Karel starší ze Žerotína: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Doba pobělohorská: rozšíření textu
→‎Doba pobělohorská: každý citát potřebuje zdroj
Řádek 61: Řádek 61:
Po [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]] ([[1620]]), mu bylo jako jednomu z mála nekatolíků nabídnuto, že smí zůstat na svém panství. Po vydání [[Obnovené zřízení zemské|Obnoveného zřízení zemského]] si ponechal ve svém držení jen panství [[Brandýs nad Orlicí]] a [[Přerov]]. V této době se snažil (především finančně) pomáhat obětem rekatolizace Moravy a Čech. Snažil se také podporovat [[Jednota bratrská|Jednotu bratrskou]], ve snaze ji zajistit exil v [[Uhersko|Uhersku]] a zejména [[Polsko|Polsku]]. Především jeho zásluhou se podařilo přesunout tiskárnu [[Jednota bratrská|Jednoty bratrské]] z jeho tvrze v [[Kralice nad Oslavou|Kralicích nad Oslavou]] do [[Lešno|Lešna]] (polsky ''Leszno'') a její knihovnu do [[Vratislav (město)|Vratislavi]]. Roku [[1629]] dobrovolně odešel do exilu, na Moravu a do Čech však dále jezdil. Od roku [[1633]] žil v [[Přerov]]ě, kde také [[9. říjen|9. října]] [[1636]] zemřel, pohřben byl nejprve v Brandýse nad Orlicí ve zdejším bratrském sboru, později byly ostatky přeneseny do krypty [[Žerotínové|Žerotínů]] umístěné v kostele v [[Bludov (okres Šumperk)|Bludově]].
Po [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]] ([[1620]]), mu bylo jako jednomu z mála nekatolíků nabídnuto, že smí zůstat na svém panství. Po vydání [[Obnovené zřízení zemské|Obnoveného zřízení zemského]] si ponechal ve svém držení jen panství [[Brandýs nad Orlicí]] a [[Přerov]]. V této době se snažil (především finančně) pomáhat obětem rekatolizace Moravy a Čech. Snažil se také podporovat [[Jednota bratrská|Jednotu bratrskou]], ve snaze ji zajistit exil v [[Uhersko|Uhersku]] a zejména [[Polsko|Polsku]]. Především jeho zásluhou se podařilo přesunout tiskárnu [[Jednota bratrská|Jednoty bratrské]] z jeho tvrze v [[Kralice nad Oslavou|Kralicích nad Oslavou]] do [[Lešno|Lešna]] (polsky ''Leszno'') a její knihovnu do [[Vratislav (město)|Vratislavi]]. Roku [[1629]] dobrovolně odešel do exilu, na Moravu a do Čech však dále jezdil. Od roku [[1633]] žil v [[Přerov]]ě, kde také [[9. říjen|9. října]] [[1636]] zemřel, pohřben byl nejprve v Brandýse nad Orlicí ve zdejším bratrském sboru, později byly ostatky přeneseny do krypty [[Žerotínové|Žerotínů]] umístěné v kostele v [[Bludov (okres Šumperk)|Bludově]].


Podle literárního historika [[Jan Blahoslav Čapek|J. B Čapka]] žádný ze soudobých šlechticů nezdůrazňoval své moravanství tak jako Žerotín, ačkoli jeho rod pocházel z Čech. Svůj úzký vztah k vlasti projevil i v následujícím zvolání (dochovaném v jednom z jeho dopisů, psaném v době, kdy na přelomu 16. a 17. století čelil obvinění z velezrady): „Napaden nejsem já, má rodina, můj majetek. Nepřátelé usilují těmito podrazy o zmar této země, o vyvrácení zákonů a práva, o rozvrat naší ústavy a o zánik svobod. V tom smyslu je má pře do té míry spjata s prospěchem vlasti, že kdybych svou věc vzdal, nutně ji zradím.“
Podle literárního historika [[Jan Blahoslav Čapek|J. B Čapka]] žádný ze soudobých šlechticů nezdůrazňoval své moravanství tak jako Žerotín, ačkoli jeho rod pocházel z Čech. Svůj úzký vztah k vlasti projevil i v následujícím zvolání (dochovaném v jednom z jeho dopisů, psaném v době, kdy na přelomu 16. a 17. století čelil obvinění z velezrady): „Napaden nejsem já, má rodina, můj majetek. Nepřátelé usilují těmito podrazy o zmar této země, o vyvrácení zákonů a práva, o rozvrat naší ústavy a o zánik svobod. V tom smyslu je má pře do té míry spjata s prospěchem vlasti, že kdybych svou věc vzdal, nutně ji zradím.“{{zdroj?}}


