Papežský legát: Porovnání verzí
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
||
Řádek 15: | Řádek 15: | ||
Současné [[kanonické právo|kanonické]] i [[mezinárodní právo]] zná následující druhy legátů: |
Současné [[kanonické právo|kanonické]] i [[mezinárodní právo]] zná následující druhy legátů: |
||
*''[[legatus a latere]]'' – nejvyšší druh legáta, jenž musí být kardinálem (na úrovni velvyslance zvláštní mise, jenž má za úkol splnit konkrétní úkol, např. být prostředníkem ve vyjednávání mezi státy či účast na protokolárních akcích jako korunovace, pohřeb, slavnostní bohoslužby atd.). Tento legát má být jakýmsi "[[alter ego]]" (druhým já) papeže. |
*''[[legatus a latere]]'' – nejvyšší druh legáta, jenž musí být kardinálem (na úrovni velvyslance zvláštní mise, jenž má za úkol splnit konkrétní úkol, např. být prostředníkem ve vyjednávání mezi státy či účast na protokolárních akcích jako korunovace, pohřeb, slavnostní bohoslužby atd.). Tento legát má být jakýmsi "[[alter ego]]" (druhým já) papeže. |
||
*''[[Apoštolský nuncius|nuncius]]'' – vyslanec s [[diplomacie|diplomatickým]] posláním, obyčejně [[titulární]] arcibiskup, který je také děkanem diplomatického sboru v dané zemi |
*''[[Apoštolský nuncius|nuncius]]'' – vyslanec s [[diplomacie|diplomatickým]] posláním, obyčejně [[titulární]] arcibiskup, který je také děkanem diplomatického sboru v dané zemi, obyčejně [[titulární]] arcibiskup (na úrovni [[Velvyslanec|velvyslance]]) |
||
*''[[Apoštolský pronuncius|pronuncius]]'' – vyslanec s [[diplomacie|diplomatickým]] posláním, obyčejně [[titulární]] arcibiskup (na úrovni [[Velvyslanec|velvyslance]]) |
*''[[Apoštolský pronuncius|pronuncius]]'' – vyslanec s [[diplomacie|diplomatickým]] posláním, obyčejně [[titulární]] arcibiskup (na úrovni [[Velvyslanec|velvyslance]]) |
||
*''[[Apoštolský nuncius|internuncius]]'' – nuncius-diplomat druhého řádu (na úrovni [[vyslanec|vyslance]]) |
*''[[Apoštolský nuncius|internuncius]]'' – nuncius-diplomat druhého řádu (na úrovni [[vyslanec|vyslance]]) |
Verze z 11. 1. 2020, 00:34
Papežský legát či též apoštolský legát je vyslanec a reprezentant Svatého stolce s církevním či diplomatickým posláním zmocněný k zastupování papeže a k jednání jeho jménem jako osobní reprezentant.
Legáta ustanovuje přímo papež, když je poslán k vládě státu nebo k zasedání koncilu.
Výraz legát je odvozen od římského titulu legatus (lat. „[z moci úřadu] vyslanec“). Ve středověku papežští legáti hájili u královských dvorů zájmy papeže a měli také provmoc exkomunikovat či rozhodovat o organizačních záležitostech uvnitř církve (např. zřizovat biskupství a arcibiskupství apod.). Přímý zmocněnec papeže je označován jako legatus a latere.
Historické podoby legátů
V různých dobách existovali různé druhy legátů:
- apokrisiář – byl v historii zvláštní papežský legát u byzantského císaře
- legatus natus – arcibiskupové pražští, salzburští, poznaňští (dříve hnězdenští) a kolínští nosí čestný titul legati nati, tj. rozených legátů; to je opravňuje k nošení kardinálského purpuru, ač kardinály dosud nejsou.
- legatus missus – legát-vyslanec
Současné užití
Současné kanonické i mezinárodní právo zná následující druhy legátů:
- legatus a latere – nejvyšší druh legáta, jenž musí být kardinálem (na úrovni velvyslance zvláštní mise, jenž má za úkol splnit konkrétní úkol, např. být prostředníkem ve vyjednávání mezi státy či účast na protokolárních akcích jako korunovace, pohřeb, slavnostní bohoslužby atd.). Tento legát má být jakýmsi "alter ego" (druhým já) papeže.
- nuncius – vyslanec s diplomatickým posláním, obyčejně titulární arcibiskup, který je také děkanem diplomatického sboru v dané zemi, obyčejně titulární arcibiskup (na úrovni velvyslance)
- pronuncius – vyslanec s diplomatickým posláním, obyčejně titulární arcibiskup (na úrovni velvyslance)
- internuncius – nuncius-diplomat druhého řádu (na úrovni vyslance)
- apoštolský delegát – reprezentant bez diplomatického statusu
Literatura
- Kalous Antonín, Plenitudo Potestatis in Partibus ? Papežští legáti a nunciové ve střední Evropě na konci středověku (1450–1526), Brno, Matice moravská 2010, ISBN 978-80-86488-75-2.