Ludvík I. Veliký: Porovnání verzí

Ludvík I. Veliký
	král uherský a chorvatský; král polský
	Dobová podobizna Ludvíka Velikého.
Doba vlády	Uhersko a Chorvatsko:; 1342–1382; Polsko:; 1370–1382
Korunovace	Uhersko:; 21. července 1342, Székesfehérvár; Polsko:; 10. listopad 1370, Krakov
Narození	5. březen 1326; Visegrád
Úmrtí	10. září 1382; Trnava
Pohřben	katedrála svatého Štěpána ve Stoličném Bělehradu
Předchůdce	Uhersko a Chorvatsko:; Karel I. Robert; Polsko:; Kazimír III. Veliký
Nástupce	Uhersko a Chorvatsko:; Marie Uherská; Polsko:; Hedvika z Anjou
Rod	Kapetovci
Dynastie	Anjouovci
Otec	Karel I. Robert
Matka	Alžběta Lokýtkovna
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 11. 2. 2020, 17:18

Ludvík I. Uherský nebo také Ludvík I. Veliký z Anjou (5. březen 1326, Visegrád – 10. září 1382, Trnava) byl v letech 1342–1382 uherský a od roku 1370 také polský král.

Uherský král

Na uherský trůn usedl Ludvík v roce 1342 a nástupnictví v Polsku mu zajistil jeho otec Karel I. o tři roky dříve smlouvou s polským králem Kazimírem III. Počátek jeho vlády byl ve znamení válek s Benátkami o Dalmácii a Dubrovník, které Ludvík získal v roce 1358. Po smrti svého bratra Ondřeje v roce 1345 se pokusil získat neapolskou korunu a v letech 1348–1350 vedl válku s tamní královnou Janou I. Neapolsko sice dobyl, ale když vypukla morová epidemie, byl donucen ustoupit. Ludvík I. Veliký si dočasně podrobil také Valašsko, Bosnu, Srbsko a Bulharsko. Bojoval proti Zlaté hordě.

V roce 1366 Ludvíka v Pešti navštívil byzantský císař Jan V. Palaiologos a slíbil opětovné připojení východní církve k Římu, když křesťanská Evropa podpoří Byzanc proti Turkům. V následujícím roce Ludvík uzavřel v Pirně sedmileté spojenectví s císařem Karlem IV., které zahrnovalo vzájemnou podporu v Itálii. Svou starší dceru Marii přislíbil v roce 1372 Karlovu mladšímu synovi Zikmundovi.

Personální unie s Polskem

Po smrti svého strýce Kazimíra III. se Karel stal v roce 1370 polským králem, čímž vznikla uhersko-polská personální unie. Na počest své korunovace podnikl křížovou výpravu proti Litevcům a dobyl Červenou Rus, kterou k nelibosti polské šlechty připojil k Uhersku. V roce 1374 zahájil Ludvík vojenskou výpravu proti Turkům a podařilo se mu zvítězit nad sultánem Muradem I. Přesto nedokázal znovu získat balkánská knížectví, která se v následujících letech od Uherska definitivně odtrhla.

V roce 1380 se Ludvík Uherský sešel ve Zvolenu s českým králem Václavem IV. Předmětem jednání bylo odstranění papežského schizmatu a společná politika vůči francouzskému dvoru.

Uhersko evropskou velmocí

Za Ludvíkovy vlády dosáhlo Uhersko postavení evropské velmoci a prožívalo rozkvět. Král se proti magnátům opíral o nižší šlechtu (reformami z roku 1351 posílil moc šlechty) a města, kterým poskytoval početná privilegia. Současně podporoval hospodářský a kulturní rozvoj země. V roce 1367 založil první uherskou univerzitu v Pécsi.

