Mistrovství světa

Rok Kategorie 1/64 1/32 1/16 čtvrtfinále semifinále finále
MS 2007 těžká váha volný los výhra
Japonsko Kósei Inoue
výhra
Bělorusko Jurij Rybak
výhra
Německo Tino Bierau
výhra
Čína Wei Siang-ťün
výhra
Rusko Tamerlan Tmenov
MS 2009 těžká váha volný los výhra
Lotyšsko Vladimir Osnač
výhra
Bulharsko Ivan Iliev
výhra
Estonsko Martin Padar
výhra
Litva Marius Paškevičius
výhra
Kuba Oscar Braison
MS 2010 těžká váha výhra
Jižní Korea Kim Su-hwan
výhra
Čínská Tchaj-pej Lin Jou-cheng
výhra
Rusko Dmitrij Stěrchov
výhra
Brazílie Rafael Silva
výhra
Japonsko Kazuhiko Takahaši
výhra
Německo Andreas Tölzer
MS 2011 těžká váha výhra
Brazílie Daniel Hernandes
výhra
Německo Robert Zimmermann
výhra
Mongolsko Namsrajdžavyn Bacúri
výhra
Maďarsko Barna Bor
výhra
Jižní Korea Kim Song-min
výhra
Německo Andreas Tölzer
MS 2013 těžká váha × výhra
Tádžikistán Mukhamadmurod Abdurakhmonov
výhra
Bělorusko Alexandr Vachovjak
výhra
Kuba Oscar Braison
výhra
Gruzie Adam Okruašvili
výhra
Brazílie Rafael Silva
MS 2014 těžká váha × výhra
Izrael Ori Sason
výhra
Česko Michal Horák
výhra
Rusko Renat Saidov
výhra
Brazílie Rafael Silva
výhra
Japonsko Rjú Šičinohe
MS 2015 těžká váha volný los výhra
Estonsko Juhan Mettis
výhra
Kyrgyzstán Jurij Krakoveckij
výhra
Německo André Breitbarth
výhra
Jižní Korea Kim Song-min
výhra
Japonsko Rjú Šičinohe
MS 2017 těžká váha výhra
Egypt Majsara Nager
výhra
Mongolsko Ölzíbajaryn Düürenbajar
výhra
Ekvádor Freddy Figueroa
výhra
Francie Rafael Silva
výhra
Gruzie Guram Tušišvili
výhra
Brazílie David Moura

Mistrovství světa - bez rozdílu vah

Rok 1/128 1/64 1/32 1/16 čtvrtfinále semifinále finále
MS 2008 × volný los výhra
Uzbekistán Adyldžan Tulendybajev
výhra
Japonsko Johei Takai
výhra
Nizozemsko Grim Vuijsters
výhra
Polsko Grzegorz Eitel
výhra
Rusko Alexandr Michajlin
MS 2010 volný los výhra
Konžská demokratická republika Mushi Ndibu
W
Peru Carlos Zegarra
výhra
Estonsko Martin Padar
výhra
Japonsko Kazuhiko Takahaši
výhra
Japonsko Hiroki Tačijama
prohra
Japonsko Daiki Kamikawa
MS 2011 nestartoval
MS 2017 × výhra
Kyrgyzstán Jurij Krakoveckij
výhra
Gruzie Guram Tušišvili
výhra
Tunisko Faicel Jaballah
výhra
Mongolsko Battulgyn Temüülen
výhra
Kuba Andy Granda
výhra
Belgie Toma Nikiforov

Mistrovství Evropy

Rok Kategorie 1/32 1/16 čtvrtfinále semifinále finále
ME 2007 těžká váha volný los výhra
Litva Marius Paškevičius
výhra
Německo Andreas Tölzer
výhra
Slovinsko Matjaž Ceraj
výhra
Gruzie Laša Gudžedžiani
ME 2008 nestartoval
ME 2009 nestartoval
ME 2010 nestartoval
ME 2011 těžká váha výhra
Gruzie Nodar Metreveli
výhra
Ázerbájdžán Emil Tahirov
výhra
Izrael Asaf Zohar
výhra
Estonsko Martin Padar
výhra
Maďarsko Barna Bor
ME 2012 nestartoval
ME 2013 těžká váha volný los výhra
Nizozemsko Grim Vuijsters
výhra
Německo Robert Zimmermann
výhra
Rusko Renat Saidov
výhra
Gruzie Adam Okruašvili
ME 2014 těžká váha volný los výhra
Ázerbájdžán Ušangi Kokauri
výhra
Ukrajina Stanislav Bondarenko
výhra
Litva Marius Paškevičius
výhra
Gruzie Adam Okruašvili
ME 2015
EH 2015
nestartoval
ME 2016 těžká váha volný los výhra
Bělorusko Alexandr Vachovjak
výhra
Německo André Breitbarth
výhra
Gruzie Levan Matyjašvili
výhra
Izrael Ori Sason
ME 2017 nestartoval

Odkazy

Reference

  1. http://www.channelnewsasia.com/stories/afp_sports/view/1080984/1/.html
  2. ČTK, iDNES.cz. Vítězná série hvězdného judisty Rinera po 154 zápasech skončila. iDNES.cz [online]. 2020-02-09 [cit. 2020-02-14]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy