SMS Prinz Eugen (dreadnought): Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 43: | Řádek 43: | ||
Postavena byla v loděnici ''Stabilimento Tecnico Triestino'' v [[Terst|Terstu]] a po skončení [[První světová válka|války]] byla předána [[Francie|francouzskému]] námořnictvu, které jí používalo jako [[dělostřelectvo|dělostřelecký]] terč. |
Postavena byla v loděnici ''Stabilimento Tecnico Triestino'' v [[Terst|Terstu]] a po skončení [[První světová válka|války]] byla předána [[Francie|francouzskému]] námořnictvu, které jí používalo jako [[dělostřelectvo|dělostřelecký]] terč. |
||
Lodě této třídě byli postaveny jako odpověd na Italské bitevní lodě třídy Dante Alighieri. Tato třída vycházela z předdreadnoughtů třídy Radetzky. Palebné sektory hlavních děl i děl střední ráže byli velmi široké avšak při střelbě lodě této třídy měli problémy se stabilitou. |
|||
Lodě této třídě byli postaveny jako odpověd na Italské bitevní lodě třídy Dante Alighieri. Tato třída vycházela z předdreadnoughtů třídy Radetzky. Palebné sektory hlavních děl i děl střední ráže byli velmi široké avšak při střelbě lodě této třídy měli problémy se stabilitou. Za války v Jaderském moř spíše převzali iniciativu křižníky, torpédoborce a ponorky které často podnikali výpady do středozemního moře. Bitevní lodě jakož jádro loďstva zůstávalo v přístavech jako záloha a pevná síla která může ohrozit a potopit nepřáteské bitevní lodě při větším výpadu. Jen občas byli použity jejich těžká děla, většinou však na ostřelování pozemních cílů jako například dopravní uzly, přístavy a ostrovy. Jak však bylo zmíneno tyto akce pověšinou podnikali křižníky a torpédoborce. |
|||
Smutné osudy jako Prinze Eugena potkali také zbylé lodě ve třídě. Viribus Unitis byla potopena v Pule 1. listopadu 1918 žabími muži italského námořnictva v den kdy byla předána nově vzniklé Jugoslávii, Szent István byl potomen 10 června 1918 30 mil jižně od Puly dvěma torpédy odpálenými z Italských torpédovích člunů MAS 15 a MAS 21. Tegetthof byl po válce předán Italii která lod vyřadila ze služby v roce 1924. |
|||
==Externí odkazy== |
==Externí odkazy== |
||
*[http://www.geocities.com/tegetthoff66/main.html Lodě třídy Tegetthoff] |
*[http://www.geocities.com/tegetthoff66/main.html Lodě třídy Tegetthoff] |
||
Verze z 13. 9. 2007, 18:47
| |
| Základní údaje | K.u.k. Kriegsmarine Ensign |
|---|---|
| Zahájení stavby: | 16. ledna 1912 |
| Spuštěna na vodu: | 30. listopadu 1912 |
| Aktivní od: | 8. července 1914 |
| Osud: | 22. července 1922 potopena jako dělostřelecký terč |
| Technicko-taktická data | |
| Výtlak: | 20 000 t |
| Délka: | 152 m |
| Šířka: | 27,9 m |
| Ponor: | 8,7 m |
| Pohon: | 12 kotlů Yarrow, pohánějící 4 parní turbíny, celkem 27 000 hp na 4 lodní šrouby |
| Rychlost: | 20,4 uzlu |
| Dosah: | 4 200 nm při rychlosti 10 uzlů |
| Posádka: | 32 důstojníků, 16 nižších důstojníků, 993 námořníků |
| Výzbroj: |
12 × 12" (305 mm) děla ve věžích po třech |
| Pancíř: | 11 palců na čáře ponoru, barbetách, vežích; 1,4 palce na palubě |
Lodě ve třídě: Viribus Unitis, Tegetthof, Prinz Eugen, Szent István SMS Prinz Eugen byla rakousko-uherská bitevní loď (dreadnought) třídy Viribus Unitis. Jméno dostala na počest rakouského vojevůdce prince Evžena Savojského.
Postavena byla v loděnici Stabilimento Tecnico Triestino v Terstu a po skončení války byla předána francouzskému námořnictvu, které jí používalo jako dělostřelecký terč.
Lodě této třídě byli postaveny jako odpověd na Italské bitevní lodě třídy Dante Alighieri. Tato třída vycházela z předdreadnoughtů třídy Radetzky. Palebné sektory hlavních děl i děl střední ráže byli velmi široké avšak při střelbě lodě této třídy měli problémy se stabilitou. Za války v Jaderském moř spíše převzali iniciativu křižníky, torpédoborce a ponorky které často podnikali výpady do středozemního moře. Bitevní lodě jakož jádro loďstva zůstávalo v přístavech jako záloha a pevná síla která může ohrozit a potopit nepřáteské bitevní lodě při větším výpadu. Jen občas byli použity jejich těžká děla, většinou však na ostřelování pozemních cílů jako například dopravní uzly, přístavy a ostrovy. Jak však bylo zmíneno tyto akce pověšinou podnikali křižníky a torpédoborce. Smutné osudy jako Prinze Eugena potkali také zbylé lodě ve třídě. Viribus Unitis byla potopena v Pule 1. listopadu 1918 žabími muži italského námořnictva v den kdy byla předána nově vzniklé Jugoslávii, Szent István byl potomen 10 června 1918 30 mil jižně od Puly dvěma torpédy odpálenými z Italských torpédovích člunů MAS 15 a MAS 21. Tegetthof byl po válce předán Italii která lod vyřadila ze služby v roce 1924.