Rodina

V roce 1342 se šestnáctiletý Ludvík oženil se sedmiletou Markétou Lucemburskou, nejstarší dcerou českého krále a císaře Karla IV. Ta však již ve čtrnácti letech zemřela, aniž by mu dala dědice. Ludvík se pak v roce 1353 oženil podruhé, a to s Alžbětou Bosenskou. Ani od ní se však mužského potomka nedočkal, Alžběta mu porodila "jen" tři nebo čtyři dcery, z nichž první dvě zemřely ještě před dosažením dospělosti:

Marie? (1365–1366)
Kateřina (1366–1377)
Marie Uherská (patrně 1371–1395), ∞ 1385 Zikmund Lucemburský, mladší syn českého krále a císaře Karla IV.
Hedvika z Anjou (patrně 1374–1399), ∞ 1385 polský král Vladislav II. Jagello

Smrt a její konsekvence

Ludvík I. Veliký zemřel 10. září roku 1382 ve své kurii v Trnavě, pochován byl ve Stoličném Bělehradě (Székesfehérváru). Zemřel bez mužského dědice, ještě před svou smrtí se snažil zajistit následnictví svým dvěma dcerám, jež dosáhly dospělosti, Marii a Hedvice. Uhry měla dle jeho plánů zdědit mladší Hedvika (následnická práva k Uhrám měl také vévoda Karel III. z Drače zvaný Malý, který se jich však zřekl ještě za Ludvíkova života výměnou za Ludvíkův nárok na neapolskou korunu) a plánován byl její sňatek s habsburským princem Vilémem, starší Marie pak byla určena za dědičku polské koruny a zasnoubena s mladším synem českého krále a císaře římského Karla IV. Zikmundem Lucemburským. Nakonec však se po jeho smrti dědičkou uherského trůnu stala starší Marie a dědičkou polského trůnu mladší Hedvika (Jadwiga).

Vývod z předků

Externí odkazy

(polsky) Ludvík I. z Anjou
Ludvík, uherský král, potvrzuje mírovou smlouvu Karla IV. s rakouskými vévody (1364) – internetová výstava Národního archivu ČR (listina č. 933)

Předchůdce:
Karel I. Robert

Uherský král
Ludvík I.
1342–1382

Nástupce:
Marie Uherská

Předchůdce:
Karel I. Robert

Chorvatský král
1342–1382

Nástupce:
Marie Uherská

Předchůdce:
Kazimír III. Veliký

Polský král
Ludvík I.
1370–1382

Nástupce:
Hedvika z Anjou

Předchůdce:
Kazimír III. Veliký

Král haličsko-vladimiřský
1370–1382

Nástupce:
Marie Uherská

@@ Řádek 56: / Řádek 56: @@
 == Smrt a její konsekvence ==
-Ludvík I. Veliký zemřel 10. září roku 1382 ve své kurii v [[Trnava|Trnavě]], pochován byl ve Stoličném Bělehradě ([[Székesfehérvár]]u). Zemřel bez mužského dědice, ještě před svozu smrtí se snažil zajistit následnictví svým dvěma dcerám, jež dosáhly dospělosti, [[Marie Uherská|Marii]] a [[Hedvika z Anjou|Hedvice]]. Uhry měla dle jeho plánů zdědit mladší Hedvika (následnická práva k Uhrám měl také vévoda [[Karel III. Neapolský|Karel III. z Drače]] zvaný Malý, který se jich však zřekl ještě za Ludvíkova života výměnou za Ludvíkův nárok na [[Neapolské království|neapolskou korunu]]) a plánován byl její sňatek s [[Habsburkové|habsburským]] princem [[Vilém Habsburský|Vilémem]], starší Marie pak byla určena za dědičku polské koruny a zasnoubena s mladším synem [[Seznam představitelů českého státu|českého krále]] a [[Seznam panovníků Svaté říše římské|císaře římského]] [[Karel IV.|Karla IV.]] [[Zikmund Lucemburský|Zikmundem Lucemburským]]. Nakonec však se po jeho smrti dědičkou uherského trůnu stala starší [[Marie Uherská|Marie]] a dědičkou polského trůnu mladší [[Hedvika z Anjou|Hedvika]] (Jadwiga).
+Ludvík I. Veliký zemřel 10. září roku 1382 ve své kurii v [[Trnava|Trnavě]], pochován byl ve Stoličném Bělehradě ([[Székesfehérvár]]u). Zemřel bez mužského dědice, ještě před svou smrtí se snažil zajistit následnictví svým dvěma dcerám, jež dosáhly dospělosti, [[Marie Uherská|Marii]] a [[Hedvika z Anjou|Hedvice]]. Uhry měla dle jeho plánů zdědit mladší Hedvika (následnická práva k Uhrám měl také vévoda [[Karel III. Neapolský|Karel III. z Drače]] zvaný Malý, který se jich však zřekl ještě za Ludvíkova života výměnou za Ludvíkův nárok na [[Neapolské království|neapolskou korunu]]) a plánován byl její sňatek s [[Habsburkové|habsburským]] princem [[Vilém Habsburský|Vilémem]], starší Marie pak byla určena za dědičku polské koruny a zasnoubena s mladším synem [[Seznam představitelů českého státu|českého krále]] a [[Seznam panovníků Svaté říše římské|císaře římského]] [[Karel IV.|Karla IV.]] [[Zikmund Lucemburský|Zikmundem Lucemburským]]. Nakonec však se po jeho smrti dědičkou uherského trůnu stala starší [[Marie Uherská|Marie]] a dědičkou polského trůnu mladší [[Hedvika z Anjou|Hedvika]] (Jadwiga).
 == Vývod z předků ==

