Vasilij Rozanov: Porovnání verzí

Vasilij Vasiljevič Rozanov
Vasilij Vasiljevič Rozanov
Narození	2. května 1856 ; Vetluga
Úmrtí	5. února 1919 (ve věku 62 let) ; Sergijev Posad
Místo pohřbení	Trojicko-sergijevská lávra
Povolání	filozof, literární kritik, novinář, spisovatel a publicista
Alma mater	Historicko-filologická fakulta Moskevské univerzity; Imperátorská moskevská univerzita
Témata	filozofie, lidská sexualita, metafyzika, filozofie náboženství, etika, estetika a literatura
Manžel(ka)	A. P. Suslovová (od 1880)
Vlivy	Fjodor Michajlovič Dostojevskij; Konstantin Nikolajevič Leonťjev; Pavel Ivanovič Melnikov-Pečerskij; Nikolaj Nikolajevič Strachov
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 18. 1. 2020, 18:45

Vasilij Vasiljevič Rozanov (rusky Василий Васильевич Розанов; 2. května 1856 Vetluga, Kostromská gubernie – 5. února 1919 Sergijev Posad) byl originální ruský filosof, spisovatel a publicista.

Život a působení

Narodil se v rodině malého úředníka a poměrně brzy osiřel. Studoval jazyky na Moskevské univerzitě a ještě během studia se oženil s mnohem starší A. P. Suslovou, bývalou milenkou F. M. Dostojevského, která ho však po pěti letech opustila. Roku 1882 promoval v historii a filologii a pak učil na různých gymnáziích v Rusku a věnoval se psaní. Po neúspěchu své první knihy "O rozumění" (1886) začal psát do různých časopisů, konservativních i pokrokových, a pod různými pseudonymy zastával často i protichůdná stanoviska.

Roku 1891 se podruhé oženil s V. T. Butjaginou, ale protože jeho první žena odmítala rozvod, zůstalo při civilním sňatku, což oba velmi trápilo. Jejich manželství však vydrželo a měli spolu pět dětí. Roku 1893 se odstěhovali do Sankt Petěrburgu, kde Rozanovovi udržovali salon, kam docházela řada významných hostí. Rozanov se zabýval ruskou kulturou, Dostojevským a filosofií náboženství, ale ostře kritizoval církev, psal o manželství a sexualitě, kterou podle něho křesťané na rozdíl od Židů potlačují, ale psal i články vyloženě antisemitské.

Roku 1911 byl v Kyjevě zavražděn třináctiletý chlapec a i když podezření vedlo k zločinecké bandě Věry Čeberjakové, příslušníci Černé sotni rozšířili fámu o rituální vraždě a obvinili židovského dělníka Bejlise. Zpolitizovaný proces skončil roku 1913 fiaskem a porota Bejlise nakonec osvobodila, připustila však, že mohlo jít o rituální vraždu. Když se Rozanov k tomuto názoru připojil, musel na nátlak Merežkovského a dalších opustit Filosoficko-náboženskou společnost a většina přátel se s ním rozešla. Rozanov reagoval čtyřmi antisemitskými pamflety, ale časopisy odmítaly jeho články. Věnoval se pak i egyptskému náboženství a mnoha dalším tématům.

Od roku 1912 vydával své zápisky a aforismy (Solitaria, Spadané listy), které se dodnes vydávají a překládají. Jako přesvědčený monarchista utekl po Říjnové revoluci s rodinou do Sergijeva Posadu (později Zagorsk) u Moskvy, kde napsal Apokalypsu naší doby, výslovně se zřekl svého antisemitismu a roku 1919 zemřel.^[1]

„	Dotýkal jsem se mnoha témat, ale jen letem a u žádného jsem se nezdržel. Ten let - to je můj život. Na onom světě budu bez témat. Bůh se mě zeptá: Nu, co jsi udělal? - Nic.	“
— Spadané listy I.

Česky vyšlo

V. Rozanov, Apokalypsa naší doby. Praha: Torst 1997
V. Rozanov, Spadané listy. Praha: Triáda 1997
V. Rozanov, Svět ve světle ruské ideje. Praha: Oikumené 1999

Odkazy

Reference

↑ gallery of russian thinkers... Vasily Rozanov (anglicky)

Literatura

Ottův slovník naučný, heslo Rozanov. Sv. 21, str. 1062
Ottův slovník naučný nové doby, heslo Rozanov. Sv. 10, str. 769

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Vasilij Vasiljevič Rozanov na Wikimedia Commons
Osoba Vasilij Rozanov ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vasilij Rozanov
(anglicky)
Životopis a bibliografie

[1] ry of russian thinkers... Vasily Rozanov (anglicky)

[1]

