Česká modální slovesa: Porovnání verzí
Odstranění textu značky: možný vandalismus první editace editace z mobilu editace z mobilního webu |
značka: rychlé vrácení zpět |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
vyjadřuje „stupeň realizovatelnosti“ děje, neboli '''voluntativní [[modalita (lingvistika)|modalitu]]'''. |
Článek '''česká modální slovesa''' pojednává o [[způsobové sloveso|způsobových slovesech]] v [[čeština|češtině]]. Způsobové sloveso (též modální sloveso) je druh [[sloveso|slovesa]], jehož pomocí se vyjadřuje, zda je dispozice konatele děje k tomuto ději '''nutná, možná''' nebo '''záměrná''', vyjadřuje tedy „stupeň realizovatelnosti“ děje, neboli '''voluntativní [[modalita (lingvistika)|modalitu]]'''. |
||
Česká modální slovesa se dělí na '''vlastní''' a '''nevlastní''', přičemž repertoár obou skupin se v různých studiích může lišit a samozřejmě se i postupně mění s vývojem jazyka. Vlastní modální slovesa musí splňovat následujících šest podmínek: |
Česká modální slovesa se dělí na '''vlastní''' a '''nevlastní''', přičemž repertoár obou skupin se v různých studiích může lišit a samozřejmě se i postupně mění s vývojem jazyka. Vlastní modální slovesa musí splňovat následujících šest podmínek: |
||
Verze z 5. 2. 2020, 20:11
Článek česká modální slovesa pojednává o způsobových slovesech v češtině. Způsobové sloveso (též modální sloveso) je druh slovesa, jehož pomocí se vyjadřuje, zda je dispozice konatele děje k tomuto ději nutná, možná nebo záměrná, vyjadřuje tedy „stupeň realizovatelnosti“ děje, neboli voluntativní modalitu.
Česká modální slovesa se dělí na vlastní a nevlastní, přičemž repertoár obou skupin se v různých studiích může lišit a samozřejmě se i postupně mění s vývojem jazyka. Vlastní modální slovesa musí splňovat následujících šest podmínek:
- Pojí se pouze s infinitivem, nikdy s vedlejší větou. Naproti tomu některá nevlastní modální slovesa se primárně pojí s vedlejší větou, která může být sekundárně redukována na infinitiv: Musíme na turnaji uspět. (Pouze infinitiv) x Je možné, že na turnaji uspějeme. – Je možné na turnaji uspět. (Vedlejší věta redukována na infinitiv.)
- Nemůže být rozvito podstatným jménem: O víkendu mě čeká práce na chatě. – O víkendu musím pracovat na chatě.
- Netvoří imperativ (rozkazovací způsob).
- Při převodu do pasiva se slovesný rod nemění u modálního slovesa, ale u plnovýznamového slovesa: Musíme popravit zrádce. – Zrádce musí být popraven.
- Nemá vidový protějšek, vid se vyjadřuje plnovýznamovým slovesem: Musíš svou sestru chránit. – Musíš svou sestru zachránit.
- Netvoří zpodstatnělé sloveso.
Nevlastní modální slovesa rovněž splňují některé z uvedených podmínek, ale nikoli všechny najednou.
Obvykle jsou mezi vlastní modální slovesa řazena následující: muset, moct, mít, smět, chtít, hodlat, umět, dovést. Nevlastní, ale velmi blízká vlastním modálním slovesům, jsou: dát se, být schopen, být nucen, být s to. Další nevlastní modální slovesa jsou tvořena modálním spojením sloves být, mít (je povinen, je třeba, má v úmyslu) a některými plnovýznamovými slovesy (nezbývá než, sluší se).
Přitom je třeba si uvědomit, že mnohá modální slovesa mohou mít i další, plnovýznamové užití: Dovedu to s hady. Umím novou básničku. Jsem nucen k nejhoršímu. Sloveso chtít má dvojí modální užití, jedno jako vlastní a druhé jako nevlastní modální sloveso: Chci překonat rekord. – Odpovídá víceméně slovesu hodlat. x Chci, abys mi pomohl. (Chci pomoct.) – Odpovídá víceméně slovesu přeji si.
Rozdělení podle významu
Modální slovesa lze podle významu rozdělit následovně:
- nutnost, u níž se dále rozlišuje:
- možnost (fakultativ, permisiv, posibilitiv) – moct,
- vůli (volitiv) – chtít.
Kromě postoje je třeba rozlišit podle původu modality:
- původce je totožný s konatelem děje,
- původce není totožný s konatelem děje,
- původ modality vychází z vnějších okolností.
Teoreticky si tedy lze představit 12 typů modálních sloves, avšak některé kombinace se v češtině (a zřejmě ani v jiných jazycích) neuplatňují. Rozlišujeme:
| Původce modality | Krajní nutnost | Záhodnost | Možnost | Vůle |
|---|---|---|---|---|
| Totožný s konatelem | debitiv: muset, být nucen | --- | fakultativ: moct, dovést, umět, být schopen, být s to | volitiv: chtít, hodlat, mít v úmyslu |
| Odlišný od konatele | debitiv: muset, být nucen, být povinen | hortativ: mít | permisiv: moct, smět | --- |
| Vnější okolnosti | debitiv: muset, být nucen, být povinen, nezbývá než | hortativ: mít, být třeba, sluší se | posibilitiv: moct, dát se, lze | --- |
Přitom zápor modálních sloves nemusí odpovídat stejné kategorii jako modální sloveso v kladném tvaru:
- Musím se zúčastnit schůze. (krajní nutnost – debitiv) x Nemusím se zúčastnit schůze. (Ale mohu – možnost – permisiv).
- Smím se zúčastnit schůze. (možnost – permisiv) x Nesmím se zúčastnit schůze. (krajní zákaz – debitiv).
- Jsem nucen zúčastnit se schůze. (krajní nutnost – debitiv) x Nejsem nucen zúčastnit se schůze. (Ale mohu – možnost – permisiv).
Sekundární využití modálních sloves
Sekundárně lze modální slovesa využít také k vyjádření jistotní modality, tedy k vyjádření míry přesvědčení mluvčího o platnosti vyjadřovaného děje:
- Už tam musí být.
- Může to být pravda.
Odkazy
Literatura
- ŠEVČÍKOVÁ, Magda. Funkce kondicionálu z hlediska významové roviny (disertační práce) [online]. Praha: Univerzita Karlova, 2009. S. 20, 32-33. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Příloha Způsobová slovesa (čeština) ve Wikislovníku- https://www.czechency.org/slovnik/MOD%C3%81LN%C3%8D%20SLOVESO