Uherští panovníci

Mýtičtí Arpádovci (do 9. století)	Levedi • Almoš

Arpádovci (9. století–1038)	Arpád (asi 845–asi 907) • Zoltán (náčelník) (asi 907–asi 950) • Fajsz (asi 950–955) • Takšoň (955–asi 970) • Gejza (asi 970–997) • Štěpán (997–1038)

Nedynastičtí (1038-1046)	Petr Orseolo (1038–1041) • Samuel Aba (1041–1044) • Petr Orseolo (1044–1046)

Arpádovci (1046-1301)	Ondřej I. (1046–1060) • Béla I. (1060–1063) • Šalamoun (1063–1074) • Gejza I. (1074–1077) • Ladislav I. (1077–1095) • Koloman (1095–1116) • Štěpán II. (1116-1131) • Béla II. (1131–1141) • Gejza II. (1141–1162) • Ladislav II.¹ (1162-1163) • Štěpán III. (1162–1172) • Štěpán IV. Uherský¹ (1163–1165) • Béla III. (1172–1196) • Emerich Uherský (1196–1204) • Ladislav III. (1204-1205) • Ondřej II. (1205-1235) • Béla IV. (1235-1270) • Štěpán V. (1270-1272) • Ladislav IV. Kumán (1272-1290) • Ondřej III. (1290-1301)

Boje o trůn (1301–1308)	Ladislav V.² (1301-1305) • Béla V.³ (1305–1308)

Anjouovci (1308–1387)	Karel I. Robert (1308–1346) • Ludvík I. (1346–1382) • Marie Uherská⁴ (1382–1395) • Karel II.¹ (1385–1386)

Různé rody (1387–1526)	Zikmund Lucemburský (1387–1437) • Albrecht II. Habsburský (1437–1439) • Alžběta Lucemburská⁵ (1439–1440) • Vladislav I. Jagellonec (1440–1444) • Ladislav Pohrobek (1444–1457) • Matyáš Korvín (1458–1490) • Vladislav Jagellonský (1490–1516) • Ludvík Jagellonský (1516–1526)

Habsburkové (1526–1780)	Ferdinand I. Habsburský (1526–1564) • Maxmilián II. Habsburský (1564–1576) • Rudolf II. (1576–1608) • Matyáš Habsburský (1608–1619) • Ferdinand II. Habsburský (1619–1637) • Ferdinand III. Habsburský (1637–1657) • Ferdinand IV. Habsburský • Leopold I. (1657–1705) • Josef I. Habsburský (1705–1711) • Karel VI. (1711–1740) • Marie Terezie (1740–1780)

Habsburko-Lotrinkové (1780–1918)	Josef II. (1780–1790) • Leopold II. (1790–1792) • František I. Rakouský (1792–1835) • Ferdinand I. Dobrotivý (1835–1848) • František Josef I. (1848–1916) • Karel I. (1916–1918)

¹ vzdorokrál, ² Přemyslovec , ³ Wittelsbach, ⁴ od roku 1387 spoluvládkyní Zikmunda Lucemburského, ⁵ polooficiální vládce

Dynastie vládnoucí v Polsku

Seznam dynastií	Piastovci (870–1290) • Přemyslovci (1291–1306) • Piastovci (1306–1370) Anjouovci (1370–1399) • Jagellonci (1386–1572) • Valois-Angoulême (1573–1575) • Vasovci (1587–1668) • Wettinové (1697–1704, 1709–1763) • Holstein‑Gottorp‑Romanov (1815–1831)

Anjouovská dynastie (1370-1399)	Ludvík I. - Hedvika