== Dílo ==
== Dílo ==

Verze z 28. 1. 2020, 01:33

Karel starší ze Žerotína
Karel starší ze Žerotína na portrétu od Jana Vilímka
Karel starší ze Žerotína na portrétu od Jana Vilímka
Moravský zemský hejtman
Ve funkci:
1608 – 26. únor 1615
PanovníkRudolf II., Matyáš Habsburský
PředchůdceLadislav Berka z Dubé a Lipé
NástupceLadislav IV. Popel z Lobkowicz
Direktor moravských zemských peněz
Přísedící moravského zemského soudu
Ve funkci:
1594 – ?
PanovníkRudolf II.
Narození15. září 1564
Brandýs nad Orlicí, Habsburská monarchie
Úmrtí9. říjen 1636
Přerov, Habsburská monarchie
Místo pohřbeníBludov
Choť1. Barbora, rozená Krajířová z Krajku († 1591)
2. Eliška, rozená Krajířová z Krajku, od roku 1596 († 1600)
3. Anna, rozená z Valdštejna, od roku 1604 (1584 – 1605)
4. Kateřina Žerotínová, od roku 1614 († 1637)
RodičeJan starší ze Žerotína
DětiBohunka ze Žerotína
RodŽerotínové
Profesespisovatel a politik
NáboženstvíJednota bratrská
CommonsKarel starší ze Žerotína
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel starší ze Žerotína (německy Karl der Ältere von Zierotin; 15. září 1564 Brandýs nad Orlicí – 9. října 1636 Přerov) byl moravský šlechtic, politik, spisovatel a představitel moravského zemského patriotismu z rodu Žerotínů.

Život

Mládí a studia

Vystudoval bratrskou školu v Ivančicích, později studoval na evangelických školách ve Štrasburku a Basileji. Byl vychován v českobratrské víře, v dospělosti se stal ochráncem a světskou hlavou jednoty bratrské na Moravě. V letech 1578–1587 studoval (právo, teologii a jazyky) a cestoval po Evropě, v této době získal mnoho kontaktů na přední evropské politiky. Ovládal latinu, italštinu, francouzštinu a němčinu.

V roce 1583 převzal po smrti svého otce Jana staršího ze Žerotína panství Brandýs nad Orlicí (díky tomu byl i členem české stavovské obce) a Rosice. Později zdědil po strýci Bedřichovi starším ze Žerotína panství Přerov. A roku 1616 po smrti svého bratra Jana Diviše panství Náměšť nad Oslavou. Z panství vybudoval rozsáhlé dominium na západní i východní Moravě. Karel se stal i podporovatelem Jana Amose Komenského, kterého pověřil sepsáním žerotínské genealogie a v letech 1611–1613 financoval jeho studia v německých zemích.

Kariéra

Roku 1591 bojoval ve Francii na straně hugenotů a krále Jindřicha IV. Navarského. Tím si znepřátelil císaře Rudolfa II. V roce 1594 se stal členem moravského zemského soudu. Byl i direktorem moravských zemských peněz. Zapojil se též do válek proti Turkům, kde velel moravské jízdě. Postupem času se stal vůdcem stavovské opozice, proto byl roku 1599 zemským podkomořím Zikmundem z Dietrichštejna obviněn ze zlehčování císařského majestátu a velezrádného spojení s Francií a falckým kurfiřtem. Obvinění se nezakládalo na pravdě, což se i v následném procesu prokázalo. Tento proces, však velmi Karla st. ovlivnil a poté co byl zbaven úřadu, odešel na několik let do ústraní.[1]

