Atomismus: Porovnání verzí
m Robot: přidáno {{Autoritní data}} |
dle návrhu sloučeno z Antický atomismus |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
V '''''metaforickém''''' smyslu se označení atomismus používá jako protiklad [[holismus|holismu]] a znamená metodu zkoumání, při níž se složité předměty rozkládají na nejjednodušší a dále nedělitelné složky, z nichž se dá celek zpětně rekonstruovat. Toto mechanistické pojetí nelze ovšem obhájit v biologii, a ve společenských vědách se označuje jako [[redukcionismus]]. [[Logický atomismus]] v tomto smyslu zastával např. [[Bertrand Russell]] a [[Alfred North Whitehead]]. |
V '''''metaforickém''''' smyslu se označení atomismus používá jako protiklad [[holismus|holismu]] a znamená metodu zkoumání, při níž se složité předměty rozkládají na nejjednodušší a dále nedělitelné složky, z nichž se dá celek zpětně rekonstruovat. Toto mechanistické pojetí nelze ovšem obhájit v biologii, a ve společenských vědách se označuje jako [[redukcionismus]]. [[Logický atomismus]] v tomto smyslu zastával např. [[Bertrand Russell]] a [[Alfred North Whitehead]]. |
||
== Antický atomismus == |
|||
''Antický atomismus'' nebo ''antická atomistika'' je nejvýznamnější materialistický směr antické filozofie. Svět se podle tohoto učení skládá z nekonečného množství nepatrných, věčných nedělitelných částic – atomů, které mají různé tvary a velikost, pohybují se sami od sebe v prázdném prostoru, spojují se a rozpojují, a tak vytvářejí mnohotvárnost jevů. Ve vesmíru vládne přísný determinismus. Atomismus vytvořil novou koncepci bytí jako určité masy s geometrickou podobou, s určitou váhou a polohou, a tak přinesl na své časy logické vysvětlení světa, přírody a lidského života. Atomismus první nastolil problém filosofické koncepce hmoty. Atom jako geometrický útvar postižitelný pouze rozumem, je zároveň věcí, tělesem a hmotou. S tím se také spojuje nové chápání pohybu a pokus vysvětlit jeho vývin v procesu vznikání a formování se světa vylučující jakoukoli absolutní imanentní a transcendentní statiku. Atomismus uvádí do kosmogonických jevů matematiku a díky tomu téměř úplně odmytologizoval lidské myšlení ve prospěch všeobecně abstraktního myšlení, opírajícího se o objektivní skutečnost a koncepci atomu jako základního elementu všeho jsoucna. |
|||
Podle [[Jan Patočka|Jana Patočky]] je atomová fyzika „důsledný aritmetismus; má po této stránce blízko k pytagorejstvu a její představitelé na základě atomického principu došli k důležitým výsledkům geometrickým. Myšlenky mechanické skladby těles složených z elementárních tělísek a vzniku vyšších kvalit na základě atomických struktur (hlavní princip atomizovaných výkladů) jsou v podstatě důsledky tohoto aritmetismu. Je dále velmi pravděpodobné, že atomismus byl míněn původně ne jako fyzikální (nedělitelnost tělísek, které nejsou rozděleny žádným prázdném), ale jako geometrickoprostorový (atomismus posledních 'bodů', z nichž se skládá rozloha); byla to finitistická odpověď na eleatský argument dichotomie, dělitelnosti kontinua do nekonečna, tedy spekulace o základních matematických pojmech, hlavně o nemožnosti nekonečně malé veličiny.“ |
|||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
Verze z 2. 2. 2020, 10:33
Atomismus je filosofický směr, který chápe vesmír jako složený z nedělitelných (řecky a-tomos), neměnných a věčných částeček, které se pohybují v prázdnu.
Atomismus vznikl ve Starověkém Řecku, patrně v 5. století př. n. l., jeho hlavními představiteli byli Leukippos a Démokritos. Atomisté se snažili o materialistický a deterministický výklad světa, popírali spojitost látky, ale na rozdíl od Eleatů připouštěli vznik, změnu a zánik, které vysvětlovali jako projevy spojení nebo rozpojení atomů. Jejich nauku dále rozvinul Epikúros a Lucretius ve své básni „O povaze věcí“ (De rerum natura, asi 60 př. n. l.) podává soustavný výklad atomismu.