@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
 Narodil se v rodině malého úředníka a poměrně brzy osiřel. Studoval jazyky na [[Moskevská univerzita|Moskevské univerzitě]] a ještě během studia se oženil s mnohem starší A. P. Suslovou, bývalou milenkou [[Fjodor Michajlovič Dostojevskij|F. M. Dostojevského]], která ho však po pěti letech opustila. Roku 1882 promoval v historii a [[Filologie|filologii]] a pak učil na různých gymnáziích v Rusku a věnoval se psaní. Po neúspěchu své první knihy "O rozumění" (1886) začal psát do různých časopisů, konservativních i pokrokových, a pod různými pseudonymy zastával často i protichůdná stanoviska.
-Roku 1891 se podruhé oženil s V. T. Butjaginou, ale protože jeho první žena odmítala rozvod, zůstalo při civilním sňatku, což oba velmi trápilo. Jejich manželství však vydrželo a měli spolu pět dětí. Roku 1893 se odstěhovali do [[Petrohrad|Sankt Petěrburgu]], kde Rozanovovi udržovali salon, kam docházela řada významných hostí. Rozanov se zabýval ruskou kulturou, Dostojevským a filosofií náboženství, ale ostře kritizoval církev, psal o manželství a sexualitě, kterou podle něho křesťané na rozdíl od [[Židé|Židů]] potlačují, ale psal i články vyloženě [[Antisemitismus|antisemitské]].[[Soubor: АпСуслова.jpg|thumb|upright=0.8|A. P. Suslova]]Roku 1911 byl v [[Kyjev]]ě zavražděn třináctiletý chlapec a i když podezření vedlo k zločinecké bandě Věry Juščenkové, příslušníci [[Černá sotňa|Černé sotni]] rozšířili fámu o [[Rituální vražda|rituální vraždě]] a obvinili židovského dělníka Bejlise. Zpolitizovaný proces skončil roku 1913 fiaskem a porota Bejlise nakonec osvobodila, připustila však, že mohlo jít o rituální vraždu. Když se Rozanov k tomuto názoru připojil, musel na nátlak [[Dmitrij Sergejevič Merežkovskij|Merežkovského]] a dalších opustit Filosoficko-náboženskou společnost a většina přátel se s ním rozešla. Rozanov reagoval čtyřmi antisemitskými pamflety, ale časopisy odmítaly jeho články. Věnoval se pak i egyptskému náboženství a mnoha dalším tématům.
+Roku 1891 se podruhé oženil s V. T. Butjaginou, ale protože jeho první žena odmítala rozvod, zůstalo při civilním sňatku, což oba velmi trápilo. Jejich manželství však vydrželo a měli spolu pět dětí. Roku 1893 se odstěhovali do [[Petrohrad|Sankt Petěrburgu]], kde Rozanovovi udržovali salon, kam docházela řada významných hostí. Rozanov se zabýval ruskou kulturou, Dostojevským a filosofií náboženství, ale ostře kritizoval církev, psal o manželství a sexualitě, kterou podle něho křesťané na rozdíl od [[Židé|Židů]] potlačují, ale psal i články vyloženě [[Antisemitismus|antisemitské]].[[Soubor: АпСуслова.jpg|thumb|upright=0.8|A. P. Suslova]]Roku 1911 byl v [[Kyjev]]ě zavražděn třináctiletý chlapec a i když podezření vedlo k zločinecké bandě Věry Čeberjakové, příslušníci [[Černá sotňa|Černé sotni]] rozšířili fámu o [[Rituální vražda|rituální vraždě]] a obvinili židovského dělníka Bejlise. Zpolitizovaný proces skončil roku 1913 fiaskem a porota Bejlise nakonec osvobodila, připustila však, že mohlo jít o rituální vraždu. Když se Rozanov k tomuto názoru připojil, musel na nátlak [[Dmitrij Sergejevič Merežkovskij|Merežkovského]] a dalších opustit Filosoficko-náboženskou společnost a většina přátel se s ním rozešla. Rozanov reagoval čtyřmi antisemitskými pamflety, ale časopisy odmítaly jeho články. Věnoval se pak i egyptskému náboženství a mnoha dalším tématům.
 Od roku 1912 vydával své zápisky a aforismy (''Solitaria'', ''Spadané listy''), které se dodnes vydávají a překládají. Jako přesvědčený [[Monarchismus|monarchista]] utekl po [[Říjnová revoluce|Říjnové revoluci]] s rodinou do Sergijeva Posadu (později Zagorsk) u Moskvy, kde napsal ''Apokalypsu naší doby'', výslovně se zřekl svého antisemitismu a roku 1919 zemřel.<ref>[http://www.isfp.co.uk/russian_thinkers/vasily_rozanov.html gallery of russian thinkers... Vasily Rozanov {{en}}]</ref>