Do politiky se aktivně vrátil až v roce 1607, kdy se ve sporu Rudolfa II. s Matyášem Habsburským postavil na stranu Matyáše. Podílel se na vzniku rakousko-uhersko-moravské konfederace, která podporovala Matyáše. Do této konfederace se snažil zapojit české stavy, které v tu dobu jednaly s Rudolfem II., jehož se za vydání tzv. Rudolfova majestátu (tehdy nazýván pouze Majestát), rozhodly podpořit. To vedlo k odtržení Čech a Moravy. Na Moravě se na základě tzv. libeňské mírové smlouvy (1608) ujal vlády Matyáš. I díky Karlovi st. Matyáš 24. srpna 1608 na bartolomějském sněmu v Brně potvrdil Moravě svobody a privilegia včetně vypovídání války a uzavírání míru. Morava se tak stala de facto svrchovaným a samostatným subjektem mezinárodního práva. Díky podpoře Matyáše se také roku 1608 stal moravským zemským hejtmanem, z tohoto úřadu dne 26. února 1615 na vlastní žádost a pod tlakem okolností odešel (vzestup katolické strany).

Busta Karla staršího ze Žerotína na nádvoří brněnské Nové radnice. Autorem busty odhalené v roce 1936 je sochař Vincenc Makovský
Portrét Karla staršího ze Žerotína

Roku 1618 se opět aktivně zapojil do politiky, kdy podporoval Matyáše a usiloval o mírové vyřešení situace. Zúčastnil se jednání ve Vídni, kde Matyáš zemřel. Vyjednával pak s novým císařem Ferdinandem II. a kardinálem Františkem z Ditrichštejna. Především se snažil o kompromisní řešení hrozícího střetu. Zastával také názor, že náboženství a politika nejsou slučitelné a prosazoval náboženskou toleranci. 25. června 1618 významně napomohl prosazení usnesení odmítajícího připojit se k Českému stavovskému povstání. Moravský zemský sněm odmítl list českých stavů z 25. května 1618 vyzývající Moravu, aby se připojila k povstání. Karel st. prohlásil: „Čechové se snaží stát se slavnými tím, že zahubí svoji vlast. Jejich porážky budou počátkem našich, ale vina bude naprosto jejich. Poněvadž sami sebe opustili, nemohou si stěžovat, opustíme-li je my a jiní.“ Dne 13. prosince 1618 pak přemluvil většinu moravských stavů k neutralitě a vyjednávání. Převratu však již nedokázal zabránit. Po vítězství opozice na Moravě (2. až 3. května 1619), byl Karel st. po nějaký čas držen v domácím vězení (podobně jako kardinál Dietrichštejn). Avšak již na konci června roku 1619 se snažil vyjednávat neúspěšně (jménem povstaleckého direktoria) o míru s Ferdinandem II. V únoru 1620 se však odmítl účastnit holdu novému markraběti Fridrichu Falckému.

Doba pobělohorská

Po bitvě na Bílé hoře (1620), mu bylo jako jednomu z mála nekatolíků nabídnuto, že smí zůstat na svém panství. Po vydání Obnoveného zřízení zemského si ponechal ve svém držení jen panství Brandýs nad Orlicí a Přerov. V této době se snažil (především finančně) pomáhat obětem rekatolizace Moravy a Čech. Snažil se také podporovat Jednotu bratrskou, ve snaze ji zajistit exil v Uhersku a zejména Polsku. Především jeho zásluhou se podařilo přesunout tiskárnu Jednoty bratrské z jeho tvrze v Kralicích nad Oslavou do Lešna (polsky Leszno) a její knihovnu do Vratislavi. Roku 1629 dobrovolně odešel do exilu, na Moravu a do Čech však dále jezdil. Od roku 1633 žil v Přerově, kde také 9. října 1636 zemřel, pohřben byl nejprve v Brandýse nad Orlicí ve zdejším bratrském sboru, později byly ostatky přeneseny do krypty Žerotínů umístěné v kostele v Bludově.