Atomistická nauka zjevně odporovala běžné lidské zkušenosti o spojitosti a dělitelnosti látky, takže později upadla v zapomenutí. Znovu se objevila v novověké filosofii: Descartes vykládá rozmanité vlastnosti látek vlastnostmi nepatrných částeček, z nichž jsou složeny. Atomistická představa se hodila jako výkladová hypotéza chemikům 18. století, kterou jejich následovníci rozvinuli až do podoby Mendělejevovy periodické tabulky prvků a koncem 19. století už byla atomická povaha hmoty prokázána. Jaderná fyzika a štěpení atomu ovšem ukázaly, že atomy nejsou neměnné ani nezničitelné, nýbrž naopak se rozpadají (samovolně i zásahem člověka) a mohou také vznikat. Současná představa atomu je nesmírně složitá a také se vymyká běžné představivosti.
V metaforickém smyslu se označení atomismus používá jako protiklad holismu a znamená metodu zkoumání, při níž se složité předměty rozkládají na nejjednodušší a dále nedělitelné složky, z nichž se dá celek zpětně rekonstruovat. Toto mechanistické pojetí nelze ovšem obhájit v biologii, a ve společenských vědách se označuje jako redukcionismus. Logický atomismus v tomto smyslu zastával např. Bertrand Russell a Alfred North Whitehead.
Antický atomismus
Antický atomismus nebo antická atomistika je nejvýznamnější materialistický směr antické filozofie. Svět se podle tohoto učení skládá z nekonečného množství nepatrných, věčných nedělitelných částic – atomů, které mají různé tvary a velikost, pohybují se sami od sebe v prázdném prostoru, spojují se a rozpojují, a tak vytvářejí mnohotvárnost jevů. Ve vesmíru vládne přísný determinismus. Atomismus vytvořil novou koncepci bytí jako určité masy s geometrickou podobou, s určitou váhou a polohou, a tak přinesl na své časy logické vysvětlení světa, přírody a lidského života. Atomismus první nastolil problém filosofické koncepce hmoty. Atom jako geometrický útvar postižitelný pouze rozumem, je zároveň věcí, tělesem a hmotou. S tím se také spojuje nové chápání pohybu a pokus vysvětlit jeho vývin v procesu vznikání a formování se světa vylučující jakoukoli absolutní imanentní a transcendentní statiku. Atomismus uvádí do kosmogonických jevů matematiku a díky tomu téměř úplně odmytologizoval lidské myšlení ve prospěch všeobecně abstraktního myšlení, opírajícího se o objektivní skutečnost a koncepci atomu jako základního elementu všeho jsoucna.
Podle Jana Patočky je atomová fyzika „důsledný aritmetismus; má po této stránce blízko k pytagorejstvu a její představitelé na základě atomického principu došli k důležitým výsledkům geometrickým. Myšlenky mechanické skladby těles složených z elementárních tělísek a vzniku vyšších kvalit na základě atomických struktur (hlavní princip atomizovaných výkladů) jsou v podstatě důsledky tohoto aritmetismu. Je dále velmi pravděpodobné, že atomismus byl míněn původně ne jako fyzikální (nedělitelnost tělísek, které nejsou rozděleny žádným prázdném), ale jako geometrickoprostorový (atomismus posledních 'bodů', z nichž se skládá rozloha); byla to finitistická odpověď na eleatský argument dichotomie, dělitelnosti kontinua do nekonečna, tedy spekulace o základních matematických pojmech, hlavně o nemožnosti nekonečně malé veličiny.“
Odkazy
Literatura
- Démokritos a iní gréckí atomisti. Bratislava 1952
- Kirk - Raven – Schofield: Předsokratovští filosofové: kritické dějiny s vybranými texty. Praha 2004
- Svoboda, K.: Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha 1944
Externí odkazy
Slovníkové heslo atomismus ve Wikislovníku- Stanford Encyclopedia, heslo Ancient Atomism – en
- Stanford Encyclopedia, heslo Atomism from the 17th to the 20th Century. – en