Podle literárního historika J. B Čapka žádný ze soudobých šlechticů nezdůrazňoval své moravanství tak jako Žerotín, ačkoli jeho rod pocházel z Čech. Svůj úzký vztah k vlasti projevil i v následujícím zvolání (dochovaném v jednom z jeho dopisů, psaném v době, kdy na přelomu 16. a 17. století čelil obvinění z velezrady): „Napaden nejsem já, má rodina, můj majetek. Nepřátelé usilují těmito podrazy o zmar této země, o vyvrácení zákonů a práva, o rozvrat naší ústavy a o zánik svobod. V tom smyslu je má pře do té míry spjata s prospěchem vlasti, že kdybych svou věc vzdal, nutně ji zradím.“[zdroj?]

Dílo

  • Apologie neb obrana ku panu Jiříku z Hodic – psána jako dopis Jiříkovi z Hodic, který Karla staršího ze Žerotína kritizoval za pasivitu. V tomto díle kritizuje poměry na Moravě a v Čechách, zejména úpadek stavovských orgánů, ale i sobeckost, pýchu, zahálku a lakomství šlechty a kritizuje i dvůr. Dílo je po jazykové stránce považováno za dokonalé.

Dále se zachovala jeho korespondence s mnoha významnými lidmi (viz Literatura níže).

Rodinné poměry

  • 1. manželství:
Barbora Žerotínová († 1591, rozená Krajířová z Krajku)
děti: Bohunka Žerotínová
  • 2. manželství: ∞ 1596
Eliška Žerotínová († 1600, rozená Krajířová z Krajku)
  • 3. manželství: ∞ 1604
Anna Žerotínová (1584 – 1605, rozená Anna z Valdštejna, sestra Albrechta z Valdštejna)
  • 4. manželství: ∞ 1614
Kateřina Žerotínová († 1637)

Ostatní děti

  • Bedřich
  • Alena

Karel starší ze Žerotína všechny tři svoje legitimní potomky přežil.

Zajímavost

Jméno Karla ze Žerotína bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze mezi dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie.

Odkazy

Reference

  1. ↑ ČAPKA, František. Morava. Praha: Libri, 2003. 159 s. ISBN 80-7277-186-8. S. 83. 

Literatura

Spisy Karla staršího z Žerotína
  • BALCÁREK, Pavel. Ve víru třicetileté války : politikové, kondotiéři, rebelové a mučedníci v Zemích české koruny. České Budějovice: Veduta, 2011. 524 s. ISBN 978-80-86829-61-6. 
  • Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 1. sešit. Ostrava : Ostravská univerzita ; Opava : Optys, 1993. 112 s. ISBN 80-85819-05-8. S. 107–108.
  • Brandl, Vincenc: Spisy Karla st. ze Žerotína, 3 svazky, Brno 1870-1972. edice On line text
  • FUKALA, Radek. Karel starší ze Žerotína a české stavovské povstání. Historický obzor, 2001, 12 (9/10), s. 194-202. ISSN 1210-6097.
  • Chlumecky, Peter Ritter von: Carl von Zierotin und seine Zeit: 1564-1615. Brünn 1862.
  • KALISTA, Zdeněk. Čechové, kteří tvořili dějiny světa. 3. vyd. Praha: Garamond, 2009. 198 s. ISBN 978-80-7407-055-6. 
  • KNOZ, Tomáš. Državy Karla staršího ze Žerotína po Bílé hoře. Osoby, příběhy, struktury. Brno: Matice moravská ; Masarykova univerzita, 2001. 474 s. ISBN 80-86488-03-9. 
  • KNOZ, Tomáš. Mecenáš Labyrintu. Karel starší ze Žerotína. In: JAN, Libor; DRAHOŠ, Zdeněk. Osobnosti moravských dějin (1). Brno: Matice moravská, 2006. ISBN 80-86488-38-1. S. 203-218.
  • KNOZ, Tomáš. Karel starší ze Žerotína. Don Quijote v labyrintu světa. Praha: Vyšehrad, 2008. 365 s. ISBN 978-80-7021-956-0. 
  • ODLOŽILÍK, Otakar. Karel starší ze Žerotína. 1564-1636. Praha: Melantrich, 1936. 197 s. 

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_starší_ze_Žerotína&oldid=18092281“